O činnosti českých lidí v Slovensku rozepsala se spisovatelka č esk

II
O čin n o sti českých lidí v S lo v en sk u ro zep sala
se s p i s o v a t e l k a č e s k á S v o b o d o v á a nezamlčel p ravdy ani ř i d i t e l P í s e c k ý m luvící z v lá š tn í
zkušen o sti. Dnes je Cech nenáviděn n a Slovensku
a m arné jso u sn ^h y p o k ro k á řů o d p o r lidu obrátiti
proti H lin ovi. P ro č ? Příčiny jso u dvojí. Příčiny
první jso u hospodářské. Slováci jso u a byli h o s p o ­
dářsky h ro zn ě vyspávány. C h u d ý m d o m k a ř ů m
a rolníkům pobrán místy dobytek do po­
s l e d n í h o k u s u . S lov en sk ý lid byl p o sle d n í d o b o u
t, k rozhněván, že se zb ran í v ruce bránil o d b ěru
další 10 d o b y tk a a jso u o kresy, d o n ich ž n esm í
v kr čiti zřízenec zem ědělské sp o le č n o sti obstarávající
n á ^u p dobytka. »Právo lidu* p íše ro z h o rle n ě o takém
vyteč líku, velké n hu sito v i, obervlastenci, sekčním
radovi R a t a j i , jenž řádil 11a Slováčku hůře než to
tam činili Osí, Netušil i t. d. A t a k ý c h v y d ř i d u c h ů je tam na tisíce v úřed n ick ém kabátě, by
n eru še n ě pom áhali své sk ra c h o v a n é existenci na
n o h y n eom ezeným vyděráním .
D alší příčiny jso u náboženské. D aly b y se napsati knihy o su ro v o ste c h i n ásiln o ste c h v to m o h led u
p á han ý ch na S lo v en sk u , by lid slo v en sk ý p o v zb u diti k lásce ku republice. Č e h o docílili Č eši o tom
jso u zn ám y celé kroniky, že byla-li jaká jiskra p ří­
ch y ln o sti k Č ech ů m , tu n ačisto udusili a m í s t o
lásky oheň n e j h r u b š í n e n áv isti vpojili.
P u sto še n y kostely, b o řen y , ro zb íjen y so ch y , p o tu p e n
cit n áb o žen sk ý u S lováků n ejh ru b ším sp ů so b e m .
Ký div, že v id o u ce to P. Hlinka, D r. Jehlička, Juriga
i t. d. zastali se vřele lidu sv éh o , bránili slovem svým .
A č í se v P r a z e s p a m a t o v a l i a lidu s l o v e n ­
s k é m u n e d a l i u b l i ž o v a t i? C h y b a lávky! P. H linka
sedí za to a ti d ru zí zvázani v jiný vězeních. Za c o ?
za prav d u , za p o m o c lidu svém u. T ak se lidu z jařm a
a útisk u p o m áh af nesm í. Horší, stokrát horší se teď
m ají u Čechů než u Maďarů. T ak jed n á česká vláda
na Slovensku.
Dle »N ový D enník* číslo 175 z 12. října 1919.
Český a slovenský učitel. P ěk n á sp ra v e d ln o s t a ro v n o ­
p rá v n o s t to p anuje 11a S lo v e n sk u ! N a V iglaš H u te
v o sviatok T ro ch K ráPov b. r. p o d slav n o stným i
službam i božím i, keď kňaz n a kazatelni slo v o božie
hlásal, vstúpili d o kostela dvaja česki vojáci a hladali
v kostele p o lavicach je d n o h o tam iajšieiio fa rn ík a—
vOiáka, k to rý n en aru k o v al. K azatel’ tak to b ez b o ž n e
ru šen ý v hlásaní slova b o ž ie h o m usel zastat, lebo
l’ud zvědavo sa hýbal a p o z o ro v a l n a v ojakov
h l’adojúcich uprchlíka. Keď to h o tam nenašli, jeho
m anželku vytiahli z lavice a vyviedli ju von z kostela
— p o d kázň o u . V šak v er tito vojáci v n áb o žen sk o m
o h l’ade privel’mi zdiveli p re s tu válku, leh kultura
nevie, čo je chrám boží.
N a Kriváni jed n a staršia žena d l’a n áb o žn ej katolickej obyčaje — stre tn ú c sa s tam ejším četníkom
p ozdravila h o : »P ochválen P án Ježíš K risíus.« T en to vzdelanec jej o d p o v e d a l: »Polib si h o ............«
Takíto sú z tých »najlepších« p o v o la n í na S lo vensko
poválečné po m ěry k o n so lid o v a t a ích p o k ro k o v ú
kulturu u nás š rif.
N a tom že Kriváni p ře d n o sta zelezn. stanice:
A nton Till, atheista, v S okole tancm ^jster — hlásá
l’udu v Sokole, že len dotial b u d u trp ef kňazov,
kým im on so k o lsk o u k u ltu ro u n eo tv o rí oči, lebo
kňazia, vraj, I’ud hlúpia.
um.
