stáhnout e-knihu

Inka Machulková
BARVY
BARVY
Inka Machulková
BARVY
Praha 2016
Kniha byla vydána za přispění
Ministerstva kultury ČR
Copyright © Inka Machulková (dědicové), 2016
Czech edition © dybbuk, 2016
ISBN 978-80-7438-145-4
BA R V Y
Motto:
Kolik zlomků světelné vteřiny
je odsud k místům
tak přesně určeným
nezrušeným údivem?
JÍZDNÍ ŘÁD
Čekáme;
v protisměru se rozjíždí
nákladní vlak.
Na koncové stupačce železničář.
V bezpečí ještě zpomalených kolejí
zadívá se muž jinam:
Pouze tam přítomným
pohledem.
–––
Náš vlak se rozejel.
V protisměru.
11
***
Ulicí krásných nespavostí
až k usínání
se ke mně vracíš
Až k usínání
jen pro mě jménem zřetelný
ztrácíš se v ulici
krátkých nepravostí
Vracíš se
Zakřiknout fotografický zvyk
12
PRAŽSKÉ KRÁLOVSTVÍ
Zas jedna nespaním zkrácená noc,
ale ještě žádný sen.
Hluk zvenčí roztrhne tmu
a zanechá vzpomínku
(sešrotovali jen ten náklaďák):
Předjížděl nás cyklista,
v nosiči pod sedlem měl zaklesnutou
náruč
jarního vrbového proutí.
„Hele, hele,
kočičky z prdele!,“ zvolal král Ubu
a šofér předejel můj úžas.
13
ŽÁDNÁ MORANA,
(pro františku; už bez ní)
její dcerky:
Smrti holky, pouchlety
a pentlemi ozdobené,
z uschlých stromečků od Vánoc
dětskými prsty vyrobené,
do potoka vhozené.
A voda je odnáší dál
a dál,
až v ledové tříšti vystydne
její čaj.
U stolu,
v její kuřimské kuchyni.
Je tady s námi,
ještě rok.
Vidí už,
kam ji odnášejí?
Jsou dětskou písničkou, panebože,
zdobené.
14
JEVIŠTĚ
(pro autorku e. g.)
Při televizním interview
sedí na gauči
vprostřed svých plyšových mazlíčků.
Pod sukní sekyrku.
Pilinami pak zasypává krev.
15
LISTUJI USÍNAJÍCÍ TELEVIZÍ,
vtíravou hymnu
si z uší vymnu:
Konečně sama.
S mým prvním slovem
Ne – ne – ne
16
POKAŽDÉ JINÝ OBRAZ HOR
Nebe, když modré, ve výšce křižují
bílé stopy letadel
s mou dlouhou
jednoduchou touhou.
Přesahuje souběžný verš.
(22. 3. –12. 4. 2010
klinika berchtensgadener land)
17
DOPOSUD?
Lampy svítí
na noční skutečnost
mezi mosty: Zpod železničního
připlouvají labutě.
V potyčkách o kusy pečiva nerozlišují,
kdo jen přihlíží
a kdo je jim hází.
Turisti odcházejí,
po mostě projíždí vlak
a pražce na mostě rozkládají
jeho jedoucí hluk.
Jen v uších je ještě natřikrát
slyšitelný luk.
18
Ale zbytečné představy lučištníků:
Lampy zhasly, v civilním svítání
soběstačný Hrad.
Jak labutě ve svých
doposud zapomínaných snech.
(praha, listopad 2009)
19
NEDĚLITELNĚ
Atom je v jádře dobrý
služebník.
Člověku plnému
chyb
s opakovaným významem:
„Fukušima v mé řeči
znamená Ostrov štěstí,“ doplní Yohko
s lehkým úsměvem můj epigram.
(březen 2011)
20
POČASÍ
Sedím u okna,
severovýchodní směr:
Stejná noc jako v Praze?
Zvenčí je slyšet déšť.
V kavárně Louvre na Národní
je stůl s lidmi, které znám,
a rozsvícený čas.
Přisedám; v přivírací hodině
vpuštěný host.
Vrátí je do představ,
které o mně mají?
(mnichov, květen 2012)
21
V DOLNÍ LOPATECKÉ
vykopal otec na zahradě
zbylý kus kořene.
