Želivské ozvěny č. 3/2006
Transkript
Želivské ozvěny č. 3/2006
Želivské ozvěny Ročník VII. – Číslo 3 říjen 2006 obeczeliv.cz www.obeczeliv.cz KLUB JEŘABINY V polovině července připravili členové Klubu Jeřabiny v Želivě první poznávací vycházku do přírody, nazvanou „Želivský šour, aneb kdo nešourá s námi, šourá proti nám“. Turisté, kterých bylo téměř šedesát (přestože se v klášteře konal jeden ze sobotních kulturních pořadů), se vypravili od lávky cestou k Malé přehradě, pak k elektrárně a odtud táhlým kopcem až do Vřesníka a zpět dolů do Želiva na kemp Autoklubu, kde složili své unavené kosti a mohli se po namáhavé cestě občerstvit. Cestou naší krásnou přírodou čekalo poutníky šest stanovišť se 17 otázkami, které měly doplnit jejich znalosti o Želivě, Vřesníku i okolí, ale i fyzickou zdatnost. A tak se chodilo na chůdách, skákalo v pytli, vyzkoušela se první pomoc raněnému, hádaly se předměty v krabici a v cíli ještě na unavené poutníky čekal žertovný slalomový běh. Sušenková medaile byla odměnou pro všechny historicky první „Želivské šouraly.“ A jak se šour líbil? Návštěvníci z Prahy nám napsali: „Velmi pěkný kuriózní nápad pro dospělé i děti, akce takového druhu jsou velmi prospěšné. Příště půjdeme zase.“ Ve druhé polovině srpna připravil Klub Jeřabiny další „Noční putování strašidelným lesem“ pro odvážné dospělé, kteří se cestou lesem u Malé přehrady mohli (na vlastní nebezpečí), setkat s 27 nočními strašidly. A co „Jeřabiny“ připravily na podzim? V neděli 15. 10. se od 14 hodin na kopci u Bolechova uskutečnila DRAKIÁDA. Soutěžilo se ve 3 kategoriích – „Letec“, „Krasavec“ a „Rozplác“. Zúčastnilo se 25 soutěžících – 14 dětí a 11 dospělých. Všichni byli oceněni sladkou odměnou a vítězové kategorií drobnými dárky a diplomy. Zkřehlí účastníci (kterých bylo odhadem osmdesát) se ohřívali u ohýnku, ze kterého voněly pečené brambory. A.T. oyvenzpodzim.indd 1 Základní škola informuje Albert Einstein: „Vzdělání je to jediné, co v nás zůstane po tom, co zapomeneme vše, co jsme se naučili ve škole.“ Žáci, zaměstnanci školy, rodiče prvňáčků i pozvaní hosté se sešli 4. září 2006 v tělocvičně školy, kde byl slavnostně zahájen nový školní rok 2006/2007. Nový školní rok s sebou přinesl opět několik změn. Tyto změny se týkají zahájení výuky cizího jazyka od 3. ročníku /v našem případě se jedná o anglický jazyk/ a zvýšení počtu vyučovacích hodin o pět. Více vyučovacích hodin o jednu mají žáci v ročníku 3., 4., 5., 6. a 9. Většina těchto hodin je věnována anglickému jazyku, v 6. ročníku byla navýšena matematika o cvičení z matematiky. Znamená to zároveň, že poprvé budou mít žáci 5. ročníku také odpolední vyučování. Do 1. třídy nastoupilo 8 žáků, třem dětem byla na základě doporučení odložena povinná školní docházka o jeden rok. Žáci se učí v devíti ročnících s tímto celkovým počtem hodin za týden: 20, 22, 24, 25, 26, 29, 30, 31, 32. Do ročníků druhého stupně jsme zařadili VOLITELNÉ PŘEDMĚTY: 6. ročník – informatika, cvičení z matematiky 7. ročník – informatika, anglická konverzace, přírodovědné praktikum 8. ročník – informatika, cvičení z českého jazyka 9. ročník – informatika, cvičení z matematiky, anglická konverzace. Při výběru volitelných předmětů jsme brali v úvahu to, co je pro děti důležité – znalost práce na počítači, posílení cizího jazyka, matematiky a českého jazyka, kde půjde hlavně o kvalitnější přípravu na přijímací zkoušky. Na náboženství se letos přihlásilo 7 žáků, což je hranice pro to, aby bylo náboženství bráno jako nepovinný předmět a bylo hodnoceno známkou. Pedagogický sbor tvoří jedenáct učitelů a vychovatelka školní družiny. Ve složení pedagogického sboru došlo ke dvěma změnám. Pracovní poměr ukončila paní učitelka Marie Vejvodová a na 2. stupeň byl přijat Mgr. Jaromír Cihlář, který vyučuje zeměpis, přírodopis, dále matematiku v 5. a tělesnou výchovu ve 3. a 4. ročníku. Provozní pracovníci a zaměstnanci školní jídelny pracují ve stejném složení jako loni. Škola je otevřena každý den pro dojíždějící žáky hned po příjezdu autobusu, pro domácí žáky v 7.15 hod. Do školní družiny je přihlášeno 45 žáků. Je otevřena každý den ráno od 6.30 do 7.15 hod. a odpoledne od 11.10 do 16.00 hod. Chtěla bych upozornit rodiče, že vychovatelka může uvolnit dítě ze školní družiny jen na základě písemné omluvenky. Školní jídelna zajišťuje obědy pro přihlášené žáky ZŠ, svačiny a obědy pro děti MŠ a dospělé strávníky z řad zaměstnanců školy. Ve školní jídelně platí stejný systém odhlašování a přihlašování stravování jako loni, stejně tak ceny obědů zůstávají zatím stejné. Pro kontakt se školní jídelnou využívejte telefonní číslo 565 581 269. Pro žáky jsme připravili nabídku zájmových útvarů tak, aby si hlavně zasportovali, protože v nabitém učebním programu na sport příliš času nezbývá a dvě hodiny tělesné výchovy týdně jsou poměrně málo. Žáci si mohli vybrat z těchto ZÁJMOVÝCH ÚTVARŮ: aerobik ml. žákyně Krčilová aerobik st. žákyně Krčilová florbal ml. žáci Poláková florbal st.žáci Strnadová vybíjená Decastelová sportovní hry Vaněčková stolní tenis Nováková anglický jazyk 1.-2. roč Trnková (ostatní ročníky se učí Aj v rámci povinných předmětů) německý jazyk Dolejšová (jako druhý cizí jazyk v 6. – 9. ročníku). práce na počítači Cihlář (děti 3. –5. ročníku) výtvarný Špetlová zdravotnický Decastelová Žáci 3. a 4. ročníku absolvují v jarních měsících plavecký výcvik v pelhřimovském bazénu – celkem 10 lekcí po 2 hodinách. Žáci 7. ročníku se účastní lyžařského výcvikového kurzu společně se žáky ze ZŠ Lukavec. V průběhu školního roku budeme vybírat pro děti různé kulturní akce dle předložených nabídek. Na konci roku pak v rámci školních výletů budou poznávat různé kouty naší vlasti. Naší snahou po celý školní rok bude vést žáky k tomu, aby si uvědomili, že veškerá práce, kterou udělají navíc /příprava na soutěže, olympiády apod./ jim umožní získat větší rozhled a lépe je připraví na vstup do života. Marie Dolejšová 10/16/06 10:04:25 AM Ročník VII. – Číslo 3 ŘÍJEN 2006 Želivské ozvěny Informace ze zastupitelstva 23. zasedání zastupitelstva se konalo 30. 