Regulace elektronických komunikací

Regulace elektronických
komunikací
Zdeněk Brabec
Autor: Zdeněk Brabec
Název díla: Regulace elektronických komunikací
Zpracoval(a): České vysoké učení technické v Praze
Fakulta elektrotechnická
Kontaktní adresa: Technická 2, Praha 6
Inovace předmětů a studijních materiálů pro
e-learningovou výuku v prezenční a kombinované
formě studia
Evropský sociální fond
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
VYSVĚTLIVKY
Definice
Zajímavost
Poznámka
Příklad
Shrnutí
Výhody
Nevýhody
ANOTACE
Současně se vznikem trhu elektronických komunikací začalo být nutné tyto nově vzniklé trhy
regulovat. Jejich regulace je především prováděna telekomunikačními úřady a rovněž úřady
pro hospodářskou soutěž. Regulace trhu elektronických komunikací má jednak aspekty
ekonomické, jednak legislativní.
Tento učební modul byl vytvořen s cílem provést, pokud možno, úplný výčet a popis aktivit
spojených s regulací elektronických komunikací v českých podmínkách. Souběžně byl
vytvořen učební modul zaměřený na problematiku státní správy v oblasti elektronických
komunikací.
CÍLE
Učební modul byl vytvořen s cílem usnadnit orientaci v problematice regulace trhů
elektronických komunikací.
LITERATURA
[1]
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
Dostupný z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/stavebni/cast1.aspx.
[2]
Zákon 127/2005 Sb. Zákon o elektronických komunikacích a o změně některých
souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích). Dostupný z:
http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?kam=zakon&c=127/2005
[3]
Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské
http://business.center.cz/business/pravo/zakony/ohs/
[4]
Soukupová, J., a kol.: Mikroekonomie. 3. vydání. Praha: Management Press, 2003, 548
s., ISBN 80-7261-061-9
[5]
ČADILOVÁ, Kateřina. Telekomunikační balík aneb Deregulace na evropský způsob.
Ikaros [online]. 2002, roč. 6, č. 3 ISSN 1212–5075 [cit. 2011–08–29]. Dostupné na:
http://www.ikaros.cz/telekomunikacni-balik-aneb-deregulace-na-evropsky-zpusob
[6]
VANÍČEK, Z. Zákon o elektronických komunikacích: komentář. Praha: Linde Praha
a.s., 2008. 480 s. ISBN 978-80-7201-739-3.
[7]
Hospodářská
soutěž.
[online]
2011
[citováno
10.
http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/hospodarska-soutez/1000511/
[8]
http://www.ctu.cz/
soutěže.
Dostupný
října
z:
2011]
[9]
http://www.mpo.cz/
[10] http://www.compet.cz/
Obsah
1 Regulace elektronických komunikací ................................................................................. 7
1.1
Úvod ........................................................................................................................... 7
1.2
Pojem veřejná infrastruktura a pojem síťové odvětví ................................................ 8
1.3
Liberalizace sektoru elektronických komunikací (1/5) .............................................. 9
1.4
Liberalizace sektoru elektronických komunikací (2/5) ............................................ 10
1.5
Liberalizace sektoru elektronických komunikací (3/5) ............................................ 11
1.6
Liberalizace sektoru elektronických komunikací (4/5) ............................................ 12
1.7
Liberalizace sektoru elektronických komunikací (5/5) ............................................ 13
1.8
Pojem regulace ......................................................................................................... 14
1.9
Regulátor českého trhu elektronických komunikací ................................................ 15
1.10
Ochrana hospodářské soutěže v ČR ......................................................................... 17
1.11
Pojem univerzální služba (1/2 ) ................................................................................ 19
1.12
Pojem univerzální služba (2/2 ) ................................................................................ 20
1.13
Analýza relevantních trhů (1/6) ................................................................................ 22
1.14
Analýza relevantních trhů (2/6) ................................................................................ 23
1.15
Analýza relevantních trhů (3/6) ................................................................................ 24
1.16
Analýza relevantních trhů (4/6) ................................................................................ 25
1.17
Analýza relevantních trhů (5/6) ................................................................................ 27
1.18
Analýza relevantních trhů (6/6) ................................................................................ 29
1.19
Ceny a regulace cen .................................................................................................. 30
1.20
Přístup a propojení k sítím elektronických komunikací (1/2) .................................. 31
1.21
Přístup a propojení k sítím elektronických komunikací (2/2) .................................. 32
1.22
Přenositelnost čísel (1/2) .......................................................................................... 33
1.23
Přenositelnost čísel (1/2) .......................................................................................... 34
1.24
Vybrané pojmy ze soutěžního práva (1/3) ............................................................... 35
1.25
Vybrané pojmy ze soutěžního práva (2/3) ............................................................... 37
1.26
Vybrané pojmy ze soutěžního práva (3/3) ............................................................... 38
1.27
Závěr ......................................................................................................................... 39
1.28
Test ........................................................................................................................... 40
1 Regulace elektronických komunikací
1.1 Úvod
Síťová odvětví využívají k poskytování svých služeb tzv. veřejnou infrastrukturu,
kterou mj. tvoří dopravní a technická infrastruktura pokrývající určité území.
Úroveň její vybavenosti má vliv na úroveň poskytovaných služeb a úroveň
poskytovaných služeb pak má zásadní vliv na rozvoj ekonomiky na daném území.
Elektronické komunikace jsou síťovým odvětvím, které poskytuje síťové služby.
Historicky byly síťové služby na vymezeném území poskytovány monopolními
organizacemi, které často byly ve vlastnictví státu. Prvotní příčinou monopolního
uspořádání byl zájem vlád na kvalitním poskytování služeb veřejné infrastruktury
rovnoměrně na celém území státu. Toto bylo v monopolním uspořádání možno
zajistit pomocí tzv. křížového financování, kdy výnosy z ekonomicky rozvinutých
oblastí bylo možno využít k investování do méně rozvinutých oblastí. Kvalitativní
a kvantitativní úroveň služeb poskytovaných monopolními provozovateli veřejné
infrastruktury byla v monopolním prostředí sjednávána se státem.
V polovině osmdesátých let minulého století byla celosvětově zahájena
liberalizace sektoru v oblasti veřejné infrastruktury, která dosud probíhá. Tím
vzniklo v sektoru elektronických komunikací tržní (a konkurenční) prostředí.
Sektor služeb veřejné infrastruktury má řadu specifik, mezi něž především patří
vysoké transakční náklady ke vstupu na trh. Liberalizace přinesla
neoddiskutovatelná pozitiva. Příkladem je snížení cen u letecké dopravy či
bezprecedentní rozvoj nových technologií v sektoru elektronických komunikací.
Každé pozitivum má svá negativa. V sektoru elektronických komunikací jím je
faktická nemožnost plné konkurence, vyplývající z technické podstaty sektoru.
Z důvodu zajištění tržního prostředí, je nutné provádět regulaci sektoru. Nejedná
se o jednoduchý úkol.