Výhonkem k němu přirostlý
klíč.
Bez domu.
22
***
Za okny strom
ve výšce vidím
větve
Odlistované tajemství
23
MALÁ SKUTEČNOST
Plechový dětský glóbus.
Zbyl tady
a v odřené modři oceánu
zvolna rezaví…
Kondenzačními výpary
oblétajících letadel.
24
KAM
Na plocho vyražený
z plastiku,
přibližně velký jak moje dlaň,
vypadl z výplně v transportní kartonáži:
Směrovací kůň.
V profilu zachycený cval,
šipkou své hlavy ukazuje
na křídla poštovních letadel.
(mnichov 2012)
25
NOVOROČNÍ OKNO 2012
Vletěl k nám,
do pokoje,
malého pro jeho zespodu ještě bílá
rozepjatá křídla,
proletěl vánočními vrstvami a vrážel
do našich přípitků pod nízkými stínidly
rozkymácených lamp –
Uhýbala jsem,
teď sama v pokoji,
když ode zdi ke zdi hledal
jak usednout na úzké rámy
a řady knih…
Čeho se venku bál?
Nedorostlý démon svobody slov.
26
MICHALOVI
Naděl se tady anděl.
Počítalo se s ním,
ale v jiné podobě.
27
PŘESÝPACÍ SEN
Okoralé rty a v očích
písková zrnka ospalků:
S kým jsem na poušti
strávila svůj sen?
Až k rozespalé kávě mě provází
nezřetelný obličej.
Nechtěl být na poušti sám.
28
TRAMVAJ
(viole fischerové)
Kdo mě jen poslal
do toho snu,
do zbylé části vypíchnutého předměstí?
Přes domy nevidím z návrší
na dlouhé odpoledne.
Vystoupím z tramvaje, s ostatními
zabočím za roh.
Ulice klesá k nároží, a kteří teď
se mnou přijeli, vcházejí do domů
a dveře za každým zapadají
do klidu fasád s barvou pískovce.
Nezdobené a zašlé, ukazují mi
svou přívětivou podobu:
Na rohu u domu hrají si děti
a slepá bába tápá,
hledá ty ostatní, a matky se z oken
s dětmi smějí.
Zamávám na ně; nedohrají
29
a vbíhají do domu, dveře zapadnou
a okna se zavírají.
Černá skla do tmavého prázdna.
„To bude chodba,“ řeknu si,
„a neznají mě,“
a za rohem jdu dál.
Je teplý den;
ulice stoupají, mám žízeň,
chci k tramvaji,
ale ulice klesají za rohem,
zkrácené do řady domů
uzavřených pískovcem.
Žádný strom.
Ani tráva.
Kterým detailem je kódovaný
můj sen –
–––
Vložený den, a v noci
podobně znova:
30
Je bezmračné odpoledne
se stejnou barvou
domů bez čísel,
nahoru k rohu
a za rohem dolů
ulicemi beze jmen
pohybuji se v pasti stejných slov.
–––
Nečekaná, teď
úsměvem přejde ulici
a uklidní můj verš:
„Jdu taky k tramvaji,“ řekne
a v chůzi si navyklým pohybem
upraví vlasy.
Já pár kroků za ní;
ta neuvěřitelná podoba mi brání
jí nevěřit.
Ale za rohem
raději si se mnou zapálí
a začneme se smát.
31
Možná, že ví jak rozlousknout ten kód
a ještě se jí nechce.
Ani ve snu ji nenapadne
mi ho prozradit.
(zapsáno v lednovém dnu 2011)
32
NUSELSKÁ ZKRATKA
(romanu erbenovi)
Ulice knížat tu křižují
ulice králů –
Odskočili si:
Do Jamrtálu.
Obyvatelé tu vyvenčují rodokmeny
svých psů.
33
2013
Sníh je bílá
zimní voda na větvích.
Aby bylo vidět:
Noc je těžká tma,
na očích.
Březen je úmor bílý.
(doplněno z deníku 2)
34
MINULA SPOUSTA
NESTEJNÝCH LET,
která se sobě podobala
vedlejšími účinky.
Minula spousta
nestejných let
na stejné adrese:
Tak jinačích pro něj z nich dvou.