8. 2006 Prvním věcným bodem jednání bylo projednání hospodaření obce k 31. 7. 2006. Po projednání jednotlivých položek příjmů a výdajů bylo konstatováno, že hospodaření probíhá v souladu s rozpočetem. Schváleno bylo rozpočtové opatření. Dále se zastupitelstvo zabývalo zprávou místostarosty o hospodaření v obecních lesích v 1. pololetí 2006. Vzhledem k mimořádné situaci, která v lesích vznikla v zimních měsících roku, kdy došlo k polomům, se podstatně mění plán hospodaření. Bylo rozhodnuto přizvat do dalšího zasedání zastupitelstva zástupce nájemce, MěSL Pelhřimov, aby podal vysvětlení, jak bude hospodaření dále probíhat. Starosta obce podal podrobnou zprávu o postupu na přípravě výstavby technické vybavenosti pro rodinné domy v lokalitě u školy. Bylo konstatováno, že větší část pozemků má obec vykoupenou a zbytek se realizuje. Na celé území bylo zahájeno územní řízení a do poloviny září bude vydáno územní rozhodnutí. Proběhlo geometrické zaměření a byly zahájeny práce na projektové dokumentaci ke stavebnímu řízení, které by mělo proběhnout do konce roku. Je předpoklad, že stavební práce na sítích by měly být zahájeny do konce prvního pololetí příštího roku a ve stejném termínu by mohly být stavební pozemky přidělovány jednotlivým zájemcům. V dalším průběhu zastupitelstvo projednalo některé pozemkové záležitosti týkající se převodů pozemků a žádosti o přidělení stavebních parcel a bytů. Schválena byla smlouva o nájmu nebytových prostor na provozovnu kadeřnictví s paní Janou Krejčí a smlouva o provedení auditu hospodaření obce s firmou Tempo s. r. o. a řešeny byly některé organizační záležitosti. V diskusi byly řešeny připomínky k zastupitelnosti úředníků na obecním úřadu a přínos obce z členství v dobrovolných svazcích a organizacích. 24. zasedání zastupitelstva se konalo 11. 10. 2006 Nejprve zastupitelstvo projednalo informaci ing. Kodeše, zástupce nájemce obecních lesů - MěSL Pelhřimov, který se jednání zúčastnil. Vzhledem ke kalamitě v zimních měsících nebylo možné držet se plánu a došlo jen k nahodilé těžbě – těžbě polomů, a to hlavně borovic. K tomuto datu bylo vytěženo 1747 m3 dřeva z toho 1374 m3 borového. Pro příští roky nedoporučil obci těžbu v plném rozsahu, který povoluje desetiletý plán hospodaření. Poté odpověděl na několik vznesených dotazů. Zastupitelstvo vzalo zprávu na vědomí. Hlavním bodem programu byla zpráva, která hodnotila práci zastupitelstva a obecního úřadu ve vol. období 20022006. Byla zhodnocena práce zastupitelů a účast na jednáních, zapojení komisí a výborů. Dále činnost organizačních složek a členství obce ve svazcích a aktivech. Část zprávy se zaměřila na hospodaření obce, rozpočtem prošlo více než 50 mil. Kč. Celkový současný majetek obce /aktiva/ se pohybuje okolo 97 mil. Kč + 43 mil. Kč lesní majetek. Obec nemá žádné nesplacené dluhy a za celé období nebyly obci uděleny žádné sankce. Mezi největší investiční akce patřila dostavba kulturního domu /2 mil. Kč/, technická vybavenost v Zadním koutě /3 mil. Kč/ a nové chodníky /3/4 mil. Kč/. Zrealizovalo se množství drobných neinvestičních akcí a oprav. Do hospodaření obce zasáhly i mimořádné události a živel. pohromy, celková škoda na majetku činila cca 5 mil. Kč, část byla hrazena z pojistek, část z dotace od kraje Vysočina a část z rozpočtu obce. Úspěšně se dařilo získávat příspěvky z různých dotačních titulů na investiční i neinvestiční akce. Zpráva hodnotila i činnost příspěvkových organizací, ZŠ a MŠ. Bylo konstatováno, že tato zařízení jsou na velice dobré úrovni a nebyly řešeny žádné závažnější problémy. Problémem stále zůstává malý počet dětí. V oblasti bytové politiky a výstavby došlo ke značným změnám, byla zrealizována technická vybavenost pro nové rodinné domy v Zadním koutě a v současné době se připravuje další lokalita u školy pro výstavbu nových rodinných domů /26 parcel/. Na základě prokázání vlastnictví přešlo 12 bytů z užívání obce na Kanonii premonstrátů. Dále bylo konstatováno, že pro podnikání v obci nejsou příliš dobré podmínky /ochranné pásmo Želivky, vhodné prostory/. Část zprávy se zabývala oblastí turistiky a propagace. Pozornost byla věnována oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s pitnou vodou. Zde bylo konstatováno, že do těchto oblastí směřuje velké množství finančních prostředků a náklady se stále zvyšují. Zhodnocena byla spolupráce obce s různými organizacemi a dobrovolnými složkami v obci. Jejich činnost je přínosem pro společenský a kulturní život v obci. Ne vše se podařilo podle plánů a představ. Z různých příčin se protahuje realizace posílení vodovodu, nedaří se řešit čistotu ovzduší v zimním období v obci, problémy činí i stále nevyřešená situace se zablokovanými církevními pozemky. Na závěr bylo odkázáno budoucímu zastupitelstvu dokončit realizaci občanské vybavenosti rod. domů u školy, provést rekonstrukci vodovodů a kanalizací a posílení vodních zdrojů, pokračovat ve výstavbě chodníků a zlepšit stav místních komunikací. V dalším průběhu jednání schválilo zastupitelstvo návrh na zvýšení regulovaného nájemného z bytů dle zákona č. 107/2006 Sb., které může činit maximálně 2,4%. Zastupitelé se vyjadřovali většinou ve smyslu, že takový minimální nárůst přinese jen zvýšenou administrativu a téměř nepomůže pronajímatelům při pokrytí nákladů na údržbu bytů a domů. Projednány byly rovněž některé organizační záležitosti. Na závěr vzhledem k blížícím se volbám starosta všem zastupitelům poděkoval za práci v celém volebním období, popřál hodně zdraví a pohody v dalším životě a úspěch v nadcházejících volbách. 2 oyvenzpodzim.indd 2 10/16/06 10:04:26 AM Ročník VII. – Číslo 3 ŘÍJEN 2006 Želivské ozvěny 26. mistrovství záchranných psů ČR v Želivě O víkendu 6.