helminthological days - Česká parazitologická společnost

Transkript

MASARYKOVA UNIVERZITA
X. ČESKÉ A SLOVENSKÉ
PARAZITOLOGICKÉ DNY
Program a sborník abstraktů
BRNO 2012
Organizátoři konference:
Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno
Česká parazitologická společnost
Slovenská parazitologická spoločnosť pri SAV
Konání konference:
X. české a slovenské parazitologické dny, Brno, hotel Myslivna, 28. května–1. června 2012
Editoři sborníku:
Iveta Hodová & Iva Přikrylová
© 2012 Masarykova univerzita
ISBN 978-80-210-5862-0
Program a obsah
Pondělí 28. 5. 2012
10:00 – 14:00 Registrace účastníků
12:30 – 13:30 Oběd
14:00 – 14:15 Slavnostní zahájení konference (L.Mikeš, B. Peťko, J. Leichmann)
Sekce: Ptačí schistosomy
Předsedající: Libuše Kolářová
14:15 – 14:45 P. Horák: Cerkáriová dermatitida: současné pohledy na přenos
a šíření ptačích schistosom (zvaná přednáška).................................. 16
14:45 – 15:00 * H. Dvořáková, L. Mikeš: Charakterizace rekombinantních
cathepsinů b ptačí schistosomy Trichobilharzia regenti ..................... 17
15:00 – 15:15 L. Mikeš, J. Chaloupecká: Odvrhování glykokalyxu u cerkárií ptačích
schistosom Trichobilharzia spp. ........................................................ 18
15:15 – 15:30 M. Chanová: Vliv ptačích schistosom (Trichobilharzia sp.) na myši
s modulovaným imunitním systémem ................................................. 19
15:30 – 15:45 L. Lichtenbergová, P. Horák: Trichobilharzia regenti: patogenní efekt
migrace schistosomul ……………………………………………….…….20
15:45 – 16:00 * V. Skála, Z. Jindrová, M. Vostrý, A. J. Walker, P. Horák:
Vliv motolice Trichobilharzia regenti na aktivitu hemocytů plžů Radix
lagotis ................................................................................................. 21
16:00 – 16:30 Přestávka
Sekce: Paraziti poikilotermních obratlovců
Předsedající: Milan Gelnar
16:30 – 16:45 A. Eichmeier: SPECTROstar nano – spolehlivé řešení pro všechny
absorbanční aplikace (GeneTica, s.r.o.)
16:45 – 17:00 T. Tyml, M. Kostka, M. Palíková, I. Dyková: Archamoebae, původci
závažných granulomatózních lézí u ryb ............................................ 22
17:00 – 17:15 K. Francová, M. Ondračková: Vliv parazitární infekce na mortalitu
juvenilních ryb během přezimování .................................................... 23
17:15 – 17:30 M. Mendlová, Y. Desdevises, A. Vetešníková-Šimková, K. Civáňová:
Monogenea západoafrických ryb čeledi Cichlidae: evoluční
a koevoluční interakce ........................................................................ 24
Program a obsah
17:30 – 17:45 * E. Kašparová, Š. Mašová, O.Ditrich, T.Tyml, M. Tušer,
A. Kodádková, V. Baruš: Larvy anisakidních hlístic ryb zálivu Petunia
(Svalbard) .......................................................................................... 25
17:45 – 18:00 * Š. Mašová, V. Baruš, M. Seifertová, M. Jirků: Jak rozlišit krokodýlí
škrkavky ............................................................................................. 26
18:00 – 18:15 * B. Haklová, V. Majláthová, I. Majláth, V. Petrilla, M. Oselský,
B. Peťko: Plazy strednej Európy a Afriky – hostitelia krvných
parazitov ............................................................................................ 27
18:30 – 19:30 Večeře
19:30 – 22:30 Uvítací večírek s občerstvením
Úterý 29. 5. 2012
Sekce: Helmintologie
Předsedající: Marta Špakulová
9:00 – 9:30 L. Kolářová: Tkáňové helmintózy v ČR (zvaná přednáška) ................ 28
9:30 – 9:45 R. Kuchta, B. Wicht, O. Ditrich, P. Kubáčková: Vzácné druhy lidských
škulovců (Diphyllobothrium) v Evropě ................................................. 29
9:45 – 10:00 P. Rudohradská, I. Papajová, P. Juriš: Kontaminácia pôdy zárodkami
helmintov v prostredí marginalizovaných osád na východnom
Slovensku ........................................................................................... 30
10:00 – 10:15 * E. Vendeľová, G. Hrčková, S. Velebný: Regulácia imunitnej
odpovede v peritoneálnej dutine myší s infekciou cestódom
Mesocestoides vogae na bunkovej a molekulárnej úrovni ................. 31
10:15 – 10:30 L. Lukeszová: Představení moderních technologií QIAGEN
pyrosekvenování a HRM umožňujících snadnou, rychlou a levnou
detekci polymorfismů NK (Bio-Consult Laboratories spol. s r.o.)
10:30 – 11:00 Přestávka
Sekce: Ektoparaziti
Předsedající: Gabriela Hrčková
11:00 – 11:30 I. Kolářová: O užitečnosti krevsajícího hmyzu (zvaná přednáška) ..... 32
Program a obsah
11:30 – 11:45 A. Sarvašová, A. Kočišová, H. Hlavatá: Sezónna dynamika
a abundancia rodu Culicoides vo vybraných chovoch východného
Slovensku........................................................................................... 33
11:45 – 12:00 * J. Rádrová, Z. Galková, M. Mračková, P. Barták, J. Lamka,
J. Votýpka: Monitoring tiplíků, přenašečů BTV, na území ČR ............ 34
12:00 – 12:15 E. Bocková, A. Kočišová: Druhová skladba, sezónna dynamika,
distribúcia a denzita lariev komárov v košickej kotline v rokoch
2010 a 2011 ....................................................................................... 35
12:15 – 12:30 J. Vohánka: Sekvenování parazitů pomocí Roche 454 (ROCHE, s.r.o.)
12:30 – 13:30 Oběd
Sekce: Humánní parazitologie v praxi
Předsedající: Monika Halánová
14:00 – 14:30 G. Hrčková: Molekulárna diagnostika a terapia vybraných humánnych
helmintóz (zvaná přednáška) ............................................................. 36
14:30 – 14:45 V. Boldiš, F. Ondriska, Ľ. Kováč, E. Nohýnková: Pneumocystis jiroveci
v klinických vzorkách pacientov zo Slovenska ................................... 37
14:45 – 15:00 F. Ondriska: Prevencia Toxoplazmózy v gravidite. 5. ročné skúsenosti
s plnením preventívneho programu .................................................... 38
15:00 – 15:15 P. Kodym, L. Machala, D. Jilich, O. Beran, M. Malý: Sledování
klinických a imunologických parametrů u HIV pozitivních pacientů,
kteří se infikovali toxoplasmózou ........................................................ 39
15:15 – 15:30 L. Nováková: Introducing the Newest Member of the Thermo Scientific
NanoDrop Family: NanoDrop™ Lite (M. G. P. spol. s r.o.)
15:30 – 16:00 Přestávka
Sekce: Leishmánie a jejich vektoři
Předsedající: Jan Votýpka
16:00 – 16:30 J. Klieščiková, R. Siddiqui, E. Piriou, L. Shanks: Kala-Azar:
zanedbané ochorenie – skúsenosti z misie Lekárov bez hraníc
v Etiópii (zvaná přednáška) ................................................................ 40
16:30 – 16:45 * J. Hlaváčová, J. Votýpka., P. Volf: Vliv teploty na vývoj leishmanií
ve flebotomovi Lutzomyia longipalpis ................................................. 41
Program a obsah
16:45 – 17:00 * M. Vlková, I. Rohoušová, J. Drahota, E. Kruedewagen, D. Stanneck,
D. Otranto, P. Volf: Specifická imunitní odpověď psů opakovaně
pobodaných Phlebotomus perniciosus .............................................. 42
17:00 – 17:15 M. Řezka: EPPI Birthday – k 10. výročí parazitologických konferencí
(Eppendorf Czech & Slovakia, s.r.o.)
17:15 – 18:15 Posterová sekce 1
P1*
P2
P3*
P4*
P5
P6
P7*
P8*
P9
P10*
P11
P12*
P13
P14
A. Ash: Diversity of parasites of freshwater fishes in India: underestimation,
exaggeration or both? (Lesson from tapeworms) ........................................... 43
K. Civáňová, B. Koubková, M. Koyun: Description of new diplozoid species
from the gills of Garra rufa (Heckel, 1984) (Cyprinidae) from Turkey ............. 44
C. A. Mendoza-Palmero, T. Scholz, R. Kuchta: Freshwater monogeneans
(Dactylogyridae: Ancyrocephalinae) from the neotropical region: summarizing
the knowledge and facing challenges............................................................. 45
V. Michálková, M. Ondračková: Motolice Diplostomum pseudospathaceum
ovlivňuje zbarvení oka samců hořavky duhové .............................................. 46
L. Mikeš, L. Jedličková, H. Dvořáková, M. Kašný: Trávení u krevsajících
monogeneí čeledi Diplozoidae ....................................................................... 47
E. Řehulková, M. Mendlová, A. Vetešníková-Šimková: Two new species of
Cichlidogyrus (Monogenea: Dactylogyridae) of African cichlid fishes
(Perciformes) from Senegal: structural and molecular characterisation ......... 48
I. Slováčková, M. Ondračková: Mnohobuněční paraziti nepůvodních druhů
Ryb Neogobius melanostomus a Proterorhinus semilunaris na řece Moravě
a Dyji .............................................................................................................. 49
Ľ. Šmiga, L. Košuthová, P. Košuth, V. Letková, T. Mihok: Prevalencia
parazitóz v chove okrasných druhov ryb ........................................................ 50
I. Vokřál, M. Preslová, L. Skálová, B. Szotáková: Export and its role in defense
against anthelmintic drugs in tapeworms ....................................................... 51
V. Šmardová, Š. Mašová, V. Baruš, I. Hodová, K. L. Sánchez, I. Foitová:
Tapeworms of slow loris with a new record of family Anoplocephalidae ........ 52
V. Svobodová, K. Huňová, L. Mikeš, V. Hypská, S. Novotný: Metacestodóza
psa ................................................................................................................. 53
M. Reblánová, M. Špakulová: Cytogenetic of echinostomatid flukes ............. 54
M. Kašný, K. Kovařčík, M. Slaný, I. Huvarová, J. Dvořák, P. Horák,
B. Koudela: Trichinella: novinky v legislativě a inovace v diagnostice ........... 55
V. Baruš, Š. Mašová, B. Koubková, J. Sitko: Hlístice rodu Subulura Molin,
1860 parazitující v Otus scops (Strigiformes) v České republice .................... 56
Program a obsah
P15* Š. Mašová, V. Šmardová, I. Foitová: Koprologický výzkum parazitů
ploutvonožců ostrova Jamese Rosse (Antarktida) .......................................... 57
P16 A. Königová, J. Kinčeková, G. Hrčková, S. Velebný, M. Várady, M. Dolinská,
L. Molnár, M. Kuchta: Výskyt intestinálnych namatódov detí v neendemickej
oblasti ............................................................................................................. 58
P17 Z. Hůzová, V. Tolarová: Střevní parazitózy v ČR nejen v roce 2011. Zpráva
NRL pro diagnostiku střevních parazitóz ........................................................ 59
P18 S. Bártová, M. Švajdová: Výskyt Enterobius vermicularis v letech 2008-2011
ve spádové oblasti mikrobiologické laboratoře P+R lab Nový Jičín ................ 60
P19 Z. Hůzová: Parazitologem v Africe (aspoň na chvíli) ....................................... 61
P20 B. Voxová, Z. Čermáková, J. Kapla: Vyšetření na malárii ve fakultní nemocnici
Hradec Králové ............................................................................................... 62
P21* L. Stropnická, V. Svobodová, E. Vernerová, T. Husáková: Chorioptový svrab
alpak ............................................................................................................... 63
P22* I. Hviščová, B. Haklová, L. Pangrácová, B. Peťko, B. Víchová: Kliešte ako
súčast mestkej aglomerácie ............................................................................ 64
P23* Z. Liptáková, Ľ. Kulcsár: Trus psov ako možný zdroj parazitárnej kontaminácie
mestských aglomerácií .................................................................................. 65
18:30 – 19:30 Večeře
20:00
Společné zasedání výborů ČPS a SPS
Středa 30. 5. 2012
Sekce: Veterinární parazitologie
Předsedající: Bohumil Sak
9:00 – 9:30 K. Reiterová: Epizootologické aspekty neosporózy u hospodárskych
zvierat (zvaná přednáška) ................................................................... 66
9:30 – 9:45 * A. Čobádiová, K. Reiterová, Ľ. Turčeková, V. Hisira: Sérologická
a molekulárna analýza Neospora caninum a Toxoplasma gondii
u diviakov (Sus scrofa) na Slovensku .................................................. 67
9:45 – 10:00 T. Machačová, E. Bártová, K. Sedlák, U. Mariani, G. Fusco,
V. Veneziano: Seroprevalence Toxoplasma gondii u oslů domácích
v jižní Itálii ............................................................................................ 68
Program a obsah
10:00 – 10:15 * P. Wagnerová, B. Sak, D. Květoňová, Z. Buňatová, H. Civišová,
M. Maršálek, M. Kváč: Enterocytozoon bieneusi a Encephalitozoon
cuniculi u koní v různých chovech v ČR............................................. 69
10:15 – 10:45 Přestávka
Předsedající: Katarína Reiterová
10:45 – 11:00 * M. Kubelová, K. Sedlák, P. Široký: Psí babesióza za dveřmi (?) .... 70
11:00 – 11:15 A. Iglódyová, M. Miterpáková: Dirofilarióza na Slovensku ................ 71
11:15 – 11:30 * H. Neumayerová, J. Juránková, E. Jeklová, H. Kudláčková,
M. Faldyna, K. Kovarčík, B. Koudela: Séroprevalence protilátek proti
Toxoplasma gondii a Encephalizoon cuniculi v chovech králíků
v České a Slovenské republice .......................................................... 72
11:30 – 11:45 * M. Dolinská, M. Várady: Monitoring výskytu avermektínovej
rezinstencie u parazitov oviec na Slovensku .................................... 73
11:45 – 12:00 * J. Melicherová, J. Ilgová, M. Kváč, B. Koudela, A. Valigurová:
Životný cyklus Cryptosporidium muris v dvoch hostiteľoch s rôznou
odpoveďou na parazitáciu ................................................................. 74
12:00 – 12:15 L. Štěpánek: Stereomikroskopy 21. Století – Fusion Optic
(Mikro, spol. s r.o.)