Cílem tohoto učebního modulu bude seznámení s problematikou regulace sektoru
telekomunikací (elektronických komunikací).
Pozn.: V tomto modulu je namísto běžně používaného pojmu „telekomunikace“ používán pojem
„elektronické komunikace“. Zákon o elektronických komunikacích (zákon 127 z roku 2005) zavedl
do legislativy pojem elektronické komunikace. Jelikož jsou v tomto učebním modulu řešeny legislativní
otázky, tak v něm tento pojem je důsledně používán. Výjimkou mohou být některá ustálená spojení.
1.2 Pojem veřejná infrastruktura a pojem síťové
odvětví
Infrastruktura je fyzická a organizační struktura potřebná pro provoz společnosti
nebo podniku.
Infrastruktura podporuje ekonomický rozvoj společnosti nebo podniku a její
kvalita má vliv na dynamiku jejich vývoje.
Z hlediska veřejné správy je v této oblasti zastřešujícím pojmem pojem veřejná
infrastruktura. Ta je v české legislativě definována Stavebním zákonem (§2 odst.
1, písm. k) takto:
Veřejná infrastruktura jsou pozemky, stavby, zařízení, a to:
1. dopravní infrastruktura (například stavby pozemních komunikací, drah,
vodních cest, letišť a s nimi souvisejících zařízení),
2. technická infrastruktura (vedení a stavby a s nimi provozně související
zařízení technického vybavení, například vodovody, vodojemy,
kanalizace, čistírny odpadních vod, stavby a zařízení pro nakládání
s odpady, trafostanice, energetické sítě, komunikační vedení a elektronická
komunikační zařízení),
3. občanské vybavení (stavby, zařízení a pozemky sloužící například
pro vzdělávání a výchovu, sociální služby a péči o rodiny, zdravotní
služby, kulturu, veřejnou správu, ochranu obyvatelstva),
4. veřejné prostranství, zřizované nebo užívané ve veřejném zájmu.
Technická infrastruktura, jež je jednou ze základních částí veřejné infrastruktury,
patří mezi tzv. síťová odvětví, pro něž je charakteristická výstavba a provozování
souboru technických zařízení na určitém území. Její součástí jsou i sítě
elektronických komunikací.
Od poloviny osmdesátých let probíhá celosvětově v sektoru síťových odvětví
liberalizace. Jedním z prvních oborů, ve kterém liberalizace proběhla, byly
elektronické komunikace.
8
1.3 Liberalizace sektoru elektronických
komunikací (1/5)
Počátky elektronických komunikací jsou spojeny s počátky provozování telegrafu
či telefonu v polovině 19. století. Elektronické komunikace byly na území
jednotlivých států provozovány monopolními provozovateli. Státy tento přístup
podporovaly.
Pro rozvoj ekonomiky bylo životně důležitým zájmem státu zajistit kvalitní
infrastrukturu elektronických komunikací i v málo rozvinutých oblastech.
V monopolním uspořádání toto bylo relativně snadné pomocí tzv. křížového
financování, které umožňovalo monopolním provozovatelům využívat zisky
z ekonomicky rozvinutých oblastí pro investice v málo rozvinutých oblastech.
Vzhledem k omezenému spektru služeb elektronických komunikací bylo pro stát
relativně snadné stanovovat monopolnímu provozovateli základní ukazatele
(plány rozvoje služeb, cenovou politiku).
Monopolní uspořádání mělo i technické důvody. Základním stavebním prvkem
tehdejších sítí elektronických komunikací byly elektromechanické systémy. Tyto
systémy neumožňovaly vysokou flexibilitu s ohledem na vytváření nových sítí či
jejich propojování. Zaváděním plně elektronických systémů (především
elektronických ústředen) do sítí elektronických komunikací se do jisté míry začalo
vytrácet technické zdůvodnění monopolního uspořádání a začal sílit tlak na jeho
zrušení.
9
1.4 Liberalizace sektoru elektronických
komunikací (2/5)
Aktivity v sektoru elektronických komunikací byly vykonávány monopoly dvou
typů:
•
Státní monopol – vzhledem k výši investic (a nedostatku disponibilního
kapitálu) byly elektronické komunikace provozovány jako státní (monopolní)
podniky.
•
Faktický monopol – s ohledem na podnikatelské tradice, vláda nechala větší
časový prostor k růstu jedné společnost a ta získala monopolní postavení.
Z hlediska výkonu telekomunikačních aktivit se země dělily na:
•
země s PTT uspořádáním – země se státním monopolem, kde se s vývojem
technologií nové aktivity postupně přidružovaly ke (státním a monopolním)
poštovním
aktivitám.
Provozovatelské organizace byly často označovány zkratkou PTT: Pošta –
Telegraf – Telefon. Toto uspořádání bylo ve většině zemí světa.
•
země se systémem Bell – země s faktickým monopolem – nazváno dle USA,
kde měla faktický monopol společnost Bell System. Toto uspořádání bylo
používáno v USA, Kanadě, Japonsku (pod vlivem okupační správy USA po 2.
světové válce) a na některých karibských ostrovech.
Monopolní situace trvala v jak v USA, tak i v Evropě až do devadesátých let
minulého století.
10
1.5 Liberalizace sektoru elektronických
komunikací (3/5)
Cílem liberalizace ekonomického sektoru je omezení zásahů správních orgánu
do jeho vývoje. Po liberalizaci mají možnost vstoupit do daného sektoru další
společnosti, což vede ke konkurenčnímu boji. Přínosem pak je snížení cen
a zkvalitnění služeb.
Liberalizace sektoru elektronických komunikací probíhala ve všech zemích
srovnatelným způsobem a jejím základem byla příprava výchozích legislativních
podmínek.
Liberalizace v USA
V USA byl základním zákonem telekomunikační zákon z roku 1934, na jehož
základě byl zřízen regulátor trhu elektronických komunikací. Jeho úkolem bylo
dohadovat technické a provozní podmínky s monopolním poskytovatelem služeb
elektronických komunikací, společností AT&T.
V roce 1968 byl liberalizován trh koncových telekomunikačních zařízení a v roce
1972 byl otevřen trh dálkových (meziměstských) volání konkurenci.
Nejvýznamnějším trhem však byl trh místních volání, který si i po roce 1972
uchoval monopolní charakter. Provozovatelem zde byla společnost AT&T
prostřednictvím svých dceřiných společností. Klíčovým rokem byl rok 1982, kdy
bylo přijato soudní rozhodnutí o rozdělení AT&T na sedm regionálních
provozovatelů. Těmto společnostem bylo ponecháno právo monopolního
poskytování místních telefonních služeb na „svých“ územích. V roce 1996 byl
v USA přijat nový telekomunikační zákon. V tomto zákoně bylo na osmdesát
opatření, kterými byly stanoveny zásady činnosti v liberalizovaném
telekomunikačním prostředí. V tomto zákoně byly mimo jiné stanoveny
podmínky, otevření trhu místních telefonních služeb konkurenci.