Na stejné adrese
pro každého z nich
zbyl tady ve vedlejších účincích
jinačí smích.
(doplněno z deníku 2)
35
DRIVE – IN – CINEMA
(evě kay-štádlerové)
V pravé poledne
nic mi tu nepřipomene
ten film a song
V pravé poledne.
V Portage la Prairie
ze stříbřidlem zvětšených bání
kostelíka
se rozduní nahrávka zvonů z katedrály
a hlaholem až k horizontu
rozvlní rovinu Manitoby – –
Až v tichu uvidím
domek poblíž: Do šeda zubožený,
za oknem děti, tvářemi na skle
přilepené. Obrázky vybledlé,
matkou vkládané do sepraných
modliteb.
Zšedlými šátky obmotaná
vybíhá a vybídne nás
jít s ní.
36
Eva se vyzná:
„Ukrajinka,“ šeptne mi, „chce
nám něco ukázat,“ a jdeme se ženou
ke keři,
který rozhrne:
„Look at it, ladies! Aren’t they
beautiful?“, a v očích opakuje modrou
krásu tří vajíček v hnízdě.
Pak uzavře zas keřem vchod.
Eva jí podá odhadnuté vstupné
a sjíždíme zpátky k higway.
Eva to pozná.
Za námi kulisa k filmu
příliš krátkému pro nějaký song.
37
BARVY
Říkají v Bavorsku,
že dům nic neztratí;
snad mají pravdu,
doplněnou mou zkušeností:
Ale zapomene,
kam to dal.
Pomáhám,
hledám ty drobnůstky:
Měly by být červené;
jen mi jich přibývá,
až byt by byl celý červený.
A hledání začíná
znova.
Zkusím to se zelenou, je zdravá
pro oči,
říkají všude.
38
Jdu koupit barvu,
ale je vyprodaná.
Všude:
V záplavě černých vod
je zpola utopená.
(z deníku 2 – verze z 3/6 2013)
39
INU JÓ
Tolik básníků
v tak malé zemi!
Stalo se mi kdysi,
že jsem od prodavačů v pražských
Kotcích
za básničku dostala pytlík brambor.
Dneska si říkám:
Kéž by tak básníci mohli zaplatit
svými verši,
když jsou bez peněz –
V tak malé zemi
pěstují raději básníci
v předměstí brambory.
(opraveno podle verze ze začátku
roku 2014)
40
MNICHOV 2013
Z nadmořské výšky balkónu
sleduji vítr ve stromech
jak odnáší kouřové obtisky dnů:
Ve zprávách klišé
jak mediální lišejník
obrůstající svět.
Kde jsou ty stromy? Snědly je
domy? Archeologové vykopávají zbytky
v zastavěných jamách po bombách.
Z nadmořské výšky balkónu
vidím Isar;
řeku, kde nedávno pod jezem našli
bombu
z válečných let.
Nevybuchlou skutečnost.
41
JINÁ ŘEČ
Stmívá se ve stromech
i doma. Nerozsvítím.
V úzkém prostoru dětské vzpomínky
svítí do zatemněné tmy
jen stupnice přijímače;
někdo se chopil slova
a udělal z něj skřek.
Jeden za druhým.
„Ježíšikriste,“ všeptla maminka
a v úzkém průvanu dětské vzpomínky
přitáhl otec pevněji deku
kolem mě –
Jiné město
a jiná řeč:
Nemluv mi do toho,
když seřizuju hodinky
na letošní čas
(mnichov 2013)
42
***
Slunce klesalo za střechy
protějších domů
a vítr odnášel představy
z večerních mraků
Rodící se ještě ne draci
jak slibný začátek
mizí mi v přítmí
do dalekých barev Východu
Zbytek je ústní podání
V nepřesném překladu
bez rýmu žádná legrace
(z deníku 2, verze z 23/7/2013)
43
ZPRÁVA ZE ZÁŘÍ
(pavlovi)
Až do tmy jsou moje okna
televizní obrazovky.
Útržky příběhů a cizí cíle mizí
z mého dohledu,
jak auta a cyklisti míjejí lavičku,
kterou obsadil.
Bezdomovec,
přikrytý spánkem a zimníkem
pro každé období.
Neznám jeho přání.
Nemám zdání,
co jemu se zdá,
když cizí cíle mizí
v mojí televizi.
