Sklář a keramik - 9-10/2012 - Pražská galerie českého skla

Transkript

Sklář a keramik - 9-10/2012 - Pražská galerie českého skla
Odborný časopis pro průmysl skla, keramik y a bižuterie
9–10
9
10 / 201
2012
Sklopísek Střeleč, a.s.
Kvalita v každém zrnku
Sklářský ∙ Slévárenský ∙ Sportovní ∙ Mikromletý ∙ Technický
Sklopísek Střeleč, a.s., Hrdoňovice 80, 507 45 Mladějov
[email protected] / www.sklopisek.cz
www.czech-glass-society.cz
ZDENĚK KUNC,
V POZADÍ PAVEL TILLE (CZ)
TARA WOUDENBERG /NL/
DAVIDE SALVADORE /IT/
ROB STERN /USA/
JIŘÍ TESAŘ /CZ/
EINAR & JAMEX DE LA TORRE /MEX/
JAROSLAV BEJVL ML. /CZ/
IVO ROZSYPAL /CZ/
IGS 2012 – XI TH INTERNATIONAL GLASS SYMPOSIUM – 4.–7. 10. 2012
PETER LAYTON /GB/
Foto: G. Svobodová
VESA VARELLA / FIN/
BLANKA MATRAGI /CZ, LIB/
RENÉ ROUBÍČEK, OLDŘICH PALATA
Obsah čísla
62.
9–10 / 2012
Studie
219
Ročník
Václav Procházka, Zdeněk Kunc, Lenka inová,
219
Tomáš Trojek, Viktor Goliáš – Příprava skla bohatého vodou nerovnovážnou
dehydratací křemičitanu sodného a jeho použití k napodobení radiochemických
procesů v krystalických silikátech
Lenka Stránská, Petra Šulcová, Jitka Mouchová – Vliv dopujících prvků
na barevné vlastnosti keramických pigmentů pyrochlorového typu
222
Rudolf Hais – České uranové sklo v proměně času
225
Okno do světa – Glasstec 2012
Editorial
228
e Burden of the Weight
228
Promising Perspectives
230
Trendy a aktuality
233
Profil: Sklopísek Střeleč, a. s.
233
Krátké zprávy
234
Z domova
237
Bakalářské, diplomové a disertační práce 2011/2012
(TU Liberec, Univerzita Pardubice, VŠCHT Praha)
237
Vzpomínky na vznik IGS v Novém Boru
239
Krátké zprávy
248
Česká sklářská společnost
251
Zaměstnanci vědy a výzkumu
v oboru výroby skla a skleněných výrobků
251
Vzpomínky na 11. světový sklářský kongres ICG v Praze roku 1977
(Ing. Larry Penberthy – muž, který přinesl do sklářství molybden)
251
Pozvánka na Výroční konferenci České sklářské společnosti
251
Výstavy a soutěže
252
Stanislav Libenský Award 2012
252
Letní sklářská dílna 2012 v Železném Brodě
253
Křehká krása přilákala tisíce návštěvníků
254
Glass Art Festival 2012 rozsvítil Česko
254
Tipy na aktuální výstavy
255
Výročí a jubilea
256
Vzpomínka na glyptika Ladislava Havlase
256
Ing. Jiří Götz, DrSc. – 80 let
258
Ing. Miloslav Bělohradský – 75 let
259
Stále mladý sedmdesátník Ivo Rozsypal
260
Skleněný svět Ivany Houserové
262
Česká sklářská společnost blahopřeje svým členům
263
Novinky z odborných časopisů
264
Připravované akce
266
Ambiente trends for 2013
266
ICG Praha 2013
267
Další připravované akce
268
Nedávno se v České republice konaly dvě
akce, které by neměly žádnému zájemci
o sklo, ať profesionálovi či laikovi, zůstat
lhostejné. Nejdříve byl 20. září na Pražském hradě zahájen již 4. ročník soutěžní
výstavy světového skla Stanislav Libenský
Award 2012. Majestátní prostory ambitu
kláštera sv. Jiří zaplnila díla téměř padesáti
studentů vysokých škol všech světadílů.
Hodnotící komise projektu, za kterým
od počátku stojí Pražská galerie českého
skla, vždy oceňuje tvůrčí odvahu mladých
autorů. Odvahu postavit se s vlastní vizí
vžitým konvencím, jako to kdysi učinili
Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, celosvětově uznávaní spoluzakladatelé vnímání skla jako vhodné matérie pro
umělecké sebevyjádření.
Ale nejen díky této slavné dvojici má české
sklo ve výtvarném světě stále respektované
jméno. Potvrzuje to i XI. Mezinárodní sklářské sympozium IGS konané ve dnech 4.–7.
října v Novém Boru a okolí. Téměř sedmdesát
výtvarníků si zde mohlo za pomoci excelentních sklářských mistrů a podpory místních
sklářských firem plnit sny o „svém“ skle.
Na výsledcích sympozia proto není pozoruhodná jen fantazie a nápaditost umělců
z celého světa, ale také zručnost českých
sklářů, kteří dokáží pomocí svých paží dávat
představám tvar a objem. Na několik dní se
z Novoborska stala továrna na sny udržovaná
v chodu nadšením účastníků, dřinou pořadatelů a velkorysostí firem i partnerů.
Sklářské píšťaly se na čas staly magickými
hudebními nástroji tajemného muže z Hameln, který přivábil do města pod horou
Klíč nikoliv stovky, ale tisíce návštěvníků.
A jakou zvolil ze svého repertoáru píseň, že
jí nešlo odolat? Přeci „České sklo žije!“
Skláři a keramici, prosím,
podporujte svůj časopis!
PhDr. Petr Nový
Šéfredaktor
Table of contents
9–10 / 2012
Studies
219
Václav Procházka, Zdeněk Kunc, Lenka inová, Tomáš Trojek,
219
Viktor Goliáš – Preparation of a water-rich glass by non-equilibrium
dehydration of sodium silicate and usage of this glass to mimic radiochemical
processes in crystalline silicates
Lenka Stránská, Petra Šulcová, Jitka Mouchová – e influence of doped
222
elements on the colour properties of ceramic pigments based on pyrochlores
Rudolf Hais – Bohemian uranium glass through the ages
Window to the World – Glasstec 2012
225
228
Promising Perspectives
230
Vydává / Publisher
Vydavatelství České sklářské
společnosti, s.r.o., Středová 1767/17,
415 01 Teplice, IČ: 28696778
Šéfredaktor / Editor in chief
PhDr. Petr Nový
Redaktorka a jednatelka společnosti
Executive – editor
Ing. Miroslava Kohlíčková
Recenzenti / Reviewers
prof. Ing. Josef Matoušek, DrSc.
Ing. Jiří Koucký, CSc.
Redakční kruh / Editorial board
doc. Ing. Stanislav Kasa, CSc.
Ing. Jiří Koucký, CSc.
doc. Ing. Jaroslav Kutzendörfer, CSc.
Antonín Langhamer
prof. Ing. Marek Liška, DrSc.
Ing. Greta Nováková
Ing. Josef Smrček, CSc.
233
Profile: Sklopísek Střeleč, a.s.
233
Short News
234
Home News
Odborný časopis pro průmysl skla,
keramiky a bižuterie – ISSN 0037-637X
Vychází 6x ročně (dvojčísla)
Evid. č. MK ČR E 2919
228
e burden of the weight
Trends and Actualities
Sklář a keramik 9–10/2012 – roč./vol. 62
237
Redakční rada / Editorial staff
Ing. Ivan Berka
Ing. Miloslav Bělohradský
Ing. Luboš Dietz
Rudolf Hais
prof. Ing. Josef Matoušek, DrSc.
prof. Ing. Lubomír Němec, DrSc.
doc. Ing. František Novotný, CSc.
Ing. Karel Pavlík
Ing. Magda Purkrábková
Ing. Sylvie Sázavová, CSc.
Ing. Jaroslav Stoklasa, Ph.D.
Ing. Aleš Svítil, předseda
Ing. Jiří Zajíc
Bachelor´s, Master´s and PhD´s esis 2011/2012
237
(TU Liberec, University or Pardubice, Institute of Chemical Technology Prague)
Memories of the Creation of IGS in Nový Bor
239
Short News
248
Czech Glass Society
Employees of science and research
in the manufacture of glass and glass products
251
251
Memories of 11th ICG World Glass Congress in Prague, 1977
251
(Ing. Larry Penberthy – the man who brought molybdenum into glass industry)
Invitation to the Annual Conference of the Czech Glass Society
Exhibitions and Competitions
251
252
Stanislav Libenský Award 2012
253
Summer glass workshop in Železný Brod
254
ousands of visitors attracted by fragile beauty
254
Czechia illuminated by the Glass Art Festival 2012
254
Tips on the current exhibitions
255
Anniversaries and Jubilees
256
Remembering glyptic Ladislav Havlas
256
Ing. Jiří Götz, DrSc. – 80 years
258
Ing. Miloslav Bělohradský – 75 years
259
Ivo Rozsypal – even he is seventy, he is still young
260
Glass world of Ivana Houserová
262
e Czech Glass Society congratulates its members
263
News from Journals
264
Forthcoming Events
266
Ambiente trends for 2013
266
ICG Prague 2013
267
Other Forthcoming Events
268
Fotografie / Photos
© Sklář a keramik – není-li uvedeno jinak
© Sklář a keramik – unless otherwise stated
Grafika a sazba / Graphic arrangement
© David Matura / www.sputnik.cz
Tisk / Printed by
Macek a Kusala, U Rybníka 11, Jablonec n. N.
Redakce / Editor´s Office
SNP 21, 466 01 Jablonec nad Nisou
Tel.: +420 724 397 365
E-mail: [email protected]
Administrace a předplatné
Aministration and subscription
Ing. Miroslava Kohlíčková
Středová 1767/17, 415 01 Teplice
Tel.: +420 417 576 236
E-mail: [email protected]
č. ú. 0892311399/0800 ČS Teplice
Inzertní agentura / Advertisement agency
Ing. Greta Nováková
Johančina 3251, 415 01 Teplice
Tel./Fax: +420 417 576 155
Mobil: +420 603 223 768
E-mail: [email protected]
Partneři časopisu
Asociace sklářského a keramického průmyslu ČR / Slovenská sklárska spoločnosť
Nevyžádané rukopisy se nevracejí.
Otiskování článků jen se svolením redakce
při zachování autorských práv.
Uzávěrka 9–10
Do tisku
Uzávěrka 11–12
21. 9.
22. 10.
16. 11.
STUDIE
Příprava skla bohatého vodou nerovnovážnou dehydratací
křemičitanu sodného a jeho použití k napodobení
radiochemických procesů v krystalických silikátech
Preparation of a water-rich glass by non-equilibrium dehydration
of sodium silicate and usage of this glass to mimic radiochemical
processes in crystalline silicates
Václav Procházka1, Zdeněk Kunc2, Lenka Thinová3, Tomáš Trojek 3, Viktor Goliáš 4
1
Česká geologie, Pštrossova 16, 110 00 Praha 1, [email protected]
Glass Art Evolution, Vančurova 220, 471 54 Cvikov
3
FJFI ČVUT, Katedra dozimetrie a aplikací ionizujícího záření, Břehová 7, 115 19 Praha 1
4
PřF UK, Ústav geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů, Albertov 6, 128 43 Praha 2
2
Za účelem napodobení velmi pomalých radiochemických reakcí
pozorovaných v přírodních, ale potenciálně i umělých silikátech
bylo vyrobeno sklo s vysokým obsahem vody a s radioaktivními
uzavřeninami. Prášek Na2SiO3. 5 H2O a uraninitu (s příměsmi
sekundárních uranových minerálů) byl přidán do sodnovápenaté skloviny. Sklo chladlo rychle mimo pec, takže voda uvolněná
z hydratovaných pevných látek nemohla zcela uniknout. Vysoké
pnutí ve skle (až 300 bar), způsobené rychlým chladnutím, zřejmě urychlilo pozorované reakce. Po 8 měsících byly mikroskopem
pozorovány jen malé změny v okolí uzavřenin uraninitu, ale výrazné změny v okolí (≤ 0,1 mm) zbytků sekundárních minerálů,
kde vzniká množství drobných bublinek zbarvujících sklo hnědě v
procházejícím světle. Zřejmě se tedy ze sekundárních uranových
minerálů za vysoké teploty ve sklovině uvolnily radionuklidy (převážně radon, ale i další) a silné ozáření okolí částicemi α vyvolalo
růst bublin z vody původně chemicky vázané ve skle.
Water-rich glass with radioactive inclusions was fabricated to
mimic very slow radiochemical processes in natural minerals and
rocks (and potentially in artificial silicate materials, e.g. in radioactive waste disposal). A mixture of sodium silicate (Na2SiO3. 5 H2O)
and uraninite (~UO2) was added to molten soda-lime silicate glass.
e uraninite powder also contained hydrated U-rich minerals (remnants of a phosphate/arsenate were proven but more phases could
be present). e glass cooled rapidly outside the furnace and so the
water liberated from hydrated minerals has not fully escaped. e
rapid cooling also caused high stress in the glass (up to 300 bar)
which probably helped to the reactions observed.
After only 8 months, little changes were observed by polarization microscope near the uraninite inclusions. But in close vicinity
(≤ 0.1 mm) of the remnants of hydrated U-rich phases, the amount
of small water-vapour bubbles strongly increased with time, causing brownish coloration of the glass in transmitted light. We suggest that some radionuclides (mainly, but not only, radon) were liberated from the hydrated phases at the high temperature in glass
melt, and their strong α radition led to nucleation of bubbles from
the water which was originally chemically bound in the glass.
Úvod
Pokud chceme z jakéhokoliv důvodu
vyrobit sklo bohaté vodou, musí se překonat problém rozpínavosti vodní páry,
která při teplotě 1 500 °C a tlaku 1 bar
zaujímá zhruba 8 000 krát větší objem
než stejné látkové množství kapalné
vody za standardních laboratorních
podmínek. Pokud by bylo přítomno
větší množství vody (v jakékoliv formě)
ve vsázce, jejímu úniku za vysokých
teplot lze zabránit jedině vysokým tlakem, což omezuje použitelnost takového postupu na náročné experimentální
aparatury. Ve sklářské praxi se nejčas-
těji používá zavedení vodní páry, jejíž
tlak může být poněkud zvýšen, do již
utavené skloviny.
Hlavním motivem pro přípravu skla bohatého vodou je v tomto případě snaha
o napodobení radiochemických reakcí
mezi bezvodými silikáty a vodou (která
je většinou v plynokapalných uzavřeninách nebo v dutinách krystalové struktury), ke kterým podle zjištění autorů [1]
dochází působením radioaktivních nerostů. Pozorované procesy v horninách
však mohly trvat až desítky, možná do-
konce i stovky miliónů let. Pokud tedy
má mít experimentální napodobení naději na úspěch, je třeba reakce urychlit.
Kromě použití silnějšího zdroje záření
je možností také nahrazení krystalických silikátů sklem, které je při stejném
složení méně odolné. Podobné reakce
se mohou uplatňovat i v radioaktivním
odpadu, kde se počítá se zabezpečením
aspoň na desetitisíce let.
Zároveň byla v praxi vyzkoušena myšlenka zavést do skloviny vodu nerovnovážnou dehydratací pevné látky bohaté H2O.
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 219
Příprava vzorků
Sledování skla v čase
Jako zdroj vody byl použit prášek křemičitanu sodného, v suchém stavu
Na2SiO3. 5 H2O. Ten byl smíchán s jemně podrceným uraninitem (směs UO2
a UO3 s menším obsahem PbO); použitý
vzorek představuje tzv. uranovou čerň
z Abertam, místy s povlaky světlejších
sekundárních minerálů s nižším obsahem uranu, vzniklých při zvětrávání
(převládá oranžovorůžové zbarvení,
které charakterizuje hlavně hydroxidy U-Pb). Uraninit patří k nejsilnějším přírodním zdrojům radioaktivity
a z přírodních pevných látek jej mohou
překonat jen některé nerosty vznikající
hlavně při jeho zvětrávání, pokud jsou
obohaceny o radium. Použitá sklovina
je sodno-draselno-vápenatá, jde o granulovaný kmen od švédské firmy Glasma (hmotnostní složení: ~ 71 % SiO2,
příměsi seřazené podle obsahu: Na2O,
CaO, K 2O, B2O3, BaO, ostatní).
První pokus byl učiněn velice primitivně – směs byla nasypána na přibližně
kruhovou placku skloviny (vzorek č. 1
– průměr po zchladnutí 4,8–4,9 cm,
výška uprostřed asi 8 mm, ke krajům
se snižuje), rychle chladnoucí po vyjmutí z pece. Na povrchu se vytvořila
struskovitá vrstva zřetelně ovlivněná
expanzí páry a tvarovaná výstupem
páry vzhůru (jde o analogii vulkanické
pemzy). Při velmi podobném pokusu
byla uprostřed kruhu skloviny (vzorek č. 2, průměr po zchladnutí 4,7 cm)
udělána jamka a do ní byla vyklopena
směs, tentokrát i s trochou mazacího
oleje, který byl přidán, aby se prášek
vzhledem k hygroskopičnosti křemičitanu sodného nelepil na stěnu nádobky, což se ale ukázalo jako kontraproduktivní. Na druhé straně by díky oleji
mohly být vzniklé bubliny obohaceny
o CO2, což by fluidům v horninách
odpovídalo lépe než čistá vodní pára.
Oba tyto skleněné disky chladly velmi
rychle mimo pec (i když v teplotě vyšší
než pokojové). Disk s důlkem uprostřed
(vzorek 2) se rozlomil dosti přesně na
dvě poloviny, které byly dále blíže zkoumány jako subvzorky č. 1 a 2. Zpěněná
„vrstva“ na skleněném disku špatně držela, proto byla před mikroskopickým
zkoumáním odstraněna; ze subvzorku
č. 2 byl též dán vzorek na RTG difrakci. Ta ukázala kromě uraninitu pouze
slabé linie fáze se strukturou pyrochloru (do různé míry substituovaný
Ca2Nb2O7) a křemene.
Nejdůležitější jsou pozorování v mikroskopu, z nichž většina byla provedena polarizačním mikroskopem Nikon
E400 na Ústavu skla a keramiky VŠCHT.
Klíčové snímky (viz též obr. 2–4) byly
pořízeny za přesně zaznamenaných
podmínek (intenzita světla, nastavení clon, výška kondenzoru, expozice)
a později na témže místě pokud možno
při stejném nastavení, někdy však bylo
nutné osvětlení přizpůsobit zhoršené
průhlednosti skla. V měnících se objektech také často chybí záchytné body
pro dodržování stejné roviny zaostření
(přičemž jen někdy je použitelný zaostřený obraz složený automaticky ze
snímků v různých úrovních).
Po vyhodnocení změn za období 8–9
měsíců bylo několik objektů zkoumáno
též rastrovacím elektronovým mikroskopem s využitím elektronové mikroanalýzy (Tescan na ÚPSG PřF UK). Ještě
předtím byla pomocí rentgenové aparatury na FJFI ČVUT mapována rentgenfluorescencí plošná distribuce prvků
v části neupraveného vzorku, neboť pro
úpravu na elektronovou mikroanalýzu
musela být část preparátů odbroušena.
Sklo je dobře průhledné i při velkém
zvětšení. Díky tomu lze pozorovat i velmi silné pnutí – dráhový rozdíl dosahuje až přes 600 nm (hlavně poblíž linie
rozlomení), většinou však do 200 nm. To
by při běžných hodnotách fotoelastické
konstanty (blízkých 0,025 Pa–1 = 2,5 nm
cm–1 bar–1 [2] a tloušťce preparátu do 8
mm znamenalo mechanické napětí dosahující aspoň 300, resp. 100 bar (zatímco v běžných průmyslových sklech by
mělo být do 30 bar). Tyto hodnoty jsou
srovnatelné s vltavíny, pro něž Soukeník
a Střelec uvádějí fázový posun způsobený pnutím v rozmezí 80–555 nm/cm[3].
Toto pnutí naštěstí již nezpůsobilo další
destrukci skla a možná naopak přispívá
k jeho soudržnosti, neboť trhliny pozorované krátce po vychladnutí skla se již
v podrobně dokumentovaných místech
(kromě jednoho radiačního lemu) dále
nešířily.
Ve vnitřní části vzorku (v ploše asi
1,5 cm2), kde došlo k interakci s křemičitanem sodným, je u povrchu vrstva
velmi bohatá bublinami. Vyskytují se
dokonce souvislé oblasti o velikosti několika mm2, kde mezi bublinami – většinou o velikosti setin milimetru – není
vůbec vidět sklo. Vnitřek bublin takovýchto rozměrů je v mikroskopu vzhledem k lomu a úplnému odrazu světla
220 – Studie
téměř neviditelný, lze jen říci, že neobsahují žádnou neprůhlednou hmotu (např.
těžké uhlovodíky, které by mohly vzniknout při nedokonalém spálení oleje).
Radioaktivní minerály tvoří oba základní typy tmavých neprůhledných
objektů. Vystupují až desetiny milimetru nad povrch okolního skla. V prvním
případě je většinou osamocené homogenní a kompaktní neprůsvitné zrno
uraninitu (v šikmo dopadajícím světle
však mohou být vidět různé povlaky)
uzavřeno ve skle buď bez jakéhokoliv
lemu, nebo obklopené zónou tloušťky
řádově 0,1 mm, která je „vyčištěna“ – lépe
průhledná a obsahuje především méně
bublin – a díky tomu jsou v ní dobře vidět radiálně paprsčité trhlinky. Tato nehomogenita však nesouvisí s radioaktivitou, ale vznikla už při výrobě vzorku.
V čase jsou někdy v objektech 1. typu pozorovány změny, které jsou kvalitativně
podobné, ale mnohem méně zřetelné
než v objektech 2. typu. Pokud nebyl
uraninit v původně „vyčištěném“ okolí,
nejsou změny pozorovatelné vůbec.
Ve druhém případě (objekty 2. typu)
je zpravidla více tmavých, ale průsvitnějších zrn uzavřeno v původně „vyčištěném“ skle uvnitř více nebo méně
sférického útvaru, který je ohraničen
řetízky drobných, většinou průsvitných bublinek. Uvnitř útvarů se vyskytují také přesně neurčené pevné
fáze (v procházejícím světle hnědé až
rezavé) – někdy jde o zbytky slídy, dále
neurčené průhledné krystalky s vysokým dvojlomem a někdy i větší bubliny vzniklé zjevně z tmavých krystalů
(dehydratací sekundárních minerálů
uranu nebo slíd). Také toto uspořádání
vzniklo už při výrobě skla. Postupem
času se však šíří rezavé až hnědé zbarvení nejen uvnitř objektů 2. typu, ale
i do vzdálenosti několika setin milimetru za jejich hranicí. Toto zbarvení je
způsobeno velmi drobnými bublinkami o velikosti většinou prvních mikrometrů (zbarvení může být i optický
klam způsobený tím, že červené světlo
se nejméně rozptyluje).
V celkovém pohledu tak objekty
2. typu velmi připomínají radioaktivní uzavřeniny s tzv. pleochroickými
dvůrky v horninách (obr. 5) (i když
v pleochroickém dvůrku většinou nejde o fázovou změnu, ale jen o narušení
uspořádání krystalu na krátkou vzdálenost). Nápadné je i to, že zbarvení často chybí nebo je méně intenzivní v těsné blízkosti objektu. Nemůže tedy jít
o chemický reakční lem, naopak stejná
bývá situace i v pleochroických dvůrcích (obr. 5), protože částice α uvolňují
většinu energie až ke konci své dráhy.
Celkový objem těchto novotvořených
bublinek naprosto vylučuje, že by šlo
jen o hélium vzniklé neutralizací částic α. Například objem veškerého hélia
vzniklého při všech rozpadech α (včetně meziproduktů) za rok v krychli uraninitu o délce hrany 0,1 mm by byl při
atmosférickém tlaku jen asi 0,9 μm3.
Rentgenfluorescence v mapovaném
objektu 2. typu potvrdila přítomnost
fází bohatých uranem, které neobsahují detekovatelné baryum (obsah Ba je
tedy mnohem menší než ve sklovině),
takže pravděpodobně nejsou významně obohaceny ani o chemicky podobné
radium (Radium při reálné koncentraci mikroanalyticky přímo zjistit nelze, např. v uraninitu je poměr atomů
U:Ra 3 000 000 : 1) a nemohou tedy být
aktivnější než uraninit. Také elektronovou mikroanalýzou nebylo baryum
v objektech s uranem detekováno.
Podle elektronové mikrosondy obsahovaly minerály uranu ve zkoumaných
objektech 2. typu v podstatném množství As, P, pravděpodobně Ca a často
i Cu. Tyto prvky difundovaly do okolní skloviny, nejvíce podle dosavadních
dat fosfor a měď. Naopak sekundární
uranové minerály mají nepřirozeně vysoké obsahy Na a vzhledem k tomu, že
původně šlo zřejmě o fosfáty/arsenáty,
také příliš vysoký Si. To lze vysvětlit reakcí s křemičitanem sodným. Někdejší
sekundární minerály tedy představují
spíše skelnou než krystalickou neho-
mogenitu, i když jsou někdy naznačeny ploché tvary původních krystalků.
V elekronovém mikroskopu je často
vidět i na úrovni mikrometrů jemné
tvarování agregátů uranových minerálů výstupem uvolněné vodní páry.
Byly dokonce zjištěny zbytky tmavé slídy (biotitu) prorostlé s uranovými minerály (také ze slídy se uvolnily vodní
bubliny). Naopak anomální koncentrace sodíku v okolním skle jako důsledek
reakce s Na2SiO3 prokázány nebyly.
Také mimo dosah působnosti záření
α z radioaktivních objektů se vyskytují různé pozoruhodné koncentricky
uspořádané útvary, ve kterých ale nebyly pozorovány změny v čase (stejně
jako v okolním skle), a nejsou tolik podobné pleochroickým dvůrkům.
Interpretace
Sekundární uranové minerály, nebo
spíše to co z nich po extrémních podmínkách ve sklovině zbylo, z nějakého
důvodu působily na své okolí více než
silněji radioaktivní uraninit. Při rozpadu krystalové struktury původního
hydratovaného fosfátu/arsenátu došlo
k uvolnění radionuklidů a jejich difúzi do nejbližšího okolí. Jistě šlo hlavně
o plynný radon, ale samotný únik radonu k vysvětlení nestačí, protože v takovém případě by intenzita ozáření silně
poklesla již během prvních šesti týdnů,
což neodpovídá pozorováním. Záření α
tak pronikalo do okolí mnohem snadněji než z uraninitu, který má vysokou
hustotu a také jeho krystalová struktu-
ra se při teplotě skloviny spíše zotavila
z radiačního poškození (tzv. annealing), než aby byla více narušena.
Záření α v blízkém okolí vedlo k uvolnění vody (s příměsí CO2?), rozpuštěné
původně ve sklovině mnohem homogenněji, a k růstu bublin. Ukazuje
se tedy, že radiochemické procesy ve
sklech mohou probíhat i s přírodními
zdroji radioaktivity v geologicky velmi
krátkém čase. V tomto případě k tomu
zřejmě přispělo i silné pnutí ve skle.
Závěr
Je možné, že jde o vůbec první záměrně
vyvolanou radiochemickou reakci v silikátech nerozpustných ve vodě při použití
pouze přírodního zdroje záření. Rychlé
změny pozorovatelné i běžným mikroskopem dávají naději na úspěch podobných pokusů, v nichž bude přesněji napodobeno složení ať už přírodních, nebo
umělých silikátů a fluid vystavených
dlouhodobému působení záření α.
Zdokonalení postupu zavádění vody do
skla popsaným způsobem by mohlo vést
i k průmyslovému využití, přičemž se
musí vyřešit hlavně postup chlazení,
aby se snížilo pnutí, a je třeba dosáhnout
rovnoměrnějšího rozptýlení bublin.
Poděkování:
Za spolupráci děkujeme Janu Macháčkovi a Lence Myškové. Práce byla částečně podpořena z výzkumných záměrů
MSM 6046137302, MSM 6840770040
a MSM 0021620855.
Pozn.: Veškeré obrázky ke studii naleznete v barevné příloze na s. 241
LITERATURA:
1] Procházka V.: Monazit v některých horninách moldanubika a
centrálního masívu a účinky jeho radioaktivity, Sbor. Jihočes.
Muz. v Č. Budějovicích, Přír. vědy 48 (2008), s. 33–43.
1] Procházka V., Seydoux-Guillame A. M., Trojek T., Goliáš
V., Korbelová Z., Matějka D., Novotná P.: Alteration halos
around radioactive minerals in plutonic and metamorphic
rocks of northern Moldanubian area, Bohemian massif. Eur.
J. Mineral. 23 (4) (2011), s. 551–566.
2] Schill F., Novotný V., Hrdina Z.: Chlazení skla a kontrola pnutí, SNTL Praha (1968).
3] Soukeník K., Střelec J.: Pnutí v tektitech a ,,zvonivé’’ vltavíny, Čas. Mineral. Geol. 11 (1966), s. 249–253.
4] Mügge O.: Mikroskopische Physiographie der petrographisch
wichtigen Mineralien, Bd. 1, Zweite Hälfte, Spezieller Teil.
– E. Schweizerbartsche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart (1927).
Lektor: RNDr. Helena Klápová, CSc.
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 221
Vliv dopujících prvků na barevné vlastnosti
keramických pigmentů pyrochlorového typu
The influence of doped elements on the colour properties
of ceramic pigments based on pyrochlores
Lenka Stránská, Petra Šulcová, Jitka Mouchová
Katedra anorganické technologie, Fakulta chemicko-technologická, Univerzita Pardubice,
Doubravice 41, 532 10 Pardubice, [email protected]
Současný výzkum anorganických pigmentů je zaměřen na hledání nových anorganických sloučenin, které by byly barevně zajímavé a zároveň ekologicky přijatelné. Cílem této práce je prozkoumat barevné možnosti pyrochlorových sloučenin typu Er2Ce2O7
dopovaných ionty přechodných prvků Mo, W případně Nb a rozšířit tak barevnou paletu odstínů, které nabízejí pyrochlorové
sloučeniny. Pozornost je věnována převážně různým způsobům
příprav a vlivu jednotlivých dopujících prvků.
e present research of inorganic pigments is focused on looking
for new inorganic compounds which would be colourfulness and
environment friendly. e aim of this contribution is to explored
the colour possibilities of Er2Ce2O7 pigments with doped elements
Mo, W eventually Nb and extend the colour pallete of shades that
pyrochlores offer. Special attention is paid mainly to different
preparation methods and effect of various doped elements.
Úvod
Experimentální část
Významnou skupinou anorganických
sloučenin jsou keramické pigmenty,
jejichž důležitou vlastností je převážně
vysoká termická a chemická stabilita [1]. Poměrně širokou skupinou keramických pigmentů jsou pyrochlorové
sloučeniny s obecným vzorcem A 2B2O7
(případně A 2B2O6), kde A a B jsou ionty
vzácných zemin či přechodné kovy (A =
Ln, B = Zr, Hf, Ce, Ti, aj.) [2,3]. Nejznámějším představitelem pyrochlorových
pigmentů je Neapolská žluť (Pb2Sb2O7)
s velmi proměnlivým stechiometrickým složením svých základních složek [4]. Pyrochlory mají širokou škálu
zajímavých fyzikálních a chemických
vlastností, jako je např. vysoká teplota
bodu tání, velká tepelná roztažnost,
nízká tepelná vodivost, vysoká termická stabilita, unikátní luminiscence
a vysoká stabilita vůči ozáření [5]. Práce autorů je tedy zaměřena na syntézu
sloučenin typu Er2Ce2–x MoxO7, kdy bylo
využito částečné náhrady ceru molybdenem, případně wolframem a niobem
(x = 0,1; 0,3; 0,5 a 0,7). Cílem práce bylo
připravit pyrochlorové sloučeniny různými způsoby – suchým způsobem (SZ)
a suspenzním mísením surovin (SMS).
Výsledkem je poté optimální teplota
výpalu, tj. taková, při které byl pigment
jednofázový a barevně nejzajímavější.
Nejprve byly připraveny sloučeniny typu
Er2Ce2–xMxO7 suchým způsobem (SZ),
kde x = 0,1; 0,3; 0,5 a 0,7 a M = Mo, W,
Nb. Jako výchozí látky pro tento způsob
syntézy byly použity oxidy CeO2, Er2O3
a MoO3 (případně WO3, Nb2O5). Suroviny byly smíchány ve stechiometrickém
poměru a homogenizovány v porcelánové třecí misce. Směsi byly podrobeny výpalu v elektrické peci s náběhem
10 °C/min. Sloučeniny byly kalcinovány
při následujících teplotách: 1 350, 1 400,
1 450, 1 500 a 1 550 °C po dobu 2 hodin.
Druhý způsob syntézy pigmentu, tzv.
suspenzní mísení surovin (SMS), představuje dvoustupňový proces. V první
fázi byly za mokra homogenizovány
výchozí látky spolu se zpěňovacími činidly. Výsledná směs byla následně převedena na předehřátý plech z legované
oceli (400 °C) a po dobu několika minut
tepelně zpracovávána. Druhá fáze pak
222 – Studie
představuje kalcinaci získaného práškového poloproduktu při požadovaných
teplotách v elektrické peci za stejných
podmínek jako u klasického suchého
způsobu. U SMS procesu byly výsledné
reakční směsi podrobeny výpalu při teplotách 1 150, 1 250 a 1 350 °C. Pro tento
způsob syntézy byly jako výchozí sloučeniny použity stejné oxidy jako u SZ,
ale CeO2 byl nahrazen Ce(SO4)2.4H2O.
Získaný finální produkt byl v obou případech syntézy aplikován do organického pojivového systému. Barevné vlastnosti pigmentů byly měřeny v oblasti
viditelného světla pomocí spektrofotometru ColorQuest XE (HunterLab, USA)
s geometrií měření d/8°. Pro měření je
využíváno normalizované denní světlo
pod označením D65. Popis barevných
vlastností je uváděn v barevném prostoru CIE L*a*b*. Tento prostor je popsán
barevnými souřadnicemi a* a b*, které
Tab. 1 – Vliv obsahu různých dopujících prvků na barevnost pigmentů typu Er2Ce2-xMxO7 (SZ, 1 450 °C)
x
0,1
Mo
W
Nb
L*
S
H°
L*
S
H°
L*
S
H°
81,97
29,41
67,28
84,73
18,84
43,13
82,26
21,34
45,97
0,3
81,76
38,81
74,62
85,08
18,41
32,38
82,40
21,40
46,40
0,5
80,76
52,19
75,59
87,76
16,70
11,19
81,77
21,47
58,37
0,7
64,23
27,23
78,78
76,50
21,46
35,06
83,31
22,59
51,13
Tab. 2 – Vliv obsahu různých dopujících prvků na barevnost pigmentů typu Er2Ce2-xMxO7 (SMS, 1 350 °C)
popisují barevný odstín. Hodnota L*
(jas) vystihuje světlost či tmavost barvy a pohybuje se v rozmezí hodnot od
0 (černá) do 100 (bílá). Ke kompletnímu
popisu barvy se vedle již zmíněných
barevných souřadnic používá také tzv.
sytost S, která se vypočítá dle vzorce:
S = (a*2+b*2)1/2. Dále pak barevný odstín
H°, jenž je definován jako H° = arc tg
b*/a*. Pigmenty byly rovněž podrobeny
měření velikosti částic pomocí přístroje
Mastersizer 2 000/MU (Malvern Instruments Ltd., VB), a také rentgenové difrakční analýze (vertikální difraktometr D8 Advance, Bruker AXS, VB) [6].
H°
L*
S
H°
87,45
16,74
65,81
88,28
12,75
27,05
90,50
10,71
21,29
86,36
24,40
75,96
90,39
11,64
8,75
89,66
12,55
18,49
0,5
84,90
29,42
77,64
89,50
12,49
15,27
89,27
12,61
21,11
0,7
84,37
33,30
78,16
90,38
11,53
5,52
90,54
12,23
4,93
SZ – 1 450 °C
SMS – 1 350 °C
Mo
W
Nb
Mo
W
Nb
6,91
7,15
7,55
3,97
5,37
4,57
0,3
6,92
6,44
7,97
5,57
5,43
5,53
0,5
9,05
9,92
9,80
6,16
12,18
7,93
0,7
7,34
9,86
8,23
7,45
13,69
5,72
1 450 °C
SZ
SMS
20
SZ
SMS
12
d50 [μm]
1 250 °C
1 350 °C
1 150 °C
Všechny syntetizované vzorky byly
podrobeny měření velikosti částic v závislosti na rostoucím obsahu jednotlivých přechodných prvků. Hodnoty
středních velikostí částic d50 pro vybrané teploty výpalu a jednotlivé způsoby
přípravy jsou uvedeny v tabulce 3.
Na první pohled je patrné, že všechny
pigmenty mají hodnoty v rozmezí cca
5–15 μm, tudíž jsou vhodné pro případné aplikace do keramických glazur.
Suchý způsob přípravy prokazuje jednoznačný trend, kdy k nárůstu hodnot
střední velikosti částic dochází se zvyšujícím se podílem jednotlivých dopujících prvků. Největší částice však byly
obdrženy u koncentrace x = 0,5, kdy
konkrétně pigment s obsahem Mo poskytl nejsytější odstín ze všech připravených pigmentů (viz. tabulka 1). SMS
způsobem byly získány podstatně nižší
hodnoty d50 než u suchého způsobu
přípravy (kromě W o koncentraci 0,5
a 0,7). Porovnání středních velikostí
částic pigmentů při nejvhodnější kon-
14
1 500 °C
35
25
S
0,1
1 400 °C
1 350 °C
30
L*
vybrána nižší teplota výpalu (1 350 °C).
Všeobecně u tohoto způsobu došlo ke
snížení hodnot sytosti S a nebyl zde
nalezen tak výrazný vliv jednotlivých
dopujících prvků. V případě Mo dochází
s růstem jeho koncentrace ke zvyšování
jak hodnot sytosti S, tak i barevného odstínu H°. Všechny pigmentové aplikace
s Mo ale prokazují světle oranžové zbarvení. Co se týká pigmentů s wolframen
a niobem, byly získány velmi srovnatelné hodnoty jasu L* a sytosti S. Hodnoty
barevného odstínu H° se pro oba druhy pigmentů sice liší, ale vždy se jedná
o růžové aplikace (tab. 2). Jako barevně nejzajímavější byl tedy vyhodnocen
pigment s obsahem Mo = 0,5. Srovnání
obou způsobů připrav tohoto pigmentu
pro různé teploty výpalu je znázorněno
na obr. 1, kdy osa a* popisuje příspěvek
červeného odstínu a osa b* žlutého. Na
první pohled je zřejmé, že z hlediska
barevnosti je výhodnější suchý způsob
přípravy, který vykazuje výrazně vyšší
hodnoty barevných souřadnic.
1 550 °C
40
H°
Nb
0,3
0,1
55
b*
S
x
Nejprve byly všechny pigmenty připraveny suchým způsobem přípravy a po
jejich objektivním zhodnocení byla
zvolena teplota 1 450 °C jako nejvhodnější. Vliv koncentrace jednotlivých
přechodných prvků při vybrané teplotě
kalcinace je zaznamenán v tabulce 1,
ze které vyplývá, že nejsytějších odstínů bylo dosaženo u pigmentu s obsahem Mo = 0,5 (S = 52,19). Zvyšující
koncentrace molybdenu také způsobuje
pokles hodnot jasu L* (pigmenty tmavnou) a naopak nárůst barevného odstínu H° (posun barvy z jasně oranžové
do žlutěhnědé). Za použití W pigmenty
disponují nejnižšími hodnotami sytosti
S a zároveň nejvyššími hodnotami jasové složky L*. Nejnižší hodnota barevného odstínu H° (H° = 11,19) byla získána
u koncentrace wolframu 0,5 a pigmenty s tímto přechodným prvkem jsou
zbarveny převážně do růžova. Sloučeniny s niobem poskytly velmi úzký
interval hodnot sytosti S (21,34–22,59)
a meruňkové odstíny (H° pro všechny
koncentrace v rozmezí 35 až 70).
Pro druhý způsob přípravy pyrochlorových pigmentů byla jako nejvhodnější
45
L*
W
Tab. 3 – Vliv způsobu přípravy a obsahu dopujících prvků na střední velikost částic d50 [μm]
pigmentů typu Er2Ce2-xM xO 7 (při vybraných teplotách výpalu)
Výsledky a diskuze
50
Mo
x
10
8
6
4
2
4
6
8
10
a*
12
14
16
Obr. 1 – Vliv teploty výpalu a způsobu přípravy na barevnost pigmentů typu Er2Ce1,5Mo0,5O 7
0
Mo
W
Nb
Obr. 2 – Vliv způsobu přípravy a dopujících prvků na střední velikost
částic d50[μm] pigmentů typu Er2Ce1,5M0,5O 7