11
1.6 Liberalizace sektoru elektronických
komunikací (4/5)
Liberalizace v Evropě
V kontinentální Evropě (ve Velké Británii probíhala liberalizace sektoru
elektronických komunikací již od roku 1982) se chopila iniciativy Evropská
komise. V roce 1987 byl vydán základní dokument s názvem: „Zelená kniha
Evropské komise o rozvoji jednotného trhu telekomunikačních služeb
a vybavení“, ve které je navržen postup vedoucí jednak k rozšiřování konkurence
v sektoru elektronických komunikací a současně k posílení harmonizace,
umožňující maximálně využívat výhod jednotného evropského trhu. Vydání
Zelené knihy zahájilo legislativní proces změn v sektoru elektronických
komunikací v Evropě. Byla vydána řada legislativních dokumentů (v období 1990
– 1997 dílčí směrnice komise, v letech 1998, 2002, 2008 pak regulační rámce).
Všechny tyto dokumenty byly implementovány do národních legislativ všech
členských zemí Evropské unie.
Dílčím vrcholem byl 1. leden 1998, kdy došlo k plné liberalizaci
telekomunikačních služeb a sítí ve vyspělých zemí Evropské unie EU (v ČR od 1.
1. 2001).
Souběžně s legislativními změnami probíhaly nejen v celé Evropě rychlé
a zásadní organizační změny. Změny probíhaly v následujících krocích:
•
oddělení poštovních a telekomunikačních
samostatných subjektů ve vlastnictví státu,
•
vznik nezávislého regulátora,
•
transformace
společnost,
•
privatizace (v prvním kroku) minoritní části telekomunikačního podniku,
•
otevření trhu elektronických komunikací plné konkurenci,
•
ztráta majority státu v inkumbentním* telekomunikačním provozovateli.
státního
telekomunikačního
aktivit
podniku
a vytvoření
na státní
dvou
akciovou
* provozovatel, který měl v době regulovaného trhu monopolní postavení a působí na trhu i po liberalizaci.
V oboru elektronických komunikací v ČR je inkumbentním telekomunikačním provozovatelem společnost
Telefónica Czech Republic. Výraz se používá i mimo elektronické komunikace. Takže inkumbenty jsou např.
Český Rozhlas, Česká Televize či společnost ČEZ.
12
1.7 Liberalizace sektoru elektronických
komunikací (5/5)
Z dnešního pohledu je velmi důležité si uvědomit, pro jaké technické podmínky
byla liberalizace koncipována. Tehdy, v polovině osmdesátých let minulého
století, bylo cílem všech tehdejších telekomunikačních operátorů vytvořit digitální
síť integrovaných služeb, nabízející plně digitální přenos (po pevné síti) až
k účastníkovi.
Liberalizační úsilí bylo především zaměřeno do následujících oblastí:
•
dosažení stejné úrovně poskytovaných služeb rovnoměrně po celém území
(zachování nutnosti budování účastnických přípojek i do ekonomicky
neatraktivních míst),
•
možnost využívání již vybudované infrastruktury konkurenty,
•
odstranění překážek při přechodu od jednoho operátora ke druhému
(přenositelnost čísel, přesměrování volání atd.).
Masivní rozvoj nových služeb elektronických komunikací, jako jsou mobilní
služby či internet, nastal až po deseti resp. po patnácti letech od zahájení
liberalizace sektoru elektronických komunikací a zcela změnil jeho charakter.
Mimo jiné také ovlivnil charakter původně koncipovaných liberalizačních
opatření a postupně snižoval význam služeb elektronických komunikací (zejména
pak telefonních služeb) po pevné síti. Význam některých liberalizačních opatření
byl snížen a naopak některá opatření nabyla na významu. Z tohoto pohledu je
nutné dnes posuzovat změny, ke kterým došlo.
13
1.8 Pojem regulace
Pojem regulace (z lat. regula, pravítko, pravidlo) v nejobecnější rovině znamená
řídící či usměrňující činnost, ať už prováděnou člověkem nebo automatickým
zařízením. Ve společnosti je regulace pojímána jako ovlivňování nebo ovládání
lidského a společenského chování na základě pravidel a omezení. Regulace se
pokouší dosáhnout cílů, ke kterým by jinak nedošlo nebo k nim nedošlo v určitém
časovém horizontu.
Regulace sektoru elektronických komunikací je soubor „pravidel hry“ právního
charakteru, kterými se řídí oblast elektronických komunikací. Tato „pravidla hry“
vycházejí z ekonomiky, z technických norem a obecných právních zásad a jsou
formulována ve formě legislativních textů či opatření.
Český telekomunikační regulátor, kterým je Český telekomunikační úřad ČTÚ,
na svých webových stranách uvádí:
„Regulace je prováděna za účelem nahradit chybějící účinky hospodářské soutěže,
vytvářet předpoklady pro řádné fungování hospodářské soutěže a pro ochranu
uživatelů a dalších účastníků trhu do doby dosažení plně konkurenčního
prostředí.“
Příklady regulátorů dalších odvětví v České republice ČR:
•
Energetika – regulátorem je Energetický regulační úřad.
•
Rozhlasové a TV vysílání – regulátorem je Rada pro rozhlasové a televizní
vysílání.
Vedle sektorové regulace elektronických komunikací je vykonáván i obecný
dohled nad tím aby trhy fungovaly v souladu s pravidly hospodářské soutěže a ve
prospěch spotřebitelů. Tuto činnost vykonává Úřad pro ochranu hospodářské
soutěže ÚOHS.
Dělba kompetencí mezi dvěma regulátory v oblasti elektronických komunikací je
ustanovena takto:
•
ČTÚ převážně vykonává regulaci ex-ante (tj. „dopřednou“), zaměřenou
na navrhovaná opatření,
•
ÚOHS převážně vykonává regulaci ex-post (tj. následnou), zaměřenou
na změnu existujícího stavu.
14
1.9 Regulátor českého trhu elektronických
komunikací
Český telekomunikační úřad
Základní údaje
Zkratka: ČTÚ
Webová adresa: www.ctu.cz
Sídlo: Praha (Vysočany, Sokolovská)
Vedení: v čele ČTÚ stojí pětičlenná rada ČTÚ. Funkční období členů rady ČTÚ
je 5 let a každý rok je jmenován jeden její nový člen. Jeden z členů rady je
předsedou rady. Členy rady a jejího předsedu jmenuje vláda ČR.
Základní vymezující zákony
•
Zákon 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých
souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) v platném znění.
•
Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů
(zákon o poštovních službách) v platném znění.
•
Zákon č. 206/2005 Sb., o ochraně některých služeb v oblasti rozhlasového
a televizního vysílání a služeb informační společnosti v platném znění.