–8. října 2006 se v rekreačním areálu restaurace “U Jerryho“ v Želivě konala významná kynologická akce. R ozhodnutím Svazu záchranných brigád kynologů ČR byla uspořádáním celé akce pověřena naše Záchranná brigáda kynologů kraje Vysočina. Akce se zúčastnilo dvacet čtyři závodníků s různými plemeny psů - německý ovčák, boxer, zlatý retrívr, labrador, flat, australan a malinois. Nejpočetnější zastoupení měly jihočeská a ústecká záchranná brigáda. Vysočina, jako mladá brigáda, své zastoupení zatím neměla, nominace nám utekla o dvě místa. Závodilo se na třech místech, první byla poslušnost a zvládnutí deseti překážek v závodě dovednosti v areálu restaurace „U Jerryho,“ dalším úkolem bylo vyhledání osoby v areálu starého statku u pily v Želivě a pak na zámku v Červené Řečici. Tady měl pes označit a nalézt dvě ukryté (zavalené) osoby a označit vzorek mrtvého pachu (nahrazeného tabletou). Pes označuje nález štěkáním a psovod z jeho chování určuje, nalezl-li osobu živou či mrtvou. Musí tedy oba tvořit sehranou dvojici. Léto ve Vřesníku A jaký je můj dojem z průběhu mistrovství? Pro nás jako pořadatele to byla nesmírně náročná akce, která prověřila kvality našich členů jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Většinou pracovali perfektně. Mně osobně pomáhala skoro celá rodina a moc jim za jejich přístup a podporu děkuji. O úspěchu celé akce svědčí i slova spokojenosti z úst zástupců prezidia Svazu záchranných brigád kynologů ČR. V sobotu se v hotelu „Na Kocandě“ konal společenský večer, kde paní Paličková z Prahy ke všeobecné spokojenosti a veselí předvedla ukázku tance se psem. Závodníci i hosté se při hudbě bavili a tančili do pozdních hodin a přesto ráno nikdo nezmeškal nástup na závod. Pan Miloš Vystrčil, hejtman kraje Vysočina se na akci omluvil, ale slavnostního zahájení se zúčastnil pan starosta Karel Chmel a milou návštěvou byli zástupci Mysliveckého sdružení Želivka, za jejichž pochopení naší činnosti jim jménem brigády Tak je po létě, je tu podzim a do skříní uklízíme plavky a šortky, ale když to vezmu zpětně, tak si myslím, že léto bylo opravdu pěkné. Měsíce červen a červenec byly slunečné a teploty vysoké, no a srpen byl sice deštivý, ale začaly růst houby. A že jich bylo... Nejprve samí praváci a postupně babky, pančáci a ti ostatní. Ten, kdo šel do lesa, tak rozhodně s prázdným košíčkem nepřišel. V lese to žilo! Živo je i ve „Škole v přírodě a školní jídelně Vřesník,“ jak se teď nově jmenuje škola u nás. Zřizovatelem je Magistrát hlavního města Prahy a vede to tu paní ředitelka Jana Leligdonová. Hlavní činností stálé školy v přírodě je zajištění výjezdů skupin dětí do zdravého přírodního prostředí bez přerušení výchovně vzdělávací práce. Škola je zaměřena na pobyty dětí předškolního věku. Tomu odpovídá i vybavení školy a okolí. Pobyt zde plní funkci ozdravnou, rekreační, výchovnou a poznávací. 94% tvoří děti z Prahy, které si s sebou přivezou dvě učitelky, ale ostatní služby zajistí šest místních vychovatelek a paní ředitelka. Děti sem jezdí na 7-12 dní a moc se jim tu líbí, a jak by také ne! Vždyť tu mají čerstvý vzduch, krásnou přírodu, pestré vybavení školy uvnitř i na zahradě, a hlavně poníky, na kterých se mohou pod dozorem dospělých projet. Mají tu i hřiště na míčové hry. Děti se zde učí vnímat a ochraňovat přírodu jako zdroj zdraví, poučení i odpočinku. Po celý rok sem jezdí převážně pražské děti, ale 6% tvoří dětské pobytové tábory, většinou přes léto, s různým zaměřením - zpěváci, sportovci a také děti z Pelhřimova sem přijíždějí na výlet. Škola v přírodě je moc vděčná za výbornou spolupráci s obcí, za společné akce, za udržování Vysočina velmi děkuji. Přišel také kronikář obce, pan František Melichar, a na slavnostní vyhodnocení závodu se dostavil starosta města Humpolce, pan Jiří Kučera. První místo na 26. mistrovství kynologů ČR v Želivě získal Mistr sportu pan Kuchta z Žatce se psem fletem, druhé místo Hedvika Češková z Českého Krumlova se stafordšírským teriérem a třetí místo mistr sportu Jaroslav Sedlák z Českých Budějovic s australanem. Dále byly uděleny ceny pro nejstarší účastnici, nejstaršímu psovi a nejsympatičtější dvojici pán a pes. Na závěr tohoto náročného závodu chci poděkovat za pochopení této akce Obci Želiv, Červené Řečici a správci zámku, všem podnikatelům a firmám, kteří nám věnovali drobné dárky a odměny pro závodníky, restauraci „U Jerryho“ za výborné ubytování a stravování, vedoucímu hotelu Kocanda za perfektní zajištění společenského večera s občerstvením a také členům ZBK Vysočina za dobrou organizační práci. Vedoucí ZBK Vysočina Květa Kasalová komunikace a už se těší na další akce. Nenudili se ani v „Rekreačním středisku Želivka,“ kde to přes léto opravdu vřelo. Začaly jezdit děti na letní tábory a sjížděly se z různých koutů republiky, z Prahy, Brna, sportovní oddíl z Kutné Hory, ze ZŠ Pelhřimov, volejbalisté a basketbalisté z Humpolce aj. Ale nebyli tu jen oni. „Elektrárna“ nebo „Éčko,“ jak se domácky Rekreačnímu středisku Želivka říká, připravovala i firemní akce, a to pro známé firmy, jako jsou Coca Cola, Bernard, nebo republikové akce VÖLKS BANK, GE MONEY BANK, TOMMI HOLDING aj. A v září se to tu opravdu rozjelo, protože se tu sešli členové ČSSD, Jiří Paroubek, Miloš Zeman, p. Štěch, p. Šling a další. Pilo se a hodovalo, pekly se selata a nadívané krůty, zábava byla opravdu veselá a naši politici i lidé kolem se náramně bavili. A co u nás ve Vřesníku? Turistickou atrakcí je už dva roky bezesporu malý mlýnek pod místním rybníkem, který vyrobil zdejší pan Ladislav Vrána. Jeho výroba trvala s přestávkami půl roku, je z pevného dřeva a střecha z překližky. Voda z rybníka roztáčí nejen pravé mlýnské kolo, ale také klapající kladívka, která tomu dodávají tu pravou atmosféru. Mlýn hlídají dva vodníci, Česílko a Zalenáč a dva trpaslíci, kteří řežou dřevo s fajfkou v puse. Pan Vrána mlýn uvedl do provozu přesně v den, kdy se naše země stala členem Evropské unie. Přijeďte se podívat, stojí to opravdu za to! Podzim je pro někoho už blížící se zima a pro jiného pěkné období padajícího listí s vůní babího léta. Choďte do přírody a pozorujte ty barevné změny na loukách a na stromech. Krásný podzim a dobrou náladu Vám všem přeje Sbor dobrovolných hasičů Vřesník a Lada Vlčková. 