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 223
U suchého způsobu přípravy je z hlediska barevnosti jasně viditelný vliv dopujících prvků. Nejsytější oranžové odstíny
poskytly pigmenty s obsahem Mo, wolfram zbarvil sloučeniny do růžové a niob
naopak do meruňkové. Všechny připravené pigmenty také disponují vhodnou
střední velikostí částic d50. Z hlediska
fázového složení byl ověřen předpoklad,
že teplota výpalu 1 450 °C je dostačující pro tvorbu pyrochlorové sloučeniny,
a to převážně za použití molybdenu.
Suspenzní mísení surovin poskytlo
barevné odstíny znatelně světlejší, kdy
sloučeniny s Mo jsou opět oranžové, ale
W a Nb vykazují velmi podobné růžové
zbarvení. Střední velikost částic se pro
tento způsob přípravy pohybuje v intervalu cca 4–14 μm. Porovnání obou způsobů příprav při koncentraci dopujících
prvků x = 0,5 je znázorněno v tab. 4.
Převážně z hodnot sytosti vyplývá, že
suchý způsob přípravy pro tento typ
pyrochlorových pigmentů je z hlediska
barevnosti výhodnější. Nejlepších výsledků bylo dosaženo za použití molybdenu, kdy byl získán jednofázový vzorek
s vhodnou střední velikostí částic pro
pigmentové aplikace.
Lin (Counts)
a = 5,3554 Å
Mo
a = 5,3404 Å
W
Nb
10
20
30
40
50
2 – Theta-Scale
60
70
80
Obr. 3 – Difraktogramy sloučeniny Er2Ce1,5M0,5O 7 připravené suchým způsobem při teplotě
výpalu 1 450 °C
centraci jednotlivých dopujících prvků
x = 0,5 je pro oba způsoby přípravy znázorněn na obr. 2.
Jelikož se z hlediska barevných vlastností projevil suchý způsob jako vhodnější, bylo u vybraných vzorků zkoumáno jejich fázové složení. Z obr. 3 je
patrné, že pigment s obsahem Mo je
jednofázový s hodnotou mřížkového
parametru a = 5,3554 Å. Intenzita získaných píků je v porovnání s ostatními
přechodnými prvky vysoká a jejich poloha odpovídá difrakčním úhlům, které jsou charakteristické pro pyrochlorové sloučeniny. Pigment s wolframem
vykazuje píky s nižší intenzitou a také
hodnota mřížkového parametru nepatrně klesla (a = 5,3404 Å). Z hlediska
fázového složení nejsou pigmenty s ob-
sahem Nb čistě krystalické a intenzita
obdržených píků je velmi nízká.
Závěr
Cílem této studie bylo posoudit vliv způsobu přípravy a obsahu jednotlivých
přechodných prvků (M = Mo, W a Nb)
na koloristické vlastnosti pyrochlorové
sloučeniny typu Er2Ce2–x M xO7.
Tento výzkum je na pracovišti autorů
podporován MSM č. 0021627501 a IGA
Univerzity Pardubice (SGFChT04).
Tab. 4 – Vliv přechodných prvků a způsobu přípravy na barevnost sloučeniny typu Er2Ce1,5M0,5O 7
Mo
Způsob
přípravy
SZ – 1 450 °C
W
L*
S
H°
L*
80,76
52,19
75,59
87,76
16,70
77,64 89,50
12,49
SMS – 1 350 °C 84,90 29,42
LITERATURA:
1] Sreeram K. J., Aby Ch. P., Nair B. U., Ramasami T.: Solar Energy Materials & Solar Cells 92 (2008) s. 1462–1467.
2] Zhan-Guo L., Jia-Hu O., Yu Z., Xiao-Liang X.: Ceramics International 35 (2009), s. 2387–2392.
3] Wuensch B. J., Ebermann K. W., Heremans C., Ku E. M, Solid
State Ionics 129 (200), s. 111–133. [4] Losos L.: Historické
pigmenty a barviva IV, Spektra 47 (2006).
S
Nb
H°
L*
S
H°
11,19
81,77
21,47
58,37
15,27
89,27
12,61
21,11
5] Vassen R., Cao X., Tietz F., Basu D., Stover D.: Journal of
American Ceramic Society 83 (2000), s. 2023–2028.
6] Dohnalová Ž., Šulcová P., Trojan M.: Journal of Thermal Analysis and Calorimetry 91 (2008), s 559–563.
Lektor: Ing. Ivona Sedlářová, Ph.D.
224 – Studie
České uranové sklo v proměně času
Bohemian uranium glass through the ages
Rudolf Hais, Česká sklářská společnost, Nový Bor, [email protected]
Článek mapuje více než 175letou historii českého uranového skla
od počátků ve 30. letech 19. století až po současnou dobu. Podrobně se zabývá jak historickým vývojem těchto sklovin, tak
i surovinami, receptáři, tavením a bezpečnostními riziky. Dále
i snahami o obnovu širší palety uranových skel v 70. letech 20.
století v o. p. Crystalex Nový Bor [1].
e article reviews the more than 175 years long history of Bohemian uranium glass from its beginnings in the 1830s until now.
Elaborately it has been discussed both the historical development
of uranium glassmasses and raw materials, books of recipes,
melting as well as security risks. Further there are considered the
tendencies for reviving of a wider range of the uranium glasses
in the 1970s in the Crystalex Nový Bor company [1].
Úvodem
Nejstarší známé uranovými preparáty
barvené sklo pochází z římské doby.
Jedná se o mozaiku z Villy Cap Posilipo u Neapole. Zelenomodré mozaikové
sklo pochází z roku 70 n. l. Obsah oxidu uranu je 1,25 % [2]. Počátky novodobé historie uranových skel spadají do
třetího desetiletí 19. století, jak uvádějí
významní autoři, např. Kirchheimer.
V té době existovaly v Čechách dva významné regiony, kde se vyvíjely nové
sklářské technologie zejména v oblasti
barevných skel. Na jihu Čech to byli především Meyrové, na severu v Jizerských
horách pak Riedelové se svými sklárnami v Antonínově, Kristiánově a na Malé
Jizerce, dále Harrachovská sklárna v Novém Světě pod vedením Johanna Pohla
a v slezských Krkonoších huť Josefína,
kterou řídil Franz Pohl. Východiskem
pro vývoj uranových skel byly zcela
jistě práce významného německého
chemika Martina Heinricha Klaprotha
r. (1743–1817), objevitele sloučenin uranu v krušnohorském smolinci, který již
1789 poukázal na možnost barvení sklovin a glazur pomocí sloučenin uranu [3].
Třicátá a čtyřicátá léta
19. století
Nejstarší konkrétní stopy v Čechách
vedou zatím ke zkušenému Franzi Antony Riedelovi (1782–1844), skelmistru na huti v Antonínově, o němž se
uvádí, že: „Jako jeden z mála v Čechách
ovládl výrobu avanturinu podle anglického způsobu a podílel se na vynálezu skla
barveného oxidy uranu“ [4]. Tomu odpovídají i názvy nejznámějších uranových sklovin s neobvyklou fluorescencí
a dvoubarevností: Anenská žluť a Eleo-
norská zeleň, pojmenované po dcerách
F. A. Riedela [5] (obr. 1). Průmyslovou
výrobu žlutého, a brzy na to i zeleného
uranového skla, zavedl roku 1841 Josef
Riedel (1816–1894), později známý jako
„sklářský král Jizerských hor“.
Obr. 1. – F. A. Riedel (1782–1844), olej na plátně, MSB Jablonec nad Nisou (foto T. Hilger)
Praktické pokusy se snahou objevovat
nová barevná skla tak žádaná v období biedermeieru a druhého rokoka, se
prováděla v řadě českých i evropských
hutích, a tak není divu, že se znalost
barvení skla sloučeninami uranu rychle rozšířila i do jiných oblastí. K tomu
u nás přispěla jak spřízněnost skelmistrových rodů mezi sebou, tak i předávání empirických zkušeností vandrujícími sklářskými tovaryši a taviči.
Existence uranových skel ve třicátých
letech 19. století v Čechách i Evropě je
nesporná. Lze ji doložit výrobou uranových preparátů datovanými skleněnými výrobky (1834), odbornou literaturou (1835) [6], obchodní korespondencí
(Nový Svět-Harrachov, 1839) i sklářskými recepty z let 1839–40 [7].
Zatím nejstarší datovaný výrobek z uranového skla uvádí Walter Spiegel. Jedná
se o lahvičku na šňupavý tabák z Anenské žluti z roku 1834 ze soukromé sbírky
Lesser v Karlsruhe [8]. Spiegel ji připisuje
Šumavě, není však vyloučeno, že pochází i z jiného regionu Čech. Zatím nejstarším českým datovaným výrobkem je
pohárek z roku 1841, který se nachází
ve sbírkách Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou (obr. 2 – viz s. 244).
Ve třicátých letech 19. století již existovaly prvé chemické továrny, které
dodávaly uranové preparáty (uranovou
žluť – dvojuranan sodný), např. firma
Baťka od roku 1832 [9], F. X. Brosche
a J. Pitschmann v Praze a F. Edmeyer
ve Vídni [10]. C. k. továrna na uranové
preparáty byla založena v Jáchymově
až v roce 1855 a začala produkovat
uranové preparáty podle modernějšího
způsobu Adolfa Patery [11].
V jižních Čechách se setkáváme s uranem barvenými sklovinami kolem
roku 1840. Nejstarší recept pochází
z tavičského deníku z huti Josefsthal
u Zvonkové na Šumavě z roku 1839 [12].
S datem 1840 jsou žluté skloviny barvené oxidy uranu označeny v Eisnerově receptáři pod názvy Goldcrystall
a vzhledem k výrazné fluorescenci také
Chameleonglas [13]. Meyrové vyráběli
z uranových sklovin již od čtyřicátých
let 19. století i lisované výrobky.
Od 9. září 1838 tavila uranovou žluť
pod označením Goldcrystall i Josephinenhütte pod vedením Franze Pohla
v krkonošské Sklarszke Porebě (Schreiberhau); sloučeninami uranu barví
i další skloviny – 1841 Anenskou zeleň,
Isabell a Chrysopras [14].
Uranové sklo dovedla kolem roku 1840
vyrábět i sklárna Konrathů v Milovech na
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 225
Českomoravské vysočině [15]. Sběry v areálu sklárny Nová Huť v Lužických horách
se datují rovněž do 40. let 19. století [16].
Tavení uranových skel nebylo zpočátku
jednoduché. Nepříliš čisté suroviny a silně redukční podmínky v pecích „českého
typu“ s přímým otopem dřevem komplikovaly průběh tavby. J. B. Eisner poznamenává v roce 1840 do svého receptáře:
„vychází-li uranové sklo při tavbě nečisté
a matné, lze tomu zabránit několikerým
(10–24 x násobným) foukáním skla“ [17].
Tyto technické problémy byly uspokojivě vyřešeny zejména po roce 1867 se
zavedením moderního Siemensova regenerativního způsobu. Jako jeden z prvých zavádí tento moderní pecní systém
s nepřímým otopem generátorovým
plynem Josef Riedel v roce 1868 na své
sklárně na Malé Jizerce.
V Anglii se tavilo uranové sklo, jak
uvádí Evans, již od roku 1837, a to ve
sklárně Whitefrier v Londýně. Existuje
vyrobený servis pro královnu Viktorii
označený jako „Canarry Glass“. Barvící
oxidy uranu byly dodány firmou Johnson-Garden (dnes Johnson-Matthey) [18].
Ve Francii utavil prvé uranové sklo
v roce 1838 G. Bontemps, technický vedoucí sklárny Choisy-le Roi u Paříže.
Chrysopras (modrozelená zakalená
sklovina) se objevuje jako novinka
na Průmyslové výstavě v Praze roku
1831, kdy jej vystavuje novosvětská
sklárna [19]. S oxidy uranu se setkáváme u chrysoprasových sklovin (na bázi
opalínů nebo alabastrů) až později.
V Riedelově a Pohlově receptáři se uvádí k roku 1846, v Eisnerově receptáři
o rok později [20] (obr. 3 – viz s. 244).
Uranové sklo
po polovině 19. století
Po roce 1850 se barvení skla sloučeninami uranu stává obecně známým.
Uranová skla byla vyráběna v řadě
evropských a amerických skláren, receptury byly uveřejňovány např. Bontempsem (1868) nebo Peligotem (1877).
Obsah U3O8 u uranové (Anenské ) žlutě
se pohyboval mezi 0,3–1,2 %, nejčastěji
mezi 0,5–0,8 % [21].
V kombinaci se sloučeninami dalších
iontových, molekulárních i koloidních
barviv byly postupně vyvíjeny nejrůznější žluté, zelené, oranžové až žlutohnědé odstíny v transparentních i za-
226 – Studie
kalených sklovinách. Nejzajímavější
sklovinou tohoto období je v roce 1893
patentované oranžové sklo s fluorescencí (barveného kombinací oxid uranu +
selen) firmy F. Welz z Hrobu u Teplic.
Původní označení této skloviny bylo
„Changeatglas“, dnes je u nás známé pod
označením „Zlatá rybka“, v USA je pojmenované jako „Vaselinglass“. V kombinaci s opálem v provedení triplex bylo
toto sklo velice oblíbené pro výrobu
osvětlovacího skla s obchodním označením „Šampaň“.
Éra českého uranového skla trvala přibližně sto let – od třicátých let 19. století do 2. světové války – a prošla prakticky všemi tehdejšími výtvarnými slohy
od biedermeieru až po funkcionalismus. V období biedermeieru bylo zpočátku používáno především pro výrobu transparentních předmětů, jejichž
broušený dekor doplňovala rytina nebo
malba (obr. 4 – viz s. 244). Uranové
sklo dále sloužilo jako podklad pro výrobky vrstvené, přičemž se k přejímání
nejčastěji používalo bílých opálů, nebo
kontrastních červených rubínů. Zajímavých efektů bylo rovněž docilováno
v kombinaci s Egermannovou červenou
lazurou. Vrcholem dokonalého zpracování a dekorování uranových sklovin
jsou výrobky novosvětské harrachovské sklárny. Za zmínku stojí i pohárky
z uranového skla náležející do skupiny
tzv. českého lázeňského skla. V období
secese, kolem roku 1905, kombinovala
harrachovská sklárna opalínový chrysopras se starou benátskou nabíhavou
technikou hutního zpracování zvanou
„Floret“ (obr. 5 – viz s. 244).
Největší objem uranových sklovin
spotřeboval pro výrobu tyčí jako polotovaru průmysl jablonecké bižuterie.
I v rámci jablonecké krystalerie bylo
vyráběno z uranových sklovin i množství drobných užitkových předmětů
např. toaletní soupravy, hřebenáče,
popelníky, těžítka, náustky pro vodní
dýmky, předměty kombinované s kovovou montáží, lékárenské sklo, dokonce
i kliky a knoflíky ke dveřím apod.
S rozvojem uranového průmyslu postupně klesala i původní vysoká cena
uranových preparátů a barvení skla
uranem se rozšiřuje i na obyčejné lisované sklo. Jen Riedelovy sklárny
spotřebovaly před druhou světovou
válkou ročně asi 5 tun uranové žlutě
z Jáchymova (obr. 6 – viz s. 244).
Druhá polovina 20. století
Teprve potřeba uranu pro jaderné účely během a zejména po druhé světové
válce značně omezila jeho využívání
ve sklářském průmyslu. Zatím co bižuterní výroba směla používat sloučenin
uranu v omezené míře pro výrobu především tyčí, bylo jejich použití v průmyslu užitkového skla v padesátých
letech 20. století zcela zastaveno. K určitému uvolnění přísných předpisů došlo až v sedmdesátých letech 20. století
a od té doby lze ve sklářství používat
„ochuzených sloučenin uranu“, tj. sloučenin zbavených izotopu 235 [22].
V letech 1975–76 byly ve sklářském kombinátu Crystalex v Novém Boru z iniciativy technologa a autora tohoto článku
prováděny zkoušky a vývoj sklovin s využitím sloučenin uranu včetně kombinací s dalšími prvky a oxidy k barvení
skla [23]. Z těchto sklovin vybrala výtvarná rada pod vedením Pavla Hlavy některé barevné zajímavé odstíny s tlumenou
fluorescencí např. U-citrin, U-rosalin,
U-akvamarín a U-kouř. Vzorkové série
z těchto sklovin byly taveny ve Sklářském kombinátě i na huti Flóra-Hantich
(obr. 7 – viz s. 244). Tato skla byla zároveň podrobena expertíze v Ústavu hygieny práce uranového průmyslu a byla
shledána jako nezávadná a bezriziková
pro lidské zdraví [24, 25]. Bohužel radiofóbie našeho věku (i nástup podobně
zbarvených umělých hmot) umožnila
pouze nepatrný rozvoj těchto krásných
a efektních barevných sklovin v novodobé paletě českého sklářství.
V novější době (zejména po roce 1998) se
v malých množstvích v některých sklárnách na borsko-šenovsku opět používá
pro ruční výrobu foukáním oblíbená
uranová (Anenská) žluť. Receptura této
skloviny vychází z podkladů o. p. Crystalex. Na Jablonecku od 90. let 20. století
uranové sklo používala při výrobě umělecké krystalerie například firma Ornela
(dnes Preciosa-Ornela). V Železném Brodě působí firma František Halama, která
se věnuje obdobnému sortimentu.
Poděkování:
Za pomoc při dohledávání některých pramenů a údajů děkuji PhDr. J. Lněničkové,
Ing. L. Žákovi a M. Gelnarovi.
LITERATURA:
1] První verze tohoto článku vyšla v časopise Weltkunst (16)
(1991), další v Glasrevue (10) (1988) a sborníku Sklo bez
hranic /1/, Frauenau (2001). Tento článek je proti uvedeným
podstatně doplněn a rozšířen.
2] Kirchmeier F.: Urangläser in alter Zeit, Glastechnische Berichte 36 (12), s. 488–490.
3] Kirchmeier F.: s. 488–490; Uranglas, Uranglasuren, Bergbau-und Industriemuseum Ostbayern Theuern /40/ (2000):
Původně se vyráběly sloučeniny uranu k barvení skla podle
Klaprothova receptu. Rozdrcený smolinec se vyluhoval
pomocí kyseliny sírové, po filtraci se pomocí šťavelanu draselného vysrážel žlutý oxid uranu.
4] Cogan M.: Riedelovské dekorativní sklo 1880–1890, Ars
Vitraria 8, s. 49–58.
5] K tomu později uvádí Wilhelm Riedel následující: „V roce
1830 přišel můj otec (Josef Riedel st. 1816–1894) ke svému
strýci Franzovi, mému dědečkovi ( otci mé matky), do Antonínova do učení. V Antonínovské huti se velice šetřilo a zkoušky
se tavily pouze v malých kelímcích, které se stavěly do žárníků.
U starých pecí, přímo otápěných dřevem, nebyly žárníky
zamazávany a při tavbě tak vždy kolem nich pronikal oheň.
Tím se podpořila lepší cirkulace ohně kolem pánve. Jedna
zkouška s uranem, který byl vyroben v Jáchymově, nám dala
známé žluté sklo s fluorescencí. Dědečkovi se po předběžných
propočtech jevilo toto sklo pro tehdejší výrobní poměry příliš
drahé, a tak se celá záležitost odložila stranou. Jednou ale můj
otec při svých tehdy obvyklých obchodních cestách v doprovodu starého skláře Ranzingera přišel na Šumavě do jedné hutě,
uviděl v kanceláři ležet na stole střep uranové žlutě. Otec pak
vypravoval, jak se skelmistr tamní hutě viditelně ulekl, když
mu řekl, že i on provedl zkoušku s uranem. Když se otec vrátil
domů, pustil se ihned do výroby uranového skla, kterému
dal obchodní název podle jména mé matky Anenská žluť
(Annagelb).“ SOA Litoměřice – SokA Most, fond Jos. Riedel
Polubný, Zápisky Wilhelma Riedela.
6] Leng H: Glasfabrikation (1835), s.416, 418: Leng ještě uvádí,
„že oxidy uranu dávají velmi pěknou barvu, ale jsou velmi
drahé, takže se používají jen pro malbu na porcelán a výrobu
nepravých drahokamů“, tj. na skleněnou kompozici.
7] Zwei Glasrezeptbücher aus dem Böhmerwald, transliterace
F. Haudum, odborné zhodnocení R.Hais, rukopis v majetku
autora; Blau J.: Das Geheime Rezeptbuch des Glasmeisters,
J. B. Eisner in Klostermühle 1842–1862 in: Glastechnische Berichte 18 (1) (1940), s. 12–20; Zelasko S., Junker U.: Franz Pohl
(1813–1884), Neue wichtige und sehr nützliche Mitteilungen
für Glasfabriken in: Schriften des Passauer Glasmuseums
/4/, s. 50,61–64, Passau (2003).
8] Spiegel W.: Böhmische Gläser, München (1980).
9] Baťka W.:Verzeichnis der neuesten chemischen und pharmazeutischen Gerätschaften mit Abbildung, Leipzig (1832).
10] Brožková H., Lněničková J.: Receptář J. K. Eisnera (1797–1847)
na výrobu různých dutých a tabulových skel in: Dějiny vědy a
techniky (3) (1990), s.147–161.
11] Uranfarben, Urangläser, Uranglasuren, Bergbau-und
Industriemuseum Ostbayern, Theuern /46/ (2005): Podle
způsobu Adolfa Patery se ruda po rozdrcení smísila a pražila
s rozemletým vápencem a kalcinovanou sodou. Potom se
vzniklá směs vyloužila kyselinami, odfiltrovala, (přičemž se
12]
13]
14]
15]
16]
17]
18]
19]
20]
21]
22]
23]
24]
25]
odstranilo silně radioaktivní Radium) a z roztoku se v dřevěných kádích louhy vyloučil Natriumdiuranat- dvojuranan
sodný Na2U2O7 + 3–6 H2O. Podle obsahu vody ve sraženině
se pak pro sklářství a keramiku připravovaly různé druhy. Ve
sklářství se nejčastěji pod obchodním označením „Urangelb
licht“, používal druh s obsahem 75–81,5 % U3O8. Tato surovina byla z počátku dodávána v balíčcích po 1 vídeňské libře
(0,56 kg), později po 1 kg (viz obr. 10).
Zwei Glasrezeptbücher aus dem Böhmerwald.
Blau J.: Das Geheime Rezeptbuch.
Zelasko S., Junker U.: Franz Pohl, s. 50, 61–64.
Drahotová O. a kol.: Historie sklářské výroby v českých zemích /1/, Academia Praha (2005), s. 290, 447.
V areálu hutě Nová Huť (Zákupské panství, katastr obce
Svor) byly nalezeny taveniny, zlomek pánve se zbytkem
uranového skla, zlomky různých foukaných nebo lisovaných
výrobků z uranového skla a vršek svícnu(tulejka) v novogotickém stylu, který byl datován do cca 40. let 19.století.
Osobní informace od M. Gelnara.
Blau J.: Das Geheime Rezeptbuch des Glasmeisters. Při silně
redukčních podmínkách docházelo k redukci UO3 na UO2, který způsobuje nečisté (hnědošedé až šedé) barevné odstíny.
Opakovaným foukáním při čeření se do taveniny přiváděl
kyslík, který stabilizoval správné vybarvení (pozn. autora).
Informace osobně od Mrs. Evans.
V tomto případě (po odborném posouzení v UPM), se zjistilo,
že se jedná o opakní sklovinu barvenou sloučeninami mědi
a chromu bez použití sloučenin uranu. Chrysoprasy, barvené
uranem, se objevují až po roce 1845.
Pazourek G. E.: Aus Böhmens alter Glashütten-praxis in:
Mitteilungen des Nordböhmischen Gewerbe-Museums, Liberec (1903), s. 63–78; Blau J.: Das Geheime Rezeptbuch des
Glasmeisters.
Hais.R: Studie o možnostech využití sloučenin uranu k barvení užitkových skel. Interní materiál o.p. Crystalex – VÚUS
z roku 1973, rukopis v majetku autora.
Jako surovina byl dodáván žlutý dvojuranan amonný pod
krycím názvem: „Natrium perchlorat“. Zatím co skloviny
barvené uranem, zejména z tzv. ochuzených surovin jsou
naprosto bezrizikové, patří všechny uranové suroviny používané ve sklářství do skupiny tzv. „ostatních jedů“,stejně jako
např. oxid antimonitý, selen, sloučeniny fluoru apod.
Hais.R: Studie o možnostech využití sloučenin uranu; Hais
R.: Moderní, uranem barvená, užitková skla, 2009, nepublikováno.
Hais R.: Moderní, uranem barvená, užitková skla; Odborný
posudek Ústavu hygieny práce uranového průmyslu Příbram-Kamenná, ze dne 28. 6. 1976, rukopis v majetku autora
Suroviny, kterými se vnáší oxidy uranu používané pro barvení sklovin neobsahují radium pouze tzv. „měkké záření“,
které je sklem silně pohlcováno (pozn. autora).
Lektor: PhDr. Petr Nový
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 227
OKNO DO SVĚTA – GLASSTEC 2012
The burden of the weight
Increasingly tighter requirements on heat insulation by law and constantly increasing energy prices are driving forward the
trend towards triple glazing in architecture. A constructive opportunity to counter the associated increased weight of glass is
presented by the use of thin glass.
Glass is an ideal material for application
in building shells. e transparent material can be used in a variety of applications and – irrespective of the type of
finishing – fulfills individual functions.
Modern insulation glass offers reliable
heat insulation and solar protection,
prevents high noise pollution and also,
if required, corresponds to the highest
safety levels. In addition, individual
design highlights can also be achieved
through the use of glass. e elementary
functions of glass products in the building shell also include heat insulation. In
view of the increasingly tighter legal requirements placed on architectural heat
insulation and the rising energy prices,
in recent decades the glass industry has
been continually further developing its
products and has achieved considerable
improvements in efficiency.
Increasing requirements
e limits of physics can, however, not
be overcome even with the use of perfected glass formats and highly functional coatings. In the case of double
(insulation) glazing, which has been
used over decades, the limit has already
been reached with a heat transfer coefficient (Ug-value) of 1.0 W/m2K. To
satisfy the current heat insulation requirements by law, this value is absolutely sufficient, but not for future requirements. According to the European
Union Energy Performance of Buildings Directive - EPBD), which came into
force in 2010, as early as January 2021,
only “nearly zero-energy-buildings” are
to be erected in the private construction
sector, in other words buildings, which
require almost no external energy supply. For new buildings, which are used
by the authorities as the owners on an
owner-occupier basis, this requirement
will already apply two years earlier. As
poorly insulated existing buildings account for a large part of high building
energy consumption, here too the minimum requirements for heat insulation
applying to new buildings have to be
228 – Okno do světa – Glasstec 2012
satisfied for larger restoration projects
and new extensions.
Dramatic increase in the use
of triple insulation glazing
In order to fulfill the expected high requirements placed on energy efficiency
in buildings, insulation glazing will
also have to achieve even better results
in future. e glass industry is therefore increasingly relying on triple insulation glazing. With U values of up to
0.5 W/m2K, in the past this functional
glazing was previously mostly fitted in
passive housing. In the last five years
sales of high-insulation glazing have,
however, risen dramatically, because
when it comes to glazing, an increasing
number of building owners are relying
on high energy efficiency – even if their
buildings have not reached the level of
passive housing.
According to the German Flat Glass
Manufacturers’ Association (Bundesverband Flachglas e.V.), in the period
from 2008 to 2011 alone, the share accounted for by triple insulation glazing
of total glazing sales in Germany rose
by around 10% to over 50%. For the
current year the association already
expects a share of around 60 percent.
And the upward trend will continue
further. “We are convinced that the
market share will grow to over 90 percent. is trend is being accelerated by
the forthcoming Energy Savings Ordinance (Energieeinsparverordnung EnEV), which will probably prescribe
the use of triple insulation glazing”,
explains Dipl.-Oec. Jochen Grönegräs,
Executive Director of the German Flat
Glass Manufacturers’ Association (Bundesverband Flachglas), and Managing
Director of the Multi-Pane Insulating
Glass Quality Association (Gütegemeinschaft Mehrscheiben-Isolierglas).
Triple glazing in the Scandinavian
countries Sweden and Finland along
with Austria and Switzerland has a
very high market share and similar
trend perspectives as those in Germany.
In view of the current trend, the specialist world is in agreement: at least in
central and northern Europe the triple
structure of insulation glazing is set to
become a successive standard.
In parallel with the increase in energy
efficiency, in the residential as well as
commercial construction sector, the
trend towards ever larger glass units
is continuing. Architects and building
owners want to have an open room
ambience for their buildings with the
maximum amount of daylight incidence and highest degree of external
views. In winter the glazing should
also ensure solar energy generation.
Higher glass pane weight
Both the current trends basically present
no problem for the insulation glazing
manufacturers. e know-how and technology involved in the manufacture of
corresponding products are available.
e problematic nature of climatic burdens (suction and pressure effect on glass
panes and the edge seal), which is increasingly a feature of triple insulation glazing due to the larger inter-pane volume,
can be overcome. What is problematic,
however, is the increasing weight of the
glass panes. By comparison: a glass pane
measuring one square meter, designed as
double insulation glazing with 2 x 4 mm
and 16 mm inter-pane gap, weighs 20
kilograms. e same format as triple insulation glazing in the 4/12/4/12/4 format already weighs 30 kilos. e increase
in weight by 50 percent has far-reaching
consequences. e insulation glazing
manufacturers must gear their in-house
processes to the heavy glass panes, while
transportation becomes more expensive
because the maximum loading capacity
for trucks is already reached with fewer
units and the fittings manufacturers
have to deliver extremely durable solutions. In the window sector this presents
a special challenge, because in this area
the aim is to develop high-load bearing
fittings which can reliably hold the heavy
elements in place over decades, whilst at
the same time conveying a filigree impression. Even at this stage, fittings systems are already reaching their limits in
this balancing act between the requirements. On top of this the frame profiles
for facades and windows also have to be
adjusted to take the high weights.
e installation and fitting teams are
particularly affected by the increased
weight of the construction elements.
For them the trend towards triple insulation glazing means a considerably
increased burden. “e weight is enormous. Particularly in old buildings
when no technical aids can be used, the
burden is striking and personnel are
clearly called upon much more than before”, reports Martin Gutmann, Master
of the Federal Glazers’ Guild, who goes
on to say: “If you are unlucky, you also
have to do with triple sound-proof or
burglary-proof glazing, then the weight
of the glass panes is even higher.” e
situation is also made more difficult by
the increased weight of the thermally
optimized frame profiles.
in glass as
a solution concept
In view of this extensive problem area,
the glass industry, insulation glazing
manufacturers and research institutes are working intensively on solutions. eir aim is to reduce glass pane
weight without cutting down on its energetic functionality. e development
of light, high-insulation vacuum glass,
which has been on-going for years now,
has still not really moved forward sufficiently for it to be used in classic window and facade construction. However,
use of the very thin glass panes is already practical in flat roof-top windows
in standard sizes. A further possible
solution is light, transparent synthetic
film and plates, which are aimed at replacing the central pane in insulation
glazing. Whether this technology will
assert itself on a broad front depends
on the practicality and durability of
the products as well as on their acceptance by the end- customers.
e application of thin glass appears
to be the most potentially successful.
As early as 2004, architect prof. Stefan
Behling, who for some years now has
been presenting the latest trends and
developments from the glass industry
in the “glass technology live” special
show as part of the leading international glass trade fair glasstec, declared: In
the flat-screen sector thin glass is becoming part of a revolution. At some
stage perhaps whole walls, ceilings and
floors will be able to change.” In the
area of entertainment and communication electronics, his forecast relating to modern smartphones and also
products such as Apple‘s iPad, which
are almost exclusively operated using
thin glass touch-screens, has long since
become reality. In addition, the current
development tendencies on the insulation glass market confirm that Stefan
Behling is right with his expectation
for the architecture sector. Today, windows incorporating triple insulation
glazing are already available on the
market, and are no longer produced using triple 4 mm, but triple 3 mm-thick
heat-treated glass panes. is means a
weight reduction of one quarter. And
even thinner glass is possible. In the
insulation glass sector, industry tests
are already underway using hardened
glass in the 3/2/3 mm format. Machine
manufacturer Lisec recently received
the 2012 Austrian State Prize in the
“Research and Innovation” category
in recognition of its special pre-stress
technology. It enables the manufacture
of flexible and robust glass in a thickness of only 2 mm without optical distortions. According to the company, the
light thin glass is outstandingly suited
for use in modern architecture.
When it comes to the thin glass used in
insulation glass theme, critics point the
increased breakage risk of the thinner
glass panes. eir objection: although
the glass is lighter through the reduced
thickness of the individual planes, at
the same time edge breakage risk is increased. e supporters of thin glass in
contrast point to the higher durability
of the thermally hardened glass.
Joint research project
In order to explore the possibilities of
weight reduction in multi-pane insulation glazing on a well-founded, secure
basis, the renowned Rosenheim Institute of Window Technology (Institut
für Fenstertechnik - ift Rosenheim), in
cooperation with the German Flat Glass
Manufacturers’ Association (Bundesverband Flachglas), has launched the
“Energy-efficient multi-pane insulation glass – Investigations into technical measures aimed at the reduction
of glass pane weight” project. e aim
of the project is to investigate which
measures can be used to reduce the
surface weight of multi-pane (insulation) glass and the effects resulting
from this. Dipl.-Phys. Norbert Sack,
Head of Research and Development at
the ift and project director, explains
in this connection: a reduction in the
surface weight of triple insulation glazing is desirable and would in principle
be possible through the use of thinner
glass or transparent plastics. inner
glass could be used in all three levels,
i.e. on the outside, the room side as well
as the central pane of triple insulation
glazing.” He said that within the framework of the project, however, no general
investigation of all the principle factors
was possible. On the contrary, decisionmaking bases for an assessment and
future implementation should be de-
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 229
veloped. BF Executive Director Jochen
Grönegräs adds: “We have included an
assessment programme especially for 3
x 3 mm format insulation glass in the
project in order to increase awareness
for this theme. If the calculation bases
are taken into account, it is definitely
possible to manufacture insulation
glass in the 3 x 3 format.”
In view of the relevant heat insulation
(Ug-value), total energy transmission
(g-value) and translucence (tV) values,
insulation glass using thin glass comes
closest to matching the values of conventional triple insulation glass. And
in the area of sound-proofing too, the
integration of sound-proof film or varying glass thicknesses ensures a high
level of protection.
e solutions the glass sector is seeking
to use in mastering the challenges of
the future in the high insulation multi-
pane insulation glass segment, will be
presented at glasstec 2012. e world
fair for the glass sector will be held from
23 to 26 October 2012 in Düsseldorf. In
addition to the broad range of construction glass, the international trade fair
will also provide a comprehensive overview of the latest production and finishing technologies along with the entire
spectrum of glass applications.
While the trade world is still conducting an intensive discussion on the
advantages and disadvantages of using thinner glass, individual insulation glass manufacturers are pressing
ahead in the competition for optimized
