Jednou jsem ve fyzice dostal 23 pohlavků
Transkript
Jednou jsem ve fyzice dostal 23 pohlavků
Jednou jsem ve fyzice dostal 23 pohlavků... říká v rozhovoru náš pan ředitel - Leoš Sekanina Kolik vám je let? 45. Jak dlouho už děláte ředitele? Od 27 let. Na kolik hudebních nástrojů hrajete? Standardně hraju na klávesové nástroje, to je klavír, varhany, elektrické klávesy, umím ještě trošku na kytaru a na dechové nástroje, flétny, klarinet. Jaký je váš oblíbený film? Některé české komedie, české pohádky, z cizích možná francouzské filmy s Pierrem Richardem. Jaká je vaše oblíbená píseň? Z populární hudby třeba od Olympicu „Bon soir mademoiselle“. Jaké máte koníčky? Muzika, sbormistrovství a když můžu tak se rád věnuji rekreačně některým sportům, zimním sportům, lyžování, v létě velmi rád jezdím na windsurfingu. Jaké je vaše oblíbené jídlo a pití? Třeba pečené kuře s rýží, tam není co pokazit a pití, když si po nedělním obědě mohu dát pivo, tak to uvítám, jinak většinou piji černý čaj. Jaká je vaše oblíbená barva? Možná modrá, ale nebráním se ani nějakým červeným, fialovým. Máte nějaké zvířata? Já sám zvíře nemám a zvíře doma odmítám, doma ale přece jenom něco máme, momentálně to jsou pískomilové, potom tam máme larvy nějakých lupenitek a ještě jsou tam v teráriu ploštice ruměnice a zdechlého střevlíka a v akváriu rybičky. Jakou třídu rád učíte? Momentálně v letošním roce raději mladší žáky, co se týče učiva, tak se mi líbí učivo, které probíráme v 6. třídě a potom se mi ještě líbí učivo ve starších ročnících. Nemám momentálně žádnou třídu, kde bych nechtěl chodit, pravda, že do některých jde člověk raději. Jaký je váš oblíbený žánr hudby? Z vážné hudby poslouchám raději hudbu romantickou, případně impresionistickou, z populární hudby poslouchám spíše hudbu ve stylu spirituálu a takové věci. Z čeho máte největší strach? Pracovně mám obavu z toho, aby ve škole všechno fungovalo tak jak má, aby nebyly velké problémy, abychom měli dostatek peněz, dostatek učitelů i dostatek žáků. Soukromě, aby nám všechno doma fungovalo, abychom byli zdraví, ale že bych měl vyloženě z něčeho strach a trápil se tím to asi nemám. Kde jste se narodil? Ve Šternberku. Kde jste byl nejdál? Na severu za polárním kruhem v Norsku, na západě asi v Irsku, na jihu v Řecku a na východě jsem byl nejdál v turecké Ankaře, většinu těch cest jsem absolvoval s pěveckým sborem. Jaký byl váš největší trapas? Božíčku, to já mám co chvíli nějaký trapas, hodně trapasů mám z toho, že si nepamatuji lidi a když ke mně přistoupí někdy nějaká žena nebo dívka a začne se se mnou živě bavit, případně se ke mně žene, že mě bude objímat a já nevím vůbec o koho jde, tak z toho jsou potom trapasy, někdy se to dozvím až po několika letech, kdo to vlastně byl. Čím vás žáci nejvíce naštvou? Nejvíc mě naštvou, když jsou zlí k sobě navzájem a potom mě štvou, když se jim nechce vůbec nic. Jaké funkce jste ve škole už vykonával? Začal jsem jako učitel na prvním stupni, potom jsem přestoupil částečně na druhý stupeň a potom jsem už začal ředitelovat. Co vás na vaši práci nejvíc baví? Když se to daří, když jsou vidět nějaké úspěchy, když je ve škole a nakonec i ve třídě pohoda, klid, dokonce ještě někdy i veselo a tak to potom člověka baví a občas se dají překonat i nějaké nezdary. Jaké je vaše největší přání? Životní nějaké velké přání nemám, mám jen přání splnitelná, která se daří plnit a takové to běžné přání, aby všechno bylo v pohodě kolem mě, to znamená jak ve škole, tak v rodině, tak i s lidma, se kterými spolupracuji. Jaký byl na škole váš nejmíň oblíbený předmět? Možná fyzika, tam jsme měli takového starého učitele, který