Plán péče - Správa CHKO Jizerské hory

Transkript

Plán péče
o: přírodní rezervaci Bukovec
na období: 2012–2021
Plán péče o PR Bukovec
Obsah
1. Základní údaje o zvláště chráněném území........................................................................3
1.1 Základní identifikační údaje .......................................................................................3
1.2 Údaje o lokalizaci území ............................................................................................3
1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí.................................3
1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma ...................................................................5
1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími............................................................5
1.6 Kategorie IUCN..........................................................................................................5
1.7 Předmět ochrany ZCHÚ .............................................................................................5
1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu ............................6
1.9 Cíl ochrany..................................................................................................................7
2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany ..........................8
2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů .................................8
2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti
v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti................................................................28
2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy ................34
2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch ..........................................................35
2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do
území a závěry pro další postup .....................................................................................39
2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize.............45
3. Plán zásahů a opatření.....................................................................................................45
3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ.......................45
3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně
návrhu zásahů a přehledu činností..................................................................................53
3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu ......................................................................54
3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území.............................54
3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností ............54
3.6 Návrhy na vzdělávací využití území ........................................................................55
3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území ..................55
4. Závěrečné údaje ...............................................................................................................55
4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle
jednotlivých zásahů (druhů prací) ..................................................................................55
4.2 Použité podklady a zdroje informací ........................................................................55
4.3 Seznam používaných zkratek ...................................................................................59
4.4 Plán péče zpracoval ..................................................................................................59
Přílohy
Strana 2
1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉM ÚZEMÍ
1.1 Základní identifikační údaje
evidenční číslo:
kategorie ochrany:
název území:
2439
přírodní rezervace
Bukovec
druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: vyhláška
orgán, který předpis vydal:
Správa CHKO Jizerské hory
číslo předpisu:
1/94
datum platnosti předpisu:
1. 4. 1994
datum účinnosti předpisu:
1. 5. 1994
Starší a související předpisy
druh právního předpisu:
číslo předpisu:
výnos (první vyhlášení, zrušeno 1965)
Ministerstvo školství a kultury
22.332/60-V/2
21. 6. 1960
číslo předpisu:
výnos (druhé vyhlášení, zrušeno 1987)
Ministerstvo školství a kultury
41.350/65-V/2
19. 10. 1965
číslo předpisu:
výnos (třetí vyhlášení, dosud nezrušeno)
Ministerstvo kultury ČSR
17.094/87-VI/2
21. 12. 1987
29. 12. 1987
číslo předpisu:
vyhláška (změna kategorie na PR)
Ministerstvo životního prostředí ČR
395/1992 Sb.
11. 6. 1992
13. 8. 1992
1.2 Údaje o lokalizaci území
kraj:
okres:
obec s rozšířenou působností:
obec s pověřeným obecním úřadem:
obec:
katastrální území:
Liberecký
Jablonec nad Nisou
Tanvald
Tanvald
Kořenov
Jizerka, Polubný
Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území
1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí
Současný stav parcelního vymezení PR Bukovec je chaotický. Lesní část rezervace je dle zřizovací vyhlášky Správy CHKO Jizerské hory č. 1/94 vymezena na základě lesní obrysové
mapy, nelesní část rezervace je definována výčtem parcel, z nichž některé jsou ovšem do rezervace zahrnuty jen zčásti. Součástí vyhlášky je i mapová příloha, z níž je zřejmé přibližné
ohraničení území. V r. 1996 bylo provedeno v nelesní části ZCHÚ geometrické zaměření
Strana 3
s cílem oddělit částečně zaujaté parcely do nových parcel, které měly být převedeny na správu
fondu pozemků ZCHÚ ČR. Do katastru nemovitostí však byla převzata pouze parcela č.
1812/3, která byla oddělena z horní části původní parcely 1812/2 (Upolínová louka). Ohledně
této části území panují určité pochybnosti, neboť ve zřizovací vyhlášce je do rezervace pojata
celá parcela č. 1812/2, v úhrnné rozloze 7,23 ha, sahající až k úpatí Bukovce u Pyramidy.
Tato skutečnost je zopakována i v tabulkovém výčtu parcel (příloha č. 1 vyhlášky), následkem čehož je celková výměra rezervace stanovena na 56,87 ha (dle aktuálních podkladů je
výměra rezervace cca o 4,6 ha nižší, rozdíl připadá zejména na tuto spornou parcelu).
V mapových přílohách je nicméně hranice rezervace vyznačena shodně s pozdější parcelou
1812/3, tomu odpovídá i značení v terénu a zákresy v dalších podkladech.
Do území PR dále zasahuje parcela č. 2159, která není ve zřizovací vyhlášce jmenována,
přestože zjevně tvoří součást ZCHÚ.
Nepřesnosti ve vymezení se týkají i lesní (převažující) části území, kde hranice jednotek trvalého rozdělení lesa nejsou jednoznačně fixovány (vykazované výměry se při obnově LHP
mírně mění) a nekryjí se zcela s případnými hranicemi parcel.
Výměra lesních pozemků činí 45,22 ha, v tom je započtena výměra lesních porostů a výměra
bezlesí, resp. jejich částečně zaujatých částí. Výměra nelesních pozemků činí 7,01 ha, celková
plocha rezervace pak činí 52,23 ha. K tomu je třeba poznamenat, že tento součet je pouze orientační, neboť hranice lesa dle LHP a dle parcelní mapy se plně nekryjí a může tak docházet
k dílčím překryvům či nedokryvům lesních a nelesních pozemků.
Zvláště chráněné území
Tabulka 1: Parcelní vymezení PR Bukovec – k. ú. 669768 Jizerka
parcela
dle KN
druh pozemku
1794
1795
1799/1
1808/1
1808/2
1812/3
2159
Celkem
lesní pozemek
lesní pozemek
trvalý travní porost
lesní pozemek
ostatní plocha
způsob využití
LV
výměra celkem
79
79
322
322
79
322
79
ostatní komunikace
255474
48756
23452
783
1209
19827
421
výměra v ZCHÚ
248744
48756
12409
783
1209
19827
421
332189
Výměry v metrech čtverečních, dle katastru nemovitostí, totéž následující tabulka, dotčená plocha parcely 1794
byla stanovena odečtem z celkového plochy lesních porostů na LHC Frýdlant (údaj LHP); dle zřizovací vyhlášky
do území zasahuje celá parcela 1812/2, zde vzhledem k nejednoznačnosti neuvedená, parcela č. 2159 naopak ve
vyhlášce chybí, leží však uvnitř území.
Tabulka 2: Parcelní vymezení PR Bukovec – k. ú. 669750 Polubný
parcela
dle KN
druh pozemku
906/1
906/2
906/3
909/1
Celkem
ostatní plocha
lesní pozemek
způsob využití
ostatní komunikace
LV
10001
95
10001
95
výměra celkem
Výměra v ZCHÚ
5100
1473
36644
6077182
3581
1007
31992
153500
190080
Dotčená plocha lesního pozemku č. 909/1 byla převzata z plochy lesních porostů v LHP (včetně bezlesí); u parcel 906/1 a 906/3 vychází z geometrického plánu (návrh na oddělení parcel 906/6 a 906/7, který pro nesouhlas
vlastníka nebyl převzat do katastru nemovitostí), u parcely 906/2 byla výměra odečtena z katastrální mapy.
Strana 4
Ochranné pásmo není vyhlášené, je jím tedy dle § 37 zákona č. 114/1992 Sb. pás do vzdálenosti 50 m od hranice ZCHÚ. Jeho výměra činí přibližně 17,6 ha.
Příloha M2: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma
1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma
Tabulka 3
druh pozemku
lesní pozemky
ZCHÚ
OP
Způsob využití
plocha v ha plocha v ha pozemku
45,22
–
–
–
trvalé travní porosty
orná půda
ostatní zem. pozemky
6,86
–
–
–
–
–
ostatní plochy
0,14
–
–
52,23
–
–
vodní plochy
zast. plochy a nádvoří
plocha celkem
ZCHÚ
plocha v
ha
zamokřená plocha
rybník nebo nádrž
vodní tok
neplodná půda
ost. způsoby využití
OP
plocha v ha
–
–
–
–
–
–
–
0,14
–
–
1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími
národní park:
ne
chráněná krajinná oblast:
Jizerské hory
jiný typ chráněného území:
CHOPAV Jizerské hory,
nadregionální biocentrum NC 83,
vesnická památková rezervace Jizerka
Natura 2000
ptačí oblast:
ne
evropsky významná lokalita: CZ0510405 Bukovec
Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území
1.6 Kategorie IUCN
IV. řízená rezervace
1.7 Předmět ochrany ZCHÚ
1.7.1 Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu
„Posláním rezervace je ochrana přírodě blízkých lesních a lučních společenstev s výskytem
ohrožených rostlinných a živočišných druhů vázaných na územně izolované čedičové podloží
ve vysoké nadmořské výšce, geomorfologii a klimatické podmínky hory Bukovec a jejího okolí.“
(§1, odst. 2 vyhlášky Správy CHKO Jizerské hory č. 1/1994 ze dne 1. 4. 1994)
„Posláním rezervace je ochrana porostů, květeny a krajinných útvarů“
(čl. 1, odst. 2 přílohy IV výnosu MK ČSR č. j. 17.094/87-VI/2 ze dne 21. 12. 1987 – dosud
zůstává v platnosti)
Strana 5
1.7.2 Hlavní předmět ochrany ZCHÚ – současný stav
A. ekosystémy
Tabulka 4
název ekosystému
podíl plochy popis ekosystému
(kód biotopu)
v ZCHÚ
horský smíšený les (L5.2,
35 %
nerovnoměrně smíšené porosty jeřábu, buku, smrku, kleL5.1, L5.4, L4, A4.3)
nu,řídce i jilmu a javoru mléče, porosty různé kvality a
složení, v převážné míře historicky výrazně hospodářsky
pozměněné, dříve s převahou smrku, po odumření kulturní smrčiny v severním svahu expanze jeřábu, podsadby
list. dřevin, v jižním svahu zčásti výsadby smrku a buku
(postupně zvyšuje zastoupení); malé fragmenty starých
bučin, maloplošně suťový les, v exponovaných polohách
drobná přirozená bezlesí (kapradinové nivy); fytocenologicky as. Dentario enneaphylli-Fagetum a méně vyhraněné Aceri-Fagetum s přechody do Calamagrostio villosae-Fagetum, maloplošně netypické Lunario-Aceretum
vlhké a mezofilní
13 %
komplex polopřirozených lučních společenstev ve dvou
květnaté louky (T1.2,
oddělených enklávách v sz. a jz. části PR, druhově bohatá
T2.3B, T1.5, T1.6, R2.2,
společenstva svazů Caricion fuscae, Calthion, PolygonoR1.4)
Trisetion a Violion caninae, zčásti ve výrazné prameništní poloze, na J s náznaky přirozených bezlesí („pralouka“); velký počet ohrožených a vzácných rostlin, např.
Arnica montana, Dactylorhiza fuchsii, D. majalis, Gymnadenia conopsea, Menyanthes trifoliata, Pedicularis
sylvatica, Swertia perennis, Trollius altissimus, při lesním okraji i Botrychium lunaria a B. matricariifolium
Použité kódy biotopů: A4.3 – subalpínské kapradinové nivy, L4 – suťové lesy, L5.1 – květnaté bučiny, L5.2 –
horské klenové bučiny, L5.4 – acidofilní bučiny, R1.4 – lesní prameniště bez tvorby pěnovců, R2.2 – nevápnitá
mechová slatiniště, T1.2 – horské trojštětové louky, T2.3B – podhorské a horské smilkové trávníky, T1.5 – vlhké
pcháčové louky, T1.6 – vlhká tužebníková lada.
1.8 Předmět ochrany EVL anebo PO, s kterými je ZCHÚ v překryvu
A. typy přírodních stanovišť
Tabulka 5
kód a název typu přír. stanoviště
6230 Druhově bohaté smilkové
louky na silikátových podložích
v horských oblastech
6430 Vlhkomilná vysokobylinná
lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně
7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště
podíl plochy popis biotopu typu přír. stanoviště
v ZCHÚ
2%
krátkostébelné trávníky blízké svazu Violion
caninae, květnaté, přechodné ke svazům Caricion fuscae a Polygono-Trisetion
2%
drobná přirozená bezlesí typu kapradinových
a vysokobylinných niv ve vyšším stupni zalesněných svahů a dále i při severním úpatí
(prameniště nad Jizerkou); patří sem též tužebníková lada v nelesních částech území
(Upolínová louka)
4%
vlhké ostřicové louky sv. Caricion fuscae,
s přechody do svazu Calthion, květnaté,
s výskyty ohrožených druhů
Strana 6
9130 Bučiny asociace AsperuloFagetum
15 %
9140 Středoevropské subalpínské
bučiny s javorem (Acer) a šťovíkem
horským (Rumex arifolius)
15 %
9180 Lesy svazu Tilio-Acerion na
svazích, sutích a v roklích
2%
9410 Acidofilní smrčiny (VaccinioPiceetea)
2%
víceméně degradované květnaté bučiny
(Dentario enneaphylli-Fagetum) v jižním a
východním svahu, zčásti mladé porosty
s nerovnoměrnou příměsí smrku a potlačeným
bylinným patrem, zčásti starší kmenoviny,
místy s vysokým podílem nepůvodního smrku
značně degradované smíšené porosty jeřábu,
smrku, buku a klenu v severních svazích
(málo typické Aceri-Fagetum), dříve kulturní
smrčina, v 80. letech 20. stol. odumřelá,
s masivními podsadbami listnatých dřevin,
zčásti i přirozenou obnovou jeřábu
vlastní suťový les tvoří jen několik arů velký
porost jilmu horského a javoru klenu, na nějž
navazují „acerózní“ bučiny, zčásti s vysokým
podílem kulturního smrku
nevelká podmáčená smrčina (EquisetoPiceetum) při jižním okraji území, v sušších
polohách přecházející do květnaté bučiny;
dále při severním úbočí přirozené smrčiny
spíše as. Calamagrostio villosae-Piceetum
(údajně i Athyrio alpestris-Piceetum), dnes ale
jen nesouvislé smrkové mlaziny s pasekovými
úseky – do podílu plochy nezahrnuty
EVL Bukovec je vymezena na ploše cca 120 ha, tj. v území značně přesahujícím PR Bukovec. Není do ní již
zahrnuta jv. část rezervace (dílec 271 A). Vzhledem k pojetí systémů přírodních stanovišť chráněných EU není
většina cenných luk v rezervaci „předmětem ochrany“ EVL, přestože jde objektivně o nejcennější nelesní biotopy na území této EVL.
1.9 Cíl ochrany
PR Bukovec je lokalitou s mimořádným biologickým potenciálem, což lze přičíst na vrub neobvyklé geologické
stavbě a zřejmě i působení anemo-orografického systému. Převážnou část rezervace zaujímají lesní porosty, jejichž stav většinou není příliš uspokojivý. Lesy byly již v 19. století dalekosáhle hospodářsky pozměněny, čímž
byl z větší části setřen jejich přirozený charakter. V r. 1966 byl vichřicí rozvrácen porost v západním úbočí (a
v r. 1973 dotěžen). K dalšímu vážnému narušení došlo v 70. a zejména 80. letech 20. století, kdy postupně vlivem imisí a hmyzích škůdců uschly lesy v severních svazích, přičemž jejich nižší část (tehdy ležící vně rezervace) byla vytěžena. V současnosti tak v území zcela převažují porosty s výrazně pozměněnou druhovou skladbou
a/nebo porosty mladého věku, v případě severní části území dosud nezapojené, místy silně mezernaté. Stav lesní
části rezervace byl v meziválečném období velmi negativně ovlivněn i činností kamenolomu, který pravděpodobně zničil cenná reliktní společenstva (snad i rázu přirozených bezlesí) a zasáhl do vývoje okolních porostů
(odlesnění, odvaly). Výsledkem těchto historických vlivů je silně degradovaný lesní ekosystém, v němž se nicméně do značné míry uchovala na jizerskohorské poměry neobvykle bohatá biota, s vysokým stupněm reliktnosti.
Dlouhodobým cílem managementu je postupná přeměna lesa kulturně pozměněného na les
přirozený jak ve svém druhovém složení, tak i v prostorovém uspořádání. Tento cíl se za současné situace jeví jako velmi vzdálený a vyžádá si spolupůsobení přírodních sil s aktivními
pěstebními zásahy. Limitujícím činitelem této rekonstrukce jsou vysoké stavy jelení zvěře,
neboť zvěř dosud s vysokou účinností ničila zmlazení a výsadby listnatých dřevin i jedle. Nebýt škod působených zvěří, bylo by možné ponechat velkou část území samovývoji, pouze
s průběžnou redukcí nepůvodního smrku (ten je ve starších porostech většinou pravděpodobně cizí provenience). Takto je ovšem nutné investovat velké prostředky do umělé obnovy a do
její ochrany před zvěří.
Strana 7
Lesní porosty v rezervaci by měly mít v dalekém výhledu bezzásahový charakter, tj. nebudou
plnit hospodářskou funkci a ve svém růstu nebudou významněji usměrňovány. Lze předpokládat, že v „cílovém stavu“ nebude hlavní dřevinou smrk, ale buk, jeho příměs kromě smrku
budou tvořit klen, jedle a jeřáb. Převážně smrkový charakter si patrně udrží jen porosty při
severním okraji území, kde se již výrazně uplatňuje inverzní mezoklima pánevní sníženiny.
Ze stávajících porostů by měl postupně vymizet smrk nevhodné provenience, a to spíše dříve
než později, aby se předešlo jeho rozsáhlejší reprodukci. Žádoucí je zavést do porostů ve větší
míře i jedli bělokorou, což se již částečně děje. I zde je ovšem nutno dbát na vhodnou provenienci, což je vzhledem k naprostému nedostatku plodících jedlí v oblasti velmi komplikované (starší jedle v západní části rezervace jsou původem z Karpat, možná i z Východních).
Nelesní část rezervace pokrývá jen cca 14 % území, svými přírodními hodnotami za ní ale
nijak nezaostává. Tvoří ji vlhké a mezofilní louky s velmi bohatou květenou, která zahrnuje
řadu vzácných a ohrožených druhů. Louky jsou z menší části pravděpodobně přírodního původu (části „pralouky“), převážně jde však o útvary vytvořené soustavnou hospodářskou péčí
(sečením, pastvou a souvisejícími zásahy, jako je např. povrchové odvodnění), která zde trvá
již po několik století. Kontinuita využití luk byla víceméně zachována dodnes, byť způsoby
hospodaření a jeho intenzita doznaly změn – s nimi jistě souvisí i změny v druhové garnituře
(a struktuře porostů), které dnes již nejsme schopni zachytit (indikátorem těchto změn je vyhynutí hořečku ladního, který je striktně pastvinným druhem). Přechodný výpadek hospodaření v novější době či snížení frekvence sečí nemělo pravděpodobně zásadní negativní vliv na
biologickou rozmanitost luk, naopak mohlo vést i k určitému obohacení, neboť se vytvořily
niky pro druhy společenstev lad, zatímco typicky luční druhy s ohledem na ekologickou charakteristiku porostů (nižší zásoba živin, chladné podnebí, časté zamokření, syngenetická návaznost porostů na původní vegetaci lesních světlin) se v porostech udržely.
Cílem navrženého managementu je zachování cenných lučních společenstev, která se v dané
lokalitě povětšinou vyskytují bez náznaků degradace. Intenzita zásahů je nastavena nikoliv
podle nejoptimálnějšího intervalu, který je pro luční společenstva obecně uznáván, ale snahou
je nastavit periodu kosení, kterou je společenstvo ještě schopné „ustát“ bez projevů degradace. Plochy, které jsou v dnešní době více či méně degradovány, by bylo možné buď intenzivně sekat a pokusit se o jejich návrat do „původní“ podoby, což by bylo finančně i časově dosti
náročné a na plochách se silným stupněm degradace i nejisté anebo, což je cílem tohoto plánu
péče, se pokusit je extenzivní sečí „zakonzervovat“ v současném stavu. Předností tohoto režimu je nejen ušetření finančních prostředků, ale zachování ladních společenstev zvyšuje diverzitu vegetace. V neposlední řadě nepokosená luční vegetace poskytuje podmínky nezbytné
pro vývoj některých druhů hmyzu.
2. ROZBOR STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT
OCHRANY
2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů
2.1.1 Geomorfologie a geologie
Dle geomorfologického členění ČR (DEMEK et al. 1987) náleží zájmové území do Krkonošsko-jesenické soustavy (subprovincie), Krkonošské podsoustavy (oblasti), celku Jizerské hory, podcelku Jizerská hornatina a okrsku Soušská hornatina.
Přírodní rezervace zahrnuje výrazný vrch Bukovec (1005 m), neovulkanický kužel eliptického
půdorysu, budovaný olivinickým nefelinitem, zvedající se na svahu třetihorní údolní deprese
nad zářezem údolí Jizerky. Bukovec je význačný tím, že se jedná o jedno z nejvýše položených neovulkanických těles u nás a současně o jediný významnější výskyt čedičové horniny
v Jizerských horách. Jde tedy o výraznou geologickou anomálii, která se velmi zřetelně projeStrana 8
vuje i v biotě, jež je zde nápadně bohatší než v okolním území. Také z morfologického hlediska se vrch Bukovec svým výrazně vyniklým kuželovitým tvarem vymyká z utváření okolních strukturních hřbetů a izolovaných vrchů (odlehlíků).
Bližší charakteristiku geomorfologie a geologie území zpracoval SKŘIVÁNEK (1967):
Vlastní chráněné území je tvořeno vypreparovanou vulkanickou žílou z olivinického nefelinitu, Mírně protáhlý kuželovitý tvar je výsledkem jednak selektivní denudace a jednak navršení
gravitačních blokových a kamenitých akumulací z rozpadlého vulkanického tělesa, Původní
denudační svah, který lemuje kuželovitý tvar Bukovce, probíhá pod vrstevnicí zhruba 940
metrů. Je zřejmě součástí strukturních svahů, které spadají k západu ke zbytku paleogenní paroviny o nadmořské výšce 850-950 m svažující se k východu do prolomu řeky Jizery.
Na severu probíhá ve směru V-Z údolí Jizerky, které je založeno na zlomové linii, podle které
v miocénu vystoupilo nefelinitové magma. Až k západnímu úpatí Bukovce je široký úval
s mírně ukloněnými denudačními svahy.
Nad úzkou údolní nivou je vyvinuta vyšší akumulační terasa, která zřejmě není starší holocénu. Pod Bukovcem se charakter údolí Jizerky nápadně mění. Potok zde vytváří ostře zaříznutou rokli, která má před svým vyústěním do Jizery dva výraznější stupně ve spádu údolního
dna. Údolí je asymetrické, s jižním svahem strmějším a vyšším, který je tvořen gravitačními
akumulacemi z vypreparovaného podpovrchového vulkanického tělesa, Severní svah je nižší a
je tvořen denudačními svahy na krkonošsko-jizerské žule.
Geologie. Jádro chráněného území je tvořeno žílou terciérní vyvřeliny s generelním směrem
SZ-JV. Petrografické složení odpovídá olivinickému nefelinitu. Hornina vystupuje v podobě
vypreparované výplně sopečného přívodního kanálu. Nefelinit má hojné vyrostlice xenomorfního až poikilitického olivínu a augitu. Hornina nemá příliš výraznou odlučnost, tak typickou
pro ostatní čedičové výskyty. Její odlučnost je převážně protáhle bloková až nepravidelně lavicovitá. Podle analogií lze soudit, že těleso v miocénu prorazilo podle výše uvedené poruchy
sudetského směru masivem stejnoměrně zrnité biotitické žuly krkonošsko-jizerského typu. Ve
skalním výchozu se nefelinit uplatňuje ve vrcholové části, v sz. a jv. svahu Bukovce, Větší část
území je kryta hlinitokamenitými svahovinami, kde se střídají bloky nefelinitu se sedimenty
složenými ze skeletových hlin. Tyto zvětraliny vytvářejí mělké reliktní půdy, silně kamenité,
které jsou středně zásadité, Úpatí Bukovce je lemováno hlinitoštěrkovitým deluviem, kde se
podstatně podílejí úlomky navětralého i ostrohranného nefelinitu. Hloubka půd je zde větší.
Přes vyšší podíl jílovité frakce je půda vlivem propustného balvanitého podloží již odvápněná,
tedy méně zásaditá a směrem k okolním smíšeným deluviím nabývá na aciditě. Výše uvedené
pokryvné útvary jsou kvartérního stáří a pro nedostatek přirozených či umělých odkryvů nebylo lze určit přesnější stratigrafii.
Území rezervace se vyznačuje značnou svažitostí. Nejstrmější jsou horní části svahů sv. a v.
orientace, kde vystupují i malé skalky a částečně otevřená suťová pole. Naopak nejmenší
sklonitost mají nelesní části rezervace, v její západní části. Nadmořská výška území se pohybuje od necelých 820 metrů při sv. hranici území (údolní zářez Jizerky) po 1005 metrů (vrchol
Bukovce).
V jižní části území se nachází starý kamenolom, s rozlohou cca 0,4 ha a výškou lomové stěny
26 m. Na dno lomu navazuje poměrně rozsáhlý odval, dnes skrytý v lesním porostu. Malý
lůmek se nachází ještě u cesty v severozápadní část rezervace.
Strana 9
2.1.2 Půdní poměry
Základní pedologickou charakteristiku území podává Půdní mapa ČR 1:50 000, list 03-23
Harrachov (TOMÁŠEK 1992). V prostoru rezervace jsou zachyceny tyto čtyři půdní typy:
ranker hnědý, většinou na substrátu bazického efuziva (olivinického nefelinitu), při severním úpatí na substrátu výrazně skeletovitých svahovin; tato jednotka pokrývá většinu
kopce s výjimkou jeho jihovýchodní části;
rezivá půda na substrátu nefelinitu, níže na výrazně skeletovitých svahovinách a na žule;
jednotka zaujímá jv. část elevace a hranice vůči předchozí (rankeru) se přibližně kryje
s hranicí katastrálních území;
hnědá půda silně kyselá, na substrátu výrazně skeletovitých svahovin; jednotka zaujímá
akumulační reliéf při západním okraji území, tj. oba luční výběžky;
podzol humusový na substrátu žuly, případně výrazně skeletovitých svahovin; tato jednotka vystupuje při samé východní a severní hranici území.
Z popisu mapových jednotek je zřejmé, že určujícím fenoménem je vliv čedičového podloží,
ať již v podobě zvětraliny nebo deluvia, jako půdotvorného substrátu. Tento vliv je pochopitelně nejvyšší v místech kontaktu půd s neovulkanickým tělesem, na deluviích přecházejících
do žulového podloží postupně vyznívá. Půdy jsou většinou zřetelně skeletnaté, podíl skeletu
je ovšem velmi proměnlivý. Na hlubších deluviích jsou založena vydatná prameniště, tyto půdy jsou pak trvale silně zamokřené. Především v západní části území je tak vyvinut glej,
zčásti zrašelinělý (dolní části Pralouky), jinde silně zbahnělý. Výrazné mokřiny s gleji se nacházejí i v dolním stupni severních svahů. V obvodu starého lomu a jeho odvalu jsou rozšířeny antropogenní půdy.
2.1.3 Klimatologie
Podnebí zájmové lokality je typicky horské, chladné a především velmi vlhké. Jizerské hory
jsou vzhledem ke svému specifickému orografickému postavení i rozsáhlé náhorní parovině
srážkově nejbohatším pohořím v ČR, zejména s přihlédnutím k relativně malé nadmořské
výšce.
KONČEK (in VESECKÝ et al. 1958) řadí téměř celé Jizerské hory do chladné oblasti a mírně
chladného okrsku. QUITT (1971) vymezuje v rámci chladné oblasti na území CHKO tři klimatické rajóny – CH 4, CH 6 a CH 7, přičemž oblast Jizerky, kam Bukovec ještě spadá, je
zahrnuta do nejchladnějšího, v podstatě vysokohorského okrsku CH 4. Specifickým rysem
jsou zde mrazové pánve v úvalovitých údolích Jizery a Jizerky, s výraznými teplotními minimy. PR Bukovec do mrazové sníženiny zasahuje pouze při svém severním okraji, hladina
chladného vzduchu ale zasahuje poměrně vysoko do svahů a dá se předpokládat, že vliv pánevního klimatu se projevuje ve velké části území. Jižní expozice jsou ovšem již výrazně
teplejší, vzhledem ke značné sklonitosti vystavené ve zvýšené míře slunečnímu záření a otevřené do celkově teplejšího prostoru okolní hornatiny. Na Bukovci lze tak předpokládat poměrně diferencované expoziční klima. Tomu odpovídá i rozložení jednotek potenciální přirozené vegetace, kdy v dolní části severních svahů lze předpokládat smrčiny (a v celém rozsahu
severních svahů zvýšené zastoupení smrku), zatímco v jižních a západních svazích převažující podíl buku. Recentně jsou tyto rozdíly zachyceny spíše v bylinném patře, neboť stromové
patro je zásadně pozměněné předchozími hospodářskými zásahy.
Průměrné roční teploty území se pohybují mezi 3 a 4 °C, průměrné roční srážky dosahují cca
1400 mm (VESECKÝ et al. 1958, TOLASZ 2007). Dle měření z první poloviny 20. století činil
dlouhodobý srážkový úhrn na Jizerce 1476 mm, přitom v teplém půlroce (duben až září)
Strana 10
spadlo 763 mm, v chladném 713 mm. Srážková křivka je plochá, rozdíly mezi jednotlivými
měsíci jsou malé, nejvlhčí jsou srpen, červenec a leden, nejsušší únor, březen a duben.
SÝKORA (1976) uvádí pro „úpatí lokality“ s nadmořskou výškou 900 m roční srážkový úhrn 1380 mm a průměrnou roční teplotu 4,6 °C, zdroj těchto dat ovšem nezmiňuje (snad jde o interpolaci, která však v případě srážek a
v členitém terénu i teplot nemá přílišnou vypovídací schopnost). Současně zmiňuje srážkové maximum v srpnu a
vedlejší maxima v lední a říjnu (v práci je odkaz na obrázek, zřejmě klimadiagram, který však nebyl součástí
digitální verze rukopisu, kterou jsem měl k dispozici ).
2.1.4 Hydrologie
Zájmové území náleží k povodí Labe, do něhož je odvodňováno prostřednictvím Jizerky, Jizery a jejich přítoků. Tok Jizerky tvoří severní hranici rezervace. Jeho spád je zprvu poměrně
mírný, později strmější a tok má bystřinný charakter, s výrazně balvanitým korytem. Dále se
v rezervaci či při jejím okraji nachází několik drobných vodotečí, které zde sbírají prameny.
Nejvýraznější je potok při jz. hranici PR, který pramení dílem v prostoru Pralouky, dílem
v lesním porostu vně rezervace. Ve svahových deluviích se nachází řada poměrně vydatných
pramenišť z nichž vyvěrají drobné potůčky. Tato prameniště jsou ponejvíce rozšířena při jižním okraji území, kde podmiňují i malá prameništní bezlesí. Jedná se o místy silně zbahnělé
plochy, kde trvalé zamokření znemožňuje růst dřevin. Řada pramenišť se nachází i při severním okraji rezervace, mokřiny jsou ale rozšířeny i v širším prostoru. Výrazná prameniště se
nacházejí i na Upolínové louce a Pralouce. Aby tyto plochy mohly být obhospodařovány,
byly v minulosti odvodněny mělkými povrchovými příkopy. Ty jsou zde patrné podnes a dosud jsou částečně udržovány. Při sz. okraji rezervace jsou prameny jímány ve vodojemu. Na
jihu území se při turistické cestě nachází upravená studánka. Pod odvalem bývalého kamenolomu je pěkná tůňka a rozměru cca 6x3 m.
2.1.5 Botanické poměry
Fytogeograficky náleží zájmové území do obvodu České oreofytikum, fytogeografického
okresu 92. Jizerské hory, podokresu b. Jizerské louky (SKALICKÝ 1988). Zatímco většina
území Jizerských hor má velmi chudou květenu podmíněnou převažujícím nevýživným žulovým podložím a chladným humidním klimatem, tato nevelká oblast je nápadně botanicky
pestřejší. Určující jsou pro ni údolní sníženiny s rozsáhlými komplexy rašelinišť, největšími
v Jizerských horách. Ty sice hostí zajímavou, přesto však většinou dosti jednotvárnou květenu. Jejich protipólem je výrazný, neovulkanický vrch Bukovec, který platí za nejvýznamnější
botanickou lokalitu Jizerských hor. Důvodem je nejen geologická anomálie, ale i vyhraněný
reliéf, který zesiluje reliktní potenciál kopce. Zatímco v okolním terénu nacházíme pouze
druhově monotónní acidofilní formace boreálně-montánního ladění, na Bukovci se zkonsolidovala a ve zbytcích dosud zachovala druhově pestrá společenstva s uplatněním relativně
teplomilných druhů. (Konkrétnější údaje ke květeně území viz dále.)
Potenciální přirozená vegetace. Charakteristickou přirozenou formací na Bukovci jsou
květnaté bučiny. Ty zde sice mají poměrně maloplošné rozlišení (v mapě potenciální přirozené vegetace ČR /NEUHÄUSLOVÁ et al. 1998/ nejsou vzhledem k měřítku vůbec podchyceny a
Bukovec je zde začleněn do oblasti klimaxových smrčin), zato jsou však vyvinuty ve velmi
vyhraněné podobě. Květnaté bučiny se v Jizerských horách dnes vyskytují pouze ve značně
ochuzených formách přecházejících k bučinám acidofilním, typičtější ukázky jsou vesměs vázány na krystalické horniny při okrajích pohoří, tedy v polohách pro Jizerské hory málo reprezentativních. Absence květnatých bučin v Jizerských horách má zjevnou souvislost
s minerálně slabým žulovým podložím, k tomu přistupují i vysoké srážkové úhrny vedoucí
k vyluhování půd o cenné živiny a zvyšování jejich kyselosti. Od poloviny 20. století se pak
projevují kyselé srážky, které mají za výsledek i změny ve složení vegetace a její celkové
„zkyselování“.
Strana 11
Bukovec svou geologickou anomálií i nápadným reliéfem představuje skutečný biogeografický ostrov v okolní horské krajině. Po obvodu Jizerky jsou velkoplošně rozšířeny acidofilní
smrčiny s druhově velmi chudým podrostem; z velké části jde o smrčiny stanovištně přirozené. Teprve v dostatečné výšce nad hladinou teplotních inverzí jsou potenciálně rozšířeny horské (třtinové) bučiny, dnes ovšem v okolním prostoru prakticky nikde nedochovalé. I ty se ale
vyznačují (alespoň za současných přírodních podmínek) velmi monotónní květenou
s naprostou převahou Calamagrostis villosa, Avenella flexuosa a Vaccinium myrtillus.
Naproti tomu na Bukovci nacházíme floristicky bohatá lesní společenstva, která hostí řadu
druhů, jejichž výskyt je v okolních lesích na žulovém podloží sotva myslitelný – např. Anemone nemorosa (vzácně i A. ranunculoides), Campanula latifolia, Carex sylvatica, Corydalis
cava, C. intermedia, Daphne mezereum, Dentaria bulbifera, D. enneaphyllos, Galium odoratum, Lathraea squamaria, Lunaria rediviva, Mercurialis perennis, Neottia nidus-avis, Polystichum aculeatum, Primula elatior, Pulmonaria obscura, Ulmus glabra, Veronica montana...
Tyto druhy sice nejsou na území rezervace rovnoměrně rozšířeny, dokonce některé z nich
jsou zde poměrně vzácné, přesto je vliv čedičového podloží v území takřka obecně velmi nápadný.