insulation values. Even at this stage, on
the Internet you can find references to
quadruple insulation glazing, which
with 3 mm-thick glass, is designed to
deliver an Ug-value of 0.3 W/m2K. A
questionable development, because this
format once again brings us back to the
starting problem. e quadruple pane
is just as heavy as today’s conventional
triple glass with standard format.
in glass in photovoltaics
In the solar energy sector too prestressed thin glass is already being used
to reduce the weight of glass-glass modules. According to the manufacturers,
the life cycle of these modules is clearly
higher than those modules based on
film laminates. In addition, due to the
higher mechanical rigidness, we can
forego the enclosing aluminium frame.
As a result, the thin glass modules are
also suitable for the increasingly significant building-integrated installation of photovoltaic elements.
(Messe Düsseldorf GmbH,
www.glasstec.de)
Promising Perspectives
Solar glass applications in the building shell are an ecological way of generating energy and they have other significant energy functions. e technologies available on the market and the need to intensify the use of renewable energies worldwide are ideal preconditions for a positive development of this segment of the solar industry and present architects with new challenges.
In many countries, photovoltaic systems
are now an everyday feature in the appearance of cities and municipalities.
ese systems have normally been retrofitted as elevated roof modules, or they
were built as outdoor installations. Building-integrated photovoltaics, or BIPV for
short, are still relatively rare, however.
According to the Solarserver portal, the
little less than 2% of the total photovoltaics market are attributable to this
forward-looking type of solar system.
Expert communities and market researchers agree, however, that this
share will see a massive increase in
future. Among other factors, the basis for these positive forecasts is the
European Directive on the Energy Performance of Buildings (EPBD 2010). Its
provisions require that all new buildings erected in EU member states after
2020 must be executed as “nearly-zero
energy buildings“. is ambitious goal
will be achieved only when the European construction industry integrates
photovoltaics on a greater scale than
in the past. e potential available for
BIPV is enormous. For Germany alone,
the BIPV Expert Section of the Bundes230 – Okno do světa – Glasstec 2012
verband Bausysteme e.V. (Federal Association for Building Systems) estimates
that the space, which is suitable for
such systems, amounts to 3,000 km2.
Positive forecasts
In a study prepared in 2011 on BIPV
in Europe for the 2007–2016 period,
analysts of Frost and Sullivan, the
global consultancy company, forecast
a growth from EUR 1.3 billion to 2.7
billion. Market researchers of the UScompany NanoMarkets LC. provide figures for the worldwide market in their
study on “Building-Integrated Photovoltaics Markets 2009 and Beyond”,
where they forecast a growth from
approx. USD 1.6 billion in 2009 to approx. USD 8.7 billion in 2016.
It is necessary to save raw material resources and to reduce CO2 emissions
worldwide. Photovoltaics are a key technology in this respect. Solar companies
are fully aware of this fact, and so is
the glass industry, which participates
in this development as supplier and
manufacturer of modules. Irrespective of the current massive price and
sales problems of PV modules, there
are worldwide activities for the further
development of this technology and its
applications. One of the key research
areas in this context is BIPV.
Substitution of traditional
building materials
In comparison to PV systems, which are
retrofitted or mounted on the building
itself, building-integrated photovoltaics
have a fundamental advantage due to
the fact that BIPV substitutes traditional
building materials and may have functions going beyond power generation
such as weather protection and solar
control, acoustic insulation, light management etc. Product variations available on the market may be seamlessly
integrated into ventilated, insulated and
double-shell facades and offer a high
level of flexibility as regards their form,
colour and function. An important element of BIPV multi-functionality is
based on finishing technologies, which
are used successfully by glass companies in their traditional fields of activ-
ity. Glass cutting, printing, laminating,
finishing glass panes to produce highperformance functional units – all this
is also found in solar technology. Building-integrated photovoltaics are a lucrative niche market especially for small
and medium-sized glass companies
with the appropriate know-how and the
necessary plant and equipment. Many
companies already use BIPV to diversify
their product range and thus participate
in the trend towards forward-looking
and sustainable architecture.
Knowledge gaps among
planners and architects
Due to the current monetary incentives,
building-integrated photovoltaics are
primarily used in Germany, Italy and
France. But even in these countries, its
applications have almost exclusively
been in flagship projects so far. e
reasons for this reticence in using this
forward-looking technology are explicitly stated by PV manufacturers. e
companies criticise that many architects and planners have not studied the
subject sufficiently yet and do not have
an understanding of the products on
the market and their performance. ey
also consider building-integrated photovoltaics as too expensive and requiring
a lot of work in the realisation phase.
Other barriers for the construction of
solar facades are the required cooperation between different building trades
and the lower energy efficiency of BIPV
systems compared to roof-mounted systems. Depending on the orientation of
the facade and the sun‘s irradiation angle, a BIPV system‘s performance might
be reduced to 60% of the performance
of a roof system with an identical construction and optimum orientation.
Preference
for thin-film technology
All areas of the building shell, i.e. windows, facades and roofs, may be executed as BIPV systems. e diversity of possible shapes and colours as well as their
variable level of transparency offer a
wide range of design opportunities. PV
modules may be integrated in almost
any glass structure and may be given
a customised finishing by applying the
traditional glass processing technologies. is means that BIPV can fulfil
the same structural and design requirements as the traditional functional glass
in roofs and facades. It is no problem to
realise multi-layer insulating glass with
thermal insulation and noise abatement
properties as well as overhead and walkable glazing units with integrated photovoltaics. With the appropriate design
specifications, a system integrated into
a south facade may not only have a high
energy yield, its sun shading function
may also make an additional shading
system superfluous.
As a matter of principle, all types of
solar cells may be used in BIPV systems. Even though mono-crystalline
and multi-crystalline modules have a
significantly higher energy efficiency
(between 14% and 20%), thin-film modules have come to dominate in building-integrated photovoltaic applications. With this technology, ultra-thin
layers of a semiconductor material are
applied to a glass substrate or other materials. e cells are available as semitransparent or opaque units and offer
a highly homogeneous appearance.
e energy efficiency of such modules
is 6 to 12% and thus lower than the
efficiency of crystalline modules, but
their production is significantly less
expensive and, above all, more flexible.
Furthermore, thin-film modules show
a better performance with low light.
is makes them ideal for the use in
areas with indirect or diffuse lighting
conditions. e form and size of these
modules may be freely chosen in most
cases. eir manufacture may also be
customised for specific projects.
e dye solar cells now coming to the
market are also interesting for the use
in building-integrated photovoltaics.
With the help of an organometallic dye,
they convert sunlight into electric power. For this so-called “artificial photosynthesis”, the cells do not require any
direct solar irradiation. Daylight is sufficient for power generation, and even
shading is no problem. For the manufacture of these cells, the producers use
low-priced materials and production
processes which are already known
from screen-printing technology. In
Germany, the Fraunhofer Institute for
Solar Energy Systems (ISE) has an intensive research programme for the
further development of this technology. e Freiburg institute has already
developed triple-glazing units with
integrated dye solar modules. And, together with its international partners,
the Australian Dyesol company intensively works on the integration of dye
solar cell technology into products for
the building industry. e company
also focuses on glass as a carrier.
Total energy
concept required
When opting for BIPV, it is relevant
to know the size and the orientation
of the system, its construction type
as well as its add-on functions. For an
optimum energy design of the solar
facade combined with a pleasurable
optical appearance, it is necessary to
follow a holistic planning process.
Representatives of all building trades
concerned should therefore be involved
in the planning phase as early as possible. All factors influencing the building must be assessed together with
their interactions over the entire useful life of the BIPV installation. In this
context, architects have a role to play
as driving forces and consultants. An
extensive know-how of the available
technologies and their performance
characteristics are indispensable for
such a role. is requirement is equally
true for the solar companies and the
glass finishing companies involved, as
only the understanding and know-how
of the opportunities of the respective
other party will pave the way to optimised products.
e world’s most important trade fair
for the glass industry, glasstec, and solarpeq, its sister event for solar equipment, which both take place in Düsseldorf from 23 to 26 October 2012,
provide an excellent setting for getting
information on the current state-ofthe-art in building-integrated photovoltaics and their interfaces to the
glass industry. On the day before the
trade fair actually starts, experts from
the glass and the solar industries will
already discuss interfacing subjects.
On the second day of the conference,
the special focus is on BIPV. e conference programme, which was developed jointly by Messe Düsseldorf and
Solarpraxis AG, is intended for manufacturers of thin-film and crystalline
photovoltaics, solar system integrators
and manufacturers of PV mounting
systems. e conference is also interesting for suppliers of automation technology, glass producers, system suppliers for glass applications and glass
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 231
mounting systems as well as suppliers
of the glass and solar industries. And
BIPV as a subject is also present in the
trade fair halls. A special show called
“glass technology live”, for example,
documents the current state-of-the-art
of (thin-film) photovoltaics in Hall 11,
were numerous exhibits are shown,
and the “facades center” displays innovative facade mock-ups with integrated
photovoltaics. And photovoltaics in the
building shell are also on the agenda of
the scientific conference for structural
glass design, the “engineered transparency” conference, which will be held on
25 and 26 October as an element of the
glasstec support programme. It will
be a forum where architects, civil engineers, building planners and related
professions discuss opportunities and
potential areas of application.
Standardisation reduces cost
At the moment, building-integrated
photovoltaic systems are still customised installations requiring a lot of
planning effort. e required modules
are normally manufactured individually. But the declining prices of PV
modules also reduce overall construction cost in this segment. For a BIPV
system, the cost of the modules accounts for approx. 30% of the overall
cost. And the cost for the substituted
components must be subtracted, the
energy yield must be added and the
monetary gain achieved through the
owner‘s own use of the generated
power, or the income made from feeding the power into the power grid must
be included in the total calculation for
the entire useful life of the plant. e
overall picture emerging from such an
analysis will put the construction cost
for a multi-functional BIPV system in
its proper perspective.
International projects are already under way to establish BIPV as a standardised product for the mass market.
In Japan, for example, industrially produced prefabricated homes are offered
with an integrated photovoltaic system
for price mark-up of only 8%. In a study
commissioned in 2009 by the Austrian
Climate and Energy Fund on “Build-
Nepřehlédněte – ročníky Skláře a keramika
2002–2010 na jednom CD!
Čísla časopisu Sklář a keramik 2/2002 – 10–12/2010 jsou
nyní dostupné ve formátu PDF na CD. Cena kompletu
včetně media a poštovného je 2 000 Kč.
Jednotlivé ročníky nebo čísla objednávat nelze. V případě
zájmu prosím kontaktujte redakci:
[email protected].
Jak lze získat časopis Sklář a keramik?
Odborný časopis pro průmysl skla a keramiky Sklář a keramik, který vychází v nákladu 600–700 výtisků, je tradičním médiem na českém trhu, které pravidelně přináší
aktuální a zajímavé informace o dění v oboru doma i v zahraničí (vychází již 62 let, počítáme-li jeho předchůdce
Sklářské rozhledy pak dokonce 87). Pro svou odbornost
je zařazen do aktuálního seznamu neimpaktovaných
recenzovaných časopisů. Mezi jeho odběrateli jsou též
zahraniční firmy či jednotlivci a informace o otištěných
studiích pravidelně vychází v řadě odborných evropských
sklářských časopisů.
Odborný časopis Sklář a keramik není ve volném prodeji,
lze jej proto získat pouze formou a) předplatného nebo b)
vstupem do České sklářské společnosti (ČSS).
232 – Okno do světa – Glasstec 2012
ing-integrated Photovoltaics (Part 1)”
(Gebäudeintegrierte Photovoltaik (Teil
1)), the authors state: “A key problem
for BIPV are the high expenses for the
customisation of every architecturally demanding BIPV project. (…) In
sharp contrast to this situation, prefabricated homes are characterised by
standardisation, modularity, end-toend planning and manufacture under
industrial conditions. In this process,
the high number of units produced
provides significant cost-cutting potential. As a consequence, it is only logical
that there are major opportunities for
BIPV as a result of prefabricated production.” e future development of
building-integrated solar solutions is
assessed by Dipl.-Ing. Ingmar Höbarth,
Managing Director of the Austrian
Climate and Energy Fund (Österreichischer Klima- und Energiefonds): “ey
provide future-oriented solutions. Power
generation will be a natural part of the
building. Building material will be substituted by PV modules.“
(Messe Düsseldorf GmbH,
www.glasstec.de)
a) Zisk SaK formu předplatného – pro firmy i jednotlivce
800 Kč ročně (6 čísel časopisu o rozsahu nejméně 52 stran)
V případě zájmu kontaktuje administraci Skláře a keramika – [email protected]
b) Zisk SaK členstvím v ČSS – jen pro jednotlivce
Individuální člen – 400 Kč ročně
Individuální člen (důchodce, student) – 200 Kč ročně
(v rámci členského příspěvku člen obdrží 6 čísel časopisu
o rozsahu nejméně 52 stran)
V případě zájmu kontaktuje sekretariát ČSS
[email protected]
Ceník inzerce pro rok 2012
Obálka – 1. strana 25 000 Kč
Obálka – 2 až 4 strana: 20 500 Kč
Formát A4
Barevná inzerce (Kč)
Černobílá (Kč)
1/1
19 000
15 000
1/2
16 000
11 500
1/3
13 000
8 000
1/4
10 000
6 000
TRENDY A AKTUALITY
Profil: Sklopísek Střeleč, a. s.
Sklopísek Střeleč, a.s. je moderní těžební a zpracovatelská
společnost, uznávaná svými zákazníky a partnery jako jeden z největších výrobců a prodejců čistých křemenných písků vynikající kvality ve střední Evropě.
Střelecký lom obsahuje vysoce čistou unikátní surovinu
vyhledávanou především výrobci sklářského průmyslu. Nejcennějším produktem je křemičitý písek s nízkým obsahem
Fe2O3 okolo 100 ppm. Vyspělá technologie, příznivé chemické
složení a vhodná granulometrie této suroviny patří mezi zásadní předpoklady úspěchu při výrobě skla, ať už plochého,
solárního, obalového, skelných vláken, vodního skla, glazur
Heineken
experimentuje
s podobou pivních lahví
Pivo Heineken se tradičně prodává
nejen v běžných, ale nově i čtyřhranných lahvích. Navrhl je francouzský
designér Romain Petit. Cílem je zlepšit
profit přepravy a upozornit na značku
v maloobchodech. V prvním případě
je čtverec vhodný proto, že se takovéto
„láhve“ dají jednoduše a dokonale skládat na sebe, ve druhém případě zase
proto, že „přirozeně“ vyčnívá z regálu
obchodu a tím na sebe automaticky
přitahuje pozornost zákazníků.
(podle www.glassinchina.com
z 19. 7. 2012; red)
a smaltů, ale i nejluxusnějších výrobků z křišťálového skla.
Křemenné písky nacházejí své odběratele rovněž ve slévárenském a stavebním průmyslu, v průmyslu elektrotechnickém,
keramickém, strojírenském, gumárenském a při úpravě
vody. Své uplatnění nalézají i v oblasti sportu a dalších aktivit, při výstavbě a údržbě sportovních trávníků, zejména
fotbalových, golfových a jiných hřišť, podkladů pro jezdecké
sporty a jako náplň bazénových filtrací.
Společnost si je vědoma, že svou činností mění tvář krajiny.
Usiluje o co nejšetrnější způsob těžby a vykonává všechny
práce s citlivým přístupem k životnímu prostředí.
(Sklopísek Střeleč)
Efektní kancelářská budova vyrostla v Amsterdamu
Amsterdamské doky společnosti NDSM se nyní pyšní novým architektonickým
skvostem – asymetrickou úřední budovou nazvanou e Curve (Křivka). Šestipatrová prosklená budova o rozloze 4 350 m2, navržená Edem Veenendaalem
a Oeverem Zaaijerem, je novou dominatou přístavu. Připomíná mohutný komín
zaoceánské lodi. Ocelová konstrukce je pokryta pětimetrovými skleněnými nízkoenergetickými panely, které dodala firma Interpane.
(podle www.glassmagazine.com z 28. 8. 2012; red)
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 233
Čínské padělky
ničí muránské sklářství
Seattle rozkvetl pod
rukama Chihulyho
Samočistící „nanolak“
skutečností
Nejen světová ekonomická krize, ale
také nekalá čínská konkurence zle
trápí sklářské firmy z benátského
ostrova Murano. Rok co rok zanikají
další kdysi zavedené sklářské podniky s dlouholetou tradicí. Někteří
místní podnikavci dokonce čínské
sklo do Benátek sami dováží. Důvod
je jediný – nízká prodejní cena a zdání autenticity. Na asijských imitacích se totiž běžně objevují padělané
značky firem, ateliérů i tzv. pečeť autenticity „Promovetro Murano“.
(podle www.glassinchina.com
z 26. 7. 2012; red)
Světoznámý sklářský výtvarník Dale
Chihuly vytvořil ve svém rodišti, severoamerickém Seattlu, velkolepou
instalaci v areálu Speace Needle. Původní arkádová budova se proměnila ve výstavní síň, vznikly „zahrada
soch“ a skleník jako srdce celého projektu. Chihuly prostory zaplnil jak
staršími pracemi, tak novými kompozicemi. Inspiraci pro podobu skleníku – na jehož realizaci dodala sklo
firma Guardian – výtvarník nalezl
v pařížské Sainte-Chapelle a dnes
již zbořeném londýnském Crystal
Palace (probíhala zde první světová
výstava v roce 1851).
(podle www.glassmagazine.com
z 5. 9. 2012; red)
Nizozemští experti z univerzity v Eindhovenu vyvinuli s využitím nanotechnologie kompaktní povrchový lak
pro automobily. Nejen, že zabrání běžnému poškrábání karoserie a skel, ale
také dokáže udržet jejich povrch čistý,
a to za každého počasí. Lak je totiž
vysoce odolný proti vodě a způsobuje,
že se nečistoty nabalí na stékající kapičky. Vynálezci se domnívají, že tuto
technologii lze úspěšně využít též na
mobilních telefonech, solárních panelech či kontaktních čočkách. Nový lak
též dokáže zabránit hromadění řas
a jiných nečistot na trupech lodí a letadel a tím snížit odpor během plavby
či letu, což uspoří palivo.
(podle www.glassglobal.com
z 27. 7. 2012; red)
Corning a Samsung
společně v Číně
Corning Singapore Holdings Private
Limited, zcela vlastněná americkou
společností Corning Incorporated,
a Samsung Display Co. Ltd. podepsaly memorandum s vládou v čínském
distriktu New Wuxi (provincie Jiangsu) o zřízení nové továrny na výrobu skleněných substrátů TFT-LCD.
Náklady mohou dosáhnout až 600
milionů USD. Vzhledem k tomu, že
více než 20 % celosvětové produkce
tohoto sortimentu spotřebuje sama
Čína, mají firmy za to, že o odbyt
bude postaráno. Začátek stavebních
prací se předpokládá do konce roku
2012, začátek výroby koncem roku
2013. Corning a Samsung v oblasti
trhu obrazovek a displejů úspěšně
spolupracují již více než čtyřicet let.
(podle www.glassinchina.com
z 25. 7. a 15. 8. 2012; red)
Vitro Cristalglass
oznámilo insolvenci
Španělská dceřinná firma společnosti Vitro – Vitro Cristalglass – je díky
ekonomické krizi v Evropě, zejména
ve stavebním sektoru, od 6. července
v insolvenci. V roce 2011 se firma ještě
podílela 4 % na tržbách celé skupiny.
(podle www.glass-international.com
z 16. 7. 2012; red)
234 – Trendy a aktuality
Schott znovu investuje
v Nižném Novgorodu
Německá společnost Schott již v Nižném Novgorodu (Ruská federace) provozuje jeden sklářský závod. Nyní se
rozhodla nákladem 2 miliard rublů
na pozemku o rozloze 30 ha vystavět další. Sklárna bude po dokončení
v roce 2015 vyrábět farmaceutické sklo. Práci zde nalezne 450 lidí.
V Rusku Schott v rozličných oborech
úspěšně podniká od roku 1998.
(podle www.glassinchina.com
ze 17. 7. 2012; red)
NSG hledá úspory
Skupina NSG (Nippon Sheet Glass)
pokračuje ve špatných hospodářských výsledcích, když se čtvrtletně
její tržby snížily o 3 %. Důvodem je
podle vedení společnosti horší globální ekonomická situace, nežli očekávali. Již na jaře ztratilo práci 180
manažerů a zaměstnanců. Do března 2013 chce firma zrušit dalších
3 500 míst. Platy si dokonce snížilo
nejvyšší vedení skupiny – například
generální ředitel přišel o 50 % své
mzdy. Od roku 2006 je součástí firmy též společnost Pilkington Glass.
(www.glassinchina.com
z 9. 8. 2012; red)
Ardagh
koupil Anchor Glass
Irská obalářská společnost Ardagh
Group se sídlem v Lucemburku získala
za 881 milionů USD americkou firmu
Anchor Glass Container Corp., aby
posílila své postavení na zámořském
trhu. Ardagh, mezi jehož zákazníky
patří Coca Cola či Nestlé, investicí ovládl třetího největšího výrobce skleněných obalů ve Spojených státech a zvýšil svůj obchodní potenciál o 50 %.
(podle www.glassinchina.com
z 18. 7. a 21. 8. 2012; red)
Lékárenské sklo z Ufy
pokryje ruský import
Sklárna v městě Ufa, která vyrábí lékárenské sklo, prochází velkolepou rekonstrukcí. Od roku 2014 bude schopna ročně vyrobit až jednu miliardu
skleněných lahviček a ampulí, tedy
zhruba tolik, kolik se tohoto zboží za
stejné období dnes do Ruska dováží.
Moderní továrna zaměstná 756 lidí,
což je v místě s dlouhodobě vysokou
nezaměstnaností nezanedbatelný přínos. Vzhledem ke své výrobní kapacitě
by měla být vážnou konkurencí čínským i severoamerickým firmám.
(www.steklosouz.ru z 1. 8. 2012; red)
Ruské skleněné
vánoční ozdoby
AGC a Interpane
společně
Centrální a místní vláda uvažují o turistickém využití 75leté tradice ruční
výroby skleněných vánočních ozdob
v Nižném Novgorodu. Sklo se zde
fouká stejnou technologií jako v 19.
století, ozdoby se stále v místních
dílnách ručně malují. Zdejší továrna
je pravidelným – a jediným ruským
– účastníkem největší vánoční výstavy konané každoročně ve Frankfurtu
nad Mohanem. V současné době své
zboží vyváží do dvanácti zemí světa.
Celkem továrna nabízí kolem dvou
tisíc vzorů. Populární jsou zejména
ozdoby v podobě ruských měst Nižný
Nogorod, Petrohrad či Moskva.
(www.steklosouz.ru z 20. 7. 2012; red)
Ke dni 27. července oficiálně vznikla
obchodní aliance producentů plochého skla AGC Glass Europe a Interpane, která byla avizována již v prosinci
loňského roku. Její ustavení muselo ale
nejdříve projít schvalovací procedurou
u regulačního úřadu Evropské unie.
AGC hodlá posílit svou pozici v Německu, Interpane chce nalézt nové obchodní partnery v dalších zemí Evropy.
(www.glassglobal.com
z 27. 7. 2012; red)
Nový sklářský komplex
vznikne v Namibii
Největší sklářské muzeum na světě –
e Corning Museum of Glass – získalo darem od soukromých sběratelů
z Marylandu Stanforda a Elaine Steppových soubor 400 objektů slavného
francouzského skláře René Laliquea.
S předměty a dokumentací, která je
již v muzeu uložena, se z Cornigu stalo zásadní mezinárodní centrum pro
studium tohoto typu skla. Pro rok
2014 proto muzeum chystá reprezentativní laliqueovskou výstavu.
(podle www.glassinchina.com
z 23. 7. 2012; red)
Skupina afrických společností plánuje založení mamutí sklářské továrny
v namibijském Tsesu (Tses Glass Ltd.).
Závod by měl produkovat ploché sklo,
duté sklo, skleněnou vlnu a vlákna,
lité sklo i ultratenké sklo a obchodně působit po celém světě. Afričané
hledali mezi největšími globálními
sklářskými firmami strategického
partnera v oblasti technologií a výrobních zařízení. Nalezli jej v německém holdingu Siemens. Jen v Tsesu
továrna vytvoří 8 tisíc pracovních
příležitostí a dalších 40 tisíc jinde
v zemi. Alianci tvoří čtyři společnosti
s rovným podílem: Groot Group, SDS
Group, Nissi a Tses Community.
(podle www.glass-international.com
z 19. 7. 2012; red)
Ochranné clo
na sodu v Indii
Sklo vhodným materiálem pro jaderný odpad?
Indické ministerstvo financí zavedlo
na pět let antidumpingové clo na dovoz sody z Číny, Evropské unie, USA,
Íránu, Pákistánu, Keni a Ukrajiny.
Soda je základní surovina při výrobě plochého, obalového a speciálního
skla. Podnětem k zavedení cla byla
petice podaná indickou Asociací výrobců alkálií. Dovozní poplatek se pohybuje od 2,38 USD po 38,79 USD za
tunu podle výrobce a země původu.
(podle www.glass-international.com
z 16. 7. 2012; red)
Podle vědců ze sheffieldské univerzity
je sklo velice vhodným materiálem
pro dlouhodobé uchování, přepravu
a likvidaci středně radioaktivního
odpadu. Ve Velké Británii se zatím
k těmto účelům využívá speciální cement, s nímž je odpad smíchán a poté
umístěn do ocelových kontejnerů,
které jsou uloženy hluboko pod zem.
Experimenty však ukázaly, že výhodnější by bylo odpad vitrifikovat.
(podle www.glassglobal.com
z 11. 9. 2012; red)
Corning získal stovky
prací René Laliquea
Největší solární elektrárna na Maledivách
zahájila provoz
V polovině července začala dodávat
do sítě energii solární elektrárna
o výkonu 249 kW na Maledivách.
Elektrický proud dodává nemocnicím
a školám na šesti ostrovech. Vystavěla ji zde německá firma Wirsol Solar
AG z Bádenska-Würtemberska. Přesto je dosud většina elektřiny na více
než 1 200 ostrovech, které tvoří tento
stát v Indickém oceánu, generována
pomocí hlučných a neekologických
naftových motorů. „Dieselová“ energie
je navíc velice drahá – 1 kW stojí asi
29 US centů. Maledivy proto zhruba
17 % národního produktu vydávají
za dovoz nafty, jejíž cena navíc trvale roste. Vládní plán vyrábět do roku
2020 elektřinu výhradě pomocí solární energetiky se tak zdá být logickým
řešením situace. A to je velká šance
pro německé firmy, s nimiž se na Maledivách vážně počítá jako s hlavními
dodavateli potřebných technologií.
(podle www.glassinchina.com
z 26. 7. 2012; red)
Vitráže
v moskevském metru?
Němečtí experti doporučili při stavbě nových stanic moskevského metra využít skleněné vitráže. Vedly je
k tomu technické i estetické kvality
moderního skla, které v některých
případech převyšují tradičně užívané materiály. Navíc pořízení vitráží
vyjde investora levněji.
(podle www.steklosouz.ru
z 25. 7. 2012; red)
Samsung
uvede na trh novinku
Korejská firma Samsung začne ještě
letos vyrábět AMOLED obrazovky.
První generace displejů využívající flexibilní sklo bude ještě kryta „pevným“
sklem. Skutečně ohebné obrazovky lze
na trhu očekávat až v roce 2014.
(podle www.glassinchina.com
z 23. 7. 2102; red)
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 235
Výrobci plochého skla
ve Vietnamu strádají
Tři velké vietnamské sklárny na ploché sklo musely striktně omezit výrobu, protože mají plné sklady. Stavebnictví je stále v útlumu a sklo se navíc
do země ve velkém dováží, a to zejména z Číny. V srpnu dosahovaly zásoby
skla ve vietnamských továrnách 0,39
milionů tun, což odpovídá produkci
pěti měsíců. V zemi působí osm závodů na ploché sklo (s denní kapacitou přes 2 600 tun) a stovky menších
skláren na domácenské sklo.
(www.glassinchina.com
z 20. 8. 2012; red)
Carl Zeiss
si pochvaluje spolupráci
s univerzitou v Jeně
Společnost Carl Zeiss bude i nadále
podporovat Univerzitu aplikovaných
věd v Jeně. Dne 14. srpna podepsaly
obě strany dohodu o partnerství na
pět let. Carl Zeiss univerzitu ročně
podpoří částkou 50 tisíc EUR (určených pro stáže studentů bakalářských i magisterských oborů mechatroniky a materiálů). Jeho motivací je
příprava mladých odborníků pro firmu, která se již v minulosti osvědčila.
Každý rok společnost umožňuje více
než 300 studentských stáží, přičemž
čtvrtina frekventantů pochází právě
z jenské univerzity. Od roku 1993
firma zaměstnala 82 absolventů této
vysoké školy (60 % z nich do podniku
zamířilo okamžitě po absolutoriu).
(podle www.glassglobal.com
z 21. 8. 2012; red)
Schott představil
sklo Xensation
Novinkové sklo pro mobilní přístroje uvedla v září na trh pod názvem
Xensation společnost Schott. Jedná
se o nejpevnější hlinito-křemičité
sklo na světě s výjimečnou odolností
proti nárazu a poškrábání, ideální
pro moderní smartphony a dotykové
obrazovky. Testy ukázaly až o 20 %
větší pevnost tohoto materiálu v ohybu nežli nabízí konkurence.
(podle www.glassglobal.com
z 5. 9. 2012; red)
Prosklená knihovna
připomíná loď
V kanadském městě Surrey vyrostla podle projektu ateliéru Bing om
Architekts unikátní stavba veřejné
knihovny. Náklady na její stavbu pokryly dary místních obyvatel.
Konstrukce má podobu velké lodě a nápadně se tak odlišuje od okolních staveb.
Z prosklených pater je úchvatný panoramatický výhled na město. Knihovna
byla otevřena v září letošního roku.
(podle www.steklosouz.ru
z 14. 9. 2012; red)
236 – Trendy a aktuality
Nová E-low skla od AGC
Společnost AGC Glass Europe připravila na září dvě novinky v nízkoenergetickém plochém skle určeném pro
architekturu komerčních budov. Jedná se o Stopray Ultra-60 s 60 % propustností světla a slunečním faktorem 28 % a Stopray Ultra 60-T. Druhá
novinka je prvním firemním sklem
se stříbrnou trojvrstvou (aplikovanou
ve vakuu), navíc s propustností světla
62 %, což je nevíce na trhu.
(podle www.glassglobal.com
ze 17. 9. 2012; red)
Třetí nejtenčí
sklo světa je z Íránu
Íránská sklárna v Erdekane začala
vyrábět ploché sklo o síle 1,8 mm –
třetí nejtenčí sklo na světě po Číně
a USA. Denní produkce je 450 tun,
odběratelem automobilový průmysl.
Továrna v Erdekanne, otevřená nákladem 135 milionů USD teprve před
pěti měsíci, je největší svého druhu
na Blízkém a Dálném východě. Dosud
produkovala sklo o síle 2–19 mm, které exportovala do 16 zemí.
(www.steklosouz.ru z 31. 8. 2012; red)
Ruskému
sklářství se daří
Tržby ruského sklářského průmyslu
v roce 2013 dosáhnou podle agentury TechSci Research 10 miliard USD.
Zdejší průmysl totiž díky zvýšené domácí poptávce netrpí globální ekonomickou krizí a současnými problémy
Eurozóny. Makroekonomický oborový scénář je proto optimistický, a to
i díky tomu, že během posledních pěti
let sklářství v zemi rostlo nad očekávání rychle. Důležité je též, že Rusko
je třetím největším producentem
sody, která je pro výrobu skla nezbytná. Hlavními hráči na ruském trhu
jsou AGC Bor Glassworks JSC, Guardian Steklo Ryazan, Salavatsteklo JSC,
Star Glass, Owen Corning, Schott AG
a RASKO. Největší z těchto firem –
s ohledem na tržby – je AGC.
(podle www.glassmagazine.com
z 18. 9. 2012; red)
Austrálie
dominuje v počtu
solárních systémů
Podle asociace obnovitelné energie
(RAA) bylo roku 2011 v Austrálii
instalováno 1,5 miliónu solárních
systémů, což jej nejvíce na světě.
Dnes mají již 4 milióny Australanů
na střechách svých domů solární panely nebo ohřívače vody.
(www.glassinchina.com
z 22. 8. 2012; red)
Z DOMOVA
Bakalářské, diplomové a disertační práce 2011/2012
Technická univerzita v Liberci
Dne 20. června 2012 proběhly
na Katedře sklářských strojů
a robotiky Technické univerzity v Liberci každoroční státní
závěrečné zkoušky. Své práce
obhájilo pět studentů bakalářského studijního programu
a jeden student magisterského
studijního programu.
Tradiční cena České sklářské
společnosti za nejlepší diplomovou práci letos nebyla udělena.
Práce pana Tomáše Mikana byla navržena na cenu Nadace Preciosa za mimořádnou závěrečnou práci.
Univerzita Pardubice
Na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice
je ve výzkumném programu
věnována pozornost netradičním skelným materiálům
jako jsou chalkogenidová skla
či fosfátová skla. Do těchto
výzkumných projektů jsou
zapojeni studenti jak bakalářských, tak magisterských programů a rovněž tak studenti doktorandského studia. Práce
obhájené v akademickém roce 2011/2012 jsou uvedeny níže.
Bakalářské práce ze skelných a amorfních materiálů na vypracované na katedře obecné a anorganické chemie
Petr Kalenda: Studium krystalizace wolframátofosfátových
skel olovnatých
Stanislav Šlang: Fotoindukované jevy v tenkých vrstvách
As2S3 a As40S55Te5
Bakalářské práce
Tomáš Kordiak: Automatické ořezávání fólie na lince matování plochého skla
Martin Havlíček: Orientační ústrojí průmyslového robotu
s paralelní kinematikou