Klíčové hospodářské ukazatele
•
Příjmy: 1 180 mil Kč, z toho 980 mil Kč za správu radiových kmitočtů, 110
mil Kč za správu čísel (r. 2010).
•
Výdaje: 540 mil Kč, z toho 120 mil za ztráty z univerzální služby (r. 2010).
Poslání / charakteristika
ČTÚ je ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených
zákonem, především regulaci trhu a stanovování podmínek pro podnikání
v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb.
Základní aktivity
•
Provádění regulace elektronických komunikací. Ta je prováděna za účelem
nahradit chybějící účinky hospodářské soutěže. Tím jsou vytvářeny
15
předpoklady pro řádné fungování hospodářské soutěže a ochrana uživatelů
a dalších účastníků trhu do doby dosažení plně konkurenčního prostředí.
•
Výkon státní správy elektronických komunikací (správa radiového spektra,
správa čísel a kódů, provádění státní kontroly v oboru elektronických
komunikací).
•
Výkon státní správy v oblasti poštovních služeb.
Klíčové útvary
•
Sekce regulace
o Analýzy trhů
o Ekonomická regulace
o Správa kmitočtového spektra
o Regulace poštovních činností a služeb
o Mezinárodní vztahy
•
Sekce státní kontroly
o Státní kontrola elektronických komunikací
o Územní útvary (celkem 7)
•
Kancelář úřadu
16
1.10 Ochrana hospodářské soutěže v ČR
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
Základní údaje
Zkratka: ÚOHS
Jiný název: Antimonopolní úřad
Webová adresa: www.compet.cz
Sídlo: Brno (třída Kpt. Jaroše)
Vedení: v čele ÚOHS stojí předseda, kterého jmenuje na návrh vlády prezident
republiky (funkční období max. 2 x 6 let).
Základní vymezující zákon
Zákon 273/1996 Sb. o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
v platném znění.
Klíčové hospodářské ukazatele
•
Příjmy:
•
Výdaje:
6 mil Kč (2009)
140 mil Kč (2009)
Poslání /charakteristika:
Zajištění takového fungování trhů, které bude v souladu s pravidly hospodářské
soutěže a bude přinášet prospěch spotřebitelům.
Základní aktivity:
•
vedení soutěžitelů aby se chovali v souladu s principy soutěžního práva,
•
zasahování proti praktikám, jež narušují hospodářskou soutěž, jako jsou např.
kartelové dohody, zneužití dominantního postavení aj.,
•
dohled na zadávání veřejných zakázek a koncesí, čímž zajišťuje větší
transparentnost při vynakládání veřejných prostředků,
•
monitoring a poradenství v otázkách veřejné podpory v České republice, aby
její poskytování bylo v souladu s platnými pravidly EU.
17
Klíčové útvary:
•
Sekce hospodářské soutěže
•
Sekce veřejné regulace
•
Sekce veřejných zakázek
•
Sekce předsedy úřadu
18
1.11 Pojem univerzální služba (1/2 )
Cílem univerzální služby je zajistit pro všechny koncové uživatele dostupnost
veřejných komunikačních sítí a služeb ve stanovené kvalitě, a uspokojit tak jejich
přiměřené potřeby v této oblasti.
Univerzální služba je minimální soubor služeb, který má regulátor povinnost
zajistit. Univerzální služba je definovaný okruh služeb, který je přístupný za
stejných podmínek všem koncovým uživatelům, za dostupnou cenu a ve
stanovené kvalitě. Na evropské úrovni je problematika univerzální služby řešena
směrnicí o univerzální službě, která je v České republice transponovaná do zákona
o elektronických komunikacích.
Univerzální služba je poskytována jedním nebo více provozovateli vybranými
ČTÚ na základě výběrového řízení.
Univerzální služba je poskytována za úhradu z tzv. „účtu univerzální služby“,
do kterého proporcionálně přispívají všichni provozovatelé, jejichž roční výnosy
jsou vyšší než 10 mil Kč. Výši příspěvků stanovuje ČTÚ.
ČTÚ vypočítává tzv. „čisté náklady na poskytování univerzální služby“ a ty jsou
následně rozděleny mezi poskytovatele univerzální služby. Roční výše těchto
nákladů činí přibližně 100 mil. Kč.
Vedle toho je poskytována univerzální služba zvláštní ceny pro sociálně
znevýhodněné občany. Ta je hrazena ze státního rozpočtu a její roční výše v ČR
činí přibližně 120 mil. Kč.
Účetnictví univerzální služby je vedeno ČTÚ a musí být vedeno transparentním
způsobem.
ČTÚ je povinen vydávat „Výroční zprávu univerzální služby“. Zpravidla ji
vydává jako součást své výroční zprávy.
19
1.12 Pojem univerzální služba (2/2 )
Současný stav v ČR
Dle zákona koncipovaného počátkem devadesátých let je regulátor v rámci
univerzální služby oprávněn uložit operátorům povinnost poskytovat následující
dílčí služby:
1. připojení v pevném místě k veřejné telefonní síti,
1. přístup v pevném místě k veřejně dostupné telefonní službě,
2. pravidelné vydávání telefonních seznamů čísel účastníků veřejně dostupné
telefonní služby a přístup koncových uživatelů k těmto seznamům,
3. informační službu o telefonních číslech účastníků veřejně dostupné
telefonní služby, dostupnou pro koncové uživatele,
4. služby veřejných telefonních automatů,
5. přístup zdravotně postižených osob k veřejně dostupné telefonní službě
rovnocenný s přístupem, který využívají ostatní koncoví uživatelé,
zejména prostřednictvím speciálně vybavených telekomunikačních
koncových zařízení,
6. doplňkové služby k prvním dvěma službám a to: postupné splácení ceny
za zřízení připojení k veřejné telefonní síti pro spotřebitele, bezplatné
selektivní zamezení odchozích volání pro účastníka a bezplatné položkové
vyúčtování ceny pro spotřebitele.
Vývoj sektoru elektronických komunikací některá zákonná opatření ve věci
univerzální služby relativizoval a současný stav (konec 2011) v ČR je následující:
•
ad a) a ad b) povinnost již nebude ukládána – substitutem jsou mobilní služby
(rozhodnutí ČTÚ z r. 2006),
•
ad c) a ad d) povinnost již nebude ukládána (rozhodnutí ČTÚ z r. 2008),
•
ad e) povinnost trvá (rozhodnutí ČTÚ z r. 2011),
•
ad f) povinnost trvá (rozhodnutí ČTÚ z r. 2010),
•
ad g) povinnost již nebude ukládána (rozhodnutí ČTÚ z r. 2009).
Povinnost zvláštních cen
Dále je v rámci univerzální služby ukládána povinnost tzv. zvláštních cen, což
umožňuje osobám se zvláštními sociálními potřebami výběr cen nebo cenových
plánů, které se liší od cenových plánů poskytovaných za normálních obchodních
podmínek, tak, aby tyto osoby měly přístup a mohly využívat dílčí služby
a veřejně dostupnou telefonní službu.