12:15 – 13:15 Oběd
13:30
Odjezd na společný výlet
18:30 – 19:30 Večeře
Čtvrtek 31. 5. 2012
Sekce: Prostředí, vektoři, rezervoáry
Předsedající: Branislav Peťko
9:00 – 9:30 I. Papajová, Z. Liptáková, Ľ. Kulcsár, P. Juriš: Ochrana životého
prostredia před zárodkami parazitov (zvaná přednáška) ................... 75
9:30 – 9:45 A. Žákovská, H. Nejezchlebová, N. Bartoňková, T. Rašovská,
H. Kučerová: Borelie v klíšťatech v Brně a prevence nemocí
přenášených klíšťaty ........................................................................... 76
Program a obsah
9:45 – 10:00
* L. Pangrácová, M. Stanko, B. Víchová, L. Mošanský, M. Bona,
J. Fričová, B. Peťko, M. Derdáková: Cirkulácia kliešťami prenášaných
patogénov (Anaplasma phagocytophilum, Neoehrlichia mikurensis)
v drobných cicavcoch ako rezervoárových hostiteľoch ...................... 77
10:00 – 10:15 E. Kociánová: Sú ektoparazitické mesostigmátne roztoče vektormi
pôvodcov rickettsióz? ........................................................................ 78
10:15 – 10:30 * R. Leontovyč, K. Huňová, P. Horák: Determinace plžů rodu Radix
a jejich význam pro přenos motolic v ČR ........................................... 79
10:30 – 11:00 Přestávka
Sekce: Parazitická protista
Předsedající: Andrea Valigurová
11:00 – 11:15 * V. Rašková, M. Stanko, J. Vávra, B. Sak, D. Květoňová, M. Kváč:
Druhová variabilita kryptosporidií infikujících hlodavce čeledi
myšovitých v České a Slovenské republice - předběžné výsledky .... 80
11:15 – 11:30 B. Sak, A. Mynářová, K. Petrželková, D. Květoňová, K. Pomajbíková,
D. Modrý, B. Kalousová, M. Kváč: Diverzita Cryptosporidium spp.,
Encephalitozoon spp. a Enterocytozoon bieneusi u lidoopů v různých
stupních habituace ............................................................................. 81
11:30 – 11:45 * A. Diakin, T. Simdyanov, G. Paskerova, V. Aleoshin, R. Entzeroth,
J. Schrével, A. Valigurová: Phylogenetic study on early emerging
apicomplexans with emphasis on genera Eleutheroschizon and
Siedleckia ........................................................................................... 82
11:15 – 12:00 E. Bínová, J. Kliščiková, D. Ashford, J. Thomas-Oates, E. Nohýnková:
Úloha trehalózy v ochraně vnitřního prostředí akantaméby během její
diferenciace ....................................................................................... 83
12:00 – 12:15 D. Květoňová, M. Kestřánová, M. Kotková, Y. Ortega, J. McEvoy,
B. Sak, M. Kváč: Vnímavost prasat k různým druhům a genotypům
kryptosporidií ..................................................................................... 84
12:15 – 12:30 I. Stejná: Rychlá diagnostika pro parazitologii (MEDIAL spol. s r.o.)
12:30 – 13:30 Oběd
Sekce: Experimentální parazitologie
Předsedající: Tomáš Scholz
14:00 – 14:30 J. Lukeš: Editování RNA a jiné zvláštnosti (zvaná přednáška) .......... 85
Program a obsah
14:30 – 14:45 M. Kašný, C. Cantascessi, J. Mulvenna, N. D. Young, A. Aziz,
R. Leontovyč, P. Horák, R. B. Gasser: Fasciloides magna: analýza
sekretomu a transkriptomu ............................................................... 86
14:45 – 15:00 M. Derdáková, V. Tarageľová, J. Koči, E. Ondrisková, L. Pekárik,
D. Lenčáková, D. Selyemová, V. Majláthová, B. Peťko: Genetická
variabilita Borrelia burgdorferi s.l, aktuálna situácia po desiatich
rokoch výskumu na Slovensku ......................................................... 87
15:00 – 15:15 B. Peťko, I. Papajová: Cesty mladých prírodovedcov k parazitológii 88
15:15 – 15:30 J. Vašák: Klonování za jednu hodinu nebo rychleji (KRD, s.r.o.)
15:30 – 15:45 T. Pop: Novinky ve fluorescenční mikroskopii (Olympus Czech
Group, s.r.o.)
15:45 – 16:15 Přestávka
Sekce: Imunologie, toxikologie, terapie
Předsedající: Petr Horák
16:15 – 16:30 A. Novobilský, H. B. Averpil, J. Höglund: Hodnocení účinnosti
albendazolu a triklabendazolu v léčbě motoličnati (Fasciola hepatica)
přirozeně infikovaných ovcí pomocí metody Coproantigen-ELISA.... 89
16:30 – 16:45 * T. Brázová, V. Hanzelová: Morfologické anomálie pásomnic
Proteocephalus percae (Cestoda) parazitujúcich u ostrieža
z ekotoxikologicky zaťaženej lokality ................................................ 90
16:45 – 17:00 E. Dvorožňáková, M. Jalčová: Cytokínová odpoveď myší po intoxikácii
ťažkými kovmi a infekcii Ascaris suum.............................................. 91
17:00 – 17:15 Z. Čadková, D. Miholová, P. Válek, I. Langrová, I. Jankovská: Vliv
tasemnice Hymenolepis diminuta na subchronickou expozici olovu
u laboratorního potkana .................................................................... 92
17:15 – 17:30 M. Garajová, M. Mrva, M. Lukáč, F. Ondriska: Trofocídny efekt
katiónových tenzidov na patogénne kmene Acanthamoeba spp. ..... 93
17:30 – 18:30 Posterová sekce 2
P1*
P2
L. Berthová, E. Špitalská: Rickettsiózy a Q- horúčka voľne žijucich vtákov na
Slovensku ...................................................................................................... 94
E. Špitalská, L. Mydlová, V. Tarageľová: Vertikálna distribúcia rickettsií na
Slovensku ...................................................................................................... 95
Program a obsah
P3
P4
P5*
P6*
P7
P8
M. Derdáková, E. Špitalská, G. Walder, L. Pangrácová, D. Selyemová,
K. Štefanidesová, E. Kocianová, B. Peťko: Candidatus Neoehrlichia
mikurensis v prírodných ohniskách strednej Európy ...................................... 96
E. Holasová, K. Saková, I. Vaněčková, J. Linhartová: Výskyt protilátek proti
Leptospira spp. v jihočeském regionu v období 1995-2011 ........................... 97
H. Klepetková, J. Votýpka, J. Lukeš, D. A. Maslov: Leptomonas pyrrhocoris:
druh s kosmopolitním rozšířením .................................................................... 98
V. Šnábel, M. Várady, M. Dolinská, A. Wolstenholme: Alozýmová analýza
izolátov Haemonchus contortus citlivých a rezistentných voči
antihelmintikám ............................................................................................... 99
E. Dvorožňáková, M. Jalčová: Vplyv ťažkých kovov na infekciu Ascaris suum
a aktivitu makrofágov myší ........................................................................... 100
M. Jalčová, E. Dvorožňáková: Vplyv kadmia na bunkovú imunitnú odpoveď
myší infikovaných Ascaris suum ................................................................... 101
M. Halánová, A. Valenčáková, M. Halán, M. Goldová, Z. Hurníková,
P. Jarčuška, Z. Kalinová, P. Juriš, L. Čisláková: Sledovanie výskytu
kryptosporídiového antigénu v skupine imunodeficientých pacientov ........... 102
P10 M. Halán, Z. Hurníková, M. Goldová, K. Bayer: Prevalencia Cryptosprodium
spp. v chovoch Eublepharis macularius na Slovensku a v Čechách ............ 103
P11* S. Špilovská, K. Reiterová, A. Čobádiová, J. Pošivák: Sérologická
a reprodukční analýza Neospora caninum vo vybranom chove hovädzieho
dobytka ......................................................................................................... 104
P12 G. Hrčková, S. Velebný, E. Vendeľová: Imunosupresívne účinky
metabolických produktov lariev M.vogae na bunky vrodenej imunity počas
infekcie cestódom Mesocestoides vogae u myší .......................................... 105
P9
P13
P14
P15
P16
P17
P18
S. Havlíková, L. Roller, M. Kazimírová, M. Slovák, M. Ličková, B. Klempa:
Expression of subolesin in organs of female tick Ixodes ricinus in response to
feeding and tick-borne encephalitis virus infection ........................................ 106
T. Marvanová, L. Šípková: Pohled na krásné a nebezpečné spirochety
v transmisní elektronové mikroskopii ............................................................ 107
M. Quevedo-Diaz, P. Vadovic, S. Radulovic: Phenotypical and immunological
changes of Rickettsia akari under antibiotic pressure ................................... 108
D. Antolová, K. Reiterová, G. Zalesny, M. Stanko, J. Fričová: Ryšavka
tmavopása a myš kopčiarka, druhy drobných cicavcov s najväčším
významom na šírení toxokarózy ................................................................... 109
Ľ. Turčeková, K. Reiterová, D. Antolová, F. Spišák: Toxoplasma gondii
u ošípaných na Slovensku a v niektorých štátoch Európskej únie ............... 110
L. Luptáková, A. Valenčáková, P. Bálent, E. Petrovová, D. Novotná:
Séroprevalencia toxoplazmózy u hospodárskych zvierat na Slovensku ....... 111
Program a obsah
D. Selyemová, V. Tarageľová, E. Ondrisková, M. Chvostáč, T. Vaculová,
M. Derdáková: Sezónna dynamika kliešťov a výskyt patogénov v mestských
ohniskách Bratislavy..................................................................................... 112
P20* Z. Svitálková, L. Mydlová, M. Derdáková, V. Tarageľová, D. Selyemová,
E. Kocianová, M. Slovák, M. Kazimírová: Prevalencia kliešťami prenášaných
mikroorganizmov v Ixodes ricinus v urbánnej a sylvatickej oblasti na
P19
P21
P22
juhozápadnom Slovensku ............................................................................ 113
V. Tarageľová, L. Mydlová, D. Selyemová, E. Špitalská, I. Cíglerová,
M. Derdáková: Sumarizácia niekoľkoročného výskumu kliešťami prenášaných
patogénov v oblasti Martinských holí............................................................ 114
A. Valenčáková, M. Halánová, B. Malčeková, L. Luptáková: Porovnanie
výsledkov troch diagnostických metód na dôkaz prítomnosti mikrosporídií
v klinických vzorkách .................................................................................... 115
19:00 – 0:00 Valná hromada ČPS, následuje:
Společenský večer a slavnostní ukončení
*
Hvězdičkou jsou označeny studentské soutěžní příspěvky.
INDEX AUTORŮ .................................................................................................................116
ADRESY ÚČASTNÍKŮ .......................................................................................................119
X. české a slovenské parazitologické dny 2012
ABSTRAKTY
15
Abstrakty
SEKCE: PTAČÍ SCHISTOSOMY
CERCARIAL DERMATITIS: AN UPDATE OF TRANSMISSION AND SPREADING
OF BIRD SCHISTOSOMES
P. HORÁK
Department of Parasitology, Faculty of Science, Charles University in Prague, Viničná 7,
128 44 Prague 2
Cercarial dermatitis is a hypersensitive skin reaction (disease) caused by schistosome
larvae - cercariae; it is restricted to aquatic environment. Besides mammalian and human
schistosomes (Schistosoma spp. and other genera), avian schistosomes are frequently reported
as the causative agent. In some areas of the world cercarial dermatitis is regarded as an
(re)emerging disease, because it appeared newly (no reports in the past) or the number of
human cases (water reservoirs with schistosomes) increased; this applies to e.g. Chile, the
United Kingdom, the United States and Denmark. Global climate changes may contribute to
dissemination of schistosomes by birds and snails, accelerated development of parasites,
increased contact of people with the causative agent, etc.
Bird schistosomes require water snails for their larval development. The prevalence of
infections in snails is usually low (below 1%), but in some locations/under certain
circumstances it may reach up to 50%. These differences are, at least partly, influenced by the
local spectrum of snail species and their susceptibility to infection. Unfortunately, proper
identification of some snail species and our knowledge of the mechanisms determining snail
susceptibility/resistance may represent limits of understanding transmission modes.
Birds as definitive hosts are frequently parasitized by schistosomes, and anseriform
birds seem to play a dominant role. In some localities, the prevalence of schistosomiasis in
birds may reach up to 90-100% (e.g. New Zealand, the United States). The intensity of
transmission to birds is poorly studied, but we know from experimental infections that at least
two ways of infection exist: percutaneous (penetration of the bird skin) and peroral
(penetration of the bird mucosa). Although there is limited data about natural infections, bird
schistosomes seem to be pathogenic in some cases, and their development/growth probably
depends on host physiological suitability.
16
CHARAKTERIZACE REKOMBINANTNÍCH CATHEPSINŮ B PTAČÍ
SCHISTOSOMY TRICHOBILHARZIA REGENTI
H. DVOŘÁKOVÁ & L. MIKEŠ
Katedra parazitologie PřF UK v Praze, Viničná 7, 128 43, Praha 2
U
neurotropní
ptačí
schistosomy Trichobilharzia
regenti
byly již
dříve
charakterizovány dva typy cysteinových peptidáz - cathepsinů B: TrCB1 (GenBank:
AY648119-24) a TrCB2 (GenBank EF682129). Cathepsin B1 je lokalizován ve střevě
schistosomul a dospělců a je velmi pravděpodobné, že se účastní trávení složek nervové tkáně
a krve hostitele. Cathepsin B2 byl nalezen v postacetabulárních žlázách cerkárií a zřejmě
napomáhá při penetraci do hostitele.
V naší práci jsme se zabývali biochemickou charakterizací rekombinantních forem
těchto peptidáz. Rekombinantní pro-cathepsiny B (izoformy TrCB1.1 a TrCB1.4 a dále
TrCB2) byly získány expresí v systému metylotropních kvasinek Pichia pastoris. TrCB2 byl
schopen autoaktivace za podmínek expresního media, zymogeny pro-TrCB1.1 a pro-TrC1.4
byly efektivně aktivovány experimentálně po inkubaci s ionexovou matricí Macro-Prep-HighS Support (Bio-Rad) či s pepsinem. U aktivovaných rekombinantních cathepsinů B byla
potvrzena exopeptidázová aktivita pomocí specifického syntetického substrátu Hippuryl-HisLeu-OH. Dále byla určena pH optima jejich endo- i exopeptidázových aktivit a ověřena
schopnost štěpit vybrané přirozené proteinové substráty (složky nervové tkáně, krve a kůže) myelin basic protein, fibrinogen, albumin, IgG, kolagen a částečně i hemoglobin. Následně
byla pomocí MALDI-MS/MS, LC-MS/MS identifikována štěpná místa v substrátech myelin
basic proteinu a hemoglobinu vzniklá po působení těchto enzymů. Byly nalezeny drobné
rozdíly ve vlastnostech studovaných enzymů, které budou diskutovány v kontextu jejich
biologických aktivit.
Poděkování: Czech Science Foundation grant no. 206/09/H026
17
Abstrakty
ODVRHOVÁNÍ GLYKOKALYXU U CERKÁRIÍ PTAČÍCH SCHISTOSOM
TRICHOBILHARZIA SPP.
L. MIKEŠ & J. CHALOUPECKÁ
Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze,
Viničná 7, 128 44 Praha 2
Během penetrace do definitivního hostitele se cerkárie schistosom transformují na
stádia
zvaná
schistosomuly.
Tento
proces
je
doprovázen
odhozením
ocásku
a
vyprazdňováním penetračních žláz. Tělo cerkárie přitom prochází četnými ultrastrukturálními
a molekulárními změnami, které se týkají i povrchu tegumentu. Jako příklad lze uvést tvorbu
dvojité membrány a ztrátu silné vrstvy vysoce imunogenního glykokalyxu, který pro cerkárie
představuje ochrannou bariéru ve vodním prostředí. Glykokalyx schistosom má specifické
složení sacharidových molekul, které jsou vázány k lipidům nebo proteinům membrány
tegumentu. O mechanismu jeho odvrhování je poměrně málo informací, hypotetická je
možnost indukce tohoto procesu proteolytickými enzymy z penetračních žláz.
Důležitou součástí našeho projektu je charakterizace změn v glykosylaci povrchu
cerkárií při transformaci na schistosomuly pomocí vazby fluorescenčně značených
lektinových prób a protilátek proti vybraným sacharidovým epitopům. Hlavním cílem
experimentů je odhalit mechanismus a ukázat průběh odvrhování glykokalyxu u cerkárií
ptačích schistosom rodu Trichobilharzia a objasnit případný podíl produktů penetračních žláz
na tomto procesu. K tomuto účelu jsou mj. využívány rekombinantní formy žlázových
enzymů cerkárií. Zároveň probíhá analýza proteomu penetračních žláz Trichobilharzia
regenti a testy zapojení exogenních molekul původem z hostitelů na indukci odvrhování
glykokalyxu.