Analogicky lze i v nelesní části území pozorovat markantní odlišnost luční vegetace od luk
v odlehlejších částech Jizerky, které se vyvíjejí mimo vliv čedičem obohacených deluvií.
Potenciální přirozenou vegetaci Bukovce vymapoval ve značném detailu SÝKORA (1976). Jeho mapa obsahuje následující vegetační jednotky (názvosloví syntaxonů bylo částečně upraveno):
květnaté smrčiny (Athyrio alpestris-Piceetum): jsou vymezeny v souvislém, cca 100 m
širokém pruhu při severním úpatí Bukovce; Sýkora jejich vznik vysvětluje inverzní údolní
polohou, která již nevyhovuje buku, významný je zde i vliv četných pramenišť;
klenové bučiny (Aceri-Fagetum): jednotka zaujímá severovýchodní svah Bukovce,
v méně typické podobě vystupuje na nevelkých plochách při jižní hranici území; jedná se
o středně bohatý typ smíšeného lesa, který tvoří spojovací článek mezi květnatými a třtinovými (acidofilními) bučinami;
smrkové bučiny (Calamagrostio villosae-Fagetum): víceméně acidofilní bučiny s třtinou
chloupkatou pokrývají velkou plochu v západní části rezervace, s nedokonalým pokračováním na východním okraji území; existenci tohoto chudšího typu (běžně rozšířeného
v širším okolí i na žulách) Sýkora zdůvodňuje návětrnou polohou, v případě východní enklávy jde ovšem o bohatší formu s doznívajícím vlivem čedičového deluvia;
suťové lesy (Ulmo-Aceretum): poměrně velká plocha této jednotky je situována ve východním úbočí; jedná se o troficky nejbohatší typ lesa v území, s vysokým reliktním potenciálem, jeho existence je vysvětlena závětrnou polohou; v současnosti je většina této
plochy přeměněna na kulturní smíšenou smrčinu, v přirozeném stavu se zachoval jen nevelký fragment; do prostoru této jednotky spadá i kamenolom;
květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum): typická bylinná
bučina zaujímá dosti velkou plochu v jižním úbočí, menší enkláva se nachází při jižním
okraji rezervace; Sýkora rozlišuje vrcholový a „normální“ typ, jejich diferenciace je
ovšem za současného stavu porostů málo zřetelná;
podmáčené smrčiny (Equiseto-Piceetum): jednotka se vyskytuje na menší ploše v jižním
cípu území, Sýkora ji chápe jako subasociaci v rámci as. Calamagrostio villosaePiceetum;
Strana 12
prameniště (Cardaminion amarae): jde o řadu poměrně malých enkláv při severním a jižním okraji území , bez jednoznačné fytocenologické příslušnosti, vývojově shodné porosty jsou rozšířeny i v nelesní části rezervace;
alpínské nivy (Athyrietum alpestris, Mulgedietum alpini, Daphno mezerei-Dryopteridetum
filicis-maris, fragmentárně i sv. Salicion silesiacae): řada značně maloplošných enkláv při
severním úpatí vrchu, v severním svahu blízko vrcholového hřbítku a při jižním okraji
území (zde ovšem reálně jen prameništní světliny);
sutě: jediná otevřená suť se nachází pod vrcholovým hřbítkem, Sýkora zde mj. zmiňuje
bohatou populaci Aconitum variegatum;
fáze s Lunaria rediviva mimo Ulmo-Aceretum: roztroušené výskyty tohoto druhu při úpatí
sutí.
Popsané rozložení potenciálních vegetačních útvarů na Bukovci vysvětluje Sýkora působením
anemo-orografického systému (JENÍK 1961), jehož vliv na vegetaci je zde patrně značný,
přestože nenachází výraznější odezvu v utváření reliéfu (PILOUS /2006/ sice na Bukovci žádné
výraznější tvary glacigenní či nivační pleistocénní modelace nezaznamenal, ale z území ležícího jižně od sedla Bukovce popisuje výraznou nivační sníženinu „Brusičská jáma“, jejíž dno
zde zasahuje do neobvykle malé nadmořské výšky – pod 800 metrů). Nejznámějším jevem,
dávaným na Bukovci do souvislosti s A-O systémem, je tzv. pralouka, situovaná v terénním
prohybu (sedle) při jz. úpatí Bukovce. Rozšířená představa je, že současná louka byla uměle
založena v místech přirozených světlin, primárně podmíněných akumulací sněhu a dále udržovaných či rozšiřovaných pastvou lesní zvěře. Současné druhové bohatství této lokality si
totiž lze jen stěží vysvětlit v místech původně souvisle zalesněných (to platí mj. o Swertia perennis, která je odsud doložena již z r. 1594). Hromadění sněhu na okraji rozsáhlé deflační
plochy si lze poměrně snadno představit, stejně tak lze ale připustit mnohem prozaičtější výklad, tj. bezlesí podmíněné vydatnými prameništi – podobné světliny, někdy i značných rozměrů jsou v Jizerských horách poměrně hojné, zpravidla se však vyvíjejí na oligotrofním (rašelinném) podkladu a tudíž mají zcela odlišné floristické složení. Podobně by bylo možné relativizovat vliv A-O systému na charakter lesních společenstev. Kromě prostého expozičního
klimatu je třeba vzít v potaz i vlivy silné exploatace lesů přinejmenším od počátku 19. století:
těmito vlivy byly nejsilněji devastovány západní svahy, kde dnes také nacházíme nejchudší
lesní vegetace. Bez ohledu na tyto dílčí pochybnosti je ovšem nesporné, že lesní vegetace je
na Bukovci poměrně zřetelně diferencována, přičemž tyto rozdíly by jistě byly patrné i
v případě, že by lesy nebyly natolik hospodářsky zasaženy.
Floristické poměry
Bukovec náleží k botanicky nejlépe prozkoumaným lokalitám Jizerských hor. V 19. století
zde bádala řada českých i slezských botaniků, na počátku 20. století odsud vydali podrobnější
botanické údaje zejména F. Schustler (1981) a F. Firbas (1929). Později zde botanizoval J.
Veselý (1966), první inventarizační průzkum provedl o deset let později T. Sýkora (1976).
Ten ve floristické části své práce uvádí celkem 230 druhů cévnatých rostlin, z toho 203 druhů
potvrzených průzkumem a 27 druhů převzatých z literatury (tj. bez ověření). Inventarizační
průzkum je ovšem primárně (byť nikoliv důsledně) zaměřen na území tehdejší rezervace, která na rozdíl od současnosti byla menší o dolní část severních svahů (dnes dílec 271A), Upolínovou louku, louku „Nad cestou“ a převážnou část Pralouky.
Krátké botanické šetření prováděl na Bukovci K. Kubát (1986), který odsud vydal soupis 104
druhů. Druhý inventarizační průzkum uskutečnila E. Houšková (1989), z území rezervace ale
uvádí pouhých 115 druhů rostlin, přestože se věnovala i Upolínové louce a Pralouce. Podrobně květenu Bukovce zdokumentovali J. Pavlů a J. Burda (1999) – jde o první novodobý botaStrana 13
nický průzkum, jehož výsledky byly v nezkrácené podobě publikovány. V hranicích rezervace
zaznamenali celkem 264 taxonů cévnatých rostlin, dalších 65 přebírají z předchozích průzkumů a starší literatury. O jednoduché vyhodnocení květeny PR Bukovec se pokusil i autor
tohoto textu, vzhledem ke krátké době šetření ale bez jakéhokoliv nároku na úplnost. V lesní
části rezervace zjistil 180 druhů, v nelesních částech, které však byly sledovány jen velmi
zběžně, 62 druhů, za celé území pak 206 druhů; v několika případech jde o druhy dosud z PR
Bukovec neuváděné. Celkově byly dosud z Bukovce uváděny 342 druhy, jejichž úplný přehled je zařazen do přílohy S2.
V květeně je zastoupena řada druhů vzácných a ohrožených, jakož i větší počet druhů sice nikoliv vzácných, ale fytogeograficky zajímavých. Jejich rozbor přesahuje rámec této práce.
V tabulce níže jsou alespoň uvedeny druhy ohrožené dle červeného seznamu (PROCHÁZKA
2001), jakož i druhy zvláště chráněné. Jejich výčet je úctyhodný a nemá paralelu s žádnou jinou lokalitou v Jizerských horách. Celkově jde o 55 druhů, z toho 1 v kategorii C1, 3
v kategorii C2, 23 v kategorii C3 a 28 v kategorii C4. Další ohrožené taxony jsou mezi rostlinami v území již pravděpodobně vyhynulými (celkem 23, z toho dva v kategorii A, 5 v kat.
C1, 8 v kat. C2, 5 v kat C3 a 3 v kat. C4). Zvláště chráněné druhy jsou zastoupeny v 17 případech, v tom je 1 druh kriticky ohrožený (Botrychium matricariifolium), 2 druhy silně ohrožené (Pedicularis sylvatica, Swertia perennis) a 14 druhů ohrožených. (Mezi vyhynulými je 12
druhů zvláště chráněných, z toho 5 v kategorii kriticky ohrožených a 6 v kategorii silně ohrožených.) Většina ohrožených a zvláště chráněných rostlin je soustředěna do obou lučních enkláv.
Tabulka 6: Ohrožené druhy rostlin dle červeného seznamu (PROCHÁZKA 2001) potvrzené
z novější doby z PR Bukovec (PAVLŮ & BURDA 1999, vlastní šetření autora plánu péče)
vědecké jméno
Abies alba
Aconitum plicatum
Aconitum variegatum
Alchemilla plicata
Antennaria dioica
Arnica montana
Betula carpatica
Blechnum spicant
Botrychium lunaria*
Botrychium matricariifolium*
Campanula latifolia
Carex flava
Carex chabertii
Cicerbita alpina
Circaea alpina
Corydalis intermedia
Crepis mollis subsp. hieracioides
Dactylorhiza fuchsii
Dactylorhiza majalis
Daphne mezereum
Dentaria enneaphyllos
Epilobium alsinifolium
Epilobium obscurum
Epilobium palustre
Epipactis helleborine
české jméno
jedle bělokorá
oměj šalamounek
oměj pestrý
kontryhel řasnatý
kociánek dvoudomý
prha arnika
bříza karpatská
žebrovice různolistá
vratička měsíční
vratička heřmánkolistá
zvonek širokolistý
ostřice rusá
ostřice Chabertova
mléčivec alpský
čarovník alpský
dymnivka bobovitá
škarda měkká čertkusolistá
prstnatec Fuchsův pravý
prstnatec májový
lýkovec jedovatý
kyčelnice devítilistá
vrbovka žabincolistá
vrbovka tmavá
vrbovka bahenní
kruštík širolistý
Sý Ho PB
x . x
x . x
x . x
.
. lit
x . x
. x x
x . x
x x x
lit . lit
lit
x . x
.
.
.
.
. x
x x x
x . x
x . x
x x x
x . x
x x x
x x x
x . x
.
. x
.
.
.
x x x
x . x
V1 V2 V3
x . x
x . x
x . x
.
.
.
.
.
.
. x x
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
x . x
x . x
.
.
.
x . x
x . x
x . x
. x x
. x x
. x x
x . x
x . x
x . x
x . x
x x x
.
.
.
čs
C4
C3
C3
C3
C2
C3
C4
C4
C2
C1
C3
C4
C4
C4
C4
C4
C3
C4
C3
C4
C4
C3
C3
C4
C4
zch
§3
§3
§3
§3
§1
§3
§3
Strana 14
vědecké jméno
Gentiana asclepiadea
Gnaphalium norvegicum
Gymnadenia conopsea
Hieracium aurantiacum
Hieracium lactucella
Huperzia selago
Imperatoria ostruthium
Lunaria rediviva
Luzula sudetica
Lycopodium annotinum
Menyanthes trifoliata
Meum athamanticum
Monotropa hypopitys
Neottia nidus-avis
Pedicularis sylvatica
Phleum rhaeticum
Platanthera chlorantha
Poa remota
Polystichum aculeatum
Potentilla palustris
Ranunculus platanifolius
Streptopus amplexifolius
Swertia perennis
Tephroseris crispa
Trifolium spadiceum
Trollius altissimus
Valeriana excelsa subsp.
sambucifolia
Veratrum album subsp.
lobelianum
Veronica montana
Viola tricolor cf. subsp.
polychroma
české jméno
hořec tolitovitý
protěž norská
pětiprstka žežulník
jestřábník oranžový
jestřábník myší ouško
vranec jedlový
všedobr horní
měsíčnice vytrvalá
bika sudetská
plavuň pučivá
vachta trojlistá
koprník štětinolistý
hnilák smrkový
hlístník hnízdák
všivec lesní
bojínek švýcarský
vemeník zelenavý
lipnice oddálená
kapradina laločnatá
zábělník bahenní
pryskyřník platanolistý
čípek objímavý
kropenáč vytrvalý
stařinec potoční
jetel kaštanový
upolín nejvyšší
kozlík výběžkatý bezolistý
Sý Ho PB
x x x
. x x
x . x
x . x
lit . x
x . x
.
. x
x x x
x . x
x . x
.
. x
x x x
.
. x
x . x
x . x
x . x
.
. x
x . x
x . x
. x x
x x x
x x x
x . x
x . x
.
.
.
x x x
x . x
V1
x
x
.
.
.
.
.
x
x
.
.
.
.
x
.
.
.
.
x
.
x
x
.
.
.
x
x
V2
x
.
x
x
.
.
.
.
x
.
.
x
.
.
x
.
.
.
.
.
x
.
x
.
x
x
.
V3
x
x
x
x
.
.
.
x
x
.
.
x
.
x
x
.
.
.
x
.
x
x
x
.
x
x
x
čs
C4
C4
C3
C3
C3
C3
C4
C4
C3
C3
C3
C4
C3
C4
C3
C4
C3
C3
C4
C4
C4
C4
C2
C4
C3
C3
C4
kýchavice bílá Lobelova
x
x
x
x
x
x
C4
rozrazil horský
maceška trojbarevná
mnohobarevná
x
x
.
.
x
x
x
x
.
.
x
x
C4
C3
zch
§3
§3
§3
§3
§3
§3
§3
§2
§3
§2
§3
Sý – SÝKORA (1976), Ho – HOUŠKOVÁ (1989), PB – PAVLŮ & BURDA (1999), V1 – VIŠŇÁK hoc loco, lesní část
rezervace, V2 – dtto, nelesní část rezervace (pouze velmi zběžný průzkum), V3 – dtto, souhrn za lesní a nelesní
část; x – výskyt druhu, lit – pouze odkaz na starší nálezy; čs – kategorie červeného seznamu (C1-C4), zch –
zvláště chráněné druhy dle Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. (§1 – kriticky ohrožený, §2 – silně ohrožený, §3
– ohrožený druh).
*) Botrychium lunaria v území objevena v r. 2004 J. Gaislerem a v dalších letech zaznamenána v početné populaci; ojedinělý výskyt (1-2 ex) B. matricariifolium zjištěn od r. 2005
Tabulka 7: Vyhynulé a nezvěstné druhy PR Bukovec zařazené do červeného seznamu
vědecké jméno
Aquilegia vulgaris
Botrychium multifidum
Cardamine hirsuta
Coeloglossum viride
Corallorhiza trifida
Epilobium nutans
Epipogium aphyllum
Euphrasia caerulea
české jméno
orlíček obecný
vratička mnohoklanná
řeřišnice chlupatá
vemeníček zelený
korálice trojklaná
vrbovka nicí
sklenobýl bezlistý
světlík modrý
čs
C3
A
C4
C2
C2
C2
C1
C2
zch
–
§1
–
§2
§2
–
§1
–
Strana 15
vědecké jméno
Gentianella campestris subsp. campestris
Goodyera repens
Hypochaeris uniflora
Listera cordata
Listera ovata
Moneses uniflora
Pedicularis palustris
Pseudorchis albida
Pulsatilla alpina subsp. austriaca
Pyrola rotundifolia
Ribes petraeum
Rubus saxatilis
Sedum alpestre
Traunsteinera globosa
Viola biflora
české jméno
hořeček ladní pravý
smrkovník plazivý
prasetník jednoúborný
bradáček srdčitý
bradáček vejčitý
jednokvítek velkokvětý
všivec bahenní
běloprstka bělavá
koniklec alpinský bílý
hruštička okrouhlolistá
meruzalka skalní
ostružiník skalní
rozchodník alpský
hlavuška horská
violka dvoukvětá
čs
A
C1
C3
C1
C4
C1
C2
C2
C3
C2
C1
C3
C3
C2
C4
zch
§1
§1
–
§1
–
§2
§2
§2
§3
–
–
–
–
§2
–
Druh Epilobium nutans uvádí SÝKORA (1976), pravděpodobně však jde o záměnu s E. obscurum, která je na
prameništích poměrně častá. Pedicularis palustris uvádí KUBÁT (1986) a po něm (snad opisem?) i HOUŠKOVÁ
(1989), patrně se však jedná o záměnu s P. sylvatica.
Aktuální vegetace
A) Lesní část rezervace
Lesní porosty mají výrazně nejednotný charakter, který lze jen částečně připisovat vlivu rozdílných ekologických podmínek. Nespornou roli zde jistě sehrává expoziční klima, kdy vzniká kontrast mezi svahy teplých (jižních až západních) a chladných (severních až východních)
expozic. Neméně významný je ale i historický vliv člověka. Již z ortofotomapy je patrné ostré
rozhraní vegetačních formací podél hranice lesních hospodářských celků, které zde plně kopírují hranice bývalých panství Frýdlant a Semily. Tato hranice je místy velmi zřetelná i
v terénu a do jisté míry se i odráží ve složení květeny. Dokumentuje, že způsoby hospodaření
v obou částech území nebyly v minulosti stejné.
Na LHC Frýdlant se nacházejí tři základní typy lesních společenstev:
V nejnižší části území (dílec 271A), která byla do rezervace zahrnuta teprve po r. 1994, zcela
převažují nerovnoměrně zapojené smrkové mlaziny. Porosty mají skupinovité a hloučkovité
zapojení, časté jsou otevřenější, až pasekové úseky s dosud nesouvislou kulturou (vylepšením). Kromě smrku je místy hojný modřín, z listnatých dřevin zejména jeřáb, který sem zasahuje z výše ležících balvanitých deluvií. Kromě těchto dřevin je dosti hojně vysazený buk,
klen a místy i jedle, všechny tyto dřeviny jsou silně poškozované zvěří. Bylinné patro indikuje
kyselejší půdy, časté jsou podmáčené až zrašelinělé partie. Při úpatí se pomístně vyskytují
druhově bohatá společenstva pramenišť a náznaky vysokobylinných niv. V západní části je
smrkový porost zapojenější a vzrůstnější (tyčkovina až tyčovina). Na V pod cestou se nacházejí smrkové tyčkoviny, při hranici LHC zasahuje výběžek staré, silně prosvětlené bučiny.
Popsané porosty zaujímají místo staré smrčiny, která v 80. letech uschla a byla beze zbytku
vytěžena. Do rezervace byly začleněny z cílem ochránit předpokládaný původní genofond
smrku, který se zde udržel v podobě mlazin z přirozené obnovy. Jinak je ovšem stav této části
území dosti tristní a bez znalosti kontextu působí jeho začlenění do rezervace nepatřičně.
Střední část území (psk 271 B9/2/1a) tvoří dosti příkrý ssv. svah Bukovce, včetně vrcholového hřbítku. Jedná se o exponované polohy zasuťovaných svahů, ve vyšších polohách místy i
s vystupujícími skalkami a na ně vázanými víceméně přirozenými světlinami. současný porost
Strana 16
vznikl po odumření většiny porostu kulturní smrčiny (bez odtěžení) a následnou přirozenou
obnovou zejména jeřábu, která byla doplněna poměrně masivní obnovou umělou. Většinu
plochy zaujímá tyčkovina jeřábu, s pomístnou příměsí buku, klenu a smrku staršího i mladého
věku. Místy, zejména na JV se zachovaly souvislejší úseky smrkového lesa. Řídce se vyskytují zbytky původní staré listnaté etáže (buk, klen). Zajímavé jsou světliny při vrcholové linii,
které mají do jisté míry reliktní charakter, na jednom místě zde roste početnější jilm, dále je
zde více úseků s kapradinovými nivami, zejména s Dryopteris filix-mas, místy i s Athyrium
distentifolium. Bylinné patro je v průměru středně bohaté, ovšem nejednotného složení. Jako
dominanty zpravidla vystupují Calamagrostis villosa a Vaccinium myrtillus, k nim se často
druží např. Daphne mezereum, Dryopteris filix-mas, Galeobdolon montanum, Melampyrum
sylvaticum, Petasites albus, Phegopteris connectilis, Polygonatum verticillatum, Prenanthes
purpurea, Rumex arifolius, Senecio hercynicus, Silene dioica, Stellaria nemorum aj.,
v zachovalejších kleno-bukových fragmentech vystupuje i Galium odoratum a Mercurialis
perennis. Nezřídka je ale bylinné patro ochuzené o náročnější prvky a odpovídá spíše acidofilní horské bučině. Jihovýchodně od vrcholu se v jz. svahu nachází poměrně rozsáhlá světlina
pravděpodobně pasekového původu. Tato plocha je zřejmě posledním větším zbytkem kalamitní holiny (viz další odstavec), který dosud vzdoruje zalesnění.
Jižní část lesa na území LHC Frýdlant tvoří značně nezajímavé mladé smrčiny, které byly
založeny na rozsáhlé holině po likvidaci větrné kalamity z . 1966. Obnova lesa zde byla komplikovaná a probíhala po etapách – tomu odpovídá skupinovitě nestejnověké složení porostu a
dosud poměrně výrazné proluky, které jsou dolesňované teprve nyní. Jedná se převážně o tyčovinu (místy i nastávající kmenovinu), v níž je kromě smrku v menším množství zastoupena
i jedle slovenského původu. Holina byla zpočátku zalesňována bukem a jedlí, přičemž jedle
přežila alespoň z malé části, zatímco výsadby buku byly zničeny zvěří. V současnosti je
v mezerách opět sázena jedle s bukem, zatím s nejistým výsledkem. Bylinné patro je
v důsledku silného zápoje na většině plochy potlačeno, ve světlinách je druhově chudé a nezajímavé, jde o plochu v minulosti opakovaně devastovanou a snad i přirozeně chudší.
Také lesy na LHC Jablonec (dříve Polubný) je možné rozdělit do tří částí, zde ovšem méně
zřetelně odlišených. V jižním svahu se rozkládá mladší, nerovnoměrně smíšený porost buku a
smrku ve stadiu slabší kmenoviny. V důsledku velké zapojenosti má bylinné patro většinou
jen nízkou pokryvnost, zato je však druhově velmi bohaté, charakteristický je zde bohatý výskyt Dentaria bulbifera. Naproti tomu při okraji vrcholového hřbítku se nachází fragment staré bučiny s acidofilním podrostem (dom. Calamagrostis villosa) – jde o jednu z nejvýše položených bučin v Jizerských horách.
Druhou část území tvoří východní svahy. V jejich horním stupni je terén výrazně exponovaný, vystupují zde skalky a nachází se tu i větší suťová světlina s kapradinovou nivou (dom.
Dryopteris filix-mas, v jarním aspektu Corydalis intermedia – zde na jediném místě
v rezervaci). Nad touto přirozenou světlinou je v drobném fragmentu zachován suťový les
s Ulmus glabra a Acer pseudoplatanus (fytocenologicky lze snad hodnotit tento porost
v rámci as. Lunario-Aceretum). V méně exponovaném svahu přibývá buk a postupně i kulturní smrk, který v širokém okolí převažuje. Suťové polohy jsou v bylinném patře indikovány
mj. hojným výskytem Actaea spicata. Dále na východ pokračuje smrková kmenovina s dosti
hojným bukem, místy i klenem a jilmem. Starší porost (psk 23 A10/1) je obnovně silně prosvětlený (v dolní části byla vytvořena paseka s několika výstavky), byla z něj vytěžena převážná část smrku. Mladší porost (psk 23 A7) má dosud neporušený zápoje, převažuje smrk,
bylinné patro jeví vyšší míru ochuzení.
Pod vrcholovým hřbítkem se nachází opuštěný kamenolom, botanicky poměrně nezajímavý
(bližší údaje viz příloha S1, totéž i k dalším lokalitám). Pod ním navazuje dosti rozsáhlý zahliněný odval se smíšeným přípravným lesem; v jarním aspektu je tu nápadně hojná CorydaStrana 17
lis cava. Zcela dole u cesty je zachován fragment bohatší třtinové bučiny, jsou zde i drobná
lesní prameniště.
Jižní výběžek lesa (pod svážnicí) se vyznačuje přítomností podmáčených úseků. Po spádnici
protéká několik potoků, při nichž jsou založena výrazná prameniště, zčásti charakteru trvalých
bezlesí; větší potok s podmáčenou světlinou protéká při jz. okraji rezervace. Lesní porost tvoří
v převážné míře smrk, jen místy (v sušších partiích) je zastoupen buk a klen. Porosty jsou
různého věku a převážně kulturního původu. Výjimkou je psk 22 A13/5/1, která zřejmě představuje torzo přírodního lesa, vedle psk 23 A13 jde o nejpůvodnější porost na Bukovci. Ve
výrazně etážovitém porostu přežívá řada starých smrků patrně původního genofondu (možná
na jediném místě v PR), stromy jsou pravděpodobně značně vyššího stáří, než je uváděný věk
etáže 13; tohoto věku je zřejmě skupinovitě přimíšený buk. Většinu porostu ovšem pokrývá
střední etáž (5), v níž je kromě převažujícího smrku (z přirozené obnovy?) okrajově zastoupen
i buk (již za hranicí rezervace se nachází pěkná květnatá bučina, snad floristicky nejbohatší na
Bukovci.
B) Nelesní část rezervace
Tuto část rezervace lze rozdělit na tři dílčí lokality:
Upolínová louka. Zaujímá severní svah nad Jizerkou, na většině plochy zřetelně podmáčený,
s odvodňovacími stružkami. Severozápadní část louky je zřetelně oligotrofnější, celkově zde
převažují ostřicové louky blízké as. Caricetum goodenowii (v případě facie s Juncus filiformis
též Junco filiformis-Polygonetum bistortae), místy se vyskytují sušší úseky s dom. Avenella
flexuosa (řád Nardetalia). Směrem k východu přecházejí ostřicové louky do bylinnějších porostů z okruhu as. Polygono-Cirsietum heterophylli, v sušších partiích též s přechody k as.
Geranio-Trisetetum. Obecný je zde bohatý výskyt Trollius altissimus (cf. as. PolygonoTrollietum altissimi), po němž je tato louka i pojmenována, běžná je Crepis mollis subsp. hieracioides a Geum rivale, v oligotrofních partiích Eriophorum angustifolium. Nejméně na
dvou místech roste roztroušeně Swertia perennis. Řídce se vyskytuje Dactylorhiza majalis.
Při jižním okraji (za cestou) je pěkná skupinka bříz karpatských (Betula carpatica), kolem
pak vysokobylinná lada s Trollius altissimus.
Cenné porosty pokračují i dále za hranicí rezervace (a bohužel i za hranicí ochranného pásma). Při úpatí svahu, v blízkosti nedávno rekonstruovaného objektu „staré celnice“ roste velmi početně Swertia perennis, v zarostlém starém rameni Jizerky je pěkně vyvinuta as. Caricetum rostratae s bohatým výskytem Menyanthes trifoliata a Potentilla palustris (kvalitativně
srovnatelný porost v rezervaci chybí).
Pralouka. Je situována v jižním svahu s výraznými pramennými polohami. V dolní části se
nacházejí starší smrky jednotlivě, v hloučcích nebo i skupinách, kolem nich jsou vyvinuta bylinotravní lada, zčásti typu společenstev přechodových rašelin (sv. Sphagno recurvi-Caricion
canescentis), výše navazují smilkové trávníky s místy hojnou Arnica montana, charakteristický je zde bohatý výskyt Melampyrum sylvaticum. Celkově se na louce střídá několik navzájem obtížně odlišitelných společenstev. Oligotrofní vlhký typ je představován ostřicovými
trávníky as. Caricetum goodenowii, sušší typ reprezentují smilkové trávníky (as. HypericoPolygaletum?), ještě sušší pak as. Meo athamantici-Festucetum rubrae. „Průměrný typ“ představuje as. Polygono-Cirsietum heterophylli, s charakteristickým přechodem k as. GeranioTrisetetum (cf. P.-C. h. subas. geranietosum sylvatici). Obecně hojný je zde výskyt Trollius
altissimus. Ze vzácnějších druhů se dále vyskytují: Arnica montana (místy hojná), Crepis
mollis subsp. hieracioides (hojně), Dactylorhiza fuchsii (řídce roztroušená), D. majalis (místy
hojnější), Gymnadenia conopsea (dosti hojná), Menyanthes trifoliata (vzácně), Pedicularis
sylvatica (maloplošně, ale na více místech), Swertia perennis (v západní části roztroušeně),
Strana 18
Trifolium spadiceum (místy hojně), Veratrum album subsp. lobelianum (roztroušeně), dále se
uvádí např. Platanthera chlorantha (vzácná). Nápadný je místy masový výskyt Polygala vulgaris, který zřejmě souvisí s intenzivnějším sečením v novější době. Fytogeograficky významný je výskyt relativně teplomilných druhů Carlina acaulis a Dianthus deltoides.
V severovýchodní části louky se nacházejí výzkumné plochy VÚRV, na nichž je dlouhodobě
sledován vývoj luční vegetace pod vlivem různého managementu.
Louka nad cestou. Nejmenší ze tří nelesních lokalit, na rozdíl od předchozích dvou není významněji zamokřena. Jedná se o pravidelně sečené mezofilní trávníky chudšího křídla as. Geranio-Trisetetum, které výše přecházejí do oligotrofnějších porostů blízkých řádu Nardetalia,
případně as. Trifolio-Festucetum rubrae. Z významnějších druhů se běžně vyskytuje pouze
Crepis mollis subsp. hieracioides, dosti řídce Meum athamanticum, pouze krátce nad cestou
Gymnadenia conopsea a Trollius altissimus. Význačný je zde roztroušený výskyt Botrychium
lunaria a ojedinělé B. matricariifolium.
Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů
Příloha S1: Podrobnější popisy dílčích ploch (les)
Příloha S2: Floristický přehled
2.1.6 Zoologie
Jedno z nejvýznamnějších maloplošných zvláště chráněných území v Jizerských horách
z hlediska pestrosti biotopů a druhové diverzity živočichů. Velmi cenná fauna bezobratlých
vázaná na horské lesy, prameniště a květnaté louky s řadou reliktních a stenotopních druhů
(pavouci, motýli, brouci, dvoukřídlí, blanokřídlí atd.). Vysoké zastoupení druhů zařazených
v červených seznamech. Výskyt cenné fauny obratlovců s řadou zvláště chráněných druhů.
Z území PR a existuje řada publikovaných i nepublikovaných údajů o výskytu bezobratlých.
Z arachnologického entomologického hlediska patří k nejlépe prozkoumaným územím
CHKO Jizerské hory.
Inventarizační průzkum (dále jen IP) pavouků (Araneae) provedl v letech 1996–1998 a
2003–2005 KŮRKA (2005), přičemž výsledky z prvního období výzkumu byly publikovány
(KŮRKA 1999). Na území PR Bukovec bylo dosud zjištěno 116 druhů. Jedná se o relativně
bohaté druhové spektrum, podmíněné ovšem poměrnou heterogenitou sledovaného území, se
značně rozdílnými biotopy (lesní porosty na svazích s rozdílnou expozicí, oproti otevřeným
lučním biotopům). Celkem 16 druhů (14 % z celkového počtu druhů) je ekologicky významných, z nich osm je významných ve dvou kategoriích (preferují klimax a jsou vzácné až velmi
vzácné): Aphileta misera, Diplocephalus permixtus, Heliophanus dampfi, Lepthyphantes mughi, L. nodifer, Meionetta milleri, Pardosa sordidata a Robertus scoticus. Lepthyphantes
zimmermanni navíc patří do kategorie zranitelný druh. Tento podíl je sice nižší ve srovnání
např. s NPR Rašeliniště Jizery a NPR Rašeliniště Jizerky, nicméně podstatně vyšší
v porovnání s arachnofaunou Jizerskohorských bučin (dvojnásobný při srovnatelném celkovém počtu druhů). Jako nejbohatší a nejcennější se jeví arachnocenóza Pralouky s největším
počtem zjištěných druhů (50) i významných prvků (8). Poměrně bohaté spektrum bylo zjištěno také v lomu (42 druhů), ačkoliv počet významných druhů je zde nízký (pouhé dva) a ve
smíšeném porostu jeřábu a smrku (39 druhů, z toho 6 ekologicky významných). Arachnofaunu porostu bučiny se 33 druhy (z toho pouze dvěma ekologicky významnými) možno označit
v porovnání se smíšeným porostem jeřábu a smrku za standardní lesní společenstvo. Druhové
spektrum Upolínové louky bylo ve srovnání s Praloukou početně poloviční bez jediného významného druhu. Suť je sice druhově chudá, nicméně byl zde zjištěn nejvýznamnější druh
lokality, vzácný klimaxový a zranitelný Lepthyphantes zimmermanni.
Strana 19
Mnohonožky (Diplopoda) zde v rámci průzkumu této skupiny v CHKO Jizerské hory zkoumal KOCOUREK (1999, 2000, 2001). Zjistil zde 8 druhů: Julus scandinavius, Leptoiulus trilobatus, Mycogona germanica, Nemasoma varicorne, Ochogona caroli, Polydesmus complanatus, Polyxenus lagurus a Polyzonium germanicum.
IP motýlů vypracovali KRAMPL & MAREK (2005); tito autoři řadu nálezů z předchozích let již
rovněž publikovali (KRAMPL & MAREK 1999, 2003). V průběhu výzkumu v letech 1996–2005
bylo v PR Bukovec zjištěno 311 druhů motýlů, patřících do 34 čeledí, z toho 73 druhů považují autoři z hlediska ochranářského nebo faunistického za významné. Značně různorodá a
velmi bohatá fauna lepidopter odpovídá vegetační pestrosti přírodní rezervace. I když to není
v rámci Jizerských hor počet nejvyšší, přesto vysokou biologickou hodnotu této lokality dokládá velký počet typizujících druhů. Tak např. pro vlhké přirozené louky jsou charakteristické stébelnatka Ochsenheimeria urella, ohniváček Lycaena hippothoe, píďalky Perizoma albulatum a P. verberatum a můra Chortodes minima, pro louky s kýchavicí píďalka Eupithecia
veratraria. Pro horské smrčiny je charakteristická Argyresthia bergiella, pro smrčiny
s podrostem borůvky píďalka Xanthorhoe incursata, můry Hyppa rectilinea a Papestra biren,
pro rozkládající se dřevo odumřelých smrků zástupci čeledi Oecophoridae, Denisia nubilosella a D. similella. Typickými druhy horské bučiny s podrostem kapradin jsou hrotnokřídlec
Hepialus fusconebulosus a můra Phlogophora scita, s podrostem ptačince makadlovka Caryocolum cassellum, s podrostem lýkovce jedovatého jsou typickými druhy Anchinia daphnella
a A. cristalis. Na světlinách s hořcem tolitovitým se vyskytuje píďalka Perizoma obsoletarium. Pro klenové bučiny je charakteristický výskyt píďalky Nothocasis sertata. Předivka
Swammerdammia compunctella a píďalka Venusia cambrica jsou typickými zástupci fauny
lepidopter v sukcesních porostech jeřábu ptačího; pernatušky Platyptilia nemoralis a Hellinsia
osteodactyla obývají bohaté porosty starčků a zlatobýlu v podrostu řídkého lesa a podél cest.
Pro lesní okraje a lesní světliny na Bukovci jsou typickými obyvateli píďalka Perizoma affinitatum a boreomontánní zavíječi Udea nebulalis a U. decrepitalis, na jívách též píďalky
Chloroclysta miata a Hydriomena ruberata. V neposlední řadě byla na Bukovci zjištěna též
invazní můra Mythimna scirpi.
Nejcennější součást fauny motýlů PR Bukovec tvoří populace 15 stenotopních druhů: Hepialus fuconebulosus, Ochsenheimeria urella, Agonopterix petasitis, Anchinia daphnella, Eudonia sudetica, Udea nebulalis, Udea decrepitalis, Xanthorhoe incursata, Hydriomena ruberata, Rheumaptera subhastata, Perizoma affinitatum, Perizoma obsoletarium, Eupithecia veratraria, Venusia cambrica a Phlogophora scita, ale k významným patří i mnoho dalších druhů,
jako jsou např. předivka Swammerdammia compunctella, makadlovka Caryocolum cassellum,
obaleč Pandemis cinnamomeana, můra Syngrapha ain aj. Řada z těchto druhů je mono- a nebo oligofágních, přičemž jejich populace na Bukovci se většinou vyznačuje vyšší abundancí a
z hlediska zachování či šíření druhu má tedy nezastupitelný význam.
PR Bukovec patří z hlediska fauny motýlů k jedné z nejbohatších lokalit v celých Jizerských
horách, zvláště pokud jde o lesní stanoviště. Tento stav je způsoben nejen podložím a různou
expozicí svahů, ale i kontinuitou vývoje společenstev, která mohla úspěšně překonat i nepříznivá období v minulosti, včetně kalamitního výskytu a velkoplošného zničení smrčin obalečem modřínovým koncem 20. století. Ve srovnání s mnohem rozsáhlejší NPR Jizerskohorské
bučiny je zde na mnohem menším území koncentrováno velké množství faunisticky i zoogeograficky významných druhů motýlů, které se na území České republiky vyskytují většinou jen
velmi lokálně a mnohé z nich jsou vzácné. Z ochranářského hlediska je účelné zmínit výskyt
otakárka fenyklového (Papilio machaon) a píďalku Perizoma obsoletarium. V neposlední řadě je Bukovec určitým vstupním územím pro případné a pravděpodobné pronikání horských
druhů západním směrem z území Krkonoš do oblasti Jizerských hor, jak potvrzuje výskyt píďalek Perizoma obsoletarium, Eupithecia veratraria a patrně i dalších. Z uvedených skutečností vyplývá, že fauna motýlů Bukovce je mimořádně hodnotná. Lze předpokládat, že při
Strana 20
dalším výzkumu zde budou zjištěny ještě mnohé druhy motýlů, které dosud unikaly pozornosti, ale také zde bude účelné sledovat změny ve složení fauny, které jsou už nyní prokazatelné a větší než na jiných lokalitách Jizerských hor.
IP brouků, založený na sběrech z let 1992–1998 a doplněný o údaje jiných sběratelů, zpracovali VONIČKA & ČTVRTEČKA (1999). Jsou zde uvedeny i druhy zjištěné výzkumem suti na
východním svahu Bukovce, publikované v práci RŮŽIČKA & VONIČKA (1999). Byl zde potvrzen výskyt 354 druhů, patřících do 37 čeledí. Celkem 30 druhů je vzácných, lokálních nebo
faunisticky významných. Jsou to střevlíci Carabus arcensis, Harpalus solitaris, Lebia chlorocephala, Patrobus assimilis a Trechus rubens, druh Sphaerites glabratus z čeledi Sphaeritidae, druhy Choleva spadicea, Ch. nivalis, Ch. lederiana lederiana a Catops longulus z čeledi
Leiodidae, stenotopní drabčíci Bolitobius inclinans, Euryporus picipes, Omalium validum,
Stenus glacialis a Tachinus rufipennis, hnojník Aphodius piceus, kovaříci Denticollis interpositus, Diacanthous undulatus a Orithales serraticornis, lesknáček Epuraea angustula, majka
fialová (Meloe violaceus), tesaříci Agapanthia intermedia, Anaerea carcharias, Arhopalus