3 oyvenzpodzim.indd 3 10/16/06 10:04:26 AM Ročník VII. – Číslo 3 ŘÍJEN 2006 Želivské ozvěny Byla to náš pan ředitel MILÁ MÁŇO Vzpomínka na ředitele školy Aloise Zavadila. V letošním roce proběhly v Želivě oslavy 40. výročí otevření nové školy. K této příležitosti bych si dovolil připomenout jméno muže, který od samého počátku stál v čele učitelského sboru. Alois ZAVADIL se narodil 3. 12. 1914 v Krasíkovicích, okres Pelhřimov. Asi 23 let učil na škole v Žirovnici, tam získal titul „Vzorný učitel.“ V letech 1961 - 1977 byl ředitelem Základní školy v Želivě, poté odešel do důchodu. Po svém příchodu do Želiva v roce 1961 se ihned účastnil společenského života v obci. Byl členem a funkcionářem Sokola, Českého zahrádkářského svazu a Sboru pro občanské záležitosti. Nadšený příznivec vesnického sportování brzy našel cestu k místním hasičům. Členem organizace se sice nestal, říkal, že už je starý, získal si ale brzy mezi hasiči mnoho přátel. Doufám, že i já jsem byl jedním z nich. V té době jsem byl jednatelem základní organizace a s panem ředitelem jsem přicházel často do styku. Pan Alois Zavadil byl veselé, přívětivé povahy a zúčastňoval se všech akcí, které hasiči pořádali a na které byl pozván. Bylo jich dost. Výbor se scházel pravidelně a každého čtvrt roku se konaly členské schůze. Výroční schůze bývala slavnostní. Ostatní činnost spolku byla tak bohatá, že by si vyžádala samostatnou práci. Alois Zavadil, jako správný kantor, byl hudebně nadaný, výborně hrál na housle a hezky zpíval, takže byl vítaným společníkem při různých oslavách, narozeninách členů výboru a podobných příležitostech. V roce 1982 se podílel na vydání almanachu k 90. výročí založení hasičského sboru v Želivě Při té příležitosti byl jako jediný nečlen organizace odměněn odznakem“ Za příkladnou práci“ a v roce 1984, u příležitosti jeho 70. narozenin mu byl udělen titul“Čestný člen Základní organizace Svazu požární ochrany v Želivě.“ V následujícím roce, 22. ledna 1985, pan Alois Zavadil, přítel želivských hasičů, zemřel. František Melichar Knihovna Josefa Čapka informuje V červenci se v knihovně konal turnaj v pexesu, zahrát si přišlo 18 dětí různého věku, vítězkou se stala Šárka Bloudková z Brtné, druhé místo obsadil Tomáš Bejda a na třetím místě se umístila Veronika Živná. Vítězové byli odměněni drobnými cenami, ostatní účastníci dostali alespoň cenu útěchy – bonbón. Upozornění pro čtenáře, kteří nevracejí knihy včas: S platností do 1. listopadu 2006 bude vybírán poplatek 10 Kč od čtenářů, kteří vrátí knihy déle než za tři měsíce od vypůjčení. Podle výpůjčního řádu se knihy půjčují na jeden měsíc, na požádání lze půjčovní dobu prodloužit. KaT Je to už hodně let, co jsem Ti naposledy psal. To ještě u nás v Brtné byl obecní rozhlas. Jó, obecní rozhlas jsme tady měli od začátku padesátých let, to prý ještě v Želivě chodil bubeník a hlásal noviny. Ampliony byly na modřínu ve stráni nad Veletovými a nahoře ve vsi, mikrofon v knihovně. Ano, taky jsme tady měli knihovnu, dnes je tam prodejna a modřín už nestojí. Ale proč Ti to píšu, párkrát se mi stalo, že se u vás v Želivě konala zajímavá akce, vyhlášená obecním rozhlasem, která by mě zajímala, a já se o ní dověděl až po skončení. To naštve, viď? A tak Ti jen tiše závidím, jak vždy natahuješ uši při hlášení, co zajímavého se bude dít. Trochu jsem přemýšlel, jak to udělat, aby se ty zprávy dostaly i k nám do Brtné. V minulosti se snad uvažovalo o znovuvzkříšení rozhlasu u nás, ale nevím, jak to skončilo. A na co já, Brteňák - kabrňák, nepřišel. Celá ves je pokryta bezdrátovým internetem jedné nejmenované společnosti a snad každá druhá rodina je již připojena. To víš, rozvoj nezastavíš. Stačilo by snad málo. Želiv má šikovného webmastera, asi ne neprávem získal první místo za nejlepší elektronickou službu a třetí místo za nejlepší webové stránky. Představoval bych si to asi takto: Paní Průšová píše text ke hlášení na počítači. Přečte ho do éteru, párkrát klikne a je hotovo. Co to klikání znamená? Samozřejmě nebude dělat kliky, klikne myší (počítačovou) a tím rozešle zprávu na seznam e-mailů těm, kdo o hlášení mají zájem. Pro lenochy by mohla mít i zvukovou přílohu, aby efekt byl co nejlepší. Určitě by to ocenili i želivští. Vždyť ne každý je při hlášení. Zajisté by tuto službu dobře ohodnotili i porotci v soutěži o Zlatý erb 2007, jestli se jí obec zúčastní, věřím, že ano. Potom už jen stačí si doručený email přečíst doma v klidu, nebo kdekoli ve světě. A na jakou adresu bych chtěl zprávy posílat? No [email protected]. Tak si tak říkám, máš-li už, moje milá Máňo, také svůj e-mail? Že ne? Ani na to nepotřebuješ mít vlastní počítač. Vždyť u vás v knihovně internet máte. Hodná paní knihovnice Ti určitě poradí se založením e-mailu. A když už tam budeš, určitě si tam pusť DVD školní akademie 2006, já už to viděl, a to budeš koukat, jak máme šikovné děti. Mimochodem, víš co se stalo s modřínem, na kterém byl amplion? To neuhádneš. Tesař z něj vyrobil kříž, který už nějaký ten pátek stojí u rybníka Belák. To je osud, viď! Tvůj Brteňák – kabrňák 4 oyvenzpodzim.indd 4 10/16/06 10:04:27 AM Ročník VII. – Číslo 3 ŘÍJEN 2006 Želivské ozvěny Tělesná výchova, sport a brannost (pokračování). Branná výchova v tělovýchovných jednotách, ve škole, v Masarykově letecké lize (MLL). Zanedlouho po uchopení moci fašistickou stranou v sousedním Německu nabyla hrozba ohrožení samostatnosti ČSR povážlivých rozměrů a nastala potřeba připravit národ k obraně. Určité akce v tomto směru podnikala tehdejší CPO ( civilní protiletecká obrana), ve škole byla zavedena branná výchova, děvčata se učila šít roušky proti jedovatým plynům a chlapci na školní zahradě kopali protiletecké kryty. Obě tělocvičné jednoty Sokol a Orel ustanovily branné kroužky vedené zkušenými instruktory, bývalými poddůstojníky a důstojníky čs. armády. Mimo pořadového výcviku se prováděly různé branné prvky podle tehdejších možností, v Orle se například cvičilo s dřevěnými puškami, přesnými kopiemi armádních zbraní. Nejaktivnější výcvik probíhal v letech 1936 – 1938. V roce 1936 dokonce několik nadšenců založilo v Želivě Masarykovu leteckou ligu ve snaze pomoci urychlit výcvik vojenských letců. Pro naprostý nedostatek strojů byl spolek po několika měsících rozpuštěn, jména zakladatelů sice upadla v zapomenutí, ale zůstal další příklad odhodlání lidu bránit republiku proti nastupujícímu fašismu. 