18
HOST-PARASITE INTERACTIONS OF BIRD SCHISTOSOMES
(TRICHOBILHARZIA SP.) AND IMMUNOMODULATED MICE
M. CHANOVÁ
Institute of Immunology and Microbiology, 1st Faculty of Medicine, Charles University in
Prague, Studničkova 7, 128 00 Prague 2, Czech Republic
Bird schistosomes of the genus Trichobilharzia are able to penetrate the skin of
mammalian host and, in previously uninfected mammals, to migrate, feed on host tissues and
partially develop. The routes of migrating larvae (schistosomula) and the pathogenic impact
on invaded tissues in abnormal mammalian host (mice) are known for species of T. szidati,
visceral species migrating via blood system, and T. regenti, neurotropic nasal species
migrating through peripheral and central nervous tissue.
The present study extends the knowledge on pathogenic impact on mammalian host
with modulated immune system. For experimental infections, BALB/c mice were
immunomodulated by complete and incomplete Freund's adjuvant 7 days prior to exposition
to cercariae (subcutaneous injection of 100 µl of adjuvant; subsequent infection by immersion
of foots into the water containing cercariae). Control mice remained uninfected (BALB/c), or
were infected without previous immunomodulation (BALB/c; SCID). Mice were euthanized
after desired period (1-15 days) post infection (p.i.). The spinal cord and brain was fixed with
4% paraformaldehyde and embedded in paraffin or JB4® embedding medium. Other
organs/tissues were torn and searched for parasite presence under binocular stereomicroscope.
The migratory route/parasite location and local immune cell reaction were studied by methods
of histology and immunohistochemistry, systemic immune response (Th1 vs. Th2 oriented
reaction) was characterized by flow cytometry.
Acknowledgment: The research was supported by Czech Science Foundation (grant No.
P302/12/P548) and Charles University in Prague (research programs PRVOUK No. P25/LF1/2 and
UNCE No. 204017).
19
Abstrakty
TRICHOBILHARZIA REGENTI: PATHOGENIC EFFECT OF SCHISTOSOMULA
MIGRATION
L. LICHTENBERGOVÁ & P. HORÁK
128 44 Prague, Czech Republic
Trichobilharzia regenti, similarly to other bird schistosomes, represents causative
agent of skin inflammatory reaction, cercarial dermatitis. Moreover, T. regenti is known as a
parasite with neurotropic mode of behavior. Due to migration through the host nervous tissue,
T. regenti infections of specific bird and accidental mammalian hosts could represent a more
serious health risk than those by other species of bird schistosomes.
The infection of vertebrate host starts in water environment when cercariae (infective
stage)
penetrate
the
host
skin.
Successfully
penetrating
cercariae
undergo
cercaria/schistosomulum transformation with reconstruction of the tegumental surface.
Shedding of antigen rich glycocalyx increases the resistance to host immune system. Despite
surface changes, T. regenti infection of the skin of bird and mammalian hosts leads to the
development of inflammatory reaction. Study on primo-infected ducks showed that the tissue
in vicinity of schistosomula was infiltrated by heterophils, mast cells, CD3 lymphocytes and
macrophages. Nevertheless, the immune reaction was only mild and schistosomula were able
to escape from the skin and migrate through/along the peripheral nerves to the CNS.
Histological observation revealed that the presence of schistosomula in the duck CNS
initiated an influx of immune cells (heterophils, CD3 lymphocytes, macrophages) to the
exposure sites, and proliferation and activation of astrocytes. Schistosomulum migration
caused a disruption of axons and subsequent degeneration of neurons. Parasites were
frequently observed in the subarachnoidal space of the spinal cord and, contrary to the
persisting inflammation, schistosomula survived longer in this area than in gray or white
matter of the spinal cord.
Particular factors/antigens responsible for glial cells activation and parasite destruction
are unknown, but their characterization is in focus.
Acknowledgement: The experiments were supported by the Czech Science Foundation (Grant No.
502/11/1621).
20
INFLUENCE OF TRICHOBILHARZIA REGENTI ON THE ACTIVITY OF RADIX
LAGOTIS HEMOCYTES
V. SKÁLA1, Z. JINDROVÁ1, M. VOSTRÝ1,3, A. J. WALKER2 & P. HORÁK1
1. Department of Parasitology, Faculty of Science, Charles University in Prague, Viničná 7,
12844, Prague 2, Czech Republic
2. School of Life Sciences, Kingston University, Penrhyn road, KT1 2EE, Kingston upon
Thames, United Kingdom
3. Institute of Hematology and Blood Transfusion, U nemocnice 2094/1, 12820, Prague 2,
Czech Republic
Almost all trematodes use snails as the first intermediate hosts. In the case of
schistosomes, freely swimming miracidia recognize different stimuli such as MAGs
substances (miracidia attracting glycoproteins) released by snails before they are attacked by
schistosomes. Then, snail immunity is one of important factors determining compatibility or
incompatibility of snails and trematodes. An incompatible parasite is usually eliminated by
immune reactions in which hemocytes represent the main effector cells. On the other hand, a
compatible trematode probably modulates activity of immune cells in order to avoid attack.
In our experiments, the snails of Radix lagotis were infected experimentally by
miracidia of the bird schistosome Trichobilharzia regenti. Histological evaluation of infected
individuals showed that hemocytes were attracted by schistosome larvae at intervals 2, 3, 5,
12, 16 and 20 hours post infection (p.i.). Then, the number of hemocytes gradually decreased
from 20 to 44 hours p.i., and later (60 and 92 hours p.i.) no hemocytes were observed around
the larvae, suggesting that cellular reactions might be supressed by parasites.
Some activities of hemocytes derived from infected (patent period) and noninfected
snails were compared. Phagocytic activity of hemocytes from infected snails dropped to about
50% if compared to hemocytes from noninfected snails, whereas nitric oxide production
increased by 130% in infected snails vs. 100% in nonifected snails after 60 minutes of
measurement. It seems that also activities of selected enzymes comprising hemocyte
signalling pathways may be affected by schistosome larvae.
The data can contribute to a better understanding of trematode-snail compatibility.
Acknowledgements: The research was supported by grants of the Czech Science Foundation (No.
206/09/0926 and 206/09/H026) and the Grant Agency of the Charles University in Prague (No. 43251591).
21
Abstrakty
SEKCE: PARAZITI POIKILOTERMNÍCH OBRATLOVCŮ
ARCHAMOEBAE, AGENTS OF SEVERE GRANULOMATOUS LESIONS IN FISH
T. TYML1,2, M. KOSTKA2, M. PALÍKOVÁ3 & I. DYKOVÁ4
1. Laboratory of Fish Protistology, Institute of Parasitology, Biology Centre ASCR,
Branišovská 31, 370 05, České Budějovice, Czech Republic,
2. Faculty of Science, University of South Bohemia, Branišovská 31, 370 05, České
Budějovice, Czech Republic,
3. Department of Veterinary Ecology and Environmental Protection, Faculty of Veterinary
Hygiene and Ecology, University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno,
Palackého 1-3, 612 42 Brno, Czech Republic,
4. Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlářská 2,
611 37 Brno, Czech Republic.
Archamoebae are reported as agents of severe granulomatous lesions in internal
organs of goldfish (Carassius auratus auratus L.) from a research facility stock and of
European tench (Tinca tinca L.) kept in an experimental recirculation system. Tentative
aetiological diagnosis of granulomas resulting from detailed study of their ultrastructure was
confirmed by molecular phylogeny. Endolimax, Iodamoeba, and Mastigamoeba are the
closest related genera, SSU rDNA sequences of which are currently available. Primary role of
archamoebae in aetiology of granulomas was supported by negative results of examinations
focused on Mycobacterium spp., fungi, and mycoplasmas.
Acknowledgements: This study formed part of the ECIP project No. P505/12/G112 supported by the
Grant Agency of the Czech Republic.
22
EFFECT OF PARASITE INFECTION ON OVERWINTER MORTALITY
IN JUVENILE FISH
K. FRANCOVÁ
1,2
& M. ONDRAČKOVÁ1,2
611 37 Brno
2. Institute of Vertebrate Biology, Academy of Sciences of the Czech Republic, v.v.i.,
Květná 8, 603 65 Brno
Overwintering is a critical period in a fish’s life, being characterised by relatively high
mortality. Overwintering fish suffer mainly from thermal stress and starvation. Young-of-theyear (0+) fish are generally the most vulnerable to winter stressors. Overwinter mortality in
0+ fish may be size-dependent, selecting mostly against smaller (late-hatched) individuals that
have a lower energy reserve capacity and a higher basal metabolism than large-sized (earlyhatched) fish. Parasite infection is considered to at least be an additional factor affecting host
survival during a period when the host’s energy reserves are depleted.
Body condition and parasite abundance was examined in early- and late-hatched
European bitterling Rhodeus amarus during the first overwintering period in two seasons.
Body condition in early-hatched fish did not change during winter, and increased significantly
in March. From November to February, late-hatched fish showed a decreasing trend in
condition. Despite a significant increase in March, however, late-hatched fish condition only
reached the same level as before winter. Total parasite abundance increased significantly in
winter in both fish size-classes, reflecting a seasonal increase in monogenean infection. Earlyhatched fish were parasitized significantly more than late-hatched fish during winter, but only
in late-hatched fish was a negative correlation between parasite infection and condition found
and a significant decrease in parasite abundance recorded after wintering, indicating mortality
of heavily infected individuals with low condition during the winter. A trend for higher
overwinter mortality in late-hatched fish was found under semi-experimental conditions. The
decrease in condition during the winter period in late-hatched fish corresponds with faster
energy depletion generally expected in smaller individuals. Our results suggest that parasite
infection may influence overwinter survival of 0+ R. amarus, with a stronger effect in smaller
individuals.
Acknowledgements: This study was financially supported by the Grant Agency of the Czech Republic,
No. GD526/09/H025 and No. P505/12/G112.
23
Abstrakty
MONOGENEANS OF WEST AFRICAN CICHLID FISH: EVOLUTION AND
COPHYLOGENETIC INTERACTIONS
M. MENDLOVÁ1, Y. DESDEVISES2,3, A. VETEŠNÍKOVÁ ŠIMKOVÁ1 & K. CIVÁŇOVÁ1
611 37 Brno, Czech Republic
2. UPMC Univ Paris 06, UMR 7232, BIOM, Observatoire Océanologique, F-66650,
Banyuls/Mer, France
3. CNRS, UMR 7232, BIOM, Observatoire Océanologique, F-66650, Banyuls/Mer, France
African cichlid fish are parasitized by five genera of monogeneans belonging to the
Dactylogyridea, Cichlidogyrus, Scutogyrus, Onchobdella, Enterogyrus and Urogyrus. While
Enterogyrus and Urogyrus are mesoparasitic monogeneans of cichlids, Cichlidogyrus,
Scutogyrus and Onchobdella are ectoparasites located on the gills of fish. Cichlidogyrus is the
most diverse genus of monogeneans parasitizing cichlid fish distributed among a wide range
of fish species. Scutogyrus species are restricted to mouthbrooders of the genus Sarotherodon
and Oreochromis. The objectives of this study were to investigate phylogenetic and
evolutionary patterns of West African cichlid fish and their Cichlidogyrus and Scutogyrus
monogenean parasites to assess host-parasite cophylogenetic history and reveal the presence
of host-parasite cospeciation, and to investigate the link between morphology of the
attachment apparatus and parasite phylogeny. Phylogenetic analyses based on ribosomal DNA
sequences supported the monophyletic origin of the Cichlidogyrus/Scutogyrus group, and
suggested that Cichlidogyrus is polyphyletic and Scutogyrus is monophyletic. The phylogeny
of Cichlidae based on mitochondrial cytochrome b DNA sequences supported the separation
of mouthbrooders and substrate-brooders and is consistent with the hypothesis that the
mouthbrooding behavior of Oreochromis and Sarotherodon evolved from substrate-brooding
behavior. The mapping of morphological characters of the haptor onto the parasite
phylogenetic tree suggests that the attachment apparatus has evolved from a very simple form
to a more complex one. The cophylogenetic analyses indicated a significant fit between trees
using distance-based tests, but no significant cospeciation signal using tree-based tests,
suggesting the presence of parasite duplications and host switches on related host species.
Acknowledgments: This research was supported by Czech science Foundation No.P505/12/G112.
24
ANISAKID NEMATODE LARVAE FROM FISHES OF PETUNIA BAY
(SVALBARD)
E. KAŠPAROVÁ1, Š. MAŠOVÁ2, O. DITRICH3, T. TYML3, M. TUŠER3, A. KODÁDKOVÁ3
& V. BARUŠ2
1. Institute of Animal Physiology and Genetics AS CR. v.v.i., Rumburská 89,
277 21 Liběchov, Czech Republic
2. Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University,
Kotlářská 2, 611 37 Brno, Czech Republic
3. Faculty of Science, University of South Bohemia, Branišovská 31,
370 05 České Budějovice, Czech Republic
We monitor the local infection of fish as a intermediate host of anisakid parasitic
nematod (superfamily Ascaridoidea) belonging to the genera Anisakis Dujardin, 1845,
Pseudoterranova Mozgovoi, in Skrjabin et al., 1951 and Contracaecum Railliet and Henry,
1913. Aim was to examine nematode larvae obtained by a parasitological dissection from the
livers and body cavity of sea arctic fishes (Boreogadus saida, Myoxocephalus scorpius,
Gymnocanthus tricuspis, Clupea harengus, Mallotus villosus) in Petuniabukta, Billefjorden,
Svalbard. Nematodes have been studied by LM and SEM to describe their morphology. As
the species identification just by microscopy is disputing, morphological approach was
supplied by molecular data.
Glycerine cleared specimens were examined using a light microscope equipped with
differential interference contrast optics, digital camera and digital image analysis system. For
SEM were used standard techniques. Polymerase chain reaction was used to amplify the
internal transcribed spacer ITS-1, 5.8S, ITS-2, and flanking sequences regions of rDNA using
the previously described primers NC5 and NC2. By sequencing of the amplified region were
identified causal SNPs for the identification of species comlexes (Pseudoterranova decipiens,
Contracaecum osculatum, Anisakis simplex).
Morphologic and metric features such as cephalic end with oral opening, anlagen of
lips and prominent cuticular tooth, position of the excretory pore, ventriculus, ventricular and
intestinal appendices and tail shapes were observed. This is the first parasitological record of
anisakid nematodes from Billefjorden.
Acknowledgements: This study was supported by the Faculty of Science, Masaryk University, Brno
and the GA CR Grants No. 526/09/H025 (stipendium), the No. P505/12/G112 (conference fees) and
the field work by LM2010009 CzechPolar (MŠMT CR).
25
Abstrakty
HOW TO DISTINGUISH CROCODILE ASCARIDES
Š. MAŠOVÁ1, V. BARUŠ1, M. SEIFERTOVÁ1 & M. JIRKŮ2
2. Biology Centre of the Academy of Sciences of the Czech Republic,
Institute of Parasitology, Branišovská 31, 370 05 Česke Budějovice, Czech Republic
After parasitological dissection of one specimen of Nile crocodile, Crocodylus
niloticus (Laurenti, 1768), from the Lake Turkana (Kenya), was revealed the presence of two
ascaridoid nematodes referable to genus Dujardinascaris Baylis, 1947. They were identified
on the basis of original descriptions and our key to species as Dujardinascaris
madagascariensis Chabaud et Caballero, 1966 and D. dujardini (Travassos, 1920), according
their morphology. Dujardinascaris dujardini had a minor appearance in this mixed infection.