ferus, Cerambyx scopolii, Judolia sexmaculata a Saphanus piceus nebo nosatci Euophryum
confine, Notaris aterrimus a Tropiphorus obtusus.
Řadu údajů o výskytu mer (Psylloidea) na území PR Bukovec publikoval ve své souhrnné
práci o merách Jizerských hor LAUTERER (2001).
Množství nových údajů bylo získáno v rámci rozsáhlého entomologického výzkumu Jizerských hor v letech 2000–2008, který zahrnul další řády hmyzu, např. chrostíky (Trichoptera),
rovnokřídlé (Orthoptera), dvoukřídlé (Diptera) a blanokřídlé (Hymenoptera). Výsledky tohoto výzkumu byly souhrnně publikovány (VONIČKA & PREISLER 2008, 2009).
Poměrně značný počet zjištěných druhů z těchto skupin je klasifikován v Červeném seznamu
ohrožených druhů bezobratlých České republiky (FARKAČ et al. 2005).
Z území byly popsány i dosud neznámé druhy. V roce 1956 zde byl nalezen nový druh stonožky – Lithobius evae (DOBRORUKA 1958). Objeven zde byl neznámý druh dvoukřídlých
z čeledi Scathophagidae (výkalnicovití) – Norellisoma vonickai (ŠIFNER 2008). Několik druhů
zde bylo zaznamenáno poprvé v České republice nebo v Čechách.
Rovněž obratlovci zde byli v posledních letech poměrně intenzívně sledováni. Byl zde potvrzen výskyt řady druhů zvláště chráněných druhů a zařazených v červeném seznamu. Vyskytují se zde tři druhy obojživelníků: čolek horský (Triturus alpestris), který se rozmnožuje v
tůních na jihovýchodním a východním úbočí, ropucha obecná (Bufo bufo) a nejhojněji skokan
hnědý (Rana temporaria). ŠIMEČEK (1986) uvádí z Bukovce i výskyt mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), tento druh zde ale nebyl potvrzen. Plazi jsou zastoupeni ještěrkou živorodou (Lacerta vivipara), slepýšem křehkým (Anguis fragilis) a zmijí obecnou (Vipera berus).
Ze zvláště chráněných druhů ptáků zde hnízdí hýl rudý (Carpodacus erythrinus), sýc rousný
(Aegolius funereus), ťuhýk obecný (Lanius collurio), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra),
nepravidelně křepelka polní (Coturnix coturnix) a chřástal polní (Crex crex). Publikovány
byly významnější nálezy drobných zemních savců (VONIČKA & PREISLER 1999).
Významným faktorem, ovlivňujícím přírodní prostředí rezervace, je výskyt spárkaté zvěře,
zejména jelena evropského (Cervus elaphus), v posledních letech významně vzrostly i stavy
srnce obecného (Capreolus capreolus). Vysoké stavy zvěře zásadním způsobem ovlivňují
úspěšnost přirozeného zmlazování listnatých dřevin i odrůstání umělých výsadeb.
Výčet druhů zvláště chráněných a zařazených v červených seznamech (FARKAČ et al. 2005,
PLESNÍK et al. 2003) je uveden v následujících tabulkách.
Strana 21
Tabulka 8: Druhy živočichů zařazené do červených seznamů
název druhu
PAVOUCI – ARANEAE
plachetnatka Zimmermannova –
Lepthyphantes zimmermanni
kategorie dle poznámky k rozšíření, zdroj
červ. seznamů
zranitelná
DVOUKŘÍDLÍ – DIPTERA
bedlobytka Urytalpa rhapsodica
ohrožená
BLANOKŘÍDLÍ – HYMENOPTERA
čmelák Bombus wurflenii
hrnčířka Symmorphus allobrogus
ohrožený
ohrožená
Vzácný klimaxový druh, u nás zejména ve středních polohách (v mezofytiku) v listovém opadu suťových lesů
(KŮRKA 2005).
Velmi vzácný horský druh, popsaný z Tater a udávaný také ze Švýcarska a Rumunska. Dosud jediný nález v ČR
(ŠEVČÍK & VONIČKA 2008).
koutule Saraiella rotunda
kriticky ohrožená Lokálně hojný, horský druh. Nálezy v Jizerských horách
jsou vůbec nejsevernějšími známými lokalitami tohoto
druhu v Evropě (JEŽEK, VONIČKA & PREISLER 2008).
koutule Ulomyia plumata
kriticky ohrožená Lokálně hojný evropský druh, spíše horský, známý pouze
z Belgie, Francie, České republiky a Albánie (JEŽEK,
VONIČKA & PREISLER 2008).
Druh mírného pásma Evropy, kde se vyskytuje výlučně v
lovilka Platypalpus alpinus
zranitelná
podhorských a horských oblastech. V ČR zjištěn v Krkonoších, na Šumavě i v Jizerských horách (CHVÁLA &
VONIČKA 2008).
Evropský horský druh nalézaný ojediněle v severních pooctomilka Drosophila nigrosparsa
ohrožená
hraničních pohořích ČR (MÁCA 2009).
Saproxylický druh vyskytující se vzácně a lokálně v listpestřenka Brachypalpus laphriformis
zranitelná
natých lesích s přestárlými stromy a padlou trouchnivějící
dřevní hmotou (MAZÁNEK, VONIČKA & PREISLER 2009).
Vyskytuje se poměrně vzácně v zachovalejších listnatých
pestřenka Didea alneti
zranitelná
a jehličnatých lesích (MAZÁNEK, VONIČKA & PREISLER
2009).
Vzácný eurosibiřský druh s boreomontánním rozšířením.
pestřenka Lejota ruficornis
zranitelná
Vyskytuje se v rozvolněných, bažinatých, starých až přestárlých lesích s břízami a osikami. Údaje z Jizerských hor
byly publikovány mezi prvními nálezy tohoto druhu v
České republice (MAZÁNEK, VONIČKA & PREISLER 2009).
V okolí drobných vodotečí, mokřadů a pramenišť v rozpestřenka Orthonevra montana
zranitelná
volněných smrkových lesích (MAZÁNEK, VONIČKA &
PREISLER 2009).
Vyskytuje se vzácně na mokřinách v okolí pramenů a
pestřenka Trichopsomyia joratensis
zranitelná
potůčků v zachovalých lesích podhorských a horských
oblastí (MAZÁNEK, VONIČKA & PREISLER 2009).
Vyskytuje se na světlinách ve smrkových lesích, kde popestřenka Xylota ignava
zranitelná
letuje v okolí padlých osluněných kmenů. Larválním vývojem je zřejmě vázán na padlé a poraněné smrkové kmeny (MAZÁNEK, VONIČKA & PREISLER 2009).
stlačenka Platypezina connexa
kriticky ohrožená Velmi vzácný druh z neznámou biologií, zjištěný ve
Skandinávii, Německu, Polsku, ČR a Rusku (TKOČ &
VAŇHARA 2008).
Vzácný horský druh, jehož fytofágní larva žije zpočátku v
výkalnice Delina anthrax
ohrožená
listech, později ve stonku rostlin Veratrum album (ŠIFNER
2009).
Středoevropský horský druh, v České republice vzácný,
výkalnice Norellisoma alpestre
zranitelná
zaznamenaný v Krkonoších a Jeseníkách (ŠIFNER 2009).
maskonoska Hylaeus annulatus
STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH (2009)
Typický horský druh, relativně hojný v horských lesích a
na jejich okrajích (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009).
kriticky ohrožená Velmi vzácný, vyloženě horský druh s typickým eurosibiřským rozšířením. Z ČR existovaly jen sporné literární
údaje, v současné době je kromě Jizerských hor znám také
ze Šumavy (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009).
Strana 22
název druhu
červ. seznamů
pilatka Aglaostigma discolor
zranitelná
Montánní druh vázaný na stinné bučiny. Larvy se vyvíjejí
na různých hvězdnicovitých (MACEK 2009).
pilatka Arge pullata
ohrožená
pilatka Dolerus genucinctus
ohrožená
Velmi lokální a vzácný druh. Larvy se vyvíjejí na břízách
(MACEK 2009).
Lokální, poměrně vzácný druh podmáčených smrčin. Larvy se vyvíjejí na přesličkách (MACEK 2009).
pilatka Elinora koehleri
pilatka Tenthredo cunyi
ploskočelka Lasioglossum subfulvicorne austriacum
plotníček Spilomena differens
šíronožka Crossocerus barbipes
šíronožka Crossocerus congener
šíronožka Crossocerus styrius
trubčík Dryudella femoralis
vosa Dolichovespula adulterina
vosa Dolichovespula media
vosa Dolichovespula norwegica
vosík obecný – Polistes nimpha
zebřík Argogorytes mystaceus
BROUCI – COLEOPTERA
práchnivec Choleva lederiana
lederiana
drabčík Anthophagus alpestris
Lokální a nehojný druh submontánních až montánních
poloh. Larvy se vyvíjejí na řeřišnici (Cardamine spp.)
(MACEK 2009).
Velmi lokální a vzácný druh montánních až alpinských
zranitelná
poloh. V ČR uváděn dosud jen z vysokých sudetských
pohoří (Krkonoše, Jeseníky). Larvální vývoj není známý
(MACEK 2009).
kriticky ohrožená Vzácný vysokohorský eurosibiřský druh. Jako nový druh
pro ČR byl publikovaný teprve nedávno, mj. i na základě
údajů z Jizerských hor. Pravděpodobně bude ve vyšších
nadmořských výškách hojnější než se předpokládalo
(STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009).
Vzácný druh vyšších poloh hnízdící ve dřevě (STRAKA,
zranitelný
DVOŘÁK & BOGUSCH 2009).
zranitelná
Druh vyšších poloh, kde se vyskytuje na okrajích lesů a
pasekách. Na vhodných místech je hojný (STRAKA,
Drobný druh lesních cest a okrajů a lesostepí, v ČR vzácohrožená
ný a jednotlivě nalézaný (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH
2009).
Málo sbíraný druh hnízdící ve dřevě, vyskytující se přeohrožená
devším v lesích teplejších poloh (STRAKA, DVOŘÁK &
BOGUSCH 2009).
kriticky ohrožený Velmi lokální druh lesních pasek a okrajů lesů vyšších
poloh (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009).
Sociálně
parazitický druh. Nalézán je především v lesích,
zranitelná
řidčeji v intravilánech. Na horách je častější (STRAKA,
Dříve vzácný, nyní všeobecně rozšířený druh lesů a parků.
zranitelná
V horách méně častý (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH
2009).
Boreoalpinní druh, na horách v lesích a na rašeliništích
zranitelná
často dominantní (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009).
Málo sbíraný druh preferující otevřená stanoviště nížin a
zranitelný
podhůří (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009).
Roztroušeně se vyskytující druh okrajů lesů a lesostepí
ohrožený
ohrožená
zranitelný
V Čechách velmi lokální v chladných sutích, zasahuje až
do alpínského pásma (VONIČKA & ČTVRTEČKA 1999).
zranitelný
Arborikol a florikol. V zachovalých horských oblastech
na nejrůznějších květech, na vhodných biotopech hojný
(VONIČKA & ČTVRTEČKA 1999).
Stenotopní florikol, typický zástupce horské fauny. Na
vlhkých loukách na nejrůznějších květech. V ČR v zachovalých horských biotopech poměrně hojný (VONIČKA &
ČTVRTEČKA 1999).
Stenotopní florikol, typický zástupce horské fauny. Na
vlhkých loukách na nejrůznějších květech. (VONIČKA &
ČTVRTEČKA 1999).
drabčík Eusphalerum alpinum
zranitelný
drabčík Eusphalerum longipenne
zranitelný
Strana 23
název druhu
červ. seznamů
drabčík Lesteva monticola
zranitelný
drabčík Mycetoporus mulsanti
zranitelný
drabčík Olophrum piceum
zranitelný
drabčík Omalium validum
zranitelný
drabčík Parabolitobius inclinans
zranitelný
drabčík Xylostiba monilicornis
zranitelný
Cyphon punctipennis
krasec Agrilus integerrimus
zranitelný
ohrožený
kovařík Athous zebei
kovařík Denticollis interpositus
kovařík Diacanthous undulatus
kovařík Hypnoidus riparius
téměř ohrožený
ohrožený
ohrožený
ohrožený
kovařík Orithales serraticornis
majka fialová – Meloe violaceus
tesařík pižmový – Aromia moschata
ohrožený
zranitelná
téměř ohrožený
tesařík Saphanus piceus
téměř ohrožený
dřepčík Longitarsus brunneus
dřepčík Minota obesa
nosatec Tropiphorus obtusus
ohrožený
ohrožený
téměř ohrožený
OBRATLOVCI – VERTEBRATA
čolek horský – Triturus vulgaris
ropucha obecná – Bufo bufo
skokan hnědý – Rana temporaria
téměř ohrožený
téměř ohrožená
téměř ohrožený
ještěrka živorodá – Zootoca vivipara
zmije obecná – Vipera berus
bramborníček hnědý – Saxicola rubetra
datel černý – Dryocopus martius
hýl rudý – Carpodacus erythrinus
chřástal polní – Crex crex
téměř ohrožená
zranitelná
málo dotčený
málo dotčený
zranitelný
silně ohrožený
Stenotopní hygrofil žijící na březích potoků v detritu a
mechu, pod kameny apod. U nás po celém území v horách
poměrně častý (VONIČKA & ČTVRTEČKA 1999).
Fytodetricol a muscicol žijící nejčastěji v mechu, ve starých pařezech, tlejících látkách apod. V ČR poměrně hojný na celém území (VONIČKA & ČTVRTEČKA 1999).
Eurytopní hygrofil, fytodetritikol a humikol. Na rašeliništích, bahnitých březích vod a vlhkých loukách. V ČR na
příhodných biotopech hojný (VONIČKA & ČTVRTEČKA
1999).
Lokální a vzácný druh, nalézán v hnízdech krtků,
v jeskyních a sutích (VONIČKA & ČTVRTEČKA 1999).
V Čechách velmi vzácný druh, známý např. ze Šumavy
Lesní druh žijící pod kůrou stromů v chodbách lýkožroutů
Vzácnější druh ve středních a podhorských polohách, vázaný svým vývojem na lýkovec (VONIČKA & ČTVRTEČKA
1999).
Vzácný horský druh (VONIČKA & ČTVRTEČKA 1999).
Lokální a vzácný druh ve starých horských jehličnatých
lesích. (VONIČKA & ČTVRTEČKA 1999).
V Jizerských horách hojný druh (VONIČKA & ČTVRTEČKA
1999).
Ubývající druh společně se starými vrbami, na které je
vázán svým vývojem. Na Bukovci ve starých jívách
Široce rozšířený tesařík od nížin do hor. Imágo žije skrytě
a většina nálezů je jen náhodných. Ve skutečnosti je mnohem častější, než je možné usuzovat podle četnosti nálezů.
Obývá listnaté a smíšené lesy, vývoj larev probíhá
v mrtvém dřevě pařízků, kořenových nábězích a kořenech
nebo v dolních i podzemních částech uhynulých a hnilobou narušených stromů (VONIČKA & ČTVRTEČKA 1999).
Vzácný horský druh, v Čechách dosud známý jen z Krkonoš, Jizerských a Orlických hor (VONIČKA & ČTVRTEČKA
1999).
P. Vonička, nepubl. údaje
Velice hojný po celém území, rozmnožuje se ve všech
kalužích a tůňkách (P. Vonička, nepubl. údaje).
M. Pudil, nepubl. údaje
Na území PR hnízdí 1-2 páry (M. Pudil, nepubl. údaje).
Strana 24
název druhu
červ. seznamů
jestřáb lesní – Accipiter gentilis
křepelka polní – Coturnix coturnix
lejsek černohlavý – Ficedula hypoleuca
linduška luční – Anthus pratensis
ořešník kropenatý – Nucifraga
caryocatactes
sluka lesní – Scolopax rusticola
sýc rousný – Aegolius funereus
sýkora parukářka – Parus cristatus
ťuhýk obecný – Lanius collurio
rejsek horský – Sorex alpinus
zajíc polní – Lepus europaeus
zranitelný
téměř ohrožená
téměř ohrožený
málo dotčená
zranitelný
zranitelná
zranitelný
málo dotčená
téměř ohrožený
zranitelný
téměř ohrožený
Na území PR hnízdí 0-1 pár (M. Pudil, nepubl. údaje).
Na území PR hnízdí 1-2 páry (M. Pudil, nepubl. údaje).
VONIČKA & PREISLER (1999)
Pravidelný výskyt (M. Pudil, nepubl. údaje).
Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů
A) Rostlin y
Tabulka 9
název druhu
(Botrychium matricariifolium)
(Swertia perennis)
všivec lesní
(Pedicularis sylvatica)
hořec tolitovitý
(Gentiana asclepiadea)
(Meum athamanticum)
(Lunaria rediviva)
oměj pestrý
(Aconitum variegatum)
oměj šalamounek
(Aconitum plicatum)
(Gymnadenia conopsea)
plavuň pučivá
(Lycopodium annotinum)
prha chlumní
(Arnica montana)
(Dactylorhiza fuchsii subsp.
fuschsii)
prstnatec májový
(Dactylorhiza majalis)
kategorie dle
poznámka k rozšíření
Vyhl. 395/92
kriticky ohrožený louka „nad cestou“ (dílčí plocha č. 18), pouze 2
jedinci, od r. 2005 pravidelně
silně ohrožený na Pralouce a Upolínové louce na více místech
v bohatých, vitálních populacích, zasahuje i vně
ZCHÚ
silně ohrožený maloplošně na Pralouce (dílčí plocha č. 12),
poměrně vitální populace
ohrožený
lesní lemy, neudržované části bezlesí, paseky,
řídce roztroušeně
ohrožený
zejména na Pralouce místy dosti hojně
ohrožený
ohrožený
ohrožený
ohrožený
ohrožený
ohrožený
ohrožený
ohrožený
suťové polohy převážně ve východních svazích,
roztroušeně, vyznívá do okolí
severovýchodní svah pod „východním vrcholem“, snad na více místech, v minulosti též při
severním úpatí (SÝKORA 1976)
vysokobylinné nivy při severním úpatí Bukovce, místy roztroušeně
sušší trávníky, zejména na Pralouce, místy dosti
hojně, jinde vzácně
neověřený výskyt, PAVLŮ & BURDA (1991):
„severozápadní úpatí Bukovce“
oligotrofní sušší i vlhké louky, místy hojně, bohatá populace na Pralouce
v části Pralouky místy dosti hojně (dílčí plocha
č. 12)
vlhké louky, roztroušeně, místy hojně
Strana 25
název druhu
upolín nejvyšší
(Trollius altissimus)
vachta trojlistá
(Menyanthes trifoliata)
vemeník zelenavý
(Platanthera chlorantha)
vranec jedlový
(Huperzia selago)
kategorie dle
Vyhl. 395/92
ohrožený
(Botrychium lunaria)
poznámka k rozšíření
ohrožený
na vlhkých loukách hojně, též v lesních lemech
a nivách
maloplošně na Pralouce (dílčí plocha č. 31)
ohrožený
louky (dílčí plocha č. 10), jen 3 jedinci
ohrožený
pralesovitý porost při jižním okraji rezervace,
patrně i v severních svazích pod vrcholem
(PAVLŮ & BURDA 1991)
sušší trávníky (dílčí plocha č. 18 a 19), stovky
jedinců, od r. 2004 (objeveno J. Geislerem)
ohrožený
Řada dalších zvláště chráněných druhů (včetně dvou druhů na území ČR již pravděpodobně vyhynulých) byla
z Bukovce uváděna v minulosti, většinou ale již před více než 90 lety (SCHUSTLER 1918 aj.), jejich opětovné
nalezení je tudíž velmi málo pravděpodobné.
B) Živočichové
Tabulka 10
název druhu
kategorie dle
Vyhl. 395/92
otakárek fenyklový – Papilio machaon
ohrožený
majka fialová – Meloe violaceus
ohrožená
střevlík Carabus arcensis
ohrožený
svižník polní – Cicindela campestris
ohrožený
čmelák Bombus bohemicus
ohrožený
čmelák Bombus hortorum
ohrožený
čmelák Bombus hypnorum
ohrožený
čmelák Bombus jonellus
ohrožený
čmelák Bombus lapidarius
ohrožený
čmelák Bombus lucorum
ohrožený
pozn. k rozšíření, zdroj
Pralouka, Upolínová louka (KRAMPL
2005).
Parazitický druh vázaný na hnízda samotářských včel. Na loukách na území PR
Smrčina na severozápadním svahu
Okraje lesních cest (VONIČKA &
ČTVRTEČKA 1999).
Sociálně parazitický druh. V ekologických
nárocích následuje svého hostitele Bombus
lucorum (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH
2009).
Hojný lesní druh, zejména na vlhčích a
chladnějších biotopech se zástinem
Běžný druh chladnějších a vlhčích stanovišť, zejména lesů (STRAKA, DVOŘÁK &
BOGUSCH 2009).
Významný horský druh často navštěvující
brusnice (Vaccinium spp.). V horských
smrčinách a na rašeliništích lokálně hojný
Běžný druh výslunných otevřených stanovišť, jen zřídka stoupající do vyšších poloh
Běžný druh lesů, odkud proniká na zastíněné louky a pastviny (STRAKA, DVOŘÁK
& BOGUSCH 2009).
Strana 26
název druhu
čmelák Bombus pascuorum
kategorie dle
Vyhl. 395/92
ohrožený
Běžný eurytopní druh (STRAKA, DVOŘÁK
& BOGUSCH 2009).
Běžný lesní druh. Na horách je všeobecně
čmelák Bombus pratorum
ohrožený
rozšířený, v posledních letech sestupuje do
středních a nižších poloh (STRAKA,
čmelák Bombus ruderarius
ohrožený
Druh výslunných otevřených stanovišť. Široce rozšířený, ale vyskytuje se jen v malých počtech (STRAKA, DVOŘÁK &
BOGUSCH 2009).
Běžný druh horských lesů (STRAKA,
čmelák Bombus soroensis ssp. proteus
ohrožený
čmelák Bombus terrestris
ohrožený
Běžný druh otevřených stanovišť, který
stoupá do vyšších poloh jen výjimečně
Boreoalpinní druh vázaný na horská bezlečmelák Bombus wurflenii
ohrožený
sí (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009).
mravenec Formica lemani
ohrožený
Běžný druh (BEZDĚČKA 2003).
čolek horský – Triturus vulgaris
silně ohrožený Rozmnožuje se v tůních na severovýchodním úbočí Bukovce, letní výskyt např. na
Pralouce (P. Vonička, nepubl. údaje).
V území ojediněle nalézáni dospělci, místo
ropucha obecná – Bufo bufo
ohrožená
rozmnožování nenalezeno (P. Vonička,
nepubl. údaje).
ještěrka živorodá – Zootoca vivipara
silně ohrožená Velice hojná po celém území PR (P. Vonička, nepubl. údaje).
slepýš křehký – Anguis fragilis
silně ohrožený Hojný na loukách (P. Vonička, nepubl.
údaje).
zmije obecná – Vipera berus
kriticky ohrože- Vyskytuje se hojně po celém území PR (P.
ná
Vonička, nepubl. údaje).
bramborníček hnědý – Saxicola
ohrožený
Na území PR hnízdí 2-3 páry (M. Pudil,
rubetra
nepubl. údaje).
hýl rudý – Carpodacus erythrinus
ohrožený
Na území PR hnízdí 2-3 páry (M. Pudil,
nepubl. údaje).
chřástal polní – Crex crex
silně ohrožený Nepravidelně hnízdí, hnízdní výskyt zaznamenán např. v roce 2009 (M. Pudil,
nepubl. údaje).
křepelka polní – Coturnix coturnix
silně ohrožená Nepravidelně hnízdí, hnízdní výskyt naposledy zaznamenán v roce 2006 (M. Pudil,
nepubl. údaj).
ořešník kropenatý – Nucifraga
ohrožený
Občasné pozorování na Pralouce, hnízdění
caryocatactes
pravděpodobné (P. Vonička, nepubl. údaje).
sluka lesní – Scolopax rusticola
ohrožená
Pozorována při toku v roce 2007 (M. Pudil, nepubl. údaje).
Strana 27
název druhu
sýc rousný – Aegolius funereus
kategorie dle
Vyhl. 395/92
silně ohrožený
ťuhýk obecný – Lanius collurio
ohrožený
plšík lískový – Muscardinus
avellanarius
silně ohrožený
rejsek horský – Sorex alpinus
silně ohrožený
Na území PR hnízdí nepravidelně několik
párů ve vyvěšených budkách, stavy ale
kolísají (M. Pudil, nepubl. údaje).
Pozorován v hnízdní době, pravděpodobné
hnízdění min. 1 páru (M. Pudil, nepubl.
údaje).
Výskyt potvrzen odchytem 1 ex. v roce
2004 na Pralouce (P. Vonička, nepubl.
údaj).
Výskyt potvrzen odchytem několika ex.
v roce 1989 (VONIČKA & PREISLER 1999).
2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti
v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti
a) ochrana přírody
Bukovec je jako státní přírodní rezervace chráněn již od roku 1960, příslušný zřizovací výnos
ale není součástí rezervační knihy. Nové vyhlášení proběhlo v r. 1965, patrně v nezměněných
hranicích. Do rezervace jsou zahrnuty porosty 62a1-5 v polesí Jizerka a 22a1-11 a bezlesí 29
v polesí Polubný, dle LHP k 1. 1. 1959, resp. 1. 1. 1952; celková výměra SPR činila dle výnosu 28,91 ha. V roce 1987 byla rezervace opět přehlášena, a to ve stejném územním vymezení
a beze změny rozlohy. V r. 1994 byla rezervace rozšířena na dnešní rozlohu 56,87 ha (dle nařízení, reálná rozloha dle současného vymezení cca 52 ha). Nově byly do ZCHÚ zahrnuty lesy při severním úpatí vrchu (dílec 271A), tzv. Upolínová louka a celá „Pralouka“ (dříve do
rezervace zasahovala jen svojí menší sv. částí).
V rezervaci zpočátku zřejmě neprobíhal aktivní management, její prospěšnost ovšem vyšla
najevo, když v r. 1964 žádal podnik státních lesů o povolení těžby kamene ve starém lomu na
Bukovci: díky existenci rezervace bylo možné tomuto záměru, který by jistě značně narušil
přírodní hodnoty území, účinně zabránit. V r. 1966 zasáhla lesy v západní části Bukovce ničivá vichřice, po níž zůstalo vyvráceno 6 ha porostů (tehdy smrkové kmenoviny mýtního věku).
Státní ochrana přírody tehdy souhlasila s vytěžením porostů, vzhledem k jejich silnému poškození a riziku přemnožení kůrovce, požadovala ale zalesnění stanovištně původními dřevinami a „sadebním materiálem získaným z lesního osiva vhodných ekotypů a zaručené provenience“. Toto bylo skutečně do jisté míry respektováno, jak vyplývá ze sdělení Lesního závodu ve Frýdlantě v Čechách ze dne 8. 9. 1969, kde se uvádí, že v tomto roce bylo v příslušném
porostu vysazeno 9000 ks sazenic jedle bělokoré a 24700 sazenic buku. Současně je však
uvedeno, že jedle je původem ze Slovenska (bez bližší lokalizace) a většina buku rovněž ze
Slovenska, LZ Ulič (tj. Východní Karpaty, v blízkosti ukrajinské hranice), zbytek buku pak
původem z Jizerských hor. Výsadby se ovšem z větší části neujaly a kalamitní holina byla
později zalesněna převážně smrkem, část jedlí přežila v porostu přežívá dodnes, buk byl takřka bez výjimky zničen zvěří.
V r. 1971 byla na Bukovci, s pokračováním na SPR Rašeliniště Jizerky zřízena naučná stezka,
tehdy první v Severočeském kraji.
V r. 1977-1980 jsou smrkové lesy na Bukovci silně poškozeny žíry obaleče modřínového, v r.
1978 a 1980 byl v jižní části území (LZ Harrachov) letecky aplikován insekticid.
V 80. letech rychle usychají starší smrkové porosty v rezervaci i jejím okolí. V r. 1986 jsou
zahájeny podsadby usychající smrčiny v severním svahu Bukovce, vzhledem k erozi půdy na
Strana 28
kamenité suti je pro zalesnění dovážená půda z blízkého okolí Jako protierozní zábrana slouží
narovnané pořezané smrkové souše. Zalesňování pokračuje i v dalších letech, původně zamýšleného rozsahu ale nedosáhlo a v důsledkem nedostatečné ochrany listnatých výsadeb
před zvěří jsou vysoké ztráty.
Ke konci 80. let je vytěžena poškozená smrčina v severní části území, která byla k rezervaci
přičleněna až později, s cílem zajistit ochranu pro geneticky kvalitní populaci smrku.
V dalších letech je pokračováno se zaváděním cílových dřevin, přetrvávajícím problémem,
zásadně omezujícím efekt těchto výsadeb jsou vysoké škody zvěří. V nejnovější době je obnovně rozpracována smíšená smrčina při jihovýchodním okraji rezervace, s cílem přeměnit
dosud převážně smrkový porost na porost převážně listnatý.
Celkově je možné říci, že v PR Bukovec probíhá již dlouhodobě poměrně intenzivní ochranářský management. Ten se týká především sečení luk, které bylo v posledních letech každoroční. V lesních porostech je investováno značné úsilí do zavádění listnatých dřevin, byť výsledky jsou značně limitovány stále silným tlakem zvěře. Dále je průběžně udržována naučná
stezka, opakovaně se provádí vytrhávání invazní lupiny mnoholisté z lomu, případně dalších
míst v rezervaci. Louky v západně části území jsou od r. 1993 pravidelně sečeny, čímž je pečováno o jejich biodiverzitu. Blíže k managementu viz v dalších kapitolách.
b) lesní hospodářství
Současný lesní porost Bukovce je silně ovlivněn lidskou činností, která se zde projevila
v mnohem větší míře než v kterékoliv jiné lesní rezervaci Jizerských hor. Hloubka přeměny
lesů je zde způsobena faktem, že Bukovec leží v těsném sousedství osady Jizerka, jejíž původ
sahá až do středověku. Zřejmě již kolem r. 1410 působili pod Bukovcem vlaští prospektoři,
kteří v potočních náplavech pátrali po drahých kamenech. Trvalejší osídlení je na Jizerce doloženo kolem poloviny 16. století a lze usuzovat, že obydlí byla přednostně stavěna v úbočí
Bukovce, neboť tyto polohy se lépe hodí k pastvě dobytka a jsou i klimaticky příjemnější než
mrazová pánev při toku Jizerky. Těžba dřeva pro místní spotřebu nemusela být velká, pokud
se však soustřeďovala na nejbližší porosty, jistě ovlivnila stav porostů. V daném území je
takto nejvíce exponovaná západní část lesního porostu Bukovce. Na Jizerce ovšem působili i
uhlíři, kteří spotřebovali mnoho dřeva. K pálení dřevěného uhlí se používalo dříví smrkové a
jedlové, na podíl buku tedy neměla tato činnost negativní vliv.
Pokud jde o druhové složení dávných lesů, mnohé napovídá již místní jméno Bukovec. Casper von Schwenckfeld, který na Jizerku zavítal již někdy v 16. století, označuje strmý vrch
jako „mons fagorum“, tedy horu buků (NEVRLÝ, SIMM & PIKOUS 2006). Toto označení vzbuzuje dojem, že buky zde rostly ve velkém množství. Z podobné doby pochází i blíže necitovaný záznam z r. 1578, který uvádí, že „na Bukovci je všechno dříví bukové“ (SCHLEGER
1970). Tento údaj je ovšem vztahován k bývalému panství Semily, tj. k území dnešního LHC
Jablonec: dominance buku v této části Bukovce ovšem není ničím překvapivým.
V chladnějších severních svazích mohly být poměry odlišné i když i zde byl buk jistě hojnou
dřevinou. Konkrétnější představu o stavu lesů na Bukovci, a to přímo v jeho „frýdlantské“
části poskytuje mapa lesů revíru Jizerka z r. 1813. Na ní je zřetelně vidět, že západní část
kopce je již bezlesá, stejně jako vrchol. Pouze níže v severních svazích (a při hranici panství)
se nachází vzrostlý jehličnatý les. Zda šlo o les smrkový nebo zda v něm rostla i jedle (v r.
1732 uváděná na revíru Jizerka jako nejčastější dřevina), nelze z této edice mapy vyčíst. Stejně tak není možné zjistit, zda starý porost sahající až k severnímu úpatí Bukovce byl pozůstatkem pralesa či zda šlo již porost výrazněji hospodářsky ovlivněný. V této době již byly
lesy v širokém okolí Jizerky z větší části vytěženy, k jejich největší exploataci docházelo
zhruba v letech 1780-1820. Ušetřen nebyl ani Bukovec, zvláště když se zde v hojnosti nacházelo tvrdé dřevo, které se jinde již stávalo nedostatkovým. To mohlo již na přelomu 18.-19.
Strana 29
století vést ke změnám druhového složení zdejších lesů ve prospěch smrku. Je třeba poznamenat, že k tomuto odlesnění došlo ještě dříve, než byla na Jizerce do provozu uvedena první
sklárna (1829), rozvoj sklářství v širším regionu nicméně stimuloval i těžbu dřeva
v odlehlejších územích.
V mapě z roku 1852 jsou již číslované porosty, které jsou koloritem zařazeny do věkových
tříd. Nepochybně k mapám existovala i nějaká „hospodářská kniha“, ta se však v archivech
zřejmě nezachovala (není o ní zmínka v historických průzkumech). V mapě překvapí porost I.
věkové třídy (tedy do 20 let) v západní části Bukovce, přibližně v hranicích paseky z r. 1813,
z toho by bylo možné usuzovat, že zde přinejmenším 40 let trval stav blízký bezlesí. S tím koresponduje i mapa stabilního katastru z pol. 19. století, kde je zde dokonce zakreslena pastvina se stromy. Patrně se jednalo o velmi nesouvislý porost částečně výmladkového charakteru,
v němž byla extenzivně prováděna pastva dobytka. Ve střední části svahu se nachází zbytek
starého porostu, jehož rozsah je ale oproti r. 1813 značně ztenčen porosty 2. věkové třídy, tj.
vytěženými nejpozději v r. 1832.
Další mapa je až z r. 1881, kdy již byly lesy frýdlantského panství 10 let rozděleny sítí průseků. Na Bukovci jsou vyznačen tři porosty (61 a, b, c), kdy porost a) odpovídá západnímu svahu, porost b) zhruba vrcholovému hřbetu s částí přilehlého severního svahu a porost c) severnímu svahu až k toku Jizerky. Porosty a, c jsou II. věkové třídy, porost b) III. třídy. K revíru
Jizerka je k dispozici i „porostní kniha“ z r. 1871, bohužel chybí mapa ke stejnému datu, na
Bukovci však mezi r. 1871 a 1881 zřejmě nedošlo k větší změně. Porost 61a (6,7 ha) tvoří
smrk ve věku 5-20 let (tomu odpovídá rok vzniku 1851-1865), bonity 3; porost 61b (11,1 ha)
je smrk 45-50 let (1821-1826), bonita 3; porost 61c (12,6 ha) je smrk s jednotlivým bukem,
15-20 let (1851-1856), bonita 2. Mimoto se uvádí ještě drobný porost 61d (0,16 ha), což je
smrk 60-70 let, bonita 3.
Z uvedeného je zřejmé, že již kolem roku 1860 byly všechny porosty na Bukovci (alespoň
v jeho „frýdlantské“ části) holosečně obnoveny a zcela převažující dřevinou v nich byl smrk.
Obnova pak byla zřejmě z velké části umělá, přičemž k zalesnění byl nejspíše použit smrk
původem z Jizerských hor, nelze však vyloučit, že osivo bylo získáno z nižších poloh.
Na mapě z r. 1937 je již zakreslena cesta vedená severním úbočím, v té době již na opačné
straně Bukovce existoval kamenolom. Značný rozsah odlesnění v tomto prostoru dokládá letecký snímek z r. 1938.
V prvních desetiletích 20. století byly odtěženy lesy v severních svazích nad cestou, dle LHP
z r. 1950 byl porost ve vrcholové části založen v r. 1926, porost níže ve svazích v r. 1906.
V prostoru pod cestou (k údolí Jizerky) jsou porosty staršího věku, zejména v západní části.
Na dobových fotografiích z 20. a 30. let (NEVRLÝ, SIMM & PIKOUS 2006) je dobře vidět stav
lesa v severních svazích Bukovce v té době. Je zde patrná rozsáhlá holina, při jejímž okraji
vystupují jedlové výstavky, kolem se rozkládá starší smrkový porost, buk není v porostu patrný.
Na mapě z r. 1950 jsou zachyceny porosty, které dnes již ve své většině neexistují. Doplňující
informace lze získat z hospodářské knihy. Porost 61 a3 (16,9 ha; větší část porostu „pod cestou“) měl v r. 1950 věk 99 let, založen tedy v r. 1851, smrk 10 (vtroušené dřeviny ani další
poznámky bohužel nejsou v této strojopisně vyplněné hospodářské knize uvedeny); 61 b (západní část porostu „pod cestou“) byl etážovitý, 139/34 let (tj. r. 1811/1916), sm 10; porost
62a1 (severní svah nad cestou) 44 let (1906), sm 10; 62a2 (vrcholový hřbet a svah pod vrcholem): 24 let (1926), sm 9, jř 1; 62a3 (jihozápadní svah): 91 let (1859), sm 10; 62a4 (sz.
okraj nad lesovnou): etážovitý porost 134/xx let, sm 10/sm 4, jř 6.
Historické údaje k lesům v jižní části území (dnes LHC Jablonec) jsem neměl k dispozici –
tyto jsou archivovány na jiném místě a starší podklady jsou většinou žel ztraceny. Z věku
Strana 30
uváděného v současném LHP lze však alespoň odvodit rok založení porostu. Zajímavý je původ porostní skupiny 23 A7, neboť ten se časově kryje s činností kamenolomu. Není ovšem
zřejmé, nakolik bylo toto rozsáhlé odlesnění podmíněno založením a provozem lomu. Na leteckém snímku z roku 1938 je totiž patrné, že na části plochy této porostní skupiny již rostl
řídce smrk, původem snad z uvolněné dolní etáže. Nelze vyloučit, že současné porosty
s převažujícím bukem vznikly přirozenou cestou na plochách, které byly v době činnosti lomu
ponechány bez zalesnění. Původ porostu by ale ohly dosvědčit teprve archivní údaje.
V mapách z prvního a druhého vojenského mapování a z mapy stabilního katastru je také patrný značně větší rozsah pralouky, která tehdy zasahovala až do současného lesního dílce
22A. Enkláva starých smrků a buků v dolní části tohoto dílce (psk 13/5/1) se vyvinula ze
stromových hloučků a skupinek v okrajové části extenzivně využívaných travních porostů, jak
to i dokládá letecký snímek z r. 1938.
V r. 1966 vznikl po červnové vichřici rozsáhlý polom v západní části rezervace, v tehdy nejstarším porostu v rezervaci. Rozsah škody byl vyčíslen na 500 plm. Polom byl se souhlasem
SÚPPOP vytěžen. V r. 1973 navázala další, již neschválená těžba v objemu 438,7 plm,
v poškozených zbytcích porostu, které hrozily rozvratem. Vzniklé holiny byly zprvu zalesňovány bukem a jedlí (požadavek ochrany přírody), po úhynu většiny výsadeb byla obnova provedena smrkem. Jedle i větší část bukových výsadeb byly původem ze Slovenska, šlo tedy o
zcela nevhodný genofond z karpatské oblasti. Obnova se potýkala s opakovaným nezdary,
porostní mezery se nepodařilo zcela vyplnit dodnes.
Na konci 70. let byly lesy na Bukovci zasaženy žíry obaleče modřínového, proti němuž bylo
na území LZ Harrachov použito leteckých postřiků (1978, 1980). V r. 1982 a 1983 se objevily
i žíry ploskohřbetky smrkové. Nedlouho poté i do lesů Bukovce zasáhl lýkožrout smrkový,
následkem čehož starší smrkový porost v severních svazích vrchu rychle usychal. Uschlý porost v rezervaci byl částečně zachován, naproti tomu porost pod cestou (tehdy mimo rezervaci) byl postupně zcela vytěžen. V severním svahu byl v r. 1986 realizován projekt na zastavení eroze a rekonstrukci lesa: ve svahu byly narovnány pořezané souše, za ně byla nanesena
