11 / 2012 - Advent-Orion časopis Advent

Transkript

Advent
Časopis církve adventistů
sedmého dne
11/2012
Hlasovanie výboru GK k vyhláseniu o ordinácii žien
Umí Ježíš znakový jazyk?
Dovolená v adventistickém sanatoriu
Obsah
Ordinácia žien – naruší
jednotu cirkvi?
4
Umí Ježíš znakový jazyk? 9
Nešťastná ztráta paměti 13
Elíša
15
Příloha Pathfinder
17
Příloha Impulz
25
Dovolená v adventistickém
sanatoriu
31
Aktuality z Adry
33
Z vašich dopisů
36
Oznámení
36
Jaká témata vás zajímají?
O čem by se mělo v Adventu
psát více?
V čem můžeme zlepšit
časopis Advent?
Své návrhy a připomínky
můžete zasílat na adresu:
[email protected]
Předem děkuji.
Dan Hrdinka
Internetové stránky
časopisu Advent:
http://advent.advent-orion.cz
Elektronické dokumenty
související s časopisem Advent:
www.advent-orion.cz/edokumenty
Spiritus vini, nebo Spiritus sanctus?
„Duch vína“, nebo Duch svatý? Dávný, a přece
dodnes pravdivý křesťanský pohled na nebezpečí
konzumace alkoholu naznačuje, že pití alkoholu
působí i na duchovní stránku člověka. V této souvislosti je velmi důležitý výraz „pod vlivem“.
O jaký vliv jde? A co tento vliv znamená? Jako
křesťané víme, co to je, být „pod vlivem Ducha
svatého“. Může však být člověk pod vlivem „jiného ducha“, který je podáván v tekuté formě?
Výraz „pod vlivem“ obecně popisuje účinky
alkoholu, který se prostřednictvím krve dostává do mozku a ovlivňuje
neuronové dráhy zodpovědné za naše komplexní myšlenkové pochody.
Takto dokáže tento „tekutý duch“ rychle narušit lidskou soudnost.
Některé starověké kultury zneužívaly alkohol a drogy pro navození
duchovní zkušenosti. V průběhu minulých 200 let bylo toto pojetí přehlušeno zaměřením na škody, které alkohol páchá v těle a zvlášť v mozku. Stalo se tak pravděpodobně proto, že dopady alkoholu na tělo je
možné snadněji měřit než jeho dopady na lidského ducha.
Avšak myšlenka, že pití alkoholu má „duchovní“ rozměr (i když by
bylo lepší používat výraz „protiduchovní“), dosud nevymizela. Kloní se
k ní dokonce i lidé, kteří se na realitu snaží dívat vědeckým pohledem.
Jak se na tuto souvislost dívá Bible?
Ve Skutcích 2,11–13 se někteří z těch, kteří slyšeli křesťany mluvit v jejich rodných jazycích o „velikých skutcích Božích“, domnívali, že „jsou
opilí“. Petr to však odmítá a tvrdí, že jsou pod vlivem Božího Ducha.
Pavel v Listu Římanům 13,12.13 vybízí, aby věřící odložili „skutky
tmy“, mezi něž řadí i „opilství“, a žádá je, aby oblékli „zbroj světla“. Také
v 1. listu Korintským 10,21 říká: „Nemůžete pít kalich Páně i kalich
démonů.“ Věřící v Efezu napomínal: „Neopíjejte se vínem, což je prostopášnost.“ Namísto toho jim radí, aby byli „plni Ducha“ (Ef 5,18.19).
Petr ve svém 1. listu třikrát spojuje střízlivost s dalšími žádoucími duchovními hodnotami. V 1. kapitole ve verších 13–15 ji spojuje se svatým
životem. Ve 4. kapitole ve verších 6–7 zdůrazňuje, že střízlivost je potřebná pro ty, kdo žijí v Duchu. V 5. kapitole pak ve verši 8 ukazuje, že střízlivost je důležitým předpokladem duchovního zápasu proti ďáblu.
V Deuteronomiu 29,4.5 je zaznamenáno Boží konstatování: „Když
jsem vás vodil čtyřicet let pouští, … nepili jste víno ani opojný nápoj,
abyste poznali, že já jsem Hospodin.“ Lidé, které Bůh povolává k zodpovědné duchovní roli, potřebují jasnou mysl (Lv 10,8–11; L 7,33).
Bible tedy dává do protikladu vliv alkoholu a vliv Ducha svatého. Na
nás je, abychom si zvolili, pod jakým vlivem budeme žít.
Steve Thompson, učitel na Avondale College v Austrálii
(převzato z http://news.adventist.org)
Lidé, které Bůh povolává, potřebují jasnou mysl.
Ordinácia žien – naruší jednotu cirkvi?
Vyhlásenie výboru Generálnej konferencie
o ordinácii žien
Po troch hodinách spoločného štúdia a diskusie predstavitelia celosvetovej cirkvi adventistov počas výročného výboru Generálnej konferencie schválili pomerom hlasov 264:25 vyhlásenie o postoji cirkvi k posledným rozhodnutiam o ordinácii žien pre plnú kazateľskú službu.
Návrh sa dostal na rokovanie po tom, ako sa tri únie – Severonemecká v Euroafrickej divízii a Kolumbijská a Pacifická v Severoamerickej divízii – rozhodli pre ordináciu „bez ohľadu na pohlavie“, čo cirkev adventistov ako celok už dvakrát zamietla počas hlasovania na zasadnutiach Generálnej konferencie, ktoré sa
konajú raz za päť rokov.
Schválené vyhlásenie vyjadruje nesúhlas s nezávislými rozhodnutiami únií, apeluje na všetky organizačné zložky cirkvi, aby „dôsledne zvážili dosahy a dôsledky svojich rozhodnutí“, ktoré urobia nezávisle od
celosvetového spoločenstva, a potvrdzuje úlohu žien v živote a službe cirkvi. Dokument poukazuje na pokračujúce štúdium teológie ordinácie, ktorého výsledky sa očakávajú v roku 2014, rok pred 60. zasadnutím
Generálnej konferencie. V dokumente nie sú uvedené, ani sa nenavrhujú nijaké sankcie.
„Vyhlásenie sa zaoberá štruktúrou cirkvi a pracovnými postupmi. Nerieši sa v ňom ordinácia sama osebe.
Kľúčovou otázkou je to, ako cirkev definuje svoju organizáciu, spôsob riadenia a postup pri rozhodovaní…
Rozhodnutia uvedené do praxe cirkvi, ktoré nie sú v súlade s postojmi k ordinácii žien prijatými na zasadnutiach Generálnej konferencie v rokoch 1990 a 1995, nie sú len vyjadrením opozície, ale demonštrujú nárok
na vlastné rozhodovanie v záležitostiach, ktoré boli predmetom kolektívneho rozhodnutia cirkvi… Výbor
Generálnej konferencie považuje tieto rozhodnutia za vážne chyby… Svetová cirkev nemôže legitimizovať
praktiky, ktoré jasne protirečia zámerom rozhodnutí Generálnej konferencie… Z tohto dôvodu svetová cirkev neschvaľuje rozhodnutia, ktoré autorizujú
alebo implementujú ordináciu bez ohľadu na pohlavie,“ spomína sa vo vyhlásení.
Vyhlásenie však dáva
jasne najavo postoj Cirkvi
adventistov siedmeho dňa
k postaveniu žien: „Výbor
Generálnej konferencie
zvlášť potvrdzuje dôležitosť poslania, ktoré ženy
napĺňajú v živote cirkvi.
Ich obdarovanie a odovzdanie je pre celú cirkev
požehnaním a nevyhnutnou súčasťou ich zapojeVyhlásenie výboru Generálnej konferencie o postoji cirkvi
nia do misijnej služby.“
k posledným rozhodnutiam o ordinácii žien pre plnú kazateľskú službu
ANN,
bolo prijaté pomerom hlasov 264:25
http://news.adventist.org
4
Advent 11/2012
Rozhodnutia severonemeckej a dvoch amerických únijných konferencií ordinovať ženy pre
plnú kazateľskú službu vyvolali novú vlnu diskusií o biblickom základe a teológii ordinácie
a o postavení a úlohe žien v cirkvi. Sprievodným
javom je obava o jednotu celosvetovej cirkvi, pretože podľa odhadov väčšina divízií v Ázii, Afrike
a v Južnej Amerike ordináciu žien nepodporuje.
Prelomové hlasovanie
severoamerickej Kolumbijskej únie
o výsledok, ako o legitímny procedurálny postup, ktorý u spomínaných únií nebol dodržaný. Bolo preto nevyhnutné, aby sa cirkev k uvedenému kroku vyjadrila. (Uskutočnilo sa to na
poslednom zasadnutí výboru Generálnej konferencie, kde bolo prijaté vyhlásenie, ktoré označuje
rozhodnutia troch únijných konferencií za „vážne
chyby“ a odmieta autorizovať prípadné následné
kroky ordinácie „bez ohľadu na pohlavie“.)
Správy a komentáre v oficiálnych cirkevných
periodikách uvádzajú, že predseda Generálnej
konferencie nechcel diskutovať o argumentoch
za a proti ordinácii žien, ale vyzýval, aby sa počkalo na výsledky pripravovanej obsiahlej štúdie
pod vedením Biblického bádateľského inštitútu
(BRI).
Predkladatelia návrhu oponovali tým, že v posledných päťdesiatich rokoch sa o tejto téme nespočetnekrát diskutovalo a bolo vypracovaných
asi 30 teologických a biblických štúdií. Podľa nich
už v roku 1881 Generálna konferencia odsúhlasila ordináciu žien a Ellen Whiteová proti tomu ani
slovne, ani písomne nikdy nenamietala.
Výsledok hlasovania mimoriadnej konferencie Kolumbijskej únie (Columbia Union Conference) 29. júla 2012 (209 delegátov za, 51 proti)
treba považovať za významný najmenej z dvoch
dôvodov:
•Kolumbijská únia rozhodla už v roku 1972,
že bude ordinovať ženy za staršie zboru. Neskôr, v roku 1984, odhlasovala, že ženy môžu
mať štatút kazateľky s povolením s právom
krstiť a sobášiť. Obe rozhodnutia boli v cirkvi adventistov prelomové a neskôr sa stali súčasťou Cirkevného poriadku aj Pracovných
predpisov Generálnej konferencie (Working
Bleskový prieskum:
Policy).
väčšina
je
zdržanlivá – my nie sme proti
•Na konferencii boli prítomní aj predseda Generálnej konferencie Ted Wilson a podpredNa poslednom výročnom výbore pred zasadnuseda Lowell Cooper, ktorí k návrhu výboru tím Generálnej konferencie v roku 2010 sa rozviKolumbijskej únie od
nula živá diskusia na tému
začiatku zaujímali odordinácia diakoniek, ktoNa rozdiel od našej subjektívmietavý postoj. Napriek
rá skĺzla do výmeny pronej, zdeformovanej antropológie
ich apelu, aby delegátichodných názorov vše(náuke o človeku) Božia antropolóti nehlasovali za návrh
obecne na ordináciu žien
gia prisudzuje mužovi i žene plnú
a uvedomili si neblahé
za kazateľky. Diskutujúcich
ľudskosť, pretože muž i žena boli
dôsledky jeho prijatia,
bolo možné zaradiť do nieobaja stvorení na Boží obraz. Ak je
bol napokon odsúhlakoľkých táborov. Z jedné„polovica“ Božieho obrazu v cirkvi
sený.
ho zaznievalo znepokojenie
potlačená, čosi podstatné z BožieArgumentácia predstavinad tým, ako nespravodho zjavenia sa stráca a ochudobňuteľov Generálnej konferenlivo sa cirkev už desaťroje to všetkých nás.
cie je pochopiteľná. V cečia správa k ženám tým,
lom procese nejde ani tak
že ich odmieta ordinovať
Advent 11/2012
5
a dodnes nedokázala urobiť nápravu. Druhú skupinu tvoria oponenti ordinácie a ako najsilnejší
argument používajú princíp tzv. mužskej (nad)
vlády, ktorý je podľa nich v Biblii jasne zakotvený.
Tretia skupina bez ohľadu na vlastné individuálne
stanovisko vyjadrovala obavu o jednotu cirkvi, ak
sa ordinácia diakoniek, príp. žien kazateliek odsúhlasí. Jan Paulsen, vtedajší predseda Generálnej
konferencie návrh z rokovania po búrlivej diskusii stiahol. O niekoľko týždňov cez divízie žiadal
predsedov únií, aby odhadli postoje členskej základne k ordinácii žien na ich území. Výsledkom
bolo, že z trinástich oslovených divízií osem zaujalo zdržanlivé alebo odmietavé stanovisko, tri
boli za a dve sa k otázke nevyjadrili. Pokiaľ ide
o situáciu v našej únii (pripomínam, že nešlo o reprezentatívny prieskum na zboroch), odhad sme
robili spoločne s predsedami združení. Zhodli
sme sa, že v našej únii by s ordináciou žien pre plnú
kazateľskú službu nemal byť zásadný problém.
Narušenie jednoty cirkvi –
reálna, alebo zbytočná obava?
Zodpovednosť za jednotu cirkvi je nepochybne
jednou z priorít vedúcich na všetkých jej organizačných úrovniach. Nezávislé procedurálne postupy spochybňujú autoritu spoločného rozhodovania, ktoré je pre cirkev adventistov typické. Nie
je správne, aby si únie určovali vlastné pravidlá
ordinácie bez kolektívneho odsúhlasenia celosvetovej cirkvi. Otázky o jednote sú preto namieste.
Stáva sa však, že obavu z rozdelenia cirkvi niektorí používajú ako účinný psychologický nástroj, aby sa zamedzilo zmene alebo sa aspoň oddialila. Hrozia odchodom z cirkvi a rozkolom, ak
sa zmena uskutoční, alebo sa neprijme ich stanovisko. Stojí za to pripomenúť, že predseda Potomackého združenia Wiliam Miller v príspevku
na mimoriadnej konferencii poukázal na to, že
prelomové rozhodnutia o ordinácii žien boli vždy
sprevádzané hlasmi, ktoré predpovedali rozdelenie a zemetrasenie v cirkvi, čo sa ale nikdy nestalo.
Pre veľkú časť odporcov ordinácie žien „byť
jednotní“ znamená prijať spoločný názor, že je
nebiblická a odmietnuť ju vo všetkých častiach
6
sveta. Pre podporovateľov ordinácie jednota spočíva v slobode divízií alebo únií rozhodnúť sa, či
budú, alebo nebudú ordinovať ženy ako kazateľky. Nenanucujú jej praktizovanie tam, kde na
to ešte nedozrel čas. Obávam sa však, že sa polarizácia a rozdelenie bez ohľadu na závery a odporúčania študijnej komisie a výsledok hlasovania na zasadnutí Generálnej konferencie v roku
2015 neskončia. Až príliš často sa totiž v diskusii na túto živú tému ozýva radikálny názor, že
„ordinácia žien nie je biblická“, a z druhej strany
sa argument o biblickom princípe všeobecného
kňazstva veriacich radikalizuje slovami o diskriminácii a nespravodlivosti v cirkvi, čo je navyše
zvýraznené heslom „dosť bolo čakania“.
Je ordinácia biblická?