Dujardinascaris madagascariensis has been studied by scanning electron microscope (SEM)
to determine and redescribe its external morphology. For SEM, specimens were prepared by
the standard method. Herewith it is second of the genus to be sequenced (first was D.
waltoni). An internal fragment of the small ribosomal subunit (18S) and nuclear ribosomal
DNA internal transcribed spacer region (ITS2) were amplified. Morphological similarity was
confirmed by molecular data. Relationship of D. madagascariensis with D. waltoni as well as
with other species of family Heterocheilidae was elucidated.
Acknowledgements: This study was supported by Faculty of Science, Masaryk University, Brno and
the GA CR Grants No. 526/09/H025 (stipendium), the No. P505/12/G112 (conference fees).
26
PLAZY STREDNEJ EURÓPY, AFRIKY A ÁZIE AKO HOSTITELIA KRVNÝCH
PARAZITOV
B. HAKLOVÁ1, V. MAJLÁTHOVÁ1, I. MAJLÁTH1, 2, V. PETRILLA3, M. OSELSKÝ4 & B. PEŤKO1, 5
1. Parazitologický ústav SAV v Košiciach, Hlinkova 3, 040 01 Košice, Slovenská republika
2. Univerzita Pavla Jozefa Šafárika, Ústav biologických a ekologických vied, Moyzesova 11,
040 01 Košice, Slovenská republika
3. Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie v Košiciach, Katedra anatómie, histológie
a fyziológie, Komenského 73, 041 81 Košice, SR
4. Združenie priateľov herpetofauny, Košice, SR
5. Univerzita Komenského, Prírodovedecká fakulta, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava 4, SR
[email protected]
Krvné parazity plazov (Apicomplexa, Adeleorina) predstavujú intraerytrocytárne
jednobunkové parazity patriace do troch čeľadí: Hepatozoonidae, Haemogregarinidae
a Karyolysidae. Medzi vektory krvných jednobunkovcov patria zástupcovia čeľade Ixodidae a
Gamasidae, ploštice, komáre, a iné článkonožce. Cieľom práce bolo detekovať prítomnosť
krvných jednobunkovcov u plazov z viacerých oblastí strednej Európy (Slovensko,
Maďarsko, Poľsko, Albánsko a Švédsko), z Afriky (Svazijsko) a Ázie (Indonézia). Celkovo
sme vyšetrili 722 krvných náterov, z ktorých 123 bolo pozitívnych (17,04%). Prítomnosť
krvných parazitov sme pozorovali u 14 druhov plazov - Lacerta agilis, Zootoca vivipara,
Lacerta viridis, Mehelya capensis*, Dendroaspis polylepis, Naja mossambica, Python sebae
natalensis*, Philothamnus semivariegatus*, Dendroaspis viridis, Dendroaspis jamesoni
jamesoni*, Naja pallida, Naja nigricincta, Naja nigricincta woodi a Morelia viridis, pričom u
4 (označených *) z nich sa pomocou metód molekulárnej biológie (PCR metóda
a sekvenovanie fragmentov) potvrdila prítomnosť rodu Hepatozoon sp. Uvedené výsledky
predstavujú prvý dôkaz hemogregarín u spomínaných afrických hadov. U európskych jašteríc
predpokladáme prítomnosť rodu Karyolysus, jediného rodu popísaného u jašteríc z oblasti
Európy. Ektoparazity odobraté z európskych plazov predstavovali 2 druhy: Ophionyssus
saurarum a Ixodes ricinus.
Poďakovanie: Táto práca bola vytvorená realizáciou projektu Ochrana životného prostredia pred
parazitozoonózami pod vplyvom globálnych klimatických a spoločenských zmien (kód ITMS:
26220220116) na základe podpory operačného programu Výskum a vývoj financovaného z
Európskeho fondu regionálneho rozvoja (0,5), projektu VEGA 2/0199/11 a 1/0579/12.
27
Abstrakty
SEKCE: HELMINTOLOGIE
TISSUE HELMINTHOSES IN THE CZECH REPUBLIC
L. KOLÁŘOVÁ
National Reference Laboratory for Tissue Helminthoses Institute of Immunology and
Microbiology 1st faculty of Medicine of the Charles University and General Hospital in
Prague, Studničkova 7, 128 00 Prague 2, Czech Republic.
The establishment of helminths in host organs/tissues can lead to health disorders, the
severity of which depends on infectious dose, host immune status, location of the parasites,
and duration of the disease. In the Czech Republic, the most spread tissue helminthosis is
visceral form of larval toxocarosis, which is considered to be mainly an autochtonous
infection. Seroprevalence of anti-Toxocara canis in the Czech population is estimated to
range between 15 – 20 % per year; however, most of the patients with high levels of antiToxocara canis antibodies are asymptomatic.
Other tissue helminthoses have been diagnosed less frequently in the Czech Republic
and most cases were imported. During a period of 2007-2011, the serological and
parasitological examination revealed schistosomosis mansoni or schistosomosis haematobia
in 19 patients, filariosis in 3 patients, and strongyloidosis in 3 patients. In the same period, 12
trichinelloses, 2 cysticercoses, 11 cystic hydatidoses (CE), and 6 alveolar hydatidoses (AE)
were also diagnosed. Besides infections mentioned above, we also detected first cases of
human Dirofilaria infections. In the Czech Republic, trichinellosis, cysticercosis, CE, HE and
dirofilariosis have been usually related to visits of endemic countries. However, the
evaluation of data on the history of some patients revealed that trichinellosis, CE, AE and
dirofilariasis can be acquired also in this country.
Acknowledgement: The research was supported by the Charles University in Prague (PRVOUK). We
thank Mgr. Petra Kolbeková a Markéta Leissova for help in statistical analysis.
28
RARE SPECIES OF HUMAN BROAD TAPEWORMS
(DIPHYLLOBOTHRIUM) IN EUROPE
R. KUCHTA1,2, B. WICHT3, O. DITRICH2 & P. KUBÁČKOVÁ4
1,2. Institute of Parasitology, Biology Centre of the Academy of Sciences of the Czech
Republic, and Faculty of Science, University of South Bohemia, České Budějovice, Czech
Republic; [email protected]
3. Istituto Cantonale di Microbiologia, Bellinzona, Switzerland
4. Department of Clinical Microbiology, University Hospital Brno, Brno, Czech Republic
The human cases of diphyllobothriosis caused by rare species of broad fish tapeworms
(Diphyllobothrium spp.) in Europe were critically revised. Diphyllobothrium dendriticum
occurs circumboreally and uses salmonids and coregonids fish as intermediate hosts. Until
now, human cases caused by this species have been reported only from Baikal Lake, Alaska
and northern Canada. The first clinical case in Europe confirmed by molecular methods has
been reported recently from Switzerland, but the patient probably got infected in Alaska,
Canada or Norway. The second confirmed human infection is reported here from a Czech
seasonal worker who became infected by eating salmons in Alaska.
Another species that appeared recently in Europe is Diphyllobothrium nihonkaiense,
previously reported almost exclusively from Far East, especially Japan. Seven cases of human
infections with D. nihonkaiense have been documented in Europe so far, all as a result of
consumption of raw or undercooked Pacific salmons from local markets. Pacific salmons are
often exported fresh (on ice) to Europe from North America, mostly from Alaska or Canada,
and they may contain plerocercoid larvae in their flesh. These cases highlight the potential
risk of worldwide distribution of diphyllobothriosis caused by non-native species due to the
globalization of fish markets.
Acknowledgments: This study was partly supported by the Grant Agency of the Czech Republic
(project no. P506/12/1632).
29
Abstrakty
KONTAMINÁCIA PÔDY ZÁRODKAMI HELMINTOV V PROSTREDÍ
MARGINALIZOVANÝCH OSÁD NA VÝCHODNOM SLOVENSKU
P. RUDOHRADSKÁ1, I. PAPAJOVÁ1 & P. JURIŠ2
1
SAV, Parazitologický ústav, Hlinkova 3, 040 01 Košice, SR, [email protected]
2
Lekárska fakulta UPJŠ, Tr. SNP 1, 040 11 Košice, SR
Z hľadiska kontaminácie pôdy zárodkami helmintov možno za rizikové považovať
lokality, kde chýba základná infraštruktúra ako kanalizácia či vodovod, nízke je zdravotné
uvedomenie a motivácia starať sa o svoje zdravie. V podmienkach Slovenskej republiky
možno za takéto prostredie považovať najmä marginalizované osady na východnom
Slovensku, kde obyvatelia nemajú vypestované hygienické návyky, žijú v chudobe a na
jednom mieste s domovými zvieratami. Kontaminácia pôdy zárodkami helmintov sa
sledovala vo vybraných osadách s nízkymi hygienickými štandardmi v Prešovskom
a
Košickom kraji. Celkovo bolo vyšetrených 256 vzoriek pôdy z 11 marginalizovaných osád.
Vývinové štádiá helmintov boli detegované v 67,2 % vyšetrených vzoriek. S najvyššou
frekvenciou boli zachytené vajíčka Ascaris spp. (50,4 %), Toxocara spp. (36,3 %) a Trichuris
spp. (31,6 %). Zaznamenané boli aj strongyloidné vajíčka (9,4 %), Toxascaris leonina (6,3
%), Spirocerca lupi (4,7 %), Hymenolepis spp. (3,1 %) a Capillaria spp. (0,4 %). Zistené
údaje poukazujú na pretrvávajúci nízky štandard osobnej a komunálnej hygieny a fekálne
znečistené prostredie. Alarmujúci stupeň kontaminácie pôdy zárodkami helmintov upozorňuje
na zvýšené riziko výskytu zoonóznych ochorení v sledovaných lokalitách.
Poďakovanie: Práca bola financovaná z grantu VEGA 2/0147/10.
30
REGULÁCIA IMUNITNEJ ODPOVEDE V PERITONEÁLNEJ DUTINE MYŠÍ
S INFEKCIOU CESTÓDOM MESOCESTOIDES VOGAE NA BUNKOVEJ
A MOLEKULÁRNEJ ÚROVNI
E. VENDEĹOVÁ, G. HRČKOVÁ & S. VELEBNÝ
Parazitologický ústav SAV, Hlinková 3, 040 01 Košice, Slovenská republika
Larválne štádia cestódov Mesocestoides vogae vyvolávajú počas infekcie kaskádu
parazito-hostiteľských interakcií, ktorými dochádza k modulácii imunitnej odpovede
s cieľom zabezpečiť dlhodobé prežívanie v medzihostiteľovi a umožniť nepohlavné
rozmnožovanie v pečeni a peritoneálnej dutine, čo spôsobuje vážne poškodenie. Cieľom tejto
práce bolo sledovať reguláciu imunitnej odpovede v peritoneálnej dutine myší infikovanými
larvami (tetrathyrídiami) M. vogae na základe dynamiky počtu zápalových buniek a zmeny
fenotypu monocytov a makrofágov, regulácie efektorových funkcií a alternácie expresie
vybraných cytokínov Th1 a Th2 odpovede, ktoré sú priamo zapojené do takejto
imunomodulácie. Myši boli orálne infikované 60 larvami a počas dvoch mesiacov po infekcii
boli
odoberané peritoneálne exudátové bunky (PEC). Následkom infekcie došlo
k mnohonásobnému zvýšeniu počtu PEC, kde najpočetnejšiu skupinu predstavovali
makrofágy, ktoré zaujímali rozdielny fenotyp, t.j. zrelé (klasicky aktivované), prechodné
(alternatívne aktivované) a obrie bunky (giant cells). Indukcia aktivácie makrofágov na
alternatívne a obrie formy korelovala so zvyšujúcou sa expresiou IL-4, IL-5 a IL-13
cytokínov Th2 typu imunitnej odpovede, ktorá je typická pri helmintózach. Základné
efektorové funkcie makrofágov, medzi ktoré patria respiračné vzplanutie a fagocytárna
aktivita, boli počas infekcie potláčané. Zistilo sa, že obe tieto funkcie sú doménou najmä
klasicky aktivovaných makrofágov prostrednícvom INF-γ a TNF-α cytokínov patriacich do
skupiny Th1 typu imunitnej odpovede. S prechodom na Th2 typ odpovede teda dochádzalo
k redukcii počtu klasických foriem makrofágov v prospech alternatívnych a obrích foriem,
ktoré majú dané prozápalové funkcie potlačené a pravdepodobne slúžia na elimináciu
poškodenia tkanív a zabezpečenie parazito-hostiteľskej tolerancie.
Práca bola financovaná z projektu VEGA Ministerstva školstva a Slovenskej Akadémie Vied
č.2/0188/10.
31
Abstrakty
SEKCE: EKTOPARAZITI
O UŽITEČNOSTI KREVSAJÍCÍHO HMYZU
I. KOLÁŘOVÁ
Department of Parasitology, Charles University in Prague, Viničná 7, 128 44 Prague,
Czech Republic, [email protected]
Hematofágie využívající jako zdroj potravy krev obratlovců, se v rámci hmyzu
vyvinula několikrát nezávisle na sobě u více než 14 000 druhů. Pro úspěšné sání je však
potřeba nejen proniknout ke zdroji krve, ale také zabránit obranným reakcím hostitele;
hemostázi a následnému zánětu. V rámci hematofágie tak krevsající hmyz vyvinul celou škálu
antihemostatických a imunomodulačních faktorů různých molekulárních charakteristik s
potenciální schopností inhibovat v místě sání všechny fáze hemostáze. Množství těchto
faktorů vypovídá nejen o komplexitě obranných reakcí hostitele, ale i o důležitosti inhibice
hemostatických procesů pro úspěšné sání. Některé z těchto molekul mají navíc potenciál pro
využití při léčbě různých onemocnění.
Při opakovaném kontaktu mohou sliny krevsajícího hmyzu u hostitele vyvolávat
hypersentzitivní reakce. Imunitní odpověď organismu přitom závisí na druhu parazita,
respektive na složení a množství antigenů ve slinných žlázách, a svou roli hraje i stav
imunitního systému hostitele a historie kontaktu s ektoparazitem. Od toho se pak odvíjí
možné využití imunitní odpovědi proti slinám krevsajícímu hmyzu. Zjistilo se, že přítomnost
protilátek proti slinám koreluje s intenzitou a délkou expozice. Protilátky proti slinám
krevsajícího hmyzu se tak staly ideálním ukazatelem expozice hostitele, čehož se dá využít
např. ve sledování účinnosti kampaní zaměřených na expoziční profylaxi. V případě vektorů
se zároveň jedná o ukazatel rizika přenosu onemocnění; čím více je hostitel vystaven
poštípání, tím větší je pravděpodobnost, že na něm bude sát infikovaný jedinec. V neposlední
řadě, imunizací proti slinám vektora je možné u hostitele navodit ochranu proti přenášené
infekci. V současné době neexistuje pro lidi vakcína, která by účinně bránila přenosu a rozvoji
přenášených parazitárních chorob, proto je snaha využít v tomto směru i antigeny vektora, ať
už samostatně nebo v kombinaci s antigeny parazita.
Poděkování: GAČR 206/09/0777; UNCE 204017.