Tomáš Mikan: Adaptivní chapadlo s poddajnými úchopnými
prvky
Jan Svoboda: Zařízení pro detekci přesnosti tvaru ohýbaných
přířezů plochého skla
Tomáš Stloukal: Zařízení pro intenzivní míchání skloviny
v malé pánvové peci
Diplomová práce
Ladislav Peš: Manipulátor pro manipulaci s plochým sklem
v ultra vysokém vakuu
(Vlastimil Hotař)
Diplomové práce ze skelných a amorfních materiálů ve specializaci Materiálové inženýrství
Radek Filipek: Studium fotoindukovaných jevů v tenkých
vrstvách systému Gex As30–xS70
Petra Hawlová: Fotostabilita amorfních chalkogenidů systému Ge-As-Se
Soňa Kelarová: Skla systémů PbO(ZnO)–Sb2O3–P2O5
Petr Šimek: Studium vlivu silanů na mechanické vlastnosti
skelných vláken
Disertační práce ze skelných a amorfních materiálů z oboru
Chemie a technologie anorganických materiálů
Ing. Václav Parchanski: Chalkogenidová skla a chalkogenidové
tenké vrstvy systému As2S3–As2Te3–SnTe
Ing. Pavla Staňková: Příprava a vlastnosti chalkogenidových
skel dotovaných ionty Pr3+
Ing. Miroslav Bartoš: Chalkogenidy, materiály pro paměti se
změnou fáze a vodivosti
(Zdeněk Černošek)
Ústav skla a keramiky VŠCHT Praha včetně kooperujících pracovišť
V oboru Chemie a technologie
anorganických materiálů byly
v průběhu akademického roku
2011/2012 obhájeny čtyři doktorské disertační práce, jejichž
autoři získali titul Ph.D.:
10. 11. 2011: Ing. Švarcová Silvie (školitel Dr. RNDr. Petr
Bezdička, Ú. anorganické chemie AV ČR v.v.i.): Preparation,
Identification and Degradation of Copper-based Inorganic
Painting Pigments
12. 12. 2011: Ing. Vernerová Miroslava (doc. Jaroslav Kloužek,
Lab. anorganických materiálů, spol. pracoviště VŠCHT Praha
a ÚSMH AV ČR): Oxidačně-redukční reakce ve skelných taveninách a při tavení skel
9. 2. 2012: Ing. Stará Stanislava (Ing. Jarmila Špirková, CSc.,
Ú. anorganické chemie VŠCHT Praha): Příprava a studium
optických vlastností nových křemičitých skel dotovaných laserově aktivními ionty pro využití ve fotonice
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 237
Považanová Zuzana: Syntéza leucitu metodou kalcinace amorfního prekurzoru
(Ing. Alexandra Kloužková)
V oboru Chemie
a technologie materiálů
Myšková Lenka: Materiály na bázi
α-CaSO4 (doc. František Škvára)
V oboru Konzervování-restaurování uměleckořemeslných děl ze skla a keramiky
Jeníková Lucie: Restaurování cechovní
skleněné číše zdobené emaily ze 17. století (Ing. Zuzana Cílová)
Doležalová Pavla: Restaurování vitráží
z Arcibiskupství pražského (Ing. Zuzana Cílová)
Ing. Jiří Koucký, CSc. (Nadace Preciosa) a děkan FCHT VŠCHT Praha s oceněnými absolventkami
31. 5. 2012: Ing. Kolek Ondřej (školitel
Dr. Ing. Martin Míka, ÚSK): Skla pro
optické vlnovody
Státní závěrečné zkoušky a obhajoby diplomových prací proběhly v červnu 2012
a své inženýrské tituly při nich získali:
V oboru Technologie
konzervování a restaurování
Bc. Netušilová Marie: Metody studia povrchu tabulového skla (vedoucí DP Dr.
Dana Rohanová)
V oboru Anorganické nekovové materiály
Bc. Bartoň Ivo: Kinetika rozkladu organických barviv pomocí optických
vláken pokrytých nanočásticemi TiO2
(prof. Josef Matoušek, ÚSK, a Ing. Vlastimil Matějec, CSc., ÚFE AVČR)
Bc. Dyrčíková Petra: Koroze draselných
skel (prof. Aleš Helebrant)
Bc. Tišler Zdeněk: Anorganické pěny na
bázi aluminosilikátových polymerů
(doc. František Škvára)
V oboru Výroba léčiv
Bc. Horáková Daniela: Keramické scafoldy (prof. Ondrej Gedeon)
Bc. Kamlerová Hana: Příprava dentálního kompozitu z kalcinovaného leucitového prekurzoru (Ing. Alexandra
Kloužková)
238 – Z domova
Bc. Kuncová Lenka: Studium interakce
apatitových materiálů se simulovanou
tělní tekutinou za dynamických podmínek (Ing. Diana Horkavcová)
Bc. Le Van Anh: Příprava neaktivních
keramik pro zářiče 137Cs (Ing. Jana Andertová)
Bc. Soukup Dalibor: Příprava a charakterizace bioaktivních hydroxyapatitových scaffoldů s řízenou mikrostrukturou pro kostní tkáňové inženýrství
(doc. Willi Pabst)
Bc. Šámalová Jana: Charakterizace mikrostruktury heterogenních materiálů
(Ing. Eva Gregorová)
Bc. Urbanová Martina: Příprava a charakterizace zirkoničitých sol-gel povlaků na skleněném substrátu (Ing. Diana
Horkavcová)
Obhajoby bakalářských prací se konaly v červnu a v srpnu 2012 a úspěšně
jimi prošli:
V oboru Syntéza a výroba léčiv
Budovičová Jana: Analýzy starověkých
skel z archeologických nálezů (doc.
Václav Hulínský)
Hoskovcová Tereza: Lisování práškových
materiálů a charakterizace tablet (Ing.
Eva Gregorová)
Rezková Hana: Příprava porézních materiálů s využitím polysacharidů (Ing.
Eva Gregorová)
V oboru Technologie
konzervování a restaurování
Mikušková Alexandra: Charakterizace
systému glazura-keramický střep historických kachlů(Ing. Alexandra Kloužková)
Kavanová Mária: Složení a mikrostruktura gotické keramické dlažby (Ing.
Alexandra Kloužková)
Holubová Barbora: Koroze skla vlivem
těkavých organických látek (Ing. Zuzana Cílová)
Za své inženýrské studium získala červený diplom a cenu děkana Marie Netušilová. Červený diplom a pochvalné
uznání za studium bakalářské obdržela Hana Rezková. Dále byly tradičně oceněny nejlepší diplomové práce
odbornými společnostmi. Cenu České
sklářské společnosti získal Ing. Ivo
Bartoň, cenu Silikátové společnosti
ČR Ing. Hana Kamlerová. Během promocí v Betlémské kapli byly Ing. Jiřím
Kouckým, CSc. předány i ceny Nadace
Preciosa. Za nejlepší disertační práci
si ji odnesla Ing. Miroslava Vernerová,
Ph.D., za práce diplomové byly oceněny
Ing. Martina Urbanová, Ing. Petra Dyrčíková a Ing. Marie Netušilová. Všem
donátorům patří dík za podporu nejlepších mladých odborníků v oblasti
skla a keramiky.
(Aleš Helebrant)
Vzpomínky na vznik IGS v Novém Boru
První mezinárodní sklářské sympozium IGS se konalo před 30 lety, v roce
1982. Při různých jednáních jsem si uvědomil, že řada lidí má zkreslené informace a představy o tom, jak a proč IGS
vzniklo. Oslovil jsem proto ty, co ještě
žijí a byli tenkrát u toho. Chtěl jsem, aby
volně odpověděli na tyto otázky:
1. Proč IGS v vzniklo?
2. Kdo se nejvíce zasloužil o založení IGS?
3. Jaký mělo v tehdejší době význam?
4. Jaký jeho význam dnes?
Oslovil jsem Ing. Svatopluka Dvořáka,
Rudolfa Haise, Josefa Hřivnu, PhDr. Pavlu
Drdáckou-Rossini a akademického malíře Ivo Rozsypala. Jejich vzpomínky považuji za velmi zajímavé. Posuďte sami.
(Josef Doškář)
Vzpomínka Ing. Svatopluka Dvořáka
V 80. letech jsem byl vedoucím výroby v kombinátu a hledali jsme všemožné cesty, jak dostat naše mladé skláře na
vyšší řemeslnou úroveň. Už dříve skláři organizovali různé
soutěže na téma kdo dokáže náročnější výrobek i za pomoci
našich výtvarníků. Výsledky těchto soutěží jsou uloženy ve
sklářském muzeu v Novém Boru. Na pánvovém provozu byl
šikovným organizátorem Pavel Skala a Josef Hřivna, vedoucí
inovací. Pomáhali se zapojením výtvarníků.
Věděli jsme, že se ve Škrdlovicích organizují setkání českých
výtvarníků se skláři a v Bavorském Frauenau jsou organizována i mezinárodní sympozia. Věřili jsme, že jsme schopni
něco takového zorganizovat také, ale neměli jsme žádné kontakty na zahraniční výtvarníky. Ani jsme netušili, zda by to
bylo politicky průchodné.
Dnes už si nikdo z mladších nedovede představit v jaké izolaci jsme v ČSSR v 70. letech žili. Snili jsme o tom, jak to
vypadá na bájném Muranu. Z časopisů jsme znali produkci
Baccaratu nebo bavorských skláren, Turecko ani Čína nás
tehdy ještě nestrašily.
Měli jsme ale naštěstí generálního ředitele Ing. Arnošta, který
měl základní cíl: prosadit Crystalex jako velkou a uznávanou
sklářskou firmu světového významu. Myšlenku sympozia vzal
pevně za svou. Obrátil se o pomoc nejprve na svého předchůdce Ing. Pavlištu, který měl osobní kontakty na StB a byl tudíž
schopen v této temné sféře nějak obhájit myšlenku přítomnosti
cizinců v naší sklářské továrně a „ riziko“, že tito cizinci s námi
budou komunikovat. Potom vydal všem svým podřízeným příkazy k organizačnímu a hlavně finančnímu zajištění akce.
Druhou nejdůležitější osobou v realizaci mezinárodního
sympozia byl Pavel Hlava, předseda výtvarné rady Crystalexu, který měl spoustu praktických zkušeností z mnoha hutí.
V kombinátu často realizoval svou vlastní individuální tvorbu i design v ruční výrobě a byl už v té době i autorem automatických souborů. Měl mnoho osobních kontaktů mezi
výtvarníky i v cizině. Zajistil také organizační spolupráci
s ÚBOKem, Svazem čs. výtvarných umělců a Českým fondem výtvarných umění, který se podílel na organizaci IGS
i finančně. Kontakty a pozvánky výtvarníků obstarávala dr.
Drdácká z ÚBOKu. Důležitou roli sehrály především styky
a jméno prof. Libenského.
Vznikla dvě organizační místa – v Praze a v Novém Boru. Já jsem
byl pověřen vedením organizačního výboru v Novém Boru. Starostí bylo moc, ale zkušenosti žádné. Požádal jsem Skloexport
o pomoc a spolupráci, což nebylo úplně hladké. Z počátku se některým kolegům zdálo zbytečné, že míříme na umění, nikoliv
na běžnou komerci. Ale dali se nakonec do toho s námi a pozvali i hlavní naše zákazníky. Pomáhali také jako překladatelé.
Pozvali jsme k účasti skláře ze všech významnějších hutí v Čechách. Crystalex měl dobrou reputaci a nepozvat někoho dobrého, to by byla urážka. Vybrali jsme i nejlepší naše skláře z dílen a každému z nich přiřadili výtvarníka. Pracovalo se v huti
kombinátu na všech pecích a v huti Hantich. Studené techniky
se dělaly v odborném učilišti. Už tehdy vzniklo základní časové
schéma, které se používá dodnes. Dnes už se bude zdát úsměvné, že těžším úkolem než připravit dobré pracovní podmínky
pro všechny účastníky, bylo zajistit kvalitní ubytování. K dispozici byl v Novém Boru jen hotel Grand, kde bylo sedm pokojů se společným sociálním zázemím. Museli jsme si vypomoci
v rekreačních zařízeních ve Sloupu a v našich podnikových
ubytovnách. Tam ale musela, stejně jako ve vlastním kombinátu, předcházet rozsáhlá rekonstrukce všech toalet a koupelen,
abychom se před cizinci studem nepropadli.
Dosud žádné sympozium nebylo pořádáno v tak velkém
rozsahu a neopíralo se o tak velké výrobní zázemí. A že to
byla výjimečná událost, se vzácně shodli již v jejím průběhu
domácí i zahraniční hosté. Pravděpodobně nikdo nevěřil, že
vznikne tak velký počet znamenitých děl. První příležitostí
seznámit se s nimi byla v novoborském „Rudém oku“ – Bohemia. Při vstupu a pohledu do sálu na 360 nejlepších exponátů se až tajil dech. Roku 1983 pak byly výsledky I. IGS
vystaveny v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, ve sklářských muzeích v Novém Boru, Kamenickém Šenově a Jablonci nad Nisou. Na vlastní průběh sympozia se v sobotní den
otevřených dveří přišlo do kombinátu podívat 10 tisíc lidí.
Nechybělo mnoho, aby tenkrát návštěvníci vyvrátili bránu. Důležitý byl všeobecně jednotný názor na prospěšnost
propagace a popularizace sklářství doma touto cestou a velký ohlas a uznání v cizině v odborných kruzích. Podařilo
se nám domluvit, že Skloexport a náš dlouholetý zákazník
v Itálii pan Borla, zaplatili několikadenní zájezd mikrobusu
s našimi skláři na zkušenou do Benátek.
Naplnil se hlavní cíl – najít cestu k vyspělému západnímu světu
a začít s ním na běžné pracovní úrovni komunikovat. IGS ukázalo v praxi možnosti ruční sklářské výroby ve spojení s dobrými výtvarníky a ovlivnilo tak vývoj sortimentu směrem k modernímu pojetí. Celá řada sklářů z generace, která v 80. letech
začínala (jako Novotný, Pačinek, Kubela a další), se zdokonalila
v řemesle i ve vkusu právě pod vlivem IGS a pokračují úspěšně
i v podnikání na tomto kvalitním základu.
Zrodila se krásná a silná tradice. Vážení naši následovníci
a pokračovatelé, prosím, držte tu pochodeň!!!
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 239
Vzpomínka Rudolfa Haise
Předchůdcem IGS byla v letech 1970–1983 menší hutní sklářská sympozia konaná v huti Ústředí uměleckých řemesel
ve Škrdlovicích, kde se scházela a tvořila tehdejší výtvarná
česká sklářská avantgarda, ale bez mezinárodní účasti. Tato
sympozia měla pouze regionální význam.
Crystalex – problematika kvalifikace sklářů
• po zahájení provozu na pánvovém a vanovém provozu
v letech 1967–68 přišlo na závod 2 velké množství učňů
pouze s několika zkušenými skláři,
• pro zvýšení jejich kvalifikace byly pořádány v letech
1968–1980 pravidelné kurzy v rámci Závodní školy práce,
• před I. IGS byla pořádána v rámci o. p. Crystalex na závodě
2 v Novém Boru celooborová Soutěž sklářské zručnosti,
• v letech 1982–1989 byly v NDR ve sklárnách Weisswasser
pořádány mezinárodní soutěže sklářské zručnosti, kterých se skláři Crystalexu velmi úspěšně zúčastňovali.
Pořádání IGS
• s myšlenkou pořádat sklářská mezinárodní sympozia ve
větším a mezinárodním rozsahu přišel výtvarník Pavel
Hlava, který společně s GŘ Ing. F. Arnoštem rozpracoval
základní osnovu IGS,
• při IGS spolupracovali i další významné organizace,
především Skloexport, Ústav bytové a oděvní kultury
v Praze a Svaz československých výtvarných umělců ve
spolupráci s Českým fondem výtvarných umění,
• z externích osobností lze jmenovat např. S. Libenského
a dr. Drdáckou s kontakty na zahraniční výtvarníky,
• významnými organizátory IGS, mimo P. Hlavy a Ing.
F. Arnošta (prezident IGS), byli zejména Ing. S. Dvořák
(tajemník IGS), V. Kutač (propagace), J. Hřivna (inovace), P.
Skala (ved. pánv. provozu) a další,
• pro práci v hutních provozech s výtvarníky byly vybrány
nejlepší sklářské dílny z celého oboru, a to z Nového Boru,
Kamenického Šenova, Harrachova, Chřibské, Karlových
Varů, Chlumu u Třeboně, Květné u Uherského Brodu,
Škrdlovic a Železného Brodu, celkem přes 100 sklářů,
• výtvarníci si mohli vybrat mezi „horkými” a „studenými
technikami,“ případně je i kombinovat. Měli k dispozici
hutní provozy ve sklářském kombinátě a na huti FlóraHantich, k dispozici měli dílny středního odborného
učiliště, ateliér Exbor a vitráže,
• od I. IGS, kdy se zúčastnilo 50 výtvarníků, se při dalších
ročnících zvyšovala aktivní účast na 70, při III. již na 103
z cca 20ti evropských zemí, USA, Japonska a Austrálie.
Přínosy IGS
• v letech 1982–1989 především možnost setkávání sklářských umělců z Východu i Západu,
• zvýšení prestiže Crystalexu, českého sklářství a českých
sklářů mezinárodně,
• nepřímým přínosem bylo i zlepšení odbytu,
• při IGS používali zahraniční výtvarníci často zcela nové
technologie, materiály a nářadí, které pak byly následně
u nás zaváděny, např. pistole na tavná lepidla, vteřinová
lepidla, pískovací pistole, samolepící fólie, speciální nářadí
pro vitráže apod.,
• průběh IGS popisovali v odborných časopisech renomovaní čeští a zahraniční teoretici umění a novináři, účastnili
se významní galeristé a sběratelé,
• zvýšení kvalifikace a zájmu sklářů, účast na IGS byla
určitým vyznamenáním,
• zapojení prakticky všech pracovníků závodu 2 do organizace sympozia, zvýšení zájmu o znalosti cizích jazyků,
• do IGS bylo zapojeno i město, sklářské muzeum, sklářské
školy a další instituce (při II. IGS navštívilo sklářský kombinát cca 10 tisíc lidí),
• spolupráce se sklářskou oblastí Frauenau v Bavorsku,
která pořádala svá sympozia rovněž od roku 1982
• trvalým přínosem o vysoké ceně a umělecké hodnotě
je sbírka moderního uměleckého skla, která se bohužel
nepovedenou privatizací Crystalexu dostala do nepovolaných rukou a byla zčásti rozkradena a poškozena. Navíc
se její zbytek dostal v současné době mimo Nový Bor, kde
sbírka vznikla a byla financována.
Vzpomínka Josefa Hřivny (zapsal Josef Doškář)
Pan Hřivna v roce 1982 pracoval jako
vedoucí odboru přípravy výroby a inovací OP Crystalex. Své vzpomínky začal
formulovat volným vyprávěním.
V roce 1967 nastoupila po zahájení
provozu do sklářského kombinátu většina mladých sklářů těsně po vyučení.
Během dalších patnácti let jsme zvyšovali v závodní škole práce řemeslnou
zručnost sklářů a následně na to pořádali různé soutěže sklářské zručnosti. Začali jsme si uvědomovat, že OP
240 – Z domova
Crystalex má ve svých sklárnách velké množství šikovných, vynikajících
sklářů a že by bylo správné nějakým
způsobem toto využít.
V té době měl náš oborový podnik Výtvarnou radu podniku, které předsedal
přední sklářský výtvarník Pavel Hlava.
Akademický sochař Pavel Hlava byl
v té době vedoucím výtvarníkem oddělení skla v Ústavu bytové a oděvní
kultury v Praze. Jejím členem byl také
profesor Stanislav Libenský. Za Crysta-
lex jsem byl členem této Výtvarné rady
i já. Jednání této rady se často zúčastňoval i tehdejší generální ředitel Ing.
František Arnošt. Při různých jednáních nás napadlo přizvat ke spolupráci
významné umělce, kteří by využili při
tvorbě svých děl zručnost našich sklářů. Základní myšlenkou bylo nechat
je zde tvořit a získat pro nás špičková
umělecká díla, která se pak stanou majetkem Crystalexu. Podmínkou bylo, že
tato díla nebudou prodávána.
Příprava skla bohatého vodou nerovnovážnou dehydratací křemičitanu sodného
a jeho použití k napodobení radiochemických procesů v krystalických silikátech
V. Procházka a kolektiv – barevná příloha ke studii na s. 219
24.11. 2010
Obr. 1 – Zpěněná vrstva na vzorku č. 1, snímek v šikmo
dopadajícím světle, šířka 7 mm.
22. 11. 2010
14.7. 2011
Obr. 2 – Objekt 1. typu (v procházejícím polarizovaném světle, stejně jako všechny
následující snímky).
25. 7. 2011
24. 11. 2010
14. 1. 2011
25. 7. 2011 (3x)
25. 7. 2011 (šířka záběru asi 0,65 mm)
23. 11. 2010
14. 7. 2011 (šířka záběru asi 1,5 mm)
Obr. 3 – Objekty 2. typu
Obr. 4 – Oblast bez patrných změn v čase (duben 2011, šířka záběru asi 2,2 mm)
Obr. 5 – Mikrofotografie z výbrusu
horniny s tzv.
pleochroickými
dvůrky – tmavými
lemy kolem tří
radioaktivních
uzavřenin v
cordieritu [4]. Je
zřejmé, že tmavý
lem nezačíná hned
u povrchu radioaktivního zrna.
Průměr zorného
pole asi 0,26 mm
Barevná příloha – Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 241
Skleněné městečko Železný Brod 2012
Barevná příloha ke krátké zprávě na s. 248
Stanislav Libenský Award 2012
Barevná příloha k článku na s. 252 (foto www.prazskagalerie.cz)
Laureátka ceny Stanislav Libenský Award 2012
Natsuho Enomoto z Japonska
Zleva: Oldřich Palata, Helena Koenigsmarková,
Jaroslava Brychtová a Oldřich Plíva
Letní sklářská dílna 2012 v Železném Brodě
Barevná příloha ke krátké zprávě na s. 252 (foto M. Hlubuček)
1
2
3
1. Student VŠUP Jakup Petr při práci
2. Výtvarník Ondřej Strnadel tvrauje objekt;
v pozadí sklářský mistr Emil Matějka
3. Sklářský mistr Lukáš Šulc a Jaroslav Bukovský tvarují vázu pro výtvarnici Gizelu
Šabókovou
242 – Barevná příloha
Stále mladý sedmdesátník Ivo Rozsypal
A. Langhamer – barevná příloha k článku na s. 260–261 (foto archiv autora)
1
2
4
3
1. Ivo Rozsypal, Rituální prostor, 1992–94, broušený, lepený a leštěný černý
a bílý opaxit, ploché sklo float, modré a červené tyčové sklo, výška 62 cm
2. Ivo Rozsypal, Architektura (detail), 1999, broušený a lepený černý
a bílý opaxit, hutní sklo s vnitřní strukturou, šířka 75 cm
3. Ivo Rozsypal, Energie III b, 1988–89, broušený, lepený a leštěný černý
a bílý opaxit, červené tyčové sklo, výška 50 cm
4. Ivo Rozsypal, Pýcha, 1991–92, broušený, lepený a leštěný černý, bílý a šedivý opaxit, červené tyčové sklo, hutní sklo s vnitřní strukturou, v. 60 cm
Skleněný svět Ivany Houserové
A. Langhamer – barevná příloha k článku na s. 262–263 (foto archiv autorky)
1
2
3
4
1. Ivana Houserová, Milenci, 2009, ve formě
přetavené a broušené sklo, 44 x 44 x 9 cm
2. Ivana Houserová, Brána nebeská, 2010,
ve formě přetavené a broušené sklo,
45 x 45 x 28 cm
3. Ivana Houserová, Motýl, 2012, ve formě
přetavené a broušené sklo, 56 x 44 x 9 cm
4. Ivana Houserová, Anděl, 2007, ve formě
přetavené a broušené sklo, 61 x 35 x 9 cm
Barevná příloha – Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 243
České uranové sklo v proměně času
R. Hais – barevná příloha ke studii na s. 225
2
3
4
5
7
6
Obr 2. – Pohárek z Anenské žlutě datovaný k roku 1841, MSB Jablonec nad Nisou (foto T. Hilger)
Obr 3. – Flakónek ze skloviny Chrysopras, MSB Jablonec nad Nisou (foto A. Kosina)
Obr 4. – Pohárek z uranové zeleně malovaný stříbrem, MSB Jablonec nad Nisou (foto A. Kosina)
Obr 5. – Odlivka z uranové zeleně převrstvena opalínem, dekorovaná v kovové formě a nabíhaná. (Technika Floret), Harrachov 1905, MS Harrachov (foto Aleš Kosina)
Obr 6. – Nálepka na 1 kg balení uranové žlutě ze Státní uranové továrny v Jáchymově před 2. světovou válkou.
Obr 7. – Soubor moderních uranových barevek, Crystalex, závod 2 Nový Bor, 1974–76, design P. Hlava, skloviny R. Hais.
Krátké zprávy z domova i zahraničí
Barevné přílohy ke krátkým zprávám na s. 234–236 a na s. 248–250
Vitráže v Moskevském metru?
Seattle rozkvetl pod rukama Chihulyho
244 – Barevná příloha
České sklo nechybí na daru pro papeže
Skupina pod vedením Pavla Hlavy zabezpečila účast výtvarníků. Crystalex, pod vedením generálního ředitele
Ing. Arnošta, dal k dispozici prakticky
všechny provozy v Novém Boru, hutními provozy počínaje a pomocnými
provozy konče. Zabezpečil také účast
špičkových sklářů z celé republiky. Taková akce nebyla do té doby nikde na
světě. Dosavadní sympozia ve sklárně
ve Škrdlovicích a v západoněmeckém
Frauenau se konala v podstatně men-
ším rozsahu. IGS bylo připravováno
několik měsíců dopředu. Zabezpečoval
ho organizační tým, který se scházel
na pravidelných poradách řízených obchodním ředitelem Ing. Svatoplukem
Dvořákem. Bylo to kolektivní dílo.
První IGS se odehrávalo zejména v prostorách kombinátu. Zájem o účast na
IGS ze strany umělců, sklářů i veřejnosti byl překvapující. Byl to velký svátek oslavující sklářskou tvorbu. Pro OP
Crystalex to byla velká reklama. IGS
se po několik dnů stalo hlavním tématem pro tehdejší informační média.
Den otevřených dveří se konal v sobotu
a návštěvnost překonala číslo 10 tisíc
lidí. V neděli byla hotová umělecká díla
vystavena v sále KD Bohemia. A bylo se
na co dívat! Všichni, kdo se na organizaci tohoto sympozia podíleli, měli velmi dobrý pocit. Výsledek byl velkolepý!
Co říci na závěr? Bohužel, nepodařilo
se sbírku uměleckých předmětů z minulých IGS na Novoborsku udržet.
Vzpomínka Pavly Drdácké-Rossini
Jedním z hlavních iniciátorů novoborských mezinárodních
sympozií byl sklářský výtvarník a designér Pavel Hlava,
který se seznámil s podobnými akcemi v cizině. Patřil ke
skupině privilegovaných umělců, kteří nejen, že svá díla
vystavovali v Západní Evropě a v USA, ale bylo jim i dovoleno na Západ vyjíždět. Jako vlivná osobnost dokázal o svém
záměru přesvědčit kulturní instituce, i mladé, progresivní
vedení koncernu Crystalex, kam často jako zaměstnanec
pražského Ústavu bytové a oděvní kultury dojížděl vzorovat své návrhy užitkového skla a účastnit se výtvarných
rad. Jako svou mladou začínající kolegyni v ÙBOKu mě získal pro spolupráci a generální ředitel Crystalexu Ing. Arnošt mě posléze jmenoval tajemnicí sympozia.
Vedení Crystalexu zajistilo zázemí pro uskutečnění prvního i následujících ročníku sympozia a náročného úkolu se
zhostilo nejen s velkou profesionalitou, ale i ve světě nevídanou velkorysostí. Za všechny zúčastněné z k. p. Crystalex
bych ráda jmenovala alespoň Ing. Dvořáka a Hřivnu, kteří
měli na starost zajištění technického zázemí včetne výroby
forem podle zaslaných návrhů, zatímco Hais a Prokopová se
podíleli na propagaci akce a vnitřní logistice. Byl to pro nás
všechny nemalý úkol a bez entusiazmu a tvrdohlavosti všech
zúčastněných by býval neproveditelný. Mně také chyběly
zkušenosti a musela jsem zápolit s řadou administrativních
potíží, jako např. při zabezpečení vstupních víz pro výtvarníky z USA a Západní Evropy. Musela jsem argumentovat, že
rozhodující pro volbu účastníků jsou jejich výtvarné kvality
a nikoliv kritéria politicko-geografická. Moderní komunikační systémy tehdy neexistovaly a já se potýkala s přetíženými
telefonními linkami, při mezinárodních hovorech nejednou
odposlouchávanými, primitivními kopírkami pod zámkem
v ÙBOKu, nekvalitními diaprojektory apod.
Navzdory různým překážkám se však po několikaměsíčním
úsilí všech nadzvedla železná opona a Nový Bor se na více než
týden stal Mekkou téměř padesáti sklářských výtvarníků z Evropy i zámoří, řady teoretiků skla, galeristů, sběratelů a sklářských specialistů z mnoha dalších oborů. První setkání bylo
pro většinu nemalým překvapením, pramenícím z odlišných
kořenů, z nichž sklářské výtvarnictví na Západě a Vychodě
čerpalo. Renomovaní nestoři „studiového skla“ jako H. Littel-
ton, M. Lipofsky, J. Myers, S. Valkema, F. Lyngaard a další neskrývali obdiv k možnostem, které jim poskytly hutní provozy.
K dispozici při realizaci děl jim byli sklářští mistři se svými
týmy, vybraní ze všech podniků koncernu Crystalex, pro něž
bylo otázkou prestiže a řemeslné cti předvést své dovednosti.
Zatímco představitelé studiového skla byli většinou zvyklí pracovat ve svých malých studiích s většinou podomácku postavenými píckami, mohli domácí výtvarníci z Česka předvádět se
suverenitou velkorozměrné a komplikované kreace.
I když řada zahraničních účastníků pohotově reagovala
a v realizacích svých záměrů využila pro ně doslova nevídané možnosti Crystalexu, bylo i v řadě dalších sympoziálních
ročníků zřejmé, že jejich východiska jsou spíše řemeslná,
orientovaná často na tvarosloví odvozené z užitkového skla,
zatímco u domácích byla jasná mnoholetá obecná výtvarná
průprava a často i zkušenosti z realizací monumentálních
děl určených pro veřejné prostory architektonickych staveb.
Během let se na sympoziích v Novém Boru vystřídala bez
nadsázky elita sklářských výtvarníků z celého světa a na
půdě koncernu Crystalex byla soustřeďována zde vytvořená
umělecká díla špičkových kvalit a nemalých hodnot. Vedle
hutních technik se intenzivně pracovalo i v jiných oblastech
sklářské tvorby a byly zhodnoceny možnosti brusičských, ryteckých i malířských dílen.
Neboť jsem po několika letech opustila republiku, byl funkcí
tajemníka sympozia pověřen můj kolega z ÙBOKu František
Frídl, jemuž jsem předala získané zkušenosti, aby mohl pracovat ještě s větší profesionalitou. Já jsem pak prostřednictvím tisku, a po r. 1989 i občasnými osobními návštěvami, se
zaujetím sledovala výsledky dalších ročníku sympozií.
S reorganizací sklářského průmyslu na Novoborsku se podstatně změnily i podmínky pro pořádání sympozií, ať už pod
hlavičkou a. s. Porcela nebo pod záštitou sklárny Ajeto v čele
s Petrem Novotným a magistrátem města. Nadále však spoluprací sklářských řemeslnických týmů se sklářskými umělci z celého světa vzniká řada pozoruhodných děl a Nový Bor
v podzimních měsících vždy znova ožívá tvůrčím entusiasmem. Navazují se nová přátelství a utvrzují nabitá, vyměňují
se cenné zkušenosti a vystavované výsledky se nadále těší
velkému zájmu odborné i laické veřejnosti.
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 245
Vzpomínka Ivo Rozsypala
Novoborská
legendární sympozia
lila sklárna ve Škrdlovicích v poměrně
komorním měřítku.
Město zahrad Nový Bor bylo vždy synonymem sklářského umění a průmyslu. Od roku 1982 jeho proslulost
vzrostla a získala ještě jednu výraznou dimenzi. Mezinárodní sklářská
sympozia, reprezentovaná dnes již
legendární vžitou značkou IGS, posunula Nový Bor v kulturním světovém
povědomí ještě značně výše.
V dobách socialismu bylo sklářské
umění nějak zařazeno do kategorie
neideologické, mělo tedy vlastně štěstí,
neboť jako takové na rozdíl od volného
umění nebylo tolik diskriminováno.
Proto i kontakt se světem, zejména západním, prostřednictvím výstav nebyl
příliš blokován. Po výrazném úspěchu
československé sklářské tvorby na světové výstavě „New Glass A Worldwide
Survey“ ve slavném Corning Museum
of Glass, Corning, New York, v roce
1979, se vedení muzea, reprezentované v prvé řadě jeho prezidentem
omasem S. Buechnerem, rozhodlo
zahájit činnost nové budovy v roce
1981 historickou výstavou československého skla „Czechoslovakian Glass
1350–1980“. Byla to pro naši zemi velká pocta, jeden z důvodů nebývalého
zájmu o naši kulturu obecně a velkého boomu sklářské tvorby. Pro mne je
důležité zmínit, že moje exponáty ze
světové výstavy v roce 1979 se nachází
v osobní sbírce . S. Buechnera.
Československý úspěch byl o to cennější
a viditelnější, že se odehrál v době, kdy
v západních zemích, zejména v USA,
došlo k „velkému třesku“. Hovořilo se
přímo o sklářském hnutí, zejména
intenzivním na amerických univerzitách, inspirovaných aktivitami velkého guru prof. Harvey Littletona, který
v rámci polytechnické výchovy propagoval práci se sklem. Vznikla Glass
Art Society a jejím šéfem byl Marvin
Lipofsky. To vše mělo dopad i na Evropu a nastala doba velmi čilých aktivit,
kontaktů a také sympozií.
U nás se výraznější kontakt se světem odehrával doposud výhradně prostřednictvím výstav. Navíc šlo pouze
o výstavy, kterých jsme se účastnili
my venku. K nám jsme nikoho příliš
nezvali. Žili jsme za železnou oponou,
ale přesto se začalo něco hýbat. První
sympozia s mezinárodní účastí si dovo-
Předehra k sympoziím IGS
246 – Z domova
V Novém Boru se však také začalo
něco dít. Jako první vlaštovka byl na
jaře roku 1982 pozván Crystalexem
na popud Pavla Hlavy ke vzorování právě výše zmíněný Prezident of
Glass Art Society, známý americký
umělec prof. Marvin Lipofsky. Byl
jsem ředitelem Crystalexu Ing. Františkem Arnoštem, prof. Stanislavem
Libenským a předsedou výtvarné rady
Pavlem Hlavou požádán, abych byl
v průběhu pobytu jeho průvodcem
a poradcem. Stal se tedy i mým osobním hostem, neboť mi bylo trapné nechávat ho napospas socialistickému
hoteliérství a ubytoval jsem ho i s asistentkou v našem domě. S mojí ženou
jsme se mu snažili vytvořit příjemné
prostředí a zajímavou mimopracovní
časovou náplň. Byl roztomilý zejména
svým zájmem o večerníčky a televizní
zprávy, kterým samozřejmě nerozuměl
a nechtěl je překládat.
Toto všechno byla předehra k velké události, která ve stejném roce na podzim
Novým Borem doslova zatřásla. Bylo to
první sympozium IGS. Psal se rok 1982,
tedy ještě hluboce předrevoluční normalizační doba socialismu, a pozvat do
malého města zástupy lidí ze Západu,
zorganizovat vše finančně atd., to vyžadovalo velkou odvahu. Protože nejen
toto první sympozium, ale i následující
v roce 1985 – to nějak překračovalo realitu, jako kdyby zde přistáli Marťani.
Protože o tom poměrně dost vím, je
skoro mou povinností o pozadí tohoto
úctyhodného počinu něco sdělit. Nemělo by se zapomínat na ty, kteří se akci
odvážili v nelehké době prosadit, vzít na
svá bedra veškerou odpovědnost a velení. Nebylo to vůbec samozřejmé a již
tehdy jsem poměrně obtížně vysvětloval svým kolegům, že bez Pavla Hlavy
a Ing. Františka Arnošta, který tomu
všemu coby ředitel Crystalexu dal průchod, by nikdy sympozia nevznikla.
Hlava coby umělec i jako funkcionář
u sklářské výtvarné obce příliš oblíben nebyl. Nejsem žádným protektorem jeho osoby, ani díla. Ale ve snaze
býti objektivním se pokusím věci přivést na pravou míru. Populární osobnost profesora Libenského v přípravě
sympozia sehrála svou roli a zejména
v průběhu dodávala akci řádný lesk,
ale on, byť respektován, byl v té době
v pozici, kdy z důvodů politických neměl potřebnou moc. Hlava tu pozici
měl. Byl natolik chytrý, že v rámci budování osobní kariéry podnikl tento
tah „pro kolektiv“. A my jsme se, marná sláva, s tou kariérou často vezli.
Kdo si to nepřizná, není buď v obraze,
nebo tak činí odmítavě apriori. Ale
i pro Hlavu musela být tato zcela mimořádná akce velmi těžkou úlohou.
Další nepříliš populární osoba, prof.
Jozef Soukup coby předseda Českého
fondu výtvarných umění, sehrál velkou pozitivní roli jak ve fázi počáteční v souvislosti s financováním akce,
tak ve fázi závěrečné pokud šlo o dohody, které rozhodly, že výsledky IGS
zůstaly jako celek v majetku Crystalexu. To je málo známá skutečnost. Taková byla prostě doba. Poměrně dobře
informovaný jsem proto, že jsem byl
členem přípravného organizačního
výboru prvního sympozia. Zdůrazňovat pod jakým drobnohledem tajné
policie jsme byli, není asi nutné. To
opravdu nebyla žádná legrace.
Zejména první dvě sympozia, 1982
a 1985, byla doslova tvůrčí a společenskou bombou. Zdálo se, že naše město
„praskne ve švech“. Praskal i náš nový
dům, stal se z něj „průchoďák“ a často
myslím na to, kolik v tom množství
lidí, mluvících všemi možnými jazyky
a po práci popíjejících a tančících, bylo
tajných pozorovatelů a zapisovatelů.
Zažil jsem několik sympozií v zahraničí, ale ta, byť velmi kvalitní, nesnesou
srovnání. Ta naše z osmdesátých let se
už nebudou opakovat. Nikdy více nebude možné sdružit oním socialistickým způsobem tak velkorysý finanční obnos, který byl opravdu enormní.
Neopakovatelnost a údernost prvních
sympozií spočívala také v tom, že celý
počin měl v sobě jakýsi punc zakázaného ovoce. Přítomno bylo obrovské
množství cizinců, v té době úkaz zcela
anomální, ale přirozeně i našich občanů, kteří byli zcela omámeni. V okruhu
několika kilometrů kolem Crystalexu
se nedalo zaparkovat.
Prvního ročníku jsem se zúčastnil, jak
již bylo řečeno jako člen organizačního výboru, dalších čtyř jako tvůrce.
(V době porevoluční jsem byl účastníkem IGS popáté v roce 2000.) Pro první
dvě sympozia jsem rovněž vytvořil plakáty, upomínkové předměty a diplomy.
Plakát pro druhé sympozium, pohled na
sklářskou huť z ptačí perspektivy, chci
zmínit v souvislosti s výzdobou města,
resp. výloh mnoha novoborských obchodů. Můj kolega a spolužák z VŠUP
Miroslav Čermák, vtipný a invenční
umělec, nahradil příslušné ukázky prodejního zboží úsměvnými objekty ze
skla, které onen artikl mírně karikovaly
a byly seřazeny v zajímavých kompozicích, jejichž druhou složkou byl můj
plakát, který probíhal prostorem v dynamických masivních proudech. Např.
měkké tvary fotoaparátů foukaných ze
skla na mě působily tak roztomile, jako
kdyby Josef Lada dělal popart. Nebyl přímým oficiálním účastníkem sympozia.
Jen tak pro zábavu a z recese se zde však
objevil mimořádný počin, podle mého