20
Pozn.: tato povinnost trvá (rozhodnutí z ČTÚ r. 2011).
Širokopásmový přístup k internetu
Širokopásmový přístup k internetu není do dle názoru ČTÚ do univerzální služby
zahrnut, neboť „platný regulační rámec umožňuje zařadit širokopásmové připojení
do univerzální služby za podmínky, že financování probíhá z veřejných rozpočtů,
nikoliv k tíži operátorů“. Více zde.
21
1.13 Analýza relevantních trhů (1/6)
Základní pojmy (1/2)
Relevantní trh
Relevantní trh je definován jako trh určitých produktů, které jsou z hlediska jejich
charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné či vzájemně zastupitelné.
Obecně platí, že čím menší tržní podíl mají účastníci, tím lépe pro hospodářskou
soutěž a tím i pro zákazníka.
Shodnost či zaměnitelnost se posuzuje jak z hlediska věcného, ale i teritoriálního
(možno až na úroveň obce), ale i časového.
Jedná se o komplexní problematiku a pro její regulaci nelze vydat jednoznačný
předpis.
SSNIP test
SSNIP test (SSNIP = „Small but Significant Not Transitory Increase in Prices“ lze
přeložit jako „Test na malé, ale významné nepřechodné zvýšení cen“) je základní
metodou která se v soutěžním právu používá pro vymezení relevantního trhu.
Test je založen na tom, že se testuje, zda by pro hypotetického monopolistu bylo
díky jeho tržní síle na relevantním trhu zvýšení ceny svého produktu o 5 – 10
procent ziskové či nikoliv.
Na tomto principu je založena analýza kritické ztráty, která porovnává objem
prodejů hypotetického monopolisty ztracený zvýšením ceny o 5 – 10 % (tzv.
skutečná ztráta) s objemem prodejů, jehož ztráta povede při 5 – 10% zvýšení ceny
k původní velikosti příjmu (tzv. kritická ztráta). Pokud by kritická ztráta byla
vyšší, než skutečná, lze předpokládat, zvýšení cen o 5–10 % by se hypotetickému
monopolistovi vyplatilo.
22
1.14 Analýza relevantních trhů (2/6)
Základní pojmy (2/2)
Podnik s významnou tržní silou
Podnik s významnou tržní silou je takový subjekt, který se může chovat na daném
(relevantním) trhu do značné míry nezávisle na konkurenci.
Pro hodnocení významné tržní síly jsou jednotliví aktéři posuzování zejména
na základě těchto kriterií:
•
tržní podíl (jeho velikost a vývoj v čase),
•
charakteristika podniku (velikost, technologická výhoda, rozsah produktů
a služeb atd.),
•
charakteristika zákazníků (neexistující nebo slabá kompenzační síla na straně
poptávky, náklady či překážky na přechod k jinému poskytovateli produktu),
•
charakteristika konkurence na relevantním trhu (neexistence potenciální
konkurence, překážky pro vstup na trh či prohlubování konkurence.
Hodnocení významné tržní síly je výsledkem komplexního posouzení kritérií,
z nichž každé při samostatném posouzení nemusí být nutně určující.
Relevantní trh, kde působí jeden nebo více podniků s významnou tržní silou není
tzv. „efektivně konkurenční“.
23
1.15 Analýza relevantních trhů (3/6)
ČTÚ provádí v intervalu 1 – 3 roky analýzu relevantních trhů v oboru
elektronických komunikací s cílem zjistit, zda tyto trhy jsou efektivně
konkurenční. Efektivně konkurenčním není ten trh, kde působí jeden nebo více
podniků s významnou tržní silou.
Při specifikaci relevantních trhů se přihlíží k doporučením EU. Při analýzách se
spolupracuje s Úřadem pro hospodářskou soutěž.
V roce 2002 bylo v rámci EU definováno 18 relevantních trhů v oboru
elektronických komunikací. Příslušný dokument je uveden zde. V roce 2007 došlo
k předefinování relevantních trhů a jejich počet byl snížen na osm. Příslušný
dokument je uveden zde. Definice relevantních trhů byly v obou případech
implementovány do směrnic všech národních evropských regulátorů a tedy
i do směrnic ČTÚ (v dubnu 2008).
ČTÚ podle výsledku analýzy může uložit podniku s významnou tržní silou
i následující povinnosti:
•
vedení oddělené evidence nákladů a výnosů,
•
přístup ostatních subjektů k prvkům jeho sítě,
•
poskytování služby pronájmu okruhů na celém území státu,
•
umožnění volby a předvolby operátora.
ČTÚ má navíc možnost podniku s významnou tržní silou rozhodnutím zakázat:
•
neodůvodněné zvýhodňování některých koncových uživatelů,
•
nepřiměřené vzájemné vázání služeb,
•
účtování neúměrně vysokých cen,
•
omezování hospodářské soutěže stanovením dumpingových cen.
24
1.16 Analýza relevantních trhů (4/6)
Trh č. 1 – přístup k veřejné telefonní síti v pevném místě
Tento trh byl rozdělen na dva segmenty:
•
Segment A, který zahrnuje přístup k veřejné telefonní síti v pevném místě
prostřednictvím analogové a digitální přípojky ISDN.
•
Segment B, který zahrnuje přístup k veřejné telefonní síti v pevném místě
prostřednictvím přípojek ISDN 30 a přípojek 2 Mbit/s.
Na základě analýzy provedené ČTÚ v roce 2010 bylo konstatováno, že tento
relevantní trh není efektivně konkurenční, neboť na jeho jednotlivých segmentech
působí podnik s významnou tržní silou a byla uložena nápravná opatření.
Podnikem s významnou tržní silou na tomto trhu je společnost Telefónica Czech
Republic, a.s.
Kompletní příslušný dokument je zde.
Trh č. 2 – původ volání (originace) ve veřejné telefonní síti
v pevném místě
Na základě analýzy provedené v roce 2009 ČTÚ konstatuje, že relevantní trh není
efektivně konkurenční, neboť na něm působí podnik s významnou tržní silou
a byla uložena nápravná opatření.
Podnikem s významnou tržní silou na tomto trhu je společnost Telefónica Czech
Republic, a.s.
Kompletní příslušný dokument je zde.
Trh č. 3 – ukončení volání (terminace) v jednotlivých
veřejných telefonních sítích poskytovaných v pevném místě
Na základě analýzy provedené v roce 2009 ČTÚ konstatuje, že relevantní trh není
efektivně konkurenčním trhem, neboť na něm působí několik podniků
s významnou tržní silou. Podnikům byla diferencovaně uložena nápravná
opatření.
Jako podniky s významnou tržní silou na tomto trhu byly identifikovány
společnosti BT Limited, COPROSYS, a.s., ČD-Telematika, a.s., České
Radiokomunikace, a.s., ČEZ ICT Services, a. s., Dial Telecom, a.s., GTS
NOVERA, s.r.o., MAXPROGRES, s.r.o., MobilKom, a.s., Telefónica Czech
Republic, a.s., T-Mobile Czech Republic, a.s., T-Systems Czech Republic, a.s.,
25
Unient Communications, a.s., UPC Česká republika, a.s., Vodafone Czech
Republic, a.s. a další.