zemina a do ní byly provedeny výsadby jeřábu, buku a klenu. Tyto výsadby (podsadby) pokračovaly s menší intenzitou i v dalších letech, vlivem nedostatečné ochrany před zvěří byly
ale silně poškozeny až zcela zničeny. Podrobnější popis zásahů z posledních tří desetiletí je
obsažen v kapitole 2.5.
Tabulka 11: Věk porostů a etáží dle LHP – LHC Frýdlant
odd
271
271
271
271
271
271
271
271
271
271
271
dílec
A
A
A
A
A
B
B
B
B
B
B
psk
2a/ 1a
2a/ 1a
2b
17 / 1b
17 / 1b
3 / 1b
3 / 1b
4
9 / 2 / 1a
9 / 2 / 1a
9 / 2 / 1a
etáž
1a
2a
2b
1b
17
1b
3
4
1a
2
9
plocha*
4,56
3,65
3,85
0,26
0,39
0,47
3,77
1,92
3,61
2,41
4,82
zakm*
5
4
10
4
6
1
8
10
3
2
4
věk*
9
14
14
8
164
7
25
31
7
17
84
rok*
1993
1988
1988
1994
1838
1995
1977
1971
1995
1985
1918
*V ys v ět li v k y: plocha – parciální plocha etáže, zakm – zakmenění, věk – střední věk porost nebo etáže dle
LHP (k r. 2002/2003), rok – rok vzniku porostu/etáže odvozený z věku uváděného v LHP
Strana 31
psk 271 A2a/1a, 2b: v r. 1950 dva velké porosty, v menší západní části etážovitý porost 139/34 let (založení v r.
1811/1916), ve větší střední a východní části věk 99 let (tj. r. 1851), jako dřevina uváděn jen smrk.
psk 271 B9/2/1a: dle údajů v LHP z r. 1950 jde o dva přibližně stejně velké porosty (a tři menší), jejichž věk byl
tehdy 44 let (tj. založeno 1906) a 24 let (tj. založeno 1926). Hlavní dřevina smrk, místy příměs jeřábu.
Tabulka 12: Věk porostů a etáží dle LHP – LHC Jablonec
odd
22
22
22
22
22
23
23
23
23
23
23
23
23
dílec
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
psk
5a
10
13 / 5 / 1
13 / 5 / 1
13 / 5 / 1
2
5
5a
6
7
10 / 1
10 / 1
13
etáž
5a
10
1
5
13
2
5
5a
6
7
1
10
13
plocha*
0,36
1,38
0,17
0,52
0,87
0,19
0,31
0,51
0,3
5,88
0,42
3,4
0,41
zakm*
9
8
1
3
5
7
9
7
9
9
1
8
9
věk*
42
100
5
41
130
14
41
42
51
70
5
100
130
rok*
1961
1903
1998
1962
1873
1989
1962
1961
1952
1933
1998
1903
1873
c) zemědělské hospodaření
Louky pod Bukovcem jsou již po staletí udržovány sečením a pastvou. Hospodářský vliv sahá
nejméně do 17. století, s intenzivnější péčí lze počítat až od cca r. 1829, kdy byla na Jizerce
zprovozněna sklárna a postupně pak přibývalo obyvatelstva. V roce 1884 stálo na Jizerce 42
domů a žilo zde téměř 430 obyvatel (NEVRLÝ, SIMM & PIKOUS 2006). S tím jistě souvisely
vysoké stavy dobytka, jimž ovšem zdejší louky, zejména v dolní části osady, skýtaly jen podprůměrný výnos nepříliš hodnotné píce. Nejpozději v této době byly zamokřené louky pod
Bukovcem povrchově odvodněny, neboť byla jistě snaha zužitkovat maximum volných ploch.
Běžně se provozovala pastva, z níž snad byly vyňaty nejmokřejší plochy.
Se zánikem sklářství na počátku 20. století ubylo na Jizerce lidí a zřejmě i dobytka. Poněkud
tak klesla intenzita využití luk, ty však nepřestaly být využívány, pouze východní část pralouky (dnes lesní dílec 22A) byla patrně zalesněna. Na dobových fotografiích z 1. poloviny 20.
století je patrná udržovanost krajiny, dílčí pokosené plochy a systém odvodňovacích stružek.
Sečení luk v zájmovém území zcela neustalo ani po 2. světové válce, kdy Jizerka prodělala
další demografický útlum. Louky pod Bukovcem se kosily každoročně, pravděpodobně až
někdy do 70. až 80. let, pak po určité období zůstaly ležet ladem. V letech 1990-1996 o porosty pečovaly státní lesy, získané seno sloužilo ke krmení tažných koní. Po rozšíření rezervace na současnou rozlohu (1994) přešla údržba luk do režie správy CHKO, LČR o seno již nejevily zájem. Sečení v dalších letech probíhalo s jistými nepravidelnostmi, v r. 1998, 2000 a
2002 se patrně nekosilo vůbec, v r. 1999 bylo posečeno vše, v r. 2001 jen Upolínová louka, od
r. 2003 se pravidelně kosí vždy jen polovina z každé louky. Na dalších loukách na Jizerce
(mimo území rezervace) lze v posledních cca deseti letech pozorovat určité oživení péče o
travní porosty, spočívající zejména v extenzivní pastvě ovcí. Sečeny jsou i louky v horní části
osady západně od silnice, ne však již zrašelinělé partie blíže lesnímu okraji. Sečením je podporována druhová rozmanitost lučních společenstev, porosty však (zejména oligotrofní typy)
jeví poměrně značnou rezistenci vůči degradaci v důsledku vynechání pravidelné údržby; díky
tomu lze provozovat extenzivní management, aniž by to zásadně ohrozilo biodiverzitu. Ze
sledování na výzkumných plochách v sv. části Pralouky vyplývá, že sečení nevede
k významnějším kvalitativním změnám v botanickém složení porostu, ale jen ke změnám
Strana 32
v pokryvnosti druhů. Častější sečení nicméně prospívá některým ohroženým rostlinám, jako
jsou prstnatce, pětiprstka či všivec lesní, v jisté míře snad i arnika, naopak spíše negativní vliv
má na upolín a kropenáč vytrvalý (u něj je třeba seč provádět až v pozdním létě). V případě
sušších luk jistě došlo ke změnám druhového složení a struktury porostů v důsledku zániku
pastvy; dokladem toho může být vymizení hořečku ladního, který je na trvalém pastevním
vlivu existenčně závislý a z tohoto důvodu celostátně na pokraji vyhynutí.
d) myslivost
Jizerské hory jsou významnou chovnou oblastí jelení zvěře, jejíž stavy jsou zde od druhé poloviny 20. století vysoké. S tím souvisí i značné škody na lesních porostech, které se týkají jak
obnovy (okus listnatých kultur a nárostů, případně výsadeb jedle, v malé míře i dalších jehličnatých dřevin), tak i porostů středního věku (loupání a ohryz ve smrkových tyčovinách). Vysoké škody působené zvěří jsou velmi nápadné i v PR Bukovec. Jde přitom o vliv chronický,
jak lze vysledovat z přítomnosti mnoha deformovaných vícekmenných buků, které zjevně
přežívaly pod silným tlakem zvěře. Zmlazení a početná umělá obnova buku, ale i další dřevin
(klenu, jilmu, jeřábu, jedle) je vystavována intenzivnímu okusu, po němž buď přežívá
v zakrslých okusových formách anebo postupně zcela hyne. Patrně nikde jinde v Jizerských
horách není vidět tolik krnících buků deformovaných okusem, často jde o stromky více než
20 let staré a jen přibližně metr vysoké, porosty ještě vyššího věku stagnují ve výšce dvou
metrů. Tento stav je přitom jen zčásti vyvolán extrémními podmínkami stanoviště (porost ve
vrcholových partiích je přirozeně zakrslého vzrůstu). Situace se v poslední době mírně lepší,
jak přibývá v lesích Bukovce přirozené i umělé obnovy a současně se poněkud snižují stavy
vysoké zvěře (jako škůdci na mladých porostech jsou z minulosti uváděni i zajíci a myšovití).
Překvapivě relativně málo je poškozována vysazená jedle bělokorá, která je proti zvěři často
jen nedokonale chráněna. Zvýšenou odolnost zvěře vůči okusu ostatně ukazují i tyčoviny
v západní části rezervace, založené v r. 1969. Přestože zde bylo vysázeno více buků než jedlí,
z bukových výsadeb nezůstalo nic, zatímco jedle jsou zde dosud řádově stovky jedinců. Dodatečné zalesnění ale bylo provedeno smrkem, který je zde dnes výrazně převažující dřevinou. Jako relativně odolný se ukázal i jeřáb, na rozdíl od jiných lokalit v Jizerských horách,
kde je zvěří poškozován více než buk. Důvodem je zde zřejmě vysoký reprodukční potenciál
jeřábu, který i dříve tvořil významnou složku porostů. Nicméně poškozován je i jeřáb, zejména v místech, kde má jen okrajové zastoupení. V současnosti se již menší část obnovy buku a
klenu dostává do výšky, kdy má naději odrůst zvěři, pozitivně by v tomto směru mohla zapůsobit kvantita obnovy, převyšující poptávku zvěře. Dosavadní vývoj ale zatím dovoluje jen
velmi mírný optimismus.
Na území rezervace se nenacházejí žádná myslivecká zařízení. To jistě souvisí i s velkou turistickou návštěvností, která na jedné straně má za následek rušení zvěře, na druhé straně činí
lov vysoce rizikovým.
e) rekreace a sport
PR Bukovec patří k turisticky nejvíce navštěvovaným rezervacím v CHKO Jizerské hory. Jižní částí rezervace je po široké svážnici vedena červeně značená turistická cesta, po níž je nyní
vyznačena i cyklostezka (ta je vedena v celé délce po svážnici sledující dále jižní hranici
ZCHÚ, zatímco turistická cesta zde pěšinou zkracuje serpentinu). Výše je vedena po jižním,
východním a severním úbočí vrstevnicová naučná stezka, její druhá větev stoupá kolem lomu
na vrcholový hřbítek a sestupuje při okraji Upolínové louky. Na poměrně malém území rezervace je tak soustředěna dosti hustá síť značených cest. Sousedství osady Jizerka podmiňuje
vysokou návštěvnost Bukovce, situaci částečně vylepšuje skutečnost, že kromě zhutněné
spodní cesty nejsou další cesty v území příliš využitelné pro cyklistiku, která je dnes domiStrana 33
nantním vyžitím návštěvníků hor (totéž lze říci o zimním období a běhu na lyžích). Přesto je
možné na okružní cestě občas potkat cyklisty.
Cyklostezka procházející jižní částí rezervace je v posledních letech silně frekventovaná, a to
v obou směrech, přestože je zde dosti svažitá. Vliv početné návštěvnosti na předměty ochrany
ovšem není nijak zásadní. Projevuje se zejména hlukem, a rušením zvěře, v malé míře i znečištěním bezprostředního okolí cest. Při vrcholu se ve větší míře projevuje vliv sešlapu vegetace a s tím související ruderalizace, ovšem jen na celkem zanedbatelné ploše. Neoficiálně je
uvažována obcí Kořenov výstavba nízké vyhlídkové plošiny na vrcholu, která by zatížení vrcholové části a stezky přecházející přes hřbítek ještě zvýšila.
f) těžba nerostných surovin
V minulosti byla na několika místech na Bukovci těžena čedičová hornina. Ze starší doby to
je malý lůmek při cestě na SZ, uváděna je ještě další lokalita, bez upřesnění lokalizace. Tato
lokální těžba nezanechala v území větší stopy. Jinak tomu je v případě většího lomu v jižním
až jihovýchodním úbočí. Ten byl v provozu v blíže nezjištěném období mezi 1. a 2. světovou
válkou. Lom zasáhl do přírodovědně velmi exponované polohy s předpokládanými přirozenými bezlesími založenými na menších skalních výchozech či sutích. V podstatě jde o pokračování biotopu suťového lesa, který je v malém fragmentu zachován severně od plochy lomu.
Nelze vyloučit že v prostoru lomu zanikla nejcennější společenstva lesního masivu Bukovce
(cf. SCHUSTLER 1918). Současné bezlesí lomu má výměru cca 0,4 ha, těžbou však byla zasažena podstatně větší plocha. Pod lomem se nachází stupňovitý odval porostlý přípravným lesem. Velmi pravděpodobně došlo i ke smýcení lesa v širším okolí lomu. Vznik porostní skupiny 23 A7 spadá dle věku uvedeno v LHP do r. 1933, tedy do období předpokládaného
ukončení těžby. Tato psk je ovšem výrazně větší než kamenolom. Je význačná vysokým podílem buku, zejména ve své západní části: v současnosti jde o největší převážně bukový porost v území, jenž ovšem vykazuje zřetelné známky biologické degradace.
V r. 1964 projevil podnik státních lesů zájem o obnovení těžby v kamenolomu, s cílem získat
stavební kamen na budování a rekonstrukce lesních cest. Tento záměr byl ze strany státní
ochrany přírody kategoricky odmítnut.
2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy
CHKO Jizerské hory vyhlášená výnosem Ministerstva kultury a informací čj. 13.853/67 dne
8. 12. 1967.
Chráněná oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV) Jizerské hory vyhlášena nařízením
vlády č. 40/1979.
Evropsky významná lokalita (EVL) Bukovec, vyhlášená nařízením vlády č. 132 ze dne 22.
prosince 2004.
Lesní hospodářské plány pro LHC Frýdlant, platnost 1. 1. 2002 – 31. 12. 2011 a LHC Jablonec, platnost 1. 1. 2003 – 31. 1. 2012.
Vesnická rezervace Jizerka vyhlášená nařízením vlády 127/1995 Sb. (v zájmovém území zahrnuje parcely č. 1795, 1799/1, 1800/1, 1808/2, 1812/3 a 2159).
Územní plány obcí. Všechny územní plány jsou odsouhlasené Správou CHKO JH, která
v nich uplatnila požadavky na zapracování zákonných limitů OPK – hranice CHKO včetně
zonace, hranice MZCHÚ včetně OP, ÚSES, VKP, lokality zvláště chráněných rostlin a živočichů, resp. EVL a ptačí oblast.
Strana 34
Kořenov - územní plán obce schválen obecním zastupitelstvem dne 17.4.96 usnesením
č.j.20/1996, v současné době je projednáván nový ÚPO.
Bílý Potok - územní plán schválen obecním zastupitelstvem vyhláškou ze dne 31.7.2000.
2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch
2.4.1 Základní údaje o lesích
Tabulka 13
Přírodní lesní oblast
Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod
Výměra LHC v ZCHÚ
Období platnosti LHP (LHO)
Organizace lesního hospodářství
Nižší organizační jednotka
21 – Jizerské hory a Ještěd
LHC Frýdlant
29,76 ha
1. 1. 2012 – 31. 12. 2021
Lesy České republiky, s. p., LS Frýdlant
revír Jizerka
Tabulka 14
Přírodní lesní oblast
Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod
Výměra LHC v ZCHÚ
Období platnosti LHP (LHO)
Organizace lesního hospodářství
Nižší organizační jednotka
21 – Jizerské hory a Ještěd
LHC Jablonec
15,51 ha
1. 1. 2013 – 31. 12. 2022
Lesy České republiky, s. p., LS Jablonec
revír Polubný
Lesní půda, včetně vymezených bezlesí, zaujímá celou výměru rezervace, včetně nevymezeného ochranného pásma. Jedná se o celá lesní oddělení 341 a 342, každé se třemi dílci A, B,
C.
Typologické hodnocení. Dle platné typologické mapy jsou v území rozlišeny lesní typy 6Z8,
6S4, 6A3, 6V2, 6R1, 7G3, 8K2 a 8G3. Plošně zcela převažuje lesní typ 6A3 (84 % území rezervace), významnější zastoupení má ještě LT 6Z8 (vrcholové partie) a podmáčená stanoviště
při jižním okraji území (LT 6V2, 6R1 a 7G3). Při severozápadním okraji rezervace zasahuje
ještě LT 8K2, naproti tomu zbylé dva lesní typy (6S4 a 8G3) se rezervace dotýkají pouze
okrajově a jejich podíl na území je zcela zanedbatelný.
Z uvedeného výčtu a připojené tabulky je zřejmé, že cca 95 % území je zařazeno do 6. smrkobukového lesního vegetačního stupně, pouze 3,3 % území jsou zařazena do 7. a 8. LVS.
Dle tohoto pojetí na území rezervace zcela převažují listnaté formace, zatímco porosty
s převažujícím smrkem (k nim musíme přičíst i rašelinný LT 6R1 na jihu území s cca 2 %)
mají vcelku nepatrné zastoupení. Převaha buku i v poměrně klimaticky nepříznivých polohách má vysvětlení v minerálně silném podloží. Typologické zařazení území je v příkrém
rozporu se současnou druhovou skladbou, v níž je stále hlavní dřevinou smrk (v minulosti
byla ovšem jeho dominance mnohem výraznější).
S tímto pojetím poněkud polemizuje SÝKORA (1976), který v dolní části severních svahů předpokládá souvislé
rozšíření papratkové smrčiny as. Athyrio alpestris-Piceetum. Vychází přitom z botanického složení porostu (i ze
stanovištní charakteristiky), které ovšem bylo již do jisté míry ovlivněno hospodářsky. Přesto se jeví velmi pravděpodobné, že v dolní části severního svahu již nemá buk výraznější potenciál růstu především z důvodů teplotní
inverze, která sem zasahuje z pánve Jizerky. Tato skutečnost se jeví zvýrazněna přítomností horské květeny,
včetně hojných nivových prvků (tř. Mulgedio-Aconitetea) – např. Aconitum plicatum roste na Bukovci (a
v celých Jizerských horách) pouze zde. Tyto výskyty se ovšem víceméně kryjí s vylišeným LT 8K2. Níže po
proudu Jizerky již není vliv mrazové pánve tak silný (výrazný svah a zahlubující se údolí usnadňují odvod
Strana 35
chladného vzduchu), takže otázka příslušnosti tohoto prostoru k 8., 7. či 6. LVS není jednoznačná. Ve výše ležících mírných svazích jsou ovšem poměrně časté podmáčené až zrašelinělé partie, které buku nevyhovují.
Tabulka 15: Přehled výměr a zastoupení lesních typů v rezervaci
Přírodní lesní oblast: 21 – J izers ké hor y a J eštěd
Lesní typ
(LT)
6Z8
6S4
6A3
6V2
6R1
7G3
8K2
8G3
Celkem
Název LT
Přirozená dřevinná skladba*
zakrslá smrková bučina živná
svěží smrková bučina ochuzená
klenosmrková bučina kapradinová
(s mléčivcem)
vlhká smrková bučina devětsilová
svěží rašelinná smrčina šťavelová
podmáčená jedlová smrčina třtinová
kyselá smrčina třtinová
podmáčená smrčina třtinová
bk 5, sm 3, kl 1, jd 1
bk 4, sm 3, jd 3
bk 3-4, sm 2, jd 2, kl 1-2, jlh +-1
bk 3, jd 3, sm 3, kl 1, js, ol , jlh
sm 10, jd , ol , břp
sm 8, jd 2, ol
sm 10, jř , bk , jd
sm 9-10, ol +-1, břp +-1
Výměra Podíl (%)
(ha)
3,57
7,90
0,01
0,03
37,84
83,63
0,42
0,98
0,97
1,40
0,04
45,25
0,94
2,18
2,15
3,10
0,08
100,00
*) údaje v desítkách procent, druhová skladba dle OPRL, výměry LT stanoveny digitalizací; procentický podíl
lesních typů se vztahuje pouze na lesní půdu; výměra nelesní půdy činí 6,56 ha
Porovnání přirozené a současné skladby lesa
V další tabulce je výše uvedená přirozená skladba přepočtena na výměru lesních typů v území
a k ní je pro srovnání připojena úhrnná současná skladba vypočtená na základě vlastního terénního šetření. Při porovnání je ovšem třeba mít na mysli, že jde o souhrnné údaje, které nic
neříkají o potenciálním či aktuálním smíšení dílčích porostů.
V přirozené skladbě (dle typologického pojetí) mají největší zastoupení buk, smrk, jedle a
klen v uvedeném pořadí dle klesajícího podílu, poměrně významné je i zastoupení jilmu horského (4 %). Na současné skladbě se z téměř poloviny podílí smrk ztepilý, jeho zastoupení je
oproti přirozené skladbě téměř dvojnásobné, naproti tomu podíl buku není ani poloviční. Druhou nejběžnější dřevinou je ovšem jeřáb ptačí (21 %), s jehož větším podílem model přirozené druhové skladby vůbec nepočítá. Přestože model je v tomto případě značně nepřesný, neboť jeřáb je přirozeně významnou složkou porostů na skeletovitých půdách, není pochyb o
tom, že jeho současný podíl v porostech je citelně navýšen a plní zde roli přípravné dřeviny
(částečně byl i uměle zaváděn). Také zastoupení klenu dosti zaostává za přirozeným stavem,
v případě jilmu horského je již výrazně fragmentární. Třetí nejhojnější dřevinou přirozené
skladby je jedle bělokorá. Ta se sice v lesích PR Bukovec dosud vyskytuje, ovšem jen jako
vysazená, přičemž v případě staršího porostu v západní části území jde o jedli zcela nevhodného (karpatského) původu. Podíl jedle i tak zůstává zhruba na úrovni desetiny jejího potenciálního rozšíření. Nepůvodní dřevinou je v severní části území modřín opadavý, jehož zastoupení zde není zanedbatelné. Dále se v současné druhové skladbě v nepatrném podílu vyskytují
javor mléč, vrba jíva a bříza bělokorá, při lesních okrajích i bříza karpatská. Z keřů je botanicky významný výskyt vrby slezské a zimolezu černého, uváděna je i meruzalka alpská a růže alpská. Okrajově roste i střemcha obecná.
Strana 36
Tabulka 16: Přirozená a současná skladba v území
Zkratka
SM
JD
MD
BK
KL
JR
JLH
OL
Celkem
Název dřeviny
smrk ztepilý
jedle bělokorá
modřín opadavý
buk lesní
javor klen
jeřáb ptačí
jilm horský
olše lepkavá
Současné
Současné
Přirozené
Přirozené
zastoupení (ha) zastoupení (%) zastoupení (ha) zastoupení (%)
Jehličnaté
21,34
48,0
11,87
26,24
0,85
1,9
8,25
18,24
1,21
2,7
–
–
Listnaté
7,81
17,6
17,05
37,69
3,82
8,6
6,08
13,43
9,39
21,1
+
+
0,04
0,1
1,89
4,18
+
+
0,10
0,22
44,45
100,0
45,24
100,00
v současné skladbě navíc: jv, jiv, bř; rozdíl ve výměře celkové plochy dřevin je způsoben zahrnutím bezlesí do
plochy typologických jednotek
Stupně přirozenosti lesních porostů. V souladu s přílohou č. 2 Vyhlášky MŽP ČR č.
60/2008 Sb. byly lesy zájmového území zařazeny do jednoho z pěti stupňů přirozenosti (A –
les původní, prales, B – les přírodní, C – les přírodě blízký, D – les kulturní, E – les nepůvodní). Vyznačená bezlesí nebyla hodnocena, a to i v případě, že se na nich vyskytuje nesouvislý
stromový porost.
Na území PR Bukovec byly rozlišeny stupně přirozenosti B až E, přičemž zcela převažují
stupně C (les přírodě blízký) a D (les kulturní) ve zhruba vyrovnaném zastoupení. Podíl dalších dvou stupňů (B – les přírodní a E – les nepůvodní) je vcelku zanedbatelný. Hodnocení je
ovšem vztaženo na dílčí plochy (porostní skupiny či jejich samostatné části) rozdílné velikosti, které nemusí být kvalitativně homogenní. Představuje tak vlastně „vážený průměr“ v němž
snadnou zaniknou lokální specifika.
K jednotlivým stupňům přirozenosti lze uvést následující:
A) Les původní – prales. Tento stupeň nelze na území PR vylišit, prakticky u všech porostů je třeba předpokládat jejich minulé ovlivnění lidskou činností (většinou dosud velmi
zřetelné).
B) Les přírodní. Do této kategorie je zařazen jediný menší porost jižně od vrcholového
hřbítku. Jedná se zčásti o starou acidofilní bučinu (jednu z nejvýše položených
v Jizerských horách), zčásti o pozoruhodný, avšak velmi maloplošný fragment suťového
lesa s klenem a jilmem. Pokud bychom ovšem postupovali přísně podle metodiky, nebylo
by zřejmě možné ani tento porost hodnotit jako přírodní, neboť lze předpokládat, že porost
byl v minulosti vytěžen (kritérium záměrné obnovní zásahy na méně než ¼ plochy
v minulosti tak není splněno, byť následná obnova byla alespoň ve svém výsledku přirozená), dále pak je značný vliv spárkaté zvěře na přirozenou obnovu hlavních dřevin. Kvalitativně srovnatelná je podmáčená smrčina při jižním okraji rezervace, kde však v rámci
porostní skupiny (22 A13/5/1) vystupují i úseky s výraznějším hospodářským vlivem.
S výhradami by pod les přírodní bylo možno zařadit ještě enklávy květnatých bučin a klenových bučin v sv. svazích, které však tvoří jen menší součásti rozsáhlých dílčích ploch
s celkově vyšším antropickým zatížením.
C) Les přírodě blízk ý. Jedná se o porosty s částečně zachovalou přirozenou druhovou
skladbou a méně výrazným hospodářským ovlivněním z poslední doby. Probíhá zde sice
umělá obnova, tu lze však shrnout pod „rekonstrukční managementová opatření“, která
Strana 37
nejsou v rozporu s definicí této kategorie. V minulosti byly lesy poměrně intenzivně hospodářsky ovlivňovány, probíhaly zde holoseče a umělá obnova smrku, s výjimkou menších ploch přirozenějšího charakteru. Les přírodě blízký tvoří asi 44 % všech porostů
v rezervaci, jsou sem však agregovány i dílčí části porostů s výrazně převažujícím kulturním smrkem, které již mají znaky lesa kulturního.
D) Les kulturní. Jde o nejběžnější typ lesa v území (52 %), jeho skutečný podíl je ještě o
něco vyšší, než je zde uvedeno. Jedná se o porosty hospodářsky výrazně přeměněné a na
velkých plochách holosečně těžené, byť ve 2. polovině 20. století šlo o těžby nahodilé.
Rozhodujícím kritériem je zde „přítomnost stanovištně nepůvodních dřevin od 10 % do 50
% v zastoupení“. Za stanovištně nepůvodní dřevinu je zde považován i smrk ztepilý, jehož
přirozený podíl by byl výrazně podpoloviční. Metodika tyto v praxi zcela běžné situace
dostatečně nepokrývá, principiálně ale nelze klást rovnítko mezi porosty s hospodářsky
zásadně pozměněnou druhovou skladbou, byť tvořenou dřevinu přirozeně v určité míře
zastoupenou (smrkem) a porosty, v nichž se klíčové dřeviny přirozené skladby (zde zejména buk) udržely ve významném podílu. V PR Bukovec je třeba přihlédnout i
k víceméně stejnověké struktuře porostů, která odkazuje na intenzivní formy hospodaření
v minulosti. V současnosti jsou sice prováděna „rekonstrukční managementová opatření“,
jejich efekt je ale vzhledem k rozsahu hospodářské přeměny a silnému tlaku zvěře zatím
dosti omezený. V případě psk 23 A10/1 je druhová skladba poměrně příznivá (v části porostu je vysoký podíl buku), jsou zde ale založeny poměrně rozlehlé seče (byť
s výstavky), které navzdory svému „managementovému“ zařazení odpovídají spíše hospodářskému lesu.
E) Les nepůvodní. Toto hodnocení bylo vztaženo na dvě nevelké dílčí plochy v jižní části
území. Jedná se o smrkové kmenoviny s pouze malou příměsí buku a klenu, zjevně na
stanovišti bučiny. Smrk je zde opět nahlížen jako „dřevina stanovištně nepůvodní“, jejíž
podíl je zde navíc výrazně nadpoloviční. Porosty podobné fyziognomie pokračují i pod
cestou, kde však částečně pokrývají podmáčené polohy, na nichž je smrk do jisté míry přirozeně rozšířeny – proto jsou tyto porosty zařazeny do kategorie lesa kulturního.
Tabulka 17: Zastoupení stupňů přirozenosti lesních porostů
stupeň přirozenosti
A – les původní (prales)
B – les přírodní
C – les přírodě blízký
D – les kulturní
E – les nepůvodní
bezlesí – nehodnoceno
Celkový součet
plocha
–
0,41 ha
20,08 ha
23,33 ha
0,61 ha
0,81 ha
45,25 ha
podíl
–
0,90 %
44,37 %
51,57 %
1,35 %
1,80 %
100,00 %
Příloha T1: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich
Příloha M4: Lesnická mapa typologická
Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů
Příloha M6: Lesní porostní mapa
Příloha S1: Podrobnější popisy dílčích ploch (les)
Strana 38
2.4.2 Základní údaje o útvarech neživé přírody
Nejvýraznějším útvarem je samotný neovulkanický suk Bukovce, v rámci Jizerských hor
zcela ojedinělý geologický a geomorfologický jev. V nejsvažitějších polohách, zejména blízko vrcholu, se nacházejí nevelké skalky a suťová pole. Zjevnějším útvarem je větší kamenolom v jihovýchodním úbočí. Těžba kamene (olivinického nefelinitu) zde probíhala v období
mezi 1. a 2. světovou válkou a dosáhla poměrně značného rozsahu. Výsledkem těžební činnosti je více jak 100 metrů dlouhá lomová stěna o výšce až 26 m a otevřená plocha (bez souvislého stromového porostu) na ploše cca 0,4 ha. Vnější část lomového plata je zarostlá náletovými dřevinami. Pod lomem se nachází členitý odval tvořený zahliněnou sutí a porostlý
smíšeným lesem, zčásti zřejmě uměle založeným. Jsou zde i nevelké zbytky technologického
zařízení lomu, zachovány jsou původní obslužné komunikace.
2.4.3 Základní údaje o nelesních pozemcích
Nelesními pozemky jsou louky vystupující ve dvou enklávách na SZ (tzv. Upolínová louka) a
JZ (tzv. Pralouka a Louka nad cestou). V dolní části Pralouky se nacházejí hloučky až skupiny smrků, které však nejsou evidovány jako lesní půda. Většina nelesních pozemků je výrazně podmáčená (celá Upolínová louka a větší část Pralouky), již z historických dob částečně
povrchově odvodněná. Louky jsou extenzivně sečené, dolní části Pralouky mají do jisté míry
přirozený charakter a jsou sečeny jen nepravidelně nebo vůbec. Luční porosty jsou tvořeny
složitou mozaikou společenstev s početným výskytem ohrožených a vzácných druhů rostlin.
Jde o nejcennější ukázky těchto nelesních biotopů v celé CHKO Jizerské hory. Bližší popis
porostů je uveden v popisu dílčích ploch v příloze T2.
2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do
území a závěry pro další postup
Již v době vyhlašování SPR Bukovec bylo jasné, že přes nespornou atraktivitu a přírodní výjimečnost se toto území nenachází zdaleka v ideálním stavu. Řečené platí o lesní části území,
která byla dle dřívějšího vymezení také zcela dominantní částí rezervace. Nesoulad vyplýval
již z místního jména Bukovec a stavu lesa, v němž tehdy zcela převažoval smrk. Přesvědčení
o nutných změnách (aktivním managementu v lesích) sílilo od poloviny 70. let kdy narůstalo
poškození lesů imisemi a na ně navazujícími hmyzími škůdci.
Ve Směrnici řízení vývoje... (předchůdce dnešních plánů péče) z r. 1981 je požadovaná „přeměna druhotných smrkových monokultur, postupné nahrazení porosty se zastoupením odolných, stanovištně a provenienčně vhodných druhů. Při výchovných zásazích protežovat maximální zastoupení listnáčů v porostní skladbě, Podpora semenění, diferenciace porostní
skladby.“ V následujících letech pak byla aktivně řešena obnova rychle prosychajících smrkových kmenovin v severním svahu (dílec 271 B). Byla zde provedena (v r. 1986) nadstandardní protierozní opatření, související s ukládáním nakrácených souší po vrstevnici a jejich
vyplnění donesenou zeminou, do ní pak byly prováděny výsadby jeřábu, buku a klenu. Tato
opatření v menší míře pokračovala i v dalších letech, vzhledem k nedostatečné ochraně podsadeb před zvěří byla ale jejich velká část zničena.
Strana 39
Tabulka 18: Opatření provedená v dílci 271B (LHC Frýdlant) v r. 1983-1988
rok
1983
1984
psk
271 B1
271 B1
1985
271 B7
1986
271 B1
271 B7
1987
271 B2
1988
271 B7
271 B1
opatření
zalesnění
zalesnění
zalesnění
ochrana kultur
zalesnění na holině
ochrana kultur
úklid klestu
ochrana kultur ožínáním
ochrana kultur ošlapáváním
zalesnění na holině
vylepšování
vylepšování
vylepšování
úklid klestu
nátěr proti zvěři
ochrana proti myším
vylepšování
vylepšování
plocha
1 ha
2 ha
0,32 ha
1,2 ha
1,02 ha
7,40 ha
0,10 ha
7,20 ha
2,50 ha
0,30 ha
1,50 ha
0,31 ha
0,59 ha
2 ha
3 ha
2 ha
3 ha
0,30 ha
2 ha
7,50 ha
0,12 ha
1 ha
4 ha
objem/počet
4800 ks smrk
11050 ks smrk
3200 ks buk
3300 ks
10 200 ks buk
49 200 ks
50 m3
18 000 ks
8000 ks
1600 ks buk
9000 ks jeřáb
2000 ks javor
5940 ks buk
12 000 ks
8000 ks
2400 ks bk
6000 ks
32 000 ks
1200 ks buk
3000 ks
6000 ks
Celkem bylo v letech 1983-1988 v části tehdejší SPR Bukovec v působnosti LZ Frýdlant (dnes dílec 271 B) vysazeno 24540 ks buku, 15850 ks smrku, 9000 ks jeřábu ptačího a 2000 ks javoru klenu.
V r. 1994 byla rezervace rozšířena o cenné louky v západní části území a v lesní části o dolní
část severního svahu, kde účelem bylo zahrnutí populace geneticky hodnotného smrku, tehdy
ale již jen v podobě mlazin uvolněných velkoplošnou nahodilou těžbou. Význam porostu spočívá v tom, že jde zřejmě o jediný geneticky původnější smrkový porost v území (s výjimkou
podmáčené smrčiny při jižním okraji rezervace) a vůbec jediný v Jizerských horách, který se
vyvíjí na deluviu z čedičové horniny.
V upřesněném plánu péče z r. 1994 se pro jednotlivé porostní skupiny uvádí následující:
22 A3: prořezávka s podporou bk. Doplnění mezernatého podrostu smrku klenem a bukem (2:1) s využitím individuální či skupinové ochrany. Přibližná potřeba sazenic (pps): kl 300, bk 150; 0,15 ha.
22 A4: probírka, cca 9 m3.
22 A9: bez zásahu.
23 A0: zalesnění bk (0,02 ha) a kl (0,03 ha), zčásti individuální či skupinová ochrana. Pps: bk 150, kl 100.
23 A0v: zalesnění bk (0,04 ha), kl (0,01 ha), jl (0,01 ha) za využití úplné individuální ochrany pro jilm a částečně
pro bk a kl; pps: bk 400, kl 100, jl 100.
23 A1: prořezávka s podporou zastoupení bk, podíl jř ale snížit jen nevýrazně, max na 25-30 %.
23 A3: prořezávka a podporující zastoupení kl a nesnižující zastoupení bř a jř (vše na úkor sm).
23 A4: výchovná těžba v sm.
23 A4x: probírka s podporou zastoupení bk a kl včetně netvárných jedinců na úkor zastoupení sm; zalesnění bk
(0,03 ha), pps 120 ks bk.
23 A6: probírka s cílem zvýšení zastoupení a uvolnění bk a kl, včetně netvárných jedinců na úkor sm.
Strana 40
23 A9: bez zásahu, pouze asanace kůrovce, odklizení dřevní hmoty předem objednat. Pod usychající smrkové
skupiny, případně do ploch po asanovaném sm provést výsadbu jl, kl, bk (1:1:2).
23 A12: bez zásahu(viz podrost – po. sk. 3). Pouze pod proschnuté sm skupiny (kůrovec) podsadba individuálně
nebo ve skupině ochráněného bk a kl, odklizení zasanované dřevní hmoty předem projednat.
271 A1: zalesnění do mezer na 2,0 ha bk a kl v poměru 1:1. Pps: bk 8 tis., kl 7 tis., částečná individuální či skupinová ochrana výsadeb.
271 A16: podsadba bk na 0,3 ha, kl na 0,1 ha a jlh na 0,1 ha. Částečná individuální či skupinová ochrana, výměna jl a kl nezbytná! Pps: bk 2000, kl 1000, jl 750-1000.
271 B2: výsadba do mezer, bk 0,5 ha, kl 0,3 ha, jř 0,2 ha, u kl individuální ochrana. Pps: bk 4000, kl 2000, jř.
1500.
271 B5: výsadba do mezer bk na ploše 0,1 ha. Částečná individuální ochrana. Pps: 800 ks bk.
271 B8: podsadby do prosychajících skupin smrku: bk 1,3 ha, kl 0,4 ha, jl 0,3 ha. Snaha vytvářet pruhy kolmé na
vrstevnice. Individuální či skupinová ochrana. Pps: bk 10 tis., kl 3 tis., jl 1,5-2 tis.
Celková přibližná potřeba sazenic z původních jizerskohorských populací dřevin za decenium: bk 25 tis., kl 13,5
tis., jlh 3 tis., jř 1,5 tis.
Přehled realizovaných prací do r. 1998 (údaje za další roky nebyly zadavatelem poskytnuty)
je shrnut do následujících dvou tabulek. Z celkového součtu vyplývá, že byl použit zhruba
poloviční počet sazenic, zcela nenaplněn zůstal plán zalesnění v případě jilmu. Je však pravděpodobné, že zalesňování pokračovalo i v druhé polovině decenia, pro což zde chybí doklady).
Tabulka 19: Opatření provedená v části PR na LHC Frýdlant v r. 1992-1998
rok
1993
1994
psk
271 B8
271 A1
1994
271 A2
271 B2
271 B8
271 B5
271 B8
1995
1998
271 B8
opatření
těžba
zalesnění
zalesnění
zalesnění
zalesnění
zalesnění
zalesnění
těžba
zalesnění
zalesnění
těžba
plocha
0,6 ha
0,5 ha
0,1 ha
0,5 ha
0,25 ha
0,1 ha
1,0 ha
0,4 ha
objem/počet
25 m3 sm
4800 ks bk
400 ks jv
400 ks sm
4000 ks jv
2000 ks bk
800 ks bk
4,5 m3 sm
8000 ks bk
3200 ks jv
8,7 m3 sm
Tabulka 20: Opatření provedená v části PR na LHC Harrachov v r. 1992-1998
rok
1992
1993
1995
1996
1998
psk
23 A0
23 A4x
23 A9
23 A0v
23 A0v
23 A9
23 A0
23 A3
23 A4
23 A4x
23 A6
opatření
první zalesnění
opakované zalesnění
těžba nahodilá
první zalesnění
první zalesnění
první zalesnění
těžba nahodilá
podsadba
podsadba
prořezávka
těžba výchovná
těžba výchovná
těžba výchovná
těžba výchovná
plocha
0,05 ha
0,03 ha
0,04 ha
0,02 ha
0,04 ha
0,03 ha
0,03 ha
0,37 ha
0,54 ha
0,49 ha
0,49 ha
6,03 ha
objem/počet
380 ks bk
300 ks bk
2 m3
400 ks bk
200 ks kl
40 ks jl
14 m3 sm
170 ks bk
100 ks kl
13 m2 sm
14 m3 sm
4 m3 bk
6 m3 bk
Strana 41
Celkem je na území rezervace za r. 1992-1998 evidována výsadba 17 050 ks buku, 7700 ks javoru (patrně jen
klenu), 400 ks smrku a 40 ks jilmu.
Pro současné deceniu jsou v plánu péče uvedena následující opatření (vzhledem k zaměření
dokumentu jsou v obecnější rovině než v předchozích „zásadách řízení vývoje“):
271 A1 (12,41 ha): Prořezávka 2x za období, vylepšování. Postupné uvolňování kl, bk i sm i v podúrovni. Místy
ochraňovat proti okusu, bk chránit i proti myším. Větší světliny než 2 ary, zejména ve spodní části vylepšit dle