Sejdu dolů.
44
Čím se mu bez
domu podobám?
Nežebrám o cizí sny.
(mnichov 2013)
45
ANI Ň
Mezi slepými jednooký
králem
Tak dlouho,
dokud mu je nevypíchnou
Ale co se změní
když epigramem doplním
to rčení –
(deník 2 verze ze srpna 2013)
46
RŮZNÝMI DVEŘMI
SE DÍVÁM
DO NORSKÝCH LÉT
Motto:
V přílivu letních snů
zahlédnu odrazy
norských krajin.
Zeslábly vzpomínáním.
Na nás.
(Probuzení hráči, dybbuk 2010)
TIME – TABLE
Ubývá cukru
už osmý den
sladím si kradeným
devátým
Zapíjím kávou ten rým
Černá a hořká mi
na jazyku sládne
Dodneška ze šálku
z norské LARVIK LINE
51
DVACÁTÉ STOLETÍ
V dánském létě 91
našla jsem u vetešníka
na ostrově Møn
černobílou nepopsanou pohlednici:
Snímek pražské synagogy
z předválečných let
V červeném a zlatém létě
končícího století
černobílá pohlednice
Na ostrově Møn
Dobrý prodavač
svou nejistotu překryl úsměvem:
„Pošta je naproti,“ dodal.
52
PŘIPOJENÁ VZÁLENOST
Mléčné rozměry mlhy
obsáhnou ulici.
Odhaduji vzdálenost:
Padesát metrů k balkónu naproti
s rodinkou beze jména.
K spřátelení s nima
patnáctset kilometrů;
v campingu v norském Fyresdalen,
když vymýváme zbytky mléka
z vratných lahví.
Z té rozbité zbyl ve spacáku střep.
(doplněno z deníku 2)
53
KRISTIANSAND
V přístavu psaném v deštivém ránu
bývalý námořník zadupal protézou
na mé rozespalé dítě –
bylo mu sedm let.
Dětskými dřeváčky mu dupnul
odpověď
a přístavní hlouček se v dešti
rozesmál:
Jakoby nad mojí provinilou
vzpomínkou
na gumového námořníka.
S ukousnutou nohou.
54
BJØRNDALEN
Blízko kopce druhý, mezi nimi
vzdušnou čarou třicet metrů mezi
námi: Chtěl mít svůj, můj
povyrostlý syn. Sednem si a
mezi námi
jen dopolední vzdušný stůl:
U něj si povídáme.
Ticho je důvěra mezi kopci.
55
SUVENÝR Z PEER GYNT VEIEN
Mlha je probudí povzbudí
je k existenci
a zdají se být jak břichatí
tak tencí trollové teď
zvědaví:
Koupíš mě?
56
HARDANGERVIDDA, LETNÍ RÁNO
Před chatou ze země vyčnívá,
z potrubí odštěpená,
vzpřímená trubka.
S kohoutkem.
Otevřu,
a voda vytéká,
do vodorovna zlomená:
Půl metru vodorovně,
než překoná sílu větru
na náhorní rovině
a vodosvisle stéká
do mé dlaně.
Abych se mohla umýt
samozřejmým zázrakem.
57
AMULET
Jen sám tu prodává
tmavovlasý Sám
amulety sobí salám sobí
kůže u silnice
na sever
Daleko od svých
v studených nocích
zapíjí samotu Mladý Sám
bez hřejivého klína
své ženy
Ráno zas prodává
sobí kůže sobí
salám a
amulety proti zlu
Tři roky ještě vzdálený
je vítr z Černobylu
58
V ZÁLIVU FJORDU
voda zívá
Mívá takové chvíle
Přestanu tedy o ní psát
Na co teď čeká
59
CHYSTÁ SE K PODZIMU;
zatížím auto kameny
od jezer
a podpisem v recepci připevním noc
před naším odjezdem.
Na zádi balvanů
za vřesem zfialoví den.
Kolikátý?
Hlavu mám na paměť
a srdce na vzpomínání.
60
PŘEPLAVBA
Dva cizí
při snídani na lodi.
Dva stoly mezi nimi.
Nemůžou víc
než pohledem:
Zachytí její oči svýma,
tak modromodrýma,
a vyzývá:
Jejich je jen pár vteřin.