názoru zastiňující mnohé výsledky
sympozia. Obdivuhodný výkon, který
by neměl být zapomenut jako neoficiální výrazné dílo II. IGS. V recenzích se
o tom kromě krátké zmínky A. Langhamera neobjevilo bohužel nic. Práce svého kolegy Čermáka jsem si považoval.
Je to zřetelné z nekrologu, který jsem
napsal k jeho předčasnému úmrtí v roce
2003. Jsou umělci viditelní a méně viditelní. Ti druzí bývají leckdy velmi dobří
a nejednou lepší, než ti první. To byl Čermákův příklad. Téma zviditelňování by
si zasloužilo zvláštní odborný esej. Pro
naše sklářské výtvarníky byla sympozia
fantastickou vzpruhou, nekonečným
řetězcem kontaktů se sběrateli, galeristy a teoretiky – a hlavně naprosto otevřeným pracovním prostorem, kde nic
nebylo nemožné. Za okolností ne vždy
jednoduchých byla sympozia výborně
a s velkým entuziazmem organizována.
Porcelánce G. Benedikt
se vyplácí investice
do výroby
Karlovarská porcelánka G. Benedikt se
dostala po zhruba pětimilionové ztrátě
z roku 2010 loni opět do zisku, jenž překročil šest milionů korun. Vedení porcelánky považuje rok 2011 za klíčový
v tom, že se poprvé výrazně projevily investice do modernizace výroby a oprav
s cílem zavést moderní technologie a sni-
Organizace a pro budoucnost
nedostatečné zhodnocení
skvělých výsledků IGS
Jeden nedostatek, bohužel velice podstatný, zde byl. Mám na mysli dotažení všeho do konce. Přesvědčoval jsem
intenzivně, ale marně ředitele Arnošta, Hlavu a všechny rozhodující osobnosti ihned v závěru prvního sympozia, že by bylo třeba vytvořit pro tyto
fantastické výsledky stálou expozici.
Komplexní, přehlednou a nikoliv zamýšlené dílčí prezentace v prostorách
zámků, jako například původně plánovaných Zákupech. Tlačil jsem to do
koncepce, která spočívala ve vybudování jednoduchých, ale dobře architektonicky zvládnutých hal vedle kombinátu. Šlo pouze o nalezení systému,
který by se dal takřka neomezeně
rozšiřovat. Vytápět by se dalo teplem
z huti. Jsem přesvědčen, že v té době
by se našla cesta, jak to dotáhnout.
Dnes totiž mohlo existovat něco, co by
neprezentovalo pouze kvalitu, ale zcela ojedinělou kvantitu a umožňovalo
zaznít této obdivuhodné sbírce v celé
šokující šíři pohromadě. Ta expozice
potřebovala velký dech, kterým byla
sympozia typická. A to jsme nevěděli,
kolik těch sympozií v průběhu dalších
let proběhne. Tam mohlo být soustředěno něco, co by nemělo ve světě obdoby. Tak se bohužel nestalo. Jiná země
či národ by z takové možnosti dovedla
udělat mimořádnou záležitost, kterou
by velice efektně, efektivně a s velkým
morálním ziskem prodala. Šance se
prošvihla. Prezentace na Lemberku
byla slušná, ale dílčí, limitovaná malým prostorem a ten správný monumentální úder postrádala. Síla tohoto
žovat energetickou náročnost výroby.
V době, kdy většina firem výrazně omezovala investice kvůli krizi, vydala karlovarská porcelánka kolem 50 milionů
korun na rychlovýpalnou pec Grün
a v roce 2009 ji uvedla do provozu. Vloni společnost zprovoznila i novou plynovou horkovodní kotelnu, která nahradila do té doby používanou kotelnu parní.
Firma investovala též do strojového
vybavení původní ruční glazovny, které
sama navrhla i vyrobila, a zprovoznila
zázraku, jakým sympozia bezpochyby
byla, se zde vytrácela. Náš národ by si
měl sebe sama více považovat. Skákání při sportovních kláních je pomíjivá
davová hysterie. To není sebevědomí
jedince, občana a souručenství příslušníků národního celku. Věnoval
jsem tomuto tématu hodně prostoru.
Jsem pyšný, že jsem byl zkrátka při
tom a snad nesu část zásluh i já.
Předrevoluční sympozia
jsou neopakovatelná
V takových rozměrech si dnes obdobnou akci žádná soukromá firma při
nejlepší vůli nemůže dovolit. Je to logické, protože za firmami dnes již nestojí opora občasného socialistického
megalomanství. Proto je velmi úctyhodné, že v daných možných intencích,
byť v komornější míře, sympozia přesto
nadále periodicky pokračují.
Naše země se těmito počiny velmi blýskla. Pro image národa českého vykonala
všechna dosavadní sympozia obří dílo,
a to je podstatné. Je to opravdu něco
jako obecný vlastenecký čin, a to je
velmi cenné. Jako umělci se také snad
pomalu učíme nevnímat podobné dary
jako samozřejmost. Ze sympozií profitovali výtvarníci, a ne ti, kteří všechno
platili. Myslím, že to již výtvarníkům
došlo. Jak pro Crystalex předrevoluční,
tak pro jeho současnou zprivatizovanou podobu to zajisté propagace byla,
ale pokud vím, nijak výrazně se v obchodních vazbách a zisku firmy neodrazila. A proto musíme těmto gestům
sklánět poklonu a zdvořile poděkovat.
dvě automatické linky se zabudovaným
broušením a leštěním doplněné o automaty na spodní značení.
Poklesu obratu G. Benedikt čelil rovněž
vývojem nových tvarů a rozšířením
sortimentu, například u vlastních kolekcí. Úspěch měla hned po uvedení na
trh řada Country Range nebo nové prvky projektu Verona. Zásadním počinem
byl vloni zahájený pětiletý projekt s názvem 365+ pro obchodní řetězec IKEA.
(podle ČTK ze 7. 8. 2012; red)
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 247
Skleněné městečko
Železný Brod 2012
Pořadatelé městských sklářských slavností již šest let povzbuzují místní výrobce skla a skleněné bižuterie k ještě
intenzivnějším podnikatelským aktivitám, s jejichž výsledky potom seznamují veřejnost, a tak Železnému Brodu
vrací pověst jednoho z center českého
výtvarného sklářského vývoje (sklářská škola jím je nepřetržitě od založení
dodnes), ale i sklářské a bižuterní výroby, kterým po zániku Železnobrodského skla málem přestal být.
Také letos byly neodmyslitelnou součástí programu Skleněného městečka ve dnech 15.–16. září prohlídky
školních dílen, prezentace firem ve
vitrínách na chodbách školy, ve stáncích na Malém náměstí a na dalších
místech, a prodej hotových výrobků.
Pro zájemce o místní sklářské tradice byly po oba dny zdarma přístupné Městské muzeum s expozicí skla
a galerií tavených plastik Jaroslavy
Brychtové a Stanislava Libenského,
výstava skleněných figurek a soch
Jaroslava Brychty ve výstavní síni
Vlastimila Rady na radnici a Galerie
Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského v jednom z objektů bývalé
textilky Na Poříčí. Den otevřených
dveří uspořádal Detesk, dnes největší výrobce skla v Železném Brodě
v bývalém podnikovém ředitelství
ŽBS. V sokolovně na Chlístově vystavoval Zdeněk Lhotský a výtvarníci
spolupracující s jeho studiem tavené
plastiky na Pelechově.
Již třetím rokem je partnerem Skleněného městečka též Česká sklářská
společnost a časopis Sklář a keramik.
(lgh)
Porcelánová novinka
ze Španělska
Společnost Los Kachlos přichází na
český trh se španělskou designovou
novinkou – dlažbou a obkladem budoucnosti s názvem Coverlam. Jedná
se o mimořádně pevnou laminovanou
porcelánovou desku tenkou pouhé tři
milimetry a velkou až 3 x 1 m.
(podle www.stavitel.ihned.cz
z 6. 8. 2012; red)
248 – Z domova
Největší láhev
na whisky vyrobili
ve Světlé nad Sázavou
Čeští skláři zhotovili největší láhev na
whisky na světě. Vejde se do ní 228 litrů tohoto alkoholu. Objednávka přišla
od významného skotského producenta whisky. Ručně foukanou láhev vysokou 1,7 metru a vážící 50 kilogramů
vytvořili skláři ze sázavské firmy Kavalierglass spolu s techniky sklárny
BOMMA ve Světlé nad Sázavou.
„Světový rekord bude v Guinnessově knize
rekordů,“ sdělil Radek Váňa ze světelské
firmy. „Jde o první české sklo zastoupené
v Guinnessově knize rekordů,“ dodal.
Firma Edrington Group, mimo jiné
výrobce whisky značky Famous
Grouse, se rozhodla překonat konkurenční značku Jack Daniels, která
dosud držela rekord s láhví o objemu
174 litrů. Láhev českých sklářů se
plnila pravou skotskou whisky v nejstarší skotské palírně Glenturret blízko Edinburghu. Palírna tak oslavila
107. výročí založení.
„Rekordní láhev whisky je nyní vystavena v návštěvnickém centru v Glenturretu, které ročně navštíví přes 200 tisíc
návštěvníků a milovníků tohoto nápoje,“ doplnil Váňa.
Projekt zajišťovala sklárna BOMMA,
která byla letos otevřena ve Světlé
nad Sázavou. Nápojové i dárkové
sklo v ní bude vznikat podle návrhů
českých i zahraničních sklářských
výtvarníků. Sklárna patří podniku
Bohemia Machine, který se výrobou
skla zabývá několik let.
(podle www.ceskenoviny.cz
ze 17. 8. 2012; red)
Sklárny Crystalite
Bohemia prosperují
Firma Crystalite Bohemia ze Světlé nad
Sázavou čeká letos nárůst obratu z loňských 608 milionů na 920 milionů.
Zároveň oznámila, že do Moravských
skláren Květná, které loni koupila, nabere dalších dvacet zaměstnanců. Většina zboží jde na export do zemí jako
Írán, Irák nebo Egypt, ale i do Ruska či
Itálie. V těchto zemích mají rádi broušené zlacené nebo barvené sklo.
(podle www.idnes.cz z 20. 8. 2012; red)
Netradiční skleněné
olympijské kruhy
V Českém domě na letošních olympijských hrách v Londýně nechyběla
skromná prezentace českého průmyslu, kterou pod názvem Creative
Industry připravilo designérské studio Olgoj Chorchoj. Představen zde
byl též světelný objekt Transmission
navržený studenty pražské VŠUP
Jakubem Pollágem a Václavem Mlynářem (deFORM). „Plastika je současnou experimentální parafrází na motiv
olympijských kruhů reprezentující 5 světadílů a jejich průniky vytvářející unii“,
uvedli o svém projektu autoři.
Místo barvy však Pollág s Mlynářem
odlišili jednotlivé kruhy svou velikostí a spojili je do jednoho centrálního
bodu tak, že se jednotlivé prvky stávají jednou hmotou a jedním tělem.
Celý objekt je sestaven z upravených
polotovarů, které lze běžně nalézt
v katalogu společnosti Kavalierglass.
(podle www.lidovky.cz z 31. 7. 2012; red)
Vznikla nová česká
sklářská značka M.O.M.
Značku M.O.M – Moje Objektové Múzy
– založil architekt a designer Boda
Horák společně se sochařkou a sklářskou výtvarnicí Vladimírou Klumpar.
M.O.M se snaží navazovat na tisíciletou tradici a dovednost českých sklářů
a brusičů, předávanou z generace na
generaci, využívajíc vysoké kvality
a magie českého skla. Společně s nastupující generací designérů (M. Pavlik, H. Horák) vytvářejí užitné objekty
– nápojové sklenice, mísy, vázy, osvětlovadla a další doplňkové předměty.
(podle zaslané informace
z 18. 9. 2012; red)
Kavalierglass expanduje
na americký trh
Vlastník sázavské společnosti Kavalierglass se rozhodl proniknout na
severoamerický trh. Založil proto
novou firmu Kavalierglass of North
America, Inc. a otevřel nový showroom v New Yorku.
(podle www.kavalier.cz z 20. 9. 2012)
České sklo nechybí
na daru pro papeže
Safina a Patria Direct
obchodními partnery
Na trhu jsou největší
dlaždice světa
Křišťálové kameny z Preciosy byly
použity k ozdobení velkého pozlaceného „vejce s abecedou“, které při
příležitosti svátku sv. Cyrila a sv.
Metoděje věnoval v květnu 2012 bulharský prezident Rosen Plevneliev
papeži Benediktu XVI.
Vejce je symbolem křehkosti, ale
především začátku nového života.
Povrch nádherného, více než dva
metry vysokého vejce je ozdoben
pozlacenými motivy bulharských
růží a zlatými písmeny z abecedy,
kterou do slovanských zemí přinesli
sv. Cyril a sv. Metoděj. Jejich ikona
ozdobená věncem květů se nachází
na vrcholu unikátního artefaktu.
Vejce je ozdobeno také křišťálovými
kameny z Preciosy. Křišťál symbolizuje duchovní příspěvek dávných předků pro rozšíření gramotnosti a kultury v Evropě. Rubínová barva je barvou
krve, kterou prolévali v bojích za svou
národní identitu a lepší budoucnost.
Autorem pozlaceného vejce je známý
bulharský umělec a kaligraf Georgi
Andreev. Křišťálové komponenty Preciosa® Genuine Czech Crystal dodala
firma Laser Art, obchodní partner
Preciosy.
(pode www.preciosa.cz
z 21. 9. 2012; red)
Patria Direct, a.s., přední retailový
obchodník s cennými papíry, a společnost SAFINA, a.s., vedoucí zpracovatel materiálu s obsahem drahých
kovů a prodejce investičních kovů ve
střední a východní Evropě, zahájily na
začátku měsíce září vzájemnou spolupráci. Partnerství pokrývá prodej
produktů investičních kovů společnosti SAFINA prostřednictvím Patria
Direct. Spojení těchto dvou předních
společností na českém trhu podtrhuje
rostoucí poptávku po drahých kovech
mezi investory a veřejností.
Produkty investičních kovů společnosti SAFINA pocházejí od světoznámé rafinérie PAMP, která je certifikována u asociace LBMA (London
Bullion Market Association). Slitky
od švýcarské rafinérie PAMP se odlišují svým precizním zpracováním
a ražbou reliéfu s přidanou uměleckou hodnotou – na slitku je zobrazena bohyně štěstí a hojnosti Fortuna.
Certifikace u LBMA zajišťuje osvobození investičního zlata od DPH.
(podle tiskové zprávy z 10. 9. 2012; red)
Kolekce největších dlaždic a obkladů
světa se objevila na českém trhu. Do
své nabídky ji zařadila firma Bigtile.
Zatímco běžně se používají dlaždice
a obklady o rozměru 60 x 60 cm či 80
x 80 cm, největší dlaždice z kolekce,
příznačně nazvané Maximum, má
úctyhodných 300 x 150 cm. Zbytek
kolekce tvoří rozměry od 300 x 100
cm po 75 x 37,5 cm. Keramické dlaždice mají sílu šest nebo tři milimetry
a buď plně probarvený střep nebo povrch opatřený glazurou se střepem
dobarveným do barvy glazury, která
umožňuje moderní potisk a chrání před mechanickým poškozením.
Novinka je proto vhodná nejen jako
podlahová krytina, ale lze jí také obložit fasády domů nebo stěny.
(podle www.top-class.cz
z 18. 7. 2012; red)
Jan Saudek
navrhl exkluzivní
skleněnou bižuterii
Světoznámý fotograf a malíř Jan Saudek 18. září v Praze slavnostně představil exkluzivní skleněné šperky, které navrhl pro firmu LIGLASS v Líšném
u Železného Brodu. V limitované edici
se odráží vzpomínky na dětství a zároveň charakteristická saudkovská
extravagance. Kolekci LIGLASS by Jan
Saudek tvoří celkem dvanáct šperků,
například pestrý náhrdelník nazvaný
Janovy slzy. Jedná se jak o v podstatě
„galerijní“ kompozice, tak i ozdoby
pro všední den. Všechny šperky jsou
vyrobeny technikou ručního vinutí
roztaveného skla, která má ve firmě
více než padesátiletou tradici.
(podle www.jabloneckydenik.cz
z 20. 9 2012; red)
Zájem o český porcelán
v zahraničí roste
Porcelánky v České republice dosahují obratu kolem pěti miliard a rostou
podobným tempem jako sklářské firmy. I ony si už našly nové zákazníky.
Například španělsko-švýcarská porcelánka Laufen s 600 zaměstnanci, které
dlouhé roky patří česká Jika, zvedla
loni tržby o 12 % na 1,7 miliardy korun a zisk 101 milionů se proti předchozímu roku zpětinásobil. Strmě
narostl zejména export, a to i navzdory vyšším cenám energie a posílení
koruny. A i letos, když stavebnictví
a domácí trh stagnuje, se jí daří. Lépe
se vyvážejí koupelny, nové sprchové
kouty a sanita. Už vloni firma zvedla
vývoz o 33 %. Kromě tradičních trhů
na východě přidala i nové země. Získala odběratele v náročné Itálii nebo
Británii a bývalých zemích Jugoslávie,
ale i na rychle rostoucích trzích jako
je Brazílie. Potěšitelné výsledky hlásí
i porcelánky un 1794 a G. Benedikt.
(podle www.idnes.cz z 20. 8. 2012; red)
Vlastník Kavalieru
má zájem o Slovglass
Český miliardář Otakar Moťka, který
v roce 2009 získal sázavské Sklárny
Kavalier, uvažuje o koupi zkrachovalých slovenských skláren Slovglass.
O vstup do Slovglassu usiluje několik
firem. Kupní cenu podnikatel neuvedl,
investice do podniku se prý vyšplhají
na částku kolem deset milionů eur
(248 milionů korun). „Jen rekonstrukce
jedné pece přijde na 1,5 milionu eur,“ řekl
Moťka s tím, že ve firmě jsou čtyři pece.
Odhadl, že v případě úspěchu v tendru by ve firmě dal práci zhruba třem
stovkám zaměstnanců. O slovenský
podnik má zájem z důvodu, že se specializoval na produkci skla z olovnatého
křišťálu. „Dnes tu v tomto sektoru už víceméně není žádná konkurence,“ uvedl.
Sklárny Slovglass se do konkursu dostaly začátkem letošního roku. V prvním kole tendru neprojevil zájem nikdo. Kupní cena byla tehdy stanovena
na nejméně 70 % hodnoty firmy, která
přesáhla čtyři miliony eur. Kromě
Moťky chce sklárny na středním Slovensku koupit například německá firma German Crystal z koncernu AHG
Industry, která za podnik ale hodlá
nabídnout maximálně milion eur.
(podle www.tyden.cz z 28. 8. 2012; red)
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 249
Český porcelán
vystavoval v Senátu
Porcelánové slavnosti
v Karlových Varech
Porcelánka Thun
očekává zisk
Firma Český porcelán a.s. se v létě
představila ve výstavní síni Senátu Parlamentu ČR. Výstava „Český
porcelán s modrou krví 2012“ byla
průřezem celkové produkce firmy
a zahrnula ukázky z jednotlivých
variant dekoru cibuláku. Například
Eco, které je jeho zjednodušenou variací, či Nega – opak klasického cibuláku, kdy je bílý cibulákový dekor na
tmavě modrém podkladě – a novinky v sortimentu Praha Eco a Praha
Blue. Představena byla též letošní novinka, barevný cibulák Nature.
(podle www.ceskyporcelan.cz
z 20. 9. 2012; red)
V proslulém lázeňském městě probíhal od 7. do 9. září další ročník
Lázeňského festivalu. Jeho součástí opět byly Podzimní porcelánové
slavnosti, pořádané společností un
1794 a. s. před Grandhotelem Pupp.
Pro návštěvníky bylo připraveno 21
prodejních stánků nejen s kompletním sortimentem společnosti, ale
i výrobky porcelánek z Louček či
Chodova. Akce má mezi lidmi tradičně velký ohlas, a to i díky příznivým cenám vystaveného zboží. „Je
to náš dárek lidem. My neproděláme
a oni jsou spokojení,“ uvedl ředitel firmy un 1794 Vlastimil Argmann.
V rámci slavnosti též v Grandhotelu
Pupp proběhla výstava prostřených
stolů a prezentace novinek.
(podle Chebského deníku z 8. 9. 2012
a www.thun.cz z 20. 9. 2012; red)
Producent porcelánu un, tvořený společnostmi un 1794 a un
Trade, měl za rok 2011 vyrovnaný
hospodářský výsledek. V předchozím roce hospodaření skončilo ziskem přes 2,8 milionu korun. Celkové
tržby porcelánky představovaly 405
milionů korun a meziročně poklesly o téměř milion korun. Vedení firmy čeká, že letošní rok skončí pro
un kladně, když v pololetí vykázal zisk kolem 4,4 milionu korun.
Firma udržuje přibližně stejný objem
produkce jako loni, kdy vyrobila asi
osm milionů kusů porcelánového
zboží o celkové hmotnosti kolem tří
tisíc tun. Plán na letošní rok počítá
s tržbami kolem 420 milionů korun
a ziskem do osm milionů korun.
Klíčovými pro un nadále zůstávají
zahraniční odběratelé. Na export míří
75 % pordukce. V současnosti převládají spíše menší série, velkých zakázek
výrazně ubylo (aktuálně mezi ně ale
patří misky ve tvaru vánoční hvězdy
pro společnost Tschibo). Oblíbený je
dětský porcelán, například hrnečky
a talířky s motivy Millerova Krtečka,
komiksového Čtyřlístku (nově firma
získala licenci též na Hello Kitty).
Porcelánka otevřela dvě vlastní prodejny v Praze a internetový obchod
rozšířila také na Německo. V roce
2011 společnost investovala přes 15
milionů korun, zejména do nákupu
technologických zařízení. Nejvýznamnějším inovačním počinem je
zahájení produkce pro firmu IKEA,
díky níž přijala 30 nových zaměstnanců. un dává práci celkem 651
lidem. Průměrná měsíční mzda v dělnických profesích je 14 500 korun.
(podle ČTK z 8. 9. 2012; red)
Ústecké muzeum
spolupracuje
s Českým porcelánem
Muzeum města Ústí nad Labem ve spolupráci s Českým porcelánem a.s. Dubí
uspořádalo 2. ústecké porcelánové dny.
V jejich rámci byla od 31. srpna do 15.
září v přízemí muzea vystavena kolekce
autorských originálních hrnků z mezinárodních sympózií, která každoročně
pořádá Český porcelán. Za symbolické
vstupné 10 Kč každý návštěvník získal
porcelánový hrnek z limitované série k této události a zároveň vstup do
všech výstavních prostor muzea.
(podle www.teplicky.denik.cz
z 31. 8. 2012; red)
Španělská královská
rodina doplnila soubor
Copenhagen
V srpnu se ve sklárně Moser realizovala
prestižní zakázka od španělské královské rodiny, a to doplnění křišťálového
souboru Copenhagen, který si v roce
2004 objednal pro svou svatební tabuli korunní princ Filip, syn krále Juana
Carlose I. Jako první nápojový set přitom na Hispánský poloostrov zamířil
již roku 1915 soubor Splendid dekorovaný na přání panovníka Alfonse XIII.
ručně malovaným znakem Španělska.
(podle www.moser-glass.cz
ze 17. 8. 2012; red)
250 – Z domova
Skončilo insolvenční
řízení s Karlovarským
porcelánem
Insolvenční řízení s Karlovarským
porcelánem je po čtyřech letech
u konce. Prodán byl veškerý majetek,
což vyneslo přibližně 140 milionů
korun. Většina peněz připadla HSBC
Bank jako největšímu věřiteli. Stát
a bývalí zaměstnanci si rozdělí 30
milionů korun, což je 20 % z dlužné
částky vůči těmto věřitelům. Celkové
závazky porcelánky byly asi 1,4 miliardy korun. Podstatná část subjektů
tak zůstane neuspokojena.
Soud poslal Karlovarský porcelán
do konkurzu v prosinci 2008. Po
uzavření řízení a vyřízení všech
administrativních náležitostí bude
Karlovarský porcelán vymazán z obchodního rejstříku. Čtyři závody porcelánky koupila za 70 milionů korun
firma Hengis, jež získala za 31,5 milionu korun i Concordii Lesov. Závod
Chodov získala za 30 milionů korun
společnost Epiag Lofida – Porcelán
CZ Dalovice. Hengis začal provozovat někdejší závody Karlovarského
porcelánu pod názvem un a skupinu tvoří výrobní část un 1794
a obchodní un Trade.
(podle ČTK ze 17. 9. 2012; red)
ČESKÁ SKLÁŘSKÁ SPOLEČNOST
Zaměstnanci vědy a výzkumu
v oboru výroby skla a skleněných výrobků
Ze sborníku „Ukazatelé výzkumu a vývoje za rok 2010“ (Český
statistický úřad 2011) lze vyčíst, že v uvedeném roce bylo zaměstnáno (vykázáno) 219 osob ve vědě a výzkumu (VaV) ve
sklářském průmyslu, z toho 118 výzkumníků. Náklady na
VaV v průmyslu činily 210 mil. Kč. V celém průmyslu skla,
keramiky a stavebních hmot působilo 586 zaměstnanců VaV
na 56 pracovištích, kteří vyprodukovali (prodali) výsledky
své práce za 22 mil. Kč. Kolik sklářských výzkumníků pracovalo ve státním sektoru nelze z materiálu zjistit. Stejně tak
nelze zjistit, kolik z nich bylo čtenářů či dokonce abonentů
časopisu Sklář a keramik.
(Josef Smrček)
Vzpomínky na 11. světový sklářský kongres ICG v Praze roku 1977
Ing. Larry Penberthy - muž, který přinesl do sklářství molybden
Mnohonásobný vynálezce, dvakrát zvolený republikánský senátor a zástupce
guvernéra, zakladatel alespoň tří firem
na vývoj i dodávku elektrických pecí,
nesčetný přemožitel hory Mt. Rainier,
přednesl na kongresu přednášku o anodické pasivaci elektrod. V té době již
alespoň čtyři české sklářské výzkumné
ústavy horečně zkoumaly jevy při elektrickém tavení, proto byla účast otce moderního elektrického
tavení sledována s velkou pozorností.
Vždyť jeho práce z padesátých let – tavení skla elektřinou
z Niagarských vodopádů s použitím molybdenových elektrod – ovlivnila prof. Staňka natolik, že se stal nadšeným
propagátorem tohoto způsobu (byl to zásadní převrat oproti
dosud používaným uhlíkovým či železným elektrodám), nasměroval k tomu celou katedru a dal mu tak vědecký základ.
V Československu se elektrický příhřev aplikoval v roce 1961,
celoelektrické tavení roku 1964.
Ing. Penberthy byl Bohem nadaný vynálezce, který aplikoval
drahou elektrickou energii s co největším rozmyslem. Vymyslel elektrický příhřev plynové pece (nevím, zda slovo „booster“
není od něj) instalovaný na běžící peci, tedy navrhl způsob
vrtání dna pece plné roztavené skloviny, ale postavil také celoelektrickou vanu s bočními elektrodami (zde pouze intuitivně
předvídal možné potíže s vertikálními elektrodami). Navrhl
způsob zavedení molybdenových elektrod pomocí držáků
(1954), které se používají v zásadě dodnes, navrhl katodickou
i anodickou pasivaci elektrod. Kromě toho navrhl způsob míchání skla, hladinoměr, parní chlazení pecí, bubling. U jeho
pece byla jen malá pracovní část – stoupák, převratná novinka, která je dnes samozřejmostí.
Byl i nadšeným propagátorem jaderné energie. Již tehdy pracoval na pecích pro vitrifikaci jaderného odpadu, na záření
stínících olovnatých či pevných kesonových okénkách. Byl ale
též známým horolezcem, který konstruoval tábornické potřeby (Ing. Jarošík vyprávěl jak viděl v jeho pobočce v Anglii výrobu kovových cepínů); velmi byl ceněn jeho přenosný vařič.
Jeho první patent na optický prvek je z roku 1943, celkem
je evidováno jeho 57 patentů včetně „Zařízení ke snížení
energie padajícího těla“. Zemřel roku 2001 v 85 letech. Nejen
sklářský průmysl, ale i horolezci, táborníci a vitrifikátoři mu
dosud vděčí za mnohé.
Která podobná osobnost se objeví na Kongresu 2013?
(Josef Smrček)
Pozvánka na Výroční konferenci
České sklářské společnosti
Výroční konference České sklářské společnosti se koná v pátek dne
30. listopadu 2012 od 10.00 hodin
v budově ČSVTS Praha 1, Novotného lávka 5 (sál č. 418).
Srdečně zvou
Ing. Petr Beránek, předseda ČSS a Ing. Jiří Matura, organizační tajemník
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 251
VÝSTAVY A SOUTĚŽĚ
Stanislav Libenský Award 2012
1
2
3
1) Natsuho Enomoto, Portrét o objemu
68 tisíc m3, 1. cena
2) Zuzana Kubelková, Proces deformace,
2. cena
3) Andrej Jančovič, Geometria (detail),
3. cena
Foto vše www.prazskagalerie.cz
Prestižní mezinárodní soutěž pro studenty vysokých uměleckých škol Stanislav Libenský Award, mezi jejíž mediální partnery patří též časopis Sklář
a keramik, zná vítěze letošního ročníku. Oficiální výsledky byly vyhlášeny
v rámci slavnostního galavečera, který
se konal ve čtvrtek 20. září v Nové Galerii Pražského hradu.
I. Stanislav Libenský Award 2012 získala
Natsuho Enomoto, Japonsko, za „Portrét o objemu 68 tisíc cm3“. Porota ocenila sochařské kvality rozměrného
objektu, který vyniká napětím mezi
masivní formou tvaru a delikátními
detaily. Organickým způsobem zobrazuje imaginární portrét blízké osoby: Jsi prach a v prach se obrátíš.
II. Stanislav Libenský Award 2012 získala
Zuzana Kubelková, Česká republika,
za „Proces deformace“. Podle hodnocení poroty autorka v souladu
252 – Výstavy a soutěžě
s názvem díla pracuje inovativním
způsobem s deformací materiálu ve
žhavém stavu. Tento proces je dokonale zakonzervován v prezentovaném objektu, který zobrazuje mezní
stav akce a reakce.
III. Stanislav Libenský Award 2012 získal
Andrej Jančovič, Slovenská republika,
za mnohovrstevnatou kolekci objektů z cyklu „Geometria“, která rozmanitým způsobem pracuje se základními barvami, geometrickými tvary
a jejich sestavami. Komise ocenila
také dokonalé řemeslné zpracování.
Zvláštní cena firmy Rückl byla udělena Taťáně Bartošové z Univerzity Jana
Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
za dílo „Soubor stolního skla“.
Cena společnosti LASVIT za design byla
udělena Peterovi Ďurišovi z Vysoké školy
výtvarných umení v Bratislavě za dílo
„Colostruction“, při jehož tvorbě autor
využil tradiční technologie foukání skla
v novém kontextu a za použití běžných
tvarů k vytvoření skleněné koláže.
Odborná porota zasedla ve složení: Uta
M. Klotz, M. A., prof. Jiří Harcuba, Mgr.
Oldřich Palata, Mgr. Milan Hlaveš, Ph.
D., ak. soch. Oldřich Plíva, doc. PhDr. Jiří
Šetlík a prof. ak. arch. Jindřich Smetana.
Pro vítězku I. Stanislav Libenský Award
je připraven třítýdenní letní studijní
pobyt na renomované Pilchuck Glass
School v USA. Druhou cenu, týdenní pobyt ve sklárně včetně ubytování, vzorování a kapesného, poskytla
společnost AJETO. Vítěz zvláštní ceny
společnosti LASVIT za nejlepší design
obdržel šek v hodnotě 5 000 USD. Vítěz
zvláštní ceny sklárny Rückl Crystal získal pětidenní stáž ve sklárně v Nižboru, zahrnující vzorování na huti, možnost konzultace s pracovníky sklárny,
ubytování a dopravu.
I čtvrtý ročník Stanislav Libenský
Award je poctou největšímu českému
sklářskému výtvarníkovi a zároveň jedinečnou celosvětovou přehlídkou mladé nastupující generace sklářů. Letos
se o zisk ocenění ucházelo 48 studentů
z celého světa. Prezentace prací účastníků Stanislav Libenský Award 2012,
spojená s výstavou Cherchez la femme
– společná cesta Brychtová-Libenský, je
do 30. listopadu k vidění v ambitu kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Mimořádně inspirativní konfrontace tvorby
nejmladší generace sklářských výtvarníků a legendární sklářské dvojice Libenský-Brychtová nabízí pozoruhodný
zážitek znalcům i široké veřejnosti.
Výstavu provází vydání česko-anglického katalogu a řada zajímavých doprovodných akcí.
Výstava Stanislav Libenský Award
2012 & Cherchez la femme se koná pod
záštitou manželky prezidenta republiky paní Livie Klausové, ministryně
kultury Aleny Hanákové, výtvarnice
Jaroslavy Brychtové a primátora hlavního města Prahy Bohuslava Svobody. Pořadateli jsou Správa Pražského
hradu, Pražská galerie českého skla
a Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Iniciátorem celého projektu je Pražská galerie českého skla.
(podle tiskové zprávy z 21. 9. 2012; red)
Letní sklářská dílna 2012 v Železném Brodě
Mezi Glass Symposium Vysočina 2012, pořádané ve dnech
20.–26. května ve sklářské huti Jaroslava Svobody v Karlově u Žďáru nad Sázavou, a říjnové XI. Mezinárodní sklářské
sympozium v Novém Boru se v polovině září vtěsnalo ještě
jedno sklářské sympozium, a sice „Letní sklářská dílna 2012 –
Prostřený stůl očima sklářských výtvarníků a rukama sklářských řemeslníků“ v Železném Brodě. Konalo se ve dnech 10.
až 14. září poprvé jako doprovodná akce Skleněného městečka
za finanční podpory Ministerstva kultury ČR. Sklářská škola
pro něj na tři dny uvolnila pec Hedviku a na další dny brusírnu, kde se v huti vytvořené předměty dokončovaly.
Hlavními pořadateli byly Město Železný Brod, Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská a Městské muzeum, jehož sbírku
skla výsledky obohatí, aktivními účastníky sklářští výtvarníci
a řemeslníci. Jejich výběr byl proveden tak, aby všichni, až na
čestného hosta Ondřeje Strnadela, byli absolventy zdejší sklářské školy a mohli i tímto způsobem před světem zdůraznit její
význam pro české sklářství a jeho konkurenceschopnost na
mezinárodní sklářské scéně dnes i v minulosti.
Účastníci zastupovali tři věkové skupiny. V první byli ti nejmladší – Kateřina Handlová (*1988), Jakub Petr (*1987) a David Valner (*1990), studující sklářský obor na našich vysokých
školách, ve druhé Václav Řezáč (*1977), Ondřej Strnadel (*1979)
a Zuzana Kynčlová (*1985), kteří již vysokoškolská studia ukončili a začínají se uplatňovat ve sklářství, ve třetí Gizela Šabóková (*1952), Zdeněk Lhotský (*1956) a Ivana Šrámková (*1960),
výtvarníci svou tvorbou již dobře známí v Česku i v zahraničí
a početně zastoupení v soukromých i veřejných sbírkách.
Tvorbu všech mělo, podle představ pořadatelů, sjednotit společné téma Prostřený stůl, při jehož výběru pravděpodobně
sehrál jistou roli také objekt „Špagety se skleněným talířem
s jídelním příborem a zákuskem“, maturitní práce Žanety
Matějkové z roku 1998. Fotografie se dostala na plakát i na
pozvánku a pořadatelé patrně doufali, že bude inspirací i výzvou také pro účastníky setkání, ale nebyla.
Dané téma bylo, jak pořadatelé ve zvacím dopise zdůraznili,
jen vodítkem, a výsledná podoba skleněných artefaktů ponechána na autorech. Požadován byl originální výtvarný přístup a řemeslné provedení ve skle. Téma mohlo být transformováno do podoby užitého předmětu denní potřeby, sloužit
jako reprezentační umělecký artefakt nebo volný interiérový
objekt (objekty Ondřeje Strnadela a Kateřiny Handlové). Výtvarníci to vzali doslova, originální interpretací Prostřeného
stolu nepřekvapili, ale základní požadavek pořadatelů přesto
splnili. Až na Davida Valnera zůstali u nápojového skla, mís,
misek a váz tak zajímavých (hladký a broušený nápojový
soubor Zdeňka Lhotského a optiškami zdobené sklenice Václava Řezáče, vázy Ivany Šrámkové a Gizely Šabókové, mísy
Zuzany Kynčlové), že by si řekly o využití v malosériové hutní sklářské výrobě, kdyby na Železnobrodsku byla.
K většímu rozvinutí fantazie a experimentům je Letní sklářská
dílna sice nevyprovokovala, ale připomeňme, že téměř všichni
účastníci všech, i prestižních mezinárodních sklářských sympozií, se jen ve zcela výjimečných případech pouštějí do experimentů, zřídkakdy využívají nabídnuté možnosti vyzkoušet
si něco nového, příliš neriskují, protože jim záleží i na tom, aby
po nich pořadatelům akcí alespoň „něco“ zůstalo.
V Železném Brodě měli výtvarníci na práci v huti celý den,
což bylo sice víc, než v poslední době bývá na podobných ak-
Sklářský mistr Emil Matějka realizuje vázu pro výtvarnici
Ivanu Šrámkovou (foto M. Hlubuček)
cích zvykem, ale nemožnost vrátit se do hutě po vyhodnocení možných chyb ještě druhý den, a vědomí odpovědnosti za
výsledek, jim pravděpodobně svazovaly ruce již když se připravovali a upřesňovali své požadavky na formy a technické vybavení. Přesto Letní sklářská dílna očekávání splnila
a pořadatelům naznačila, jak lze přispět k ještě větší divácké přitažlivosti Skleněného městečka, budování sbírky skla
zdejšího muzea, ale také k oživování místní sklářské výroby.
Sklářské dílny by se proto měly každoročně opakovat.
Letos u školní pece Hedvika spolupracovala budoucí sklářská
výtvarnice Kateřina Handlová se skláři Emilem Matějkou a Janem Bohuslavem, Zuzana Kynčlová se skláři Lukášem Šulcem
a Jaroslavem Bukovským, Zdeněk Lhotský se skláři Martinem
Štefánkem a Michalem Janeckým, Jakub Petr se sklářem Janem Bohuslavem, Ondřej Strnadel se studenty Milanem Ševčíkem a Zdeňkou Fuskovou, které si ze školy ve Valašském Meziříčí přivezl, a se sklářem Emilem Matějkou. Studenti Milan
Ševčík a Zdeňka Fusková a výtvarník Ondřej Strnadel pomohli
s realizacemi také Václavu Řezáčovi. Gizela Šabóková spolupracovala se skláři Lukášem Šulcem a Jaroslavem Bukovským, Ivana Šrámková se skláři Emilem Matějkou a Janem Bohuslavem
a David Valner se skláři Jaroslavem Bukovským a Lukášem
Šulcem. O dokončení v huti vytvořených děl se zasloužili brusiči Robert Hušek, Lubomír Majšajdr, Jiří Štencl a Libor Doležal.
Gizela Šabóková si je dokončila sama.
Hlavním koordinátorem Letní sklářské dílny byl zástupce
ředitele sklářské školy a sklářský výtvarník Martin Hlubuček, který dal výtvarnou podobu také všem ji provázejícím
tiskovinám a informacím o účastnících na výstavě.