32
SEZÓNNA DYNAMIKA A ABUNDANCIA RODU CULICOIDES VO
VYBRANÝCH CHOVOCH VÝCHODNÉHO SLOVENSKA
A. SARVAŠOVÁ 1, A. KOČIŠOVÁ 1 & H. HLAVATÁ 2
1. Ústav parazitológie, Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie, Komenského 73,
040 81 Košice, Slovensko
2. Slovenský hydrometeorologický ústav, Ďumbierska 26, Košice, Slovensko
V rámci entomologického prieskumu sme v dvoch chovoch hovädzieho dobytka sledovali
vplyv klimatických faktorov na abundanciu a sezónnu dynamiku vybraných Komplexov
z rodu Culicoides. V chove na juhovýchodnom Slovensku, v okrese Trebišov (Farma 1) sme
celkove odchytili 16427 kusov pakomárikov a v druhom chove, severnejšie v okrese Prešov
(Farma 2) 9316 ks pakomárikov. Percentuálne zastúpenie Komplexov bolo na Farme 1: 33 %
pakomárikov z Obsoletus Komplexu, 29 % z Pulicaris Komplexu, 21,5 % z Nubeculosus
Komplexu a 16,8 % iných Culicoides. Na Farme 2 takmer 68 % tvorili jedince z Komplexu
Obsoletus, 21 % z Pulicaris Komplexu, 0,04 % z Nubeculosus Komplexu a 10,7 % iné
Culicoides. Abundancia druhov z Obsoletus Komplexu bola najvyššia na oboch farmách s
vrcholmi aktivity 9.-15.5., 24.-25.5., 21.-24.6. a 12.-15.7. Aktivita pakomárikov z Pulicaris
Komplexu bola podobná s výnimkou posledného vrcholu (12.-15.7.) na farme 2.
Z Nubeculosus Komplexu sa na Farme 2 odchytili len 4 kusy za celú sezónu na rozdiel od
farmy 1, kde tvorili až 21,5 %. Teplé nížinaté oblasti sú typické biotopy C. nubeculosus, čo
vysvetľuje rozdiely v početnosti tohto Komplexu na farmách. Sezónna dynamika druhov z
Nubeculosus Komplexu sa líši od predchádzajúcich Komplexov. Popri mierne zvýšenej
aktivite koncom mája (24.-25.5.), výrazné vrcholy aktivity sme pozorovali v lete 14.-15.7.,
17.-18.8. a 26.-27.8. U všetkých troch Komplexov sme pozorovali 3 generácie počas roka
napriek tomu, že vrcholy aktivity boli 4. V období zvýšenej aktivity (9.-15.5., 24.-25.5.) pri
priemernej dennej teplote od 12,2 do 21,1 ˚C pre Farmu 1 a od 10,1 do 21,2 ˚C pre Farmu 2,
pravdepodobne neprebehol celý vývinový cyklus. Potvrdzuje to aj skutočnosť, že na Farme 1
sa v máji pri prvom vrchole aktivity odchytilo 37 % nenacicaných samičiek z Obsoletus
Komplexu a 21,7 % gravidných a o 2 týždne neskôr podiel nenacicaných samičiek poklesol
na 19,6 % a naopak podiel gravidných samičiek vzrástol na 45,3 %, takže v tomto období
pravdepodobne došlo len k nacicaniu samičiek a vývinu vajíčok.
Práca je podporovaná grantovou úlohou VEGA č. 1/0236/12 a základným výskumom NRL UVLF pre
pesticídy v Košiciach.
33
Abstrakty
MONITORING TIPLÍKŮ, PŘENAŠEČŮ BTV, NA ÚZEMÍ ČR
J. RÁDROVÁ1, Z. GALKOVÁ1, M. MRAČKOVÁ1, P. BARTÁK2, J. LAMKA3 & J. VOTÝPKA1
1. Katedra Parazitologie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Viničná 7,
128 44 Praha, Česká republika
2. Státní veterinární ústav České republiky, Rantířovská 93, 586 05 Jihlava, Česká republika
3. Katedra farmakologie a toxikologie Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy,
Heyrovského 1203, 500 05 Hradec Králové, Česká republika
Jedním z důsledků globálních změn posledních dekád je i šíření řady patogenů na nová
území a do popředí zájmu se dostávají zejména onemocnění přenášená krevsajícím hmyzem.
Na našem území se objevilo na podzim roku 2007 nové infekční onemocnění, katarální
horečka ovcí, působené virem Bluetongue (BTV). Proto proběhla v ČR ve spolupráci s SVÚ
Jihlava v letech 2008 až 2011 studie zaměřená na monitoring tiplíků (rod Culicoides),
přenašečů BTV. Pravidelné odchyty ve stájích a v blízkosti skotu probíhaly na 33 lokalitách
(2008–2011), u lesní zvěře na osmi lokalitách (2010–2011). U skotu bylo celkem vyšetřeno
3360 vzorků obsahujících na 450 tisíc tiplíků 31 druhů, u oborových chovů spárkaté zvěře
bylo vyšetřeno 152 vzorků s 19ti tisíci tiplíků devatenácti druhů. U obou skupin hostitelů byl
dominantní komplex druhů Culicoides obsoletus, u něhož se s využitím metody multiplexPCR podařilo identifikovat tři druhy: C. obsoletus, C. dewulfi a C. chiopterus. U tohoto
komplexu byl sledován i sezóně závislý podíl parous/nulliparous samic. Odchyty u skotu
a lesních kopytníků se signifikantně liší jak druhovou skladbou tiplíků, tak i jejich relativním
zastoupením. Několik druhů bylo pro ČR zjištěno poprvé, u řady dalších rozšiřují naše
výsledky znalosti o jejich biologii. Odchyty během zimních měsíců ve stájích neprokázaly
zimní aktivitu tiplíků, a tedy ani možnost kontinuálního přenosu BTV v našich podmínkách.
Na přítomnost trypanosomatid jsme pomocí PCR vyšetřili 7548 tiplíků. Získaných 208
sekvencí náleží do šesti jednohostitelských (Herpetomonas, Crithidia, Wallaceina) a čtyř
vícehostitelských (Trypanosoma) druhů. Hyaluronidázová aktivita ve slinných žlázách byla
detekována u čtyř ze šesti studovaných druhů tiplíků.
Poděkování: Grantová agentura Univerzity Karlovy (projekt 24109/2009), Grantová agentura České
republiky (PhD projekt 206/09/H026), Státní veterinární správa ČR
34
DRUHOVÁ SKLADBA, SEZÓNNA DYNAMIKA, DISTRIBÚCIA A DENZITA
LARIEV KOMÁROV V KOŠICKEJ KOTLINE V ROKOCH 2010 A 2011
E. BOCKOVÁ & A. KOČIŠOVÁ
Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie v Košiciach, Komenského 73, 041 81 Košice,
Slovenská republika
V odchytovej sezóne (apríl-august) rokov 2010 a 2011 sme na 6 lokalitách Košickej
kotliny sledovali kvalitatívno-kvantitatívne zastúpenie lariev komárov. Celkovo bolo
odchytených 17 520 lariev 15 druhov komárov.
Na
urbánnych
(Ťahanovce,
Paňovce,
Medzev)
a suburbánnych
(Šebastovce,
Rozhanovce, Perín Chým) lokalitách sme popri druhovej skladbe, sezónnej dynamike
a vplyvu vybraných klimatických faktorov na rozšírenie lariev sledovali aj ich distribúciu [C]
a denzitu [D]. Ako druhy so sporadickým výskytom (C 0-20 %) sme určili Aedes (Finlaya)
geniculatus, Ae. refiki, Ae. rusticus, Culex territans, Ochlerotatus communis a Oc.
leucomelas. Druhy s menej častým výskytom (C 20,1-40 %) boli Oc. sticticus, Oc. punctor,
Oc. flavescens a Culiseta annulata. Druhy Aedes vexans, Ae. cinereus (resp. rossicus), Oc.
cataphylla a Oc. cantans (resp. annulipes) patrili k druhom so stredne častým výskytom (C
40,1-60 %). Často sa vyskytujúci (C 60,1-80 %) bol iba druh
Anopheles maculipennis.
Konštantný výskyt (C 80,1-100 %) sme zistili len u lariev Culex pipiens (resp. torrentium).
Z hľadiska hodnotenia denzity sme odchytili 5 satelitných druhov (D˂1) (Aedes (Finlaya)
geniculatus, Ae. refiki, Ae. rusticus, Culex territans a Oc. communis), 4 subdominantné druhy
(1˂D˂5 %) (An. maculipennis, Oc. flavescens, Oc. leucomelas a Oc. sticticus ) a 9
dominantných druhov (D˃5 %) (Ae. vexans, Ae. cinereus resp. rossicus, Cs. annulata, Cx.
pipiens resp. torrentium, Oc. cantans resp. annulipes, Oc. cataphylla, Oc. punctor.
Najviac lariev sme zachytili v mesiacoch apríl (45 %), júl (20,5 %) a august (16,4 %).
Druhová diverzita lariev na oboch typoch lokalít bola podobná, s výrazne dominantným
zastúpením druhu Cx. pipiens (resp. torrentium).
Práca je realizovaná v rámci riešenia grantovej úlohy VEGA č. 1/0236/12 a základného výskumu NRL
UVLF pre pesticídy.
35
Abstrakty
SEKCE: HUMÁNNÍ PARAZITOLOGIE V PRAXI
MOLEKULÁRNA DIAGNOSTIKA A TERAPIA VYBRANÝCH HUMÁNNYCH
HELMINTÓZ
G. HRČKOVÁ
Oddelenie Experimentálnej Farmakológie, Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3,
Niektoré parazitické helminty spôsobujú vážne ochorenia ľudí a zvierat, ktorá v
neliečených alebo nevhodne liečených prípadoch končia smrťou. Odhaduje sa, že v súčasnosti
je niekoľko miliónov ľudí infikovaných aspoň jedným druhom parazita, hlavne v rozvojových
krajinách. Včasná a správna diagnostika pôvodcov ochorenia je prvým predpokladom účinnej
liečby, pričom klinické príznaky a diagnostické postupy sú odlišné pri zoonóznych
ochoreniach spôsobených tkanivovými helmintami a gastrointestinálnych ochoreniach
vyvolaných geohelmintami z rodov Ascaris, Trichuris, Enterobious a pod. V ekonomicky
vyspelých krajinách Európy vrátane Slovenska, sú zo zoonóznych helmintóznych infekcií v
ľudskej populácii najčastejše diagnostikované larválna toxokaróza, alveolárna a cystická
echinikokóza, trichinelóza a posledných rokoch bolo zistený nárast počtu infekcií zvierat ale
aj ľudí vyvolaných filarióu Dirofilaria repens. Zatiaľ čo v prípade toxokarózy a trichinelózy
sa skorá fáza ochorenia dá spoľahlivo diagnostikovať pomocou serologických testov na dôkaz
špecifických antiparazitických protilátok, v prípade echinokokózy sa ochorenie klinicky a
imunologicky prejaví až v neskoršej faze a primárna diagnostika využíva sonografiu a
počítačovú tomografiu (CT). Pri absencii špecifických protilátok a dostupnosti excízie zo
suspektného ložiska, je veľmi vhodné dokázať prítomnosť parazita pomocou molekulárnych
metód, t.j. amplifikácie špecifických úsekov DNA zvyčajne mitochondriálnych génov v
kombinácii s histologickým dôkazom. Pre určenie správnej liečby je potrebné odhadnúť
štádium ochorenia a následne sledovať efektívnosť liečby, t.j. regresiu ochorenia pomocou
imunologických markerov, hlavne protilátok a cytokínov.
V našich experimentálnych štúdiách sme porovnávali štádiovo a druhovo špecifickú
expresiu antigénov z druhu Toxocara canis, rodu Trichinella a rodu Echinococcus v korelácii
s histopatologickými zmenami v tkanivách a ďalšími imunologickými parametrami. Výsledky
boli aplikované pri diagnostike u vybraných skupín pacientov a korelované s klinickými
parametrami a vnímavosťou na liečbu.
Poďakovanie:Práca bola finančne podporená z projektu VEGA č. 2/0188/10.
36
PNEUMOCYSTIS JIROVECI V KLINICKÝCH VZORKÁCH PACIENTOV
ZO SLOVENSKA
V. BOLDIŠ1, F. ONDRISKA1, Ľ. KOVÁČ1 & E. NOHÝNKOVÁ2
1. HPL spol. s r.o., medicínske laboratóriá, Istrijská 20, 841 07 Bratislava, SR
2. NRL pre diagnostiku tropických parazitárnych infekcií, Studničková 7, 128 00 Praha, ČR
Pneumocystis jiroveci je oportúnny patogénny mikroorganizmus zodpovedný
za pneumocystovú pneumóniu. V práci sme vyhodnotili výskyt pneumocystózy vo vzorkách
od pacientov spádového regiónu HPL spol. s r.o.
Diagnostika spočíva v mikroskopickom dôkaze patogénneho mikroorganizmu v
bronchoalveolárnej laváži (BAL) a v indukovanom spúte. Prítomnosť trofozoitov sa dokazuje
farbením podľa Giemsa a cystické štádiá sa farbia Gram-Weigertom. Na detekciu DNA P.
jiroveci sa využíva polymerázová reťazová reakcia (PCR) s použitím primerov pAZ102-E a
pAZ102-H, ktoré amplifikujú časť génu veľkej podjednotky mitochondriálnej rRNA.
Za posledných 11 rokov sme vyšetrili 568 pacientov podozrivých na infekciu
pneumocystami. Požiadavky pre diagnostiku tohto patogénneho mikroorganizmu narastali. Za
celé obdobie sa nám podarilo odhaliť infekciu pneumocystami metódou PCR u 36 pacientov
(29 BAL a 7 spút). Mikroskopicky sme dokázali cysty P. jiroveci iba v šiestich prípadoch.
Prítomnosť P. jiroveci sa potvrdila hlavne u imunokompromitovaných osôb s onkologickým
ochorením (23), ale aj u pacientov so zápalom pľúc (8+1HIV), s nešpecifikovanou
parazitárnou chorobou (1+1HIV), s inými bakteriálnymi agensami (1) a so systémovým lupus
erythematosus (1). Pacienti s nádorovými ochoreniami (10 lymfómov; 8 leukémií; 5
zhubných nádorov mozgu, obličky, spojivového tkaniva a hrubého čreva) preukazovali
symptómy ako ťažkosti s dýchaním, bolesť na hrudníku, opuchnuté lymfatické uzliny a časté
infekcie. Počet opakovaných vyšetrení u 6 onkologických pacientov sa pohyboval od 2 do 7 a
u dvoch jedincov sme pneumocysty detegovali až v tretej a štvrtej vzorke. Klinické príznaky
ako neproduktívny kašeľ, dýchavičnosť, horúčka a krv v spúte boli prítomné v ďalšej veľkej
skupine pacientov s respiračnými ochoreniami (7 pneumónií, 1 akútny zápal priedušiek a 1
respiračné zlyhanie).
Vzhľadom k zvyšujúcemu počtu imunosuprimovaných jedincov je diagnostika
P. jiroveci nevyhnutná. Potvrdili sme to aj v našej štúdii, kde počet vyšetrení a detekcia tohto
oportúnneho patogénneho mikroorganizmu zodpovedného za vážne pľúcne komplikácie u
imunosuprimovaných pacientov počas rokov stúpa.
37
Abstrakty
PREVENCIA TOXOPLAZMÓZY V GRAVIDITE. 5. ROČNÉ SKÚSENOSTI
S PLNENÍM PREVENTÍVNEHO PROGRAMU
F. ONDRISKA
HPL spol. s r. o., Parazitologické oddelenie, Istrijská 20, 841 07 Bratislava, Slovenská
republika
Prevencia kongenitálnej toxoplazmózy je na Slovensku súčasťou programu, ktorý je
zakotvený v Odbornom usmernení MzD SR č. 106/2006 o diagnostike toxoplazmózy.
Obsahuje podrobný algoritmus prenatálneho skríningu, podľa ktorého sú u každej tehotnej
ženy vyšetrované protilátky proti Toxoplasma gondii na začiatku tehotenstva a negatívne ženy
opakovane minimálne raz v každom nasledujúcom trimestri.