Úlohou rodiacej sa stodvačlennej študijnej komisie bude skúmať „teológiu ordinácie“. Až doteraz všetky podobné štúdie vychádzali z predpokladu, že cirkev má dôsledne vypracované
chápanie ordinácie. Tentoraz sa bude skúmať
otázka, či je vôbec koncept ordinácie biblicky
zakotvený a oprávnený, aký bol jej pôvodný význam, pre koho bola zamýšľaná. Inými slovami,
či ordinácia, ako jej rozumieme a praktizujeme
ju v súčasnosti (len u mužov), má biblický základ
a či nie je len historickým dedičstvom kresťanskej cirkvi 2. – 3. storočia. Existujú hlasy, ktoré
všeobecne ordináciu spochybňujú a pokladajú ju
za teologicky nedôležitú. Argumentujú tým, že
protestantské cirkvi (vrátane cirkvi adventistov)
prevzali katolícky model ordinácie, len najsilnejším argumentom nie je to, že Kristus si vyvolil
za apoštolov dvanásť mužov (princíp apoštolskej
postupnosti), ale to, že muž je v Písme nazývaný
hlavou. Aj keď sa nám to možno ťažko priznáva,
naše súčasné chápanie ordinácie má znaky hierarchického usporiadania zameraného na postavenie a moc. Ak má cirkev prinášať vykúpenie
a slobodu ľuďom okolo nás, nemal by byť v jej
strede nikto diskriminovaný. K tejto otázke sa
veľmi otvorene vyjadril aj jeden z najvýznamnejších kritikov katolíckeho tradicionalizmu Hans
Küng. Napísal: „V našom demokratickom veku
Advent 11/2012
sotva nájdeme inú veľkú inštitúciu…, ktorá by
tak diskriminovala ženy – zákazom antikoncepcie, zákazom sobášenia kňazov a zákazom kňazskej vysviacky žien.“ Existuje dôvod, aby sme sa,
hoci len v jednom „zákaze“, spomínanej „veľkej
inštitúcii“ podobali?
to všetkých nás. Prvok rovnoprávnosti postavenej na stvorení, ale aj na teológii kríža, by sa mal
preniesť do teológie služby, vodcovstva a ordinácie v cirkvi adventistov. Bez ohľadu na to, či ide
o muža alebo ženu.
Teológia stvorenia a teológia kríža
sú teológiami rovnosti
Cirkev adventistov nikdy nevypracovala vieroučné stanovisko k ordinácii žien. Komisia,
ktorá sa zaoberala úlohou žien v cirkvi (Role of
Women Commission) a pripravovala podklady na zasadnutie Generálnej konferencie v roku
1990, konštatovala, že „nenašla zhodu, pokiaľ ide
o to, či Písmo a spisy Ellen Whiteovej explicitne
obhajujú, alebo odmietajú ordináciu žien do kazateľskej služby…“ Ordináciu neodporučila nie
pre jasné biblické dôvody proti, ale na základe
„nedostatku podpory pre ordináciu žien pre kazateľskú službu v celosvetovej cirkvi a pre možné
riziko nejednoty, nezhody a rozdelenia“. Zaráža
preto istota, s akou odporcovia ordinácie tvrdia,
že nie je biblická. Je zaujímavé, že dnes používajú
tie isté biblické argumenty proti ordinácii, ktoré
sa používali v začiatkoch adventistického hnutia
proti Ellen Whiteovej. Mnohí dokonca poukazovali na jej postavenie v cirkvi ako na dôkaz, že adventisti nie sú pravou cirkvou, lebo jej služba porušovala biblický princíp mužského vodcovstva.
Naši priekopníci (White, Andrews, Smith) naopak vysvetľovali tieto pasáže v rámci kultúrneho kontextu Nového zákona a podporovali ženy
v ich službe cirkvi. Ako je možné, že sme v ich
interpretačnej tradícii za posledných 150 rokov
takmer nepokročili?
Pred vyše dvoma rokmi vystúpil v pravidelnom televíznom programe mediálne známy
adventistický rečník Doug Batchelor (autor knihy Muž z jaskyne), ktorý v hodinovom kázaní
s názvom „Žena ako kazateľka – biblická perspektíva“, zhrnul argumenty proti ordinácii do
dvadsiatich ôsmich „základných téz“. Niektoré
z nich vyvolali prinajmenšom rozpaky. Napríklad argument, že už v samotnom slove (teologický) „seminár“, ktorého základ pochádza
z latinského „semen“ (semeno), sa dá odvodiť,
kto má prednostne študovať teológiu a následne,
koho seminár predurčuje na kazateľskú službu.
Nemenej pochybný bol aj ďalší dôvod proti ordinácii – všeobecne majú ženy menší inteligenčný
kvocient ako muži.
Na pozadí podobných podivných, prípadne
„biblických“, ale interpretačne prekrútených „téz“
sa treba pýtať, či by sme sa nemali zaoberať nielen teológiou ordinácie, ale aj inými základnými
otázkami. Napríklad, existuje vážny neoddiskutovateľný dôvod, ktorý diskvalifikuje ženu, aby
mohla zastávať plnú kazateľskú, prípadne administrátorskú pozíciu v cirkvi? Vieme pomenovať
predsudky voči ženám a parametre, ktorými ich
hodnotíme? Neprenášame si do cirkvi genderové a sexistické kritériá bežné v našom kultúrnom
a spoločenskom kontexte, ktorým následne pridáme zbožný biblický obal? Na rozdiel od našej
subjektívnej, zdeformovanej antropológie (náuke
o človeku) Božia antropológia prisudzuje mužovi i žene plnú ľudskosť, pretože muž i žena boli
obaja stvorení na Boží obraz. Ak je „polovica“
Božieho obrazu v cirkvi potlačená, čosi podstatné z Božieho zjavenia sa stráca a ochudobňuje
Advent 11/2012
Absencia vieroučného stanoviska k ordinácii
Záver
Postavenie ženy v cirkvi sa nikdy nestalo predmetom vieroučnej poučky alebo biblickej pravdy. Spomínaná doktrinálna nezaťaženosť nás ako
kultúrne rôznorodé spoločenstvo môže spojiť
a uľahčiť hľadanie riešenia, ktoré poskytne nový
impulz a motiváciu pre službu. Veriaci vydávajú svedectvo nielen slovom, ale aj vzájomnými
vzťahmi. Postavenie ženy v cirkvi je preto dôležité aj pre našu službu svetu. Predovšetkým v tých
7
častiach sveta, kde je rodová rovnosť vo všetkých
oblastiach života spoločnosti úplnou samozrejmosťou. Pre mladú generáciu, ktorá od kolísky
vyrastá v prostredí, kde muž a žena majú rovnaké práva, je ťažké pochopiť, že medzi nami je to
inak. Aj keď mám výhrady k spomínaným nezávislým rozhodnutiam únijných konferencií, rozumiem, že je ťažké zmieriť sa s pretrvávajúcim
stavom.
Ak očakávame svet, kde už nebude rozdelenie,
nerovnosť a diskriminácia, prečo ho nezačať budovať už teraz? Napríklad v cirkvi… u žien.
Mikuláš Pavlík,
predseda Česko-Slovenskej únie
POZOR, ZMĚNA!
Teologický seminář oznamuje, že dochází ke změně termínu
Teologické konference 2012.
Teologická konference
Adventismus v teologickém napětí
(o extremismu)
se bude konat
v pondělí 17. prosince 2012
ve Společenském centru BETHANY
(140 00 Praha 4 – Michle, Za Brumlovkou 1519/4)
od 9.30 do 17.00 hod.
Přihlašování a bližší informace na stránkách TS Sázava
http://www.tscasd.cz; tel.: 327 320 181,
e-mail: [email protected]
Hostem bude Daniel Duda.
8
Advent 11/2012
Umí Ježíš ukazovat znakovým jazykem? Jaké komunikační potřeby mají sluchově postižení? Dokážeme je naplnit? Jsou-li sluchově postižení v našich
sborech nebo přijdou-li k nám, budou se cítit dobře
a rádi se vracet? S kým by mohli v našich sborech
rozvíjet vztahy nejen ve znakovém jazyce? Co jiného nebo jedinečného můžeme jako církev či členové
nabídnout? Co evangelizace pro svět ticha?
Slyšící lidé většinou netuší, co potřebují, chtějí
a po čem touží zdravotně postižení lidé. Existují
různé rozšířené omyly o sluchovém postižení, jako
například: každý, kdo neslyší, umí znakový jazyk;
když neslyšící neslyší, tak to nevadí, může si všechno přečíst; kdo přestane slyšet, tak se automaticky
naučí odezírat – a je to snadné, jak to vidíme ve filmech, stačí zajistit vhodné podmínky; na toho, kdo
ztratí sluch, se musí mluvit nahlas a zblízka; ohluchlý, neslyšící člověk má méně pohotové myšlení, když
nám neodpoví rychle.
Zdraví lidé jsou přesvědčeni, že postižení musejí být ochuzeni a v životě trpí. Paradoxně právě
postižení lidé mohou mít daleko hlubší vnímání
a bohatší myšlenkový a vnitřní svět. Mohou projevit statečnost, trpělivost, bojovnost, radost, lehkost
bytí a další vlastnosti, které obdivujeme. Pokud
opravdu chcete někoho lépe poznat, máte chodit
v jeho mokasínech, jak říkávají indiáni.
Jste připraveni zažít sobotu jako hluší lidé? Jen
sluchově postižený člověk ví, co je to žít s každodenními překážkami v komunikaci. Kolikrát zažije
horké chvíle, protože slyšícím chybí potřebná trpělivost, ochota a zvláště čas. Na druhou stranu se i bez
sluchu dá žít celkem prima „tak trochu jiný“ život –
i bez hudby, což je to hlavní, čeho by se slyšící nechtěli vzdát. Jisté je, že je to život s větší či menší závislostí na zdravých/slyšících lidech. A někdy je to
tak, že si zdraví lidé myslí, že vědí nejlépe, jak se má
pomáhat těm, kteří neslyší. Odmítají pochopit, že je
třeba naslouchat, vyhovět, přizpůsobit se.
„Slepota odděluje člověka od věcí, hluchota od
lidí.“ Toto řekla sama hluchá a slepá Helen Kellerová (1880–1968, USA, vystudovala Harvardovu
univerzitu). Toto výstižné motto vyjadřuje největší
problém tohoto postižení – odděluje neslyšící od
ostatních lidí tím, že s nimi nejsou schopni běžně
komunikovat, že jim to déle trvá, než pochopí, že
potřebují více času a opakování, že potřebují pomáhat. Zcela určitě je hluchota neodděluje od Boha.
K tomu člověk slyšet nepotřebuje (Ř 8,35–39), protože každý člověk má touhu po Bohu v srdci.
Od mládí jsem navštěvovala sbor v Uherském
Hradišti. Od sedmi let, co jsem měla sluchadlo, jsem
mohla být samostatná. Ale když jsem v patnácti letech ohluchla a sluchadlo mi přestalo pomáhat, už
to nebylo tak jednoduché. Abych se mohla účastnit všeho jako dříve, potřebovala jsem více pomoci
druhých. Domluvila jsem se s několika nejbližšími
milými sestrami (dodnes jsem jim za to vděčná),
aby mně a mojí mamince pomáhaly lépe každou sobotu rozumět kázání. Využily jsme naší dovednosti,
kterou jsme nejvíce v rodině používaly – odezírání.
Sestry seděly vedle nás a „tlumočily“ vše, co slyšely –
bezhlasně opakovaly, artikulovaly, a my odezíraly.
Ani jedno není snadné a ne každý to zvládá. Bylo
Sluchové postižení je přechodné anebo většinou trvalé poškození sluchu. Zvuk zprostředkovává
informace, které nelze nahradit zrakem. Bez zvuku však lze běžně žít. Není však možné naučit se
používat řeč, protože chybí zpětná vazba. Toto postižení zákonitě ovlivní osobnost jedince po všech
stránkách a platí zde, že čím dříve je sluch poškozen, tím hůře pro jedince. Neslyšící mají menší možnosti získávat informace o světě sluchem, proto přicházejí do styku s menším množstvím informací,
rozhodně ale netrpí zaostalostí.
Advent 11/2012
9
Sluchově postižené osoby
Pokud mluvíme o sluchově postižených osobách,
máme na mysli:
(1)Neslyšící – narodili se se sluchovou vadou nebo
velmi brzy o sluch přišli před rozvojem řeči, nekomunikují běžně mluveným jazykem, čeština je cizí
jazyk, při čtení a psaní mají problém s porozuměním obsahu, mateřským jazykem je znakový jazyk
a potřebují tlumočníka. Neslyšící s malým počátečním „n“ označuje celou skupinu sluchově postižených (místo termínu hluchoněmí, což je zastaralý název). Neslyšící s velkým počátečním „N“ se
používá k vyjádření náležitosti k jazykově kulturní
menšině, hluchota je vnímána jako specifický styl
života, je plně akceptována – dokonce i s hrdostí.
(2)Nedoslýchavé – přišli o sluch po rozvoji mluvené řeči kdykoliv během života (není to ztráta sluchu vlivem stáří), užívají sluchadla. Protože slyší
alespoň něco, mají malé komunikační problémy
(čtou, píší a mluví jako slyšící), potřebují proto
menší pomoc v komunikaci.
(3)Ohluchlé – úplně ztratili sluch, bez možnosti kompenzace sluchadly. Potřebují výraznější pomoc
v komunikaci než nedoslýchaví jedinci, protože
už nic neslyší, ale stejně jako nedoslýchaví mohou
mluvit, číst a psát.
(4)Jedince s kochleárním implantátem (podobnost
s ohluchlými) a též i hluchoslepé (s různými stupni vady jak sluchu, tak zraku).
Pamatujme ale, že v oblasti sluchového postižení je
velká variabilita – např. jedinec mluví a píše česky, ale
má horší porozumění, nebo jedinec, co má být neslyšící, k našemu překvapení perfektně rozumí českému
jazyku, nebo hluchý jedinec mluví a není znát, že má
problém se sluchem.
Každý typ sluchového postižení, jak jsme jmenovali výše, má jiné komunikační potřeby a prostředky
a vše je individuální – může být použito mluvené slovo, psaní a čtení, znakový jazyk, znakovaná čeština
(umělý znakový systém – znaky jsou půjčené ze znakového jazyka a je používána gramatika českého jazyka – vhodný spíše pro nedoslýchavé, kteří ovládají
znakový jazyk, ne pro neslyšící), odezírání.
10
to však pro nás velmi obohacující – všechno jsme věděly. Bylo to však obohacující
i pro ty sestry, protože si během týdne snáze
vzpomněly, o čem se v sobotu mluvilo.
V 18 letech jsem dospěla k rozhodnutí
pro Krista a po nějakém čase jsem odešla
z Moravy do Hradce Králové. Později jsme
se s mým neslyšícím mužem usadili v Praze. Odešla jsem zajišťovat pozemský život –
kariéru, vzdělání, práci, poznávat svět ticha
a učit se znakový jazyk. Vzdálila jsem se od
Boha, ale víra ve mně zůstala a dávala mi
sílu. Celou dobu, co jsem poznávala svět
neslyšících, jsem přemýšlela, jak to mají
s vírou. Zjistila jsem, že víra sice není běžnou součástí jejich života, ale přesto jsou
skupinky neslyšících, kteří pod nějakou denominací víru praktikují. Mohou tam také
dát průchod kráse znakového jazyka a jím
si mají možnost popovídat o víře v Boha.
Pochopila jsem, že oslovit neslyšící je
velmi těžký úkol, ba dokonce skoro nemožný – nejen pro jazykovou bariéru. (Což
ostatně není v Čechách nic nového pod
sluncem, protože jsme převážně ateistickou
zemí.) Sbor jsem tedy přestala na dlouhý
čas navštěvovat. Jedním z hlavních důvodů byl komunikační problém. Nyní jsem
odpověděla na Boží volání a vrátila se zpět.
Komunikační překážka však i po deseti
letech stále trvá. Přestože díky Pánu mluvím, mateřským jazykem je mi čeština,
odezírám a naučila jsem se znakový jazyk
(komunikuji jím s manželem), pochopila
jsem, že potřebujeme tlumočníka. Odezírat v sobotu kázání nezvládám, sedět před
kazatelnou v předních řadách nestačí, tlumočit manželovi nestíhám a nedávám mu
vše jako profesionální tlumočník, na to vím
málo. Přitom tolik toužím mít ze soboty
s Ježíšem a se sourozenci v Kristu tolik, co
vy (slyšící), a těším se na další sobotní čas.
Sestry a bratři mi říkají: „Až přijde Ježíš,
budeš slyšet, protože slepí budou vidět,
chromí chodit, hluší budou slyšet“ (Iz 35,5).
Advent 11/2012
Kompenzování ztráty sluchu
Ztráta sluchu se dá kompenzovat buď pomůckami, které zlepší slyšení – sluchadla, KI (kochleární implantát) nebo technickými pomůckami k orientaci ve světě zvuků (světelný zvonek, počítač,
vibrační budík atd.).
Kdysi jsem pro mládí, nezkušenost a nesmělost nevěděla, co na to říci. Nyní odpovídám: Je krásné potěšovat se touto nadějí, která se – jak víme – uskuteční.
Ano, milé sestry a milí bratři, sice nevíme, kdy to
nastane, ale jedno vím jistě: Já a další sluchově postižení potřebujeme tady a teď rozumět, mít možnost
se rozhodnout a reagovat, žít. Nemůžeme čekat na
konec světa, protože až ten nastane, tak pro mnohé bude už příliš pozdě! A tomu se musí zabránit!
S Ježíšovou i vaší pomocí. Jste zdraví, slyšíte, máte
zdravé ruce, můžete pomáhat. Každého z nás Ježíš
pověřil úkolem jít do světa a hlásat evangelium každému národu i jazyku. Nemusíte nikam jezdit, stačí
se podívat kolem sebe. Žádejme Ježíše o sílu a odvahu, vedení a moudrost k činům.
Tímto článkem bychom rádi vyzvali ke službě členy našich sborů. Zvláště v Praze a Brně, protože jsou
to největší města (a v Hradci Králové pro moji maminku, aby si soboty užila), ale také tam, kde to je ve
sborech potřeba. Moderní doba nabízí široké možnosti jak uskutečňovat evangelizaci pomocí médií.
Ta však využívají zvuk. Sluchově postižení se znalostí českého jazyka potřebují titulky a neslyšící znakový jazyk (i textové weby by bylo dobré opatřit videem – například se shrnutím obsahu ve znakovém
jazyce). Tato média (máme konkrétněji na mysli
HopeTV, AWR, on-line tlumočené bohoslužby ze
sboru na Smíchově a další projekty v rámci naší
církve) mají pomocníků a financí málo, a určitě by
přivítala ochotné uši a ruce, které by nějakým způsobem pomáhaly – vytvářet titulky, přepisy zvuku
do textu, překlady do znakového jazyka…
Přemýšlela jsem, že pokud by neslyšící měli zájem přijít do našich sborů, je potřeba, aby tam byli
lidé, kteří dokážou naplnit jejich komunikační potřeby – tedy ochotní členové, kteří se naučí pár znaků. Nechodíme do sboru jen kvůli Božímu slovu,
ale máme také možnost setkat se se spoluvěřícími
a vytváříme mnohdy více než přátelské vazby, sdílíme zkušenosti a víru, běžný život. Zažíváme společně nejen dopolední, ale i odpolední bohoslužby,
studium Bible a výlety. Můžeme dát prostor kráse
znakového jazyka v písni, hudbě, v básni, žalmech,
příběhu pro děti. Neslyšící potřebují tlumočení,
ale pomáhá jim i připravený materiál – například
promluva kazatele na papíru pro sluchově postižené, kteří si ji mohou odnést domů a mít ji po ruce.
Odezírat nebo dívat se na tlumočníka a zároveň
psát poznámky, to je nemožné. Jsou kazatelé připraveni vyhovět této prosbě? Určitě vás povznáší
poslech duchovních písní a přibližuje duši k Bohu –
jak říkají slyšící. Víte, že je možné překládat písně
a hudbu do znakového jazyka? Co když sluchově
postižení přivedou své neslyšící či slyšící děti? Kdo
povede jejich školku?
Ve sborech myslíme na evangelizaci. Svědkové Jehovovi konají svoji službu tím, že navštěvují byty. Představte si, že se naučili znakový jazyk
Znakový jazyk – nesprávně laiky označován jako znaková řeč. Je plnohodnotný přirozený jazyk
neslyšících osob, který tuto skupinu stmeluje. Je to vizuálně motorický jazyk, který se nevyjadřuje
zvukem, ale je viditelný. Na světě má každý stát svůj vlastní znakový jazyk. Existuje také něco jako
esperanto, tedy mezinárodní znakový systém, který však neovládá automaticky každý neslyšící. Dá
se v něm vyjádřit vše, je plnohodnotný k mluveným jazykům – krásný a bohatý, užívá hodně mimiku, není to pantomima.
Advent 11/2012
11
Způsoby komunikace
Tlumočit lze do znakového jazyka, znakované češtiny, existují také vizualizátoři mluveného jazyka (artikulace pro odezírajícího), transliterátoři (mezi znakovými jazyky) a ještě lze využít přepis do českého jazyka.
Tlumočení je sociální služba, která je zpoplatněna. Tlumočníků je v České republice málo a těch, kteří tlumočí
náboženskou oblast, je ještě míň, neboť se předpokládá
znalost v této oblasti. Znakový jazyk lze studovat na Filozofické fakultě UK v Praze, obor Čeština v komunikaci neslyšících. Dříve tlumočník (prakticky kdokoliv)
uměl znakovat, např. měl neslyšící rodiče, naučil se to.
V současné době jsou i na tlumočníky do znakového
jazyka kladeny vysoké požadavky, jako na tlumočníky
mluvených jazyků. V České republice jsou organizace,
které se snaží o profesionalizaci této služby. Neslyšící
mají právo na plnohodnotný překlad z mluveného jazyka do znakového a naopak. Tlumočník by měl vyhovět jazykovým potřebám uživatele a měl by dodržovat
etický kodex.
Odezírání rozhodně není náhrada za slyšení, není
snadné – je to něco jako hudební sluch, se kterým se
nerodí každý. Pokud tuto schopnost člověk má, je třeba ji cvičit. Odezírající člověk zrakem zachycuje tvary
úst, které se snaží dešifrovat a náročnou myšlenkovou
činností porozumět, o čem je řeč. Přesto lze spolehlivě
odezírat jen 30 % z mluvené řeči, protože ne všechny
souhlásky jsou vidět (tvoří se v jiných částech hlavy
a krku). Pro odezírání platí některé zásady, které pomáhají k lepšímu porozumění – světlo, vzdálenost. Pokud
od vás někdo odezírá, vyvarujte se překážek před ústy
či v nich, mluvte přirozeně, nezpomalujte ani nezrychlujte mluvu, nekývejte zbytečně hlavou. Pokud člověk
nerozumí, opakujte neporozuměné znovu nebo jinými
slovy, musí však zůstat stejný význam.
Psaní nejvíce pomáhá ohluchlým a nedoslýchavým
se znalostí češtiny. Je to spíše záchrana, když si lidé
neporozumí. Tlumočit takto je neosobní a zdlouhavé.
Pro neslyšící je čeština cizí jazyk, něco jako když se
cizinec učí náš jazyk nebo my cizí jazyk. Objevují
se gramatické chyby a malá slovní zásoba. Náboženská oblast obsahuje mnoho cizích pojmů, kterým neslyšící nerozumí.
12
a navštěvují neslyšící. Ti to velmi oceňují.
Přála bych si, abychom tuto službu dělali
i my. Vždyť máme co nabídnout. Mohou
to být knihy Ellen Whiteové či pravidelné
studium Bible, příběhy pro děti i dospělé,
zdravotní osvěta, výchova dětí k Pánu – a to
vše s titulky a ve znakovém jazyce.
Po přečtení předchozích vět můžete mít
dojem, že přijde mnoho neslyšících. Ale to
asi ne, nebo ne tak brzy. Evangelizační sny,
které jsem zde nastínila, jsou opravdu těžko
splnitelné, zcela určitě jsou pracné a budou
časově náročné. Budou žádat mnoho upřímných modliteb, protože zatím lidé (často velmi pracovně vytížení), kteří by na tom mohli
pracovat, nejsou členy naší církve a mohou
se objevit nepřekročitelné překážky kvůli
různým pohledům na biblické učení.
Utěšovat se můžeme tím, že co je – podle
nás – neuskutečnitelné, je pro Ježíše možné. Proto se děj vůle Páně. Pokud se však
„ve světě ticha“ rozšíří povědomí, že máme otevřené dveře potřebám neslyšících,
nedoslýchavých a ohluchlých, tak někteří
přijdou. Je už na vás, jestli se budou rádi
vracet. Věřím, že to už zvládnete. Zatím
však můžete zlepšit podmínky těch, kteří
jsou mezi vámi, a uskutečňovat jejich sny
na poli komunikace.
Victor Hugo kdysi řekl, že horší než ztráta sluchu je stav, když neslyší duše. Také my
sem tam bojujeme s hluchotou duše vůči
Bohu. Jsme hluší vůči svým bližním, lidem
kolem nás, vůči sobě. Modlíme se, a neslyšíme odpověď. Čteme Bibli, a nic. Nebojte se,
náš dobrý Pán je nejsilnější v naší slabosti.
Myslete prosím na modlitbách na to, jak by
se poselství o Ježíši mohlo šířit i ve znakovém jazyce – třeba i díky vám.
Odpověď na první otázku, kterou jsem
položila, je: Ano! Ježíš umí znakový jazyk.
Jitka Morávková (Šobáňová)
Pokud vás něco zaujalo a chcete reagovat,
ozvěte se. ([email protected];
[email protected])
Advent 11/2012
generace padesát plus
…
Nešťastná ztráta paměti
Jeden starý profesor měl přednášet o stárnutí,
a tak začal: „Jsou tři známky stárnutí. Především
je to zapomínání… a na ty dvě další si momentálně nemohu vzpomenout…“
Těm, kterým je určena rubrika Padesát plus, nelze upírat jedno privilegium. Čím více se vzdalují
od oné pomyslné hranice označené padesátkou,
tím větší právo mají na to, aby se jim stalo něco
podobného, jako zmíněnému panu profesorovi. Mají právo zapomínat. Psychologové hovoří
o dvou příčinách zapomínání. Buď je to důsledek
nesoustředění a nepozornosti, nebo známka stárnutí. Při hlubším studiu Bible však objevíme, že
jedna kategorie zapomínání pozornosti psychologů unikla. Možná proto, že je to zapomínání, které postihuje výhradně věřící. Příklad nacházíme
u Izraelců, a to hned na začátku knihy Exodus.
Jákobovi potomci se v Egyptě během tří staletí
tak rozmnožili, že přestali být bezvýznamnou „národnostní menšinou“ (Ex 1,7). Faraon je označil
za nebezpečné nepřátele a postavil je pod kontrolu
dozorců, kteří je začali zotročovat nucenou prací
(Ex 1,11–14). Bez slitování jim ztrpčovali život dřinou při výrobě cihel a při práci na polích. A jejich
narozené chlapečky hned po porodu zabíjeli.
Pak jim ale Bůh pomohl a pozoruhodně je vysvobodil – Egypt postihly hrozné rány, Izraelci zázračně
přešli moře, zatímco faraon v něm zahynul i se svou
Advent 11/2012
armádou. To všechno
byly zážitky, které se
musely hluboce vrýt do
jejich mysli. Vždyť také na druhém břehu ve
zbožné úctě s Mojžíšem
zpívali před Bohem děkovnou píseň:
„Hospodin je silou
a radostí… On přinesl
vysvobození… Budeme ho ctít a chválit… je to
Bůh, který jedná… Je snad mezi lidskými bohy někdo jako ty, Hospodine?… Jsi Bůh, který činí zázraky… Ve své nekonečné lásce povedeš dál svůj lid,
jenž jsi vykoupil.“ (Ex 15)
Zcela jistě se jim do mysli zapsal také zážitek,
který následoval hned poté, co přišli do Mary. Tři
dny putovali od Rudého moře, aniž by našli pitnou vodu. A když konečně přišli k pramenu, byl
hořký. Ovšem i zde jim Bůh ukázal, že o nich ví
a že o ně chce pečovat. Vodu uzdravil a navíc se
zavázal slibem:
„Jestliže budete pozorně naslouchat tomu, co vám
jako váš Hospodin a Bůh říkám, budete-li jednat
spravedlivě a budete respektovat všechna má nařízení
a výnosy, nedovolím, aby vás postihly jakékoliv pohromy a nemoci, které sužovaly Egypťany. Vždyť právě já, Hospodin, jsem ten nejvyšší lékař.“ (Ex 15,26)
V paměti měli také uloženu vzpomínku na to,
jak za necelé dva měsíce po opuštění Egypta dostali od Boha nový důkaz, že jeho slib platí – na další
cestě po nehostinné poušti je začal zásobovat křepelkami a manou.
A potom následovala zkušenost za zkušeností:
Refidím, kde pro ně vytryskla voda ze skály a kde
zvítězili nad amálekitskými nepřáteli.
Sínaj, kde k nim Hospodin v náznaku svého majestátu přímo sestoupil a dal jim zákony a směrnice
pro šťastný život.
Stánek svatyně, nad kterým jim Bůh dnem i nocí
připomínal svoji přítomnost mezi nimi.
13
generace padesát plus
Vzpomeňme také na zkušenost, kterou učinili v místě zvaném Tabéra (Nu 11,4nn). „Netrvalo dlouho a přimíšená chátra, která se přidala
k Izraelcům po odchodu z Egypta, zatoužila po mase a začala s nářkem provokovat: Kdybychom tak
dostali alespoň kousek masa! V Egyptě jsme mívali
zadarmo hojnost ryb a k nim okurky, melouny, pórek, cibuli a česnek. Ale dnes už ani nevíme, jak cokoliv z toho chutná.“
Zdeptaný Mojžíš volal k Hospodinu: „Proč mne
vystavuješ takovému utrpení… Kde mám vzít tolik
masa, aby bylo pro všechny? Mám kolem sebe více
než šest set tisíc mužů a ty říkáš, že jim dáš maso na
celý měsíc? Vždyť by nestačilo, ani kdyby se pro ně
porazila všechna izraelská stáda nebo vylovily veškeré ryby z moře. – Hospodin však Mojžíše poučil:
‚Myslíš si snad, že pro mě je něco takového nemožné?
Zanedlouho uvidíš, jestli ti říkám pravdu nebo ne‘ “
(Nu 11,21–23).
Lze se snad domnívat, že to, co čteme dále, neměli uloženo ve své paměti? „Náhle Hospodin zvedl
14
vítr a přivál od moře velká hejna křepelek a nechal je
padnout na zem. Bylo jich tolik, že je lidé nacházeli
na všechny strany od tábora do vzdálenosti jednoho
dne chůze a místy tvořily vrstvu vysokou až jeden
metr. Lidé se ihned dali do sbírání a sbírali celý den
i noc a ještě i celý příští den. Nikdo nenasbíral méně
než deset vrchovatých košů“ (Nu 11,31.32).
Izraelci rozhodně uložili do své paměti i to, co
potom následovalo: ti největší nespokojenci – a nezdráhejme se říct „nenažranci“ – pak zemřeli pro
svou nenasytnost.
A co zkušenost z negebské pouště, než je napadli hadi? Bůh vyslyšel jejich prosbu a dal jim
zvítězit nad Kenaanci: „Po této události pokračovali Izraelci dále kolem edómského území a vydali
se od hory Hóru směrem k Rudému moři. Cestou
jim ale došla trpělivost a začali obviňovat Mojžíše
a dokonce i Boha: ‚To jste nás odvedli z Egypta
proto, abychom zahynuli na poušti? Nemáme co
jíst ani se čeho napít! A tu vaši protivnou manu už
nemůžeme ani cítit.‘ Proto Hospodin poslal na celý
národ jedovaté hady…“
Nezdá se vám, že Bůh jednal podivně? Všimněte
si, že v tolika případech jim ve svízelných situacích
přišel na pomoc, ale vždy to bylo spojeno s nějakým problémem, který stál v cestě:
V Mara jim dal vodu, ale ta byla hořká; s jeho pomocí musela být uzdravena.