nejvíc kontroloval naše zápisy a kontroloval naše sešity, za každou tečku, kterou jsme neměli za větou jsme od něj dostávali pohlavek, jednou jsem jich dostal 23. Čím jste chtěl být jako malý? Protože pocházím z učitelské rodiny, tak asi jsem si přál být učitelem, taky jsem chtěl být muzikantem, ale to mi brzo vyhnali z hlavy a nebo po tatínkovi řidičem, takže se mi to v podstatě splnilo všechno. F DulBur Hodiny strachu (3) - Dvojčata Helena Friedlová Když děvčata vyšla na ponurou zahradu školy, zlost a tíživý strach je opustil. Začaly si povídat o svých domněnkách, nálezech a starostech. Jen nejmladší členky klubu, dvojčata Kity a Suny, byly nějak potichu. Nemluvily, jen seděly na kameni obrostlém mechem a koukaly každá na jinou stranu a bylo znát, že v schátralé budově s polorozpadlou střechou bylo přece jenom tepleji. Toho, že jsou dvojčata nějaká nesvá si až po nějaké době všimla Podkova. „Co se stalo, jste nějaké zaražené.” otázala se. Suny se plaše podívala na sestru a pak řekla: „Já si myslím, že ten stín byl duch...” - „Ale prosím tě,” přerušila ji Kity. „Duch to být nemohl. Duch přece neběhá, ale vznáší se. Navíc by se to vymykalo realitě, vždyť duchové už nejsou.” - „Proč by to nemohl být duch? Když by chtěl Peggy a Polární záři vystrašit a nebo je stama odlákat. To, že máš, Kity, ve škole jedničky a Suny trojky, to neznamená, že nemůže mít pravdu.” Do hovoru se vložila i Peggy: „Já si myslím, že bysme se na tu půdu měly podívat ještě jednou.” Suny ale protestovala: „Já si to nemyslím, já si myslím, že by jsme se měly vrátit domů, nechat si to všechno projít hlavou a vrátit se sem třeba zítra, stejně, až se máma vrátí domů a nenajde nás tam, tak dostaneme s Kity zaracha a příště nebudeme moct jít.” - „Víš,” řekla Kity, „jde o to, že se máma mohla vrátit dřív a zaracha dostaneme stejně.” - „Tak víte co,” řekla Podkova, „já pak půjdu s váma a omluvím vás, a pak se za vás zaručím, abyste mohly jít i příště. Ale teď ještě půjdeme na chvíli dovnitř. Tam, co jsme byly ve sklepě, jsem si všimla vzadu ještě nějaké další prostory. Pak se mrknem na půdu.” * Podkova ve sklepě chvílemi cítila podivné mrazení v zádech. Cítila se tam najednou nějaká podrážděná, ikdyž neměla žádný důvod. Minuly bez povšimnutí onen krvavý šrám, který před tím zkoumaly, až došly k velkému sudu, který byl v rohu. Dál vedle něj byla úzká chodba. Její stěny byly obrostlé plísní a z prostoru za ní byla cítit hniloba. „Suny, tu tvoji velkou baterku.” Suny ji bez říkání Podkově podala. „Díky Suny. Teď mě tu počkejte, jdu to tam prozkoumat.” Prošla chodbou, aniž by si rozsvítila baterku, protože k ní ještě dozařovaly baterky Kity a Peggy. Rozsvítila si, až došla do velkého volného prostoru. Uprostřed té místnosti bylo cosi velkého, vypadajícího jako stroj, opředený pavučinami, z poloviny zakrytý jakousi plachtou. V rohu místnosti zapištěla krysa. Podkova si teď připadala ještě podrážděnější, měla pocit, že ji někdo sleduje. Při sebemenším pohybu hlavou viděla pohyb něčeho černého v koutku oka. Když procházela kolem toho podivného stroje, zavadila o židli a něco z ní shodila. Když k tomu přišla blíž, zjistila, že je to starý mokrý kabát, který se už očividně dost rozkládal. Když se ještě více přiblížila, viděla, jak se to v kabátě čímsi bílým hemží. Po větším zkoumání zjistila, že to je hrozná spousta velkých bílých červů a šedých brouků... (pokračování příště) HTML tagy jak na webové stránky Tagy jsou HTML značky s jejichž pomocí lze napsat celou webovou stránku. Tagy označují, co se má s objektem mezi nimi stát. Například tag <b>koprovka</b> označuje že slovo koprovka má být napsáno tučně (i v