S výsledky Letní sklářské dílny se první zájemci seznámili
v sobotu 15. září dopoledne při slavnostním zahájení přehlídky jejích výsledků ve škole. Po nich přicházeli na výstavku v sobotu a v neděli další. A protože si ani letos organizátoři na nedostatek zájemců o Skleněné městečko nestěžovali,
za dva dny si ji prohlédlo několik set návštěvníků.
(Antonín Langhamer)
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 253
Křehká krása přilákala tisíce návštěvníků
Ve dnech 24.–26. srpna v areálu jabloneckého Eurocentra proběhl první ročník projektu „Křehká krása, vybroušená
chuť“, který uspořádal Liberecký kraj
se svými partnery. Vzhledem k zájmu
vystavovatelů a veřejnosti je jisté, že se
akce bude v příštím roce opakovat. Ke
vzniku projektu uvedla Ing. Lidie Vajnerová, MBA. statutární náměstkyně
hejtmana Libereckého kraje: „Liberecký
kraj si pro rok 2012 vybral motto své prezentace na poli cestovního ruchu tak, aby
nejen návštěvníkům, ale i obyvatelům kraje
dokázal, že tradice jako sklářství, bižuterní
výroba či pivovarnictví stále žijí. A proto se
rozhodl oživit myšlenku dřívějších proslulých bižuterních výstav, které se v Jablonci
nad Nisou konaly v letech minulých.“
Každý, kdo na výstavu dorazil, nalezl
na jednom místě 37 výrobců skla a bižuterie, mohl ochutnat pivo z pěti regionálních pivovarů či obdivovat krásu
finalistek MISS LIBEREC OPEN 2012
v rámci módní přehlídky „14 klenotů
v srdci Evropy“ z dílny mladých nadějných studentů uměleckořemeslných
škol a módní návrhářky Jany Berg. Prá-
vě tato, jako i druhá přehlídka, „Made
in Jablonec 2012“, která byla zaměřena
na bižuterní výrobky, sklidila u diváků
největší úspěch. Pokaždé je v letním
amfiteátru pod šitým nebem sledovalo
zhruba 350–400 lidí. Celkem si jich do
arálu našlo cestu 3 500.
Pro návštěvníky byla připravena i řemeslná dílna, ve které si mohl každý
pod vedením zkušených návrhářů vyrobit vlastní šperk a odnést jej za symbolickou cenu domů. Kdo si netroufl
na vlastní práci, mohl pozorovat ruční
výrobu u řady vystavujících subjektů,
jako bylo rytí skla, výroba prýmků
z perliček či práce u sklářské pece.
Slavnou minulost jablonecké bižuterie,
která byla tradičně zachycována i na
dobových kalendářích, připomněla zajímavá výstava těchto grafických děl,
kterou připravilo jablonecké Muzeum
skla a bižuterie. Díla byla zapůjčena
z archivu muzea a Státního archivu
v Litoměřicích a pamětníci mohli nalézt kalendáře od 60. let minulého století až po současnost. Výstavu tematicky doplňovala prezentace exkluzivních
modelů Mezinárodního trienále „Oděv
a jeho doplněk“ z let 2008 a 2011.
Projekt byl spolufinancován z Evropského fondu pro regionální rozvoj –
Fond malých projektů Cíl 3 2007–2013
prostřednictvím Euroregionu Nisa.
(podle www.kraj-lbc.cz z 29. 8. 2012; red)
Glass Art Festival 2012 rozsvítil Česko
Druhé pokračování úspěšného projektu agentury CzechTourism na podporu
tradiční produkce skla, bižuterie a skleněných komponentů „Glass Art Festival“
s podtitulem „Rozsviťte Česko“ se v podobě kamionové roadshow pohybovalo od
začátku září po trase: Liberec – Karlovy
Vary – Brno – Praha. Jak již název napovídá, festival se letos kromě skleněných
korálků zaměřil na lustry a svítidla.
Součástí putovní expozice originálních
a luxusních svítidel byla i „pocitová
výstava“ zobrazující genezi vzniku svítidla jako uměleckého díla od návrhu,
výrobu až po prezentaci hotového produktu. Na programu byly také hudební
vystoupení a zábavní programy pro
všechny generace. Na všech místech
probíhala veřejná sbírka a prodej náramků ze skleněných korálků na podporu nadačního fondu FEMINA.
254 – Výstavy a soutěžě
„Úspěch loňského prvního ročníku Glass
Art Festivalu v Praze, který shlédlo více
než 20 tisíc návštěvníků, nám dovolil
nejen jeho pokračování, ale také odstartování tradice zacílené na podporu tradiční české sklářské výroby a na podporu
mladých talentů a studentů uměleckých
oborů. Celý tento produkt souvisí s marketingovou koncepcí CzechTourismu zaměřenou nejen na tradiční cestovní ruch,
ale především na zážitek a s ním spojené
aktivity,“ řekl Rostislav Vondruška, generální ředitel agentury CzechTourism,
který společně s ministrem pro místní
rozvoj Kamilem Jankovským převzal
záštitu nad projektem.
„Doprovodný program festivalu tvořily zajímavé workshopy pro veřejnost či prodejní
výstavy českých výrobců korálků a skleněných komponentů,“ vyjmenovala aktivity
módní návrhářka a designérka Jana Berg,
která se podporou tradičních českých řemesel zabývá již řadu let a byla supervizorkou projektu i v tomto ročníku.
Závěr putování GAF kamionu se
uskutečnil ve dnech 21.–23. září 2012
v Mediálním centru ORBIS agentury
CzechTourism a v přilehlých veřejných
prostranstvích před agenturou. Součástí víkendové akce byly dvě korálkové
trasy vedoucí od stanic metra A – Náměstí Míru a A/C Muzeum. Na trasách
vedoucích ulicemi Slezská a Vinohradská byly umístěny stánky s prodejci
tradiční české bižuterie.
Glass Art Festival podporuje nadační
fond Femina starající se o ženy po operaci rakoviny prsu. Informační centrum
agentury CzechTourism na Vinohradské
se proto proměnilo v bezplatnou ordinaci lékařů, ve které mohly návštěvnice
akce konzultovat svůj zdravotní stav.
(podle tiskové zprávy z 13. 9. 2012; red)
DALŠÍ TIPY NA AKTUÁLNÍ VÝSTAVY
Německo
Česko
Do 28. 10. 2012
Do 31. 12. 2012
Ingrid – víc než jen značka
Lasvit – Bohemian perfection
Fenomén světoznámé umělecké krystalerie – Hoff mann, Schlevogt, Muzeum skla
a bižuterie v Jablonci n. N., hlavní budova
Ajeto Art Glass Museum, Nový Bor
Do 18. 11. 2012
Vladimír Klein – Sklo Glass
Muzeum Novojičínska, Nový Jičín
Do 18. 11. 2012
Ivo Rozsypal
– Obrazy kresby fotodokumentace
Do 6. 1. 2013
Skleněná krása
Do 4. 11. 2012
Glas des Alltags.
Sammlung Birgit & Dieter Schaich
Glasmuseum Frauenau
Do 4. 11. 2012
Historie sklářství v regionu jižního Plzeňska
s ukázkou produkce novomitrovické sklárny
50 Jahre Studioglass
– Higlights aus der galerie hermann
Muzeum jižního Plzeňska
v Blovicích – zámek Hradiště
Glasmuseum Frauenau
Slovensko
Do 11. 11. 2012
Licht und Lebensraum
Umělecké práce sklářky Marion Fischer
Galerie a ambit,
Vlastivědné muzeum v České Lípě
Do 29. 11. 2012
Palo Macho POZOR SKLO!
Do 25. 11. 2012
Jaroslav Koléšek – Objekty
Lašské muzeum v Kopřivnici
Do 30. 11. 2012
Stanislav Libenský Award
and Cherchez la femme
Klášter sv. Jiří na Pražském hradě, Praha
Do 30. 11. 2012
Slovenské národné divadlo, Bratislava
Dánsko
Do 18. 11. 2012
Six voyages – erman Statom
Glasmuseet Ebeltoft
Do 18. 11. 2012
Ach ta láska II – Hledání světla
HOT & COOL:
Hot Glass and Scandinavian Design
Sklářské muzeum Kamenický Šenov
Trine Drivsholm & Tobias Møhl
Do 2. 12. 2012
Z Nového Světa až na konec světa
Glasmuseet Ebeltoft
300 let harrachovského skla
Finsko
Západočeské muzeum v Plzni
Do 31. 12. 2012
Do 27. 12. 2012
René Roubíček – Sklo je jako jazz
Moser, prod. galerie Staroměstské nám., Praha
Do 31. 12. 2012
Obrazy ve skle
Tuija Sarantila – Crystallizations
Suomen Lasimuseo, Riihimäki
Itálie
Do 31. 12. 2012
Glasmuseum Weißwasser
Do 2. 12. 2012
A Journey of Beginnings
Sklo Monicy Guggisberg a Philipa Baldwina
Museum für Angewandte Kunst,
Franfurt nad Mohanem
Do 27. 1. 2013
Jan Fišar – Skulpturen aus Glas
Glasmuseum Immenhausen
USA
Do 6. 1. 2013
Making Ideas:
Experiments in Design at GlassLab
Corning Museum of Glass
Do 6. 1. 2013
Founders of American Studio Glass:
Dominick Labino
Corning Museum of Glass
Do 6. 1. 2013
Rytina Moser
– vrcholné umění sklářské práce
Eighteenth Century Porcelain
Founders of American Studio Glass:
Harvey K. Littleton
Moser, prodejní galerie Na Příkopě, Praha
Ca´Rezzonice, Benátky
Corning Museum of Glass
Do 31. 12. 2012
Do 6. 1. 2013
Do ledna 2013
XI. Mezinárodní sklářské
sympozium IGS
Murrino Glass
Classic Heat
From Altino to Murano
Výstava skleněných maskotů na automobily
Sklářské muzeum Nový Bor
Museo del Vetro, Benátky
Museum of Glass, Tacoma
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 255
VÝROČÍ A JUBILEA
Vzpomínka na glyptika Ladislava Havlase
V říjnu si připomínáme 105. výročí narození pedagoga, sochaře, skláře, ale
zejména rytce drahokamů-glyptika
Ladislava Havlase. V příštím roce uplyne pětadvacet let od jeho smrti. Byl to
skromný, nenápadný a pracovitý člověk.
Nesnažil se na sebe, ani na svou tvorbu
upozornit za každou cenu. Přesto, kdykoliv byl pozván na výstavu, zúčastnil
se dopředu smířen s tím, že si jeho nevelkých, ale velice pracných gem všimne
málokdo. Ale pokaždé se někdo našel,
a to mu stačilo. Věděl, že, jak napsal
profesor Josef Drahoňovský, „glyptika
tvořená umělci, vtělujícími do lůna drahokamů svoje sny, projevy lásky k umění
a sebekázně, odkazy trpělivosti a víry, bude
vždy promlouvat k bytostem harmonickým
a osamělým, hledajícím v tvrdé skvělosti
kamene nepomíjející a věčná díla krásy.“
Několikahodinové posezení s ním, nejčastěji když se seznamoval s portrétovaným a potom prováděl korektury
na již rozpracované rytině, se pokaždé
změnilo v nezapomenutelný zážitek.
Ladislav Havlas se narodil 19. října 1907
v Přepeřích u Turnova. Čtyři roky studoval na Státní odborné škole pro broušení
a rytí drahokamů, zlatnictví a klenotnictví v Turnově (1921–1925). S glyptikou ho seznámil znamenitý rytec drahokamů Karel Tuček. Potom byl sedm let
na Uměleckoprůmyslové škole v Praze
v ateliéru profesora Josefa Drahoňovského (1925–1932). Oficiálně to byla škola
čtyřletá, ale někteří studenti si pobyt
Ladislav Havlas, Portrét umělcovy matky,
1961, intaglie v křišťálu, sbírka Muzea skla
a bižuterie v Jablonci n. N. (foto A. Kosina)
256 – Výročí a Jubilea
Ladislav Havlas, Spisovatel Bohumil Říha,
1979, intaglie v křišťálu (foto J. Brok)
prodlužovali čestnými roky. Prováděl rytiny v drahokamech podle návrhů profesora Drahoňovského (Josef Mánes, T. G.
Masaryk, Andula Sedláčková aj., intaglie
a kameje s figurálními motivy a monogramy pro originální desky publikace
o Drahoňovském), profesora Františka
Kysely (kameje pro pozdravnou adresu
Cyrilu Bartoňovi z Dobenína) a profesora Jaroslava Bendy (intaglie pro pozdravnou adresu prezidentu Masarykovi), ale
také vlastních (prof. V. V. Štech, prof.
Jaromír Pečírka, dr. František Kadeřávek
a jeho synovec, chicagský starosta Antonín Čermák aj.).
Havlas spolupracoval s nakladatelem
Vladimírem Zikešem, pro jehož bibliofilie vytvořil 48 intaglií a pro publikaci
vytištěnou v jediném exempláři kamej
v karneolonyxu s portrétem Fryderika
Chopina. Po absolvování uměleckoprůmyslové školy v křišťálu vytvořil portréty profesora Drahoňovského a jeho
manželky, univ. profesora J. V. Šimáka,
malíře Květoslava Endrýse, Evičky Krusové aj., ale vymodeloval a nechal do
bronzu odlít také portréty malířů Františka Kavána, Václava Špály, Josefa Solara a Květoslava Endrýse, herce Jaroslava
Vojty aj., pamětní desky s podobiznami
profesora Drahoňovského pro Rovensko
pod Troskami a spisovatele Bohdana
Kaminského pro Husu u Sychrova a několik v devadesátých letech nenávratně
ztracených soch a reliéfů na hřbitovy.
Když v roce 1939 převzal spoluodpovědnost za výchovu budoucích sklářských výtvarníků na pražské Uměleckoprůmyslové škole profesor Karel
Štipl (vedení druhého sklářského ateliéru bylo svěřeno profesoru Jaroslavu
V. Holečkovi), v ateliéru zaměstnal jako
asistenty a odborné učitele Ladislava
Havlase pro glyptiku a Bohumila Vele
pro rytinu na skle.
Havlas pracoval na dalších gemách, ale
zajímal se také o sklo a vytvořil ryté
vázy Tkadlec z Orlických hor a Víra
(1942), Víra, naděje a láska a Pražské
motivy (1943) a několik menších váziček s květinovými motivy.
Bohumil Vele po skončení 2. světové
války ve škole u profesora Štipla zůstal,
Ladislav Havlas odešel do Kamenického
Šenova. Stal se tam ředitelem obnovené
Státní odborné školy sklářské s českým,
velice ambiciózním učitelským sborem.
Ve funkci zažil její četné malé i větší
úspěchy (do Prahy přenesená výstava
k 90. výročí založení školy), přijetí několika absolventů na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ale také obavy o budoucnost školy, které se naplnily
a skončily jejím uzavřením (1952).
V Kamenickém Šenově učil rytce odbornému kreslení a modelování, navrhoval
tvary pro školní malířské oddělení, vytvořil rytou vázu Sklářství a pohár pro
ELITE Varnsdorf, portrét kolegy Josefa
Khýna, sochu Vzpomínky pro rodinnou
hrobku na hřbitov do Přepeř u Turnova
aj., pro pražskou výstavní síň ARS navrhl v prodeji úspěšný nápojový soubor
(1947). Začátkem padesátých let byl
Výtvarným střediskem průmyslu skla
a keramiky při Oděvní tvorbě Praha
vyzván k jeho doplnění o další tvary.
Nakreslil je, ale nebyly provedeny.
Ladislav Havlas, Spisovatel Adolf Branald,
1974, intaglie v křišťálu (foto J. Brok)
Ladislav Havlas, Světlana N., 1980, intaglie
v křišťálu (foto J. Brok)
Jako ředitel školy se snažil s místními
funkcionáři a představiteli znárodněného průmyslu zabránit zrušení školy.
Společně proto navrhovali, aby se přednostně specializovala na výchovu odborníků pro výrobu lustrů, kterých byl
nedostatek, a tím zajistili budoucnost jí
i výrobě, ale neuspěli.
Když se ji nepodařilo zachovat, přešel
Havlas s pedagogy Aloisem Háskem, Josefem Khýnem a René Roubíčkem do Železného Brodu. Stal se tam výtvarníkem při
sklářské škole vytvořeného vývojového
střediska, ale již po roce z něj odešel.
Přestěhoval se do Poděbrad. Nejdříve
působil v Praze na Vyšší škole uměleckého průmyslu (1953–1954), potom až
do roku 1970 na Střední uměleckoprůmyslové škole (Škole bytové kultury).
Učil kreslení a modelování. Někteří
jeho žáci byli úspěšní již při talentových zkouškách na vysoké školy uměleckého směru, další dobývali své místo
v uměleckém světě se znalostmi, které
získali studiem u něj a prohlubovali
vlastní tvorbou tak dlouho, až se stali
respektovanými sochaři a medailéry.
Jeho žák a uznávaný medailér Jaroslav
Bejvl vzpomíná: „Profesor Havlas učil
figurální kreslení a modelování. Z našeho ročníku k němu na výuku modelování
chodilo šest studentů. Chodili jsme k němu
rádi. Byly to chvíle nezapomenutelné, protože prof. Havlas přicházel vždy s dobrou
náladou a s pečlivě uvázaným motýlkem.
Byl to laskavý a milý člověk a k nám studentům se choval velice přátelsky. Vedl
nás k realistickému chápání skutečnosti,
ale nechával nám v práci volnost a prostor. Korigoval naši práci s pochopením ke
Ladislav Havlas, Zakladatel poděbradského
muzea Jan Hellich, 1981, intaglie v křišťálu,
sbírka Polabského muzea v Poděbradech
(foto J. Brok)
každému z nás. Pravda je, že ne všechno
se nám vždycky povedlo, ale on nás svými
radami a zkušenostmi dokázal povzbudit
a dovést ke slušnému výsledku. Lidský přístup k žákům – to byl jeho smysl výuky.
Nikdy jsem ho nezažil ve špatné náladě
– jen jednou. Přišel do modelárny rozzlobený, když mladší studenti, které měl na
modelování před námi, ho rozezlili tím, že
v jeho nepřítomnosti začali po sobě házet
hlínou, která občas dopadla na zeď jeho
vedlejšího kabinetu. Jak nám to vyprávěl
se uklidňoval, a nakonec se i usmíval,
a zas to byl milý pan profesor. Měl jsem
ho rád pro jeho milou a přátelskou povahu umocněnou skromností. Vážím si ho
pro jeho umění v oboru glyptiky, které
jsem obdivoval už jako student, a vzal si
z jeho tvorby příklad pro medailérskou
práci. Vždycky, když usedám nad prázdný
modelovací kotouč, vzpomenu si na jeho
slova, že ke každé práci je třeba přistupovat s úctou a pokorou.“
Ladislav Havlas, Jiří Kutina, 1983, intaglie
v křišťálu (foto J. Brok)
Havlas se soustředil na glyptiku, která
mu, zdá se, byla přece jen bližší než sochařská a sklářská tvorba. Naučil se trpělivosti, když si vícekrát ověřil, že v umění
se spěchat nevyplácí. Proto nespěchal.
Měl vzácný cit pro detail, pro miniaturu, a v tvorbě rytin do drahých kamenů se stále zdokonaloval. Orientoval se
na portréty současníků, které se snažil
poznat osobně, aby jim co nejlépe porozuměl, aby se o nich, ale také od nich,
co nejvíc dověděl. „Každý portrét vyžaduje zcela odlišný přístup a postup. Zcela
jinak se mazlím při práci s krásou dívčí
hlavy. S bolestným chvěním, abych neublížil, dělám účes ženě. Zcela jiným způsobem
odhaluji taje myšlení hlavy umělce a vědce
nebo toho, který poznamenal historii – například krále Jiřího z Poděbrad. Na takové
hlavě musí být znázorněny rysy povahy,
způsob myšlení, jádro člověka…“
Přednost dával osobnostem duchovně
spřízněným, umělcům a vědcům. Nejčastěji a nejraději portrétoval básníky
a spisovatele, například Bohumila Říhu
(1960, 1975, 1979), Jaroslava Seiferta
(1971), Josefa Knapa (1970, 1971), Františka Křelinu (1972), Jindřicha Hilčra
(1972, 1977), Adolfa Branalda (1974),
J. V. Plevu (1974, 1975), Ladislava Stehlíka (1976), Viléma Závadu (1978, 1980,
1981), Františka Kožíka (1985) aj., malíře Vladimíra Silovského (1961) a Cyrila Boudu (1979), fotografa Jindřicha
Broka (1975), herce, zpěváky a hudebníky Jaroslava Vojtu (1963), Eduarda
Hakena (1966, 1969), Ladislava Peška
(1968, 1980), Jiřinu Švorcovou (1984;
v osmdesátých letech se pravidelně
účastnila Neumannových Poděbrad),
Kristinu Kučerovou (1982), Jiřího Šénu
(1985) aj. Vícekrát zvěčnil své přátele
a jejich rodinné příslušníky, manželky
a děti, lékaře (MUDr. František Mayer,
MUDr. Vladimír Holas, MUDr. Jiří Ve-
Ladislav Havlas, MUDr. Jiří Veselý, 1983,
intaglie v křišťálu (foto J. Brok)
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 257
Ladislav Havlas, Egyptolog František Lexa,
1984, intaglie v křišťálu, sbírka Polabského
muzea v Poděbradech (foto J. Brok)
selý, MUDr. Eduard Bechinie), historiky umění (František Dvořák), novináře
a publicisty (Miroslav Vondra, Pavel
Chobotský, Jiří Kutina). Vytvořil několik autoportrétů (1961, 1982, poslední
1987), jeho pozornosti neušla matka
(1961) a několikrát ani manželka.
Když byl vyzván, velice odpovědně se
vyrovnával i s podobiznami osobností
zesnulých, nebo těch současníků, s ni-
miž se nemohl setkat. Vytvořil portrét
J. A. Komenského (1967), Antonína
Dvořáka (1984), malířky Zdenky Braunerové (1987), na přání ředitelky poděbradského muzea zvěčnil v křišťálu
zakladatele muzea Jana Hellicha (1981),
malíře Ludvíka Kubu (1981), básníka S.
K. Neumanna (1984), egyptologa Františka Lexu (1984), českého krále Jiřího
z Poděbrad (1987) aj. S maximálním
zaujetím a odpovědností přistoupil
k podobizně anglické královny Alžběty
II., reliéfně řezané do vzácného australského opálu, k velkému křišťálu s portrétem papeže Jana Pavla II. a dalším
zajímavým úkolům.
Portrétních intaglií a kamejí, nejčastěji
v horském křišťálu nebo záhnědě, ale
také v sardonyxu, karneolonyxu, chrysoonyxu, opálu aj. kamenech vytvořil
přes dvě stě (některé nedokončil). Několik kamejí po montáži ve zlatě a doplnění dalšími drahými kameny proměnil v jedinečné šperky.
Ladislav Havlas zemřel 2. října 1988
v Poděbradech. Byl posledním žákem
profesora Josefa Drahoňovského, který
se věnoval portrétní glyptice. Navazoval na jeho umělecký odkaz a zakládal
si na tom. Přijal spoluodpovědnost ne-
Ladislav Havlas, Zuzanka, 1986, intaglie
v křišťálu (foto J. Brok)
jen morální za přítomnost i budoucnost ve dvacátých a třicátých letech
20. století obrozené české glyptiky, ale
pokračovatele si nevychoval. Sklářské
umění, jehož je glyptika neodmyslitelnou součástí, se vydalo jiným směrem.
Vytvářel nepatrná, ale velice pracná
dílka pro radost svou a především
svých přátel. Do každého vkládal něco
z bohatých uměleckořemeslných zkušeností a životních moudrostí. Zůstaly
svědky jeho lásky k umění, především
ke glyptice, ale také k životu a lidem.
(Antonín Langhamer)
Ing. Jiří Götz, DrSc. – 80 let
Dne 22. srpna letošního roku se dožil 80
let Ing. Jiří Götz DrSc., zakladatel a první
ředitel Ústavu chemie skelných a keramických materiálů ČSAV, polistopadový
předseda Československé silikátové společnosti a vydavatel časopisu SILIKA.
Absolvoval VŠCHT v Praze v roce 1957 na
specializaci Fyzikální metody chemické
analýzy. Nastoupil na umístěnku do Výzkumného ústavu skla
a bižuterie v Jablonci nad Nisou, kde byl pověřen studiem procesů mechanického zušlechťování povrchu skla. Podílel se na vývoji nové technologie broušení a leštění, která dnes představuje
základní výrobní proces skleněných napodobenin diamantů,
tzv. šatonů. Některé poznatky z tohoto období shrnul do monografie Broušení a leštění skla, kterou vypracoval se čtyřmi dalšími českými specialisty. Byla vydána roku 1961 v SNTL a vyšla
v ruském překladu v roce 1966. V polovině roku 1964 přešel do
nově zřízené Společné laboratoře pro chemii a technologii silikátů ČSAV a VŠCHT v Praze, kde obhájil kandidátskou disertaci
a byl pověřen založením sklářského směru.
V roce 1968 mu udělila kanadská Národní výzkumná rada
NRC dvouleté postdoktorské stipendium, které absolvoval
v Laboratoři vysokoteplotní chemie NRC v Halifaxu. Zde vypracoval mimo jiné i metodiku určování konstituce silikátových aniontů v amorfních soustavách (sklech a struskách),
se kterou identifikoval také vzorky měsíčního prachu, získané americkou expedicí Apollo 11. Díky kontaktům NRC
258 – Výročí a Jubilea
s americkými výzkumnými středisky se seznámil se stavem
výzkumu v oblasti optických světlovodů a po svém návratu
do Prahy začal v roce 1971 pracovat na propagaci tohoto výzkumného zaměření také v Československu.
V letech 1973–1977 se podílel aktivně na přípravě XI. Světového sklářského kongresu Mezinárodní sklářské komise ICG,
který se konal v létě 1977 v Praze. Výrazně přispěl k propagaci
našeho sklářství: poprvé se konal v Československu, přijelo na
1 500 účastníků, více než na kterýkoliv předchozí kongres ICG.
Ing. Götz byl místopředsedou Organizačního výboru a předsedou Programové komise. Z této pozice připravil kromě obvyklého programu přednášek i sled 27 přehledných referátů předních světových odborníků sklářského zaměření, který pod
názvem GLASS 77 dokumentoval současný stav a perspektivy
vývoje sklářského odvětví, a to ve dvou sekcích, Výzkum a vývoj a Technologie. Přednáška dr. P. Schultze od firmy Corning
na téma Sklo jako přenosové médium pro moderní přenos informací byla vyznamenána hlavní cenou kongresu.
Společná laboratoř pro chemii a technologii silikátů vstoupila
do osmdesátých let právě s touto tematikou jak ve státním plánu základního výzkumu, tak ve federálním plánu rozvoje vědy
a techniky. Díky tomuto prioritnímu úkolu se v průběhu let
1980–1990 přeměnila Společná laboratoř na Ústav chemie skelných a keramických materiálů ČSAV a Ing. Götz, DrSc. byl pověřen jeho vedením. Ústav se rozrostl na více než 65 pracovníků;
měl pět pracovišť v Praze a jedno odloučené oddělení v Horní
Bříze. Za zásluhy o rozvoj silikátového výzkumu mu ČSAV
v roce 1982 udělila Stříbrnou medaili J. Heyrovského. V uznání
za jeho úspěšnou činnost na XI. kongresu zvolila ICG Ing. Götze,
DrSc. v roce 1978 tajemníkem (Honorary Secretary) a stálým
členem Byra ICG; tuto čestnou funkci vykonával deset let.
Na konci roku 1991 odešel Ing. Götz, DrSc. z ČSAV, protože nesouhlasil se strategií jejího tehdejšího vedení. V dalším období
působil jako konzultant, externí spolupracovník předních firem
v oboru a vydavatel časopisu SILIKA. V současné době pracuje
jako místopředseda Silikátové společnosti ČR; mj. inicioval i založení onlinového časopisu SILIKAweb, jehož je editorem.
Do dalších let mu přejeme hodně zdraví, spokojenosti a duševní svěžesti.
(Jaroslav Kutzendörfer)
Ing. Miloslav Bělohradský – 75 let
Ing. Miloslav Bělohradský se narodil
26. října 1937 v Otvovicích u Kralup
nad Vltavou. Jeho otec byl sklářem v tamější sklárně, sklářskými mistry byli
i oba dědové a jejich otcové. Není tedy
divu, že se Miloslav za sklářstvím vydal
také. V roce 1942 se rodiče přestěhovali
do Sázavy, kam byl otec pracovně přeložen jako huťmistr. Domovem se jim
stal dům umístěný mezi třemi pracujícími sázavskými hutěmi Vladimír, Josef
a František a v těsné blízkosti původní již
nepracující hutě založené Františkem Kavalírem. Dětství tedy prožil Miloslav ve
sklářském prostředí a řadu večerů strávil
se svým otcem u sklářské pece, povídáním se šmelcíři a šalíři a nasloucháním,
jak si „sklo při jeho vaření šeptá“. Jako samozřejmé považoval po ukončení školní
povinné docházky studium na Vyšší průmyslové sklářské škole v Novém Boru,
které ukončil maturitou v roce 1957.
Ve studiích pokračoval na Vysoké škole
chemicko-technologické, fakultě anorganické technologie, katedře silikátů oboru
technologie výroby skla, zakončených
v roce 1962. Odborné vzdělání si ještě doplnil postgraduálním studiem na ČVUT
Praha a na mateřské VŠCHT.
Do zaměstnání ve Sklárnách Kavalier
nastoupil v roce 1962 a pracoval zde
plných 34 let. Pracovní kariéru započal jako technolog provozu a postupně
prošel všemi rozhodujícími úseky výroby a přípravy skla. Od výroby plynu
v generátorech přes přípravu surovin
v kmenárně, úpravy složení sklovin, tavení skla na pánvových i vanových pecích s plynovým otopem, chlazení skla
– zvláště pak zavádění elektrického tavení skla od elektrických příhřevů po
celoelektrické tavení – a konečně zpracování skla ručně, na automatických
strojích a zejména strojní výrobu trubic, to vše aplikované na borosilikátové
skloviny SIAL a hlavně SIMAX.
Zkušenosti nashromážděné z absolvované praxe mohl pak uplatnit při řešení
úkolů technického rozvoje a zavádění
vývojových řešení do praxe. Nejvíce času
a práce věnoval strojní výrobě trubic, za
jejíž vyřešení a zavedení do výroby byl
spolu se spolupracovníky z Výzkumného a vývojového ústavu technického
skla Praha odměněn v roce 1976 státní
cenou. O pestrosti vývojové práce svědčí
stručný výčet nejdůležitějších dalších řešených úkolů jako přenesení výroby kapilár pro lékařské teploměry z Jabloneckých skláren a zdokonalení této výroby,
vývoj složení a výroby polyfosforečných
skel určených pro inhibici rozvodů pitné
i užitkové vody, vývoj a realizace celoelektrické tavící pece pro tavení skloviny
SIMAX a její ruční zpracování, zvýšení
tavícího výkonu stávajících celoelektrických tavících pecí pro strojní zpracování skla zavedením dodatečného ohřevu
přídavnými elektrodami. V souvislosti
s řešenými úkoly podal se spoluřešiteli
celkem šest přihlášek vynálezů, na které bylo uděleno autorské osvědčení.
Ing. Bělohradský byl vedle vlastní tvůrčí
pracovní činnosti velice aktivní i v činnosti publikační. Je spoluautorem publikace
Tvarování zvláštních výrobků vydané
v edici Hutní sklářská příručka, spoluautorem rozsáhlého díla Historie sklářské
výroby v českých zemích (II.díl/2) a publikace Sklářské názvosloví aneb co je co ve
sklářství. Byl autorem i řady článků v odborném tisku a přednášek na sklářských
konferencích. Získané vědomosti mohl
předávat mladším kolegům jako učitel
v dislokované třídě Průmyslové školy Kutná Hora v Sázavě.
Od roku 1963 byl členem ČSVTS a jeho
výboru, od roku 1991 je členem redakční
rady časopisu Sklář a keramik. Rozhodnutím resortní atestační komise ministerstva průmyslu mu byl přiznán vědeckotechnický kvalifikační stupeň II.
Ani ve společenském dění Ing. Bělohradský nezůstával pozadu. Po listopadu 1989 pracoval jako místopředseda
ZV OS ve Sklárnách Kavalier a do roku
1994 jako člen koordinačního výboru
odborového svazu Praha. Od roku 1990
do roku 1998 byl členem Rady obecního zastupitelstva a v období 2002 až
2006 členem zastupitelstva města Sázavy a předsedou školské komise.
Jeho celoživotní odborná činnost a práce
ve Sklárnách Kavalier byla v roce 1997
Českou sklářskou společností oceněna
udělením Sklářské ceny a na návrh pobočky ČSS při Sklárnách Kavalier Cenou
Františka Kavalíra. V roce 2007 obdržel
Cenu města Sázavy. To vše svědčí jen
o tom, že ani v důchodovém věku není
Ing. Bělohradský nečinný. Jeho živý zájem o veškeré společenské a politické
dění, ochota přispět cennou radou bývalým i stávajícím kolegům na poli sklářství a koníček ve formě pátrání po historii sklářských postav v jeho rodu, mu
přináší i nadále dostatek vytížení. Jeho
geny se váží po prababičce k Rücklům
a potažmo ke starým sklářským hutím
Loukovské a Čejkovské. Přičteme-li neobyčejný zasvěcený zájem o botaniku v zahradničení, zvláště bylinkaření, a důležitou vzornou péči o rodinu a její zázemí,
můžeme jen obdivovat jeho rozsah zájmu, vědomostí a životní vitalitu.
Měl jsem to štěstí a báječnou možnost
s Ing. Bělohradským spolupracovat při
řešení některých z uvedených vývojových úkolů a nelze jinak než poděkovat za jeho přínos, který dal mně, nám
kolegům, Sklárnám Kavalier, sklářské
obci vůbec a také celé společnosti. A je
mi ctí, že mohu Ing. Bělohradskému za
všechny jeho kolegy a přátele přát jeho
životní vitalitu i do dalších let a k tomu
hodně štěstí a zdraví.
(Ivo Kořínek)
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 259
Stále mladý sedmdesátník Ivo Rozsypal
Sklářský výtvarník a malíř Ivo Rozsypal z Nového Boru si k pětašedesátým
narozeninám (s dvouletým zpožděním)
nadělil vlastním nákladem vydanou
čtyřsetstránkovou monografii s několika sty barevnými reprodukcemi, do
nejmenších podrobností dokumentujícími jeho sklářskou a malířskou tvorbu (Ivo Rozsypal – sklo, kresba malba,
2009). Pracoval prý na ní pět let, ale
připravoval ji vlastně již od mládí, od
chvíle, kdy začal velice pečlivě v kresbách i na fotografiích dokumentovat
nejen to, co vytvořil, ale také, co si
o sobě přečetl v tisku.
Když na monografii pracoval, požádal
o napsání názorů na sebe a svou tvorbu
některé domácí i zahraniční sklářské
odborníky a sběratele. Jejich texty do ní
zařadil. Nejzávažnější text si ale napsal
sám. Vytvořil souvislé, knihou prostupující svědectví o sobě, snad i překračující její význam, protože na výtvarníka,
který vždy reagoval na vnější podněty
po svém, odmítal je, nebo si je přivlastňoval až po důkladném přehodnocení,
objektivně a důvěryhodně zhodnotil
nejen svůj umělecký vývoj, ale také vývoj výtvarně orientovaného sklářství
u nás a ve světě včetně některých osobností, které se na něm podílely, a jejichž
aktivity občas nebyly, z nejrůznějších
důvodů, přijímány bez výhrad.
Když už si svědectví o sobě a své tvorbě, ale také o atmosféře, která na ni
bezprostředně i nepřímo působila vydal, nelitoval čas a energii ani na jeho
umístění do domácích i zahraničních
knihoven, muzeí, galerií, uměleckých
škol, redakcí odborných časopisů a knihovniček sběratelů skla.
Letos bylo Rozsypalovi sedmdesát
a přehlídku životního díla si připravil
do královské kaple brněnského hradu
Špilberk (Ivo Rozsypal, sklo + kresba +
malba + práce pro architekturu a veřejné prostory, Brno 27. 6.–2. 9. 2012) se
stejnou pečlivostí a cílevědomostí jako
zmíněnou monografii.
Od roku 2005, kdy se v Brně v letních
měsících výstavy skla pravidelně pořádají, se tam již představili Jiří Šuhájek,
Jan Exnar, Vladimir Klein, Jiří Harcuba, Blanka Adensamová a další. Všichni přistoupili k přípravě svých výstav
zodpovědně, ale žádný patrně tak velkoryse jako Rozsypal, který neváhal
v zájmu shromáždění svých děl najezdit
tisíce kilometrů po Evropě, navštívit je260 – Výročí a Jubilea
jich majitele a přesvědčit je o zapůjčení
na výstavu, jakou si lze patrně dopřát
jen jednou za život.
I při přípravě výstavy, podobně jako
monografie, se mu vynaložené úsilí
„vyplatilo“. Veřejnosti se představil ze
svého pohledu v nejlepším možném
světle jako tvůrce, který jde za svým cílem, prosazuje se vlastním a na výsost
osobitým přístupem ke všem výtvarným úkolům, které si sám dává, nebo je
k jejich vytvoření vyzván. Dosáhl tím
i velice příznivé hodnocení svého díla.
Chválou například nešetřil Peter Kováč,
když v Právu uznale napsal, „že hraje
ve světovém sklářství první ligu“.
Rozsypal měl několik důvodů pro přípravu náročného a rozsáhlého výběru
z díla právě v Brně a navíc letos. Uspořádal si výstavu v prostředí reprezentativním, k vystaveným dílům náročném,
ale pro prezentaci jeho tvorby vhodném.
Viděl v ní jedinečnou příležitost připomenout se v roce životního jubilea ve
městě, kde se 12. srpna 1942 narodil,
prožil své dětství a mládí v domě, který
vyprojektoval významný brněnský architekt-funkcionalista Andrew Steiner,
v bytě, jehož vnitřní zařízení a uspořádání navrhl další znamenitý, do 2. světové války v Brně působící představitel
funkcionalismu a přítel rodiny architekt Ernst Wiesner. Rozsypalův zájem
o moderní umění od mládí ovlivňoval
Bohumír Matal, brněnský avantgardní
malíř a člen Skupiny 42, který byl nejen
blízkým příbuzným, jeho prvním učitelem kreslení a zasvěceným průvodcem
uměním, ale také starším přítelem.
Rozsypal byl roku 1955 v Brně svědkem zatčení, odsouzení ve vykonstruovaném procesu a uvěznění svého otce
JUDr. Vojtěcha Rozsypala. Po maturitě
na gymnáziu se dověděl, že kvůli otci
nemůže studovat na vysoké škole, ale
může si udělat druhou maturitu na
od Brna pokud možno hodně vzdálené
střední průmyslové škole.
Vybral si Kamenický Šenov, kde na pobočce Střední průmyslové školy sklářské v Novém Boru koncem padesátých
let obnovili výuku sklářských technik
a lustrů. Jako mladík z velkého města
se až do chvíle, kdy zjistil, že s podobným příběhem jich je tam několik, navíc také talentovaných a zaujatých pro
moderní literaturu, hudbu a umění, cítil jako ve vyhnanství. V tomto pro něj
ze začátku hodně stresujícím prostředí
časem získal nejen nové přátele, ale navíc natolik kladný vztah ke sklu, že nebyl proti, aby se stalo jeho celoživotním
uměleckým osudem.
Po maturitě v Kamenickém Šenově
(1961) chtěl studovat na Vysoké škole
uměleckoprůmyslové v Praze, ale naději na přijetí stále neměl. Musel na vojnu
a potom tři roky pracovat ve Vitrážích,
jednom z provozů Borského skla v Novém Boru. Pobyt tam, jak se později vícekrát přesvědčil, pro něj nebyl ztraceným časem. Některé výrobní postupy,
s nimiž se seznámil, se na jeho kompozicích ze skla uplatňují dodnes.
Na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze byl přijat roku 1966, ale již
v čase studií, začátkem sedmdesátých