V Refídimu pro ně vodu měl, ale byla uzavřena
ve skále. Teprve když Mojžíš na Boží příkaz udeřil
do skály, vody vytryskla.
Ještě než v Refídimu poslal Jozua do boje s Amálekem, měl pro ně připraveno vítězství, ale jen pod
podmínkou, že po celou dobu bitvy bude mít Mojžíš v modlitbě vztyčené ruce.
Všimněte si, že všechny problémy, které před
nimi vyvstaly a musely být odstraněny, se objevily
jako důsledek ztráty paměti a následného reptání.
Neustále ztráceli paměť, co se týká toho, co pro ně
Bůh vykonal, a zapomínali, že ho potřebují.
A co myslíte, jak to bylo s jejich reptáním, když
ještě byli v Egyptě? Tam jim denní rytmus života
určovali dozorci. Tam věděli, že se jako otroci narodili a že jako otroci zemřou. S tím byli smířeni.
A protože museli tvrdě pracovat a podávat výkony,
Advent 11/2012
představujeme…
dostávali i odpovídající stravu. Otrokář faraon jim
dával pouze to, co potřebovali, aby byli schopni činit zadost jeho zájmům.
Nyní ale byli v jiném postavení. Už nepatřili faraónovi, byli svobodní a jejich nový „Pán“ je vedl do
země, kde měli získat nový domov. Hned při prvních
krocích na svobodě jim slíbil, že je tam bezpečně
dovede, ovšem splnění jeho slibu bylo podmíněno
jejich bezpodmínečnou poslušností a důvěrou v jeho vedení. My ale zjišťujeme, že překážkou ke splnění této podmínky byla vždy ztráta jejich paměti.
Je zajímavé, a až nepochopitelné, že ve své paměti měli výrazněji uloženy vzpomínky na egyptské
maso, ryby, okurky, melouny, pórek, cibuli a česnek než na podivuhodné věci, které Bůh v jejich
prospěch učinil.
Jistě máme i my v paměti uloženy zkušenosti Božích mužů a žen, jak jsme se s nimi seznámili při
čtení Bible. A vedle nich tam jsou i zkušenosti naše
vlastní. Někdo jich má více, někdo méně. Ovšem
nestačí jejich pouhé uložení do paměti. Pokud si
je podle potřeby neumíme vybavit, pak nám hrozí nebezpečí, že upadneme do stejného hříchu jako Izraelci, když zapomínali, jak velké věci pro ně
a s nimi Hospodin činil.
Jako příslušníci „generace padesát plus“ máme
právo něco z běžného života zapomenout. Bylo by
však nešťastné, kdybychom jako věřící lidé ztratili paměť, co se týká našich zkušeností s Bohem.
Taková ztráta vede k reptání, malověrnosti a ke
vzdálení se od Boha. Vymažme z paměti zkušenosti, které jsme prožívali jako otroci knížete tohoto
světa. Na cestě do zaslíbené země nevzpomínejme
na „faraonovy ryby, okurky, melouny, pórek, cibuli
a česnek“, ale s vírou vzhlížejme ke „stromu života“, ke kterému nás chce náš Pán a Spasitel již brzo
dovést.
Představujeme…
Jiří Drejnar
Elíša
Nová kniha vzešlá z dílny známého biblisty a učitele
Starého zákona Jiřího Beneše se zaobírá ve své době vlivnou postavou a jejím působením, převážně v Severním
Izraeli.
Kniha vychází z přednášek o exegezi narativních látek
(příběhů). V tomto studijním textu autor předkládá výklad, který je založený na vlastním překladu hebrejského
textu pro lepší porozumění jemných nuancí, které z českého překladu (ČEP) patrny nejsou.
Jiří Beneš ihned na začátku celý elíšovský cyklus usazuje
do dobového a literárního kontextu, aby čtenáře zorientoval a napomohl mu lépe porozumět celému cyklu. Zřejmým se tak stává záměr vypravěče elíšovského cyklu, jímž
je především zpráva o pokusu uskutečnit nábožensko-politickou reformu.
Celý cyklus je koncentrován na Elíšovu komunikaci
se svým okolím, dost často doprovázenou neverbálními
projevy. Beneš píše, že Elíšovy výroky „umožňují mu [čtenáři] vstoupit do události a nahlédnout ji zevnitř, něco s postavami prožít a tímto prožitkem cosi pochopit a někam se
Advent 11/2012
15
představujeme…
posunout“ (str. 15). Dále uvádí, že takovéto účastenství na ději vede čtenáře, aby se rozpomněl na
to, co má v sobě samém, a aby opustil racionálně-pozitivistické myšlení založené na pouhém smyslovém vnímání.
Elíšův příběh je třeba vidět pod zorným úhlem
prvního Hospodinova výroku (tj. přímé řeči
v 1Kr 19,15–18). Jiří Beneš zde spatřuje teologický motiv Božího záměru s Elíšou. Elíša – ačkoli
nic netuší – bude s Božím jednáním velmi úzce
propojen, bude realizátorem (zjevovatelem) Božích záměrů. Kdekoli je Elíša, musí tedy čtenář
nutně počítat s Boží přítomností. Čtenář si tuto
teologickou výpověď má osvojit, neboť je klíčem
k celému elíšovskému cyklu.
Sociální působení Elíši je vždy ve prospěch lidu
a projevuje se tam, kde jsou lidé konfrontováni
s něčím, nač nestačí. Elíšovy rozhovory totiž vyrůstají z existenciálního ohrožení – ve všech jde
o kvalitu života. Elíša si ví vždy rady, zná řešení
a ví, co má dělat.
Styl zpracování tématu je následující: Nejprve
autor seznamuje čtenáře s hlavním motivem perikopy, uvede hlavní postavy, zvláště vytkne Elíšovu roli. Současně hledá podobný motiv nejen
v elíšovském cyklu, ale i v celém Starém zákoně
či dokonce v novozákonním textu. Jiří Beneš tak
pro výklad dané perikopy nejenže hledá klíč ke
svému výkladu, ale také dozvuk Elíšova jednání
v širším kontextu.
Poté se pouští do vlastního rozboru textu jednotlivých výroků (přímých řečí) či událostí. Nejdříve ze všeho si všímá vypravěče jako čtenářova
průvodce, který rozehrává a popisuje scénu, čímž
uvádí čtenáře do děje. Role vypravěče je vystižena velmi trefně a čtenář musí právě vypravěčovu
zpracování látky věnovat velkou pozornost. Vypravěč rozkryje zápletku příběhu, kterou Elíša
svým působením rozuzlí, protože lidé okolo něho
nejsou schopni daný problém vyřešit. Z mnohokrát opakovaného vzorce Elíšových reakcí na
podněty lidu pak čtenáři vyplývá, že se má učit
spoléhat na Elíšu, tj. na Hospodina jednajícího
skrze Elíšu, nikoli na vlastní síly. Připomeňme,
že jméno Elíša je přece vyznavačské: „Bůh můj je
záchrana“ a k tomuto propojení Elíši s Hospodinem přímo odkazuje. Jiří Beneš ostatně načrtává
domněnku, že Elíšova postava mohla být předlohou pro obraz Mesiáše.
Originálnost vykladačského přínosu je patrná
ze seznamu doporučené literatury a zdrojů, ze
kterých autor čerpal. Vychází samozřejmě předně z hebrejského textu, s nímž pracuje pomocí
konkordancí a slovníků, jež konfrontuje s několika málo výklady od předních českých biblistů
předcházejících generací, profesorů J. Hellera
a V. Kubáče. Překvapivé rozvíjení mnoha originálních myšlenek a podnětů naznačuje, že v Elíšovi
máme před sebou svébytnou, na zahraničních
autoritách nezávislou původní českou teologickou práci.
Kniha Jiřího Beneše jistě připoutá pozorného
čtenáře, který má poctivý zájem proniknout do
životů a osudů biblických postav a nechat se jimi
oslovit a navigovat ve svém životě. Mnohý čtenář
by sice mohl očekávat jakýsi (aplikační) výstup
z každé kapitoly. Ten ale nenajde. A je tomu tak
dobře. Tímto aktem totiž vykladač nechává čtenáři prostor pro vlastní domýšlení textu. Je na
čtenáři samotném, aby zaujal k biblickému textu
svůj vlastní postoj a odnesl si to, co je potřebné
pro jeho život. Jen tím, co si takto čtenář sám ze
studia odnese, může autenticky a přesvědčivě
oslovit i své bližní. Pečlivé studium, jakési vnitřní protavení studované látky ve vlastní duši, totiž
neznamená jen obohacení vlastní spirituality.
Jiří Hempl
Knihu Elíša od J. Beneše vydalo nakladatelství Advent-Orion v roce 2011. Rozsah má 235 stran.
Knihu si můžete objednat ve sborových traktátech či přes internetový obchod nakladatelství
(www.advent-orion.cz).
16
Advent 11/2012
R
E
D
N
I
F
PATH
listopad 2012
I č. 11
ÉHO POHÁRU
1. ROČN
HO FOTBALOV
ÍK VOJKOVICKÉ
A SLOVENSKU
N
A
V
T
ÍC
N
Ľ
O
V
O
DNI DOBR
RGANIZÁCIÍ
O
H
C
Ý
V
O
K
IS
Z
& VEĽTRH NE
TRICI
V BANSKEJ BYS
PALOVIČOVOU
U
L
E
A
H
IC
M
A
N
OTÁZKY
GOLIÁŠŮV MEČ
SOUTĚŽ
MICHAELA PALOVIČOVÁ
OTÁZKY NA MICHAELU PALOVIČOVOU
Od šéfa slovenských pathfinderů jsme dostali
kontakt na novou dopisovatelku Přílohy Pathfinder Michaelu Palovičovou ze Slovenské
republiky; a tak vám ji několika otázkami
chceme blíže představit.
1. Kdo jsi?
Volám sa Miška, mám 19 rokov a som zadaná :)
Pochádzam zo Svätého Antona, čo je malá dedinka pri meste Banská Štiavnica. Momentálne
však väčšinu času trávim v Banskej Bystrici, kde
študujem. Študujem neučiteľskú pedagogiku,
teraz prvý ročník, a mojím snom je robiť vychovávateľku v detskom domove alebo v ústave pre
opustené deti.
2. Odkud jsi?
Patrím do oddielu Permoníci – Banská Štiavnica.
Keď som bola malá, tento oddiel fungoval, no
ako sme my deti vyrástli a väčšina z nás z Banskej Štiavnice odišla, oddiel prestal fungovať.
V súčasnosti v našom zbore nemáme žiadne
deti. Ale tento rok začínam viesť oddiel, priamo
u nás vo Svätom Antone, s deťmi v základnej
škole :) Teším sa z toho, že je to nová príležitosť
viesť aj tieto deti k Bohu.
S kamarátom Peťom vedieme tiež jednu skupinku juniorov v Banskej Bystrici – oddiel Fatra. Pracujem aj vo výbore KP na Slovensku.
3. Co Tě nejvíc baví?
Moje záľuby: jednoznačne práca s deťmi, rada
hrám na klavíri, pečiem a varím, upratujem, tiež
rada spím :) Zo športov ma baví korčuľovanie
na ľade aj na kolieskových korčuliach, plávanie,
cvičenie na fit-lopte, občas si zahrám floorbal.
Čítam rada, ale väčšinou si na to neviem nájsť
čas; a keď, tak niečo duchovné – najradšej
skúsenosti nejakých ľudí, niečo zo psychológie
a klasické ženské romány :) A samozrejme, Bibliu.
4. A co hudba, filmy a tak podobně?
Z hudby mám rada worshipové a popové pesničky.
Filmy veľmi nepozerám, lebo nestíham, ale keď
si predsa niečo pozriem, tak sú to rozprávky, romantické komédie, rodinné a kresťanské filmy.
A ešte rada hrám kartové hry :); a vlastne skoro
všetky spoločenské hry :)
Děkujeme za odpovědi a těšíme se na spolupráci.
Pekný deň :)
Jerry
DNI DOBROVOĽNÍCTVA NA SLOVENSKU (21. 9.)
& VEĽTRH NEZISKOVÝCH ORGANIZÁCIÍ V BANSKEJ
BYSTRICI (20. 9.)
Počas Dní dobrovoľníctva sme mali ako Klub Pathfinder možnosť prezentovať svoju činnosť a získať
aj niekoľko šikovných rúk na potrebné práce. Ako to vlastne prebiehalo?
Oddiel Fatra - Banská Bystrica alebo
Veľtrh neziskových organizácií
prebiehal na námestí
Veľtrh neziskových organizácií
dobrovoľníckych orgaero
viac
tu
v Banskej Bystrici. Bolo
finder. Mali sme stánok,
nizácií a jednou z nich bol aj Path
rozprávali o tom, kto
em,
záuj
mali
í
ktor
kde sme ľuďom,
letáčiky, deťom cukim
sme a čo robíme. Rozdávali sme
ravili rôzne aktivity
prip
tiež
si
sme
deti
Pre
ríky a nálepky.
e na tvár a vyrábali
vani
maľo
ko,
– hry, florbalové stanovis
radosť, taktiež
toho
z
sme ozdoby na slamky. Deti mali
.
Ježiš
–
T
ARÁ
KAM
my a náš najlepší
Michaela
Čistota, pol života našej klubovne a tvorivá dielnička
V tento deň sme si naplánovali upratovanie klubovne
a vyrábanie darčekov pre seniorov, ktoré sme chceli ako
pathfinderi darovať ľuďom v Domove dôchodcov ku
Dňu starších ľudí spolu s programom, a tak im urobiť radosť. Prvým dobrovoľníkom bol náš kamarát zo Zvolena,
neskôr prišli pathfinderi z nášho oddielu a jedna pani
s dcérkou, ktorých naša činnosť zaujala. A my sme z toho
mali radosť :-) Všetci boli veľmi šikovní a vyrobili sme
spolu veľa krásnych darčekov – domčekov. Aj naša klubovňa vyzerala krajšie a čistejšie. Popritom sme sa stihli
samozrejme aj zahrať.
3
AHOJ, KAMARÁDI A KAMARÁDKY!
Chci vám nabídnout účast na soutěži o jedinečnou důkazní nášivku „TTT“, při které určitě něco
nevšedního zažijete. Soutěžit a vyhrát může
každý účastník, protože nášivku získají všichni,
kdo správně splní všech deset zadaných úkolů.
O konečném pořadí rozhodne kvalita splnění
jednotlivých úkolů.
Přihlásit se může celý oddíl a úkoly mohou
plnit společně, pod dohledem svého vedoucího. Nebo také i jednotlivec, který bude spolupracovat s nějakým dospělým „garantem“,
kterým může být někdo z rodičů či kamarádů
starších 18 let. Půjde totiž o rozličné tábornické aktivity prováděné venku – na výpravách
do přírody, kam se budete moci vypravit právě jen s ním.
Z knihy Miloše Zapletala jsem si kdysi dávno
vypůjčil název „Té Té Téčko“, což je zkratka pro
heslo: TVRDÝ TÁBOROVÝ TRÉNINK, který jsme
pak, podle jeho nápadů, před mnoha lety
realizovali s naším oddílem. Prožili jsme přitom celou řadu malých dobrodružství, která
teď čekají i na vás.
PŘIHLÁŠENÍ DO SOUTĚŽE:
Z kladívkového papíru vystřihněte list ve
formátu A6 (10,5 x 15 cm), na kterém pečlivě (hodnotit se bude kvalita) vypracujte
svůj vlastní návrh loga pro soutěž TTT, a do
pravého dolního rohu vypište své jméno,
poštovní a případně i e-mailovou adresu +
své telefonní číslo. Na druhou stranu listu
pak napište kontaktní informace na vašeho
„garanta“ (vedoucího KP nebo jiné osoby
starší 18 let).