1939 –1945 okupace, Kuratorium Nařízení okupačních úřadů o zastavení činnosti všech českých a pokrokových spolků postihlo samozřejmě i obě tělocvičné jednoty v obci, Sokol a Orel. Pro mládež vymyslel protektorátní ministr Moravec onu nechvalně známou náhražku, zvanou „Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě.“ Mládež se zase osvědčila tím, že si název upravila po svém, když ve slově kuratorium za „r“ přidala „v“ a celkem přiléhavě tak označila chování většiny vedoucích tohoto kolaborantského spolku, který sice v obci jakousi činnost vykazoval, nenašel se však ani jediný činovník bývalého Sokola nebo Orla, který by se v této organizaci angažoval. Po osvobození Tělocvičné organizace Sokol a Orel obnovily hned po osvobození Československa Rudou armádou svou činnost, aniž se ovšem zbavily starých neduhů – přetahování členů a nezdravé řevnivosti mezi mládeží. O složení výboru Orla nemáme věrohodných zpráv, proto je neuvádím, ustavující schůze Sokola se konala v srpnu 1945 a byl zvolen výbor, který v podstatě pracoval až do sjednocení tělovýchovy. Starosta František Pliška, řídící učitel ve výslužbě (v roce 1947 odstoupil pro vysoký věk a byl zvolen Emanuel Koten, správce lihovaru), jednatel Jaroslav Josef, poštmistr, náčelník František Chmel ml., dělník, náčelnice Marie Josefová, v domácnosti, vzdělavatel František Novák, učitel, a členka výboru Anastázie Nováková, v domácnosti. Členové Sokola v prvních poválečných letech (1945 - 1946) zvětšovali brigádnicky hřiště „na sokolském,“ aby se na něm mohla hrát kopaná. To se v plné míře nepodařilo, ani se zde žádný mistrovský zápas neuskutečnil. Hřiště bylo stále pro kopanou nevyhovující, navíc se ani nepodařilo sestavit mužstvo, které by bylo schopné hrát soutěž. Na „sokolák“ mám také osobní vzpomínku, když jsem tam ještě jako kluk chodil hrát kopanou. Hrálo se obyčejně Želiv proti Klášteru, nebo proti některé okolní vsi, bez rozhodčího, záleželo, co kdo uhádal. Kvůli identifikaci bylo mužstvo buď v tričkách, nebo bez. Obutí bylo rozmanité, někteří hráli bosi, jiní ve střevících, jeden náš obránce měl dokonce vysoké, okované kanady. Po jedné straně hřiště rostly dvě řady bříz, a tak se křídelní útočníci proplétali mezi stromy. Když míč častěji opustil za bránou hrací plochu a padl do zahrádky, byl majitelkou domu nemilosrdně propíchnut a hozen zpátky na hřiště. Tím zápas končil. Ale příště se hrálo zas a bylo potěšitelné, že někteří, ti nejlepší si pak zahráli v jiných oddílech v opravdových soutěžích, jako Josef Hnát a Jiří Koudelka v Červené Řečici, Vladimír Tichý v Horní Cerekvi, Vladimír Hrobský byl rozhodčím II. třídy, byli i další. Dařilo se přípravám a nácviku na XI. Sokolský sjezd, které začaly v roce 1947. Nacvičovalo se na Kocandě a hromadného vystoupení na Strahově v roce 1948 se zúčastnily dorostenky s cvičitelkou Jaroslavou Prokůpkovou ve cvičení s kroužky. Starší muži, Antonín Prokůpek, Inocenc a Josef Hrůzové s cvičitelem Jaroslavem Josefem, cvičili s dlouhou tyčí a v kategorii mladších mužů prostná Jiří Koudelka. Původně se na slet připravoval s Karlem Daňkem, ten však musel nastoupit vojenskou základní službu, tak odjel J. Koudelka do Prahy sám, zařadil se mezi cvičence a hromadného vystoupení se přece zúčastnil. (Pokračování příště). František Melichar MILÁ BOŽENKO! Jak ten čas utíká – už nás zase čeká zima. Doufejme, že tentokrát bude mírnější než ta loňská. Snad to ve zdraví nějak přežijeme. Musím Ti napsat pár řádků, abys věděla, co je ve Tvé rodné vesničce nového. Když se tak nad vším zamýšlím, je to všechno docela jiné, než si to pamatuješ. Želiv je krásný pouze na jaře, kdy je vše čisté, upravené a je radost se na domky a zahrádky dívat. Potom ale začne všechno brát za své. Polámané lavičky, poházené lahve, papíry, nedopalky cigaret a hlavně se začne krást. Odvážný zlodějíček vyplení za dva dny vysázené květiny u obecního úřadu. Ztratí se všechny kovové uzávěry kanalizačního systému, až na jeden a ten se ztratil o letošní pouti. A nyní Ti musím napsat o té naší slavné želivské pouti. Je pěkné udržovat staré zvyky. Sejdou se celé rodiny, popovídají, zavzpomínají, navaří se, napeče a je všem dobře. Želiv je obležen 150 stánky, kde dostaneš vše, na co jen pomyslíš – jídlo, ošacení, obutí, květiny, nádobí, koření, proutěný nábytek atd. Letos nám počasí přálo a o to více zde bylo lidí, ale i tak zvaných „pobertů“, kteří kradli a kradli. Ono se sice krade po celý rok, ale nejvíce o pouti. Někdo rozbije nové auto, aby ukradl autorádio, a to v uzavřeném dvoře. Ztratí se jízdní kolo, sedací souprava před obchodem u paní Rokoské, slunečník v zahradě hotelu Kocanda, ale co je nejsmutnější – okrádají se i naše děti. Loňského roku někdo ukradl v mateřské školce slunečník, pod kterým si děti hrály, a letos o pouti to opět nejvíce odnesla mateřská škola. Někdo se vloupal dovnitř a ukradl jim počítač. V základní škole si děti zasadily nové ovocné stromky. Během několika dní byly všechny pryč. Je to smutné, Boženko, co Ti píši, ale opravdu - rok od roku je to horší. Říká se „můj dům, můj hrad“. Doma se každý snaží mít vše v pořádku, uspořádané, dvorek i zahrada přímo nalinkovaná zahradním architektem, ale co nám doma překáží, hodí se ke kontejneru a co hůř, třeba i do lesa. Hlavně že doma je čisto. A nyní si představ den po pouti, takový nepořádek hned tak neuvidíš. Lahve, kelímky, mezi křovím dokonce něžné dámské i pánské prádélko. Snad i člověk neandrtálský měl ve své jeskyni větší pořádek. Je ti z toho, Boženko, smutno? Mně ano! Snad přijde čas, kdy se lidé poučí a přestanou dělat nepořádek a budou si vážit prostředí, ve kterém žijí. Měj se dobře, Boženko, a hlavně věř, že bude lépe. Zdraví Tě Tvá Máňa. 5 oyvenzpodzim.indd 5 10/16/06 10:04:27 AM Ročník VII. – Číslo 3 ŘÍJEN 2006 Želivské ozvěny Švýcarská anabáze - srpen 2006 Je středa třiadvacátého srpna pět hodin ráno. Před obecním úřadem se pomalu srocuje hlouček místních obyvatel a vyhlíží příjezd autobusu, který je odveze do Kiesenu - malebného sídla nedaleko samotných Alp. S tejná situace jako před dvěma lety, jen se odehrává o tři týdny dříve. Mnozí z vás jistě tuší...ano, správně...právě v tuto dobu se chystá skupinka věrných z malé obce na Vysočině na svou dlouhou cestu za dobrodružstvím. Cesta autobusem byla tentokrát nezvykle dlouhá. Měli jsme autobus jiné značky než obvykle a hned to bylo na našich kostech znát. Zlatá Karosa! Za zmínku stojí 15,7 km dlouhý Arlbergský tunel, kterým jsme projížděli. Na místo jsme dorazili unavení kolem půl deváté večer. Naši hostitelé nás krátce poté, co jsme se navzájem pozdravili, uvedli do prostor místní knihovny, kde nás čekala již tradiční večeře na přivítanou. Ještě než si nás hostitelské rodiny “rozebraly”, dozvěděli jsme se program na následující dny, z něhož bylo patrné, že se máme opravdu na co těšit. Večer jsme šli brzy spát, protože hned následující den jsme vyjížděli z Kiesenu již v pět hodin ráno. Naším prvním cílem byl Niederhorn ( 1.950 m n.m.). Přijeli jsme do zátoky Beatenbuch, nacházející se při Thunském jezeře, odtud jsme se lanovkou vydali na vrchol zmiňované hory. Zde jsme měli příležitost pozorovat místní faunu a floru. Nejvíce nás zaujali kamzíci a kozorožci, kteří se tu volně pohybovali, jako švýcarští turisté po Václavském náměstí. Poskakovali po skalách s ladností ruských primabalerin a my nestačili fotografovat. Ačkoli se zprvu mohl zdát úmysl vyjet do Alp již tak brzy jakkoli bizarní, později se ukázalo, že to mělo svůj účel. Východ slunce v Alpách byl nádherný. Bylo zataženo, po obloze se proháněly husté dešťové mraky a skulinami mezi nimi si cestu hledaly sluneční paprsky, které nepravidelně osvětlovaly Thunské jezero. Ještě úchvatnější byl pohled na širé okolí, kterému dominovalo horské panorama Bernských Alp s dominantou tří hor - Eiger ( 3.970 m n.m.), Mőnch (4.099 m n.m.) a Jungfrau (4.158 m n.m). V překladu tyto tři vrcholy znamenají Eiger – Čert, Mőnch – Mnich a Jungfrau – Panna. K tomuto pohoří se vztahuje i pověst, kde Mnich, který je uprostřed, chrání Pannu před intrikami Čerta. Kdo však chrání Pannu před intrikami Mnicha, prameny neuvádí. Putovali jsme horskou krajinou a kochali se tamní přírodou. Cestu se nám snažil znepříjemnit prudký déšť, který se na nás snesl, ale jeho trvání nebylo dlouhé, a tak jsme šťastně došli po poměrně náročné 6,5 km dlouhé trase do malebné horské restaurace Vorsass, kde jsme poobědvali. Po vskutku vydatném obědě, za který by se nestyděl ani Otesánek, jsme sjeli lanovkou zpět k autobusu. Ten nás dopravil do nedaleko ležící vojenské pevnosti Waldbrand, která je ukryta právě ve skalním masívu Niederhorn. Její výstavba započala v roce 1942 a o dva roky později byla základní stavba hotova. Pevnost je dlouhá přes 900 m a nachází se v ní celkem 7 dělostřeleckých pozic s kanóny ráže 105 mm, které mají dostřel až 22 km(!). Poslední cvičné střelby s ostrou municí z této pevnosti byly provedeny v roce 1958, kdy zkušební projektily skončily na dně Thunského jezera. Následující den nás hostitelé vzali na Col du Pillon (1.546 m n.m.), odkud jsme vyrazili lanovkou na ledovec Les Diablerets ( 2.971 m n.m.). Ledovec Les Diablerets, jak už sám název napovídá, se nachází ve francouzsky mluvícím kantonu Waadt. Jednalo se u nádherný přírodní úkaz. Když jsme na něm spočinuli, jakobychom se přemístili časem o několik měsíců vpřed - do období zimy, kdy sníh pokryje krajinu bílým závojem. I zde bylo všude bílo, nejprve dlouho a příjemně svítilo slunce, poté se hory ponořily do mlhy, kdy jsme neviděli na krok. Absolvovali jsme několika set metrů dlouhou procházku k malému odpočívadlu, odkud byl krásný pohled do údolí Rhone. Míjeli jsme sjezdovku, která nebyla zasněžená, a při pohledu na obrovské balvany, které se na ní nacházely, se nám ani nechtělo věřit, že se tu v zimním období prohání tisíce lyžařů-sjezdařů. Všude kolem se majestátně tyčily skály. Přímo nad zmiňovanou vyhlídkou ční několik desítek metrů vysoký skalní masív, který se působením přírodních vlivů pomalu rozpadá a do pětadvaceti let by se měla tato ohromná masa horniny sesunout do údolí Rhone. Všichni si plnými doušky vychutnávali pobyt v místech, kam se již nikdy pravděpodobně nepodívají. Během návratu do Kiesenu jsme projížděli kantonem Freiburg, který se pyšní nádhernou krajinou. Vzhledem k oběma předchozím dnům, kdy jsme nachodili značné množství kilometrů v náročném terénu, zvolili naši přátelé na závěrečný den takový program, během kterého jsme měli možnost lépe poznat obec Kiesen a jeho okolí. Prohlédli jsme si místní školu a některé významné historické budovy. Šli jsme bosi lesní cestou Hoelzliwald a poté si nohy myli v potoce. Jednalo se údajně o jakousi zdravotní stezku, kterou musí všichni absolvovat pro posílení vlastního zdraví. Byla to zajímavá zkušenost. Všude tam roste poměrně hodně hub všeho druhu. Obešli jsme prakticky celý Kiesen, zpět jsme se vraceli podél vlakové trati, po které jezdí vlaky všeho druhu ve směru BernThun. Obědvali jsme ve zdejším Golf Club Aaretal, který provozuje místní elitní golfista Rolf Stalder se svou ženou Katjou StalderLustenberger. Po obědě nás čekalo příjemné překvapení v podobě lekce golfu. Večer se však neúprosně blížil a s ním i konec naší švýcarské anabáze. V 18 hodin