Jen pro ně
je to víc.
(doplněno z deníku 1)
61
Z TELEMARKU
samorostlá hůl,
nalezená v lese:
Šel tudy strom.
O jeho v předsíni odloženou hůl
se podpírá zdejší byt.
62
JAKO BY JINDE
nechutnala voda tak,
jako chutná tady!
Jako by jinde nezpívala po svém
řeč –
Jako bych jinde se zdráhala psát
o tom, co je tady:
Abych to neztratila.
63
ZPRÁVA O KNIZE
Inka Machulková (1933–2014) si svou poslední básnickou sbírku zkomponovala z valné
části sama. Jde o verše z posledních pěti let jejího života, tedy o ty, které napsala po vydání
sbírky Probuzení hráči (dybbuk, 2010). Do tisku však Barvy již jako celek připravit nestihla,
a je nutné říci hned na začátku, že definitivní
podoba této sbírky je výsledkem rekonstrukce, při níž jsme vycházeli z několika pramenů. Tím nejdůležitějším byla pochopitelně písemná pozůstalost Inky Machulkové, uložená
u její rodiny v Německu. Zásadním vodítkem,
které jsme se snažili maximálně respektovat,
byl autorčinou rukou sepsaný obsah zamýšlené sbírky, tedy seznam vybraných básní v daném pořadí a také rozčlenění do dvou oddílů
opatřených motty. V pozůstalosti se našly rovněž dva neúplné konvoluty kopií a strojopisných přepisů jednotlivých básní. Právě díky
existujícímu obsahu, strojopisným kopiím, ale
také několika zápisníkům se podařilo (až na
65
báseň začínající slovy „Za námi barvy…“ z norského cyklu, která měla následovat za básní
„Přeplavba“) zrekonstruovat celou sbírku tak,
jak ji autorka pravděpodobně plánovala.
Na tomto místě bychom rádi podali alespoň
krátkou zprávu o písemné pozůstalosti Inky
Machulkové, jak jsme ji díky ochotě básnířčiných příbuzných měli možnost prostudovat
v létě 2015. V pozůstalosti se vedle rodinných
materiálů nacházejí různé verze i fragmenty
sbírek Neúplný čas mokré trávy (Host, 2006),
Jako Šimi odpouštíme (Studánka, 2008), Za­­
mkni les a pojď (Host, 2009) a již zmíněné
sbírky Probuzení hráči. V mnoha případech
jde o duplikáty – najdeme tu autorčin strojopis s opravami, ale i kompletní počítačové přepisy sbírek pro nakladatelství Host a dybbuk,
vytištěné na listy papíru, do nichž Machulková
zaznamenávala případné korektury. Za zmínku stojí také dosud nepublikované německy
psané povídkové cykly Oder Umgekehrt a Das
Herzklopfen Café, které vznikaly v osmdesátých letech. Německé texty se podobně jako
české básně objevují v mnoha variantách a kopiích. Součástí pozůstalosti je rovněž větší korpus korespondence, kterou lze časově vymezit
60. léty 20. století a rokem 2013, výstřižky publikovaných textů, průklepy posudků pro časo66
pis Tvář z let 1964 a 1965, průklepy scénářů
pro poetickou kavárnu Viola a zvukové nahrávky s rozhlasovými pořady.
Jak už bylo naznačeno, důležitou roli při sestavování poslední sbírky sehrály básnířčiny
zápisníky. V pozůstalosti jich je celkem patnáct
a zahrnují období od konce čtyřicátých let do
roku 2013, vedle toho se našly další tři sešity,
obsahující přípravné fragmenty dopisů i básní.
Teprve v těchto sešitech, mezi záznamy často
věcné, praktické povahy, jsme dokázali dohledat řadu variant i konečných verzí básní, avizovaných sice v obsahu, ale mezi strojopisy nepřítomných. Mnohokrát nám zápisníky pomohly
i při rozhodování, která z variant konkrétní
básně je ta poslední, resp. kterou sama autorka považovala za nejzdařilejší – v několika případech se sama vrátila zpět k verzi předešlé.