editačních programech je znaménko B (bold) u funkce pro ztučnění písma). Tag musí být v lomených závorkách <>, které se píší kombinací klávesy alt+klávesy nad ním (tyto závorky jsou tam nakreslené). Tag musí být napsán dvakrát, a to před objektem a za ním. Uzavírací tag musí mít hned za hranatou závorkou lomítko („/“). Do prvního tagu se píší parametry např.: chceme-li aby slovo koprovka bylo napsáno velikostí 14 a bylo zelené, zapíšeme první tag takto: <font size=+2 color=green>koprovka</font>. Slovo font označuje styl písma, píše se do uzavíracího tagu. Slova size a color jsou rozšířením, jak má styl vypadat. Pokud tag nefunguje, může pomoci dát hodnotu do uvozovek: <font size=,,+2" color=,,green">koprovka</font> Zajímavé tagy: <marquee>text</marquee> způsobí že text bude po stránce jezdit zprava doleva. <marquee behavior=slider>text<marquee/> způsobí že text dojede na levou část stránky a zastaví se. <strike>text</strike> způsobí že text bude přeškrtnutý F Jaroslav Petřík V obtížném čtvrtém kole získali cenné body pouze 3 závodníci. Na druhé místo se vyšvihnul Jan Okřina. 5. kolo – Classical pojedeme v úterý 27. května. Pořadí Jméno a příjmení Třída 1. kolo 2. kolo 3. kolo 4. kolo Celkem 1 Roman Mach 6 13 14 12 5 44 2 Jan Okřina 6 14 14 0 5 33 3 Martin Vikartovský 6 14 12 5 1 32 4-5 Josef Klíma 3 12 10 2 0 24 4-5 Jaroslav Pravdík 7 13 8 3 0 24 6 Zuzana Kučerová 6 10 11 2 0 23 7 Vojtěch Pivoň 5 11 8 2 0 21 8 Ondřej Lengsfeld 3 10 8 2 0 20 9 Jan Mako 4 8 8 1 0 17 10 Patrik Šimončík 4 6 7 0 0 13 11 Jaroslav Jombík 6 0 11 0 0 11 12 Jakub Hynek 3 9 0 1 0 10 13-15 Josef Lengsfeld 1 5 4 0 0 9 13-15 Jiří Lajmar 7 0 9 0 0 9 13-15 Dominik Krelik 3 8 0 1 0 9 16 Pavel Petřík 6 0 0 2 0 2 Luštěnky a hlavolamy procvičování mozkových závitů o ceny Řešení z minulého čísla: orsej, hyacint, šeřík, 84°. Jediným úspěšným řešitelem byl Křemil a obdrží se 100% jistotou sáček brambůrek. V tomto čísle přinášíme 2 úkoly – v obou tajenkách naleznete názvy školních předmětů. Osmisměrka: abolovat, butyka, holmes, lemur, mocnina, mroukat, natrvalo, odebrati, 1 K pohlavek, polák, skalp, slizobedla, smýkání, D 2 stodola, škvorovka, šprýmy, velcí, velmi. 3 Doplňovačka: 1. výrobce fotoaparátů 2. ruské město 3. jméno inspektora 4. slovensky „proč“ 5. vraždit mouchy 6. zábavné historky 7. mužské jméno (domácky) 4 5 P E Y 6 7 K Ť Andělskohorská rosnička 2008 – konečné pořadí Zlatá rosnička: 90 a více bodů Stříbrná rosnička: 70 - 89 bodů Bronzová rosnička: 60 - 69 bodů Extra mámy Radka Hůjová Pořadí Jméno a příjmení Třída Celkem bodů 1. Kristýna Štiaková 6.A 95 2. Zuzana Kučerová 6.A 77 3. Adéla Gocalová 1.A 75 4. Helena Šimončíková 1.A 71 5-6. Zdeňka Kameníčková 1.A 69 5-6. Natali Bušíková 1.A 69 7. Martin Král 1.A 68 8. Karel Stránský 8.A 64 9. Jana Zbránková 4.A 58 10. Ondřej Švarc 8.A 57 Říkám si: „Zač mě Pán Bůh trestá.“ Mámy jsou vážně něco EXTRA! Ač dcery k rozumu je nutí, na mámy není spolehnutí. Přivedou jim prince domů (a velmi šikovného k tomu). A ony? Je to neláká, spíš, vyberou si hlupáka. A i když dcera dobře ví, že je ten chlapík falešný. Dcera si myslí: „To snad ne!“ Kdy vlastně máma vyroste? Přestávka – seriózník pro zábavu i poučení. Vydává ZŚ a MŠ Andělská Hora. Číslo 5 vyšlo v pátek 15. května 2008. Na jeho sestavení se z řad žáků zvláště podíleli: Tereza Burdová, Zdeňka Dulajová, Radka Hůjová, Helena Friedlová, Lucie Vaváková, Veronika Waiserová, Jaroslav Petřík. Pedagogický dohled: Bez-Buj. Vtipy: Pavel Šišpera. Vedoucí distribuce: Pavel Petřík. Řešení luštěnek odevzdávejte na originálních odpovědních lístcích do boxu u sborovny. Vlastní tvorbu zasílejte na: [email protected].