jsme se všichni shromáždili před obecním úřadem, kde oba starostové páni Ernst Nussbaum a Karel Chmel společně zasadili strom našeho společného přátelství, který naši přátelé obdrželi od svých želivských soukmenovců při loňské návštěvě Želiva. Oba starostové vyslovili přání, aby strom i naše společné přátelství vzkvétalo a rozvětvovalo se. Po společném přípitku jsme se všichni (vč. našich hostitelů) přemístili do tělocvičny, kde jsme absolvovali kulturní program na rouzloučenou. Pohostili nás svými i mořskými specialitami, poté se předávaly dary a dostalo se i na hudbu a tanec. Všude byla pohoda a o tu nám “spřáteleným dobrodruhům” šlo především...:-) V neděli sedmadvacátého srpna v sedm hodin ráno byl naplánovaný náš návrat domů. Poděkovali jsme přátelům za vynikající program, který pro nás připravili, a rozloučili jsme se. A opět máme o příjemnou starost navíc, totiž vymyslet něco, na co i naši švýcarští přátelé budou rádi vzpomínat. Nebude to jednoduché, ale všichni věříme, že se toho opět zhostíme dokonale. Máme na to jeden rok a čas kvapem letí. Tak za rok na viděnou! L &M 6 oyvenzpodzim.indd 6 10/16/06 10:04:27 AM Ročník VII. – Číslo 3 ŘÍJEN 2006 Želivské ozvěny Poslední hodiny Karla Havlíčka Borovského Velký spisovatel a také poslanec v říšském sněmu za Humpolecko J ednička a šestka na konci letopočtu sehrály v životě Karla Havlíčka Borovského významnou roli: narodil se 21. října 1821 – tedy před 185 lety, v roce 1851 /155 let/ byl deportován za mrazivého počasí do Brixenu. S podlomeným zdravím se v roce 1855 vrací do vlasti a o rok později – 29. července 1856 /tedy před 150 lety/ v Praze umírá. Ve věku pouhých pětatřiceti let. Byl významným českým žurnalistou, satirikem a také politikem. Za humpolecký okres byl zvolen do říšského sněmu. Významné výročí jeho úmrtí si Havlíčkobrodští připomenou velkou výstavou, která byla otevřena v říjnu a potrvá až do konce roku. V roce 2003 vydala Tiskárna Havlíčkův Brod knihu Františka Drašara, nazvanou „Karel Havlíček Borovský na Vysočině“. Z ní přinášíme úryvek ze závěrečné kapitoly „Smrt velkého syna vlasti“, kdy u jeho lůžka dlela posluhovačka Anna Vedralová: „Ve čtvrtek to bylo. Žehlila jsem u Jarošů prádlo. Byla jsem doma sama, neboť jsem před několika dny vypravila pana Jaroše do Vídně. Už se pomalu stmívalo, dostala jsem žízeň, vzala džbánek a šla na dvůr pro vodu. Tu pojednou vidím Dr. Podlipského a pana Sýkoru. Vedli Havlíčka, který šel nejistě a vyhlížel špatně. Šla jsem jim naproti. Havlíček s námahou podal mi ruku, podíval se na mne a silným hlasem řekl: Pozdrav Bůh, Anna! Pan doktor Podlipský se divil, kterak Havlíček mne zná a já mu povídám: Jak by neznal, vždyť jsem u pan bratra uklízela a posluhovala. Vedli jsme ho nahoru do pokoje, ale Havlíček ani nepromluvil. Byl zasmušilý. Doktor Podlipský ho nutil, aby se svlékl a ulehl do postele, ale on nechtěl. Stál jadko socha. Když po chvilce všichni – až na Havlíčka – vyšli ven, pravil mi pan doktor starostlivě: kuchařko, on s námi cestou nemluvil a vyrazil u fiakru okno – je snad, chudák, popleten. Dejte pozor, aby nevyskočil oknem. Projevila jsem hned starost, že nevím, co si sama s takovým nemocným počnu, kdyby k něčemu snad došlo, vždyť bych ho sama neudržela. Havlíček se dal konečně mocí pohnout, aby ulehl do postele, ale byl velmi rozčílený a všechno kolem sebe trhal. Potom usnul. Když po chvíli jsem šla za ním do pokoje, přišla jsem na příčinu, proč mluvil zmatené řeči. Našla jsem na stolku útržek papírku, kde napsal: Dali mi prášky na spaní a vzal jsem dva. Nepomohly. Vzal jsem je všechny najednou – snad usnu. Když se probudil, nemluvil a já jsem došla pro led a přikládala na horká prsa obklady. Ale ty vždycky strhl a zahodil. Nic moc nemluvil. Oči jeho byly dobré – nikdy mi neublížil. Pak si ale stěžoval na lékaře, že prý by jej vodou ulili. Každou noc krátko prospal, volal mne, abych se na něho nehněvala. Vzal mne za ruku a přál si, abych si sedla k němu blíž a říkal s úsměvem: Neboj se mne, Anna, já nebudu už mluvit hlouposti. Po chvíli se však odmlčel a smutně zíral do prázdna... Skoro nic nejedl a chvílemi ze spaní plakal. V sobotu jsem šla pro P. Františka Řezáče, který bydlel na Hradčanech, aby přišel Havlíčka zaopatřit. Když jsem se vrátila, Havlíček na chvíli vstal a žádal čerstvou vodu k umytí chtěl se na neděli převléci. Jakmile jsem ho obsloužila a přestlala mu postel, došla jsem dolů k paní domácí a požádala ji o talířek zavařených třešní, na něž dostal chuť. Snědl jich asi patnáct a vyzval mne znovu, abych k němu usedla. Přivedli mu k posteli milovanou dceru Zdeňku, ale Karel ji nepoznal...Také bratr František přijel do Prahy a když viděl, že bratrova života je namále, rozloučil se s ním slovy: Karle, co vzkážeš mamince? – Neodpověděl, pouze se na něho zadíval bolestivým pohledem a prudce mu stiskl ruku tak, že bratr nemohl z jeho křečovitého stisku se vysmeknout. František rychle odjel do Brodu, aby Karlovu maminku přivezl. Tam však zastihla je zpráva, ze Karel Havlíček 29. července dodýchal. Oba ihned přijeli do Prahy.