Kompletní příslušný dokument je zde.
26
1.17 Analýza relevantních trhů (5/6)
Trh č. 4 – velkoobchodní (fyzický) přístup k infrastruktuře
sítě (včetně sdíleného nebo plného zpřístupnění účastnického
vedení) v pevném místě
Na základě analýzy provedené v roce 2009 ČTÚ konstatuje, že relevantní trh není
efektivně konkurenčním trhem, neboť na něm působí podnik s významnou tržní
silou a byla uložena nápravná opatření.
Podnikem s významnou tržní silou na tomto trhu je společnost Telefónica Czech
Republic, a.s.
Kompletní příslušný dokument je zde.
Trh č. 5 – velkoobchodní širokopásmový přístup v sítích
elektronických komunikací
Na základě analýzy provedené v roce 2012 ČTÚ navrhuje rozdělit trh geograficky
na dva segmenty:
•
Segment A, který zahrnuje obce, v nichž jsou dostupné alespoň 3 technologie
(kabelová televize, technologie DSL, technologie WiFi nebo optická vlákna,
technologie DSL, technologie WiFi), a ve kterých nepřesahuje tržní podíl
společnosti Telefónica Czech Republic, a.s. 40 %,
•
Segment B, který zahrnuje všechny ostatní obce.
ČTÚ konstatuje, že
•
Segment A relevantního trhu je efektivně konkurenčním trhem a nepůsobí
na něm podnik s významnou tržní silou,
•
Segment B relevantního trhu není efektivně konkurenčním trhem, neboť
na něm působí podnik s významnou tržní silou a byla uložena nápravná
opatření. Podnikem s významnou tržní silou na tomto trhu je společnost
Telefónica Czech Republic, a.s.
Kompletní příslušný dokument je zde.
27
Trh č. 6 – velkoobchodní koncové segmenty pronajatých
okruhů bez ohledu na technologii použitou k zajištění
pronajaté nebo vyhrazené kapacity
Na základě analýzy provedené v roce 2010 ČTÚ konstatuje, že relevantní trh není
efektivně konkurenčním trhem, neboť na něm působí podnik s významnou tržní
silou a byla uložena nápravná opatření.
Podnikem s významnou tržní silou na tomto trhu je společnost Telefónica Czech
Republic, a.s.
Kompletní příslušný dokument je zde.
28
1.18 Analýza relevantních trhů (6/6)
Trh č. 7 – ukončení hlasového volání (terminace)
v jednotlivých veřejných mobilních telefonních sítích
Na základě analýzy provedené v roce 2009 ČTÚ konstatuje, že relevantní trh není
efektivně konkurenční, neboť na něm působí podniky s významnou tržní silou.
Podnikům byla uložena nápravná opatření.
Jako podniky s významnou tržní silou na tomto trhu byly identifikovány
společnosti Telefónica Czech Republic, a.s., T-Mobile Czech Republic, a.s.,
Vodafone Czech Republic, a.s. MobilKom, a.s.
Uložená nápravná opatření:
•
uveřejnit nabídku propojení pro službu ukončení volání (všichni kromě
společnosti MobilKom),
•
poskytovat ostatním podnikatelům služby a informace za stejných podmínek
v jaké je poskytuje pro služby vlastní,
•
povinnost vedení oddělené evidence výnosů a nákladů (všichni kromě
společnosti MobilKom),
•
přístup ke specifickým síťovým prvkům s povinností vyhovět požadavkům
jiných podnikatelů na propojení sítí a na využívání prostředků pro službu
ukončení volání (všichni kromě společnosti MobilKom),
•
v případě, že analýza relevantního trhu souvisejícího s propojením nebo
přístupem prokáže, že tento trh není efektivně konkurenční, bude možno
uplatnit regulaci cen na tomto relevantním trhu vydáním rozhodnutí o ceně
(všichni kromě společnosti MobilKom),
•
jelikož relevantní trh není efektivně konkurenční je možno uplatnit regulaci
cen na tomto relevantním trhu vydáním rozhodnutí o ceně (všichni kromě
společnosti MobilKom).
Kompletní příslušný dokument je zde.
29
1.19 Ceny a regulace cen
Ceny
Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací
a poskytovatel univerzální služby je povinen:
•
uveřejnit ceny před nabytím jejich platnosti,
•
předkládat ceny ke schválení ČTÚ.
Regulace cen
V případě, že analýza příslušných relevantních trhů prokáže, že příslušný trh není
efektivně konkurenční, je ČTÚ oprávněn provést regulaci ceny vydáním
„Rozhodnutí o ceně“.
Regulace cen se provádí:
•
stanovením maximálních nebo minimálních cen,
•
usměrňováním vývoje cen (tj. stanovením možného zvýšení ceny za období,
stanovením postupu při kalkulaci ceny apod.).
30
1.20 Přístup a propojení k sítím elektronických
komunikací (1/2)
Přístup k sítím elektronických komunikací
Přístupem se rozumí:
•
zpřístupnění prostředků nebo služeb na základě stanovených podmínek,
výlučně nebo nevýlučně jinému podnikateli, za účelem poskytování služeb
elektronických komunikací,
•
zpřístupnění účastnického vedení, prostředků a služeb nezbytných
k poskytování služeb prostřednictvím účastnického vedení a přístup k fyzické
infrastruktuře (budovy, stožáry, kabelovody),
•
přístup k příslušným softwarovým systémům včetně systémů podpory
provozu,
•
přístup k převodu čísel nebo k systémům nabízejícím obdobnou funkci.
Propojení sítí elektronických komunikací
Propojením se rozumí:
•
fyzické a logické spojení veřejných komunikačních sítí za účelem umožnění
komunikace uživatelů jednoho podnikatele s uživateli jiného podnikatele,
•
nebo umožnění přístupu ke službám poskytovaným jiným podnikatelem.
Propojení je specifickým druhem přístupu, kde bodem přístupu je propojovací bod
mezi těmito sítěmi.
31
1.21 Přístup a propojení k sítím elektronických
komunikací (2/2)
Služba zpřístupnění místního vedení
Zpřístupnění místního vedení je služba, která umožňuje jiným operátorům
využívat celé metalické účastnické vedení druhého operátora nebo jeho části
pro poskytování svých telekomunikačních služeb.
Alternativní názvy služby zpřístupnění místního vedení jsou Local Loop
Unbundling LLU, Unbundled Local Loop ULL.
Práva a povinnosti podnikatelů v oblasti propojování
Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť je oprávněn požádat jiného
podnikatele o propojení za účelem poskytování veřejně dostupných služeb
elektronických komunikací. Podnikatel, který byl požádán o propojení je povinen
o propojení jednat.