obnovního cíle a ochránit, zejména bk a kl, v nižších polohách místy i jd a jl.
271 A16 (0,87 ha): Pokračovat v IO a případně podsadbě chybějících dřevin cílové druhové skladby. Stromové
patro ponechat samovolnému vývoji, pouze případný sanitární zásah.
271 B1 (2,15 ha; dolní etáž pod 8): Prořezávka 1-2x za období. Ochrana cílových dřevin proti buřeni a zvěři.
Místy uvolňování cílových dřevin v přehoustlých skupinách jř. Přehoustlé skupin jř bez cílových dřevin zatím
neprořeďovat.
271 B2 (4,51 ha): Výrazná preference bk, kl a jd na úkor sm a jř. U sm silnější podúrovňový zásah. Silně prosvětlenou jv. část psk vylepšit poloodrostky bk a kl, jř skupiny podsázet jd, ochránit i okusem silně poškozené
cílové listnaté dřeviny.
271 B3 (2,00 ha; horní etáž nad 2): Prořezávka 1x za období. Silnější kombinovaný a sanitární výběr u sm. Postupně mírné snížení podílu jř. Dále aplikovat metodu cílových stromů. Preference vtroušeného kl.
271 B5 (0,37 ha): Pouze sanitární zásah. Silně prosvětlená místa podsázet bk a kl, ochránit před zvěří.
271 B8 (7,67 ha): Pouze sanitární výběr, výrazná preference bk a kl a případně uvolňování odrůstajících nárostů
bk a kl. Silně prosvětlené části bez dostatečné přir. obnovy podsázet bk, kl, jl a jd, ochránit nálety cílových dřevin. V místech nevitálních sm skupin začít se skupinovou obnovou porostů – postupné uvolňování náletu.
22 A3 (0,30 ha; dolní etáž pod 12): Méně naléhavá prořezávka 1x za období. Mírné skupinovité uvolňování, silnější podúrovňový výběr, Listnaté skupiny ochránit před zvěří.
22 A4 (0,34 ha): Méně naléhavá probírka 1x za období. Sanitární zásah – výběr kosterních stromů v porostu.
Uvolňování vtroušených listnáčů, Zkrácení doby obmýtí na 80 let, s obnovou začít v 61 letech. Podpora a ochrana přirozené obnovy kl a bk.
22 A9 (1,33 ha): výrazné uvolňování vtroušených listnáčů pro možnost přirozené obnovy. Podpora vertikální
struktury, aplikovat metodu cílových stromů.
22 A12 (1,22 ha): uvolňování přimíšených listnáčů. Silně prosvětlená místa podsázet bk, jd a kl. Přirozená obnova, případně doplnění dle obnovního cíle. Individuální až skupinový výběr.
23 A0 (0,05 ha): Prořezávka 1x za období, méně naléhavá. Ochrana proti buřeni a zvěři. Doplnit bk a kl a řádně
ochránit proti zvěři.
23 A0v (0,06 ha; dolní etáž pod 9): Zajistit ochranu nárostů i výsadeb proti buřeni a zvěři. V případě potřeby
vylepšit.
23 A1 (0,18 ha): Případný výchovný zásah u sm a výrazná preference a ochrana bk a kl proti zvěři.
23 A3 (0,37 ha; dolní etáž pod 12): Méně naléhavá probírka. Výrazná preference bk a kl na úkor sm a jř, u sm
silnější kombinovaný zásah.
23 A4 (0,54 ha): Méně naléhavá probírka. Sanitární zásah, kombinovaný výběr a aplikace cílových stromů. Výrazná preference vtroušených listnáčů.
23 A4x (0,49 ha): Méně naléhavá probírka. Aplikovat metodu cílových stromů s výraznou preferencí bk a kl, u
sm sanitární zásah.
23 A6 (6,03 ha): Naléhavá probírka. Sanitární zásah u sm. Aplikovat metodu cílových stromů s výraznou preferencí bk a kl i jl.
23 A9 (3,76 ha): Naléhavá probírka. Aplikovat metodu cílových stromů s výraznou preferencí bk a kl. Ve skupinách bk a kl péče o rozvoj korun. Příprava porostu na přirozenou obnovu.
23 A12 (0,36 ha): Stromové patro bk a kl ponechat samovolnému vývoji, pouze případný sanitární zásah.
Aplikace navržených opatření na předpis LHP je patrná z níže připojených tabulek (číslování
porostních skupin bylo oproti předchozímu textu aktualizováno). Vyplývá z nich, že návrh
Strana 42
managementu byl zohledněn pouze do určité míry, značně omezen byl zejména rozsah zalesnění (vylepšení, podsadeb), ve větší míře byly zohledněny návrhy výchovných zásahů, často
však s nízkou naléhavostí. Tato konstatování nelze chápat jako výtku, neboť plán péče byl ve
své návrhové části koncipován dosti maximalisticky, předpokládal poměrně intenzivní pěstební zásahy, typické spíše pro hospodářsky atraktivní výnosový les než pro maloplošné chráněné území, kde je strategickým cílem dosažení co největší míry autoregulace a omezení lidských vstupů na nezbytně nutnou míru. S tím souvisí i užívání pojmů jako je metoda cílových
stromů, péče o korunu či sanitární výběr, zvláště jsou-li tyto pojmy adresovány porostu provenienčně nevhodného smrku, který je z hlediska ochrany přírody neperspektivní (a nežádoucí) složkou porostu.
Tabulka 21: Předpis LHP na decénium 2002-2011 – LHC Frýdlant
odd dílec
271
A
271
B
271
B
271
B
271
B
271
B
271
B
271
B
psk
etáž
2b
2b
3 / 1b
3
4
4
4
4
9 / 2 / 1a 2
9 / 2 / 1a 9
9 / 2 / 1a 9
9 / 2 / 1a 9
druh výkonu
prořezávka
prořezávka
těžba výchovná
těžba výchovná
prořezávka
podsadba
podsadba
podsadba
dřevina
0
0
SM
JR
0
BK
KL
JLH
naléh.
1
1
1
1
1
objem
19
4
plocha
3,85
3,77
1,92
0
2,41
0,12
0,09
0,09
proc.
plocha
0,36
0,06
0,04
0,52
0
0,06
0,06
0,03
0,05
0,14
0,31
0
0
0
0,06
0,04
0,35
0
0
0,3
proc.
0
60
40
0
0
40
40
20
100
0
0
40
30
30
Tabulka 22: Předpis LHP na decénium 2002-2011 – LHC Jablonec
odd dílec
psk
etáž
22
A
5a
5a
22
A
10
10
22
A
10
10
22
A 13 / 5 / 1 5
22
A 13 / 5 / 1 5
22
A 13 / 5 / 1 13
22
A 13 / 5 / 1 13
22
A 13 / 5 / 1 13
23
A
2
2
23
A
2
2
23
A
5
5
23
A
5
5
23
A
5
5
23
A
5
5
23
A
5a
5a
23
A
5a
5a
23
A
5a
5a
23
A
5a
5a
23
A
5a
5a
23
A
6
6
druh výkonu
těžba výchovná
podsadba
podsadba
těžba výchovná
těžba výchovná
podsadba
podsadba
podsadba
vylepšení
prořezávka
těžba výchovná
těžba výchovná
těžba výchovná
těžba výchovná
podsadba
podsadba
těžba výchovná
těžba výchovná
těžba výchovná
těžba výchovná
dřevina
SM
BK
KL
SM
BK
SM
BK
KL
BK
0
SM
JR
KL
BR
KL
BK
BK
SM
KL
SM
naléh.
0
objem
5
0
0
2
0
1
0
0
0
0
1
0
0
0
0
0
0
0
1
1
0
5
0
0
0
0
60
40
0
0
0
0
Souhrn za celé území rezervace: vylepšení bukem 0,05 ha, podsadby bk 0,28 ha, kl 0,22 ha, jlh 0,09 ha, sm 0,06
ha, těžba výchovná sm 33 m3 na 3,41 ha, jř 4 m3 bez upřesnění plochy, bk 1 m3 na 0,35 ha, kl a bř
v neupřesněném rozsahu, prořezávka na 10,17 ha.
Strana 43
Plnění předpisu na LHC Frýdlant lze dokumentovat níže připojeným výpisem z lesní hospodářské evidence za r. 2002-2010. Z porovnání je zřejmé, že nebyla dosud provedena prořezávka v psk 271 A2b a s výjimkou 15 ks jedlí nebyly prováděny žádné podsadby v psk 271
B9/2/1a. V této porostní skupině byly provedeny zejména v r. 2006 a 2007 nahodilé těžby
smrku v celkovém objemu 62 m3.
Tabulka 23: Výpis z lesní hospodářské evidence pro část území na LHC Frýdlant
odd dílec
271
B
271
B
271
B
psk
03/01b
03/01b
04
etáž
03
03
04
pl1
3,77
3,77
1,92
rok
2008
2008
2003
měs
9
9
10
271
271
271
271
271
B
B
B
B
B
04
04
04
04
09/02/01a 01a
09/02/01a 02
09/02/01a 09
1,92
1,92
3,61
2,41
4,82
2008
2008
2009
2005
2002
9
9
11
9
7
271
B
09/02/01a
09
4,82
2003
6
271
271
271
B
B
B
09/02/01a
09/02/01a
09/02/01a
09
09
09
4,82
4,82
4,82
2003
2003
2004
7
8
5
271
271
B
B
09/02/01a
09/02/01a
09
09
4,82
4,82
2005
2006
8
7
271
B
09/02/01a
09
4,82
2007
6
271
B
09/02/01a
09
4,82
2007
6
271
271
271
B
B
B
09/02/01a
09/02/01a
09/02/01a
09
09
09
4,82
4,82
4,82
2007
2008
2008
7
5
8
výkon
prořezávka
těžba, hroubí z prořezávek
těžba výchovná, probírky do 40
let
prořezávka
těžba, hroubí z prořezávek
zalesnění sadbou
prořezávka
těžba nahodilá, živelná, napadená kůrovci
těžba nahodilá, kůrovcová
těžba nahodilá, živelná, nenapadená kůrovci
těžba nahodilá, živelná, nenapadená kůrovci
těžba nahodilá, lapáky
dřev
pl2
3,77
3,77
1,92
objem
0
75
1
SM
1,92
1,92
0,01
2,41
0,00
0
58
0,015
2,41
2,5
SM
0,00
1,4
SM
SM
SM
0,00
0,00
0,00
1,45
1,34
0,81
SM
SM
0,00
0,00
0,83
20,14
SM
0,00
1
SM
0,00
8,51
SM
SM
SM
0,00
0,00
0,00
20,09
3,59
0,4
SM
SM
SM
JB
V ys v ět li v k y: odd – oddělení, psk – porostní skupina, pl1 – skutečná plocha etáže (ha), měs - měsíc provedení,
dřev – dřevina, pl2 – plocha výkonu (ha), objem – těžby v m3 nebo zalesnění v tisících sazenic
Dokumentaci provedených opatření na LHC Jablonec neměl autor plánu péče k dispozici.
Z hlediska objektivních potřeb se jeví být nedostatečná obnova listnatých dřevin a jedle zejména v dílci 271 A, a v jižní části dílce 271 B, problematická je rozsáhlá paseka v jižním cípu psk 271 B 9/2/1a, kde zřejmě nebylo vůbec zalesňováno. V dalších porostech je obnova
cílových dřevin vesměs v přijatelném počtu přítomna, její odrůstání je však trvale konfrontováno s okusem jelení zvěří (CIPRA /2001/ poukazuje i na okus zajícem). Individuální ochrany
jsou vesměs nedostatečné (jak počtem, tak i kvalitou, údržba je nedostatečná), skupinová
ochrana zcela chybí. Částečně je tento nedostatek řešen repelentními nátěry, jejich účinnost je
však časově omezená a nepokrývá celý mladý stromek. Problémem jsou i zapojené smrkové
skupiny různého věku, kde chybí prostor pro případnou obnovu jiných dřevin; tyto porosty
mají v rezervaci poměrně velké zastoupení a v průběhu nejbližších decenií by mělo být přistoupeno k jejich rekonstrukci. Jakýkoliv silnější zásah má ale smysl teprve za situace, kdy
lze očekávat odrůstání vysazených či zmlazených listnatých dřevin a jedle. To bylo jistě i důvodem určité zdrženlivosti v zavádění těchto dřevin a rozčleňování smrkových monokultur.
Strana 44
V nelesní části území se provádí víceméně každoročně sečení luk, vždy zhruba na polovině
plochy, v dalším roce je pokosena druhá polovina. Vzhledem k zamokření je nutno většinu
porostů kosit ručně (tj. křovinořezem), pro sušší okrajové partie Pralouky lze využít mechanizaci. Posečená hmota je z porostů vyklizena a odvezena mimo území rezervace.
Dále se opakovaně prováděl výřez náletových dřevin a uměle založené mlaziny smrku na nelesním pozemku č. 1806/1 v ochranném pásmu rezervace. Jedná se o dlouhodobě neudržovanou a z části i uměle zalesněnou louku s hodnotnou květenou (mj. hojný výskyt upolínu). Po
vyřezání náletu byly v porostu ponechány solitérní smrky a jsou zde založeny výzkumné plochy.
Opakovaným zásahem je ruční vytrhávání invazního druhu lupiny mnoholisté (vlčího bobu)
z prostoru bývalého lomu.
Dále se provádí průběžná údržba naučné stezky, která je v režii Správy CHKO Jizerské hory.
V r. 2003 byla provedena „opatření směřující k úpravě druhové skladby na LS Frýdlant“ spočívající v uvolňování cílových dřevin. K tomu je třeba poznamenat, že jde o principiálně velmi důležité úkony, které by v ideálním případě měly být opakovány každoročně nebo alespoň
jednou za 2 roky. Dle poskytnuté ochranářské dokumentace nebyl ale v rámci Programu péče
o krajinu podobný zásah již později uskutečněn.
2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize
Vznik konfliktních situací z hlediska naplňování dílčích předmětů ochrany se nepředpokládá.
Péči o luční porosty je třeba v detailech upravit tak, aby neohrožovala populace nejvzácnějších rostlin, tj. zejména kropenáče vytrvalého (Swertia perennis), vratičky měsíční (Botrychium lunaria) a vratičky heřmánkolisté (B. matricariifolium). Toto je v současnosti dodržováno.
Blíže viz popis pracovních ploch.
3. PLÁN ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ
3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ
3.1.1 Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání
a) péče o lesy
Zásady využití lesů jsou shrnuty do dvou rámcových směrnic, z nichž každá je dále členěna
na tři porostní typy. Tabulky mají platnost jak pro vlastní rezervaci, tak i pro její ochranné
pásmo. Směrnice č. 1 pokrývá území LHC Frýdlant, směrnice č. 2 má platnost pro LHC Jablonec. Poměrně velká diferenciace zásad hospodaření vyplývá z různorodosti stanovištních a
porostních rozměrů, které si vyžadují odlišný přístup.
Rámcové směrnice péče o les
(na dalších stranách)
Strana 45
Směrnice č. Kategorie lesa
1
Soubory lesních typů
les ochranný, les zvláštního určení
6A, 6Z (8K)
Cílová druhová skladba dřevin ( desítky %) při obnově lesa
SLT
základní dřeviny
meliorační a zpevňující dřeviny ostatní dřeviny
6A, 6Z – nad cestou
sm 3-5, bk 3
jř 2, kl 1, jd, jlh, jř, jvm
6A, 8K – pod cestou
sm 7
bk 2, jd 1, kl, jř
A – porostní typ
B – porostní typ
C – porostní typ
smíšený etážovitý nad cestou
mladé porosty pod cestou (sm+)
smrkový v západním svahu
podrostní a výběrný
Základní rozhodnutí
Hospodářský způsob (forma)
výběrný jednotlivý nebo skupinový
Obmýtí
Obnovní doba
Obmýtí
Obnovní doba
Obmýtí
Obnovní doba
fyzický věk
nepřetržitá
fyzický věk
nepřetržitá
fyzický věk
nepřetržitá
Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty
bohatě diferencovaný etážovitý porost, nerovnoměrně smíšený,
s nejvýše polovičním podílem smrku, s preferencí bezzásahového vývoje
nerovnoměrně zapojený, místy až
hloučkovitě rozvolněný porost
s převahou smrku, v horní části
s vyšším podílem listnatých dřevin,
s tolerancí menších světlin
smíšený porost s menšinovým zastoupením smrku, mírně nestejnověký, s tolerancí menších světlin
Způsob obnovy a obnovní postup, včetně doporučených technologií
pomístné prosvětlovací seče ve
zbylých smrkových kmenovinách,
s ponecháním větší části porostů na
dožití, listnaté (převážně jeřábové)
partie ponechat samovolnému rozpadu
v dalekém výhledu obnova skupinovými clonnými sečemi s cílem
diverzifikace víceméně rozsáhlého
stejnověkého porostu, další části
ponechat na dožití
v předstihu zahájit rekonstrukci téměř stejnověkého porostu skupinovým prosvětlováním
Způsob zalesnění, stanovení druhů a procento melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu
přirozená obnova všech dřevin, u
sm vzhledem k nejisté provenienci
spíše nežádoucí, dosadba chybějících dřevin jen za předpokladu jejich kvalitní ochrany před zvěří;
zalesnění velké světliny jižně od
vrcholového hřbetu
v mezerách výsadba bk, kl, jd a jř
s výjimkou podmáčených míst, na
větších světlinách výsadba do stinných okrajů
výsadba bk, kl a jř v mezerách
Péče o nálety, nárosty a kultury a výchova porostů, včetně doporučených technologií
dle potřeby uvolňovat perspektivní
nárosty cílových dřevin, jinak bez
výchovy
prořezávky, resp. probírky
v souvisle zapojených úsecích,
uvolňování všech nedostatkových
dřevin, postupná redukce md
silnější úrovňové probírky
v tyčovinách, prosvětlování okrajů
pro podporu zmlazení bk, kl, jř a
jejich umělé vnášení, tyto dřeviny
dále uvolňovat
Opatření ochrany lesa včetně doporučených technologií
bez opatření
bez opatření
bez opatření
Provádění nahodilých těžeb včetně doporučených technologií
ponechávat souše, jednotlivé vývraty a zlomy nezpracovávat, likvidovat pouze větší ohniska kůrovce,
alespoň část odkorněné hmoty ponechat v porostu
v závislosti na rozsahu poškození a
rizicích nechat bez zásahu nebo
asanovat
jednotlivé stromy bez zpracování,
větší objemy vytěžit, část hmoty po
nezbytných asanačních opatřeních
nechat v porostu
Poznámka
PR Bukovec – část na LHC Frýdlant (severní a západní svahy); typologické mapování nepřesné, nerozlišuje
chladnější a místy podmáčené dolní partie svahů na přechodu do smrčiny
Strana 46
Směrnice č. Kategorie lesa
2
Soubory lesních typů
les ochranný
6A, 6Z, 6V, 6R, 7G
Cílová druhová skladba dřevin ( desítky %) při obnově lesa
SLT
základní dřeviny
meliorační a zpevňující dřeviny ostatní dřeviny
6A, 6Z
bk 5-8, sm 1-4 (dle expozice)
kl 1-2, jd, jlh, jř
6V, 6R, 7G bk 5, sm 4
kl, jd, jř
A – porostní typ
B – porostní typ
C – porostní typ
bukový (+ sm, kl, jl)
smrkový ve východním svahu
smrkový podmáčený na jihu
Základní rozhodnutí
Hospodářský způsob (forma)
Obmýtí
Obnovní doba
Obmýtí
Obnovní doba
Obmýtí
Obnovní doba
fyzický věk
nepřetržitá
fyzický věk
nepřetržitá
fyzický věk
nepřetržitá
Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty
smíšený bukový porost, nestejnově- smíšený porost s převahou buku,
ký, s místně probíhající přirozenou prostorově rozrůzněný, schopný
obnovou všech dřevin
přirozené obnovy
strukturně bohatý porost s místně
proměnlivým podílem buku a smrku
a s příměsí klenu, alespoň v dolní
části přírodního (bezzásahového)
charakteru
Způsob obnovy a obnovní postup, včetně doporučených technologií
pomístné prosvětlení v rozsahu
hloučků až skupinek (mj. s cílem
podpořit rozvoj bylinného patra),
v úsecích s převažujícím smrkem
silnější zásah; staré části porostu
ponechat samovolnému vývoji
pokračovat s procloňovacími sečemi
i v mladším porostu (psk 7), šetřit
buk a další přimíšené dřeviny, ponechání části hmoty v porostu
pomístné prosvětlení sm kmenoviny
(mimo výrazně zamokřené úseky),
s uvolněním listnaté příměsi, netěžit
staré sm při dolním okraji rezervace
Způsob zalesnění, stanovení druhů a procento melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu
přednostně přirozená obnova, která
by v těchto polohách měla plně dostačovat (nutnost řešit škody zvěří)
přirozená obnova bk, případně kl, jř
a sm, dle potřeby vylepšení a doplnění vzácnějších dřevin (jd, jl)
přirozená obnova bk a kl, uměle
doplnit jd, případně kl a bk
Péče o nálety, nárosty a kultury a výchova porostů, včetně doporučených technologií
zmlazení v případě nutnosti chránit
před zvěří ind. i skupinovými
ochranami či alespoň nátěry
ind., případně skupinové ochrany
výsadeb a dle potřeby i zmlazení
dtto
Opatření ochrany lesa včetně doporučených technologií
bez zvláštních požadavků
dtto
dtto
Provádění nahodilých těžeb včetně doporučených technologií
omezení zásahů na nezbytně nutné
případy
těžba aktivních kůrovcových stromů dtto, netěžit souše, poškozené staré
s ponecháním části hmoty
sm nechat na dožití a k rozpadu
v porostu, jednotlivé vývraty a zlomy asanovat jen v případě výskytu
aktivního kůrovce
Poznámka
PR Bukovec – část na LHC Jablonec (jižní a východní svahy); rozlišení porostních typů je nejednoznačné, největší psk 23 A7 odpovídá v západní části typu A, ve východní typu B
Příloha M4: Lesnická mapa typologická
Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů
Strana 47
b) péče o nelesní pozemky
Převážná většina nelesní části rezervace vyžaduje pravidelnou údržbu kosením, pouze dílčí
plochy (zejména dolní, prameništní okraj Pralouky) je možné ponechat samovolnému vývoji.
Intenzita sečení může být nižší, většina ploch by měla být posečena alespoň jednou za dva
roky. Pouze oligotrofní úseky (které jsou při praktické péči ale jen obtížně vymezitelné) lze
kosit v delším intervalu. Intenzita sečí je stanovena kompromisně tak, aby na jedné straně zamezila degradaci travních porostů a ústupu konkurenčně slabých druhů vyžadujících silnější
disturbance, na straně druhé ale nevedla k regresi druhů (či společenstev), která silnější disturbance nesnášejí. Ideálním řešením by jistě bylo nastavit optimální management pro každé
jednotlivé společenstvo či lokalitu vzácného druhu, v praxi je to ale jen obtížně proveditelné a
nakonec to ani neodpovídá tradičním formám hospodaření, které sledují jiné než ochranářské
cíle a přesto mají příznivé efekty na biodiverzitu.
Všechny vlhké až mokré plochy mohou být sekány pouze ručním způsobem (kosy, motorové
kosy – křovinořezy) nebo lehkou ruční mechanizací (bubnové, lištové sekačky). K posekání
suchých částí lokality (sv. Violion caninae a Polygono-Trisetion) může být použita těžší mechanizace (traktor s nesenou bubnovou sekačkou). Veškerá pokosená biomasa musí být
z pozemků odstraněna a odvezena mimo území PR.
Optimální termín seče: průběh měsíce července, na dílčí ploše č. 18 je možné tento termín
prodloužit do půlky srpna (zemědělské dotace)
Pastevní využití by bylo vhodné pouze v sušších partiích luk (sv. Polygono-Trisetion a Violion caninae). Na podmáčených pozemcích je nevhodné.
Hnojení porostů se zatím nedoporučuje.
Jakékoliv zásahy vedoucí ke změně vodního režimu jsou nevhodné.
Nastíněný návrh zásahů z finančních a provozních důvodů nevystihuje optimální způsob obhospodařování (zároveň se však neuchyluje k minimalizaci zásahů), ale je jakýmsi kompromisním řešením se snahou o zachování co největší možné diverzity společenstev a populací
chráněných druhů rostlin.
Příloha M7: Mapa dílčích ploch na nelesní půdě
Příloha M8: Mapa pracovních ploch na nelesní půdě
Příloha T2: Popis dílčích ploch a objektů na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich
c) péče o rostliny
Stanovený management pro jednotlivé biotopy odpovídá i zásadám péče o významné druhy
rostlin na lokalitě, žádný speciální management pro zachování jednotlivých druhů není potřeba dodržovat. Pouze ohrožený kropenáč vytrvalý, který kvete v navrženém termínu pro management, je třeba z kosení vynechat, tyto plošky se pak dokosí na konci srpna nebo v září.
Ve spodní části dílčí plochy č. 17 (a v lomu) se rozrůstá lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus), tyto rostliny je nutné likvidovat (nejlépe vytrháváním). Doposud se tento zásah
prováděl téměř každoročně, výsledkem je značná redukce lupiny, nikoliv však její definitivní
likvidace.
d) péče o živočichy
Pro zachování pestré fauny fytogágního hmyzu je nezbytné udržení fytocenologické pestrosti
jak v podrostu různých typů lesa, tak v okolních hodnotných lučních biotopech, ale také zaStrana 48
chování lesních světlin a porostů podél cest s výskytem charakteristických rostlin (Gentiana
asclepiadea, Stellaria nemorosa, Veratrum album subsp. lobelianum, Cardamine sp. aj.), které jsou hostiteli významných monofágních druhů motýlů, dvoukřídlých, mer aj. V opuštěných
lomech jak na západní, tak na východní straně je potřeba příležitostně zajišťovat odstraňování
náletových dřevin, aby postupně nedošlo k úplnému uzavření porostů a vymizení světlomilných rostlin (ve východním lomu např. Thalictrum, Campanula, Fragaria, Rosa aj.). Rovněž
je možné uvažovat i o kosení alespoň části převážně devětsilového porostu na dně východního lomu v intervalu l x za dva až tři roky. Přiléhající kulturní smrčiny by bylo vhodné postupně nahradit smíšeným lesem s vyšším zastoupením buku a klenu, což by posílilo i vytvoření
kvalitativně bohatšího bylinného a keřového podrostu.
Ve vrcholové části Bukovce je třeba zachovat polovyvrácené a pomalu zasychající jeřáby, ve
kterých probíhá vývoj xylofágního hmyzu.
V dolní části (v opuštěném lomu, podél vrstevnicové cesty) neodstraňovat přestárlé vrby jívy,
střemchy apod., které jsou rovněž významné jako živné dřeviny pro některé cenné druhy
hmyzu (např. tesařík pižmový). Porosty keřů v návaznosti na vysokobylinnou vegetaci jsou
důležité i pro hnízdění ptáků, např. hýla rudého.
V žádném případě nezalesňovat sutě na východním svahu s porosty kapradin – ponechat samovolnému vývoji se současným stavem jednotlivých jilmů a klenů. Sutě jsou biotopem reliktních druhů bezobratlých a úplné zalesnění (zastínění) by mohlo mít negativní vliv na mikroklimatické podmínky.
Ponechat sušší okraje luk (přechody mezi okrajem lesa a louky), zejména na západním svahu
nezalesněny – výskyt majky fialové (Meloe violaceus) a hnízd divokých včel, důležitých pro
její vývoj.
V několikaletých intervalech (cca za 2–3 roky) vyčistit tůňky na východním a jižním úbočí od
spadaného listí a větví – možnost rozmnožování obojživelníků.
V případě trvajícího nedostatku přirozených hnízdních dutin je vhodné pokračovat v údržbě a
obnově hnízdních budek pro sýce rousné.
3.1.2 Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území
a) lesy
Nynější stav lesů v rezervaci není uspokojivý, nelze jej však významněji napravit v krátké
době. Vedle značného podílu stanovištně nepůvodní smrčin je zcela zásadním limitem další
pěstební péče vliv zvěře na obnovu listnatých dřevin a částečně i jedle. Tato situace znejisťuje
další rozsáhlé zavádění těchto požadovaných cílových dřevin a současně činí rizikovou rekonstrukci smrkových skupin. Dokud se stav odrůstání listnaté obnovy výrazně nezlepší, je na
místě určitá zdrženlivost v plánování a realizaci pěstebních opatření. Z tohoto důvodu jsou
v tomto plánu péče navrhovány je umírněné zásahy. Nepočítá se s větším objemem umělé obnovy, ale jen s pomístným vylepšením za předpokladu, že výsadby budou účinně chráněny
před zvěří. K vysazování jsou vhodné větší sazenice, poloodrostky a odrostky (zejména
v případě jilmu), které je nutno dobře ochránit před zvěří a ukotvit, aby nedošlo k jejich vyvrácení či zlomení. Stav výsadeb je zapotřebí průběžně sledovat a dle potřeby opravovat individuální ochrany nebo alespoň aplikovat repelent. V přístupnějších polohách zvážit výstavbu
malých oplocenek o velikosti kolem 1 aru a v nich zavádět směs buku, klenu a jedle. Tímto
způsobem by bylo možné vytvořit jádra budoucí obnovy na velké pasece jv. od vrcholu: potřebný materiál by sem ale bylo nutné vynosit. Je ovšem možné ochránit výsadby individuálně. V každém případě je vhodnější provést zalesnění formou hloučků nebo skupinek než
plošně, neboť tím bude zajištěna pozdější bohatší struktura porostu.
Strana 49
Nejhorší stav obnovy je v severní části území, v psk 271 A 2a/1a. Zde se kromě vlivu zvěře
projevuje i pomístné silné zamokření a chladnější inverzní poloha. Obnova zde bude patrně
probíhat ještě nejméně po další dvě decenia, což však nemusí být na závadu. Tohoto času lze
využít k zavádění příměsi dalších dřevin (v podmáčených partiích zejména jedle), výsledkem
bude i věkově různorodější porost. Z mladých porostů by měl být postupně zcela vytěžen
modřín, který je zde dřevinou geograficky nepůvodní. Redukce modřínu ovšem nesmí vést ke
vzniku holiny.
V případě výše ležící části severního svahu (271 B9/2/1a) není vhodné příliš spěchat
s odtěžováním zbytků smrkové kmenoviny. Okolní porost je totiž dosud mladý a tvořený převážně jeřábem, který však nemůže být hlavní cílovou dřevinou. U těchto pionýrských porostů,
které ovšem zaujímají značnou plochu v prostoru severně od vrcholu, nelze patrně očekávat
životnost přes 50 let. Dříve, než se začnou rozpadat, měly by v nich již být připraveny
v dostatečném počtu klimaxové dřeviny (buk, klen, případně smrk a jedle), což zatím většinou
neplatí. Z tohoto důvodu je smysluplné zachovat zbytky smrčin, i když jsou geneticky nekvalitní. V severních svazích dnes představují jediný souvislejší porost vyššího věku, který zde
plní určité ekologické funkce. Nejvýše lze začít s postupným odtěžováním těchto smrčin odspodu, naproti tomu málo vhodné jsou prosvětlovací seče.
Zvláště neuspokojivý je stav lesa v západní části vrchu. Mladé smrkové porosty (místy
s početnější jedlí) jsou většinou již zapojené, takřka stejnověké a bez listnaté příměsi. Stanoviště je výrazně degradováno po předchozí holině z r. 1966 a z dřívější doby i v důsledku
dlouhodobějšího odlesnění, které tu zřejmě trvalo po celou 1. polovinu 19. století a možná zasahovalo i do dávnější minulosti (ve stabilním katastru je plocha dokonce evidovaná jako
pastvina). Výhledově lze uvažovat opatrné rekonstrukční zásahy (vkládání bukových žeber
atd.), zatím je třeba se pokusit alespoň o vnesení malé příměsi buku a klenu do zbývajících
mezer.
Na LHC Jablonec panují celkově příznivější poměry, což má jistě i historické souvislosti.
Jsou zde sice porosty staršího věku a povětšinou zapojené, celkově v nich ale převažuje smrk,
což neodpovídá přírodním podmínkám. V bukových částech postačí snižovat podíl smrku při
probírkách, v částech převážně smrkových bude nevyhnutelná postupná (nepřímá) přeměna.
Započato s ní bylo (v rámci nahodilých těžeb) již v psk 23 A 10/1, následovat by měla i psk
23 A7 (východní úsek) a mladší smrkové skupiny okolo hlavní cesty. Tyto porosty lze nerovnoměrně prosvětlit (ohrožení větrem je zde malé), čímž se vytvoří podmínky pro zmlazování
buku, případně klenu. Již dnes je v okolních světlinách dosti bohaté zmlazení buku a lze očekávat, že s jeho rozšířením na další plochy se zmírní i tlak zvěře a zvýší šance na odrůstání
listnaté obnovy. V podobném duchu lze pracovat i v jižní části území, s výjimkou ploch výrazně podmáčených, kde snadno dochází k vývratům (západní část psk 22 A10). V těchto prosvětlených polohách jsou naopak vhodné podsadby jedle, případně i klenu. Nejjižnější porostní skupina 22 A 13/5/1 by měla být důsledně šetřena, zejména nesouvislá horní smrková
etáž, v níž jsou značně staré smrky patrně původního genofondu. Tento porost má velmi pěknou etážovitou strukturu přírodního charakteru (dříve louka s rozptýlenými stromy), místy
dobře zachovalé bylinné patro (ještě bohatší je v porostu jižně, již za hranicí rezervace) v řadě
ohledů tak jde vlastně o nejlepší porost v celé rezervaci, bohužel ale jen nepatrné rozlohy.
V psk 23 A7 je vhodné prosvětlení (probírka) i v západní, převážně bukové části, z důvodu
podpory bylinného patra. Jedná se o floristicky hodnotný porost s bohatou bylinnou vegetací,
ta je však v důsledku vysokého zápoje stromového patra vyvinuta jen velmi nesouvisle a
místy zcela chybí. Aby bylo do budoucna dosaženo vhodné porostní struktury, je třeba zásah
provádět neschematicky, tj. nerovnoměrně po ploše a bez prosazování produkčních kritérií (tj.
ponechávat i podúrovňové a netvárné jedince).
Strana 50
Příloha T1: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich
b) nelesní pozemky
Pracovní ploch y s managementem sečení 1 x za rok
(minimální interval sečení: 1 x za 4 roky)
dílčí plochy č. 18 a 21
Dílčí plocha č. 18 je dlouhodobě každý rok sečena místním zemědělcem, který je v současné
době k sečení pravděpodobně smluvně vázán v rámci zemědělských dotací. Pravidelné každoroční sečení těchto mezofilních luk pravděpodobně způsobuje jejich inklinaci k oligotrofním
smilkovým trávníkům. Populaci vratiček (Botrychium lunaria) na tomto stanovišti tento management zřejmě vyhovuje.
Dílčí plocha č. 21 – tato nelesní plocha v minulosti (cca před 40 až 50 lety) začala vlivem
dlouhodobého neobhospodařování zarůstat náletovými dřevinami (především smrkem a břízou), které místy vytvořily až zapojený „lesní“ porost. Ten byl v průběhu let 2005 až 2007
odstraněn. Stávající vegetaci je nutno udržovat každoročním kosením, aby toto stanoviště nezarostlo společenstvo pasek. Vykácená plocha leží z větší části v ochranném pásmu rezervace,
kde by měl být stanovený management také dodržován.
Na této lokalitě jsou umístěny stabilní čtverce (2 m x 2 m), kde je sledován vývoj vegetace po
odstranění dřevin ve srovnání s vývojem sousední louky sv. Polygono-Trisetion (část těchto
ploch se kosí, část se ponechává samovolnému vývoji, sledován je i vývoj vegetace na místech, kde se pálily větve a nehroubí). Plochy ponechané samovolnému vývoji (v terénu jsou
vyznačeny kůly s páskou) budou z režimu sečení vynechány.
Pracovní ploch y s managementem sečení 1 x za 3 rok y
dílčí plochy č. 6, 7, 8, 9, 10, 12, 24 – 34
Tento typ managementu se týká většiny všech nezdegradovaných typů lučních společenstev a
všech jejich přechodných stádií. Pro optimální vývoj všech výše uvedených typů společenstev
by bylo nejlepší každoroční sečení (s odstraněním biomasy), ale výsledky dosavadního managementu (sečení 1 x za 2 roky) za období posledního plánu péče ukazují, že ve vegetaci za
toto období neproběhly žádné zásadní negativní změny a že porost je vůči degradačním procesům rezistentní.
Interval sečení je proto možné prodloužit na 3 roky, s tím, že se bude vegetace pravidelně sledovat a v případě nežádoucích změn se interval sečení opět zkrátí. Nezbytnou podmínkou tohoto periodického kosení je fázový posun sečí (tj. každý rok se na Upolínové louce i na Pralouce pokosí právě 1/3 z takto navržených porostů). Důvodem je nejen ochrana populací
hmyzu, ale i možnost generativního rozmnožování neposečených rostlin.
Na dílčích plochách č. 12 a 28 (popř. ojediněle i č. 30) se vyskytují početné populace silně
ohroženého druhu kropenáče vytrvalého (Swertia perennis), který zde začíná kvést až
v průběhu července a v doporučované době sečení bývá v plném květu. Tyto porosty je žádoucí při sečení vynechat a umožnit dozrání semen (což se, nutno podotknout, v posledních
letech pečlivě dodržuje). Dosečení lze provést až ke konci vegetační sezóny (přelom srpna a
září) a není nutno je provádět pravidelně.
Strana 51
Prodloužení intervalu kosení ve sv. Polygono-Trisetion je podpořeno výsledky dlouhodobého (12-letého sledování) vegetace na kosených a nekosených paralelách prováděných na Pralouce (dílčí plocha č. 10). Na této ploše
je umístěno 5 stabilních párových ploch o velikosti 5 m x 5 m, kde je každoročně mj. sledována pokryvnost
všech druhů. Za sledované období nedošlo k vymizení žádného druhu v kosených ani nekosených plochách, počet druhů s pokryvností větší než 1% v obou variantách zůstal stejný, počet všech druhů bez ohledu na jejich
pokryvnost byl významně vyšší u kosených variant. Nutno ovšem podotknout, že druhy s pokryvností menší než
1 % mohly být při botanickém průzkumu přehlédnuty (v kosených plochách byly lépe viditelné) a že jejich výskyt byl často pouze dočasný. Závěry vyplývající z celkového počtu druhů bez ohledu na jejich pokryvnost by
proto mohly být nepřesné a zavádějící. Významná změna však byla sledována v pokryvnosti častých druhů, v
kosených variantách došlo k podpoření trav – Agrostis capillaris, Festuca rubra, Briza media, Anthoxanthum
odoratum, naopak k potlačení bylin Geranium sylvaticum, Cirsium heterophyllum, Hypericum maculatum, na
pokryvnost některých druhů neměl management prakticky žádný vliv – Bistorta major, Veronica chamaedrys,
Achillea millefolium, Vicia cracca, Potentilla erecta, Crepis mollis subsp.hieracioides. Obecně lze konstatovat,
že kosení podpořilo skupiny nízkých bylin, vysokých a nízkých trav, v neobhospodařovaných plochách se významně zvýšila pokryvnost vysokých bylin. Změny v pokryvnostech však probíhaly pomalu, k významným