Cieľom prednášky je
vyhodnotiť plnenie ustanovení Odborného usmernenia (OU) po dobu jeho platnosti v
podmienkach Bratislavy.
V rokoch 1998 – 2011 sme v parazitologickom laboratóriu HPL spol. s r.o. vyšetrili
vzorky sér 34 299 tehotných žien z Bratislavy a okolia. Vzorky sér, plodovej vody a plnej krvi
sme vyšetrovali podľa metodík uvedených v OU. Protilátky proti T. gondii sme zistili u 18,4
% tehotných žien. V rokoch 1998 – 2006 sme vyšetrili 8637 (25,2 %) tehotných žien, po
zavedení sérologického skríningu (2007 – 2011) počet významne vzrástol na 25662 (74,8 %,
P≤0,05). Napriek tomu, výsledky sa nedajú považovať za uspokojivé, negatívny výsledok je
považovaný gynekológmi ako dobrý a v sérologickom skríningu spravidla nepokračujú.
V rokoch 1998 – 2006 až u 89,5 % sérologicky negatívnych žien bol ukončený skríning po
prvom vyšetrení. Opakovane (dva a viackrát) bolo poslaných na vyšetrenie iba 10,3 % toxonegatívnych žien. Nárast počtu opakovane vyšetrených negatívnych žien v rokoch 2007 –
2011 na 19 % je síce významný (P≤0,05) ale stále nedostačujúci. Čo je však dôležité, kým
v rokoch 1998 – 2006 sme zistili 9 primárnych infekcií (1x abortus, 8x narodené zdravé deti),
v rokoch 2007 – 2011 cieleným sérologickým skríningom bolo odhalených 47 primoinfekcií
v gravidite; 5 tehotenstiev bolo predčasne ukončených, jedno skončilo abortom a 41 detí sa
narodilo bez známok infekcie. Všetky deti sú kontrolované.
Záver: Prenatálny program postupne prekonáva počiatočné nedostatky. Prínosom je
rastúci počet odhalených toxoplazmových primoinfekcií v tehotenstve, čo umožňuje včasnou
terapiou eliminovať infekciu plodu, resp. redukovať následky kongentiálnej toxoplazmózy.
38
SLEDOVÁNÍ KLINICKÝCH A IMUNOLOGICKÝCH PARAMETRŮ
U HIV-POZITIVNÍCH PACIENTŮ, KTEŘÍ SE INFIKOVALI TOXOPLASMÓZOU
P. KODYM1, L. MACHALA,2 D. JILICH2, O. BERAN3 & M.MALÝ4
1. Národní referenční laboratoř pro toxoplasmózu, CEM, Státní zdravotní ústav,
Šrobárova 48, 100 42 Praha 10
2. AIDS centrum, Nemocnice Na Bulovce, Budínova 67/2 180 00 Praha 8-Libeň
3. Laboratoř pro AIDS a infekční imunologii, Nemocnice Na Bulovce, Budínova 67/2
180 00 Praha 8-Libeň
4. Oddělení biostatistiky a informatiky, Státní zdravotní ústav, Šrobárova 48,
100 42 Praha 10
Při dlouhodobém monitoringu imunologických a klinických parametrů u HIV +
pacientů v AIDS centru na Bulovce bylo v létech 1996-2011 zaznamenáno 14 případů (10
mužů, 4 ženy, věk 22-64 let) čerstvé infekce Toxoplasma gondii, která se projevila
sérokonverzí – přechodem dosud opakovaně negativních výsledků KFR a ELISA IgG
k opakovaně pozitivním hodnotám. Až na jedinou výjimku s projevy lymfadenopatie nebyly
zaznamenány žádné příznaky toxoplasmózy. Žádný z pacientů nebyl ve stadiu AIDS. U všech
pacientů byly průběžně sledovány počty virových kopií, CD4+ a CD8+ T lymfocytů, NK
buněk a dále hladiny β2-mikroglobulinu, C-reaktivního proteinu a sérových imunoglobulínů.
Hodnoty zjištěné před sérokonverzí byly porovnávány s hodnotami stanovenými po
sérokonverzi. U CD4+ a v menší míře i CD8+ T lymfocytů byl zaznamenán vzestup počtů,
trendy dynamiky ostatních parametrů jsou vzhledem k malému počtu dat méně průkazné.
Hodnoty jednotlivých parametrů před sérokonverzí byly rovněž porovnány s hodnotami
zjištěnými u kontrolní skupiny anti-Toxoplasma negativních HIV+ pacientů odpovídajícího
věku a pohlaví, aby se zjistilo, zdali nemohly mít souvislost se zvýšenou vnímavostí osob,
které se infikovaly.
Poděkování: Studie byla podpořena Interní grantovou agenturou Ministerstva zdravotnictví ČR,
NT/11429 -5
39
Abstrakty
SEKCE: LEISHMÁNIE A JEJÍ VEKTOŘI
KALA-AZAR: ZANEDBANÉ OCHORENIE – SKÚSENOSTI Z MISIE LEKÁROV
BEZ HRANÍC V ETIÓPII
J. KLIEŠČIKOVÁ1,2,3, R. SIDDIQUI3, E. PIRIOU3 & L. SHANKS3
1. Oddělení tropické medicíny 1. LF UK
2. Klinika infekčních, tropických a parazitárních nemocí, Nemocnice Na Bulovce, Praha,
ČR
3. Medecins Sans Frontiéres OCA, Amsterdam, Holandsko
Médicins Sans Frontiéres (Lekári bez hraníc) sú neziskovou humanitárnou organizáciou,
ktorá bola založená v roku 1971 skupinou lekárov a novinárov. Poskytuje zdravotnú
starostlivosť ľuďom v ozbrojených konfliktoch, pri najrozličnejších epidémiách, pri
prírodných či človekom zavinených katastrofách, tiež pri liečbe zanedbaných ochorení. V
súčasnej dobe operuje v 60 roznych krajinách sveta. Za svoju prácu obdržala v roku 1999
Nobelovu cenu mieru.
V Etiopii má MSF OCA 3 projekty: Warher a Liben-Dolo v Somálskej časti Etiopie, kde
sa poskytuje základná zdravotná starostlivosť a nutričná podpora, hlavne utečencom a
Abdurafi, projekt, ktorý sa venuje liečbe Kala-Azar, HIV/AIDS a malnutrícii.
V Abdurafi operuje tým 5 zahraničných pracovníkov a celkovo 120 miestnych zamestnancov.
Nemocnica má kapacitu celkovo 120 ložok, ktoré sa možu podľa potreby a pri epidémiách
navyšovať.
V roku 2010 sme v Abdurafi celkovo vyšetrili 1411 pacientov na Kala Azar, 393 bolo
pozitívnych. Koinfekcia HIV bola potvrdená u 59 pacientov. Kožnú leishmaniózu sme
diagnostikovali u 2 HIV pozitínych pacientov. Vyšetrili sme 12 824 pacientov na maláriu, z
toho 3703 bolo pozitívnych. Tuberkulózu sme diagnostikovali u 55 pacientov.
Okrem diagnostiky a terapi sme edukovali miestnu populáciu i sezónnych pracovníkov
o rizikách nákazy Kala-Azar, HIV/AIDS a tuberkulózy. V Abdurafi tiež prebiehajú výskumné
projekty zamerané na evaluáciu diagnostických metód HIV/AIDS v Afrike a na efekt
profylaxie Pentamidínom u HIV pozitívnych pacientov na riziko nákazy Kala-Azar.
Autorka ďakuje za podporu grantovým projektom GA UK 153610, GA ČR 201616 a SVV-2011-262
506.
40
VLIV TEPLOTY NA VÝVOJ LEISHMANIÍ VE FLEBOTOMOVI LUTZOMYIA
LONGIPALPIS
J. HLAVÁČOVÁ, J. VOTÝPKA & P. VOLF
Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 12844 Praha 2
Lutzomyia longipalpis je v Jižní a Střední Americe jediným prokázaným přenašečem
viscerální leishmaniózy působené druhem Leishmania infantum (syn. L. chagasi) a
v laboratorních podmínkách je náchylná i na ostatní leishmanie Nového Světa. Typicky se
vyskytuje v Brazílii a okolních tropických a subtropických oblastech, v posledních dvaceti
letech se však rozšířila do vyšších zeměpisných šířek a je pravděpodobně „zodpovědná“ za
nově popsaná ohniska viscerální leishmaniózy v Argentině. Hlavní otázkou proto bylo, jakým
způsobem je životní cyklus a přenos leishmanie ovlivněn nižšími teplotami v těchto
oblastech.
Samice L. longipalpis byly experimentálně nakaženy standardní dávkou leishmanií a
chovány ve 26 °C („typická“ teplota) nebo 20 °C (snížená teplota). Vývoj L. infantum
v různých teplotách byl navíc porovnáván se dvěma druhy jihoamerických leishmanií
podrodu Viannia, L. braziliensis a L. peruviana. Tyto dvě blízce příbuzné leishmanie se
vyskytují ve zcela odlišných biotopech, zatímco L. braziliensis koluje v nížinách, L.
peruviana je horský druh.
Prokázali jsme, že zatímco L. braziliensis se vyvíjela dobře za obou sledovaných
teplot, L. peruviana se dokázala v L. longipalpis vyvíjet pouze ve 20 °C. Nižší teplota
zpomaluje trávení flebotomů a oddaluje defekaci zbytků potravy. Leishmania peruviana se
vyvíjí v přenašeči pomalu, je adaptovaná na vývoj v nízkých teplotách a není schopna
přizpůsobit se odlišným podmínkám za vyšších teplot. Původce viscerální leishmaniózy,
Leishmania infantum, se velmi dobře adaptovala na teplotní změnu a ve svém přirozeném
přenašeči se úspěšně vyvíjela v obou sledovaných teplotách. Z těchto výsledků vyplývá, že za
vhodných podmínek by mohlo dojít k dalšímu šíření L. infantum i do chladnějších oblastí.
Poděkování: Za částečné financování tohoto projektu děkujeme Grantové agentuře Univerzity Karlovy
(projekt číslo: 426111/2011).
41
Abstrakty
SPECIFICKÁ IMUNITNÍ ODPOVĚĎ PSŮ OPAKOVANĚ POBODANÝCH
PHLEBOTOMUS PERNICIOSUS
M. VLKOVA 1, I. ROHOUSOVA 1, J. DRAHOTA 1, E. KRUEDEWAGEN 2, D. STANNECK 2,
D. OTRANTO 3 & P. VOLF 1
1
Oddělení parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2, Česká Republika
2
Bayer Animal Health GmbH, Leverkusen, Německo
3
Dipartimento di Sanità e Benessere, Universitá degli Studi di Bari, Itálie
Leishmanióza je parazitární onemocnění přenášené dvoukřídlým krevsajícím hmyzem
čeledi Phlebotominae. V jižní Evropě a severní Africe jsou rezervoárem zoonotické viscerální
leishmaniózy působené Leishmania infantum psi a hlavním přenašečem Phlebotomus
perniciosus.
Opakovaná expozice sání flebotomů vyvolává v pobodaných hostitelích tvorbu
protilátek proti slinným antigenům. Hladiny těchto protilátek jsou přímo úměrné intenzitě
pobodání, a proto se uvažuje o jejich využití při hodnocení rizika přenosu leishmaniové
infekce v endemických oblastech. V současné studii jsme sledovali průběh specifické
protilátkové odpovědi u psů opakovaně exponovaných sání Phlebotomus perniciosus
v laboratorních podmínkách a u psů pobodaných tímto druhem v endemické oblasti viscerální
leishmaniózy v Itálii. U psů z endemické oblasti nás navíc zajímal vztah mezi touto humorální
imunitou a statutem leishmaniové infekce.
U psů experimentálně pobodaných P. perniciosus jsme zaznamenali pozitivní korelaci
mezi hladinami specifických IgG, IgG1, IgG2 a intenzitou pobodání. U psů z endemické
oblasti jsme pozorovali signifikantní nárůst specifických protilátek v průběhu sezóny
flebotomů. Překvapivým zjištěním bylo, že psi s pozitivní serologií na leishmaniový antigen
vykazovali signifikantně nižší hladiny specifických IgG2 i celkového IFN-gama. Prokázali
jsme, že hladiny specifických IgG2 u psů negativně korelují s rizikem leishmaniové infekce
v endemických oblastech, a proto by tyto protilátky mohly být využity jako ukazatel rizika psí
leishmaniózy.
Dále jsme pomocí western blotu a hmotnostní spektrometrie charakterizovali hlavní
antigeny slin P. perniciosus. Všechna testovaná séra reagovala s tzv. yellow proteinem (42
kDa), apyrázami (38 a 33 kDa) a antigen-5 proteinem (29 kDa). Tyto antigeny jsou proto
vhodnými kandidáty, kteří by v rekombinantní podobě mohli nahradit homogenát slinných
žlaz.
42
POSTEROVÁ SEKCE 1
DIVERSITY OF PARASITES OF FRESHWATER FISHES IN INDIA:
UNDERESTIMATION, EXAGGERATION OR BOTH?
(LESSON FROM TAPEWORMS)
A. ASH
Institute of Parasitology,Biology Center ASCR, Branisovska 31, 370 05 Ceske Budejovice,
Czech Republic
India is one of 12 megadiversity countries and a total of 42 families of freshwater
fishes occur here. Species of 3 orders of cestodes, namely, Caryophyllidea, Bothriocephalidea
and Proteocephalidea are found in Indian freshwater fishes. British researchers Southwell
(1913) and Woodland (1924) provided the first data on fish cestodes from India, followed by
papers of Indian helminthologists like Moghe (1925) and Verma (1926). Afterwards, high
numbers of taxa (more than 160) of cestodes from freshwater fishes have been described from
India. However, these descriptions were based on apparently decomposed specimens and no
type material seems to have been deposited, which violates the basic rules of the International
Code of Zoological Nomenclature. The present study was based on well-fixed material of
tapeworms collected in India (Assam, Maharashtra and West Bengal) and Bangladesh.
Evaluation of this material and critical examination of literary data have revealed that the
number of valid species parasitic in freshwater fishes in India is significantly lower than that
of nominal taxa. For example, only 8 species of family Lytocestidae instead of 59 taxa of 15
genera from 3 caryophyllidean families described from walking catfish Clarias batrachus are
valid; another catfish Heteropneustes fossilis harbours only one specific caryophyllidean
tapeworm instead of 19 nominal taxa; in catfishes Wallago attu and Sperata seenghala, only 2
and 1 species of Gangesia (Proteocephalidea) respectively occur, even though several taxa of
genera of Gangesia and Silurotaenia have been described from these fish hosts in Indian
subcontinent. In contrast, the cestode fauna of Indomalayan freshwater fish is still poorly
known, which demonstrated by the finding of a new caryophyllidean tapeworm from barbs
(Puntius spp.), for which a new genus is proposed. In future more attention should be paid to
less studied fish hosts, instead of describing “new” species or even “new” genera of
caryophyllideans from Clarias batrachus.
Acknowledgments: This study was financially supported by the Institute of Parasitology (Z60220518),
Czech Science Foundation (projects Nos. 524/08/0885, P505/12/G112 and 206/09/H026) and INSA.
43
Abstrakty
DESCRIPTION OF NEW DIPLOZOID SPECIES FROM THE GILLS OF THE
GARRA RUFA (HECKEL, 1843) (CYPRINIDAE) FROM TURKEY
K. CIVÁŇOVÁ1, B. KOUBKOVÁ1 & M. KOYUN2
611 37, Brno, Czech Republic
2. Department of Biology, Science and Art Faculty, Bingol University, 12000 Bingol, Turkey
Monogeneans belonging to the family Diplozoidae are common parasites on the gills
of cyprinid fish. The results of our work describe new diplozoid species and new cyprinid
host Garra rufa, (Heckel, 1843) (Cyprinidae).