Tento přihlašovací list zašlete na adresu
J. Šlosárek, Krátká 919, 760 00 ZLÍN;
nebo e-mailem na [email protected]
1. ÚKOL
ZIMNÍ CESTA K PÓLU NEDOSTUPNOSTI
Pól nedostupnosti je obyčejně spojován
s velkou badatelskou expedicí, která prozkoumává liduprázdné končiny v Arktidě či
Antarktidě; na himalájských štítech, v džunglích na Amazonce, v sibiřské tajze nebo
v australském vnitrozemí… Jednoduše v místech, kam člověk ještě nikdy nevstoupil a cesta k nim je velmi obtížná.
My si tento název vypůjčíme pro 1. výpravu
do soutěže TTT.
„Pólem nedostupnosti“ pro vás může být vrchol kopce zarostlý neproniknutelnými houštinami, jezírko nebo rybníček ztracený v hlubokých lesích, k němuž se těžko hledá cesta,
nebo nějaké hodně vzdálené místo, kde z vás
nikdo jakživ nebyl. I obyčejná cesta k pramenu
říčky protékající vaším bydlištěm se díky nasněženým závějím může lehce proměnit v napínavou dobrodružnou pouť k vašemu „Pólu
nedostupnosti“.
4
Vyhlédněte si v zimní, zasněžené krajině nějaký takový obtížný cíl (úměrný vašemu věku
a tělesné kondici) a pak za ním vytrvale jděte.
Nenechte se odradit překážkami ani počáteční
únavou, dokud zvoleného cíle nedosáhnete.
Na důkaz splnění úkolu se nechejte
u cíle vyfotit a do svého deníku nebo
na list do „kadetu“ pak fotku nalepte
k informačním záznamům o uskutečněné výpravě – název místa cíle
a datum konání výpravy, s kým jste
cestu podnikli, jaké bylo počasí, kolik
jste ušli kilometrů pěšky a jaká byla
nálada. Případně přidejte i nějaké další
postřehy a vlastnoruční kresbičku.
Jerry
KADET
Výroba kadetu:
15 cm
potřebný materiál: lepenka (z krabice nebo tvrdé desky sešitu), knihařské plátno, kancelářský
papír, kladívkový papír, čtverečkovaný papír, kancelářský papír bílý a barevný, široká guma,
lepidlo
10,5 cm
předsádka
2 ks
lepenka
knihařské plátno
(tento papír přilepit
až po zaschnutí
přilepeného plátna)
Listy do kadetu si můžete nechat ve větším množství nařezat na rozměr 10,5 x 15 cm
u knihaře do zásoby.
široká guma
desky
1. Kladívkový papír bílý použijete
pro naučné tabulky.
2. Čtverečkovaný papír vám postačí pro
různé seznamy, bodovací přehledy apod.
3. Kancelářský papír bílý používejte pro
záznamy svých pozorování, zápisky z výprav apod.
4. Kancelářský papír barevný – užívejte vždy
jednu barvu pro jednu tematiku
(např. žlutý papír – hry, zelený – výzkumné úkoly,
modrý – výpisky z knih, růžový – testy apod.)
volné
listy
5
GOLIÁŠŮV MEČ
Tak jako jiné roky i v tom letošním se uskutečnilo
již 6. pokračování obnovené soutěže o putovní
„GOLIÁŠŮV MEČ“.
Na putovním „Goliášově“ meči cti bylo tentokrát
zapsáno jméno Samuele Mitury jako absolutního
vítěze a oddíl Valašské Klobouky jako nejúspěšnější.
V neděli 23. září se hřejivé podzimní sluníčko radostně usmívalo na 40 bojovně naladěných soutěžících. Bojovalo se o vítězství ve třech věkových
kategoriích a mezi disciplínami samozřejmě nechyběly ty klasické, jako jsou střelba prakem na Goliáše
či vrhání nožů a seker na cíl. Na své si přišli milovníci přírody, kteří mohli zabodovat v poznávání zvířat
a rostlin. Nemalou část desetiboje tvořily i otázky
týkající se znalosti Bible…
Díky Bohu za krásné počasí a všem soutěžícím za
statečný a čestný „boj“ a za to, že jsme mohli prožít
jedinečný zážitek.
Fram Mališ
1. ROČNÍK VOJKOVICKÉHO
FOTBALOVÉHO POHÁRU
Pathfindeři na Moravě mají od letošního roku
také svůj turnaj ve fotbale. A kde že to se děti
proháněly po zeleném pažitu za tím kulatým
„nesmyslem“?
Byly to Horní Domaslavice, kde vojkovičtí pathfindeři připravili 1. ročník turnaje malých fotbalistů
a fotbalistek.
Sešly se napoprvé sice jen čtyři týmy, ale neubralo
to nic na urputnosti bojů o vítězství. Domácí Vojkovičtí sestavili dva týmy. A – mladší hoši s holkami a B – starší kluci. Jejich krásné zelené dresy na
první pohled budily respekt. Ze sousední Komorní
Lhotky dorazili místní skauti s výrazným hochem
v dresu Messiho na čele, kterému do umění toho
barcelonského mága moc nechybělo. A pak tu byl
i tým Daleké cesty ze Zlína. Ti zase překvapili soupeře urostlými habány, vedle kterých se někteří
soupeři cítili být „trpaslíky“.
Po urputných bojích nakonec nepopulární bramborovou medaili vybojoval „téměř dívčí“ tým Vojkovic-A, který si svou odvážnou bojovností mezi
6
kluky rozhodně ostudu neudělal. Tým Komorní
Lhotky si odvezl medaili za třetí místo a také pohár
pro nejlepšího kanonýrka – „Messiho“.
V napínavém finále Zlín vytrvale obléhal branku
Vojkovic-B, ale brankář domácích doslova kouzlil.
Nakonec však přece jen kapituloval. Vojkovičtí
borci pak napřeli všechny své síly do protiútoků
a několikrát zle svému soupeři zatopili. Jen smůla
domácích a štěstí Zlína uchránily hosty od vyrovnání. A když pak pro hosty milosrdná píšťalka ukončila vskutku povedené finále, už nic nebránilo radosti
zlínské Daleké cesty z toho, že si budou moci odvézt domů historicky první pohár vítěze.
Co říci na závěr? Díky všem, kdo se podíleli na přípravě turnaje i na výkonech na hřišti. Doufáme, že
za rok bude turnaj pokračovat, a to za širší účasti
soutěžících. Kamarádi z dalších oddílů pathfinderů,
začněte trénovat! Těšíme se na vás…
Petr Matula
(kouč DC)
GOLIÁŠŮV
MEČ
2012
VOJKOVICKÝ FOTBALOVÝ TURNAJ
2012 / 11
příloha časopisu
Advent pro mladé
i ty ostatní
Když
evangelizace prostě nefunguje…
Psí fenka přišla o čenich, když skočila pod
kola motorky, aby zachránila dvě malá děvčátka.1 Muž skočil do sudu s kyselinou, aby zachránil svého spolupracovníka.2 Kam až byste šli,
abyste někomu zachránili život?
Kenny byl odsouzen na doživotí bez možnosti získat milost coby podezřelý z vraždy.
Jeho sestra Betty Anne věděla, že to neudělal,
a proto ho chtěla dostat na svobodu. Její snahy
byly celá léta bezvýsledné. Kvůli propuštění
svého bratra si udělala maturitu a šla studovat
práva. Její neúnavné a horečnaté úsilí způsobilo, že ji opustil manžel. Byla zabraná do své
mise natolik, že po dalších několika letech jí její
dva synové, tehdy už teenageři, oznámili, že
budou raději bydlet u táty. Až teprve později se
jí podařilo prokázat nevinu svého bratra díky
testům DNA, jenže díky nevoli prokurátorky
ani v tuto chvíli nebyla ještě její mise úspěšná.
Svého bratra dostala z vězení až po dalších
letech získávání nových důkazů potřebných
kvůli křivému svědectví svědků. Byl propuštěn
teprve po dvaceti letech. Její dva synové pak
v autě mezi sebou vedli diskuzi o tom, jestli by
dokázali „obětovat“ svůj život jeden pro druhého jako jejich máma…3
Kam až jsme ochotni jít, abychom někomu
zachránili život? Kam až jít, chceme-li získávat
učedníky pro Ježíše? Kam až byl ochoten zajít
apoštol Pavel?
Na misijní cesty ho nevyslala církev. Jít ho
přimělo jeho vnitřní vědomí Božího povolání zachraňovat bezvěrce. Proti všem lidským
předpokladům se vydal na zdlouhavou cestu,
která vyžadovala, aby se vzdal veškerých nároků na pohodu a klid. To vše proto, aby se dostal
mezi lidi, které ho Bůh povolal oslovit.
Nebál se jít mezi lidi, které vůbec neznal. Zanedlouho po založení prvních sborů na evropském kontinentu ve Filipech 4 se Pavel dostal
dál do Athén, které v tehdejší době byly intelektuálním střediskem Římské říše. Krátce po
příjezdu se ocitl v prostředí, ve kterém se vůbec
necítil dobře. Kromě různých chrámů tam mohl
zhlédnout okolo tří tisíc soch a památníků a být
svědkem neuvěřitelné míry modlářství, ze které
http://zpravy.idnes.cz/fenka-kabang-z-filipin-prisla-o-cenich-dwr-/zahranicni.aspx?c=A121015_154551_zahranicni_ipl
2 http://news.yahoo.com/blogs/sideshow/man-jumps-vat-acid-save-co-worker-125637021.html
3 http://www.examiner.com/article/conviction-how-far-would-you-go-to-save-someone-you-love; Film Odsouzení (2010) byl
natočen podle pravdivého příběhu – http://www.csfd.cz/film/248761-odsouzeni/.
4
O tom více v Adventu 09/2012 v článku Jak se Ježíš dostal do Evropy.
1
dvent 11/2012
IAmpulz
A 11/2012
25
25
mu bylo nepříjemně. Hned poslal vzkaz svým
spolupracovníkům, ať ho tam nenechávají samotného, že je nutně potřebuje.5 Došlo mu, že
jeho klasická metoda evangelizace – dokazovat
lidem z Písem (tj. Starého zákona), že Ježíš je
očekávaný Mesiáš, na kterém se naplnila proroctví – se tam nejspíš mine účinkem. Zároveň
ale vnímal, jak neblahý dopad na tamní lidi mají
jejich klamné nauky.
S chováním a projevy místních lidí se vnitřně
neztotožňoval. Uvědomoval si, že se nachází
ve společnosti uzavřené pro evangelium, přesto svou misi nevzdal. Naopak, z jeho přístupu
a postupu lze jasně vidět, že ho jímal soucit
a zapálení pro ty, ve kterých viděl adepty Božího království. Věnoval pozornost tomu, aby našel cestu, jak by se mohl přiblížit k Athéňanům,
aby jim mohl říci dobrou zprávu o Ježíši.6
Ve změti tak rozvinutého trhu víry nejprve
vyhledal jinověrce, se kterými měl alespoň
něco společného – věřili také v jednoho Boha.
Pak se odvážil jít mezi ostatní lidi. Seznamoval
se s nimi, naslouchal jim, kladl otázky, odpovídal, navazoval spojení. Mezitím se také zajímal o jejich literaturu, navštívil jejich knihovny a hledal společné plochy, na kterých by
mohl stavět.
Tak se dostal i k věhlasným epikurejským
a stoickým filozofům,7 kteří mu záhy dali najevo své předsudky a nadřazenost. Přesto jim
směle mezi řečí nabídl dobrou zprávu o Ježíši
a jeho vzkříšení. Asi si dokážete představit, že
ovace nesklidil. Nicméně jejich pozornost získal díky originalitě svého svědectví. Zavánělo
něčím novým – a na to oni slyšeli. Pozvali ho
do svého centra (Aeropagu), kde se scházeli
na velkém otevřeném prostranství a kde probírali zejména filozofické otázky.
Smekám před Pavlovou odvahou. Měl pár
minut, aby získal jejich pozornost. Řekne jim
pravdu? Jak na ně zapůsobí? Přátelé, obdivuji se vaší zbožnosti, začal. Na vašem božišti
jsem nalezl mnoho soch a oltářů zasvěcených
různým bohům. Všiml jsem si také, a musím to
říci s uznáním, jak jste velkoryse věnovali jednu
sochu neznámému Bohu. Dovolte mi říci, hlubocí a proslulí myslitelé, něco více o tomto Bohu,
kterého sice neznáte, ale přesto ctíte.
O co se Pavel snaží? V úvodu těmto lidem
vyjadřuje svou náklonnost. I když bytostně
nesouhlasí s jejich náhledem na svět, respektuje je a uznává. Místo aby jim dal najevo, co
si myslí o jejich modlářství, chválí je za jejich
zbožnost a mluví o tom, co je zajímá. Mluví
v pojmech, které jsou jim známé, předkládá
evangelium v „athénském hávu“. V hlavě má
připraven citát od jejich autora, používá místní moudro: A všichni máme veliký úkol: hledat
Boha. A tu po pracném poznávání zjišťujeme,
že je nám vlastně nablízku. On nám totiž dává
život, pohyb a celé bytí. Pěkně to vyjádřili někteří
vaši básníci: jsme jeho děti, Boží rodina.
Pavle, zbláznil ses? Měl jsi jim to rovnou natřít,
a ne se s nimi takhle babrat… mohl by někdo
říct. Domnívám se, že se Pavel nezbláznil, ale
vědomě působil na city. Jednalo se o oklamávání? Ne při navazování přátelství. V misijní
práci platí víc než kde jinde, že když dva dělají
totéž, není to totéž. Filozofové mohli cítit, že
k nim mluví někdo, kdo má o ně zájem, má
je rád a komu na nich záleží. Nemluví na ně
spatra, s pohrdáním či arogancí. Až po pozitivním autentickém úvodu jim velmi laskavě
naznačuje, že se některé věci mohou mít trochu jinak, než jak to tam mají zaběhnuté. Hned
ovšem dodává, že se nemusejí bát, protože
Bůh je vstřícný.
Jak bychom si tedy měli myslet, že božská pocta přísluší nějakému lidskému dílu ze zlata, stříbra nebo mramoru? To je přece výtvor lidského
umění a obratnosti. Vidíte, do takového omylu
lidstvo zapadlo, ale Bůh je trpělivý a chce nám
to prominout. Teď ale vzkazuje všem lidem, že je
na čase toho všeho nechat a obrátit se k němu,
k pravému Bohu. Blíží se totiž den, kdy nás bude
soudit, a všechno závisí na tom, jaký zaujmeme
5 Celý příběh – viz Sk 17,15–34.
6 Viz 1K 9,19–23.
7 V podstatě se jednalo o materialisty a racionalisty.
26
26
Advent
11/2012
Impulz
A 11/2012
postoj k jedinému muži, kterého Bůh poslal, ke
Kristu Ježíši. K němu se Bůh jasně přiznal tím, že
ho vzkřísil z mrtvých.
Necelé dvě minuty a stop! Konec povídání,
Pavel je přehlušen smíchem a taktním odmítnutím, že si ho poslechnou někdy jindy. Ale
pozor – jeden advokát, jedna paní a další lidé
mají zájem, domlouvají si s Pavlem biblické
hodiny. Také tam, kde evangelizace nefunguje,
se lidé obracejí na víru!
Pokud naši misii pohání vědomí povinnosti,
touha po lepší morálce, vize úspěchu, nadšení
z dobrodružství, k záchraně lidí to nestačí!
Jedinou ochranou, jak nezajít příliš daleko,
jediným faktorem, jak dát misii tu správnou
šťávu a energii, je Bohem daná nesobecká láska. Na modlitbě prožíváš agonii přímluv, pro
lidi dýcháš a žiješ, jejich obavy a pochybnosti
jsou tvými obavami a pochybnostmi, tvoje
víra se stává jejich vírou. Když dva dělají totéž,
není to totéž.
Kdo z nás si dá tu práci, aby se zabýval učením, které je mu proti srsti, do takové míry,
že z něj bude schopen citovat jako ze svého
oblíbeného díla? Jak je možné, že Pavel při
rozhovoru s athénskými filozofy nedal ani náznakem najevo, jak je mu jejich přístup k životu
odporný?