ČTÚ je oprávněn podnikům s významnou tržní silou, které ovládají přístup ke
koncovým uživatelům, uložit povinnost k zajištění spojení od koncového bodu ke
koncovému bodu a v odůvodněných případech i propojení sítí.
ČTÚ je oprávněn uložit podniku s významnou tržní silou povinnost, aby při
poskytování přístupu nebo propojení uplatňoval rovnocenné podmínky
pro všechny podnikatele. ČTÚ je navíc oprávněn uložit podniku s významnou
tržní silou povinnost uveřejňovat informace týkající se přístupu k síti a povinnost
uveřejnit referenční nabídku přístupu nebo propojení.
32
1.22 Přenositelnost čísel (1/2)
Přenositelnost čísel ve veřejné pevné telefonní síti
Ve veřejné pevné síti existují následující typy přenositelnosti:
•
Přenositelnost čísla při změně služby (Service Number Portability) –
účastník telefonní sítě mění službu u téhož operátora se zachováním
původního čísla (např.: přechod z analogové přípojky na ISDN přípojku).
•
Přenositelnost čísla při změně umístění (Location Number Portability) –
účastník telefonní sítě mění umístění přípojky bez změny operátora se
zachováním původního čísla. Pro tuto službu platí určitá omezení, daná
tarifními oblastmi. Pokud by se účastník přestěhoval mimo nejmenší tarifní
oblast kteréhokoliv operátora, byla by volání na toto číslo od jiných operátorů
v některých případech špatně tarifována. Neomezená přenositelnost v rámci
celé sítě je možná, až mají všichni operátoři jednu tarifní oblast na území
celého státu.
•
Přenositelnost geografického čísla (Geographic Number Portability) –
účastník telefonní sítě mění operátora, beze změny umístění přípojky a se
zachováním původního čísla. Geografické číslo je takové číslo, které obsahuje
zjevně nebo skrytě informaci o geografické poloze cílového účastníka. Jedná
se tedy o takové číslo, které začíná číslem číslovací oblasti TC Trunk Code.
•
Přenositelnost negeografického čísla (Non–Geographic Number
Portability) – účastník telefonní sítě mění operátora bez změny umístění
přípojky a se zachováním původního čísla. Negeografické číslo je takové
číslo, které nemá přímou vazbu na geografickou polohu cílové stanice, tedy
číslo, které začíná přístupovým kódem SAC Service Access Code.
V ČR je přenositelnost čísel ve veřejné pevné telefonní síti možná od 1. ledna
2003.
33
1.23 Přenositelnost čísel (1/2)
Přenositelnost čísel ve veřejné mobilní telefonní síti
Charakteristiky služby jsou následující:
•
služba umožňuje kterémukoliv účastníkovi mobilního operátora stát se
účastníkem jiného mobilního operátora při zachování si stejného telefonního
čísla,
•
služba je poskytována nezávisle na používané technologii, s výjimkou
technologie NMT,
•
rozsah služeb, které bude oprávněn účastník odebírat od přejímajícího
mobilního operátora po přenosu telefonního čísla do jeho mobilní telefonní
sítě, je závislý výlučně na nabídce služeb poskytovaných tímto mobilním
operátorem a na jeho technických možnostech,
•
cenu za služby související s vlastním přenosem mobilního čísla hradí
přejímající mobilní operátor opouštěnému mobilnímu operátorovi
a provozovateli společného řešení při zohlednění příčin vzniku účelně
a efektivně vynaložených nákladů, souvisejících se zajištěním poskytování
této služby na straně opouštěného operátora a provozovatele společného
řešení,
•
cenu hrazenou opouštěnému mobilnímu operátorovi přejímajícím mobilním
operátorem stanoví opouštěný mobilní operátor,
•
přejímající mobilní operátor má právo účtovat zákazníkovi využívajícímu
službu přenesení mobilního čísla přiměřenou část ceny za služby související
s vlastním přenosem čísla.
V ČR byla přenositelnost čísel ve veřejné mobilní telefonní síti zavedena 15.
ledna 2006.
34
1.24 Vybrané pojmy ze soutěžního práva (1/3)
Soutěžní právo
Soutěžní právo je součástí obchodního práva. Jedná se o specifickou oblast, jejíž
analýza přesahuje záběr tohoto modulu. v následujících odstavcích je uvedeno
několik vybraných pojmů z oblasti soutěžního práva s ohledem na elektronické
komunikace. Narušení pravidel v této oblasti může následně vést k regulatorním
opatřením.
Soutěžitel
Zákonem vymezený výraz pro nejširší označení subjektu, který se účastní
hospodářské soutěže, nebo ji může svým jednáním ovlivňovat.
Zneužívání hospodářské soutěže a nekalá soutěž
Zneužívání hospodářské soutěže
Trh je proti omezování hospodářské soutěže zákonně chráněn. Cílem ochrany je
zabraňovat narušování hospodářské soutěže, které se může dít formou:
•
dohod narušujících hospodářskou soutěž,
•
zneužívání dominantního postavení subjektů,
•
spojování soutěžitelů.
Nekalá soutěž
Je to takové jednání, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé
přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Patří sem např.:
•
podplácení,
•
klamavá reklama,
•
klamavé označování zboží a služeb,
•
vyvolávání nebezpečí záměny,
•
zlehčování,
•
srovnávací reklama.
35
Rozdíl mezi nekalou soutěží a zneužíváním hospodářské soutěže
Rozdíl mezi nekalou soutěží a zneužíváním hospodářské soutěže je ten, že nekalá
soutěž se odehrává v mezích hospodářské soutěže, zatímco zneužívání
hospodářské soutěže se příčí samotným principům soutěže. Ochrana proti nekalé
soutěži má za cíl zabránění jednání, které může přivodit újmu jiným, ochrana
hospodářské soutěže je pak zaměřována na to aby hospodářská soutěž vůbec
existovala.
36
1.25 Vybrané pojmy ze soutěžního práva (2/3)
Dohody narušující veřejnou soutěž
Obecně se jedná o dohody mezi soutěžiteli, které mohou vést k narušení
hospodářské soutěže.
Zakázány jsou především dohody týkající se:
•
přímého nebo nepřímého určení cen,
•
omezení nebo kontrole výroby, odbytu, výzkumu a vývoje nebo investic,
•
rozdělení trhu nebo nákupních zdrojů,
•
vázání uzavření smlouvy bude na přijetí dalšího plnění, které s předmětem
smlouvy nesouvisí,
•
uplatnění rozdílných podmínek vůči jednotlivým soutěžitelům při shodném
nebo srovnatelném plnění.
V této souvislosti hovoříme o vertikálních a horizontálních dohodách.
Horizontální dohody jsou mezi konkurenty (dohody o cenách, o rozdělení trhu,
o omezení výroby). Dohody mezi dodavateli a odběrateli se pak nazývají
vertikální dohody (typicky distribuční dohody).