Fish were sampled by electrofishing and fishnet from the Göynük Stream, a tributary
of the Murat River, Ilicalar-Bingöl, Turkey. Parasites were fixed and stored in absolute
ethanol at 4°C. One of the anterior parts of parasite body was used for DNA analysis; the
second anterior part was stained with iron acetocarmine and mounted in Canada balsam. A
light microscope equipped with differential interference contrast (DIC), digital image analysis
system (AnalySIS Five Auto) and drawing attachment was used for morphometric analysis of
clamps and central hooks. As a meaningful genetic marker for species identification and
analysis of parasite population variation, the second internal transcribed spacer (ITS2) was
studied. For comparison analyses, computation of evolutionary distances and phylogeny
reconstruction, the alignment containing 767 sites (including gaps) and 32 taxa was
constructed. All analyses were performed in MEGA5 software.
New species differs from the other species in the genus Paradiplozoon by the
morphology of the clamps sclerites, especially by the shape and form of the connection of the
anterior jaws to the median plate and by size of the central hook sickle. Sequenced rDNA
contained partial sequences of 5.8S and 28S and complete sequence of ITS2 region.
According to the BLAST comparison, the obtained rDNA sequence showed very low
similarity with already known species (71% - 75%).
Acknowledgements: This research was supported by Czech Science Foundation No. P506/12/1258.
44
FRESHWATER MONOGENEANS (DACTYLOGYRIDAE: ANCYROCEPHALINAE)
FROM THE NEOTROPICAL REGION: SUMMARIZING THE KNOWLEDGE AND
FACING CHALLENGES
C. A. MENDOZA-PALMERO, T. SCHOLZ & R. KUCHTA
Institute of Parasitology, Biology Centre of the Academy of Sciences of the Czech Republic
and Faculty of Science, University of South Bohemia, Branišovská 31, 370 05 České
Budějovice, Czech Republic
The Neotropical region is an orographically complex area, which spans from southern
Mexico to the central region of Argentina. This area harbors an extraordinary diverse flora
and fauna as a result of evolutionary processes occurred in the area, including explosive
radiation of some groups. Preliminary estimations of the richness of freshwater ichthyofauna
in the Neotropics indicate that approximately 4500 species may occur there, with more than
1500 species remaining to be described. In this area, the richest fish orders are Siluriformes
(catfish)
with
1455
species
followed
by
Characiformes
with
1260
species,
Cyprinodontiformes and Perciformes with 451 and 406 species, respectively. A total of 336
dactylogyrid species of 57 genera have been reported from these fish. To date, 68 species of
13 genera of gill monogeneans (Ancyrocephalinae) have been described from catfish, but
recent expeditions to the Peruvian Amazonia (2004-2011) have revealed the presence of as
many as 58 undescribed species. Species of the following genera were recognized (they all
represent species new for science): Ameloblastella (15 species), Aphanoblastella (3),
Cosmetocleithrum (2), Demidospermus (16), Urocleidoides (1). Some fish host may harbor
several monogenean species with Pseudoplatystoma fasciatum hosting as many as 6 species
in the same individual host. This feature makes monogeneans suitable models for studies of
host-parasite coevolution.
Acknowledgments: This study was supported by the Institute of Parasitology, České Budějovice, Czech
Republic (projects Nos. Z60220518 and LC522) and the Czech Science Foundation (projects Nos.
206/08/H026 and 505/12/G112). Thanks are also due to M. Borovková (Institute of Parasitology) for
technical support. The senior author thanks CONACYT, Mexico (scholarship number 192899).
45
Abstrakty
THE EYE FLUKE AFFECTS SEXUAL ORNAMENTATION OF THE EUROPEAN
BITTERLING MALES
V. MICHÁLKOVÁ & M. ONDRÁČKOVÁ
Department of Fish Ecology, IVB AS CR, v.v.i., Květná 8, 603 65 Brno
Parasites may cause alterations in many aspects of the host biology including the
reproduction. We investigated the effects of the eye fluke Diplostomum pseudospathaceum
(Trematoda) on sexual ornamentation of its host, the European bitterling (Rhodeus amarus).
The bitterlings are small freshwater cyprinid fish with unique way of reproduction. The males
attract females to spawn into the gills of live unionid mussels. Females choose the male
according its size, colouring and rate of courting. Metacercarial stages of D.
pseudospathaceum located in the eye lenses may induce cataract formation and blindness, and
also changes in behaviour and colouring of the fish host. In this study, we investigated
whether the eye fluke affects the eye redness (an index of male dominance) in bitterling males
during the spawning season using the experimentally infected fish. We measured the area of
the red spot and red intensity at the beginning, in the middle and at the end of bitterling
breeding season. We compared the eye redness between males infected (1) previous year
(long-term infection), (2) during the breeding season (short-term infection) and (3) uninfected
control. Control fish showed significantly larger red area and higher red intensity compared to
long-term infected fish at the beginning of breeding season. Conversely during the middle
breeding season control males had smaller and less colored spot than long-term infected fish.
At the end of breeding season short-term infected fish showed significantly higher eye redness
compared to long-term infected and control fish. Our results indicate that uninfected males
focus their reproduction on the beginning of breeding season, when large proportion of
females is ready to spawn. On the contrary long-term infected and especially short-term
infected males spread out their reproductive effort to the later part of breeding season.
This study was supported by GACR P50512G112.
46
TRÁVENÍ U KREVSAJÍCÍCH MONOGENEÍ ČELEDI DIPLOZOIDAE
L. MIKEŠ1, L. JEDLIČKOVÁ1, H. DVOŘÁKOVÁ1 & M. KAŠNÝ1,2
1. Katedra parazitologie Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Viničná 7,
128 44 Praha 2
2. Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita,
Kotlářská 2, 611 37 Brno
Monogenea čeledi Diplozoidae patří mezi rybí ektoparazity s výrazným patogenním
účinkem. Ten je indukován mechanickým poškozením žáber svorkami opisthaptoru, které
může být doprovázeno sekundární bakteriální či mykotickou infekcí, a dále narušením
povrchu žáber spojeným se ztrátou krve v průběhu sání parazita, jehož přijímací otvor
vybavený mohutnými bukálními přísavkami a svalnatým vychlípitelným hltanem je dobře
přizpůsoben hematofágii. Trávení krve probíhá intracelulárně v lysosomálním cyklu
enterocytů, které pinocytují krev z lumen střeva. Pravděpodobný mechanismus trávení je
definován pouze na základě ultrastrukturálních popisů; detailní biochemie trávicích procesů je
prozatím neznámá.
Náš poster představuje předběžné výsledky začínajícího projektu, který se zabývá
biochemií příjmu a zpracování krve u diplozoidů s ohledem na funkční molekuly, které jsou v
těchto procesech zapojeny - antikoagulační a hemolytické faktory a především proteolytické
trávicí enzymy. První výsledky naznačují, že v trávení krevních proteinů u monogeneí hrají
důležitou roli cysteinové peptidázy, zejména cathepsin L, jehož aktivita byla detekována v
homogenátech a exkrečně-sekrečních produktech experimentálních modelů Eudiplozoon
nipponicum a Paradiplozoon homoion spolu s aktivitou asparaginylové peptidázy.
Poděkování: granty GAČR č. P506/12/1086 a č. 206/09/H026
47
Abstrakty
TWO NEW SPECIES OF CICHLIDOGYRUS (MONOGENEA: DACTYLOGYRIDAE)
PARASITIZING THE GILLS OF AFRICAN CICHLID FISHES (PERCIFORMES)
FROM SENEGAL
E. ŘEHULKOVÁ, M. MENDLOVÁ & A. VETEŠNÍKOVÁ ŠIMKOVÁ
Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlářská 2,
During surveys of helminth parasites of freshwater fishes from the Niokolo-Koba
National park, Senegal, two new monogenean species of Cichlidogyrus were found on the
gills of three species of African cichlids: C. dracolemma n. sp. from Hemichromis letourneuxi
and C. nageus n. sp. from Sarotherodon galilaeus galilaeus and Tilapia guineensis. The new
species are recognised on the basis of morphological differences in the male copulatory
organs (MCOs) and apparent differences in the LSU, SSU rDNA and ITS1 sequence data.
Cichlidogyrus dracolemma n. sp. closely resembles Cichlidogyrus bychowskii sensu Paperna,
1965
(probably
a
misidentification)
from
Hemichromis
bimaculatus
in
having
morphologically similar types of haptoral sclerites, MCO and vagina. These species are
differentiated by C. dracolemma n. sp. possessing a MCO with a large kite-shaped
termination of the accessory piece. The tree topologies resulting from the phylogenetic
analysis based on molecular data showed the strongly supported clade including C.
dracolemma n. sp. and Cichlidogyrus longicirrus Paperna, 1965 collected from Hemichromis
fasciatus. Cichlidogyrus nageus n. sp. appears to be morphologically and molecularly closely
related to Cichlidogyrus acerbus Dossou, 1982 obtained from S. galilaeus galilaeus.
However, C. nageus n. sp. is morphologically readily separated from all known congeners by
the characteristic pestle shaped termination of median subunit of the accessory piece.
Acknowledgements: The participation on the conference was supported by the ECIP - European
Centre of Ichtyoparasitology. Center of Excellence, Czech Science Foundation (505/12/G112).
48
METAZOAN PARASITES OF INVASIVE NEOGOBIUS MELANOSTOMUS AND
PROTERORHINUS SEMILUNARIS IN THE RIVERS DYJE AND MORAVA (CZECH
REPUBLIC)
I. SLOVÁČKOVÁ1,2 & M. ONDRAČKOVÁ2
1. Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlařská 2,
2. Institute of Vertebrate Biology, v. v. i., Academy of sciences of the Czech Republic, Květná
8, 603 65 Brno, Czech Republic
The round goby (Neogobius melanostomus) and tubenose goby (Proterorhinus
semilunaris) have recently spread beyond their native Ponto-Caspian range and are now
considered invasive species. Tubenose gobies were first registered on the River Dyje in 1996
and in the River Morava two years later. Round gobies were first recorded at the Morava and
Dyje confluence in 2008, whereupon they spread upstream into both rivers. In this study, we
investigate the parasite community structure of gobies sampled from the Morava and Dyje by
electrofishing during the spring, summer and autumn of 2010-2011. A total of 120 round and
115 tubenose gobies were collected from the two rivers. Both species and rivers showed
comparable parasite species richness, with nine species found on round gobies in both rivers,
and 10 and 11 species collected from tubenose gobies from the Morava and Dyje,
respectively. Six parasite species occurred in all samplings: metacercariae of Bucephalus
polymorphus
and
Diplostomum
spp.,
the nematode Rhabdochona denudata, the
acanthocephalan Pomphorhynchus laevis, and glochidia of Anodonta anatina and Unio
tumidus. Three parasite species were evaluated as core species: A. anatina in both hosts and
rivers, B. polymorphus in both species from the Morava, and Gyrodactylus proterorhini in
tubenose gobies from the Morava. Intermediate species occurred rarely, especially in tubenose
goby. Only U. tumidus represented an intermediate species in both species and rivers. The
majority of parasites were satellite species, indicating accidental occurrence. The parasite
community of these recently established goby populations was characterised by species with
low host specificity.
Acknowledgements: This study was supported by a grant P505122569.
49
Abstrakty
PREVALENCIA PARAZITÓZ V CHOVE OKRASNÝCH DRUHOV RÝB
Ľ. ŠMIGA 1, L. KOŠUTHOVÁ 1, P. KOŠUTH 1, V. LETKOVÁ 2 & T. MIHOK 1
1. Ústav pre chov a choroby zveri a rýb, UVLF v Košiciach, Komenského 73, 04181 Košice
2. Ústav parazitológie, UVLF v Košiciach, Komenského 73, 04181 Košice
Parazitózy sú jedným z najčastejších a najzávažnejších ochorení postihujúcich chovy
okrasných druhov rýb. Chýbajúca kontrola zdravotného stavu rýb v karanténnych staniciach najmä pri
importoch jedincov zo štátov AOFU, v akvaristických predajniach alebo v profesionálnych
komerčných chovoch často s nedostatočnou zoohygienou, neprirodzeným a nevhodným kŕmením ako
aj prešľachtené formy viacerých druhov a nedostatočný monitoring parazitofauny rýb v pôvodnom
areáli výskytu, výrazne zvyšujú riziko infekcie rýb. V rámci monitoringu sme spracovali výsledky
pitiev realizovaných v období rokov 2005- 2012. Celkovo bolo vyšetrených 134 monokultúrnych
alebo polykultúrnych akvárií (jazierok). Najčastejšie sa jednalo o druhy z čeľadí Poeciliidae (23,1 %),
Cichlidae (rod Symphysodon a Pterophyllum až 23 %), Loricariidae (12,6 %), Belontiidae (8,9 %),
menej druhy z čeľadí Cyprinidae a Characidae. Z celkového počtu vyšetrených rýb bolo 70,9%
pozitívnych na parazitárne ochorenia. Prevalencia parazitóz u juvenilných jedincov bola 71,7% a
u adultných jedincov 69%. U rýb, u ktorých bola pred našim vyšetrením vykonaná necielená terapia
sme zistili 49% ochorení s parazitárnym pôvodom, u rýb neliečených bolo až 87,3% prípadov
pozitívnych, čo poukazuje na markantné skreslenie pitevného nálezu a určenie diagnózy po predošlej
terapii. Najčastejší nález tvorili parazity z rodu Dactylogyrus (41 %), vyskytujúcich sa na žiabrach
v 97 %. U importovaných cichlíd druhu Astronotus ocellatus (Singapur) boli v dvoch prípadoch
nájdené monogenea z rodu Gussevia. Nález Trichodina sp. (27,4 %) často súvisel s predošlým
narušením zdravotného stavu iným parazitom. V čreve druhu Pterophyllum scalare bola
diagnostikovaná Hexamita sp. až v 45,5 % prevalencii, zatiaľ čo u všetkých nálezov len v 23,2 %
zastúpení. Ostatné protozoárne parazity patrili k zriedkavejším, z podtriedy Myxosporidia bolo
nájdených 7,4 %, z radu Microsporidia 3,2 %. Tetrahymena corlissi bola nájdená v prevalencii 4,2 %.
Výskyt zástupcov rodu Chilodonella (1 %) patril k zriedkavým. Prevalencia druhu Ichthyopthirius
multifiliis, bola najmä pre signifikantné klinické príznaky a následnú úspešnú terapiu laickými
akvaristami pomerne nízka (13,7 %) vzhľadom na rozsiahle rozšírenie a vysokú infekčnosť tohto
ochorenia v chovoch rýb. Z nematód bol diagnostikovaný rod Capillaria; u druhu Pterophyllum
scalare kapilarióza tvorila 33, 3 %. Infraspoločenstvá parazitov boli často tvorené viacerými druhmi.
Monogeneózy sa často vyskytovali spolu s trichodinami a hexamitami.
Poďakovanie: Práca vznikla za podpory projektu APVV 0154-07.
50
EXPORT AND ITS ROLE IN DEFENSE AGAINST ANTHELMINTIC DRUGS IN
TAPEWORMS
I. VOKŘÁL1,2, M. PRESLOVÁ1, L. SKÁLOVÁ1 & B. SZOTÁKOVÁ1
Charles University in Prague, Faculty of Pharmacy in Hradec Králové, Heyrovského 1203,
CZ-500 05 Hradec Králové, Czech Republic
1. Department of Biochemical Sciences
2. Department of Pharmacology and Toxicology
In the last decade, many authors focused on relationship between resistance and
biotransformation in helminths. In some cases the biotransformation really plays a role in
resistance development, but it is not the only mechanism, which contributes to resistance.