Náboženství je dnes spíše soukromou otázkou a lidé se o své víře nebaví s kdekým. Přesto se občas naskytne příležitost, kdy se rozhovor s přáteli, známými nebo i neznámými
lidmi stočí na víru. Jako věřící můžeme mít někdy obavy, abychom snad nevzbudili dojem,
že souhlasíme s „nebiblickými“ názory těch
druhých, a proto se s nimi buď o duchovních
věcech nebavíme, anebo hovoříme se zjevně
odmítavým a vyhraněným postojem.
Neuvědomujeme si, že přijmout někoho neznamená schvalovat jeho chování či názory.
Akceptovat lidí takové, jací jsou, nekompromituje naše duchovní přesvědčení, ale naopak
nabízí vytvoření přátelských vztahů, které jistě
otevřou prostor pro svědectví o víře. Laskavé
přijetí je nakažlivé. Když v mezilidských vztazích nedáš, nezískáš. Když lidem opravdově
nenasloucháš, nenaslouchají vážně ani oni
dvent 11/2012
IAmpulz
A 11/2012
tobě. Když někoho přijmeš, přestane být pro
tebe hrozbou. Naopak, lidé jsou povzbuzeni
reagovat stejným způsobem.
Nebojme se jako Ježíšovi učedníci budovat
vztahy, které jsou prostředkem k šíření dobrého vlivu. Ano, stojí to energii a čas. Jenže
pokud k nám lidé začnou mít důvěru, může to
změnit jejich uvažování o Kristu! Pavlův způsob je toho příkladem!
Jak můžeme i my být svědky toho, že lidé
uvěří tam, kde se nám zdá, že je to naprosto nemožné? Co je vaším klíčem pro práci
v těžkém, nepřístupném terénu? Kam až jít,
abychom nezašli příliš daleko, a jak se pozná,
že děláme správnou věc? Jak živit a budovat
nefalšovanou lásku k ostatním, která se osvědčila v Pavlově přístupu k lidem i v tom nejzatvrzelejším prostředí?
Když Bručko jako první běloch zázrakem přežil svůj příchod k indiánskému kmenu Motilonů, věděl naprosto jistě, že ho k nim poslal Bůh.
Tehdy netušil, že ho čekají léta učení se jejich
jazyku a kultuře, aby mezi nimi získal jednoho
přítele a byl svědkem toho, jak přijímá víru
a předává ji naprosto nepřijatelným způsobem.
V jednu dobu Bručko viděl Motilony umírat
na epidemii infekčního zánětu spojivek a zdálo
se, že jim nebude schopen pomoci, i když by
stačilo, aby si od něj vzali antibiotika. O Bručkův
zázračný lék však nikdo neměl zájem, neměli
důvod věřit, že by on medicíně rozuměl lépe
než jejich starostlivá kouzelnice. Pracovala mezi
nimi téměř dvacet hodin denně – lektvary, vykuřování, zaříkávání, zpěvy. Velmi jí na lidech
záleželo, ale žel výsledky byly nulové.
Bručkovi to nedalo a odhodlal se k radikálnímu kroku. Našel člověka s ošklivým zánětem
spojivek, od kterého si na svůj prst nanesl hnis
a promnul si své oko. Za pár dnů dostal zánět spojivek. Zašel za kouzelnicí a poprosil ji
o pomoc. Zazpívala nad ním jako nad ostatními, ale nepomohlo to. Šel za kouzelnicí znovu
a řekl jí, aby mu při zaříkávání do oka vetřela
antibiotika. Moc tomu nevěřila, ale nakonec
souhlasila, že to zkusí. Namazala mu do oka
trochu antibiotika a přitom zpívala zaříkávání.
27
27
Byla ráda, že uspěla s novým lékem, a lidé byli
na ni hrdí. Postupně se díky její ochotě spolupracovat s Bručkem zlepšila hygiena, lidé se
začali zajímat o zemědělství, vznikala vzdělávací a zdravotnická střediska, mezi vesnicemi se zlepšovaly vztahy, Motiloni přijali Ježíše
a vzniklo hnutí, které se dostalo do venezuelské
učebnice dějepisu…8 I tak to může dopadnout,
když „evangelizace“ prostě nefunguje. . .
Petr Činčala
Další podobné články a komentáře k nim lze najít na webu: http://petrcin.a7d.cz
8
Více o amatérském misionáři Bručkovi viz http://generaceviry.cz/sklad/brucko_zkracena_verze.pdf.
Teologický seminář Církve adventistů sedmého dne v Sázavě,
Institut teologických studií
a Vyšší odborná škola teologická a pastoračně sociální
pořádá
15. ledna 2013
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
Zájemci mohou získat podrobné informace o studiu, nahlédnout do výuky,
absolvovat prohlídku areálu, navštívit knihovnu, promluvit si s vyučujícími učiteli
i vedením školy a obdržet kvalifikovanou pomoc při rozhodování o studijním směru.
Srdečně zveme k návštěvě zájemce o studium na Teologickém semináři.
Přijďte se k nám podívat a zažijte atmosféru na Teologickém semináři!
Bližší informace – tel.: 327 320 181, e-mail: [email protected]
28
28
11/2012
Advent
Impulz
A 11/2012
V Košiciach šírilo evanjelium 28 mladých ľudí
Mesto Košice privítalo dvadsaťosem mladých knižných evanjelistov, ktorí tretí týždeň
letných prázdnin obetovali službe prostredníctvom literatúry v meste aj okolitých obciach. V teréne okrem nich pracovalo ešte
päť knižných evanjelistov na plný čas a kazateľ Slovenského združenia, Jozef Kučera,
ktorý v knižnej evanjelizácii v minulosti odpracoval viac ako desať rokov.
Vedúci knižnej evanjelizácie v Česko-Slovenskej únii, Daniel Márföldi, ktorý viedol
skupinovú knižnú evanjelizáciu mládeže, ju
hodnotí ako najúspešnejšiu v dejinách. Rozšírilo sa 437 ks literatúry v celkovej hodnote
3 675,50 EUR, z čoho bolo 148 kníh s duchovnou tematikou. V meste Košice pracovala
paralelne aj skupina cca pätnástich mladých
ľudí pod názvom Your´s for Jesus, ktorú viedol František Kolesár, vedúci oddelenia mládeže a osobnej služby. Niekoľko dní aktívne strávil medzi mladými evanjelistami aj
predseda občianskeho združenia Maranatha
z Prahy, René Metz. Mladí ľudia z oboch skupín sa každé ráno odovzdávali do Božej réžie
prostredníctvom piesní, modlitieb a rozjímania nad Božím slovom. Mladí knižní evanjelisti počas dňa po dvojiciach – vždy chlapec
a dievča – hľadali v rodinných domčekoch
či panelákoch ľudí, ktorí radi prijímali evanjelium v písanej forme. Večerné stretnutia,
plné zdieľania, patrili k najkrajším okamihom.
Unavení, ale šťastní ďakovali Pánu Bohu za
Jeho prítomnosť, ochranu a vedenie. Konštatovali, že jedine vďaka Pánu Bohu a Jeho
predivnej réžii stretávali ľudí, ktorí boli pripravení prijať ich službu. Niektorí z nich mali
možnosť modliť sa so svojimi zákazníkmi,
čo bol, ako sami vyznali, veľmi silný rozmer
Božieho priznania sa k ich službe. V piatok
dopoludnia sa mladí knižní evanjelisti stretli
so známym českým kresťanským developerom Radimom Passerom, s ktorým diskutovali o vážnych otázkach súčasnej doby vo
dvent 11/2012
IAmpulz
A 11/2012
Tohtoročná kolportáž mi ukázala, že každé Božie dielo je veľké, že
každý človek je originálne a jedinečné stvorenie. Ukázala mi, že každá
skúsenosť je dostatočne veľká na to, aby som sa s ňou mohla podeliť
a posunul sa môj vzťah s Bohom vyššie. Znova som zistila, že na Boha
sa dá spoliehať.
Simona Popovičová
Myslím si, že tohtoročná kolportáž bola jednou z najúžasnejších
skúseností s Bohom, pretože až tento rok som mala príležitosť okúsiť,
akú úžasnú silu má modlitba so zákazníkom. Vtedy si človek uvedomí,
že bez Boha to naozaj nejde a vidí, ako prostredníctvom nás môže
prehovárať do sŕdc iných.
Martina Krnáčová
Pán Boh ma po celý týždeň tešil a sprevádzal. Ukazoval mi svoju lásku
cez ľudí, ktorí nás s radosťou prijímali. Najkrajší pocit sa objavil za
každou kresťanskou knižkou, ktorá bola predaná alebo darovaná.
Lujza Kučerová
Som vďačná Pánu Bohu, že sme mohli aj tento rok slúžiť jemu a druhým ľuďom. Som šťastná z toho, že sme mohli ľudí potešiť knihami,
úsmevom, pekným slovom a rozhovormi, ale taktiež osobnou modlitbou s tými, ktorí mali záujem. Chvála Pánovi za každého hľadajúceho
človeka.
Lýdia Kurucová
Niekedy to bolo ťažké, nedarilo sa a ani sa mi už nechcelo, ale napriek
tomu všetkému som aj ja mohla vidieť, že Boh bol s nami a že nás
viedol. A aj preto má táto práca zmysel.
Lenka Butalová
Cítil som Božiu moc viac ako po ostatné dni. On bol s nami po celý
týždeň a vypočúval naše modlitby.
Daniel Spišák
Prvé dni som prežívala ozajstné pochybnosti, či je táto práca naozaj
pre mňa. Po modlitbách mi však Boh úžasným spôsobom odpovedal
a povzbudil ma, aby som v tom pokračovala. (Máme pekné zážitky –
predaj štyroch duchovných kníh v jednom dome, oberanie malín
v záhradke, príjemné rozhovory). A tak s Božou pomocou chcem prísť
aj o rok J.
Kristína Butalová
Teším sa na ďalší ročník.
Peter Horničár
Ďakujem Bohu za nádherné skúsenosti, ktoré sme s ním mohli celý
týždeň prežívať.
Veronika Tartaľová
29
29
svetle Svätého písma. V piatok večer
všetkých zúčastnených pozdravil Karol
Badinský, predseda Slovenského združenia, ktorý vysoko ocenil ich službu
a prejavil úprimnú radosť z ich práce. Košické zbory zorganizovali v sobotu odpoludnia slávnostný program
účastníkov oboch mládežníckych akcií
v modlitebni na Tajovského ulici, ktorý
moderoval brat František Kolesár. Program bol plný skúseností, piesní a hudobných prednesov. Ako hodnotili tento týždeň mladí účastníci? Ich vyjadrenia nepotrebujú žiadny komentár…
Daniel Márföldi
Teologický seminář Církve adventistů sedmého dne v Sázavě
Institut teologických studií
oznamuje,
že v měsíci lednu 2013 otevírá nový běh
Studium KS – studium pro každého
Studium KS je vhodné pro každého, kdo si chce rozšířit své biblické a teologické znalosti, zvláště pro laické kazatele, evangelisty, sborové činovníky a ty, kteří chtějí lépe a více sloužit velké věci
Božího království.
Studium KS má dva moduly:
Základní modul trvá 1,5 roku (3 semestry) a zahrnuje nejdůležitější biblické a teologické informace ze všech oborů, které se vyučují na Teologickém semináři (Starý zákon, Nový zákon, Historická teologie, Systematická teologie a Praktická teologie).
Výběrový modul trvá 1 rok (2 semestry) a je možno vybrat si ke studiu jeden z patnácti nabízených oborů, které pokrývají všechny oblasti církevní práce.
Zahájení: 26.–27. ledna 2013 na Teologickém semináři v Sázavě
Přihlásit se je možné do 9. ledna 2013 na Teologickém semináři.
Bližší informace na stránkách Teologického semináře Sázava:
http://www.tscasd.cz nebo telefonicky: 777 077 166 a 327 320 181;
korespondenci a přihlášky adresujte: [email protected]
30
30
11/2012
Advent
Impulz
A 11/2012
Všechno se začalo ve druhé polovině devatenáctého století. Pán Bůh dal mladé Ellen Whiteové
skrze četná vidění nejen duchovní poselství, ale
také hodně rad o tom, jak si uchovat co nejlepší
zdraví. Tyto rady sama Ellen Whiteová nesla nelibě kvůli svým zvykům, které byly velice vzdálené Božím ideálním představám. Nakonec je však
pokorně a na modlitbě přijala jako Boží vůli pro
ni samotnou. Zjevené zdravotní zásady měly být
uplatněny v životě následovníků Ježíše Krista v době konce.
Později jí byly zjeveny mnohé formy zdravotní
služby, které měly kromě zmírnění utrpení ve světě
poukázat lidem tohoto světa na charakter laskavého a uzdravujícího Boha. Jednou z nejefektivnějších forem této zdravotní a současně misijní služby
byla sanatoria. Zdravotní rady, změna životního
stylu a nasměrování na Velkého lékaře měly být
jejich základní terapií. Mimo vidění, ve kterých jí
byla ukázána konkrétní místa sanatorií ve Spojených státech, dostala také ujištění, že podobná zařízení budou po celém světě, včetně Evropy.
„Závěrečné poselství evangelia má být neseno
‚každému národu, kmeni, jazyku a lidu‘ (Zj 14,6).
Otevření zdravotních restaurací, ošetřoven a zřízení sanatorií pro péči o nemocné a trpící je právě tak
nutné v Evropě, jako v Americe. V mnoha zemích
mají být zřízeny zdravotní misie, aby ve službě trpícím fungovaly jako Boží pomocná ruka.“ (Svědectví,
sv. 7, str. 51)
I přes varování, že čím více budeme s jejich otevíráním otálet, tím to bude nesnadnější, se tato
zařízení začala ve větším měřítku v Evropě otevírat až nedlouho před koncem dvacátého století.
V současné době tato zařízení s kapacitou od 10 do
80 hostů fungují v Norsku, Německu, Rakousku,
Rumunsku, Estonsku, několik je jich v Rusku (Kavkaz, Sibiř, Ural aj.). Ve výstavbě nebo před zahájením je sanatorium v Maďarsku, Bulharsku, Polsku,
Moldávii. Nejvíce je jich na Ukrajině – potřebným
lidem tam slouží celkem šest sanatorií. Jedno z nich
Advent 11/2012
je v rukou sdružení církve, ostatní jsou v soukromých rukou. Do jednoho z nich si uděláme malou
exkurzi.
S lékařkou Annou Georgievnou Slepenčjukovou,
ředitelkou ukrajinského sanatoria Novyje Obihody, jsem se poprvé potkal v roce 2003, když jsme se
společně sdíleli o své dojmy z probíhající měsíční
evangelizace v 52 ukrajinských městech. V tu dobu jsem ještě netušil, že za rok se sem vrátím jako
pacient s tři měsíce trvajícím zánětem čelních dutin. Několik druhů nezabírajících léků, neúspěšné
pokusy oficiální medicíny a nadále trvající bolesti
a teploty mi pomohly k rozhodnutí ze dne na den.
Skepticky jsem se zeptal sám sebe: jak mi může pomoci byť Bohu oddaný, ale přesto tak mladý, nezkušeně vypadající personál? Po modlitbě se svým
instruktorem jsem zkusil předepsanou kontrastní
koupel obličeje. K tomu večer a ráno inhalace s tea
tree olejem, eukalyptem a borovicí. Již po druhém
dni procedur mi z dutin začaly vytékat hleny, přestaly bolesti a zdraví se plně navrátilo. Od té doby
jsem tam byl šestkrát, mimo jiné také na stáži zaměřené na organizaci sanatoria. Nadmíru mě zaujaly
netradiční metody a chtěl jsem jim přijít na kloub.