změnám začalo docházet až po 3 letech odlišného managementu. V letech 2008 a 2009 byly založeny další plochy, na kterých bude sledován vývoj vegetace s intervalem kosení 1 x za 2 a 1 x za 4 roky.
Pracovní ploch y s managementem sečení 1 x za 5 let
(minimální interval sečení: 1 x za 10 let, pouze u dílčích ploch č. 22 a 27 interval 1 x 5 let
vždy dodržet)
dílčí plochy č. 5, 13, 15, 16, 19, 22, 27
S výjimkou dílčí plochy č. 27 se jedná o mezofilní porosty v různých stupních degradace.
Dílčí plochy č. 5, 13 a 15 zarůstá expanzivní tráva třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa),
plochu č. 19 bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria) a svízel přítula (Galium aparine),
plochu č. 22 starček (Senecio nemorensis agg.), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria) a
srha říznačka (Dactylis glomerata), na ploše č. 16 se především v horní části kromě třtiny
chloupkaté začíná rozšiřovat starček (Senecio nemorensis agg.) a po celé ploše se ojediněle
objevuje smrkový nálet.
Pro takto zdegradované porosty by bylo ideální každoroční sečení, avšak s ohledem na náklady spojené se sečením a s úklidem biomasy je v současné době postačující sečení 1 x za 5 let,
které by mohlo porost „zakonzervovat“ v současném stavu a které by mělo zabránit zarůstání
ploch náletem a nevratné degradaci porostu.
Diskutabilní je pouze plocha č. 22, kde dlouhodobé neobhospodařování zřejmě vyhovuje vitální populaci upolínu a kde interval kosení 1 x za 5 let bude pravděpodobně (ale nejspíš pouze dočasně) vyhovovat tomuto chráněnému druhu více než zmíněnému společenstvu. Plochu
je třeba v průběhu tohoto plánu péče sledovat a v případě potřeby navržený management
upravit.
Vegetaci na ploše č. 27 lze zařadit do podsv. Filipendulenion s dominantním tužebníkem (Filipendula ulmaria). Tyto porosty se s nástupem pravidelného sečení obvykle mění na společenstva podsv. Calthenion. Ponechá-li se však tento typ porostu bez dlouhodobějšího zásahu,
tužebník se začne rozvolňovat a postupně zarůstá nejčastěji olší. Přestože se tužebníkové porosty jeví z ochranářského hlediska jako méně hodnotné, z důvodu zachování co největší druhové a vegetační rozmanitosti na lokalitě bude vhodné, zůstane-li tento porost zachován.
K zachování tohoto typu společenstva je sečení 1 x za 5 let postačující.
Je nutné, aby i pro tento typ managementu platila zásada, že plochy zařazené do této periody
kosení se budou kosit postupně v průběhu celého období, ne všechny najednou.
Strana 52
Pracovní ploch y bez zásahů
dílčí plochy č. 1, 2, 3, 4, 11, 14, 17, 20
Mezi bezzásahové plochy jsou zařazena lesní prameniště (dílčí plochy č. 1,2,3), které je možno považovat za primární bezlesí a které není třeba nijak udržovat. Nutné je nezasahovat do
jejich vodního režimu.
Ostatní dílčí plochy (č. 4, 11, 14, 17, 20) jsou v současné době porostlé pasekovou vegetací,
v rezervaci se vyskytují pouze maloplošně a nemají zásadní význam pro ochranu přírody. Bez
zásahu by měly zůstat také skupiny vzrostlých stromů (převážně smrků, méně javorů klenů a
jeřábů) popř. jejich vzrostlé solitéry, vyskytující se roztroušeně na Pralouce (větší skupiny
jsou na mapách dílčích a pracovních ploch zakresleny, menší skupinky a solitérní jedinci ne).
Pracovní plocha v pokusném režimu
Na této ploše jsou umístěny stabilní čtverce, ve kterých je stanoven režim obhospodařování
podle jednotlivých pokusných variant.
V tabulce T2 jsou popsány jednotlivé dílčí plochy, vzhledem k mozaikovitému charakteru porostu a vzájemnému prolínání jednotlivých společenstev je jejich lokalizace na mapě (příloha
M7) pouze orientační a ani přiřazení společenstev k jednotlivým typům luk není vždy jednoznačné. Na plochách, které nejsou na mapě popsány, se vyskytují solitérně nebo ve větších či
menších skupinách převážně smrky, ojediněle javory kleny a jeřáby.
Příloha T2: Popis dílčích ploch a objektů na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich
Příloha M8: Mapa pracovních ploch na nelesní půdě
3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu
zásahů a přehledu činností
Většinu ochranného pásma tvoří lesní porosty, při západním okraji rezervace navazují louky.
Lesní část OP. Obecně platí, že by způsob hospodaření v ochranném pásmu neměl žádným
způsobem ohrožovat existenci předmětů ochrany rezervace. Na hranicích rezervace by neměly být umisťovány větší holosečné obnovní prvky, aby nedocházelo k nežádoucímu odclonění porostů v rezervaci, neměly by zde být zakládány porosty nevhodného druhového složení a provenienčního původu, které by mohly ovlivnit vývoj porostů v rezervaci. Naopak je
žádoucí, aby se zde hospodařilo přírodě blízkým způsobem, tj. s menšími obnovními prvky a
s dřevinami přirozené druhové skladby. Požadavek na šetrné hospodaření je zvláště naléhavý
při jižním okraji rezervace, zejména v porostní skupině 25 A8/2a, která zde představuje velmi
pěknou ukázku květnaté bučiny. V tomto porostu je vhodné pracovat pouze s jednotlivým výběrem a minimalizovat narušení půdního povrchu, případně vodního režimu.
Nelesní část OP. Pro ochranné pásmo s lučními společenstvy platí v podstatě stejné zásady
jako pro luční společenstva v rezervaci. Většina luk v ochranném pásmu je ± bez větších
známek degradace. Přesto by bylo vhodné tyto louky (nebo alespoň níže uvedená degradovaná místa) příležitostně pokosit.
První degradovaný porost se nachází na kontaktu s parkovištěm Na Mořině. Zde do lučních
dlouhodobě nekosených společenstev, která přísluší převážně do sv. Calthion a PolygonoTrisetion (popř. jejich přechodných fází) mohou pronikat druhy z okrajových partií parkoviště. Kombinace dlouhodobého neobhospodařování spolu s okrajovým efektem parkoviště by
mohla vytvořit dobré podmínky pro rozšíření ruderálních popř. i invazních druhů. V současné
době zde lze nalézt z ruderálních prvků ve větší míře kopřivu, vlivem nekosení je zde vysoká
Strana 53
pokryvnost pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum) a zvýšený výskyt srhy říznačky
(Dactylis glomerata) a starčku hajního (Senecio nemorensis agg.), částečně sem zasahuje i
šťovík alpský (Rumex alpinus).
Druhou zdegradovanou plochou v ochranném pásmu je plocha za vodárnou, kde je jasně patrná dlouhodobá absence kosení. V eutrofním porostu převládají bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), srha říznačka (Dactylis glomerata), starček hajní (Senecio nemorensis agg.), pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum),
z nepůvodních druhů se zde vyskytují všedobr horní (Imperatoria ostruthium), vlčí bob (Lupinus polyphyllus). Tato plocha není naštěstí v bezprostředním kontaktu s cennými lučními
společenstvy na Pralouce u Upolínové louce.
Velmi cenné porosty se nacházejí u objektu „staré celnice“, již za hranicí ochranného pásma.
Na zarostlém starém rameni Jizerky je vyvinuto velmi kvalitní společenstvo as. Caricetum
rostratae s bohatým výskytem Menyanthes trifoliata a Potentilla palustris, na svahových
prameništích výše je hojná Swertia perennis. Tento velmi kvalitní biotop dokládá, že cenné
porosty se neomezují pouze na území rezervace, ale v různé míře přesahují i do jejího okolí.
Proto je nutné náležitě pečovat i o toto širší zájmové území.
3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu
Rezervace je v terénu vyznačena obvyklým způsobem – pruhovým značením a tabulemi
s malým státním znakem. Značení je v poměrně dobrém stavu, poněkud nejednoznačná je
hranice při jižním okraji území.
Obnovu značení je třeba provádět v závislosti na jeho stavu, obvykle 1x za 5 let, spadlé, případně zcizené hraniční tabule opravit nebo nahradit co nejdříve po zjištění závady.
Zaměření rezervace bylo provedeno pouze na nelesní půdě, kde byl v r. 1996 vyhotoven geometrický plán pro oddělení čtyř pozemků. Dle KN ale k oddělení došlo jen v jediném případě
(Upolínová louka). Nedostatky ve vymezení je třeba odstranit, žádoucí je zaměření v lesní
části rezervace.
3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území
Dořešit nedostatky parcelního vymezení, zejména nejednoznačné zahrnutí parcely 1812/2 (k.
ú. Jizerka), z níž byla v r. 1996 oddělena parcela č. 1812/3 a vymezení rezervace na lesní půdě
a následně provést nové vyhlášení rezervace. Na úrovni MŽP prosadit zrušení neaktuálního
(ale formálně stále platného) ministerského výnosu z r. 1987, toto řešit současně s dalšími
ZCHÚ, kde dosud platné výnosy již neodpovídají dnešní, zatím nedostatečně legalizované
situaci.
3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností
PR Bukovec je v současnosti velmi silně zatížena turistickým ruchem, což platí zejména o její
jižní části. Jde o důsledek velké atraktivity Jizerky, na níž v posledním období proudí takřka
celoročně tisíce návštěvníků. Dokladem toho je přeplněné parkoviště na Mořině (údajně 70
parkovacích míst, aut zde ale někdy bývá i více), ležící jen několik desítek metrů od hranice
rezervace. Přestože většina přijíždějících pokračuje dále na Jizerku, řada lidí využívá naučnou
stezku na Bukovci, další zástupy proudí po cestě směřující do údolí Jizery. Tato cesta je nyní
poměrně hojně masově využívána i cyklisty. Regulace turistického ruchu se zatím nejeví nutná, neboť lidé se obvykle nevzdalují od cest a celkový vliv na území je tak poměrně nevýznamný. Nejvíce zranitelné jsou luční biotopy, po jejich okrajích jsou vedeny frekventované
cesty. Ani zde však nebyly pozorovány významnější negativní jevy související s turistickým
Strana 54
ruchem. Žádoucí je nicméně nezvyšovat atraktivitu rezervace, bez současných úprav přístupové cesty (stabilizace, dílčí odvodnění), která není dimenzována na zvýšenou úroveň návštěvnosti.
3.6 Návrhy na vzdělávací využití území
Rezervací prochází od roku 1971 naučná stezka, která byla prvním zařízením tohoto druhu
v tehdejším Severočeském kraji. Stezka je vybavena informačními tabulemi, exponovanější
úseky jsou upraveny povalovými chodníky a schůdky se zábradlím. Současný stav plně vyhovuje a není zapotřebí jej nijak zásadně vylepšovat.
3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území
Území přírodní rezervace je poměrně dobře prozkoumáno. Další průzkumy tudíž nejsou naléhavé a lze je plánovat a realizovat dle zájmu badatelů či aktuálních potřeb. Pokračovat v monitoringu vzácných druhů ptáků v rámci monitorování předmětu ochrany ptačí oblasti Jizerské
hory.
4. ZÁVĚREČNÉ ÚDAJE
4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle
jednotlivých zásahů (druhů prací)
Druh zásahu (práce) a kvantifikace
Jednorázové a časově omezené zásahy
geodetické zaměření (lesní část ZCHÚ)
obnova hranic ZCHÚ (tabule, pruhové značení)
zpracování nového plánu péče
Jednorázové a časově omezené zásahy celkem (Kč)
Opakované zásahy
sečení luk
odstraňování lupiny z lomu, popř. z dalších míst
likvidace náletových dřevin z luk
údržba naučné stezky
nadstandardní lesnické zásahy*
ptačí budky
Opakované zásahy celkem (Kč)
N á k l a d y c e l k e m (Kč)
Orientační náklady Orientační náklady
za rok (Kč)
za období platnosti
plánu péče (Kč)
150 000,100 000,50 000,300 000,50 000,5 000,20 000,50 000,100 000,5 000,-
500 000,50 000,200 000,500 000,1 000 000,50 000,2 300 000,2 600 000,-
*) podpora cílových dřevin při obnově a výchově, doplňující výsadby, ochrana proti zvěři
4.2 Použité podklady a zdroje informací
ANDRÉE A. (1868): Ausflüge im Isergebirge. – Verh. Bot. Provinz Brandenburg, Berlin, 10: 139-143.
ANONYMUS (2009): Osnova plánů péče o národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky a jejich ochranná pásma. – MŽP ČR, Praha.
BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ E. (1983): Feuchtwiesen des Landschaftschutzgebietes Jizerské hory. I.,II. –
Folia Geobot. Phytotax., Praha, 18: 113-136 et 247-285.
BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ E. (1984): Hochstaudengesellschaften des Landschaftsschutzgebietes Jizerské hory. – Folia Geobot. Phytotax., Praha, 19: 5-27.
Strana 55
BEZDĚČKA P. (2003): Výsledky determinace mravenců (Hymenoptera: Formicidae) z CHKO Jizerské
hory z roku 2003. – Nepubl. strojopis, 7 pp., depon. in AOPK – Správa CHKO Jizerské hory a
krajské středisko Liberec a Severočeské muzeum v Liberci.
CIPRA Z. (2001): Plán péče o PR Bukovec 2002-2011 – posouzení. – Ms., 10 p. [depon. in: Správa
CHKO Jizerské hory, Liberec]
DEMEK J. [ed.] et al. (1987): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. – Academia, Praha, 584 pp.
DOBRORUKA L. J. (1958): Neue Chilopoden aus Böhmen. – Zoologische Anzeiger, Leipzig, 160(1-2):
25-28.
ENGLER A. (1865): Ueber die Vegetation des Isergebirges. – Jahresber. Schles. Ges. Vaterl. Cult.,
Breslau, 42 (1864): 65-69.
FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds] (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp.
FIRBAS F. (1929): Die Pflanzendecke des Friedländischen. – Heimatkunde des Bezirkes Friedland in
Böhmen, Friedland, 155-246.
HOUŠKOVÁ E. (1989): Botanický inventarizační průzkum SPR Bukovec. – Ms., 24 p. [depon. in:
Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
CHALOUPSKÝ J.[red.] (1989): Geologická mapa ČR (1:50 000). List 03-23 Harrachov. – Ústř. Ústav
Geol., Praha.
CHALOUPSKÝ J.[red.] (1989): Přehledná geologická mapa Krkonoš a Jizerských hor. (1:100 tis.) –
Ústř. Ústav Geol., Praha.
CHVÁLA M. & VONIČKA P. (2008): Lovilkovití (Diptera: Hybotidae) Jizerských hor a Frýdlantska. In:
VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.]: Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska I. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 26: 237-251.
CHYTRÝ M. [ed.] (2007): Vegetace České republiky. 1. Travinná a keříčková vegetace. – Academia,
Praha.
CHYTRÝ M., KUČERA T. & KOČÍ M. [eds.] (2001): Katalog biotopů České republiky. – Agentura
ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
JENÍK J. (1961): Alpinská vegetace Krkonoš, Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku. – Nakl.
ČSAV, Praha.
JEŽEK J., VONIČKA P. & PREISLER J. (2008): Koutulovití (Diptera: Psychodidae) Jizerských hor. a
Frýdlantska. In: VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.]: Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska I. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 26: 129-151.
KOCOUREK P. (1999): Mnohonožky (Diplopoda) Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. – Nepubl.
strojopis, 5 pp., depon. in AOPK – Správa CHKO Jizerské hory a krajské středisko Liberec.
KOCOURKOVÁ J. (2000): Zpráva z výzkumu lichenoflóry Jizerských hor za rok 2000. – Ms.
KOŘISTKA C. (1877): Das Riesen- und Isergebirge und seine östlichen Vorlagen. – Arb. Topogr. Abt.
Landesdurchforsch. in Böhmen, Prag, II/1.
KOSEK M. (1989): Státní přírodní rezervace Bukovec. Lesnický inventarizační průzkum. – Ms., 4 p.
[depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
KRAMPL F. & MAREK J. (1999): Příspěvek k poznání současné fauny motýlů (Lepidoptera) Jizerských
hor. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 21: 145-188.
KRAMPL F. & MAREK J. (2003): Faunisticky významné nálezy motýlů (Lepidoptera) v Jizerských horách, Česká republika, v letech 1999-2003 a ekologicko-geografické poznámky k šíření některých druhů. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 23: 127-174.
Strana 56
KRAMPL F. & MAREK J. (2005): Inventarizační průzkum motýlů (Lepidoptera) přírodní rezervace Bukovec. – Nepubl. strojopis, 52 pp., depon. in AOPK Praha a AOPK – Správa CHKO Jizerské
hory a krajské středisko Liberec.
KUBÁT K. (1986): Výsledky botanických exkursí po Jizerských horách (okolí Jizerky) ve dnech 14.18. 7. 1986. – Ms., 5 p. [depon. in: správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. [eds.] (2002): Klíč
ke květeně České republiky. – 928 p., Academia, Praha.
KUČERA J. & VÁŇA J. (2003): Check- and Red List of the bryophytes of the Czech Republic. –
Preslia, Praha, 75: 193-222.
SeveroKŮRKA A. (1999): Pavouci (Araneida) Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. – Sborn.
čes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 21: 119-136.
KŮRKA A. (2005): Inventarizační průzkum pavouků (Araneae) přírodní rezervace Bukovec. – Nepubl.
strojopis, 17 pp. + nálezová databáze (*xls), depon. in AOPK Praha a AOPK – Správa CHKO
Jizerské hory a krajské středisko Liberec.
LAUTERER P. (2001): Mery (Sternorrhyncha, Psylloidea) Jizerských hor. – Sborn. Severočes. Muz.,
Přír. Vědy, Liberec, 22: 85-99.
MÁCA J. (2009): Octomilkovití (Diptera: Drosophilidae) Jizerských hor a Frýdlantska. In: VONIČKA P.
& PREISLER J. [eds.]: Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska I. –
Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 27: 173-184.
MACEK J. (2009): Širopasí blanokřídlí (Hymenoptera: Symphyta) Jizerských hor a Frýdlantska. In:
VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.]: Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska II. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 27: 199-237.
MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M. & KUNCOVÁ J. [eds.] (2002): Liberecko. In: Mackovčin P. & Sedláček
M (eds.), Chráněná území ČR, svazek III. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Ekocentrum Brno, Praha, 331 pp.
MAZÁNEK L., VONIČKA P. & PREISLER J. (2009): Pestřenkovití (Diptera: Syrphidae) Jizerských hor a
Frýdlantska. In: VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.]: Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska II. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 27: 3-46.
MENZEL G. (1868): Physiographie des Isergebirges. – Reichenberg-Friedland.
MÍCHAL I. & PETŘÍČEK V. [eds.] (1999): Péče o chráněná území II. Lesní společenstva. – Praha, 714
p.
MIKYŠKA R. et NEUHÄUSLOVÁ Z. (1969): Geobotanická mapa ČSSR 1:200 000. 1. České země. List
M-33-X Liberec. – Academia a Kartografické nakladatelství, Praha.
MORAVEC J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2. vydání. – Severočes. Přír., Litoměřice, Příl. 1995, 1–206.
NEUHÄUSLOVÁ Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky (1:500 000). –
Academia, Praha.
NEVRLÝ M. (1981): Kniha o Jizerských horách. Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem.
NEVRLÝ M., SIMM O. & PIKOUS J. (2006): Tři iseriny. Jizerka – Velká Jizera – Orle. – Liberec, 152 p.
PAVLŮ L. & BURDA J. (1999): Příspěvek k floristickému poznání Bukovce v Jizerských horách. –
PILOUS V. (2006): Pleistocénní glacigenní a nivační modelace Jizerských hor. – Opera Corcontica, 43:
21-44.
PLESNÍK J., HANZAL V. & BREJŠKOVÁ L. (2003): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda, 22: 1-183.
PLOCEK A. (1974): Nástin květeny Jizerských hor. – Ms. [Dis. Pr., depon. in: Bibl. Kat. Bot. Přírod.
Fak. UK, Praha ]
PLOCEK A. (1982-1986): Květena Jizerských hor. 1-4. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec,
12: 5-44, 13: 5-24, 14: 5-39 et 15: 5-52 [nedokončeno].
Strana 57
PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam rostlin České republiky (stav v roce 2000). –
Příroda, Praha, 18: 1-166.
QUITT E. (1971): Klimatické oblasti ČSSR. – Stud. Geogr., Brno, 16: 1-74 (mapa).
RŮŽIČKA J. & VONIČKA P. (1999): Brouci (Coleoptera) suťových ekosystémů Jizerských hor a Ještědu
(severní Čechy). – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 21: 189-201.
SCHLEGER E. (1970): Oblastní elaborát historického průzkumu lesa pro oblast Jizerské hory zpracovaný podle elaborátů pro jednotlivé lesní hospodářské celky této oblasti. – Ms., 114 str.
SCHUSTLER F. (1918): Krkonoše. Rostlinozeměpisná (fytogeografická) studie. – Archiv Přír. Výzk.
Čech, Praha, 16/4: 1-181.
SKALICKÝ V. (1988): Regionálně fytogeografické členění ČSR. – In: Květena ČSR, díl 1., Academia,
Praha, 103-121.
SKŘIVÁNEK F. (1967): Zpráva o základním inventarizačním výzkumu SPR Bukovec. (Geologie a
geomorfologie) – Ms., 3 p. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
STRAKA J., DVOŘÁK L. & BOGUSCH P. (2009): Žahadloví blanokřídlí (Hymenoptera: Aculeata) Jizerských hor a Frýdlantska. In: VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.]: Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska II. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 27: 239275.
SÝKORA T. (1971): Lesní rostlinná společenstva Jizerských hor. In: Knižnice Jizerských hor, 11: 1-60,
ed. Severočes. Mus., Liberec.
SÝKORA T. (1976): Botanický inventarizační průzkum chráněného území Bukovec. – Ms., 33 p. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
ŠEVČÍK J. & VONIČKA P. (2008): Dvoukřídlí (Diptera: Nematocera) čeledí Mycetophilidae (bedlobytkovití), Keroplatidae, Bolitophilidae, Diadocidiidae, Sciaridae (smutnicovití) a Anisopodidae
(stružilkovití) Jizerských hor. In: VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.]: Výsledky entomologického
výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska I. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 26: 95127.
ŠIFNER F. (2008): Three new species of the family Scathophagidae (Diptera) from the Palaearctic region with a redescription of the male of Amaurosoma longicorne. – Acta Entomol. Mus. Nat.
Pragae, 48(1): 103-109.
ŠIFNER F. (2009): Výkalnicovití (Diptera: Scathophagidae) Jizerských hor a Frýdlantska. In: VONIČKA
P. & PREISLER J. [eds.]: Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska II. –
ŠIMEČEK J. (1986): Rozšíření obojživelníků a plazů na území Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory.
– Fauna Boh. Septentr., Ústí n. L., 11: 61-63.
TKOČ M. & VAŇHARA J. (2008): Stlačenkovití (Diptera: Opetiidae a Platypezidae) Jizerských hor a
Frýdlantska. In: VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.]: Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a Frýdlantska I. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 26: 255-260.
TOLASZ R. [ed.] (2007): Atlas podnebí Česka. – Český hydrometeorologický ústav a Univerzita Palackého, Praha a Olomouc.
TOMANDL M. (1957): Zpráva o historickém průzkumu lesního hospodářského celku Jablonec nad Nisou. – Ms., 47 str.
TOMANDL M. (1958): Historický průzkum lesů pro lesní hospodářský celek Frýdlant. – Ms., 83 str.
TOMANDL M. (1967): historie lesů pro lesní hospodářský celek Frýdlant, lesní závod Frýdlant. Dodatek k elaborátu historického průzkumu LHC Frýdlant v. Č. – Ms., 37 str.
TOMANDL M. (1972): Dějiny lesního hospodářství v Jizerských horách. – Knižnice Jizerských hor,
Severočes. Mus., Liberec, 12: 1-68.
TOMANDL M. (19xx): Význam dřeva pro sklářské hutě v Jizerských horách. – Separát bez uvedení
edice, 32 str.
TOMÁŠEK M. (1992): Půdní mapa ČR. List 03-23 Harrachov. – Český Geol. Ústav, Praha.
Strana 58
VACEK S. (2001): Plán péče o přírodní rezervaci Bukovec na období 2002-2012. – Ms., 46 p. [depon.
in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
VESECKÝ A. [ed.] et al. (1958): Atlas podnebí Československé socialistické republiky. – Praha.
VESECKÝ A. [ed.] et al. (1961): Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. – Praha.
VONIČKA P. & ČTVRTEČKA R. (1999): Inventarizační průzkum brouků (Coleoptera) přírodní retervace
Bukovec v Jizerských horách. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 21: 213-222.
VONIČKA P. & PREISLER J. (1999): Nálezy vzácnějších drobných savců (Mammalia: Insectivora, Rodentia) v Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 21: 243-245.
VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.] (2008): Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a
Frýdlantska I. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 26: 1-287.
VONIČKA P. & PREISLER J. [eds.] (2009): Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a
Frýdlantska II. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 27: 1-278.
Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č. 114/1992
Sb.
Vyhláška MŽP ČR č. 60/2008 Sb., o plánech péče, označování a evidenci chráněných území.
4.3 Seznam používaných zkratek
CHKO – chráněná krajinná oblast, EVL – evropsky významná lokalita, IO – individuální ochrana,
LHC – lesní hospodářský celek, LHE – lesní hospodářská evidence, LHP – lesní hospodářský plán, LT
– lesní typ, LZ – lesní závod, OP – ochranné pásmo, PR – přírodní rezervace, psk – porostní skupina,
SLT – soubor lesních typů, SPR – státní přírodní rezervace, ÚSES – územní systém ekologické stability, VÚRV – Výzkumný ústav rostlinné výroby, ZCHÚ – zvláště chráněné území, další použité zkratky (pokud nejsou všeobecně srozumitelné) jsou vysvětleny na příslušných místech textu.
Zkratky dřevin užívané zejména v tabulkách:
bk
buk lesní (Fagus sylvatica)
bř
bříza bělokorá (Betula pendula)
břk bříza karpatská (Betula carpatica)
jd
jedle bělokorá (Abies alba)
jl(h) jilm horský (Ulmus glabra)
jř
jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia)
jvm javor mléč (Acer platanoides)
kl
javor klen (Acer pseudoplatanus)
md modřín opadavý (Larix decidua)
sm smrk ztepilý (Picea abies)
smp smrk pichlavý (Picea pungens)
4.4 Plán péče zpracoval
RNDr. Richard Višňák, Ph.D.
biologické a ekologické průzkumy
Mlýnská 271, 471 27 Stráž pod Ralskem
listopad 2010
Kapitoly věnované nelesní části rezervace zpracovala ing. Lenka Pavlů.
Podklady k zoologii připravili ing. Pavel Vonička a mgr. Martin Pudil.
Strana 59
P ŘÍLOHY
Tabulk y:
Příloha T1 – Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich
(Tabulka k bodu 2.5.1 a k bodu 3.1.2).
Příloha T2 – Popis dílčích ploch a objektů na nelesních pozemcích a výčet plánovaných
zásahů v nich
(Tabulka k bodům 2.5.2, 2.5.3 a 2.5.4 a k bodu 3.1.2).
Map y:
Příloha M1 – Orientační mapa s vyznačením území
Příloha M2 – Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ
Příloha M3 – Mapa dílčích ploch na lesní půdě
Příloha M4 – Lesnická mapa typologická
Příloha M5 – Stupně přirozenosti lesních porostů
Příloha M6 – Lesní porostní mapa
Příloha M7 – Mapa dílčích ploch na nelesní půdě
Příloha M8 – Mapa pracovních ploch na nelesní půdě
Příloha M9 – Historické mapy
Ostatní:
Příloha S1 – Podrobnější popisy dílčích ploch (les)
Příloha S2 – Floristický přehled
Strana 60
Příloha T1
Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich
Bukovec – LHC Frýdlant
JPRL
271A2a/1a
dílčí výměra RS/PT
zastoupení dřevin
plocha
v ha
1
8,21
1B
sm 4, md 1,jř 2, kl 2,
bk 1, jd
271A2b
2
3,85
1B
jř 5, sm 3, md 1, bk +,
kl +
271A17/1b
3
0,65
1A
271B3/1b
4
4,24
1C
bk 8, kl 1, sm 1/sm 5,
bk 3, kl 1, jř 1
sm 8, jd 2, jř, kl, bk, bř,
jí
5, 6
7, 8, 9,
10, 11,
12
271B9/2/1a
13
0,35
1,57
1B
1C
jř 8, sm 2
sm 10
10,85
1A
sm 3, jř 5, bk 1, kl 1,
jlh
0,04
–
271B4
271B4
271B101
14
bezlesí
prům. stupeň
doporučený zásah
výška přir.
7/1
D
důsledná ochrana listnatých výsadeb, nárostů a jd před zvěří, dle potřeby prosadby, ve vlhčích úsecích pouze jd;
v zapojených částech prořezávka
8
D
ve 2. pol. decenia prořezávka v zapojenějších sm částech, postupná redukce md,
uvolňování cílových dřevin a jejich
ochrana před zvěří
28/2
C
pouze uvolňování bk a kl proti sm
12/1
D
9
18
D
D
22/8/1
C
–
probírka 1x za decenium, uvolňovat jd, ve
světlinách výsadba bk, kl s kvalitními
ochranami
bez zásahu
nepravidelné probírky s cílem prosvětlení
porostu pro vnášení listnaté příměsi, výsadba bk a kl s IO
zalesnit velkou světlinu jv. od vrcholu,
vysadit v několika hloučcích bk, sm, kl,
jd s účinnými ochranami proti zvěři,
zbytek psk bez zásahu (ev. uvolňování bk
a kl), sm skupiny zatím ponechat
bez zásahu
nal.
poznámka
1
rozsáhlá a nepřehledná skupina, na JV
snad sm z přirozené obnovy po geneticky původním sm porostu
1
nehomogenní skupina, na části smrk, na
většině plochy jeřáb, místy bohaté bylinné patro
2
malá skupina, na J souvislejší zbytek
staré bk nadúrovně
1
–
2
dvě odlehlé části na SZ (jeřábiny)
6 samostatných dílů (smrčiny)
1
rozsáhlý porost nestejného charakteru,
v obtížně schůdném terénu
–
malé bezlesí – lůmek
Bukovec – LHC Jablonec
JPRL
22A5a
dílčí výměra RS/PT
zastoupení dřevin
plocha
v ha
15, 16
0,36
2C
sm 9, kl 1
22A10
17
1,38
2C
22A13/5/1
18
1,56
2C
16
20
21, 22
23
24
25
0,13
0,28
0,19
0,31
0,51
0,3
–
–
2A
2A
2A
2B
23A7
26
5,88
2A
2B
23A10/1
27
3,19
2B
23A10/1
23A10/1
23A13
28
29
30
0,32
0,32
0,41
2A
2B
2A
23A101
31
0,37
–
22A101
22A658
23A2
23A5
23A5a
23A6
prům. stupeň
doporučený zásah
výška přir.
20
D
postupná přeměna na porost s převahou
bk a kl
sm 10, kl, bk
26
D
podsadba jd do podmáčených světlin na
západě, na V pomístné prosvětlení (obnovní těžba)
sm 6-7, bk 2-3, kl 1
28/16/
C
bez zásahu, staré sm ponechat na dožití,
1
šetřit níže ležící porost za hranicí rezervace (v OP)
bezlesí
–
bez zásahu
bezlesí
–
zachovat stávající charakter cesty
sm 7, bk 3
8
D
bez zásahu
bk 5, sm 4, kl 1, jvm, jř
14
C
bez zásahu
bk 6, sm 2, kl 2
16
C
bez zásahu
sm 10
20
E
prosvětlení porostu (probírka), nejlépe
v horní části, jednotlivě podsadit bk a kl
bk 5-6, sm 4-5, kl, jvm, bk 22,
C
silnější probírka ve smrkové části – cca
jř, jí
sm 28
20 % zásoby (podpora zmlazení bk),
v bukové části nerovnoměrně prosvětlit,
přednostně vybírat sm, obecně šetřit kl a
vtroušené dřeviny
sm 7, bk 3, kl, jlh, jvm
28
D
probírka v jižním výběžku (ve sm části),
postupná redukce sm
bk 6, sm 3, kl 1, jlh
26
C
probírka ve smrkové části
sm 9, kl +, bk +
26
E
probírka
bk 7, kl 2, jlh 1, sm
bk 22,
B
bez zásahu
kl 15
bezlesí
–
dle potřeby likvidace lupiny mnoholisté
nal.
poznámka
3
dvě části oddělené prameništním bezlesím
2
–
vedle psk 23 A13 nejcennější porost
v rezervaci – patrně autochtonní sm
–
–
–
–
–
2
svahové prameniště
bezlesí – nezpevněná cesta
dvě části, malá skupina u cesty
2
větší porost nestejného charakteru – na
Z převážně bk, na V sm; na V nezbytná
přeměna
2
východní (největší) část
3
2
střední část
západní část
nejzachovalejší porost v PR
3
bezlesí – starý kamenolom
zčásti charakteru parkového lesa
porost k přeměně
V ys v ět li v k y:
JPRL – jednotka prostorového rozdělení lesa; dílčí plochy – pořadové číslo dílčí plochy; RS/PT – rámcová směrnice / porostní typ; zastoupení dřevin – údaj v desítkách procent, dle terénního zjištění; prům. výška – průměrná výška (hlavního) porostu v metrech; stupeň přir. – stupeň přirozenosti dle metodiky (A – les původní, B – přírodní, C –
přírodě blízký, D – kulturní, E – nepůvodní); nal. – naléhavost, zásah: 1 – naléhavý, nezbytný pro předmět ochrany, 2 – vhodný, 3 – možný, zbytný.
Bližší popis dílčích ploch je obsažen v příloze S1.
Příloha T2
Popis dílčích ploch a objektů na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich
dílčí název
plocha
1
Pralouka
(část)
2
Pralouka
(část)
3
Pralouka
(část)
4
Pralouka
(část)
Pralouka
(část)
5
výměra stručný popis charakteru plochy nebo objektu a dlouhodobý cíl péče
(ha)
0,09
prameniště s dom. Carex rostrata, dále Chaerophyllum hirsutum, Carex nigra, Crepis paludosa, ojediněle – Carex echinata, C. canescens, Juncus effusus, Equisetum sylvaticum,
Myosotis nemorosa, Bistorta major, Cirsium palustre, Galium palustre, Potentilla erecta,
Rumex acetosa
0,01
prameniště se Stellaria alsine, Epilobium palustre, Carex echinata, C. nigra, C. canescens,
Glyceria fluitans, Viola palustris, Myosotis nemorosa; na okrajích C. ovalis, C. rostrata,
Equisetum sylvaticum, Juncus filiformis, Deschampsia cespitosa
0,05
prameniště s dom. Carex rostrata, dále C. echinata, C. nigra, Galium palustre, Juncus filiformis, J. effusus, Glyceria fluitans, Epilobium palustre (desítky), Crepis paludosa, Chaerophyllum hirsutum; na okrajích Equisetum sylvaticum
0,05
paseková vegetace – Senecio nemorensis agg., Calamagrostis villosa, atd.
0,22
6
Pralouka
(část)
0,04
7
Pralouka
(část)
0,39
pozůstatek zdegradované louky (původně zřejmě as. Geranio-Trisetetum); dnes dom. Calamagrostis villosa, roztroušeně – Cirsium heterophyllum, Deschampsia cespitosa, Hypericum maculatum, Campanula patula, Luzula luzuloides, Rumex acetosa, Carex pallescens,
Hieracium laevigatum, Senecio nemorensis agg., ojediněle – Arnica montana, Trollius altissimus
smilkový trávník s druhy – Festuca rubra, Nardus stricta, Carex pilulifera, C. pallescens,
Potentilla erecta, Campanula rotundifolia. Nekosený porost začíná přerůstat Cirsium heterophyllum a Hypericum maculatum, ojediněle se vyskytuje Trollius altissimus, z lesních
lemů proniká Melampyrum sylvaticum
smilkový trávník s druhy – Festuca rubra, Anthoxanthum odoratum, Nardus stricta, Carex
pilulifera, Luzula multiflora, L. luzuloides, Galium saxatile, Hieracium pilosella, Carlina
acaulis, Polygala vulgaris, Rhinanthus minor, Cardaminopsis halleri, Campanula rotundifolia, C. patula, Potentilla erecta, Trifolium spadiceum, společenstvo místy jeví náznaky
přechodu ke sv. Polygono-Trisetion – s vyšší pokryvností se zde uplatňují Cirsium heterophyllum, Geranium sylvaticum, dále také Hypericum maculatum, Leontodon hispidus, Leucanthemum ircutianum, Antennaria dioica. Hojný výskyt Arnica montana (stovky jedinců),
Gymnadenia conopsea (desítky), ve spodní části hojně Trollius altissimus. Ojediněle
Veratrum album subsp. lobelianum
doporučený
zásah
bez zásahu
nal.
termín
interval
–
–
–
bez zásahu
–
–
–
bez zásahu
–
–
–
bez zásahu
–
–
–
kosení
3
VII
1 x za 5 let
kosení
2
VII
1 x za 3
roky
kosení
2
VII
1 x za 3
roky
dílčí název
plocha
8
Pralouka
(část)
9
10
11
12
13
14
15
Pralouka
(část)
Pralouka
(část)
Pralouka
(část)
Pralouka
(část)
(ha)
0,83
sv. Polygono-Trisetion (místy as. Geranio-Trisetetum), strukturu porostu tvoří trávy, např.:
Agrostis capillaris, Festuca rubra, Trisetum flavescens, Anthoxanthum odoratum, Briza