V D etve v lani 14. se p te m b ra šiel z k o stela na
tam ejšiu K alváriu im p o z a n tn ý z á stu p n á b o ž n é h o l’u d u
v p ro c essii ku slu žb ám b o ž im ; jed o n česk ý poručík,
vidiac zástu p , zvolal: » 0 jé, kolik h lo u p ý c h S lo v á k ů !«
T o je kuhúra.
K jakým k o n ců m p o č ín á n í takové vede, o tom
v ý zn am n o u p o z n ám k u ke schůzi v T renčin-T eplicích
přičinuje »Slovák«, o n p íše : »Tak se p o to m stalo,
že keď sa n á ro d n á h y m n a spievala, rnnohi p o P u to van ia h o d n ý m sp o so b o m prv ú sloku tak to spievali:
»Veď sa Č eši ztratia, Slováci ožijú!« a p o to m keď
ktosi z a k řič a l: »N ech žije S lo v e n s k o !«, z tisících
h del sa ozý v alo : »N ech ž ije !«, keď ale ktosi sp o m n u l:
»Ne> h žije Č e s k o s lo v e n s k o !« — n astalo h ro b o v é
ticho, ani jeden h as se neozval. T o m u všetkém u
na pričine je p reo b lečen ý Šim čík et c o n so rte s a preto,
jestli si ch cete S lovákov získat, takv v záujm e re p u ­
bliky n u tn o p rik lad n e p o tre sta t Šim číka, Skopala,
N ováka, Fialu a to h o st ážm istra a čím sk o r ich zo
S lovenska o d strá n if, le b o inač b ed a našej bratrskej
vzájom nosti!«
A u n ás? Lépe? Č těte jen n o v in y české, slyšte
lidi! O n y o tev řen ě česk ý p o řá d e k p ro v y řu jí a ten
kříčí »pryč« s p ra ž sk o u vládou. Jak se jen chovají
při rekvisicích d o b y tk a ? C o praví vaší h o ralé? Ani
jak Rusi stáli p ře d K rakovem a hrozili v p a d n o u ti na
S lezsko neokusili tolik strachu, jak kdy slyší, že b u d e
rekvisice dobytka. Víte, jak stojí věci v Starých
H am rech a jin d e? N o v in y české o tom p saly a lid
b ěd u je až hrůza. C o ž t e p r v e a ž b y b y l o
S l e z s k o k P r a z e d e f i n i t i v n ě při l o u č e no.
C o ž nevíte, že v ú n o ru b. r. vyháněli čeští vojáci
na J ě š ín s k u v šech en d o b y te k z p a n sk ý c h d v o rů
d o Č ech — n a štěstí byl již v y h n an ý z cesty povráceni, m useli si n e c h a t přejit chuť, — a rovněž
d o b ře znám o, že m ěli v še c h e n o d o sa d n ík ů sep sán
p ro to , že dvě třetin y p o o b sa z e n í českém měli ho
hn e d od v ésti d o Č e h, p o n ě v ad ž tam d o b y tk a není.
A no tak to m u sk u te čn ě dle v ý roku p ro v ia n tn íh o
důstojníka.
A to b y c h o m měli náležet k panství
č e sk é m u ? N ik d y ! T a k n e j e d n a j í p o d p o l s k o u
v l á d o u n i k d e j a k o Č e š i v c i z í m kraji.
A jak zacházejí s naším n á b o ž e n s tv ím ! Ani
n e v z p o m í n e j m e h r u b o s t i slov, h l e ďm e na
č i n y . Jak se chovají ku klášterům , ku kněžím
a pannám ? C o v á m m l u v í v e F r ý d k u , v O r l o v é ,
v B o h u m í n ě , a b y c h o m již d o Č e c h nepoh l í ž e l i ? N ejen že klášterných se ster i kněží chtějí
vyhnati ale i n a še děti i n ás pozbaviti v ý b o rn é vý­
chovy. N e m o h o u c e se vym luviti, jak to v Č echách
činí, n a n e d o state k b y tů chtějí z nich učiniti kina
(Frýdek) jak o b y jiná kina v těch m ístech nestála. —
D ále jak píše »D uch času« p říle žito stn ě o sv. b iřm o ­
vání v M. O strav ě. P o sm ě šn ě m luví o té svátosti,
nazý v á h o »pom azání«. A ku konci sv éh o nářku
nad p o k ro k em v naši rep u b lice v o lá : »inu, d u š tv n í
revoluce u nás ještě nenastala«. T o slab é ukázky
z česk éh o ráje u nás.
A to so b ě m ám e nechať líbiti. N ikdy a nikde
ne. To v Polsku není tak zle a ani nebude. M y
n ep o lezem e tam do Č ech, kde so b ě tak nepřátelsky
počínají, kdy nás ještě nem ají. Vari z cesty. S třesm e
n esn esiteln é jařm o hrozící p o ro b o u vlády pražské.