V prosinci loňského roku jsme Annu Slepenčjukovou pozvali na víkendové unijní setkání zdravotníků v Kroměříži. Sto čtyřicet účastníků nezůstalo
bez odezvy. Již na konci setkání sedmdesát lidí projevilo zájem o účast na jednom z léčebných pobytů
31
v sanatoriu Novyje Obihody. A tak od února po
srpen roku 2012 prošlo tímto sanatoriem asi 50 lidí – bratrů a sester z Čech a Slovenska, včetně tří
kazatelů s rodinami a čtyř kolportérů. Čtyři z účastníků absolvovali stáž (v délce od 10 dnů do 6 měsíců) v rámci přípravy na vznik sanatoria v oblasti
Česko-Slovenské unie. Na jednodenní návštěvu se
zde zastavil také předseda Českého sdružení Pavel
Zvolánek. Byl jedním z těch, kteří byli velice zaujati
systémem práce, propojením sanatoria se zdravotně misijní školou a farmou, oddaností a pokorou
personálu a navíc úžasnými misijními výsledky.
Padesátilůžkový penzion býval vyprodán někdy i na 9 měsíců dopředu. Každý z desetidenních
pobytů pomůže k rozhodnutí pro Krista průměrně dvěma lidem. Každý rok tak díky jejich práci vznikne jeden nový, 70členný sbor. Navíc sem
přijíždějí celé skupiny např. baptistů nebo věřících
z jiných denominací. Pobyty pro skupiny baptistických kazatelů se již staly tradicí.
I přes nepochopení a nařčení z fanatizmu v období rozvoje sanatoria školí dnes toto zařízení adventistické kazatele jednotlivých sdružení Evro-Asijské
divize v oblasti zdravotní misie. Po dvou týdnech
nejen praktických, ale i duchovních předmětů obohacených dojmy z laskavého přístupu personálu
odcházejí mnozí z nich s konkrétními plány rozvoje
zdravotní misie pro jejich sbory. Speciálně upraveným kurzem zdravotní misie prošly kazatelské týmy již několika sdružení.
Vzhledem k tomu, že jsem měl
možnost být na místě s více než třiceti účastníky z České republiky,
měl jsem tu čest sledovat jejich reakce a také proměnu. Mnohé z nich
bylo vidět s klidem ve tváři a blaženým úsměvem, který prozrazoval, že
v tomto „ráji na zemi“, jak to někteří
nazvali, se cítí neočekávaně příjemně. Jeden z nich vyslovil svoji touhu:
„Přál bych si, aby každý z adventistů
měl možnost pobývat v takovém sanatoriu a zažít to, co zde zažíváme
my. Je to mimo jiné vynikající misijní
příležitost – pro personál ke sdílení
32
se s účastníky, pro účastníky k seznámení se s evangeliem v praxi.“
Znovu se vrátíme na konec devatenáctého století. Stejné principy pro zakládání sanatorií, které
tenkrát na základě svých vidění zaznamenala Ellen
Whiteová, byly aplikovány také při založení sanatoria Novyje Obihody. Z lidského pohledu bychom
v době rozmachu zdravotnictví, moderních technologií a „superléků“ myšlenku založení sanatoria
s jednoduchými a přirozenými léčebnými prostředky lehce smetli ze stolu. Nejdůležitější je vědět, že to není záměr člověka. Sám Bůh určil formu,
určil prostředky a dal rady. „Čistý vzduch, sluneční
svit, střídmost, odpočinek, pohyb, vhodná strava,
používání vody a důvěra v Boží moc – to jsou pravé léky. Každý člověk by měl znát přírodní léčebné
prostředky a měl by vědět, jak jich užívat.“ (Ellen
Whiteová, Život naplněný pokojem, str. 58) „Kázat
evangelium znamená mnohem více, než si mnozí uvědomují. Je to všestranná, dalekosáhlá práce.
Bylo mi ukázáno, že naše sanatoria jsou nejefektivnějším prostředkem k šíření poselství evangelia.“
(Counsels on Health, str. 540)
Kéž dokážeme dát prostor Božím radám před
spoléháním se na profesionalitu, lidský důvtip
a lidské představy. Ve víře, že Boží záměr ohledně
zakládání sanatorií se v pravý, Bohem určený čas
zrealizuje také v naší unii, zůstaňme na modlitbách
všichni, kterým tato oblast není lhostejná.
Roman Uhrin, koordinátor zdravotní misie
Advent 11/2012
Adra
Aktuality z Adry
Je to poprvé,
kdy jsem od někoho obdržel pomoc
Jednou ze zemí nejvíce postižených suchem v Africkém rohu v roce 2011 bylo Somálsko. Krize ohrozila více než čtyři miliony obyvatel. Mnoho z nich na
cestě za zdroji vody a potravin opustilo svoje domovy. Dodnes jsou především v okolí hlavního města
Mogadiša, v oblasti Banadir, tábory plné tzv. vnitřních uprchlíků.
ADRA Somálsko své aktivity cíleně zaměřuje na
tuto velmi zranitelnou oblast. ADRA Česká republika ve spolupráci s ADRA Norsko podpořila pomoc vnitřně přesídleným rodinám v oblasti Banadir
formou distribuce potravin a základních věcí denní
potřeby.
Projekt byl odstartován v květnu letošního roku
při plánovacích setkáních zástupců ADRA Somálsko, místní partnerské organizace Development
Action Network, zástupců místních úřadů a vedení
uprchlických táborů. Společně byly identifikovány
potřeby ve dvou nejzranitelnějších osadách – Hargaha iyo Samaha a Rader. V průběhu června a července
tam 120 domácností o průměrném počtu šesti členů
obdrželo potravinovou pomoc – 75 kg rýže, 25 kg
cukru, 50 kg mouky, 50 kg luštěnin, 6 litrů oleje, 5 kg
sušeného mléka a 1 kg soli. Dalším 174 domácnostem byla distribuována nepotravinová pomoc –
moskytiéry, deky, mýdlo, matrace a umyvadla.
Advent 11/2012
Jedním z vnitřních uprchlíků podpořených tímto
projektem je třiapadesátiletý vdovec Xassan Ibraahim Ahmed. V oblasti Janale měl malé hospodářství.
V loňském roce v období největšího sucha však jeho
žena podlehla choleře a Xassan přišel také o všechna
hospodářská zvířata, na nichž záviselo jeho živobytí. Se svými sedmi dětmi proto odešel do Afgoye,
30 kilometrů jižně od Mogadiša. Práci tam však
nenašel, proto se živil žebráním na místním trhu.
Když vyvrcholil konflikt mezi vládou a skupinou
Al Šabáb, Xassan se rozhodl hledat bezpečné místo
přímo v Mogadišu, v uprchlickém táboře Hargaha
iyo Samaha. Při distribuci potravin řekl zástupcům
ADRA Somálsko, že je to poprvé, kdy se mu dostalo
přímé pomoci: „Jídlo nám vystačí skoro na tři měsíce, opravdu nám to moc pomůže.“
Pomoc, podpora, přátelství, péče a prevence –
projekt Pět P pro děti ve Znojmě
Dobrovolnické centrum ADRA Znojmo zahájilo
svou činnost v září 2010. Svou pomoc zpočátku zaměřilo především na seniory a osoby se zdravotním
postižením.
V lednu 2012 se činnost DC rozšířila o nový dobrovolnický program zaměřený na děti – Pět P. Jedná
se o sociálně preventivní volnočasový program pro
děti postavený na principu dobrovolného vztahu
mezi jedním dítětem a jedním dospělým dobrovolníkem. Program nabízí dětem i dobrovolníkům pomoc, podporu, přátelství, péči a prevenci.
Pět P je v České republice národní variantou celosvětového programu Big Brothers Big Sisters. Je
určen pro děti, které mají výchovné problémy, problémy v rodině, žijí v neúplné rodině nebo v rodině,
která je v tíživé sociální situaci. Dále pro děti, které
mají problémy s vrstevníky, nemají kamarády, vychovávají je prarodiče, žijí v dětském domově, pro
děti s různým typem postižení a další. Program funguje na principu individuálního přátelství dvojice
dítě – dobrovolník. Ti se scházejí na jedno odpoledne v týdnu a věnují se volnočasovým aktivitám,
33
Adra
na kterých se podle svých zájmů společně domlouvají. Většinou jsou to sportovní aktivity, kulturní
akce, procházky, povídání atd. Hlavním cílem programu je prevence sociální patologie (alkohol, drogy, záškoláctví, lhaní, krádeže apod.), obohacení
sociálního zázemí dítěte a zvýšení kvality života
ohrožených dětí prostřednictvím vykonávání vhodných společných aktivit. Mezi dvojicí dochází k navázání blízkého přátelského vztahu.
Na Znojemsku podobný volnočasový program
neexistuje. V současné době v centru ADRA působí
takto čtyři dvojice, které se scházejí jednou týdně na
dvě až tři hodiny a smysluplně tráví volný čas. Dobrovolníci mají s centrem uzavřenou roční smlouvu
a každý projde orientačním pohovorem s koordinátorem, psychologickými testy, individuálním pohovorem s psychologem a dvoudenním školením.
Zapojit se mohou lidé od 18 let. „Jsme rádi, když se
o program Pět P zajímají rodiče nebo rodinní příslušníci, aby tak získali pro své dítě spolehlivého a dobrého kamaráda,“ říká vedoucí DC ADRA Zdeňka
Severinová a dodává, že je velmi vděčná za podporu
a vstřícnost místního sboru církve adventistů.
nebo jemnou motoriku,“ řekl ředitel hospice Jan Jursa. Soutěžilo se v navlékání korálků, házení na přesnost, skládání puzzle, poznávání předmětů, hádání
koření, lovení rybiček a procházení labyrintem. Díky
krásnému počasí se sportovní klání z velké části odehrávalo v zahradě hospice.
Absolutní vítězkou se stala devadesátiletá paní
Anna. Všichni soutěžící si toto příjemně strávené
odpoledne velmi pochvalovali. „Uvědomila jsem
si, co všechno ještě zvládnu. Například poznávání
koření pomocí čichu bylo docela zajímavou zkušeností,“ shrnula paní Věra. Ze sportovního dne byla
nadšena také paní Vlasta, která, ač upoutaná na lůžko, byla regulérní soutěžící. „Netušila jsem, že i když
nemohu chodit ani sedět, mohu zažít tak veselé odpoledne. Moc děkuji dobrovolníkům, kteří se mnou
a mým domovem na kolečkách trasu absolvovali,“
děkovala žena.
Hospic navázal spolupráci s dobrovolníky frýdecko-místeckého centra ADRA koncem roku 2011.
V současné době se jedná o čtyřicítku dobrovolníků,
kteří se zapojují i do volnočasových aktivit. Vyprávějí si s pacienty, chodí na společné procházky po okolí
hospice, věnují se čtení a předčítání, organizují společenské hry, hudební produkce nebo pomáhají při
organizaci různých akcí či benefičních koncertů.
„Tito lidé jsou pro pacienty výraznou psychickou
podporou. Nenahrazují personál, ale přinášejí něco
navíc. Takový člověk se stává důležitým členem týmu pracovníků pečujících o těžce nemocné pacienty
i společníkem nemocného, pro kterého je mnohdy
velice blízkým člověkem,“ vysvětlila psycholožka
hospice Andrea Radomská.
Dobrovolníci připravili stařenkám v hospici
krásný den
Na začátku října ožil hospic ve Frýdku-Místku
sportovními hrami. Postaralo se o to jeho vedení
společně s dobrovolníky místního Dobrovolnického
centra ADRA.
„Na nápad nás přivedli dobrovolníci. Společně
jsme pro soutěžící připravili sedm disciplín zaměřených nejen na jejich smysly, ale také na přesnost
34
Advent 11/2012
L.I.G.H.T.
Jaký byl L.I.G.H.T. Kopřivnice 2012?
Ve dnech 17. 6. až 3. 7. 2012 proběhl v Kopřivnici
kurz zdravotní evangelizace pod odbornou garancí
lékaře Jochena Hawlitscheka, dřívějšího vedoucího
oddělení zdraví Evro-Africké divize. Kurz absolvovalo 35 zapálených zdravotních misionářů a podle možností jej navštěvovalo dalších 20 účastníků.
Všichni vysoce ocenili odborné, a přesto laikům srozumitelné zdravotní semináře Jochena Hawlitscheka a Milana Moskaly. Zároveň si vážili vysoké duchovní úrovně biblického studia s Rostislavem Homolou a mladí lidé byli nejvíce nadšeni celosvětovými projekty oživení, reformace a misijního zapojení
mládeže, které představil německý evangelista Sebastian Naumann. Všichni se jednomyslně rozhodli tyto
projekty s Boží pomocí realizovat i v České republice.
Vysoce byl hodnocen i praktický aspekt kurzu
z oblasti zdravotní osvěty představený Romanem
Uhrinem a také přírodní léky, vodoléčby, zdravé vaření a masáže vyučované Janou Konečnou. Studenti
při své práci dům od domu roznesli 9 000 pozvánek v Kopřivnici a okolních vesnicích. Přátelé takto
oslovení pak navštěvovali odpolední zdravotní přednášky, kde na ně rovněž čekalo měření jejich fyziologických hodnot, masáž šíje, ochutnávka zdravých
pokrmů a mohli také vyhrát v tombole knihu.
Na nedělní Výstavu zdraví přišlo přes 100 hostů
a 30 z nich pak průběžně navštěvovalo evangelizační přednášky. Lidé byli vděční za osobní laskavý
přístup všech lektorů a těší se na následný zdravotně
osvětový program, který dvakrát týdně pokračuje ve
vegetariánské restauraci Venezia.
Mladí lidé se rozhodli odevzdat své životy do misijního díla ať už jako studenti Teologického semináře, zdravotně misijních škol u nás i v zahraničí, nebo
při svém studiu a zaměstnání. Dvanáct účastníků se
zavázalo pomáhat ve sborech s pořádáním semináře Světem Bible, připravuje se 27 kurzů biblického
studia a do občanského sdružení Život a zdraví se
zaregistrovalo 17 nových lektorů pro Kluby zdraví.
Mnozí udělali závažná rozhodnutí pro Krista a oživení svého vztahu k němu. Byli inspirováni radami
Advent 11/2012
sestry Whiteové a vítali změnu životního stylu. A jak
tvrdí, po kurzu zdravotní misie L.I.G.H.T. už nebudou stejnými lidmi.
Studenty spojoval duch upřímných modliteb za
misii, oživení i nasměrování v jejich službě. V písních a zkušenostech vyjadřovali Bohu chválu, protože už během kurzu byly mnohé modlitby vyslyšeny. Na závěrečné ceremonii odevzdání do služby
bylo promítáno osobní poselství předsedy Generální konference Teda Wilsona ke studentům kurzu
L.I.G.H.T., kde zdravotně misijní práci vyzvedává jako mocný nástroj k oslovení měst a odbourání předsudků lidí, jako pravou ruku evangelia, dílo, které
přetrvá až do doby konce, a proto by se ho měl chopit
každý člen církve.
Absolventi si uvědomují závažnost doby a modlí
se za vylití Ducha svatého, jednotu v církvi, spolupráci laiků s kazateli a rozšíření těchto kurzů do sborů, kde lidé nevědí, jak prakticky oslovit své okolí.
Studenti si prakticky vyzkoušeli, jak je evangelizace
formou zdravotní osvěty účinná. Prostřednictvím
anket, masáží v restauraci a pozvánek osobně oslovili
mnoho lidí, kteří se tak mohli dovědět více o zdraví
i o Ježíši Kristu. Bylo vzrušující pozorovat některé
hosty restaurace a nově i v minulosti oslovené přátele, kteří přicházeli a skrze zdravotní tematiku se
začali otevírat i duchovním obzorům a navštěvovat
také i dopolední duchovní přednášky pro studenty.
Díky patří Bohu, že celý průběh kurzu vedl svou
přítomností, zabezpečil krásné zázemí, milý organizační tým a povolal si na vinici mnohé dělníky plné
vizí a touhy vše obdržené předávat dál.