“ Alena Vedralová dále vzpomíná i na přípravy slavného pohřbu: „Bratr p. Náprstka od Halámků chystal svíce, rakev a všechno, čeho bylo zapotřebí. Potom se sešli pánové Dr. Podlipský, Sýkora, Jaroš a myslím ještě i další, aby zemřelého oblékli. Havlíčka v rakvi přišlo navštívit mnoho velkých pánů, jako i později na pohřeb. Mezi nimi Riegra a Palackého jsem dobře poznala. Přišla k rakvi též paní vysoká, černě oděná, mně neznámá. Položila k rakvi trnovou korunu. Zadívala se krátce na mrtvého a ihned odešla. Na chodbě pak položila hlavu na zeď a v nářku promluvila: Snad se narodí člověk, který tohle všechno pomstí. Po chvíli dovrávorala na pavlač, opřela se o zábradlí a dlouho hořce plakala. Později jsem se dozvěděla, že to byla Božena Němcová. „ Anna Vedralová se narodila 18. dubna 1824 ve Smolenicích u Příbrami. Od svých 13 let byla služebnou či chůvou v několika rodinách na Vysočině, např. u hajného Pekárka na haberském panství, ale nejvíce v rodině Havlíčkových. Provdala se za rolníka Petra Vajse do Křížek u Malé Skály na Jablonecku. Zde jí nikdo neoslovil jinak než tetička Vajsová. Byla dobrou hospodyní a velmi oblíbenou a váženou občankou v celém maloskalském okolí. O Havlíčkovi často vyprávěla, ještě více na něj vzpomínala. V dvaaosmdesáti se rozhodla, že při Havlíčkových oslavách v roce 1906 navštíví Prahu. Pomodlila se na Olšanském hřbitově u hrobu svého bývalého pána. Hned se jí vybavila vzpomínka, jak sem byla poslána p. Jarošem, aby kameníkovi ukázala hrob, kam má umístit desku. Přišel i Náprstek a přinesl pod pláštěm posmrtnou masku, kterou musel ukrýt, poněvadž úřady po ní pátraly. Opět – jako tenkrát – se usedavě rozplakala... Zemřela 5. června 1914 ve věku 92 let. Pochována je na jenišovickém hřbitově na Jablonecku. -zfal- 7 oyvenzpodzim.indd 7 10/16/06 10:04:28 AM Ročník VII. – Číslo 3 ŘÍJEN 2006 Želivské ozvěny ZLODĚJ VE ŠKOLCE Začátek nového školního roku zpříjemňuje dětem radostné čekání na pouť, děti jsou dychtivé nových zážitků z kolotočů a zábavných atrakcí. Doma se pečou koláče, cukroví a děti samozřejmě pomáhají. Po víkendu pak přicházejí do školičky plné dojmů a ukazují kamarádům nové hračky. Letošní sváteční pouťová nálada byla v pondělí narušena nepříjemnou událostí. Šokem pro ředitelku a zaměstnance byla rozbitá stěna, která spojuje třídu „koťátek“ a ředitelnu. Rozšklebený otvor stěny, ozdobený veselými obrázky, hlásil vniknutí zloděje, který nám ukradl naši chloubu – nový počítač, na který jsme si ušetřili z letního pronájmu budovy. Děti se tak setkaly s návštěvou policistů, kteří vyšetřovali okolnosti krádeže. I to je pro ně poučné a patří to k životu. Kam spěje naše společnost, když se zloděj nezastaví ani před domem, ve kterém si hrají malé děti? S našimi dětmi jsme vyjádřili pohrdání nad takovým jednáním hloupého člověka. Počítač mu určitě radost dělat nebude. A děti mu přejí, aby potkával takové lidi jako je on sám a aby ho také někdo okradl. Není to hezké přání, ale je zcela pochopitelné. Květa Kasalová Podzimní čas v TJ Sokol Želiv Bohužel, musíme zahájit smutnou zprávou V září opustil naše řady , ve věku 50ti let, dlouholetý aktivní sportovec, později funkcionář, kamarád, pan Jan Radil. Byl členem TJ Sokol Želiv již od žákovských let. Jeho sportem číslo jedna byl lední hokej. Svým přístupem ke sportu, vitalitou a optimismem se stal vzorem pro ostatní. Bez ohledu na čas a svůj zdravotní stav pracoval do poslední chvíle na přestavbě sportovního areálu. V našich srdcích a vzpomínkách zůstane nesmazatelně zapsán navždy. Čest jeho památce. Dne 8.7.2006 se konal IV. ročník turnaje v kopané o Putovní pohár Memoriálu Jiřího Sochůrka . Turnaje se zúčastnily týmy: Rovnost Budíkov – účastník I A třídy kraje Vysočina, TJ Dálnice Speřice – účastník 1A třídy kraje Vysočina, TJ Sokol Senožaty – účastník II. třídy OP, TJ Sokol Želiv – účastník III. třídy OP. Domníváme se , že tato sportovní akce se vydařila, a všichni, jak samotní aktéři, tak diváci, zde strávili příjemné odpoledne. Vítězem se již počtvrté stalo mužstvo Dálnice Speřice. Další týmy se umístily v tomto pořadí: Rovnost Budíkov, Sokol Senožaty a Sokol Želiv. Určitou nevýhodou je, že Jubilea Marie Svobodová, Lískovice Jana Líblová, Želiv Marie Vytisková, Želiv Marie Křikavová, Želiv Jan Behina, Želiv Ludmila Příhodová, Miletín Josef Průša, Želiv Václav Švéda, Želiv 60 60 70 70 70 75 80 95 V souladu se zákonem o ochraně osobních údajů uvádíme ty jubilanty, kteří k uveřejnění dali souhlas. v tomto období jsou dovolené a mužstva nejsou kompletní, nicméně se domníváme, že na sportovní úrovni této akce se to zásadně neprojevuje. Velký dík patří všem pořadatelům z řad členů TJ Sokol Želiv. V měsíci srpnu byly zahájeny soutěže okresu Pelhřimov. Přihlášeny jsou naše 3 týmy : A mužstvo, B – mužstvo a tým dorostu. A tým je v současnosti na 3. místě a udržuje kontakt s možností postupu. Potvrzuje se, že špička ve III. třídě je vyrovnaná a každé zaváhání může mít velký dopad při závěrečném účtování. Týmy B a dorostu zatím hledají svou tvář a herní projev. Stále se projevuje herní nezkušenost a nevyzrálost výkonů. Přeji nám všem hodně krásných a prosluněných podzimních dnů. Sportu zdar a fotbalu zvlášť. Za TJ Sokol Želiv – ing. Dolejš Jaromír PŘIJĎTE SE POBAVIT a to v sobotu 21. října 2006 do sálu kulturního domu v Želivě, kde od 20 hodin začíná HAVELSKÁ POSVÍCENSKÁ ZÁBAVA. Pořádá ji pro Vás výbor Sdružení rodičů a přátel dětí a školy při Základní škole Želiv. K tanci i poslechu bude hrát již dobře známá kapela VYSOČINKA. Vstupenky je možné zakoupit v předprodeji u paní Karáskové v prodejně Smíšené zboží za 70 Kč, na místě bude vstupné 80 Kč. Těšíme se na Vaši účast! Lada Vlčková. PODZIM Je tu podzim,padá listí, fouká vítr, vzduch se čistí. Slunce hřeje, ale nepálí, vše sleduje hezky zpovzdálí. Kouká na nás, na lidičky, i na stromy, jak mění barvičky. Opalovací krémy dáme už do krabičky, místo slunečníku vytáhneme hrabičky. Sklidíme vše, co zimu nesnese a připravíme se na podzimní deprese... Želivské ozvěny vydává Obecní úřad v Želivě. IČO:249483 Náklad 330ks. Vychází čtvrtletně. Řídí redakční rada ve složení: Dana Nováková, Anděla Tomanová, Karel Chmel, Michael Líbl, grafická úprava: René Decastelo Zapsáno do evidence MK ČR E 10244 Redakční uzavěrky: 15.3., 15.6., 15.9., 10.12.2006 Náměty ke zveřejnění zasílejte na mail [email protected] OZNÁMENÍ Dcera Magda oznamuje přátelům a známým, že její maminka, paní Magdalena Vacková–Moláčková, zemřela 24. září 2006 v Liberci. Alena Moranová PROČ Proč přes pobledlou tvář měl smutku stín, proč jenom, proč, to už se nedovím. A v očích slabá zář však vzniká, proč jenom, proč, mi nikdo neříká. Zas bude sám, jak dříve byl, proč jenom, proč, a o čem snil? Co říci mám, už není vše, jak dosud, proč jenom, proč? Snad je to osud. 8 oyvenzpodzim.indd 8 10/16/06 10:04:29 AM