let, využil teoretických i praktických
Ivo Rozsypal, Reflexe, 2001, broušený a lepený černý a bílý opaxit, 200x200 cm (foto archiv autora)
Ivo Rozsypal, Napětí I, 1990, broušený, lepený a leštěný černý a bílý opaxit, červené tyčové
sklo, hutní sklo s vnitřní strukturou, výška 45 cm (foto archiv autora)
zkušeností se zasklíváním do olova a restaurováním vitráží, když mu
v Brně svěřili výtvarné dotvoření za 2.
světové války (1944) bombardováním
silně poškozené vitráže v chrámu Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově
náměstí. S tímto svým prvním velkým
úkolem do architektury se vypořádal
odvážně a netradičně barevnou Meditací o stvoření světa. (Vitráž mu v letech
1972–1973 pomohl realizovat Jaroslav
Skuhravý, spolužák z kamenickošenovské školy.) Kdykoliv se dívám na výsledek, sám sebe se ptám, zda by mu
dnes památkáři tak netradiční přístup
k vzácné historické památce dovolili.
Pravděpodobně ne, takže bychom byli
o jednu znamenitou vitráž chudší. Rozsypal pietně zachoval to, co z původního zasklení chrámového okna zůstalo,
ale umocnil uměním současným, ovlivněným tvůrčí atmosférou šedesátých
let u nás před ostudnou normalizací,
ale také nezapomenutelnými, ještě čer-
stvými dojmy z pobytu ve Francii a návštěvy tamních gotických katedrál.
Po příchodu na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou studoval ve sklářském
ateliéru profesora Stanislava Libenského. Srpnová okupace Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy
ho zastihla ve Francii, kde potom rok
studoval na Université de Caen (1968–
1969), odkud odešel do Düsseldorfu
na Hochschule für bildende Künste
(1969–1970). V zahraničí strávil necelé dva roky, ale před nabídnutou mu
emigrací dal přednost návratu domů
a studiu u profesora Libenského.
Po absolvování vysoké školy (1973) nastoupil do novoborského Crystalexu,
pokračovatele Borského skla. Stal se
jeho samostatným výtvarníkem. Někteří Rozsypalovi současníci-stipendisté se, oslněni prvními úspěchy českého
ateliérového skla v zahraničí, všemožně snažili z podniků předčasně odejít,
a většinou se jim to podařilo. Rozsypal
dohodu dodržel. Deset let v podniku
zůstal (1973–1983), navrhoval užitkové
a dekorativní skleněné předměty, nejčastěji malované a hutně tvarované,
v každém případě zajímavé, často oceňované v soutěžích o vynikající výrobek roku, ale většinou končící ve vzorkovně bez naděje na další využití.
Naštěstí pro něj ani jako zaměstnanec
podniku neztrácel čas a řadu motivů,
poprvé realizovaných v návrzích častěji
pro malo – než velkosériovou výrobu,
promítal do autorské tvorby. (Přejímané a pískované talíře Ptáci-Vzlet, PtáciPřistání, Pohyb ve vzdušném prostoru,
Disky aj., 1974–1985.)
Příležitostně spolupracoval s architekty
a řešil úkoly, které na sebe málokdy tematicky a technicky navazovaly. Mělo to
i své výhody. Ověřoval si schopnost řešit
úkoly již na první pohled rozdílné.
Tenkrát i později, jeho tvorbu sjednocovala monumentální kresba a malba.
Rozsypal je především sklářským výtvarníkem. Vícekrát prokázal schopnost
řešit konkrétní úkoly pro průmyslovou
výrobu (nejen v jeho případě je nevhodné se ptát, zda ji tím skutečně ovlivnil),
vytvářet neopakovatelné skleněné sochy,
malé i větší prostorové kompozice i monumentální díla pro architekturu.
Osobitě se vypořádal také s návrhy
plakátů, reklamních panelů, příležitostných tisků a vtipných novoročenek, ale především s rozměrnými
kresbami a malbami. Jeho malířské
dílo tvoří se sklem názorově vzácně
jednotný celek. Je tak rozsáhlé, že by
s ním patrně jiný tvůrce vystačil celý
život. Obrazy a kresby nechyběly ani
na Špilberku, ale podstatně víc jich na
podzim vystavil v českolipském Vlastivědném muzeu a galerii.
Když v roce 1983 z novoborského Crystalexu odešel, aby se věnoval jen ateliérové
tvorbě, za sebou měl řadu realizací a jedno důležité rozhodnutí: využít opaxitové
sklo z Chodova. Když tamní sklárna začátkem osmdesátých let ukončila výrobu
plochého stavebního skla pod značkou
Chodopak v barvě černé (přecházející do
fialového valéru), šedé a bílé, které se od
dvacátých let uplatňovalo na fasádách
a v interiérech moderních budov, zbytky
z firemního skladu získal. Žádného současníka ten materiál nezaujal natolik, aby
zauvažoval o jeho dalším využití v ateliérové tvorbě. Rozsypal jej pro svou budoucí výtvarnou práci objevil a postupně
zhodnotil. Začal nařezaný, zbroušený,
vyleštěný a za studena slepený, později
také vodním paprskem tvarovaný opaxit
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 261
skládat a kombinovat s hutně předtvarovanými a následně vybroušenými prvky
s vnitřní kresbou, barevným kompozičním sklem nebo čirým floatem.
Roku 1983 z opaxitu vytvořil první
Věže a na výstavě československého
skla v Praze vystavené Staccato, roku
1985 Mrakodrap, Budovu I a II a na
2. mezinárodním sklářském sympoziu v Novém Boru (1985) pětidílnou
kompozici Vzduch, voda, země, civilizace, potom Díru-Studnu, AQUA, H2O
(1987), Energii I, II a III (1987–1989),
Krajinu I – V (1987–2001), Ducha Himaláje (Ledopád Khumbu), Rytmy
zimní krajiny (1990) aj.
Chodopak mu s dalšími skleněnými
prvky pomohl k jedinečnosti, i když nejpodstatnější zárukou jeho výtvarných
kvalit a dosažených výsledků zůstala
tvořivost. Stal by se výjimečným, i když
zdaleka ne všemi právě pro svou jedinečnost a nesnadnou zařaditelnost akceptovaným tvůrcem, i kdyby tuto surovinu
před lety pro svou tvorbu neobjevil.
Od začátku sedmdesátých let, kdy odvážným přístupem ke svěřenému úkolu
vyřešil zasklení poškozeného gotického
okna v Brně, následovaly další zajímavé
úkoly – obraz Veslaři z naskládaného
malovaného a pískovaného plochého
skla pro Veslařský klub v Neratovicích
(1974), stěna pro Dům kultury v Břeclavi
(1982), světelné sloupy z broušeného skla
a přírodních materiálů pro národopisnou expozic v Kravařích na Českolipsku
(1983), skleněná Vlna pro úpravnu vody
v Bedřichově na Jablonecku (1987), stěny
Cool jazz a Věž pro Dům kultury v České Lípě (1987–1990), dvoudílný objekt
z opaxitu a křišťálu pro Casino Schloss
Berg v Nenning (1989–1990), později
zničená Pocta IGS pro vstupní halu ředitelství Crystalexu v Novém Boru (1991),
Ledovec z vodním paprskem řezaného
a pískovaného plochého skla pro banku v Ústí nad Labem (1993–1994), exteriérová fontána z plochého skla float,
opaxitu a kovu pro zámecký park v Teplicích (1995–1996), artefakty pro vilu Dr.
Fischera v Heilbronnu (1998) a další.
Rozsypala zajímají tradiční i nové
sklářské techniky, materiály a výrobní
postupy včetně lepení za studena a řezání plochého skla vodním paprskem,
a umí jich využít. Když se ho redaktor
zeptal, jako oslaví sedmdesáté narozeniny, řekl mu, že oslavy nechystá, že na
ně nemá čas, že je, jak prý říkal dokumentarista Jan Špáta, lakomej na čas,
že jede jako tank a neodpočívá protože
má strašně moc práce.
Rozsypala stále lákají úkoly, s nimiž se
dosud nesetkal. Patří k nim i ten, s nímž
se na něj před časem obrátil mistr sklář
Petr Novotný, když ho požádal o namalování „něčeho“ na svůj dům v Novém
Boru, a tak přemýšlí, jak nejlépe se s tím
vypořádat. „Navrhl jsem mu, že tam
udělám nějakou plastiku. Bude tam čnít
do prostoru a do výšky několik sklářů,
rockerů a jazzmanů. Největší figura by
měla mít skoro tři metry…“
Sklářský výtvarník a malíř Ivo Rozsypal má co dělat a o čem přemýšlet…
(Antonín Langhamer)
Skleněný svět Ivany Houserové
Letos pětapadesátiletá sklářská výtvarnice Ivana Houserová
se narodila 25. června 1957 v Jablonci nad Nisou. Od dětství žije v Krásné na Jablonecku, jen několik kilometrů od
Černé studnice, jejíž hřeben v minulosti tento kraj dělil na
německý a český, sotva několik desítek metrů od pověstmi
opředeného a v poslední době nákladně rekonstruovaného
domu legendárního léčitele Johanna Josefa Kittela, šumburského doktora Fausta, pozdně barokního kostela sv. Josefa,
venkovské barokní fary, sousoší Nejsvětější Trojice a zázračné studánky se sochou svatého Josefa.
Nejdřív studovala na železnobrodské Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v oddělení rytí skla (1972–1976), potom
na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové ve sklářském
ateliéru profesora Stanislava Libenského (1976–1982). K jejím
spolužákům patřili skláři František Janák, Vladimíra Klumparová, Markéta Šílená, Jaroslava Švarcová, Věra Vejsová,
Stanislav Honzík a Jiří Nekovář, z ateliéru profesora Jozefa
Soukupa šperkařka Zdeňka Laštovičková aj. Další výtvarné
zkušenosti a podněty pro vlastní práci získala na americké
Summer Pilchuck Glass School (1988) a zejména v Sars-Poteries ve Francii (1995). V letech 1985, 1988 a 2006 se zúčastnila
mezinárodních sklářských sympoziích v Novém Boru a roku
1997 v nizozemském Leerdamu. Ve školním roce 1984–1985
vedla rytce skla na železnobrodské sklářské škole. Roku 2008
se do školy vrátila a vede žáky v oddělení broušení skla.
Získala Cenu rektora VŠUP Praha (1982), Jugend gestaltet a Bavorskou státní cenu na výstavách EXPEMPLA v Mnichově (1984
a 1985), dvě ceny v San Antonio (1987 a 1989), 2. cenu v Soutěži
D. Swarovského v Praze (1995), Grand Prix na II. mezinárodním
trienále uměleckého skla v Norimberku (1996), cenu Design
centra ČR v soutěži o vynikající design roku 1996 aj.
262 – Výročí a Jubilea
Ivana Houserová, Sluneční bárka, 2008, ve formě přetavené a broušené sklo, 65 x 30 x 8 cm (foto archiv autorky)
Od studií na vysoké škole ji zajímá sklářský design i skleněná plastika, a v obou disciplínách dosahuje nepřehlédnutelně
pozitivních výsledků. Již ve škole navrhovala nápojové i jiné
soubory, dózy i jednotlivé předměty pro každodenní i slavnostní stolování a trpělivě pro ně hledala uplatnění ve výrobě. Foukané i broušené tvary obdivovali návštěvníci výstav,
psalo se o nich, ale když se neuplatnily ve výrobě, předčasně
končily v muzejních nebo soukromých sbírkách.
Nejlepší výsledky jí přinesla spolupráce s karlovarskou sklárnou Moser, kam již jako studentka od roku 1978 jezdila na
praxi, vzorovala klauzurní práce a dočkala se provedení
prvních pěti broušených souborů s tvarovanou nožkou. Tři
z nich patřily k její diplomové práci a dostaly se do výroby.
Koncem sedmdesátých let podle jejích návrhů vznikly v Karlových Varech také kulaté vázy z čirého nebo modře přejímaného a probrušovaného skla.
Ivana Houserová, Zázrak zrození, 2008, ve formě přetavené a broušené sklo, 51 x 45 x 9 cm (foto archiv autorky)
Když byla v polovině devadesátých let sklárnou Moser vyzvána ke spolupráci, vytvořila pro ni slavnostní soubory Pharaon,
Maat a Serapis (1996), které svými názvy a vzduchovými bublinami ve tvaru pyramid v masivních broušených nožkách volně
navázaly na dávné egyptské kulturní tradice. Doplnila je leptanými a zlacenými oroplastikami s egyptskými symboly. Design
centrum ČR soubory ocenilo v celostátní soutěži. Od roku 2010
se v Karlových Varech vyrábí její nový soubor Fata Morgana.
Předpoklady pro u nás stále nepříliš ceněnou designérskou činnost prokázala i dalšími navrženými a někdy i vyvzorovanými, ale přesto výrobou nepřijatými foukanými a broušenými
karafami a sklenkami na víno, likéry a vodu, další soupravou
z foukaného křišťálového skla, odpoledním setem s miskami,
skleničkami, talíři a dózami, setem stohovatelných dóz na sladké a slané pečivo, oříšky a sladkosti z roku (1988) aj. Navrhla
také slavnostní stolní a nápojový soubor Prezident pro kancelář prezidenta republiky (1990/91), ale nedočkala se jeho provedení. Výtvarné předpoklady pro sklářský design, smysl pro
využití skla v interiérech určených k reprezentaci a spolupráci
s architekty prokázala také rozměrnými žardiniérami pro budovy České národní radu (1989) a Ministerstva spravedlnosti
v Praze (1995) a Union banky v Liberci (1995).
Přes slibné výsledky a snahu dohodnout se na spolupráci
s výrobci, častěji uspěla v ateliérové tvorbě než v designu. Její
plastiky zaujaly na výstavách, v domácích i mezinárodních
soutěžích, byly publikovány v odborných časopisech a kni-
hách a dostaly se do významných sbírek. Obsáhlý je seznam
jejích účastí na doma i v zahraničí pořádaných výstavách skla
od roku 1981. Nejméně desetkrát vystavovala samostatně.
Karlovarští skláři jí začátkem osmdesátých let zhotovili polotovary pro první broušené a leštěné plastiky. Vycházela
z koulí, válců nebo kuželů a ve Zploštělé kouli se sférickým
opalizujícím vrchlíkem (1980), Kouli s vnitřním kruhovým
zrcadlem (1983), Vyhrocené kouli s vnitřním kuželem (1982),
Kouli s oboustranným kuželem (1983), Válci II (1986), Kuželu v kuželu (1988) aj. využila zrcadlových efektů ve hmotě
„uvězněných“ kuželů, čoček a kruhů. Volně tím navázala na
tavené plastiky profesora Libenského. První období výtvarného vývoje roku 1987 zakončila Červeným kruhem.
Od druhé poloviny osmdesátých dává přednost polotovarům
přetaveným ve formě – tavené skleněné plastice. V obou
případech dotvořila povrch broušením a leštěním tak, aby
se uplatnily optické i barevné přednosti čirého i barevného
transparentního skla.
Další vývojovou etapu předznamenaly Kameny – třídílné, ve
více variantách provedené lité a broušené plastiky z optického skla se strukturálním povrchem (1989).
Počátkem devadesátých let, v jejím podle ní „kubickém“ období, vytvořila několik tavených, broušených a na povrchu
vyleštěných kinetických objektů, v nichž se uplatily sestavy
skládaných i za studena lepených čirých a kouřových skel –
Mísa plná skla (1991), Kinetický objekt I (1991), Křišťálový
akvadukt ve dne a Křišťálový akvadukt v noci (1991), Nevymezený prostor (1992), Vymezený prostor (1994) aj.
Dalším pro její tvorbu důležitým mezníkem byl dvouměsíční pobyt v Sars-Poteries ve Francii (1995), kde vymodelovala
a z olovnatého křišťálu utavila první objekty s „nudličkovými“ strukturami – Mísu štěstí a Zpívající měsíc. „Nudličky“
její tvorbu ovlivňují dodnes.
Plastické struktury v kombinaci s vybroušeným a vyleštěným rovným nebo čočkovitě vypouklým povrchem nabízejí
možnosti, z nichž ve Spícím vulkánu (1996), Bráně do srdce (1997, Aureole (1997), Srdci pyramidy (1997), Mystickém
okně (1998), Sluneční bráně, Polární záři, Zpívajícím slunci,
Laguně, Spirále života (2000), Lastuře (2000), Svícnu (2004),
Andělovi (2007), Setkání (2007), Nočním motýlu (2007), Milencích (2007), Cestě ke světlu (2007), Zázraku zrození (2008),
Květu (2008), Harmonii (2008), Kolu života (2009), Delfínovi
(2009), Bráně nebeské (2010), Motýlu (2012) aj. zatím patrně
využila jen některé. Stejné plastické struktury použila i na
víc než dvoumetrových, z několika dílů sestavených sloupech
– Spirále života (1998/9) a Vodopádu (2002).
Všechny skleněné sochy Ivany Houserové z posledních let jsou
vstřícné ke světlu a jeho proměnám. Autorka již nepracuje jen
s křišťálovým, ale častěji se žlutým, oranžovým, červeným,
zeleným a modrým sklem v různé barevné intenzitě a odstínech, s nimiž jsme se před tím v její tvorbě nesetkávali.
(Antonín Langhamer)
Česká sklářská společnost blahopřeje svým členům
75 let 23. 10. – Ing. Miroslav Matušek, CSc., Jablonec n. N.
70 let 22. 10. – Ing. Jan Daníček, Jablonec nad Nisou
65 let 14. 9. – Jaroslav Krejčí, Ondřejov
55 let 23. 10. – Josef Lecián, Kyjov
50 let 24. 9. – Jaroslav Wasserbauer, Žďár nad Sázavou
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 263
NOVINKY Z ODBORNÝCH ČASOPISŮ
Kopie aktuálních článků si lze objednat na adrese administrace časopisu Sklář a keramik, [email protected],
nebo redakce: [email protected]. Za jednu stránku kopie je účtováno 20 Kč.
Ceramica y Vidrio 6/2011
Aza De A. H., Pena P.,
Caballero A., Aza De S.:
The phase equilibrium diagrams as tool
for the design and use refractories,
s. 279.
Moya J. S. Bartolomé J. F., Pena P.:
Quaternary equilibrium diagrams
ZrO2-Al2O3-SiO2-(CaO, MgO, TiO2).
A powerful tool for the development
of new materials by reaction sintering,
s. 291.
García Carrodeguas R., Aza De P. N.:
Main Contributions
to Bioceramics by Salvador De Aza,
s. 301.
Pascual C., Criado E., Recio P.,
Martinez R., Aza De A. H.,
Valle F. J., Mañueco C.:
Bartolomé Sureda´s sepiolitic porcelain (1803–1808). Archaeometric
study of the Buen Retiro Royal
Porcelain Manufacture,
s. 311.
Ceramica y Vidrio 1/2012
Torres M. A., Sotelo A., Rasekh Sh.,
Serrano I., Constantinescu G.,
Madre M. A., Diez J. C.:
Improvement of thermoelectric
properties of Bi2 Sr2 Co1.8 Ox through
solution synthetic methods, s. 1.
Díaz-Guillén M. R., Fuentes A. F.,
Díaz-Guillén J. A., Santamaría J., Léon C.:
Study of the nearly constant dielectric loss regime in ionic conductors
with pyrochlore-like structure,
s. 7.
Frechero M. A., Rocci M., Schmidt R.,
Díaz-Guillén M. R., Durá O. J., RiveraCalzada A., Santamaría J., Leon C.:
Electric characterization of grain
boundaries in ionic conductors by
impedance spektroscopy measurements in a bicrystal, s. 13.
264 – Novinky z odborných časopisů
Rivero D., García A., Pardo L.:
Modification of a commercial nanoindentation systém for measurement of
hysteresis cycles under mechanical load
in polycrystalline ferroelectric films,
s. 19.
Vázques Rodríquez M.,
Jiménez Martínez F. J., De Frutos J.:
Power generator models
of piezoelectric materials, s. 25.
Jiménez Martínez F. J., De Frutos J.,
Pastor C., Vázquez Rodríquez M.:
High Accuracy Piezoelectric
Kinemometer, s. 37.
Menéndez E., De Frutos J.:
Generation and characterization of
microcracks in structural materials,
s. 45.
Calatayud D. G., Rodríquez M.,
Gallego B., Fernández-Hevia D., Jardiel T.:
Preparation of Photocatalytic
Materials Based on Bi4 Ti3 O 12 Doped
with Transition Metals, s. 55.
Cruz A. M., Reyes Y., Gallego B.,
Fernández-Hevia D., Peiteado M.:
Control of microstructure in TiO2
– doped ceramic varistors based in
the ZnO-Bi2O3-Sb2O3 system,
s. 61.
dihw Magazin 1/2012
Graf W., VanSant J.:
Computergestützte Schleifprozessoptimierung,
s. 30.
Kühl Ch. H.:
Freies Sintern oder Heißpressen?
Eine Entcheidungshilfe,
s. 36.
Heisel U., Talpeanu D., Großmann M.:
Beschleunigtes Verfahren zur
Bestimmung des Verchleißverhaltens
von hartmetall- und PKD bestückten
Kreissägeblättern,
s. 44.
Glass Technology 6/2011
Ki-Gong Kim, Jong-Hee Hwang:
Recycling of TFT-LCD cullet as
a raw material for fibre glasses,
s. 181.
Costa F., Fregonese D.,
Agnello S., Cannas M.:
Stability of sol-gel silica glass for CPV
and ultraviolet LED applications,
s. 185.
Meszaros R., Wild M.,
Merle B., Wondraczek L.:
Flexural strength of PVD coated float
glass for architectural applications,
s. 190.
Hotař V., Novotný F., Reinischová H.:
Objective evaluation of the corrugation test for sheet glass surfaces,
s. 197.
Guadagnino E., Zuccato D.,
Gloder Ch., Mason D.:
An improved method to evaluate
the quality of glass tubing as raw
material for pharmaceutical articles,
s. 203.
Glass Technology 2/2012
Negahdari Z., Rosin A., Gerdes T.:
Conditioning of juvenile glass
surfaces by atmospheric microwave
plasma treatment, s. 39.
Gelder D.:
Anomalous diffusion in the hydration
of glass surfaces, s. 46.
Benterki S., Laouar N., Bousbaa C.,
Bouras N., Bouaouadja N.:
Influence of the angle of illumination
on light scattering by sandblasted
soda-lime-silica glass, s. 53.
Agostino A., Falcone R.:
Rapid quantitative analysis of lead
and other trace metals in glass containers by handheld ED-XRF,
s. 60.
Scott R. B., Shortland A. J.,
Degryse P., Power M., Domoney K.,
Boyen S., Braekmans D.:
In situ analysis of ancient glass: 17 th
century painted glass from Christ
Church Cathedral, Oxford and Roman
glass vessels, s. 65.
Dedo von Kerssenbrock-Krosigk:
Glass of the Alchemists: a retrospect
on an exhibition at the Corning
Museum of Glass 2008, s. 74.
Glass Technology 3/2012
Bingham P. A., Hyatt N. C., Hand R. J.:
Vitrification of UK intermadiate level
radioactive wastes arising from site
decommissioning: property
modelling and selection of candidate
host glass compositions, s. 83.
Gazulla M.F., Barba A.,
Ordu A. M., Bautista Y.:
Stability of ceramic glaze
compositions. Correlation between
partial dissolution and rheological
properties. Part 1, s. 101.
Rohanová D., Hradecká H.,
Klikarová L., Hauková P., Švarcová S.:
Leach testing of model glasses
containing sodium or potassium
ions as a flux, s. 109.
Keramický zpravodaj 1/2012
Dufek V.:
Sklářský rod Friedrichů v Čechách –
část 1, s. 61.
Keramický zpravodaj 2/2012
Sokolář R.:
Vliv lomových odprašků a kalů na
slínavost keramického střepu –
část 1: Za sucha lisovaný střep, s. 5.
Keramický zpravodaj 4/2012
Sokolář R.:
Vliv lomových odprašků a kalů na
slínavost keramického střepu – část
2: Střep z plastického těsta., s. 5.
Pazderová V., Herzán M., Pazderka J.:
Seznámení s výsledky nákladového
hodnocení výroby bentonitových
forem, s. 16.
155 let firmy Moser, s. 47.
Cílová Z., Dufek V.:
Průzkum chemického složení zbytků
skla z bývalé dílny Leopolda Blaschky
a jeho syna Rudolfa, s. 10.
Sedmidubský J.:
Stručná historie výroby obkladových
materiálů v České republice – část 2
(1960–1980), s. 54.
Keramický zpravodaj 3/2012
Krejcar Z., Karous M.:
Určení kvality keramické suroviny
geofyzikální metodou vyzvané polarizace, s. 5.
Hamáček J., Macháček J., Kutzendörfer J.:
Modul pružnosti žárovzdorných
materiálů, měření a zjištěné hodnoty,
s. 9.
Dufek V.:
Sklářský rod Friedrichů v Čechách –
část 2, s. 57.
VDG Nachrichten 1/2012
40 Jahre VDG, s. 4.
Greiner W.:
Glas – Der lange Weg eines
faszinierenden Werkstoffes, s. 8.
Eich H.:
Herstellung von Klar
– und Buntglaskugeln, s. 12.
Kraft K.:
Gwydr-chwythwyr cynhadledd. Glasbläser Treffen auf Walisisch – kling
komisch, ist aber so. Ein Rückblick
auf das BSSG Symposium 2011 in
Conwy, Wales, s. 28.
VDG Nachrichten 2/2012
Krajči L., Janotka I., Kuliffayová M.:
Vlastnosti a význam kaolínových
pieskov na Slovensku, s. 12.
Greiner W.:
Glas – Der lange Weg eines
faszinierenden Werkstoffes. Teil 2,
s. 4.
Antošová N.:
Využitie metodiky vyšetrovania
stavebných konštrukcií pri stanovení
príčin poruch podlahy, s. 10.
Procházka J.:
Cesta od drahých synzéz TiO2
nanočástic k ekonomické výrobě
těchto nano materiálů, s. 17.
Nørnberg P., Jensen S. K., Kondrup J. Ch.:
Sonderfertigung von Glaszellen für
MarsLab Experimente, s. 14.
Šefl P.:
Samočistící povrchy zdí a střech,
s. 16.
Trilecová E.:
Konfrontácia/Konfrontace, s. 49.
Sedmidubský J.:
Stručná historie výroby obkladových
materiálů v České republice – část 1
(1880–1960), s. 58.
Sedmidubský J.:
Stručná historie výroby obkladových
materiálů v České republice – část 3
(1980–2011), s. 53.
Šancer J., Mikoláš M., Donocik R.:
Hodnocení stability skalních stěn
klasifikační metodou RHR
(Rockfall hazard rating), s. 6.
Bentivoglio P.:
Herstellung von Hochdrucklampen.
Automatisierung und Miniaturisierung: Nach diesen Prinzipien
werden bei ZORN seit 60 Jahren
Glühlampen produziert.,
s. 18.
Morais A.:
Sprühapparatur, s. 30
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 265
PŘIPRAVOVANÉ AKCE
Ambiente trends for 2013:
atmosphere of well-being and naturalness in demand
Four overall trends staged in an impressive display – exclusively for visitors to Ambiente
„Welcome to the jungle“. is is the title under which the consumer-goods trends for the 2013 season will be presented. e
trend scouts from renowned design consultants bora.herke.
palmisano, who have offices in Frankfurt and Berlin, will lead
you on a safe path through this jungle of different styles. For
Ambiente 2013, they have distilled a variety of international
influences from the worlds of product design, fashion, architecture and art into four overall trends. Within these trends,
the design team will provide some concrete examples of the
new colours, shapes, patterns and materials that the future
holds: „ere is a deep-seated desire to give expression to feelings,
emotions and one’s own personality. Hence, we want to present
the new season’s trends from the individual’s point of view. At the
same time, however, there is a desire for well-being, for peace and
quiet, which is reflected by a yearning for nature”, says Claudia
Herke from design consultants bora.herke.palmisano.
e expert trend consultants at bora.herke.palmisano will
be staging the four overall trends in a display in Galleria 1
and will bring the various styles tangibly to life, using several hundred products from the Ambiente exhibitors‘ latest
collections. e four trends, „blossom field“, „classic ground“,
„eccentric domain“ and „contrasting sphere“ give an overview
of the key styles in the world of consumer goods.
Just how easily the contrasts between poetry and practicality can sit side by side is shown by „blossom field“. Romantic
floral patterns in pastel shades, playful shapes and delicate
materials go hand in hand with understated modernity.
is includes home textiles with graphic patterns and clear
stripes, lattice structures and chrome. e colour palette
ranges from intense rose-red to delicate pastel shades with
black and white providing a neutral counterpoint.
With „classic ground“, an elegant urban lifestyle is characterised by the use of traditional, high-quality designs that, with
tasteful arrangements, manage to create a tidy, comfortable
ambience. Rich orange and cool blue deliberately disrupt the
neutrality of greys and browns, lending a touch of retro and
that certain extra something.
e „eccentric domain“ trend is all about extravagance, decadence and glamour: decorative shapes, unusual patterns, extraordinary surface effects and extravagant accents in pink,
jade and plum. e antique and the surreal are combined
with one another with amused and amusing detachment.
With „contrasting sphere“, there is a captivating contrast between dry, porous textures and brilliant gloss. Colours of
the desert range from light sandy colours and golden ochres
to dark brown. Natural materials, traditional hand-crafted
work and innovative high-tech processes create an atmosphere full of tension, an effect that is both familiar and futuristic at one and the same time.
Exclusive lectures
at Ambiente on current trends.
e impressively staged display in Galleria 1 provides an
identifiable picture of the four overall trends. And the trend
forecasts are made even more tangible and comprehensible
in the talks given by the trio of design consultants at bora.
herke.palmisano. With inspirational illustrations and valuable information for the trade on the current market, the
talks are a perfect complement to the display and take place
every day at 12 noon and 3.00 p.m. in room Symmetrie 2.
Design consultants bora.herke.palmisano
„bora.herke.palmisano Stilbüro“ is the name of a team of designers, who have earned an international reputation in the
consumer-goods sector. eir unerringly accurate trend predictions are in great demand worldwide. With a keen feeling
for their material and enormous experience, Claudia Herke,
Cem Bora and Annetta Palmisano constantly analyse the design currents worldwide. It is from these observations that
they develop their trend predictions for Ambiente, which
they then present in an impressive Trend Show.
Ambiente, the leading international trade fair
Ambiente is the leading international trade fair for products
for the table, kitchen, household, giving and decorating, as well
as for home and furnishing accessories. For five days at the beginning of the business year, more than 4,500 exhibitors from
87 countries occupied some 330,000 square metres of exhibition space to show what consumers will be able to see in shops
around the world throughout the year. However, Ambiente is
a must not only for the range of products, which is unrivalled
in terms of both depth and breadth. e world’s leading consumer-goods fair, which this year attracted around 140,000
trade visitors from over 160 countries, was also distinguished
by a wide variety of events, promotional programmes for
young people, trend presentations and awards ceremonies.
Background information on Messe Frankfurt
With a turnover of € 467.5 million and 1,725 employees
worldwide, Messe Frankfurt is Germany’s biggest trade-fair
organiser. e Messe Frankfurt Group has a global network
of 28 subsidiaries and around 50 international Sales Partners, giving it a presence for its customers in more than 150
countries. Events ‘made by Messe Frankfurt’ take place at
more than 30 locations around the globe. In 2011, Messe
Frankfurt organised 100 trade fairs, of which more than
half took place outside Germany Messe Frankfurt’s exhibition grounds, featuring 578,000 square metres, are currently
home to ten exhibition halls and an adjacent Congress Centre. e company is publicly owned, with the City of Frankfurt holding 60 percent and the State of Hesse 40 percent.
For more information visit: www.messefrankfurt.com
266 – Připravované akce
Sklář a keramik 9–10 / 2012 – 267
PŘIPRAVOVANÉ AKCE
15.–16. 11. 2012, Parma, I
27th ATIV Conference: From a Grain
of Sand to the strength of a structure
E: [email protected] / www.ativ-online.it
26.–27. 11. 2012, Offenbach am Main, D
HVG Fortbildungskurs Grundlagen des
industriellen Glassschmelzprozesses
13.–16. 3. 2013, Istanbul, TR
2.–7. 6. 2013, San Diego, USA
Istanbul Window 2013,
Glassexpo Instanbul 2013,
Doorexpo Istanbul 2013
PacRim 10
e Tenth Pacific Rim Conference on
Ceramic and Glass Technology
www.instanbulwindowfair.com,
www.glassexpoinstanbul.com,
www.doorexpoinstanbul.com
American Ceramic Society. Megan
Mahan. 735 Ceramic Place, Suite 100,
Westerville, Ohio 43081, USA
E: [email protected] /www.pacrim10.org
19.–20. 3. 2013, Bombaj, IND
11.–13. 6. 2013, Frankfurt am Main, D
Hüttentechnische Vereinigung
der Deutschen Glasindustrie e. V.
Glass Performace Days INDIA 2013
Material Vision 2013
63071 Offenbach a. M.
E: [email protected] / www.hvg-dgg.de
E: [email protected]
www.messe-duessledorf.de
E: [email protected]
www.material-vision.com
27.–29. 11 2012, Moskva, RUS
GlassExpo 2012
th
20.–23. 3. 2013, Bombaj, IND
Glasspex India
e 11 International Exhibition organised by National United Council of Glass
Industry Enterprizes‚ StekloSouz of Russia
Every two years Glasspex India offers international companies a platform for a targeted
presentation to the Indian glass market
E: [email protected]
http://www.steklosouz.ru
E: [email protected] / www.md-india.com
23.–27. 6. 2013, Limoger, F
EcerS 2013
13th Int. Conf. European Ceramic Society
E: [email protected] / www.ecers2013.fr
25.–27. 6. 2013, Velké Karlovice, CZ
9.–12. 12. 2012, Chennai, IND
Photonics 2012
International Conference
on Fiber Optics and Photonics
E: [email protected]
14.–16. 12. 2012, New Delhi, IND
10 th Int. Glass Technology Expo 2012
E: [email protected]
www.zakglasstech.com
2013
29. 1.–1. 2. 2013, Poznaň, PL
Glass Industry Fair 2013
e Glass Industry Fair is a project meant
to combine the exposition of machinery,
equipment and accessories for the processing of flat glass with the presentation
of the most recent applications of glass
in construction and architecture, as well
as glass products used in interiors.
E: [email protected] / http://glass.mtp.pl/en/
7.–8. 5. 2013, Varšava, PL
Glassman Europe 2013
e leading event for the hollow and container glass manufacturing industries.
www.glassmanevents.com/europe/exhibitors
www.glassmanevents.com/europe/conference,
www.glassmanevents.com/europe/register
22.–23. 5 2013, Peking, PRC
Glass Performance Days China
is international conference aims to present
the latest developments in the production
and use of glass in construction, facade
engineering and solar technology. Solar
and glass industry experts, engineers,
designers, architects and researchers are
invited to participate at the conference.
E: brown.onduso@gpd.fi
24.–27. 5. 2013, Peking, PRC
China Glass 2013
24th China International
Glass Industrial Technical Exhibition
E: [email protected]
www.chinaglass-expo.com
15.–19. 2. 2013, Frankfurt am Main, D
Ambiente 2013
e world’s most important fair for the consumer-goods sector
http://ambiente.messefrankfurt.com
268 – Připravované akce
27.–29. 5. 2013, Bremen, D
12th International Seminar
on Furnace Design – Operation
& Process Simulation
Glass Service, Inc., Rokytnice 60, 755 01 Vsetin
E: [email protected] / www.gsl.cz
1.–5. 7. 2013, Praha, CZ
XXIIIrd
International Congress on Glass
Česká sklářská společnost spolu se Slovenskou sklárskou spoločnosťou chystá pod patronací ICG (International Commission on
Glass) XXIIIrd International Congress on Glass
setkání představitelů sklářské vědy, výzkumu
a technologií v Kongresovém centru Praha.
Pro organizační podporu kongresu byla vybrána agentura ICARIS. Tématem konference budou nejen všechny oblasti sklářské vědy a technologií, ale vítány budou i příspěvky z oblasti
žárovzdorných materiálů a biomateriálů.
www.icg2013prague.cz
3.–5. 9. 2013, Dubaj, UAE
Gulf Glass 2013
e Middle East and North Africa (MENA)
region is poised for an exciting period of
growth, and Gulf Glass 2013 will provide the
opportunity to access it first hand, in a dedicated glass industry atmosphere.
www.glassinthegulf.com
10.–12. 9. 2013, Atlanta, USA
87. Glastechnische Tagung DGG e. V.
GlassBuild America
Seimensstrasse 45, 630 71 Offenbach
E: [email protected] / www.hvg-dgg.de
E: [email protected]
www.glassbuildamerica.com
ˇ ˇ
Ideální resení
pro skupinové
balení skla
KARTOFIX ® MRÍŽKY
Výhody:
• výroba bez výsekového nástroje
výrazná úspora nákladů za raznici
• strojní kompletace
značná úspora času při balení
produktů
• mřížka se nerozpadne
díky speciálním prosekům
• ochrana, pevnost, stabilita,
produktivita
Disponujeme v České republice
unikátními technologiemi pro
výrobu fixačních mřížek.
ZDARMA
ZDARM
MA
Vám
zašleme
zašlem
me
tištěný
katalog
g
fixací
objednejte na:
KARTOFIX
KARTO
OFIX
X®
info
@servisbal.cz
KARTOFIX® MŘÍŽKY a další obalová řešení dodává společnost SERVISBAL OBALY
www.servisbal.cz, tel.: 499 97 97 97, e-mail: [email protected]