Spojování soutěžitelů
Spojením konkurujících subjektů v jeden celek může být dosaženo omezení
soutěžního rizika a může dojít k narušení hospodářské soutěže. Z tohoto důvodu
podléhá spojování subjektů kontrole a regulaci.
Na spojení soutěžitelů musí být uděleno povolení v případě:
•
spojování soutěžitelů již působících na českém trhu, jejichž celkový roční
obrat je vyšší než 1,5 miliardy korun (a minimálně dva z nich měli roční obrat
vyšší než 250 milionů korun,
•
spojování soutěžitele dosud nepůsobícího na českém trhu se soutěžitelem
působícím na českém trhu a má-li každý z nich obrat vyšší než 1,5 miliardy
korun.
37
1.26 Vybrané pojmy ze soutěžního práva (3/3)
Veřejná podpora
V souvislosti s výstavbou infrastruktury z optických vláken pro zabezpečení
vysokorychlostního internetu se hovoří o jejím dotování z veřejných zdrojů.
Uveďme si v této souvislosti několik faktů.
Podle smlouvy o fungování Evropské unie EU jsou podpory poskytované ze
státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž,
neslučitelné s vnitřním trhem. Veřejná podpora je obecně zakázána. Její
poskytnutí je možné tehdy, pokud je nalezena výjimka k legálnímu poskytnutí.
V souvislosti s tímto jsou zkoumána následující čtyři základní kritéria definice
veřejné podpory:
•
podpora je poskytnuta státem nebo z veřejných prostředků,
•
podpora zvýhodňuje určité podniky nebo určitá odvětví podnikání a je
selektivní,
•
je ovlivněn obchod mezi členskými státy,
•
je narušena nebo hrozí narušení soutěže.
Až poté je rozhodnuto, že veřejná podpora může být udělena. Jak již bylo
uvedeno, problematikou podpor se zabývá ÚOHS.
38
1.27 Závěr
Hlavním úkolem regulátora v oblasti regulace elektronických komunikací je
zajistit aby uživatelé měli maximální výhody z hlediska ceny a kvality služby tím,
že zajistí, aby v odvětví nedocházelo k narušování či omezování hospodářské
soutěže. Za tímto účelem regulátor spolupracuje i s antimonopolním úřadem.
Vedle toho regulátor vykonává i státní správu elektronických komunikací. Zde je
jeho úkolem zajištění efektivní správy infrastruktury elektronických komunikací
rovnoměrně po celém území státu ve prospěch všech uživatelů a zajišťování
účinné správy a účelného využívání rádiových kmitočtů a čísel.
Jak již bylo několikrát v tomto výukovém modulu uvedeno, výkon regulace
a státní správy se v praxi prolínají. Z pedagogických důvodů byl tento modul
věnován pouze problematice regulace elektronických komunikací. Problematika
státní správy elektronických komunikací je řešena v samostatném modulu.
39
1.28 Test
1. Která část veřejné infrastruktury je základem tzv. síťových odvětví?
a) dopravní infrastruktura
b) technická infrastruktura
c) občanské vybavení
d) veřejné prostranství
správné řešení: b
2. Kdy byla zahájena liberalizace sektoru elektronických komunikací?
a) v polovině sedmdesátých let 20. století
b) v polovině osmdesátých let 20. století
c) v polovině devadesátých let 20. století
správné řešení: b
3. Bylo cílem liberalizace nabízení možnosti využívání vlastní sítě
konkurenty?
a) ano
b) ne
správné řešení: a
4. Co je primárním hlavním cílem regulace?
a) zachování hospodářské soutěže
b) dosažení nejlepších podmínek pro uživatele
c) zajištění kvalitních služeb na celém území
správné řešení: a
5. ČTÚ převážně vykonává regulaci
a) ex post
b) ex ante
správné řešení: a
40
6. ÚOHS převážně vykonává regulaci
a) ex post
b) ex ante
správné řešení: b
7. Může regulátor nařídit operátorovi poskytování univerzální služby?
a) ano, může
b) ne, nemůže
správné řešení: b
8. Které dílčí vybrané služby jsou v současnosti (konec 2011) v ČR součástí
univerzální služby?
a) připojení k veřejné telefonní síti
b) informační službu o telefonních číslech účastníků veřejně dostupné telefonní
služby
c) služby veřejných telefonních automatů
d) rovnocenný přístup zdravotně postižených osob k veřejně dostupné telefonní
službě
správné řešení: a, b
9. Lze operátorům v rámci univerzální služby nařídit poskytování speciální
cen?
a) ano
b) ne
správné řešení: a
10. Je širokopásmový přístup k internetu součástí univerzální služby či
nikoli?
a) ano
b) ne
správné řešení: b
11. SSNIP test je prováděn pro
a) vymezení dopadu univerzální služby
b) vymezení relevantního trhu
správné řešení: b
41
12. Jsou srovnatelné produkty na relevantním trhu zastupitelné či nikoliv
a) ano
b) ne
správné řešení: a
13. Muže podnik s významnou tržní silou na daném relevantním trhu jednat
bez ohledu na konkurenci?
a) ano
b) ne
správné řešení: a
14. Relevantní trh, kde působí jeden nebo více podniků s významnou tržní
silou
a) je efektivně konkurenční
b) není efektivně konkurenční
správné řešení: b
15. Kolik je v současné době relevantních trhů na trhu elektronických
komunikací
a) 7
b) 18
správné řešení: a
16. Jakou povinnost může regulátor uložit podniku s významnou tržní silou?
a) vedení oddělené evidence nákladů a výnosů
b) přístup ostatních subjektů k prvkům jeho sítě
c) vázání služeb mezi sebou
d) poskytování služby pronájmu okruhů na celém území státu
správné řešení: c
42
17. Které povinnosti může na základě analýzy regulátor uložit podniku
s významnou tržní silou?
a) vedení oddělené evidence nákladů a výnosů
b) povolit vzájemné vázání služeb
c) účtování vyšších cen
d) umožnění volby a předvolby operátora
správné řešení: b, c
18. Co může na základě analýzy regulátor podniku s významnou tržní silou
zakázat?
a) poskytování služby pronájmu okruhů na celém území státu
b) neodůvodněné zvýhodňování některých koncových uživatelů
c) přístup k prvkům sítě ostatních subjektů
d) omezování hospodářské soutěže stanovením nízkých cen
správné řešení: a, c
19. Musí operátor uveřejnit ceny před nabytím jejich platnosti?
a) ano
b) ne
správné řešení: a
20. Musí podnik s významnou tržní silou umožnit svým konkurentům přístup
ke svým softwarovým systémům?
a) ano
b) ne
správné řešení: a
21. Může podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť odmítnout jednání
o propojení sítí?
a) ano
b) ne
správné řešení: b
43
22. Je povinnost přenositelnosti čísel mezi pevnou a mobilní sítí?
a) ano
b) ne
správné řešení: b
44