Řada básní byla ještě za autorčina života publikována v časopisech Host a Prostor Zlín. Časopis Host (č. 8/2012) obsahuje soubor nazvaný
Abych to neztratila, (básně „Time-Table“, „Dvacáté století“, „Kristiandsand“, „Bjørndalen“, „Suvenýr z Peer Gynt Veien“, „Hardangervidda“,
„Letní ráno“, „Amulet“, „V zálivu fjordu“, „Chystá se k podzimu“, „Z telemarku“ a „Jako by jinde“) a k němu dále přiřazené básně „Malá skutečnost“, „Naděl se tady anděl“ (v našem otisku
67
jako „Michalovi“), „Nedělitelně“, „Novoroční
okno 2012“, „Kam“, „Doposud?“, „Přesýpací
sen“ a „Počasí“. V Hostu č. 9/2013 jsou v souboru nazvaném Ulicí krásných nespavostí otištěny
básně „Mnichov 2013“, „Jiná řeč“, „Jízdní řád“,
„Ulicí krásných nespavostí“, „Minula spousta
nestejných let“, „Pražské království“ a „Slunce
klesalo za střechy protějších domů“. V časopise Prostor Zlín (č. 2/2013) jsou otištěny básně
„Inu jó“, „Drive-in-cinema“, „2013“, „Dva cizí…“
(v našem otisku a v zápisnících s názvem „Přeplavba“), „Bez názvu“ /Žádná Morana/, „Velká
sestra malýho dítěte“, „Říkají“ (v našem vydání
s názvem „Barvy“), „To rčení“ (u nás jako „Ani
ň“). Pouze v zápisnících byla nalezena báseň
„Připojená vzdálenost“.
Jednou z otázek, na kterou se nám nepodařilo nalézt jednoznačnou odpověď, bylo,
zda Inka Machulková skutečně měla v úmyslu sbírku nazvat Barvy, nebo zda to byl jeden
z mnoha variant­ních názvů či zda nemělo jít
jen o název prvního oddílu knihy. Po průzkumu rukopisných materiálů jsme se k tomuto
názvu přiklonili, i když z vlastní zkušenosti
víme, jak bylo pro básnířku často problematické a složité pojmenovat celek sbírky. Sjednotili
jsme rozkolísanou interpunkci. Podobně jako
v předchozích sbírkách jsme nakonec sjedno68
tili zápis básní bez názvu tak, aby měly první
řádek psaný verzálkami. Doufáme, že výsledek
našeho editorského snažení se přibližuje tomu,
co Inka Machulková zamýšlela a již nestihla dotvořit, a že by měla z této knížky radost.
Děkujeme synům Inky Machulkové, Janovi
a Marcovi Schmollingovým, a jejich rodinám za
přátelské přijetí a vstřícnost, a také za důvěru.
Michal Jareš, Božena Správcová
69
OBSAH
barvy
jízdní řád
* * * (ulicí krásných nespavostí)
pražské království
žádná morana
jeviště
listuji usínající televizí
pokaždé jiný obraz hor
doposud?
nedělitelně
počasí
v dolní lopatecké
* * * (za okny strom)
malá skutečnost
kam
novoroční okno 2012
michalovi
přesýpací sen
tramvaj
nuselská zkratka
2013
minula spousta nestejných let
11
12
13
14
15
16
17
18
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
33
34
35
drive
– in – cinema
barvy
inu jó
mnichov 2013
jiná řeč
* * * (slunce klesalo za střechy)
zpráva ze září
ani ň
36
38
40
41
42
43
44
46
různými dveřmi se dívám do norských lét
jako by jinde
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
zpráva o knize
65
time
– table
dvacáté století
připojená vzálenost
kristiansand
bjørndalen
suvenýr z peer gynt veien
hardangervidda, letní ráno
amulet
v zálivu fjordu
chystá se k podzimu
přeplavba
z telemarku
Inka Machulková
BARVY
Edičně připravili a doslov napsali
Božena Správcová a Michal Jareš
Korektura Markéta Hofmeisterová
Grafická úprava Jan d’Nan
Tisk Akcent, tiskárna Vimperk, s. r. o.
Vydalo nakladatelství dybbuk (www.dybbuk.cz),
Jan Šavrda, Lamačova 840/18, Praha 5, roku 2016 jako svou 255. publikaci.
Vydání první
ISBN 978-80-7438-145-4