Podobné dokumenty

Nové speciální pigmenty pro 21. století 1. Historie pigmentů

Nové speciální pigmenty pro 21. století 1. Historie pigmentů Univerzity Pardubice se věnuje anorganickým pigmentům již přes 35 let. Na počátku byl výzkum soustředěn především na základní anorganické pigmenty, zejména na pigmenty železité, velice rychle se vš...

Více

Vzdělávací program - Supš a Voš Turnov

Vzdělávací program - Supš a Voš Turnov Odborná praxe umoţňuje finální prokázání symbiózy všech dosaţených vědomostí, dovedností a schopností ze všech předmětů. Na různých speciálních pracovištích přibliţuje současné nejprogresivnější te...

Více

Zpravodaj pro průvodce 7/2014

Zpravodaj pro průvodce 7/2014 nezveřejněné a nově objevené práce, patří k největším kulturním událostem v Praze. Vůbec poprvé je Reynkovo dílo vystaveno v celé své bohatosti.

Více

Obsah v pdf - Sklář a keramik

Obsah v pdf - Sklář a keramik prof. Ing. Josef Matoušek, DrSc. prof. Ing. Lubomír Němec, DrSc. doc. Ing. František Novotný, CSc. Ing. Karel Pavlík Ing. Magda Purkrábková Ing. Sylvie Sázavová, CSc. Ing. Jaroslav Stoklasa, Ph.D. ...

Více