media, Luzula luzuloides, místně Poa chaixii, z bylin pravidelně Cirsium heterophyllum,
Geranium sylvaticum, Hypericum maculatum, Cardaminopsis halleri, Veratrum album
subsp. lobelianum, Meum athamanticum, Dactylorhiza majalis, ojediněle Gentiana asclepiadea, v sušších partiích přechod ke sv. Violion caninae – Polygala vulgaris, Hieracium
pilosella, Gymnadenia conopsea (ojediněle), Arnica montana, ojedinělý výskyt Botrychium
lunaria, v horní části zajímavý výskyt druhu Campanula rhomboidalis a jeho kříženců s C.
rotundifolia (Campanula x iserana)
0,06
běžná garnitura druhů místních smilkových trávníků + Gymnadenia conopsea (ojediněle),
0,49
přechodná fáze mezi krátkostébelným oligotrofním trávníkem a trojštětovou loukou, porost
podobný dílčí ploše č. 7, méně však Polygala vulgaris, Nardus stricta, Carex pilulifera,
Galium saxatile, místy početně Cirsium heterophyllum, Hypericum maculatum a Geranium
sylvaticum, ojediněle Meum athamanticum, Phyteuma spicatum. Roztroušeně Arnica montana a Trollius altissimus, Gymnadenia conopsea (ojediněle), Platanthera chlorantha
(pouze 3 ks)
0,02
paseková vegetace – Senecio nemorensis agg., Calamagrostis villosa, atd.
0,36
Pralouka
(část)
Pralouka
(část)
0,09
Pralouka
(část)
0,05
0,03
sv. Calthion prolínající se zejména ve spodní části s fragmenty as. Caricetum goodenowii,;
Dactylorhiza majalis, D. fuchsii (ojediněle), Trollius altissimus, Epilobium palustre, Bistorta major, Caltha palustris, Crepis paludosa, Viola palustris, Potentilla erecta, Carex
nigra, C. echinata, C. canescens, Eriophorum angustifolium, Juncus filiformis, J. effusus,
Equisetum sylvaticum, Swertia perennis, Pedicularis sylvatica, místy dom. Deschampsia
cespitosa, ojediněle Veratrum album subsp. lobelianum.
expanze Calamagrostis villosa do porostu sv. Calthion (běžné druhy), roztroušeně skupiny
nebo solitéry smrku
fragmenty smrků a jeřábu + zbytky pařezů v pasekovém společenstvu – dominují Calamagrostis villosa, Senecio nemorensis agg., dále Deschampsia cespitosa, Cirsium heterophyllum, Hypericum maculatum, Vaccinium myrtillus, na okraji menší porost (3 m x 1 m)
úzký pruh dlouhodobě nekosené louky situovaný mezi smrkovými porosty, dominantní
Calamagrostis villosa, méně Cirsium heterophyllum, Luzula luzuloides, Hypericum maculatum, Geranium sylvaticum, Silene dioica, Melampyrum sylvaticum, Trollius altissimus
(cca 2 desítky)
doporučený
zásah
kosení
nal.
termín
interval
2
VII
1 x za 3
roky
kosení
2
VII
kosení
2
VII
1 x za 3
roky
1 x za 3
roky
bez zásahu
–
kosení
2
VII
1 x za 3
roky
kosení
3
VII
1 x za 5 let
bez zásahu
–
kosení
3
VII
1 x za 5 let
dílčí název
plocha
16
Nad cestou
(část)
17
Nad cestou
(část)
18
Nad cestou
(část)
19
Nad cestou
(část)
20
Nad cestou
(část)
Upolínová
louka (část)
21
22
Upolínová
louka (část)
(ha)
0,11
dlouhodobě nekosený zdegradovaný porost as. Geranio-Trisetetum – v horní části louka
zarůstá Calamagrostis villosa a Senecio nemorensis agg., ojediněle nálety smrku, jinak
Cirsium heterophyllum, Hypericum maculatum, Agrostis capillaris, Ranunculus acris,
Achillea millefolium, Phyteuma spicatum, Plantago lanceolata, Alchemilla sp.,; ojediněle
náznak přechodu k oligotrofním trávníkům – Nardus stricta, Galium saxatile, Potentilla
erecta, Campanula rotundifolia, Carlina acaulis
0,06
společenstvo pasek – Senecio nemorensis agg. (dom.), Calamagrostis villosa (dom.), méně
Hypericum maculatum, Holcus mollis, ve spodní části u cesty zavlečený Lupinus polyphyllus
0,99
kosená louka s výskytem druhů as. Geranio-Trisetetum – Festuca rubra, Agrostis capillaris, Anthoxanthum odoratum, Trisetum flavescens, Cirsium heterophyllum, Geranium sylvaticum, Meum athamanticum, Cardaminopsis halleri, Bistorta major, Phyteuma spicatum
atd. Pravděpodobně vlivem pravidelného kosení zde místy porost přechází do smilkových
trávníků s druhy Nardus stricta, Galium saxatile, Potentilla erecta, Campanula rotundifolia + výskyt Botrychium lunaria (stovky), B. matricariifolium (1 -3 ks). Vratičky zde byly
více než 100 let nezvěstné, v r. 2004 zde byla nalezena v. měsíční, v r. 2005 v. heřmánkolistá.
0,26
degradovaná as. Geranio-Trisetetum; nesekaná louka – vlivem dlouhodobého neobhospodařování zde kromě běžných druhů trojštětových luk mají značnou pokryvnost i Aegopodium podagraria a Galium mollugo. Také vysoká pokryvnost Hypericum maculatum potvrzuje, že porost se delší období nekosí. Na kontaktu s dílčí plochou č. 18 ojedinělý výskyt
Botrychium lunaria
0,01
silně degradovaný porost s dominancí Rubus idaeus a Senecio nemorensis agg.
0,04
0,09
vegetace po vykáceném cca 40 až 50 let starém náletovém porostu (převážně smrkovém),
který byl v letech 2005 až 2007 vykácen, přestože se zde vyskytují některé luční druhy převážně ze sv. Polygono-Trisetion (Cirsium heterophyllum, Bistorta major, Phyteuma spicatum, Silene dioica, Deschampsia cespitosa, Ranunculus platanifolius, hojně – Agrostis capillaris ), zarůstá plocha vlivem absence hospodaření pasekovými druhy (Rubus idaeus,
Senecio nemorensis agg., + nálety Sorbus aucuparia, Salix sp., Acer platanifolius)
as. Geranio-Trisetetum, Trollius altissimus (hojně), Epilobium alpestre, Cirsium heterophyllum (dom.), Hypericum maculatum, počínající degradace Senecio nemorensis agg.,
Rubus idaeus, Dactylis glomerata, Aegopodium podagraria; ve spodní části (sz okraj) přechod společenstva do sv. Calthion – Scirpus sylvaticus, Juncus effusus, Geum rivale
doporučený
zásah
kosení
nal.
termín
interval
3
VII
1 x za 5 let
likvidace vlčího bobu
2
kosení
2
VII
1 x ročně
kosení
3
VII
1 x za 5 let
bez zásahu
–
kosení
2
VII
každoročně
kosení
3
VII
1 x za 5 let
dle potřeby
dílčí název
plocha
23
Upolínová
louka (část)
24
Upolínová
louka (část)
25
Upolínová
louka (část)
Upolínová
louka (část)
26
27
28
Upolínová
louka (část)
Upolínová
louka (část)
29
Upolínová
louka (část)
30
Upolínová
louka (část)
(ha)
0,20
sv. Calthion – vlhká plocha podél komunikace, s druhy Cirsium palustre, Caltha palustris.,
Myosotis nemorosa., Cirsium heterophyllum, Juncus effusus, J. filiformis (místy hojně),
Bistorta major, Trollius altissimus (hojně) + místy dominance druhů Carex nigra, C. rostrata
0,37
mezofilní louka sv. Polygono-Trisetion s hojným výskytem Trollius altissimus, ojedinělým
výskytem Gentiana asclepiadea (podél lesa na východním okraji), Epilobium alpestre (pod
cestou), Veratrum album subsp. lobelianum, místy inklinace k oligotrofním smilkovým
trávníkům, zde ojediněle Gymnadenia conopsea
0,003 oligotrofní druhově chudý trávník – Avenella flexuosa, Agrostis capillaris, Galium saxatile,
Holcus mollis, Potentilla erecta
0,04
as. Caricetum goodenowii – Carex nigra (dom.), Eriophorum angustifolium a Viola palustris (oba druhy místy hojně), Potentilla erecta, Galium palustre, Anthoxanthum odoratum,
Equisetum fluviatile
0,01
porost s dominantní Filipendula ulmaria a Equisetum fluviatile, méně Chaerophyllum hirsutum, Juncus effusus, Carex rostrata, Cardamine amara, Geum rivale, Myosotis nemorosa
0,13
sv. Calthion – místy s dom. Carex nigra a Juncus filiformis s přechodem do as. Caricetum
goodenowii (juncetosum filiformis), výskyt Bistorta major, Myosotis nemorosa, Cirsium
palustre, C. heterophyllum, Potentilla erecta, Geum rivale, Crepis paludosa, Deschampsia
cespitosa, Galium palustre, C. canescens, C. ovalis, Lychnis flos-cuculi; v horní části centrum výskytu Swertia perennis
0,18
louka na rozhraní sv. Polygono-Trisetion a Calthion, Deschampsia cespitosa (dom.), Cirsium heterophyllum (dom.), Trollius altissimus, Bistorta major, Agrostis capillaris, Holcus
mollis, Geranium sylvaticum, Phyteuma spicatum, Ranunculus acris, místy Potentilla
erecta, Carex nigra
0,16
nejvlhčí část Upolínové louky – mozaika sv. Calthion a Caricion fuscae + přechodné typy
mezi oběma svazy; Carex nigra, C. echinata, C. canescens, C. flava, ojediněle i C. rostrata, Eriophorum angustifolium, Juncus filiformis, Bistorta major, Crepis paludosa, Epilobium palustre, Caltha palustris, Equisetum sylvaticum, Lychnis flos-cuculi, Cirsium palustre,
Myosotis nemorosa, místy Juncus effusus, Filipendula ulmaria, Chaerophyllum hirsutum,
Geum rivale, Equisetum fluviatile
doporučený
zásah
kosení
nal.
termín
interval
2
VII
1 x za 3
roky
kosení
2
VII
1 x za 3
roky
kosení
2
VII
kosení
2
VII
1 x za 3
roky
1 x za 3
roky
kosení
3
VII
1 x za 5 let
kosení
2
VII
1 x za 3
roky
kosení
2
VII
1 x za 3
roky
kosení
2
VII
1 x za 3
roky
dílčí název
plocha
31
Upolínová
louka (část)
32
Upolínová
louka (část)
33
Upolínová
louka (část)
(ha)
0,43
prolínání sv. Calthion s fragmenty as. Caricetum goodenowii, Cirsium palustre, Crepis
paludosa, Myosotis nemorosa, Filipendula ulmaria, Equisetum sylvaticum, Galium uliginosum, Geum rivale, Epilobium palustre, E. alpestre (několik jedinců), Caltha palustris,
Chaerophyllum hirsutum, Cirsium heterophyllum, Bistorta major, Juncus effusus, J. articulatus, J. filiformis (místy hojně); Carex nigra, C.echinata, C. canescens, v horní části
hojný výskyt Equisetum fluviatile; v horní zarostlé části kanálu – malá populace Menyanthes trifoliata
0,06
sv. Calthion – v místech s dom. Cirsium palustre as. Polygono-Cirsietum palustre, ojediněle dom. i Anthoxanthum odoratum a Juncus filiformis, jinak Crepis paludosa, Filipendula ulmaria, Potentilla erecta, Galium uliginosum, Festuca rubra, Cirsium heterophyllum, Equisetum fluviatile, Juncus effusus
0,33
as. Caricetum goodenowii – Carex nigra (dom.), početně i Juncus filiformis a místně i Eriophorum angustifolium, dále Anthoxanthum odoratum, Potentilla erecta, Equisetum fluviatile, Crepis paludosa, Deschampsia cespitosa, Cirsium palustre, ojediněle Trollius altissimus, Juncus effusus, Carex echinata, Viola palustris, Bistorta major; ve spodní části přechod k vlhkému oligotrofním trávníku s druhy Nardus stricta, Avenella flexuosa, Potentilla
erecta, Luzula multiflora
nal. – naléhavost, zásah: 1 – naléhavý, nezbytný pro předmět ochrany, 2 – vhodný, 3 – možný, zbytný
doporučený
zásah
kosení
nal.
termín
interval
2
VII
1 x za 3
roky
kosení
2
VII
1 x za 3
roky
kosení
2
VII
1 x za 3
roky
Pøíloha M1
Orientaèní mapa s vyznaèením území
Podklad: turistická mapa, www.mapy.cz
0
300
600
900
1200
Meters
1:25000
Pøíloha M2
Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma
1812/3
2159
1808/1
1808/2
1794
k. ú. Jizerka
1795
1799/1
k. ú. Polubný
906/1
906/2
909/1
906/3
0
50
100
150
200
Meters
1:5000
Mapa je zatížena dílčími nepřesnostmi vyplývajícími z nedokonalého překryvu použitých datových vrstev
a zčásti i nejednoznačnosti parcelního vymezení. Hranice parcel na k. ú. Polubný jsou pouze naznačeny
(ručně dokresleny), neboť zde chybí vrstva parcelní situace.
Pøíloha M3
Mapa dílèích ploch na lesní pùdì
14
2
1
13
5
6
7
3
8 9
11 4
27
10
12
30
23
26
24
31
20
15 25
28
19 16 29
21 22
17
18
0
50
100
150
200
Meters
1:5000
Pøíloha M4
Lesnická mapa typologická
8G3
8K2
6R1
6A3
6Z8
NE
8G3
6R1
6V2
7G3
0
50
100
150
200
Meters
1:5000
Pøíloha
M4
Příloha
M5
Stupně
přirozenosti lesních porostů
Lesnická mapa typologická
hranice území:
ZCHÚ
OP
základní vrstevnice:
100 m
20 m
10 m
stupnì pøirozenosti:
A - les pùvodní
B - les pøírodní
C - les pøírodì blízký
D - les kulturní
E - les nepùvodní
0
50
100
150
200
Meters
1:5000
Příloha M6
Mapa vlastnického separátu
Frýdlant, LHC: 410000
Lesní
porostní mapa
platnost : od 1.1.2002 do 31.12.2011
Vlastník
10001 :
oddělení :
271
*
M 1 : 5000
1:5000
hranice PR vyznačena....pro lepší čitelnost
modrou čarou (mimo lesní půdu nesouvisle)
Pøíloha M7a
Mapa dílèích ploch na nelesní pùdì
28
33
23
24
29
25
32 30
26
31
27
0
20
40
60
80
Meters
1:2000
22
21
Pøíloha M7b
Mapa dílèích ploch na nelesní pùdì
18
19
16
9
12
8
17
10
14
11
13
15
7
6
5
1
2
3
4
0
20
40
60
80
20
Meters
1:2000
Pøíloha M8
Mapa pracovních ploch na nelesní pùdì
Bukovec, pracovní plochy neles
kosit kadoroènì
1 x za 3 roky
1 x za 5 let
pokusná plocha
bez zásahu
0
40
80
120
160
Meters
1:4000
Příloha S1
PODROBNĚJŠÍ POPISY DÍLČÍCH PLOCH
Dílčí plochy (DP) mají vždy jednoznačné ohraničení v obrysové mapě. Jsou to buď celistvé
porostní skupiny, jejich samostatné části anebo bezlesí (i ta mohou být někdy rozdělena na
více částí). Každá takto ohraničená plocha má své číslo v mapové vrstvě. V tabulkách jsou
uvedeny charakteristiky k jednotlivým DP, v případě malých DP s podobnými vlastnostmi je
v jedné tabulce pojednáno více takových DP, ovšem pouze tehdy, náležejí-li ke stejné porostní skupině či stejně označenému bezlesí. Vymezení dílčích ploch je tedy „formální“, DP mohou být někdy velmi malé, jindy naopak rozsáhlé a značně nehomogenní. Těmto komplikovanějším případům odpovídá obsáhlejší popis a případné vnitřní členění textu na dílčí úseky,
které ovšem nejsou mapově vylišené.
Legenda:
ZCHÚ – název ZCHÚ bez uvedení kategorie, v případě vymezeného ochranného pásma za názvem ZCHÚ následuje zkratka „OP“
DP: pořadové číslo dílčí plochy v rámci příslužného ZCHÚ. DP jsou řazeny dle čísla porostní skupiny, případně
bezlesí. Pokud má ZCHÚ vymezené ochranné pásmo, jsou dílčí plochy v něm zařazeny až za DP ve vlastní rezervaci.
Rozloha: výměra dílčí plochy v hektarech, s přesností na setiny. Údaj vychází z digitální obrysové mapy (ve
výjimečných případech se neshoduje s údajem v LHP).
LHC: příslušnost DP k lesnímu hospodářskému celku (LHC).
Odd.: číslo lesního oddělení.
Dílec: označení lesního dílce.
Por. sk.: označení porostní skupiny nebo bezlesí dle platného LHP (2002-2011 pro LHC Frýdlant a 2003-2012
pro LHC Jablonec).
Část: v případě, že se porostní skupina rozpadá na více oddělených částí, je v tomto poli uvedena lokalizace popisované části (např. „severní část“). U celistvých porostních skupin není vyplněno nic.
Stanoviště: stručný popis stanovištních poměrů – svažitost, případně orientace svahů, zamokření a přítomnost
horninových výchozů, případně další významné skutečnosti.
Charakteristika porostu: stručný popis druhového složení a struktury lesního porostu, vzrůstu dřevin, jejich
vitality, výskytu zmlazení atd.
Složení porostu: druhová skladba lesního porostu, v případě potřeby rozlišená na etáže. Členění etáží nemusí
vždy odpovídat údajům v LHP (označení porostní skupiny), k čemuž dochází zejména v těchto případech: a)
horní etáž je již bez živých stromů, tvořená pouze zbytkovými soušemi, v krajním případě i zcela chybí; b) etáže
nelze jednoznačně rozlišit; c) porost má více etáží, než uvádí LHP, zpravidla jde o nepodchycené zmlazení.
Výška porostu: průměrná výška porostu, v případě potřeby s rozlišením na etáže a dřeviny. Jde o souborný
údaj, bližší údaje jsou obsaženy v poli „charakteristika porostu“. Zde je třeba upozornit, že porosty ve sledovaných lokalitách jsou často výškově velmi nejednotné a z tohoto důvodu mají uváděna čísla pouze orientační význam. Výšky porostů byly zjišťovány v terénu s použitím laserového výškoměru.
Botanické poměry: stručná botanická charakteristika bylinného, případně mechového patra. Jsou zde uvedeny
významnější zastoupené druhy, druhy s nejvyšší pokryvností jsou zpravidla řazeny na prvních místech, případně
je frekvence výskytu uvedena slovně, např. zkratkami dom. (dominantní), hoj. (hojný), roztr. (roztroušený), zř.
(zřídkavý), vz. (vzácný), lok. (místy). Botanické popisy jsou pouze orientační a neplní úlohu inventarizace. Vycházejí z většinou krátkodobých šetření v r. 2010, s částečným doplněním poznatků z předchozích let.
Vědecké názvosloví cévnatých rostlin je sjednoceno podle Klíče ke květeně České republiky (KUBÁT et al.
2002), v případě mechorostů se řídí přehledem KUČERA & VÁŇA (2005). Mechové patro je ovšem dokumentováno jen ve stručnosti, s uváděním dominant a makroskopicky snadno poznatelných druhů. Z technických důvodů nejsou vědecká jména rostlin, popř. syntaxonů vyznačena kurzívou.
Návrh opatření: Zde jsou v krátkosti uvedena navrhovaná opatření pro danou dílčí plochu. Vzhledem ke stavu
území a jeho poslání jde o zásahy omezené.
–1–
Poznámka: doplňující údaje např. k lokalizaci, vymezení dílčí plochy, případně jiné významné skutečnosti.
Stupeň přirozenosti: stupeň přirozenosti lesních porostů pro danou dílčí plochu dle metodiky ve stupnici A až E
(A – les původní, B – les přírodní, C – les přírodě blízký, D – les kulturní, E – les nepůvodní).
V nejednoznačných případech je uvedeno hraniční hodnocení (např. B-C). Hodnocení je hrubě orientační a namnoze diskutabilní. Podrobněji je tato problematika diskutována v textu (kap. 2.4.1).
ZCHÚ: Bukovec
DP: 1
Rozloha: 8,21 ha
LS: Frýdlant
Odd.: 271
Dílec: A
Por. sk.: 2a/1a
Část:
Stanoviště: střední severní a sv. svah, na Z nad tokem Jizerky velmi příkrý, s pramennými zářezy,
na V svahy poněkud mírnější, s většími podmáčenými úseky
Charakteristika porostu: skupinkovitě a hloučkovitě zapojené mlaziny sm, podružně i md s
příměsí jř, bk, kl, většinou 6-10 m vys., často s většími, obtížně zalesnitelnými světlinami, v
mezerách vylepšení sm, kl, bk, jd, silně poškozováno zvěří (částečně ind. chráněno, natíráno, ale s
omezeným účinkem)
Složení porostu [x 10%]: sm 4, md 1,jř 2, kl 2, bk 1, Výška porostu [m]: 7/1
jd
Botanické poměry (podrost): Calamagrostis villosa (dom.), Senecio hercynicus & S. decipiens
(hoj.), Athyrium filix-femina, Cirsium heterophyllum, Digitalis purpurea, Epilobium palustre,
Gentiana asclepiadea (roztr.), Chaerophyllum hirsutum (lok.), Juncus effusus, Lysimachia nemorum,
Myosotis nemorosa, Oxalis acetosella, Petasites albus, Phegopteris connectilis, Rubus idaeus, Silene
dioica, Stellaria nemorum, Viola palustris aj.; na SZ v prameništích mj. Aconitum plicatum,
Alchemilla glabra, Cardamine amara, Carex canescens, Carex flava, Cirsium heterophyllum, C.
palustre, Crepis paludosa, Epilobium alsinifolium, Filipendula ulmaria (lok. dom.), Geum rivale,
Chaerophyllum hirsutum, Chrysosplenium alternifolium, Petasites albus, Phyteuma spicatum,
Rumex arifolius, R. longifolius, Trollius altissimus, Veratrum album subsp. lobelianum aj.
Návrh opatření: důsledná ochrana listnatých výsadeb, nárostů a jd před zvěří, dle potřeby prosadby,
ve vlhčích úsecích pouze jd, pravidelná kontrola stavu ind., případně skupinových ochran
Poznámka: rozsáhlá a nepřehledná skupina, na JV snad sm z
Stupeň přirozenosti: D-E
přirozené obnovy po geneticky původním sm porostu
ZCHÚ: Bukovec
DP: 2
Rozloha: 3,85 ha
LS: Frýdlant
Odd.: 271
Dílec: A
Por. sk.: 2b
Část:
Stanoviště: střední až strmější severní a sv. svah, místy kamenitý, na Z též prameniště
Charakteristika porostu: nesourodé mladé porosty převážně rázu tyčkovin – v západní části
převážně sm, též s příměsí md, na většině plochy jř, do 8-10 m, sm až do 12 m, dále příměs bk a kl –
obojí poškozováno zvěří
Složení porostu [x 10%]: jř 5, sm 3, md 1, bk +, kl + Výška porostu [m]: 8
Botanické poměry (podrost): Calamagrostis villosa (dom.), Athyrium filix-femina, Daphne
mezereum (lok.), Dryopteris dilatata, D. filix-mas, Gymnocarpium dryopteris, Maianthemum
bifolium, Oxalis acetosella, Petasites albus, Phegopteris connectilis, Polygonatum verticillatum,
Prenanthes purpurea, Rubus idaeus, Senecio ovatus, Stellaria nemorum, Vaccinium myrtillus aj.
Návrh opatření: ve 2. pol. decenia prořezávka v zapojenějších sm částech, redukce md
Poznámka:
–2–
ZCHÚ: Bukovec
DP: 3
Rozloha: 0,65 ha
LS: Frýdlant
Odd.: 271
Dílec: A
Por. sk.: 17/1b
Část:
Stanoviště: příkrý sv. svah, kamenitý, nezamokřený
Charakteristika porostu: na J víceméně zapojená stará bučina s příměsí kl, sm (jlh) a místy
masivním zmlazením sm 1 m, na většině plochy horní etáž velmi nesouvislá (po odtěžení sm), s
různě pokročilou obnovou sm, kl, bk, jř, dílem již neprostupnými mlazinami
Složení porostu [x 10%]: bk 8, kl 1, sm 1/sm 5, bk 3, Výška porostu [m]: 28/2
kl 1, jř 1
Botanické poměry (podrost): E1 bohatě vyvinuto: Senecio ovatus, Dryopteris filix-mas, Stellaria
nemorum, Oxalis acetosella, Athyrium filix-femina, Calamagrostis villosa, Festuca altissima,
Galeobdolon montanum, Galium odoratum, Gymnocarpium dryopteris, Lunaria rediviva (lok.),
Lysimachia nemorum, Milium effusum, Milium effusum, Petasites albus, Prenanthes purpurea...
Návrh opatření: bez zásahu
Stupeň přirozenosti: C
Poznámka:
ZCHÚ: Bukovec
DP: 4
Rozloha: 4,24 ha
LS: Frýdlant
Odd.: 271
Dílec: B
Por. sk.: 3/1b
Část:
Stanoviště: střední sz. svah, místy kamenitý, maloplošně slabá prameniště
Charakteristika porostu: nerovnoměrně zapojená tyčovina sm s příměsí jd slovenského původu,
por. 10-15 m vys., místy, zejména v horní části světlinatý, místy vtroušený bk, bř, jř, jí, ve světlinách
výsadby bk, kl a jd poškozené zvěří, sporadické zmlazení bk a jř; na S v návaznosti na psk 4
tyčkovina jř, po probírce
Složení porostu [x 10%]: sm 8, jd 2, jř, kl, bk, bř, jí
Výška porostu [m]: 12/1
Botanické poměry (podrost): E1 v zapojených úsecích potlačeno, ve světlinách Calamagrostis
villosa (dom.), dále Senecio ovatus (S. decipiens; lok. dom.), Cirsium heterophyllum (lok. hoj.),
Oxalis acetosella, Maianthemum bifolium, Silene dioica, Dryopteris dilatata, Petasites albus,
Trientalis europaea, Athyrium filix-femina aj.
Návrh opatření: probírka 1x za decenium, ve světlinách výsadba bk, kl
Stupeň přirozenosti: C-D
Poznámka:
ZCHÚ: Bukovec
LS: Frýdlant
Odd.: 271
Dílec: B
DP: 5, 6
Por. sk.: 4
Rozloha: 0,35 ha
Část: dvě odlehlé části na SZ
(jeřábiny)
Stanoviště: výrazný západní svah
Charakteristika porostu: tyčkovina až tyčovina jř, cca 9 m vys., ležící probírková hmota, v jižní
části podúroveň sm do 7 m, též v etáži 2 m, v sev. části sm jen řídce, nesouvislé zmlazení jř (okus),
okrajově podsadby jd v IO
Složení porostu [x 10%]: jř 8, sm 2
Výška porostu [m]: 9
Botanické poměry (podrost): dom. Calamagrostis villosa, dále Senecio ovatus-decipiens, Athyrium
filix-femina, Silene dioica, Prenanthes purpurea, Melampyrum sylvaticum, Polygonatum
verticillatum, Agrostis capillaris
Poznámka: dvě odlehlé části na SZ (jeřábiny)
–3–
ZCHÚ: Bukovec
LS: Frýdlant
Odd.: 271
Dílec: B
DP: 7, 8, 9, 10, 11, 12
Rozloha: 1,57 ha
Por. sk.: 4
Část: 6 samostatných dílů
(smrčiny)
Stanoviště: střední sz. svah, místy kamenitý
Charakteristika porostu: tenčí sm kmenovina v několika částech oddělených poněkud mladším
porostem (psk 3/1b), porost 15-20 m vys., po probírce (množství ležící hmoty), převážně zapojený,
jen místy rozvolněný, bez příměsi
Složení porostu [x 10%]: sm 10
Botanické poměry (podrost): E1 v důsledku zástinu a ležící probírkového hmoty potlačeno, jen
řídce (a ve světlinách souvisleji) Calamagrostis villosa, Senecio ovatus (S. decipiens), Oxalis
acetosella, Dryopteris dilatata, Maianthemum bifolium, Petasites albus, Trientalis europaea, Silene
dioica
Návrh opatření: nepravidelné probírky s cílem prosvětlení porostu pro vnášení listnaté příměsi,
výsadba bk a kl
Poznámka: 6 samostatných dílů (smrčiny)
ZCHÚ: Bukovec
DP: 13
Rozloha: 10,85 ha
LS: Frýdlant
Odd.: 271
Dílec: B
Por. sk.: 9/2/1a
Část:
Stanoviště: dosti příkrý severní až sv. svah, výrazně kamenitý, výše i se skalními stupni a drobnými
suťovými poli, psk zahrnuje i vrcholový hřbítek v délce cca 300 m a menší část jz. svahu
Charakteristika porostu: rozsáhlý porost po neúplném rozpadu kulturní smrčiny, sm na většině
plochy odumřelý (zbytky souší), živé sm jednotlivě, v nepravidelných hloučcích i větších skupinách,
zejména ve střední a jihovýchodní části psk, místy vzrostlý sm zcela chybí, sm 20-25 m vys.,
jednotlivé kůrovcové těžby (odkorněné kmeny ponechány v porostu); celkově převažuje jř cca 9 m
vys. (hojně však v mladší výplni, řídce i starší stromy cca 15 m vys., dále velmi nepravidelně starší
kl a bk (zřídka v souvislejším porostu), obě tyto dřeviny hojně zmlazují, nárosty jsou však intenzivně
poškozovány zvěří, často zmlazuje i sm (cizí genofond); při vrcholu též několik nižších, ale vitálních
jlh; vrcholové partie: silně prosvětlený porost po odumření sm (místy ještě souše), převážně mlazina
jř do 5 m, dále i starší jř, kl, bk, sm, jlh; v jižní části dosti rozsáhlá světlina, snad pasekového
původu, okrajově kl, jř, sm, v ploše ojedinělé zmlazení kl; na Z u cesty malopl. podsadba jd; porost
pěstebně ovlivněný – podsadby bk, kl, jlh s donáškou zeminy po předchozí erozi
Složení porostu [x 10%]: sm 3, jř 5, bk 1, kl 1, jlh
Výška porostu [m]: 22/8/1
Botanické poměry (podrost): dom. Calamagrostis villosa, ale bohatá příměs dalších druhů:
Athyrium distentifolium (lok.), A. filix-femina, Daphne mezereum (lok.), Dryopteris dilatata, D.
filix-mas, Galeobdolon montanum (lok.), Gentiana asclepiadea (zř.), Homogyne alpina,
Chaerophyllum hirsutum, Impatiens noli-tangere (lok.), Lysimachia nemorum, Maianthemum
bifolium, Melampyrum sylvaticum, Mercurialis perennis (lok.), Oxalis acetosella, Petasites albus
(lok.), Phegopteris connectilis, Polygonatum verticillatum, Prenanthes purpurea, Pulmonaria obscura
(zř.), Rubus idaeus, Rumex arifolius (lok.), Senecio hercynicus, S. ovatus (hoj.), Silene dioica,
Stellaria nemorum, Thalictrum aquilegiifolium (lok.), Vaccinium myrtillus, vz. též Aconitum
variegatum; ve vrcholových partiích podobné, dále Agrostis capillaris, Galeopsis bifida, na
sešlapávaných místech též Deschampsia cespitosa, Poa pratensis, Hypericum maculatum, Plantago
major, Carex ovalis, Rumex acetosella aj.
Návrh opatření: zalesnit velkou světlinu jv. od vrcholu: vysadit v několika hloučcích bk, sm, kl, jd s
účinnými ochranami proti zvěři, zbytek psk bez zásahu
Poznámka:
–4–
ZCHÚ: Bukovec
DP: 14
Rozloha: 0,04 ha
LS: Frýdlant
Odd.: 271
Dílec: B
Por. sk.: 101
Část:
Stanoviště: bývalý lůmek v severním svahu Bukovce
Charakteristika porostu:
Složení porostu [x 10%]:
Výška porostu [m]:
Botanické poměry (podrost):
Poznámka: plocha nebyla blíže sledována, rozlohou nevýznamná
Stupeň přirozenosti:
ZCHÚ: Bukovec
DP: 15, 16
Rozloha: 0,36 ha
LS: Jablonec
Odd.: 22
Dílec: A
Por. sk.: 5a
Část:
Stanoviště: střední svah jižní orientace, vlhké svahové deluvium s přechody do pramenných poloh
Charakteristika porostu: nestejnověká sm kmenovina, převážně zapojená, jen místy prosvětlená,
na Z cca 23 m vys., ve východní části 20-22 m, dále mladší etáž do 20 m a několik sm 8 m, okrajově
též vícekmeny kl
Složení porostu [x 10%]: sm 9, kl 1
Botanické poměry (podrost): druhově dosti bohaté, mj. Senecio ovatus (lok. hoj.), Athyrium filixfemina, Calamagrostis villosa, Cardaminopsis halleri, Circaea alpina, Digitalis purpurea, Dryopteris
dilatata, Galeobdolon montanum, Gymnocarpium dryopteris, Chaerophyllum hirsutum (lok. hoj.),
Chrysosplenium alternifolium, Impatiens noli-tangere, Lamium maculatum, Lysimachia nemorum,
Milium effusum (lok.), Myrrhis odorata, Oxalis acetosella, Phyteuma spicatum, Polygonatum
verticillatum, Rubus idaeus, Silene dioica, Stellaria nemorum, Urtica dioica, Vaccinium myrtillus,
Veronica montana
Návrh opatření: postupná přeměna na porost s převahou bk a kl
Poznámka: dvě části oddělené prameništním bezlesím
ZCHÚ: Bukovec
DP: 17
Rozloha: 1,38 ha
LS: Jablonec
Odd.: 22
Dílec: A
Por. sk.: 10
Část:
Stanoviště: středně sklonitý jižní svah, v západní části výrazně podmáčený, při vých. okraji dva
souběžné potůčky s prameništi, jinak ale vých. část relativně sušší
Charakteristika porostu: na Z porost od louky po sm souších a vývratech místy značně
prosvětlený, s roztr. obnovou kl, méně sm a bk, okus, dále prosvětlená starší sm kmenovina 26 m
vys., ve východní části volně zapojená sm kmenovina 25-30 m, staré zpracované vývraty, místy
podúrovňové souše, vesměs padlé, slabá příměs kl, řídce i mladší bk, místy dosti bohaté zmlazení bk
(okus), méně sm 1 m, klest na hromadách, při potocích světlinatý pruh
Složení porostu [x 10%]: sm 10, kl, bk
Botanické poměry (podrost): Calamagrostis villosa (hoj.), Senecio ovatus (hoj.) (též S. decipiens,
S. hercynicus), Athyrium filix-femina, Dryopteris dilatata, Equisetum sylvaticum, Galeopsis bifida,
Maianthemum bifolium, Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Silene dioica, Stellaria nemorum,
Vaccinium myrtillus; mokřiny: Cirsium heterophyllum, Crepis paludosa, Deschampsia cespitosa,
Equisetum sylvaticum, Festuca gigantea, Galium palustre, Glyceria fluitans, Chaerophyllum
hirsutum, Chrysosplenium alternifolium, Lysimachia nemorum, Myosotis nemorosa, Prunella
vulgaris, Rumex crispus, Stellaria nemorum
Návrh opatření: podsadba jd do podmáčených světlin na západě
Poznámka:
–5–
ZCHÚ: Bukovec
DP: 18
Rozloha: 1,56 ha
LS: Jablonec
Odd.: 22
Dílec: A
Por. sk.: 13/5/1
Část:
Stanoviště: deluviální svah s pramennými úseky, výraznější mokřiny při západním a východním
okraji
Charakteristika porostu: heterogenní porost přírodního charakteru, na většině plochy (od východu)
zapojená etážovitá smrčina s menší příměsí bk a kl spíše v dolní úrovni, staré sm až 34 m vys. a až 1
m tl., hluboce zavětvené, patrně původního genofondu (jediné starší na Bukovci), dále mladší sm ve
skupinkách, bk často vícekmenné, ovlivněné pastvou zvěře; na Z menší bk skupina, 26 m vys.,
okrajově staré sm podobné výšky, nižší kl, v podúrovni mladé bk a sm, na JZ okrajově pramenná
světlina (sm souše, po obvodu sm 28 m, řídce bk, v ploše sporadická obnova sm), při dolním okraji
před potokem mladá bučina (již vně PR)
Složení porostu [x 10%]: sm 6-7, bk 2-3, kl 1
Výška porostu [m]: 28/16/1
Botanické poměry (podrost): Calamagrostis villosa (lok. dom.), Vaccinium myrtillus, Senecio
ovatus, Oxalis acetosella, Actaea spicata (zř.), Ajuga reptans, Athyrium filix-femina, Carex sylvatica
(lok.), Cirsium heterophyllum, Crepis paludosa, Daphne mezereum (lok.), Galeobdolon luteum,
Galium odoratum (lok.), Gymnocarpium dryopteris, Impatiens noli-tangere, Lysimachia nemorum,
Maianthemum bifolium, Milium effusum, Petasites albus, Phegopteris connectilis, Polygonatum
verticillatum, Prenanthes purpurea, Primula elatior, Pulmonaria obscura (lok.), Stachys sylvatica,
Stellaria nemorum, Viola reichenbachiana; ve světlině na Z: dom. Scirpus sylvaticus, Juncus effusus
a Carex nigra, dále Deschampsia cespitosa, Senecio ovatus, Cirsium palustre, Equisetum sylvaticum,
Galium palustre, Lysimachia nemorum, Myosotis nemorosa, Rumex arifolius...
Návrh opatření: bez zásahu, staré sm ponechat na dožití!
Poznámka: vedle psk 23 A13 nejcennější porost v rezervaci, cenné
Stupeň přirozenosti: B-C
porosty přesahují za hranici rezervace
ZCHÚ: Bukovec
DP: 16
Rozloha: 0,13 ha
LS: Jablonec
Odd.: 22
Dílec: A
Por. sk.: 101
Část:
Stanoviště: výrazné prameniště s potokem v jižním svahu, přirozené bezlesí
Charakteristika porostu: vzhledem k extrémnímu zamokření je plocha přirozeně bezlesá, pouze při
okrajích roste ojediněle mladý kl, bk, oll
Botanické poměry (podrost): hoj. Chaerophyllum hirsutum a Scirpetum sylvatici, dle Myosotis
nemorosa, Epilobium obscurum, Juncus effusus, Cirsium heterophyllum, Chrysosplenium
alternifolium, Impatiens noli-tangere, Rumex arifolius, Equisetum sylvaticum, Stellaria nemorum,
Urtica dioica, Crepis paludosa
Poznámka:
ZCHÚ: Bukovec
DP: 20
Rozloha: 0,28 ha
LS: Jablonec
Odd.: 22
Dílec: A
Por. sk.: 658
Část:
Stanoviště: široká odvozní cesta, zhutněná, intenzivně turisticky využívaná, značená i jako
cyklostezka, při cestě upravená studánka
Charakteristika porostu:
Botanické poměry (podrost):
Návrh opatření: ponechat v současném stavu, neasfaltovat!
Poznámka:
–6–
ZCHÚ: Bukovec
DP: 21, 22
Rozloha: 0,19 ha
LS: Jablonec
Odd.: 23
Dílec: A
Por. sk.: 2
Část:
Stanoviště: střední svah jižní orientace, psk tvoří 2 části, nejednoznačně odlišené od okolního
porostu
Charakteristika porostu: nesourodý porost: zčásti hustá tyčkovina až tyčovina sm, podružně bk,
dále malá světlina s roztr. sm a bk prosázená bk v oplůtcích, dále tyčkovina sm s příměsí bk
Složení porostu [x 10%]: sm 7, bk 3
Botanické poměry (podrost): dom. Calamagrostis villosa a Vaccinium myrtillus, dále
Maianthemum bifolium, Oxalis acetosella aj.
Stupeň přirozenosti: D
Poznámka:
ZCHÚ: Bukovec
DP: 23
Rozloha: 0,31 ha
LS: Jablonec
Odd.: 23
Dílec: A
Por. sk.: 5
Část:
Stanoviště: příkrý jižní až východní svah, na V přechází do suťových poloh
Charakteristika porostu: nehomogenní porost nejednoznačného ohraničení, mladší sm kmenovina,
na Z s nadúrovní starých bk, dále na V s mladším bk a kl, poté světlinatý porost bk, kl, jvm...
Složení porostu [x 10%]: bk 5, sm 4, kl 1, jvm, jř
Botanické poměry (podrost): E1 dosti potlačeno: Athyrium filix-femina, Dryopteris dilatata, Oxalis
acetosella, Dryopteris filix-mas, Senecio ovatus, Vaccinium myrtillus, Galium odoratum (lok.),
Polygonatum verticillatum
Poznámka:
ZCHÚ: Bukovec
DP: 24
Rozloha: 0,51 ha
LS: Jablonec
Odd.: 23
Dílec: A
Por. sk.: 5a
Část:
Stanoviště: dosti příkrý kamenitý svah jižní orientace, na Z mírnější, volně přechází do louky
Charakteristika porostu: porost na Z nejasně ohraničen proti louce – zde jen volné shluky mladých
sm (převažuje), kl, jř, bk, převážně do 12 m, okousané nízké bk (kl), kolem paseková lada, dále na V
volně zapojený porost nižších kl, bk, sm, porost prům. 16 m vys., drobné světlinky, okousané mladé
bk, někdy i značného stáří
Složení porostu [x 10%]: bk 6, sm 2, kl 2
Botanické poměry (podrost): v západní mezernaté části Calamagrostis villosa (dom.), Senecio sp.,
Cirsium heterophyllum, Stellaria nemorum, Gentiana asclepiadea, Melampyrum sylvaticum,
Hypericum maculatum, Silene dioica, Stellaria nemorum, Luzula luzuloides, Galeopsis bifida,
Vaccinium myrtillus; v zapojeném úseku dom. Calamagrostis villosa, Senecio ovatus a Petasites