Kurz Laický institut globálního zdravotního vzdělávání 2013 se bude konat za účasti zahraničních
lékařů pod hlavičkou občanského sdružení Život
a zdraví v termínu: 18. 8. – 1. 9. 2013. V případě zájmu o jeho zorganizování ve vašem sboru (mimo
tento termín) pro minimálně 20 účastníků nás kontaktujte na adrese [email protected]. Více informací najdete na: www.lightkurz.cz.
Organizátoři
35
Z vašich dopisů
Z vašich dopisů
Mušličky a písničky
V rohu mého psacího stolu zůstalo ležet několik
prostých mušliček, které jsem si přivezl od moře.
Vím, že tam nepatří, měl jsem je už dávno uklidit,
ale… Těch omluv a výmluv, které jsem měl, bylo
již dost, ale mušličky tam stále leží. Proč? Ony mi
prostě na tom stole nevadí, ba právě naopak, jsou
mi milé. Pokaždé, když se na ně zadívám, ozve se
mi v hlavě melodie nějaké písničky a s ní řada pěkných vzpomínek. Mušličky a písničky – jak to spolu souvisí?
Letos v září jsme se s manželkou, tak trochu
z protekce, přifařili k zájezdu SoNS (sdružení odvážných nepřátel samoty) do Bulharska. Byla to
velká akce, dva plné autobusy, téměř 100 účastníků. K našemu uklidnění přispělo zjištění, že nejsme jediným manželským párem, který se této
akce zúčastnil. Jsme velice vděčni, že jsme tam
mohli být a nahlédnout tak pod pokličku další církevní aktivity, která není tolik známá.
Důvěrně jsme s manželkou poznali řadu táborů
dětí a mládeže, oceňuji biblické týdny pro dospělé a děkuji Pánu Bohu, že se dnes takovéto akce
mohou svobodně konat. A opět jsme u těch mušliček, posbíraných na pláži. Připomínají mi krásu
moře a tamní přírody, ale říkají mi ještě daleko
víc. Z každé mušličky jako by zněla jedna z těch
mnohých nádherných písniček, které jsme tam
zpívali. Po snídani jsme se všichni sešli v zasedací
místnosti, kterou nám dal hotel k dispozici k ranní pobožnosti a zpěvu. Texty písní byly promítány
na plátno a každý je mohl snadno číst. Doprovázely nás varhánky a dvě kytary. Zpívalo se tak
dlouho, dokud byla chuť. Ty písně nás pak provázely na pláž i při všech procházkách.
Stejné setkání bylo také po večeři: zamyšlení
nad Božím slovem, práce ve skupinkách, modlitby
a opět písně. Účast byla naprosto dobrovolná, ale
místnost byla vždycky plná. Témata byla tak aktuální, že se o nich diskutovalo i přes den. Melodie
i texty písní, které nám zněly v uších, podvědomě vytvářely nejen dobrou náladu, ale především
atmosféru přátelství a sdílnosti. K projevování
praktické, láskyplné pozornosti nás vedla hra na
anděly. Každý měl jednoho svěřence, kterému se
snažil, jako dobrý anděl, udělat něčím radost – samozřejmě inkognito.
Nevím, jestli při této akci vznikla nějaká nová
přátelství, která by později mohla vyzrát v manželství, ale vím bezpečně o mnoha lidech, kteří během
tohoto pobytu velmi utužili a upevnili své přátelství
s Ježíšem. A není divu. Při společných setkáních
jsme mnohokrát jasně cítili přítomnost a působení Ducha svatého. Jemu tedy především patří díky
a chvála. Chci však poděkovat také organizátorům,
konkrétně bratru Aleši Zástěrovi a bratru Petru
Tržilovi. Nebýt jejich pečlivé přípravy a maximální péči, kterou věnovali všem účastníkům, zřejmě
bych ty mušličky už dávno uklidil. Díky Bohu, dosud mi ty krásné písničky znějí v uších a jsou takovými prostými modlitbičkami vděčnosti.
J. Veselý
Oznámení
Zbor Martin
Náš zbor bol založený začiatkom októbra roku
1926 a tvorilo ho 15 pokrstených členov, čiže od jeho
založenia je to už 86 rokov. Za celé toto obdobie bolo pokrstených 163 bratov a sestier. Z iných zborov
36
k nám prišlo 45 nových členov a podaním ruky bol
prijatý jeden člen. Do iných zborov odišlo 65 členov a z rôznych iných dôvodov ďalších 27. Za celé
toto obdobie odišlo na dočasný odpočinok 43 spoluveriacich. V súčasnosti nás je v zbore 89. Vekovú
Advent 11/2012
oznámení
hranicu 80 rokov prekročili 4 bratia – Fúčela
Dobroslav st. – 87 rokov, Zima Víťazoslav – 86,
Muntág Jozef – 86, Fúčela Milan – 81 a 3 sestry –
Kralovanská Elma, Chvojková Vlasta a Muntágová
Mária. Ďalších osem členov dosiahlo či prekročilo
vek 70 rokov – Haluska Štefan, Markusová Amália,
Hučko Michal, Kmoštinec Karol, Sucháčová
Jaroslava, Veselovská Magdaléna, Husáriková
Anna a Hučková Pavla. Päť sestier a dvaja bratia majú od 60 do 65 rokov – Balabánová Anna,
Šemlová Anna, Smažilová Mária, Grešová Marta,
Lörincová Mariana, Greš Ján a Záborský Pavol.
Prajem Vám, aby Vám Pán Boh daroval krásnu,
bohatú jeseň, sladké ovocie, veľa teplých slnečných
lúčov a napokon do vena večný život.
Prajem všetkým starším bratom, sestrám, mladým, školopovinným, deťom a priateľom, aby
v poznávaní Pána Ježiša rástli a odovzdali sa mu vo
všetkých záležitostiach, v časoch i nečasoch.
Ostatným spoluveriacim v našom zbore prajem, aby milujúci Pán Boh viedol celé toto milé
zborové spoločenstvo veriacich svojou cestou,
cestou víťaznou k bránam nebeského Jeruzalema.
Z Kroniky zboru Dobroslav Fúčela st.
Sbor Holešov
Sbor v Holešově oznamuje, že z důvodu prodeje naší budovy se mění adresa, kde se konají naše
sobotní pobožnosti, a to i nadále v původním čase
o půl desáté. Jedná se o budovu Jednoty bratrské
v Holešově na ulici Nerudova 320.
GPS: 49° 19´ 55,676´´ N / 17° 34´32,781´´ E
Po zakoupení nové budovy a jejím otevření vás
budeme informovat. Už teď se těšíme na vaši návštěvu v naší nové modlitebně.
Členové sboru Holešov
Sbor Vrbno pod Pradědem
V měsíci listopadu prožívají významná životní
jubilea sestra Denisa Hoffová (40) a sestra Anička Novotná (75). Myslíme na ně na modlitbách
a přejeme jim, aby je Pán i nadále vedl a žehnal jim
v jejich životech.
Sbor Vrbno pod Pradědem
Advent 11/2012
Životní jubileum Adolfa Šlosárka
V našem sboru
se v červnu 2012
dožil významného, kulatého výročí devadesáti
let náš bývalý kazatel bratr Adolf
Šlosárek.
Po 32 letech intenzivní práce ve
svěřených sborech ukončil před třiceti roky svou kazatelskou
práci na plný úvazek, ale „ruce do klína“ dosud
nesložil. Rovněž „devadesátka“ jej zastihla ještě
při aktivní duchovenské službě klientům v pečovatelském domě Efata ve Zlíně-Malenovicích, jehož je i on sám obyvatelem.
Od 23. listopadu 1945, kdy byl spolu se svou
manželkou Vilmou pokřtěn, se jeho život odvíjel
zcela v Boží režii. Jak sám píše v knize vzpomínek
na svou životní cestu, při výzvě předsedy Evro-Africké divize na konferenci v roce 1947 v Praze
k mladým lidem, kteří by chtěli zasvětit své životy službě v Božím díle, nemohl jinak než povstat
a dát Bohu slib věrnosti. „Co jsem v té chvíli prožíval, a zvláště pak při modlitbě bratra Beacha, se nedá vyjádřit slovy. Byl jsem přesvědčen, že Pán volá
do svého díla konkrétně mě,“ čteme o jeho vyznání, které odstartovalo jeho kazatelskou dráhu.
Postupně pracoval ve sborech Plzeň, Gotwaldov – Zlín, Prostějov, Ostrava, Frýdek-Místek a po
odchodu do důchodu pak byl ještě v Kateřinicích
25 let aktivně činný jako vysvěcený kazatel po boku mladých kazatelů na Valašsku. Všude, kde spolu
se svou manželkou pracoval jako kazatel, zanechal
v srdcích lidí nesmazatelnou stopu člověka milujícího Boha z celého srdce, spoléhajícího bezmezně na
jeho moc. Jeho modlitební zkušenosti byly a dodnes
jsou velkým požehnáním a povzbuzením pro ty,
kteří je s ním prožívali.
Přejeme mu i do dalšího života Boží ochranu,
požehnání a nové živé zkušenosti s Boží mocí.
PS
37
Podmínky inzerce: Cena inzerátu je 0,50 Kč (2 c) za znak nebo 7,50 Kč (25 c) za cm2. Platba probíhá na základě fakturace. Vyčkejte prosím, až vám bude faktura zaslána,
neposílejte platby předem. Obálku s odpovědí na inzerát podaný pod značkou je nutné označit v levém spodním rohu číslem inzerátu. Odpovědi na inzeráty označené
ČR vyřizuje Advent-Orion Praha, odpovědi na inzeráty označené SR nebo SK vyřizuje Advent-Orion Vrútky. Redakce si vyhrazuje právo rozhodnout o vydání inzerátu.
Jitřenka 2013
…milost ve vztazích
S Božím slovem na každý den
Již tři roky se v průzkumech shoduje více než 90 % populace na tom, že největší životní hodnotou je spořádaná rodina s věrným partnerem. Tato touha
je v ostrém rozporu s realitou, která je charakterizována nefunkčními rodinami
a následnými rozvody. Často můžeme slyšet stesky na narušené vztahy i v křesťanském prostředí. Proto bylo navrženo, aby se církev na různých úrovních příští
rok věnovala tématu péče o vztahy v rodinách. Jedním z projevů tohoto nasměrování je i vydání
jitřenky zabývající se partnerskými a rodinnými vztahy, která nás bude provázet každý den v roce
2013. Najdete v ní úvahy od mnoha autorů, které jsou věnované teologickému vymezení rodiny,
stvoření člověka, biblickému zdůvodnění partnerství, ale také myšlenkám o samotě, o touze člověka po společenství a o smyslu života, který je postaven na službě a nesobecké lásce k druhým.
14 x 22 cm, brožovaná, 328 stran, 168 Kč
Ponúkame ubytovanie pod Vysokými Tatrami v Kežmarku, Hradné Námestie 24. Cena na osobu/noc: 1. 5. – 30. 9. – 4,- €; 1. 10. – 31. 3. –
6,- €, v zime do 5 osob 7,- €. Kontakt: e-mail: [email protected], ďalšie info nájdete na http://kezmarok.casd.sk/?page_id=155, telefón:
00421(0)524 525 957, mobil: 00421(0)908 986 907
SR 121101
Ponúkame ubytovanie v horskej chate na Donovaloch v oblasti Nízkych Tatier. Ideálne prostredie pre milovníkov horskej turistiky,
cyklistiky a lyžovania. Kapacita chaty je 19 osôb, cena podľa sezóny od 4 do 6 € osoba/noc. Viac info na http://bb.casd.sk/sl10.htm
Kontakt: Róbert Rusnák, 0905 991 757, e-mail: [email protected]
SR 121102
Nabízíme ubytování v novém penzionu nedaleko přehrady Pastviny v Orlických horách. Vhodné pro mládežnické pobyty, zimní
i letní sborové dovolené. Kapacita 14 lůžek. Bližší informace na tel.: 734 510 794, www.penzionupastvin.cz,
e-mail: [email protected]
ČR 121103
Ubytování v Karlových Varech! Příjemné dvou a třílůžkové pokoje s vlastním soc. zařízením, TV, SAT, Wifi. Společná vybavená
kuchyňka. Cena: 1. noc 350 Kč os., 2. a další noc 300 Kč/os. Informace: [email protected], tel.: 775 320 500 – Petra Čapková,
www.ubytovanikv.zde.cz
ČR 121104
Nabízíme ubytování pro rodinu nebo skupinu do 6 osob v rodinném domě, který je před rekonstrukcí, v jedné z nejoblíbenějších
lyžařských oblastí, v Karlově pod Pradědem – vzdušnou čarou vzdálen 7,5 km od nejvyšší hory Jeseníků – Pradědu, 13 lyžařských
vleků od 300 do 800 m. Dům je situován pod lyžařským vlekem (do 50 m) a čtyřsedačkovou lanovkou (do 100 m). Topení v domě
je lokální, v krbových kamnech. V blízkosti domu je pizzerie, spousta restaurací. Cena za osobu na noc je 200 Kč, příplatek 100 Kč
v případě ubytování na 1 noc nebo víkend. Děti do 6 let bez nároku na lůžko zdarma. Kontakt: 602 566 101, 606 705 124.
Objednávky: [email protected]
ČR 121105
Nabízíme pronájem domku 3+1 s větší zahradou – na vesnici. E-mail: [email protected], tel.: 732 136 623.
Advent, časopis Církve adventistů s. d. v ČR a SR, číslo 11/2012
11x ročně vydává nakladatelství Advent-Orion, spol. s r. o.
Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, http://www.adventorion.cz
Registrační číslo MK ČR 6982, ISSN 1210-3365
Vychází: 14. 11. 2012
Objednávky v ČR: Roztocká 5, 160 00 Praha 6
Tel.: 233 321 621; 603 553 628, e-mail: [email protected]
Objednávky v SR: Šafárikova 9, 038 61 Vrútky
Tel./fax: (043) 428 26 70, e-mail: [email protected]
ČR 121106
Odpovědný redaktor: Dan Hrdinka
České příspěvky můžete zasílat na e-mail: [email protected]
Slovenské príspevky a inzeráty môžete posielať na e-mail:
[email protected]
Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí.
Redakce si vyhrazuje právo dodané příspěvky krátit.
Foto na obálce: Edwin Manuel Garcia, ANN
Vytiskla tiskárna ARTRON, s. r. o., Boskovice
Technická redakce: JUPOS, s. r. o., Ostrava
Via Dolorosa
Samuel Martasek
Tato sbírka básní patří mezi výjimečné tituly našeho nakladatelství. Není
mnoho knih, které vyvolávají tak hluboké pohnutí nad cestou Ježíše Krista na
kříž. Autor je nám na této cestě zkušeným průvodcem a zároveň zasvěceným
svědkem a vykladačem. Při svém misionářském působení v Jeruzalémě sám nesčetněkrát kráčel v Kristových šlépějích po Via Dolorosa až ke Golgotě. A vždy velice toužil po tom, aby tato cesta se čtrnácti zastaveními nebyla pouhou atrakcí
pro turisty, ale místem, na kterém by si uvědomili a procítili, že i za ně zmučený
a obětující se Boží Syn podstoupil utrpení a potupnou vykupitelskou smrt.
Osobní a hluboce duchovní vyznění básní dokreslují působivé ilustrace Jana
Bárty.
10×18 cm, vázaná, 120 stran, 128 Kč
Objednávky z České republiky:
e-mail: [email protected], tel.: 233 321 621, 603 553 628
Objednávky zo Slovenskej republiky:
e-mail: [email protected], tel.: 043 / 42 82 670, 0918 493 713, 0903 451 398

11 / 2012 - Advent-Orion časopis Advent

Transkript

Podobné dokumenty

Ordinace žen_2015_2 příloha.indd

Perutě od obzoru k obzoru

starovičský zpravodaj

Biblické odpovědi křesťana na otázky svědků Jehovových (58 str. v

verný až na smrť