albus, dále Stellaria nemorum (hoj.), Athyrium filix-femina (hoj.), Daphne mezereum, Dryopteris
filix-mas, Galeobdolon montanum, Gentiana asclepiadea, Lysimachia nemorum, Molinia caerulea,
Oxalis acetosella, Prenanthes purpurea, Silene dioica, Veronica montana, výše též Cicerbita alpina
(vz.), Festuca altissima, Festuca gigantea, Galium odoratum, Mercurialis perennis, Pulmonaria
obscura, Viola reichenbachiana
Poznámka:
–7–
ZCHÚ: Bukovec
DP: 25
Rozloha: 0,3 ha
LS: Jablonec
Odd.: 23
Dílec: A
Por. sk.: 6
Část:
Stanoviště: střední svah jižní orientace, nezamokřený, porost přetnutý cestou na dvě zhruba
rovnocenné části
Charakteristika porostu: převážně dobře zapojená sm kmenovina, kulturního původu, nezřetelně
rozlišené dvě etáže, porost 18-22 m vys., jednotlivé stromy ještě vyšší, porost po probírce, klest v
hromadách, na Z menší světlina
Složení porostu [x 10%]: sm 10
Botanické poměry (podrost): E1 slabě vyvinuto, na většině plochy prakticky chybí: Ajuga reptans,
Athyrium filix-femina, Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Circaea alpina, Cirsium
heterophyllum, Dryopteris dilatata, Epilobium montanum, Oxalis acetosella, Phyteuma spicatum,
Rubus idaeus, Senecio ovatus, Vaccinium myrtillus
Návrh opatření: prosvětlení porostu (probírka), nejlépe v horní, jednotlivě podsadit bk a kl
Poznámka:
ZCHÚ: Bukovec
DP: 26
Rozloha: 5,88 ha
LS: Jablonec
Odd.: 23
Dílec: A
Por. sk.: 7
Část:
Stanoviště: dosti příkré jižní a východní svahy, vesměs kamenité, na JV dosti rozsáhlý antropogenní
reliéf – odval starého kamenolomu s cestní sítí a stavební sutí, pod odvalem umělá tůň 6x3 m
Charakteristika porostu: dosti rozsáhlý porost (mladší kmenovina) nejednotných vlastností; v záp.
části převážně bukový porost, místy s vyšším podílem až převahou smrku, porost 20-25 m vys.,
většinou dobře zapojený, místy nápadně nestejnověký (s mladší výplní), též menší světlina po
odumřelém sm; na J (kolem odvalu) smíšený por. bk, sm, kl, jvm (jí); na V na velké ploše zapojená
sm kmenovina 25-30 m vys., s vtroušeným bk, kl, na S též s dožívajícím jř a s nepočetnými soušemi,
místy zmlazuje bk
Složení porostu [x 10%]: bk 5-6, sm 4-5, kl, jvm, jř, Výška porostu [m]: bk 22, sm 28
jí
Botanické poměry (podrost): střídají se chudší (ale stále ještě relativně mezotrofní) a bohatší partie,
na Z v bučině E1 většinou dosti potlačeno, ale flor. pestré, mj. Cicerbita alpina, Dentaria bulbifera
(lok.), Dryopteris dilatata, Dryopteris filix-mas, Galeobdolon montanum, Galium odoratum,
Gymnocarpium dryopteris, Mercurialis perennis, Milium effusum, Oxalis acetosella, Petasites albus,
Polygonatum verticillatum, Prenanthes purpurea, Pulmonaria obscura, Senecio ovatus, Silene dioica,
Stellaria nemorum, Veronica montana (lok.); v jižní části (odval) deluviální polohy s bujným E1, mj.
Actaea spicata (na SV), Campanula latifolia (zř.), Carex sylvatica, Cicerbita alpina, Corydalis cava
(hoj.), Dryopteris filix-mas, Festuca gigantea, Galeobdolon montanum (hoj.), Galium odoratum,
Impatiens noli-tangere, Lamium maculatum, Lunaria rediviva (na SV), Lysimachia nemorum,
Mercurialis perennis, Milium effusum, Petasites albus (lok. dom.), Prenanthes purpurea, Primula
elatior, Pulmonaria obscura, Ranunculus lanuginosus, Stachys sylvatica, Stellaria nemorum; na V
(smrčina) převážně chudší partie s Calamagrostis villosa (hoj.), Athyrium filix-femina, Dryopteris
dilatata, Dryopteris filix-mas, Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Senecio ovatus, Prenanthes purpurea,
Stellaria nemorum, Lysimachia nemorum, Vaccinium myrtillus, shora zasahují náročnější druhy:
Actaea spicata, Cicerbita alpina, Daphne mezereum, Festuca altissima, Impatiens noli-tangere,
Lunaria rediviva, Mercurialis perennis...
Návrh opatření: lokální prosvětlení v zapojených sm partiích na V – podpora přirozené obnovy bk
Poznámka:
–8–
ZCHÚ: Bukovec
DP: 27
Rozloha: 3,19 ha
LS: Jablonec
Odd.: 23
Dílec: A
Por. sk.: 10/1
Část: východní (největší) část
Stanoviště: střední až příkrý svah východní orientace, často výrazně kamenitý
Charakteristika porostu: nerovnoměrně smíšená kmenovina sm, bk a kl, místy vtroušeně jlh,
celkově převažuje sm, ale níže po svahu již z velké části vytěžený – zde poměrně rozsáhlá paseka a
navazující silně prosvětlený porost s ponechaným bk a kl, místy též souše, ve vrcholové poloze
porost silně prosvětlený (rozpadlý); souvislejší sm úseky v jižním výběžku (porost až 32 m vys.),
dále pak na SZ ve svahu, zde však ve směsi s bk a kl, při sev. a jižním okraji listnaté porosty s dom.
bk; na pasece nízká mlazina (nárosty) bk, kl, sm cca 1 m vys., značně poškozená zvěří, v okolních
prosvětlených porostech místy bohaté zmlazení bk, sm, méně kl
Složení porostu [x 10%]: sm 7, bk 3, kl, jlh, jvm
Botanické poměry (podrost): Athyrium filix-femina, Calamagrostis villosa, Dryopteris dilatata,
Dryopteris filix-mas, Festuca altissima (lok.), Galeobdolon montanum, Galium odoratum (lok.),
Gymnocarpium dryopteris, Lysimachia nemorum, Milium effusum, Oxalis acetosella, Petasites albus
(lok.), Phegopteris connectilis, Rubus idaeus, Senecio ovatus, Stellaria nemorum, na SZ vzácně i
Návrh opatření: probírka v jižním výběžku (ve sm části)
Poznámka: východní (největší) část
ZCHÚ: Bukovec
DP: 28
Rozloha: 0,32 ha
LS: Jablonec
Odd.: 23
Dílec: A
Por. sk.: 10/1
Část: střední část
Stanoviště: střední svah jv. orientace, kamenitý, na V živnější poloha; hranice psk nejednoznačné
Charakteristika porostu: nerovnoměrně zapojená kmenovina bk, s příměsí sm kl a ojedinělým jlh;
na Z výrazná převaha bk, na V více sm a kl, porost cca 26 m vys., zdola zasahují vložky hustých
odrostlých mlazin sm
Složení porostu [x 10%]: bk 6, sm 3, kl 1, jlh
Botanické poměry (podrost): na Z dom. Calamagrostis villosa, dále Gymnocarpium dryopteris,
Prenanthes purpurea, Dryopteris filix-mas, Senecio ovatus, Avenella flexuosa, Athyrium filixfemina, na V též Carex sylvatica, Festuca altissima, Galium odoratum, Lysimachia nemorum,
Milium effusum, Oxalis acetosella, Stellaria nemorum, Veronica montana
Návrh opatření: probírka ve smrkové části
Poznámka: střední část
ZCHÚ: Bukovec
DP: 29
Rozloha: 0,32 ha
LS: Jablonec
Odd.: 23
Dílec: A
Por. sk.: 10/1
Část: západní část
Stanoviště: střední svah jižní orientace, deluviálně obohacený, kamenitý, mezi cestami, místy
prameniště
Charakteristika porostu: volně zapojená vyšší kmenovina sm s menší příměsí kl a bk, por. 26 m
vys., kl 18 m; hromady klestu
Složení porostu [x 10%]: sm 9, kl +, bk +
Botanické poměry (podrost): E1 bujné, s dom. Senecio ovatus, dále s Carex sylvatica, Galium
odoratum, Lysimachia nemorum, Mercurialis perennis, Oxalis acetosella, Petasites albus,
Pulmonaria obscura, Rubus idaeus, Stachys sylvatica, Viola reichenbachiana, na prameništích:
Chaerophyllum hirsutum (hoj.), Cirsium heterophyllum, Crepis paludosa, Chrysosplenium
alternifolium, Impatiens noli-tangere, Lysimachia nemorum, Myosotis nemorosa, Oxalis acetosella,
Petasites albus, Plagiomnium undulatum, Stellaria nemorum, Veronica montana
Návrh opatření: probírka
Poznámka: západní část
–9–
ZCHÚ: Bukovec
DP: 30
Rozloha: 0,41 ha
LS: Jablonec
Odd.: 23
Dílec: A
Por. sk.: 13
Část:
Stanoviště: terénní zlom při hraně vrcholového hřbetu – dosti příkrý jižní a východní svah, na V
místy suťové polohy a nízké skalky
Charakteristika porostu: v západní části stará, volně zapojená bučina, 22 m vys., zmlazení sm, kl,
méně bk a jř; na V zčásti taktéž bučina, která přechází do suťového lesa s kl a jlh, při dolním okraji i
malé suťové bezlesí (kapradinová niva)
Složení porostu [x 10%]: bk 7, kl 2, jlh 1, sm
Výška porostu [m]: bk 22, kl 15
Botanické poměry (podrost): v západní části druhově chudé, s dom. Calamagrostis villosa, dále s
Vaccinium myrtillus, Prenanthes purpurea, Maianthemum bifolium, Oxalis acetosella, Polygonatum
verticillatum, Solidago virgaurea, Calamagrostis arundinacea, ve východní části hojně Dryopteris
filix-mas (na bezlesí dom.), dále Actaea spicata, Corydalis intermedia, Daphne mezereum, Galeopsis
pubescens, Galium odoratum, Impatiens noli-tangere (hoj.), Lamium maculatum, Mercurialis
perennis, Milium effusum, Paris quadrifolia, Petasites albus, Pulmonaria obscura, Stellaria nemorum
aj.
Poznámka: nejzachovalejší porost v PR
Stupeň přirozenosti: B
ZCHÚ: Bukovec
DP: 31
Rozloha: 0,37 ha
LS: Jablonec
Odd.: 23
Dílec: A
Por. sk.: 101
Část:
Stanoviště: starý čedičový lom otevřený k JV, lomová stěna 26 m vys., téměř kolmá, se
stabilizovanými úpatními osypy, dno lomu ploché, zahliněné, bez výraznějšího zamokření
Charakteristika porostu: ve stěně dosti řídce mladý kl, podružně jvm, jí, sm, jř, dno lomu ve
vyznačeném bezlesí prakticky bez dřevin (okrajově jí)
Botanické poměry (podrost): ve stěně, na teráskách a osypech: Agrostis capillaris (hoj.), Poa
nemoralis, Epilobium collinum (hoj.), Hieracium murorum, Solidago virgaurea, Fragaria vesca,
Campanula rotundifolia, Prunella vulgaris, Lupinus polyphyllus, Veronica officinalis, Hieracium
laevigatum, Thlaspi caerulescens, Geranium robertianum aj.; na dně lomu: Petasites albus (hoj.),
Senecio ovatus (hoj.), Chaerophyllum hirsutum, Cirsium heterophyllum, Daphne mezereum, Festuca
gigantea, Dactylis glomerata, Stachys sylvatica, Cirsium oleraceum, Geum urbanum, Carex
sylvatica, Prunella vulgaris, Lysimachia nemorum, Cirsium palustre, Geranium sylvaticum,
Hypericum maculatum, Alchemilla sp.; sporadicky Lupinus polyphyllus – opakovaně likvidován v
rámci managementu
Návrh opatření: dle potřeby likvidace lupiny mnoholisté
Poznámka:
– 10 –
Příloha S2
FLORISTICKÝ PŘEHLED
Bukovec patří k nejlépe prozkoumaným botanickým lokalitám v Jizerských horách, první
údaj o výskytu jedné z největších zdejších cenností – Swertia perennis – je již z konce 16.
století (FRANKE 1594)! Mnoho údajů pochází z 19. a počátku 20. století, často jde přitom o
druhy dnes již na Bukovci dlouhodobě nezvěstné a s největší pravděpodobností vyhynulé.
První podrobné vyhodnocení květeny (a vegetace) v rámci SPR Bukovec provedl SÝKORA
(1976). Uvádí, že na území rezervace zaznamenal 222 druhů cévnatých rostlin, ve floristickém přehledu uvádí 203 druhy jako vlastní nálezy a 27 dalších druhů převzatých z literatury,
tj. Sýkorou neověřených. Není zcela jasné, na jak ohraničené území se tato květena váže: Sýkora sice píše o rezervaci (ta byla tehdy značně menší než dnes a mj. nezahrnovala louky),
v seznamu však zjevně uvádí druhy rostoucí mimo tehdejší rezervaci.
Poměrně detailní květenu zapsal o deset let dříve VESELÝ (1966), jeho práci jsem však neviděl.
Později prováděl na Bukovci floristické šetření KUBÁT (1986), který zde zapsal 104 druhy
cévnatých rostlin. Již z tohoto počtu je zřejmé, že šlo o průzkum spíše nahodilý. pokrývající
jen dílčí části území (zejména kolem turistických cest) a pouze letní aspekt.
Další inventarizační průzkum uskutečnila nedlouho poté HOUŠKOVÁ (1989). Na Bukovci zapsala kromě dvanácti fytocenologických snímků i 115 druhů cévnatých rostlin, a to nejen na
území rezervace, ale i na přilehlých loukách, víceméně v hranicích dnešní rezervace.
S přihlédnutím k této skutečnosti je uvedený počet druhů až překvapivě nízký.
Dosud nejobsáhlejší vyhodnocení květeny Bukovce zpracovali PAVLŮ & BURDA (1999). Ve
floristické části práce shrnují výsledky řady exkurzí z r. 1997 a 1998 a své nálezy doplňují
údaji převzatými z literatury. Autoři uvádějí, že dosud bylo na Bukovci zaznamenáno 339 taxonů (druhů a poddruhů) cévnatých rostlin, přičemž se jim podařilo ověřit 264 taxonů, z toho
je 23 nových.
Autor tohoto textu provedl na území rezervace vlastní, ovšem jen dosti povšechné floristické
šetření. Květena byla sledována převážně v lesní části území, louky nebyly ve větším detailu
zachyceny (zpracování části plánu péče pro nelesní pozemky se laskavě ujala ing. Lenka
Pavlů). Celkově bylo při tomto orientačním průzkumu zjištěno 206 druhů cévnatých rostlin,
z toho 180 v lesní části rezervace a 62 v nelesní části, květena nelesní části je ale zjevně zachycena dosti nedokonale. Bylo zjištěno několik nových druhů, z nichž nejvýznamnější je
Trifolium spadiceum (Pralouka), dosud uváděny nebyly dále druhy Carex flava, Epilobium
obscurum, Galeopsis bifida a Rumex longifolius. Druh Epilobium collinum, hojně porůstající
skalní stěny v lomu při jižním úbočí, uváděl pouze VESELÝ (1966). Celkově je tak z území
uváděno 342 taxonů vyšších rostlin, v tom jsou zahrnuty i druhy vyhynulé či nezvěstné a patrně i určitý počet chybných údajů.
Úplná květena území, excerpovaná z citovaných prací a doplněná o vlastní krátkodobá šetření, je obsažena v tabulce níže. Z přehledu byly vypuštěny zjevně pochybné údaje, jako např.
Ranunculus aconitifolius (HOUŠKOVÁ 1989), Crepis mollis subsp. mollis (PAVLŮ & BURDA
1999 s odkazem na Sýkoru, ten ale uvádí pouze C. mollis bez subspecie). Ponechán byl Pedicularis palustris (KUBÁT 1986, HOUŠKOVÁ 1989), kde se s velkou pravděpodobností jedná o
záměnu (oba autoři uvádějí pouze tento druh všivce). Tam, kde byla chyba zjevná, byla provedena taxonomická korekce – např. Senecio nemorensis subsp. jaquinianus = S. germanicus
(PAVLŮ & BURDA: celé porosty, obecně) je ve skutečnosti S. hercynicus, tento mylný údaj
(snad převzatý z Schustlera) se ocitl i v Květeně ČR. V případě již vyhynulé Gentianella
–1–
campestris se jedná spíše o subsp. campestris než subsp. baltica, jak je tradováno. U violky
trojbarevné (cf. Viola saxatilis subsp. saxatilis, sec. PAVLŮ & BURDA 1999), není jisté, zda se
jedná právě o tuto subspecii (v současnosti hodnocenou v rámci druhu V. tricolor). V případě
druhů Botrychium lunaria a B. matricariifolium jde o druhy z území potvrzené od r. 2005 a
tedy zde recentně rozšířené, avšak vzhledem k tomu, že nebyly žádným z autorů uvedených
v tabulce v terénu zjištěny, jsou zde označeny pouze jako literární údaje.
vědecké jméno
Abies alba
Abies grandis
Abies nordmanniana
Acer platanoides
Acer pseudoplatanus
Aconitum plicatum
Aconitum variegatum
Actaea spicata
Aegopodium podagraria
Agrostis canina
Agrostis capillaris
Achillea millefolium
Ajuga reptans
Alchemilla cymatophylla
Alchemilla glabra
Alchemilla monticola
Alchemilla plicata
Alchemilla sp.
Alchemilla subcrenata
Alchemilla vulgaris
Alnus glutinosa
Alopecurus pratensis
Anemone nemorosa
Anemone ranunculoides
Antennaria dioica
Anthoxanthum odoratum
Anthriscus nitida
Anthriscus sylvestris
Aquilegia vulgaris
Arabidopsis thaliana
Arnica montana
Asarum europaeum
Asplenium trichomanes
Athyrium distentifolium
Athyrium filix-femina
Avenella flexuosa
Ballota nigra
Bellis perennis
Betula carpatica
Betula pendula
Bistorta major
Blechnum spicant
Botrychium lunaria
Botrychium matricariifolium
Botrychium multifidum
Briza media
Bromus benekenii
české jméno
jedle bělokorá
jedle obrovská
jedle kavkazská
javor mléč
javor klen
oměj šalamounek
oměj pestrý
samorostlík klasnatý
bršlice kozí noha
psineček psí
psineček tenký
řebříček obecný
zběhovec plazivý
kontryhel číšolistý
kontryhel lysý
kontryhel pastvinný
kontryhel řasnatý
kontryhel
kontryhel vroubkovaný
kontryhel ostrolaločný
olše lepkavá
psárka luční
sasanka hajní
sasanka pryskyřníkovitá
kociánek dvoudomý
tomka vonná
kerblík lesklý
kerblík lesní
orlíček obecný
huseníček polní
prha arnika
kopytník evropský
sleziník červený
papratka horská
papratka samice
metlička křivolaká
měrnice černá
sedmikráska chudobka
bříza karpatská
bříza bělokorá
rdesno hadí kořen
žebrovice různolistá
vratička mnohoklanná
třeslice prostřední
sveřep Benekenův
–2–
Sý Hou Kub P-B V1
x
.
.
x
x
.
.
.
x
.
.
.
.
x
.
x
.
.
x
x
x
x
x
x
x
x
.
.
x
x
x
.
.
x
x
x
x
.
x
x
x
x
.
x
x
x
.
x
x
.
x
x
x
x
x
.
x
x
x
x
x
.
.
x
x
lit
.
.
x
.
x
.
.
x
x
x
.
.
x
.
.
.
.
lit
.
.
x
x
.
x
lit
.
.
x
.
.
.
.
x
.
x
.
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
x
x
x
.
.
x
.
x
.
.
x
.
x
x
.
x
x
x
.
.
lit
.
.
.
.
x
x
.
.
.
lit
.
.
.
.
lit
.
.
x
x
x
.
.
.
.
lit
.
.
.
.
lit
.
x
.
.
x
x
x
x
.
x
x
x
x
.
x
x
.
.
.
lit
.
.
x
.
lit
.
x
.
.
x
x
x
.
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
lit
.
.
lit
.
.
.
.
lit
.
lit
.
.
lit
.
x
x
x
x
.
x
.
.
lit
.
V2 V12 čs vyhl
.
x C4
.
.
.
.
.
x
.
x
.
x C3 §3
.
x C3 §3
.
x
.
x
.
.
x
x
.
x
.
x
.
.
.
x
.
.
.
.
C3
x
x
.
.
.
.
.
x
.
x
.
x
.
.
.
.
C2
x
x
.
.
.
x
.
.
C3
.
.
x
x C3 §3
.
.
.
.
.
x
.
x
x
x
.
.
.
.
.
x C4
.
x
x
x
.
.
C4
.
.
C2 §3
.
.
C1 §1
.
.
A §1
x
x
.
.
vědecké jméno
Calamagrostis arundinacea
Calamagrostis villosa
Caltha palustris
Campanula latifolia
Campanula patula
Campanula rhomboidalis
Campanula rotundifolia
Campanula trachelium
Cardamine amara
Cardamine flexuosa
Cardamine hirsuta
Cardamine impatiens
Cardamine pratensis
Cardaminopsis halleri
Carex brizoides
Carex canescens
Carex echinata
Carex flava
Carex chabertii
Carex nigra
Carex ovalis
Carex pallescens
Carex panicea
Carex pilulifera
Carex remota
Carex rostrata
Carex sylvatica
Carlina acaulis
Carum carvi
Cerastium holosteoides
Cicerbita alpina
Circaea alpina
Circaea lutetiana
Cirsium arvense
Cirsium heterophyllum
Cirsium oleraceum
Cirsium palustre
Coeloglossum viride
Corallorhiza trifida
Corydalis cava
Corydalis intermedia
Crepis mollis subsp. hieracioides
Crepis paludosa
Cynosurus cristatus
Cystopteris fragilis
Dactylis glomerata
Dactylorhiza fuchsii
Dactylorhiza majalis
Daphne mezereum
Dentaria bulbifera
Dentaria enneaphyllos
Deschampsia cespitosa
Dianthus deltoides
Digitalis purpurea
Dryopteris carthusiana
české jméno
Sý Hou Kub P-B V1
třtina rákosovitá
.
.
.
x
.
třtina chloupkatá
x
x
x
x
x
blatouch bahenní
x
x
.
x
x
zvonek širokolistý
x
.
.
x
x
zvonek rozkladitý
x
.
.
x
.
zvonek kosočtverečný
lit
.
.
lit
.
zvonek okrouhlolistý
x
x
x
x
x
zvonek kopřivolistý
.
.
.
lit
.
řeřišnice hořká
x
.
.
x
x
řeřišnice křivolaká
x
.
.
x
.
řeřišnice chlupatá
.
.
.
lit
.
řeřišnice nedůtklivá
.
.
.
lit
.
řeřišnice luční
x
x
.
x
x
řeřišničník Hallerův
x
x
x
x
x
ostřice třeslicovitá
.
.
.
x
x
ostřice šedavá
x
x
x
x
x
ostřice ježatá
x
.
x
x
x
ostřice rusá
.
.
.
.
x
ostřice Chabertova
.
.
.
x
.
ostřice obecná
x
x
x
x
x
ostřice zaječí
.
.
x
x
x
ostřice bledavá
x
.
x
x
x
ostřice prosová
.
.
.
x
.
ostřice kulkonosná
x
.
x
x
.
ostřice řídkoklasá
.
.
.
x
.
ostřice zobánkatá
x
x
x
x
.
ostřice lesní
x
.
.
x
x
pupava bezlodyžná
x
.
x
x
.
kmín obecný
.
.
x
lit
.
rožec obecný
.
.
.
x
x
mléčivec alpský
x
x
x
x
x
čarovník alpský
x
.
.
x
x
čarovník pařížský
.
.
.
lit
.
pcháč rolní (oset)
.
.
.
x
.
pcháč různolistý
x
x
x
x
x
pcháč zelinný
x
.
.
x
x
pcháč bahenní
x
x
x
x
x
vemeníček zelený
lit
.
.
lit
.
korálice trojklaná
lit
.
.
lit
.
dymnivka dutá
x
.
.
x
x
dymnivka bobovitá
x
.
.
x
x
škarda měkká čertkusolistá x
x
x
x
.
škarda bahenní
x
x
x
x
x
poháňka hřebenitá
.
.
.
x
.
puchýřník křehký
.
.
.
x
.
srha laločnatá
x
x
.
x
x
x
.
.
x
.
prstnatec májový
x
x
.
x
.
lýkovec jedovatý
x
x
x
x
x
kyčelnice cibulkonosná
x
.
.
x
x
kyčelnice devítilistá
x
.
.
x
x
metlice trsnatá
x
x
x
x
x
hvozdík kropenatý
.
x
x
x
.
náprstník červený
x
.
.
x
x
kapraď osténkatá
.
.
.
lit
.
–3–
V2 V12 čs vyhl
.
.
.
x
x
x
.
x C3
.
.
.
.
x
x
.
.
.
x
.
.
.
.
C4
.
.
.
x
x
x
.
x
.
x
.
x
.
x C4
.
.
C4
x
x
.
x
.
x
.
.
x
x
.
.
x
x
.
x
x
x
.
.
.
x
.
x C4
.
x C4
.
.
.
.
x
x
.
x
x
x
.
.
C2 §2
.
.
C2 §2
.
x
.
x C4
x
x C3
x
x
.
.
.
.
.
x
x
x C4 §3
x
x C3 §3
.
x C4
.
x
.
x C4
.
x
.
.
.
x
.
.
vědecké jméno
Dryopteris dilatata
Dryopteris filix-mas
Elytrigia repens
Epilobium alpestre
Epilobium alsinifolium
Epilobium angustifolium
Epilobium collinum
Epilobium montanum
Epilobium nutans
Epilobium obscurum
Epilobium palustre
Epipactis helleborine
Epipogium aphyllum
Equisetum fluviatile
Equisetum palustre
Equisetum sylvaticum
Erigeron acris
Eriophorum angustifolium
Eriophorum vaginatum
Euphrasia caerulea
Euphrasia rostkoviana
Fagus sylvatica
Festuca altissima
Festuca gigantea
Festuca heterophylla
Festuca pratensis
Festuca rubra
Filipendula ulmaria
Fragaria vesca
Frangula alnus
Gagea lutea
Galeobdolon luteum
Galeobdolon montanum
Galeopsis bifida
Galeopsis speciosa
Galeopsis tetrahit
Galium album
Galium odoratum
Galium palustre
Galium rotundifolium
Galium saxatile
Gentianella campestris
subsp. campestris
Geranium robertianum
Geranium sylvaticum
Geum rivale
Geum urbanum
Glechoma hederacea
Glyceria fluitans
Gnaphalium norvegicum
Gnaphalium sylvaticum
Goodyera repens
Gymnadenia conopsea
Gymnocarpium dryopteris
Heracleum sphondylium
české jméno
kapraď širolistá
kapraď samec
pýr plazivý
vrbovka alpská
vrbovka žabincolistá
vrbovka úzkolistá
vrbovka chlumní
vrbovka horská
vrbovka nicí
vrbovka tmavá
vrbovka bahenní
kruštík širolistý
sklenobýl bezlistý
přeslička mokřadní
přeslička bahenní
přeslička lesní
turan ostrý
suchopýr úzkolistý
suchopýr pochvatý
světlík modrý
světlík lékařský
buk lesní
kostřava lesní
kostřava obrovská
kostřava různolistá
kostřava luční
kostřava červená
tužebník jilmový
jahodník lesní
krušina olšová
křivatec žlutý
pitulník žlutý
pitulník horský
konopice dvouklaná
konopice zdobná
konopice polní
svízel bílý
svízel (mařinka) vonný
svízel bahenní
svízel okrouhlolistý
svízel hercynský
hořec tolitovitý
hořeček ladní pravý
Sý Hou Kub P-B V1
x
x
.
x
x
x
x
.
x
x
.
.
.
x
.
x
.
.
lit
.
.
.
.
x
x
x
.
.
.
.
.
.
.
lit
x
x
.
.
x
x
x
.
.
lit
.
.
.
.
.
x
x
x
x
x
x
x
.
.
x
.
lit
.
.
lit
.
.
x
.
x
.
.
x
.
x
.
.
.
x
x
x
.
.
.
lit
.
x
x
x
x
.
x
.
.
x
.
lit
.
.
lit
.
x
.
x
x
.
x
x
.
x
x
x
.
.
x
x
x
x
.
x
x
.
.
.
lit
.
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
x
x
.
.
.
x
.
x
.
.
x
.
.
.
.
lit
.
x
.
.
x
x
.
.
.
.
x
.
.
.
lit
.
x
.
x
x
x
.
.
.
x
.
x
x
.
x
x
x
.
x
x
x
.
.
.
lit
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
lit
.
.
lit
.
kakost smrdutý
kakost lesní
kuklík potoční
kuklík městský
popenec břečťanový
zblochan vzplývavý
protěž norská
protěž lesní
smrkovník plazivý
bukovník kapraďovitý
bolševník obecný
.
x
x
.
.
.
.
.
lit
x
x
x
–4–
.
x
x
x
.
.
x
.
.
.
x
x
.
x
x
.
.
x
x
.
.
x
.
.
x
x
x
x
x
x
x
x
lit
x
x
x
x
x
x
x
.
x
x
.
.
.
x
.
V2 V12 čs vyhl
.
x
.
x
.
.
.
.
.
x C3
x
x
.
x
.
x
.
.
C2
.
x C3
x
x C4
.
.
C4
.
.
C1 §1
x
x
.
.
x
x
.
.
x
x
.
.
.
.
C2
.
.
.
x
.
x
.
x
.
.
.
x
x
x
x
x
.
x
.
.
.
.
.
.
.
x
.
x
.
.
.
x
.
.
.
x
.
x
.
.
x
x
x
x C4 §3
.
.
A §1
.
x
x
.
.
.
.
.
.
x
.
.
x
x
x
x
.
x
x
.
.
x
x
.
C4
C1
C3
§1
§3
vědecké jméno
Hieracium glomeratum
Hieracium lactucella
Hieracium laevigatum
Hieracium lachenalii
Hieracium murorum
Hieracium piloselloides
Holcus mollis
Homogyne alpina
Huperzia selago
Hypericum maculatum
Hypericum perforatum
Hypochaeris uniflora
Chaerophyllum hirsutum
Chrysosplenium alternifolium
Impatiens noli-tangere
Impatiens parviflora
Imperatoria ostruthium
Juncus articulatus
Juncus bufonius
Juncus effusus
Juncus filiformis
Juncus squarrosus
Juncus tenuis
Knautia arvensis
Lamium maculatum
Lamium purpureum
Larix decidua
Lathraea squamaria
Lathyrus pratensis
Leontodon autumnalis
Leontodon hispidus
Leucanthemum ircutianum
Listera cordata
Listera ovata
Lonicera nigra
Lotus uliginosus
Lunaria rediviva
Lupinus polyphyllus
Luzula luzuloides
Luzula multiflora
Luzula pilosa
Luzula sudetica
Lycopodium annotinum
Lychnis flos-cuculi
Lysimachia nemorum
Maianthemum bifolium
Malus domestica
Malva sylvestris
Melampyrum sylvaticum
Melica nutans
Melica uniflora
Menyanthes trifoliata
Mercurialis perennis
Meum athamanticum
české jméno
jestřábník oranžový
jestřábník klubkatý
jestřábník myší ouško
jestřábník hladký
jestřábník Lachenalův
jestřábník zední
jestřábník úzkolistý
medyněk měkký
podbělice alpská
vranec jedlový
třezalka skvrnitá
třezalka tečkovaná
prasetník jednoúborný
krabilice chlupatá
mokrýš střídavolistý
netýkavka nedůtklivá
netýkavka malokvětá
všedobr horní
sítina článkovaná
sítina žabí
sítina rozkladitá
sítina niťovitá
sítina kostrbatá
sítina tenká
chrastavec rolní
hluchavka skvrnitá
hluchavka nachová
modřín opadavý
podbílek šupinatý
hrachor luční
máchelka podzimní
máchelka srstnatá
kopretina časná
bradáček srdčitý
bradáček vejčitý
zimolez černý
štírovník bažinný
vlčí bob mnoholistý
bika hajní
bika mnohokvětá
bika chlupatá
bika sudetská
plavuň pučivá
kohoutek luční
vrbina hajní
pstroček dvoulistý
jabloň domácí
sléz lesní
černýš lesní
strdivka nicí
strdivka jednokvětá
vachta trojlistá
bažanka vytrvalá
–5–
Sý Hou Kub P-B V1
x
.
.
x
.
lit
.
.
.
.
lit
.
.
x
.
x
.
x
x
x
x
.
.
x
.
x
.
.
x
x
lit
.
.
lit
.
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
.
x
x
x
x
x
x
x
.
.
.
lit
.
lit
.
.
lit
.
x
x
x
x
x
x
.
.
x
x
x
x
.
x
x
.
.
.
x
.
.
.
.
x
.
.
.
.
x
x
.
.
.
x
.
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
.
.
.
x
x
.
.
.
x
x
.
.
.
x
.
x
x
.
x
x
.
.
.
lit
.
.
.
.
.
x
lit
.
.
x
x
x
.
.
x
.
.
.
x
x
.
x
x
x
x
.
.
x
x
x
.
lit
.
.
lit
.
.
.
.
lit
.
x
.
.
x
x
x
.
x
x
.
x
x
.
x
x
x
x
.
x
x
x
.
x
x
x
x
x
.
x
.
x
x
.
x
x
x
.
.
x
x
x
.
.
x
.
x
.
x
x
.
x
x
x
x
x
x
x
.
x
x
.
.
.
.
x
x
.
.
lit
.
x
x
x
x
x
x
.
.
x
.
.
.
.
lit
.
.
.
x
x
.
x
x
.
x
x
x
x
x
x
.
V2 V12 čs vyhl
x
x C3
.
.
.
.
C3
.
x
.
.
.
x
.
.
x
x
.
x
.
x C3 §3
x
x
.
.
.
.
C3
x
x
.
x
.
x
.
.
.
.
C4
.
x
.
.
.
x
x
x
.
x
.
x
.
.
.
x
.
.
.
x
.
x
.
.
.
.
x
x
x
x
.
.
C1 §1
.
.
C4
.
x
.
.
.
x C4 §3
.
x
x
x
x
x
.
x
x
x C3
.
.
C3 §3
x
x
.
x
.
x
.
x
.
.
x
x
.
.
.
.
.
.
C3 §3
.
x
x
x C4 §3
vědecké jméno
Milium effusum
Molinia caerulea
Moneses uniflora
Monotropa hypopitys
Mycelis muralis
Myosotis nemorosa
Myosotis sylvatica
Myrrhis odorata
Nardus stricta
Neottia nidus-avis
Orthilia secunda
Oxalis acetosella
Paris quadrifolia
Pedicularis palustris
Pedicularis sylvatica
Petasites albus
Phegopteris connectilis
Phleum pratense
Phleum rhaeticum
Phyteuma spicatum
Picea abies
Pimpinella major
Plantago lanceolata
Plantago major
Platanthera chlorantha
Poa annua
Poa humilis
Poa chaixii
Poa nemoralis
Poa pratensis
Poa remota
Poa supina
Poa trivialis
Polygala vulgaris
Polygonatum verticillatum
Polypodium vulgare
Populus tremula
Potentilla erecta
Potentilla palustris
Prenanthes purpurea
Primula elatior
Prunella vulgaris
Prunus padus
Pseudorchis albida
Pteridium aquilinum
Pulmonaria obscura
Pulsatilla alpina subsp. austriaca
Pyrola minor
Pyrola rotundifolia
Pyrola sp.
Ranunculus acris
Ranunculus lanuginosus
Ranunculus nemorosus
Ranunculus platanifolius
české jméno
pšeníčko rozkladité
bezkolenec modrý
jednokvítek velkokvětý
hnilák smrkový
mléčka zední
pomněnka hajní
pomněnka lesní
čechřice vonná
smilka tuhá
hlístník hnízdák
hruštice jednostranná
šťavel kyselý
vraní oko čtyřlisté
všivec bahenní
všivec lesní
devětsil bílý
bukovinec osladičovitý
bojínek luční
bojínek švýcarský
zvonečník klasnatý
smrk ztepilý
bedrník větší
jitrocel kopinatý
jitrocel větší
vemeník zelenavý
lipnice roční
lipnice namodralá
lipnice širolistá
lipnice hajní
lipnice luční
lipnice oddálená
lipnice nízká
lipnice obecná
vítod obecný
kokořík přeslenitý
osladič obecný
kapradina laločnatá
topol osika
mochna nátržník
zábělník bahenní
věsenka nachová
prvosenka vyšší
černohlávek obecný
střemcha obecná
běloprstka bělavá
hasivka orličí
plicník tmavý
koniklec alpinský bílý
hruštička menší
hruštička okrouhlolistá
hruštička (bez určení)
pryskyřník prudký
pryskyřník kosmatý
pryskyřník hajní
pryskyřník platanolistý
–6–
Sý Hou Kub P-B V1
x
.
.
x
x
x
.
.
x
x
lit
.
.
lit
.
.
.
.
x
.
x
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
.
.
x
.
x
.
.
x
x
x
x
x
x
.
x
.
.
x
x
lit
.
.
lit
.
x
x
.
x
x
x
.
.
x
x
.
x
x
lit
.
x
.
.
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
.
.
x
.
x
.
.
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
.
.
lit
.
x
.
x
x
.
.
.
.
x
x
.
.
.
x
.
.
.
.
x
.
.
.
.
x
.
.
.
.
lit
.
x
.
.
x
x
.
.
x
x
x
x
.
.
x
.
x
.
.
x
.
x
.
.
x
x
x
.
.
x
.
x
x
x
x
x
x
.
.
x
x
x
.
.
x
x
x
.
.
x
.
x
x
x
.
x
.
x
.
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
.
x
x
x
x
.
x
x
x
lit
.
.
lit
.
lit
.
.
lit
.
x
x
.
x
x
.
.
.
lit
.
.
.
.
x
.
.
.
.
lit
.
x
.
.
.
x
x
x
x
x
.
x
x
.
x
x
.
.
.
lit
.
x
x
x
x
x
V2 V12 čs vyhl
.
x
.
x
.
.
C1 §2
.
.
C3
.
x
x
x
.
.
.
x
x
x
.
x C4
.
.
.
x
.
x
.
.
C2 §2
x
x C3 §2
.
x
.
x
.
.
.
.
C4
x
x
.
x
.
.
.
.
.
x
.
.
C3 §3
.
.
.
.
.
.
.
x
.
x
.
.
C3
.
.
.
x
x
x
.
x
.
x
.
x C4
.
.
x
x
.
.
C4
.
x
x
x
.
x
.
x
.
.
C2 §2
.
.
.
x
.
.
C3 §3
.
.
.
.
C2
.
x
x
x
.
x
.
.
x
x C4
vědecké jméno
Ranunculus repens
Rhinanthus minor
Ribes alpinum
Ribes petraeum
Rosa canina
Rosa pendulina
Rubus idaeus
Rubus saxatilis
Rubus sp.
Rumex acetosa
Rumex acetosella
Rumex alpinus
Rumex arifolius
Rumex crispus
Rumex longifolius
Rumex obtusifolius
Sagina procumbens
Salix aurita
Salix caprea
Salix silesiaca
Salix x subaurita
Salix x subcaprea
Sambucus racemosa
Sanicula europaea
Scirpus sylvaticus
Scrophularia nodosa
Sedum alpestre
Sedum sexangulare
Senecio hercynicus
Senecio ovatus
Senecio x decipiens
Silene dioica
Silene vulgaris
Solidago virgaurea
Sorbus aucuparia
Spergularia rubra
Stachys sylvatica
Stellaria alsine
Stellaria graminea
Stellaria media
Stellaria nemorum
Streptopus amplexifolius
Swertia perennis
Symphytum officinale
Tanacetum vulgare
Taraxacum sect. Ruderalia
Tephroseris crispa
Thalictrum aquilegiifolium
Thlaspi caerulescens
Traunsteinera globosa
Trientalis europaea
Trifolium pratense
Trifolium repens
Trifolium spadiceum
Trisetum flavescens
české jméno
pryskyřník plazivý
kokrhel menší
meruzalka alpská
meruzalka skalní
růže šípková
růže alpská
ostružiník maliník
ostružiník skalní
ostružiník (bez určení)
šťovík kyselý
šťovík menší
šťovík alpský
šťovík árónolistý
šťovík kadeřavý
šťovík dlouholistý
šťovík tupolistý
úrazník položený
vrba ušatá
vrba jíva
vrba slezská
vrba (kříženec)
vrba (kříženec)
bez hroznatý
žindava evropská
skřípina lesní
krtičník uzlinatý
rozchodník alpský
rozchodník šestiřadý
starček hercynský
starček Fuchsův
starček (kříženec)
silenka dvoudomá
silenka nadmutá
celík zlatobýl
jeřáb ptačí
kuřinka červená
čistec lesní
ptačinec mokřadní
ptačinec trávovitý
ptačinec žabinec
ptačinec hajní
čípek objímavý
kostival lékařský
vratič obecný
pampeliška lékařská
stařinec potoční
žluťucha orlíčkolistá
penízek namodralý
hlavuška horská
sedmikvítek evropský
jetel luční
jetel plazivý
jetel kaštanový
trojštět žlutavý
–7–
Sý Hou Kub P-B V1
x
.
x
x
x
.
x
x
x
x
x
.
.
x
.
.
.
.
lit
.
.
.
.
x
.
x
.
.
x
.
x
x
.
x
x
lit
.
.
lit
.
.
.
.
x
.
.
x
x
x
x
x
.
.
x
x
.
.
.
x
.
x
x
.
x
x
.
.
.
x
.
.
.
.
.
x
x
.
x
x
.
x
.
.
lit
x
lit
.
.
x
x
x
.
.
x
x
x
x
x
x
x
.
.
.
x
.
.
.
.
x
.
x
x
.
x
x
lit
.
.
x
.
x
.
.
x
x
x
.
.
x
x
.
.
.
lit
.
lit
.
.
lit
.
x
.
.
x
x
x
x
x
x
x
.
.
.
.
x
x
x
x
x
x
.
.
.
x
.
x
.
x
x
x
x
.
.
x
x
x
.
.
lit
.
x
.
.
x
x
x
.
.
x
x
.
x
x
x
x
.
.
.
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
x
x
.
.
.
.
lit
.
x
.
.
x
.
.
x
x
x
.
x
.
.
x
.
x
x
x
x
x
lit
.
.
x
x
.
.
.
lit
.
x
x
.
x
x
x
x
x
x
.
x
x
x
x
x
.
.
.
.
.
x
x
x
x
.
V2 V12 čs vyhl
.
x
x
x
.
.
.
.
C1
.
.
.
.
.
x
.
.
C3
.
.
.
x
.
x
.
.
.
x
.
.
.
x
.
.
.
x
.
x
.
x
.
x
.
.
.
.
.
x
.
.
.
x
.
x
.
.
C3
.
.
.
x
.
x
.
x
.
x
.
.
.
x
.
x
.
.
.
x
.
x
.
x
.
.
.
x
.
x C4
x
x C2 §2
.
.
.
.
.
.
.
.
C4
.
x
.
x
.
.
C2 §2
.
x
x
x
.
x
x
x C3
x
x
vědecké jméno
Trollius altissimus
Tussilago farfara
Ulmus glabra
Urtica dioica
Vaccinium myrtillus
Vaccinium uliginosum
Vaccinium vitis-idaea
Valeriana excelsa
subsp. sambucifolia
Veratrum album
subsp. lobelianum
Veronica beccabunga
Veronica chamaedrys
Veronica montana
Veronica officinalis
Vicia cracca
Vicia sylvatica
Vincetoxicum hirundinaria
Viola biflora
Viola palustris
Viola reichenbachiana
Viola tricolor cf.
subsp. polychroma
V ys v ět li v k y:
české jméno
upolín nejvyšší
podběl lékařský
jilm horský
kopřiva dvoudomá
brusnice borůvka
brusnice vlochyně
brusinka obecná
kozlík výběžkatý bezolistý
Sý Hou Kub P-B V1
x
x
x
x
x
.
.
.
lit
.
x
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
.
x
x
x
x
.
.
lit
.
x
.
.
x
.
x
.
.
x
x
V2 V12 čs vyhl
x
x C3 §3
.
.
.
x
.
x
x
x
.
.
.
.
.
x C4
kýchavice bílá Lobelova
x
x
x
x
x
x
x
rozrazil potoční
rozrazil rezekvítek
rozrazil horský
rozrazil lékařský
vikev ptačí
vikev lesní
tolita lékařská
violka dvoukvětá
violka bahenní
violka lesní
maceška trojbarevná
mnohobarevná
.
.
x
x
x
.
.
lit
x
x
x
.
x
.
.
x
.
.
.
x
.
.
.
.
.
x
x
.
.
.
x
.
.
x
x
x
x
x
lit
lit
lit
x
lit
x
.
x
x
x
x
.
.
.
x
x
x
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
x
x
x
x
.
.
.
x
x
x
C4
C4
C4
C3
Sý – SÝKORA (1976); Kub – KUBÁT (1986 ms.); Hou – HOUŠKOVÁ (1989), údaje za lesní a luční část území
byly sloučeny; P-B – PAVLŮ & BURDA (1999); V1, V2, V12 – VIŠŇÁK (2010, hoc loco): V1 – lesní část území
(včetně světlin a lomu), V2 – luční část území (pouze velmi zběžný průzkum), V12 – souhrn za obě části. Výskyt druhu označen symbolem „x“. Symbol „lit“ označuje citované literární údaje, které nebyly v daném průzkumu potvrzeny (pouze SÝKORA 1976 a PAVLŮ & BURDA 1999).
čs – kategorie červeného seznamu (C1-C4, cf. PROCHÁZKA 2001; A – vyhynulý či nezvěstný taxon); zch –
zvláště chráněné druhy dle přílohy Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. (§1 – druh kriticky ohrožený, §2 – druh
silně ohrožený, §3 – druh ohrožený).
–8–

Plán péče - Správa CHKO Jizerské hory

Transkript

Podobné dokumenty

Výroční zpráva Národního památkového ústavu 2006

Peter Lauster-Sebevědomí-Jak získat sebejistotu a neztratit cit

519f54da4c1dc_Upol - Správa CHKO Jizerské hory

Zpravodaj venkova - měsíčník SPOV ČR a NS MAS ČR

Plán péče - Správa CHKO Jizerské hory

stáhnout - Správa CHKO Broumovsko

Plán péče - Správa CHKO Jizerské hory

Upolín 2013 - Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor

Článek [Full article]

Návrh vegetačních úprav lokalního biocentra ÚSES C3