Further mechanisms that could contribute to resistance development contain transport of drug
into and outside the site of action. More important in resistance development is export that
can decrease concentration of drugs in the body of helminths.
Aim of our work was to find out, if rat tapeworm Hymenolepis diminuta is capable of
decreasing concentration of selected drugs with anthelmintic activity in their bodies. In
addition, export in six sections of body was compared. Drugs from group of benzimidazoles
were selected for experiment, namely albendazol and mebendazol, which are drugs with
known metabolic pathways in H. diminuta.
In experiments each tapeworm was divided firstly to six segments of the same length.
The living sections of tapeworm were incubated individually in medium with anthelmintics
for two hours. After incubation tapeworms were washed with drug free buffer. One group of
segments was inactivated by frost at -80°C for 15 minutes. This step prevents any active
export. Then drug free medium was added to each sample and tapeworms were incubated for
30 minutes. The concentration of drugs was then measured in medium and inside the
segments using HPLC and compared between alive and dead ones.
Data obtained in our study show that export in H. diminuta plays a role in defense of
tapeworms and could be one of the mechanisms that can contribute to resistance development.
The most active export was observed in the area of scolex with decreasing tendency toward
the end of tapeworm.
Acknowledgements: The study was supported by Czech Science Foundation, grant No. P502/10/0217.
51
Abstrakty
TAPEWORMS OF SLOW LORIS WITH A NEW RECORD OF FAMILY
ANOPLOCEPHALIDAE
V. ŠMARDOVÁ1, Š. MAŠOVÁ1, V. BARUŠ1 I. HODOVÁ1, K. L. SÁNCHEZ2 & I. FOITOVÁ1
2. International Animal Rescue Indonesia, Bogor, Indonesia
Up to recent time there is only limited information concerning gastrointestinal
parasites presence, especially tapeworms, in slow loris. Only three genera of the tapeworms
are documented in loris: Taenia (Taenidae), Hymenolepis (Hymenolepididae) and
Mathevotaenia (Anoplocephalidae).
In October 2010 one adult male of Javan slow loris, Nycticebus javanicus (Primates,
Lorisidae) died in the International Animal Rescue Centre in Ciapus (Indonesia, Java). Four
specimens of the tapeworm species were discovered after necropsy in a small intestine. Two
pieces of the tapeworm strobilae were fixed in 70% ethanol and later stained by ironacetocarmine. For clarify details of a scolex and a surface morphology scanning electron
microscopy (SEM) was used.
All measured and observed features were compared with the description in the
determination key for family Anoplocephalidae originated by I. Beveridge (Khalil et al.
1994). Those features are corresponding with genus Mathevotaenia (Akhumyan, 1946).
Detailed morphological, morphometrical and molecular study is planned for species-level
identification.
Acknowledgments:
The authors would like to thank to the State Ministry of Research and Technology (RISTEK) for
cooperation and for granting permission to conduct research, The Faculty of Science, Masaryk
University, Brno, and to The International Animal Rescue Indonesia, Rescue Centre in Ciapus (Java,
Indonesia). Šárka Mašová was supported by the GA CR Grants No. 526/09/H025.
52
METACESTODÓZA PSA
V. SVOBODOVÁ1, K. HUŇOVÁ2, L. MIKEŠ 2, V. HYPSKÁ3 & S. NOVOTNÝ4
1.Ústav patologické morfologie a parazitologie, Fakulta veterinárního lékařství VFU Brno
2. Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta UK v Praze
3. Veterinární centrum Viva, Hradec Králové
4. Veterinární klinika Trutnov
Psi jsou definitivními hostiteli četných druhů tasemnic r. Taenia. Nakazí se pozřením
larválních stádií v mezihostitelích. Zcela výjimečně může dojít k tvorbě larválních stádií u psa
infikovaného vajíčky tasemnice. Tyto případy jsou popisovány ve spojitosti s tasemnicí
Taenia crassiceps vyskytující se hlavně u lišek. Mezihostiteli jsou myšovití hlodavci, u nichž
se v tělních dutinách a podkoží tvoří cysticerky, které se dále asexuálně rozmnožují. U psa
může dojít za určitých okolností (snížená
nebo dosud nerozvinutá imunita) k tvorbě
cysticerků po infekci vajíčky T. crassiceps. Metacestodózu psa jsme diagnostikovali u
Yorkshire teriéra ve věku 1,5 roku, který se několik měsíců potýkal s dechovými problémy,
které se navzdory terapii zhoršovaly. V tekutině odebrané thorakocentézou byly nalezeny
útvary velikosti špendlíkové hlavičky až hrášku, které byly mikroskopicky potvrzeny jako
cysticerky. Pitva provedená po následném brzkém úhynu prokázala v dutině hrudní
hemoragický exudát obsahující masu cysticerků o celkovém objemu 70 ml. Druhová
příslušnost nalezených metacestodů byla ověřena sekvenací genu pro 18S rRNA.
.
53
Abstrakty
CYTOGENETICS OF ECHINOSTOMATID FLUKES
M. REBLÁNOVÁ & M. ŠPAKULOVÁ
Department of Systematics, Institute of Parasitology SAS, Hlinkova 3, 040 01 Košice,
Slovakia
The present work demonstrates that application of advanced cytogenetic techniques
might substantially enlarge knowledge of the karyotype structure in poorly studied helminth
species. Specific chromosome markers are usable for comparative evolutionary studies and
taxonomy also in the group of echinostomatid flukes. We analyzed karyological data of six
species of the family Echinostomatidae (Echinostoma revolutum, E. miyagawai, Echinostoma
sp. from Planorbarius corneus, Isthmiophora melis, Hypoderaeum conoideum and
Echinoparyphium aconiatum). Cytogenetic analysis showed exclusive diploid number in the
genus Echinostoma (2n = 22) while representatives of all other genera have 2n = 20.
Regarding chromosome morphology, one-armed (telocentric or subtelocentric) chromosomes
prevailed in karyotypes of all species, and the mean total lengths of the haploid genomes were
also rather similar reaching 48.5, 31.0, 35.9, 31.3, 23.4, and 28.1 µm, respectively. Karyotype
formula were n = 2X+9Λ in E. revolutum; n = 2X+9Λ in E. miyagawai; n = 3X+8Λ
Echinostoma sp.; n = 4X+6Λ in I. melis; n = 4X+6Λ in H. conoideum and n = 2X+8Λ in E.
aconiatum (X – biarmed while Λ – one-armed chromosome pairs). Fluorescent in situ
hybridization (FISH) with 18S rDNA probe revealed one pair of NORs represented by an
array of ribosomal rRNA loci on chromosome No. 3 in all three Echinostoma spp., i.e. E.
revolutum, E. miyagawai and Echinostoma sp.; however, one rDNA locus was on No. 7 in I.
melis and No. 8 in H. conoideum. Surprisingly, two loci were found in pairs Nos. 3 and 8 in
E. aconiatum, and hybridization signals were stronger in the pair No. 8 then in No. 3 where
only one chromosome out of the pair seemed to be positive. In summary, there is apparent
karyological similarity among three Echinostoma spp., as well as between I. melis and H.
conoideum, while E. aconiatum revealed fundamentally different characters.
Acknowledgemets: We thank to Dr. Aneta Kostadinova, Institute of Parasitology, BC ASCR, České
Budějovice, Czech Republic, for kind providing and identification of echinostomes used for karyology.
The work was supported by projects of the Slovak Research and Development Agency No. LPP-012607 and by the Slovak Grant Agency VEGA (2/0148/09).
54
CURRENT ACTIVITIES IN TRICHINELLA LEGISLATIVE AND INNOVATIONS
IN DIAGNOSTICS
M. KAŠNÝ1, K. KOVAŘČÍK2, M. SLANÝ2, I. HUVAROVÁ2, J. DVOŘÁK3, P. HORÁK1
& B. KOUDELA4
1. Department of Parasitology, Faculty of Science, Charles University in Prague,
Viničná 7, 128 44 Prague, Czech Republic.
2. Department of Virology, Veterinary Research Institute, Hudcova 70, 621 32 Brno,
Czech Republic.
3. Institute of Parasitology, Biology Centre, Czech Academy of Sciences, Branišovská 31,
370 05 České Budějovice, Czech Republic.
4. Department of Pathological Morphology and Parasitology, Faculty of Veterinary
Medicine, University of Veterinary and Pharmaceutical Science Brno, Palackého 1/3,
612 42 Brno, Czech Republic.
Trichinellosis is a very serious disease (zoonosis) worldwide affecting ca 11 million
people of 55 countries and ca 150 species of wild/domestic animals in more than 70 countries
of which 27 are European countries including the Czech Republic (CR). In the European
Union (EU) over ca 200 million of domestic (in CR ca 3 million) are every year examined for
trichinellosis, although the percentage of positive cases is extremely low; e.g. in EU 430
positive domestic pigs (0,0002%) in 2009 and in CR the positive case of domestic pig has not
been recorded for sixty years. The preventive and requisite official screening for trichinellosis
in meat samples is in European Union regulated by rigorous legislation adopting the
"digestive method" for verification of meat safety (Regulation of European Commission No.
2075/2005). Due to the very low public health risk of trichinellosis in EU and substantial
economic costs of periodic testing there is increasing requirement for modification of
European Union legislative approach to trichinellosis control and for development of
alternative effective and cheap diagnostic tools enabling reliable surveillance of trichinellosis,
e.g. serodiagnostics (ELISA/Immunoblot) based on recombinant or synthetic Trichinella
protein antigens.
Acknowledgement: Ministry of Agriculture of the Czech Republic (Grant No. QH81069) and
The Ministry of Education, Youth and Sports of the Czech Republic (KONTAKT II, Grant No.
LH12096).
55
Abstrakty
THE REMARKABLE NEMATODE OF THE GENUS SUBULURA
MOLIN, 1860 PARASITIZING IN OTUS SCOPS (STRIGIFORMES) IN THE
CZECH REPUBLIC
V. BARUŠ1 , Š. MAŠOVÁ1, B. KOUBKOVÁ1 & J. SITKO2
2. Moravian Ornithological Station, Comenius Museum, Horní náměstí 1, 751 52 Přerov,
Czech Republic
The study of nematodes collected from the intestine of a Eurasian scops owl (Otus
scops L.), found in April 2011 near Přerov in the Czech Republic after a car crash, has
recovered the specimens of a rare genus Subulura Molin, 1860. Only two works about
helminthofauna of O. scops have been done till now and only one work reports the record of
the Subulura spp. nematodes, however without morphometric data and species determination.
Morphology of the cephalic end with hexagonal mouth opening, lateral cervical allae,
inconspicuous vulva and caudal end with mucron in females, and ten pairs of caudal papillae
(three pre-, two para- and five post-cloacal) in males is described and documented. Another
observed feature is the topography of three pairs of papillae near the end of the tail with two
phasmids. Presence of a single papilla on the upper lip of the cloaca is described for the first
time in the Subulura genus. Two unequal spicules are alated. Alae end approximately 70 µm
from the acerate top of spicule.
Only one species, S. subulata (Rudolphi, 1819) from host Caprimulgus europaeus L.,
was reported in the Czech Republic. On the basis of morphometric features our specimens
belong to the group of species from the genus Subulura, whose males have markedly unequal
spiculae length. It differs from the most similar morphospecies S. glaucidii (López-Neyra,
1945) from Glaucidium passerinum L. in body length, tail length, spicule length, number of
caudal papillae and presence of a single cloacal lip papilla in males, egg size, ratio of the
distance between anterior end of body and vulva, and the total body length (in %) in females.
These differential features are strong enough to consider it clearly as a new species.
Acknowledgements: This study was supported by Faculty of Science, Masaryk University, Brno and
the GA CR Grants No. 526/09/H025.
56
A COPROLOGICAL SURVEY OF PINNIPED PARASITES FROM JAMES ROSS
ISLAND (ANTARCTICA)
Š. MAŠOVÁ1, V. ŠMARDOVÁ1 & I. FOITOVÁ1
We have studied seal faeces collected in 2012 from wild living animals (Antarctic Fur
Seal and Weddell Seal) in James Ross Island (Antarctica). These pinnipeds are classified
according the IUCN Red List Categories as least concern. Samples were fixed immediately on
the Czech Antarctic Station of Johann Gregor Mendel. Eight fecal samples from
Arctocephalus gazella (Peters, 1875) (Otariidae) and one from Leptonychotes weddellii
Lesson, 1826 (Phocidae) fixed in SAF and K2Cr2O7. Standard parasite concentration methods
were used. Slides were examined using a light microscope equipped with differential
interference contrast (DIC) optics, digital camera Olympus DP70 and digital image analysis
system. Coprological analysis of samples showed that A. gazella feeds mainly on krill and
also on fishes which are probably the biggest source of their parasites. Sample of L. weddellii
had diarrheal character. It contained parts of fish and smaller number krill too. Infections are
reported in eggs/parasites/cysts per gram of feces. Parasites and parasite ova (from groups:
Cestoda, Nematoda, Trematoda, Acanthocephala, Apicomplexa, Alveolata) were identified.
Acknowledgements: Thank to the Czech Antarctic Station of Johann Gregor Mendel for the possibility
to work in Antarctica. This study was supported by the Faculty of Science, Masaryk University, Brno
and the GA CR Grants No. 526/09/H025 (stipendium) and the No. P505/12/G112 (conference fees).
57
Abstrakty
VÝSKYT INTESTINÁLNYCH NEMATÓDOV DETÍ V NEENDEMICKEJ OBLASTI
A. KÖNIGOVÁ 1, J. KINČEKOVÁ 1, G. HRČKOVÁ 1, S. VELEBNÝ1, M. VÁRADY 1, M. DOLINSKÁ1,
L. MOLNÁR2 & M. KUCHTA 3
1. Parazitologický Ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, SR
2. Klinika vtákov a exotických zvierat, Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie,
Komenského 73, 041 81, Košice, SR
3. II. Klinika detí a dorastu Detskej Fakultnej Nemocnice, SNP 1, 040 11, Košice, SR
Z celkového počtu 1800 hospitalizovaných detí s postihnutím respiračného
a gastrointestinálneho traktu rôznej intenzity bol metódou podľa Heina potvrdený výskyt
trichuria (0,8 %) a zmiešanej infekcie A.
Ascaris lumbricoides (2,38 %), Trichuris
lumbricoides a T. trichuria (0,72%). Vo vyšetrenom súbore pacientov vo veku 9 mesiacov až
16 rokov bola kvantitatívnou McMasterovou metódou zaznamenaná priemerná intenzita
infekcie 1050 vajíčok A. lumbricoides na 1 gram stolice (EPG). Vajíčka T. trichuria boli
diagnostikované s priemerným počtom 50 EPG, s maximálnou expozíciou 250 EPG.
Najvyššia intenzita parazitárnej infekcie oboch nematódov A. lumbricoides (4450 EPG) a T.
trichuria (250 EPG) bola v kategórii 2 - 5 ročných detí žijúcich v podmienkach s nízkym
hygienickým štandardom. Naopak, najnižší výskyt askariózy bol zaznamenaný u detí do 1
roku. U detí do 2 rokov a nad 10 rokov sa trichurióza nepotvrdila. Fisherovým testom neboli
potvrdené významné štatistické rozdiely súvisiace s vekom vyšetrených detí a intenzitou
parazitárnej infekcie.
Poďakovanie: Práca bola financovaná grantom VEGA 2/0135/10 a VEGA 2/0188/10.
58
STŘEVNÍ PARAZITÓZY V ČR NEJEN V ROCE 2011
ZPRÁVA NRL PRO DIAGNOSTIKU STŘEVNÍCH PARAZITÓZ
Z. HŮZOVÁ & V. TOLAROVÁ
Oddělení parazitologie, mykologie a mykobakteriologie, Národní referenční laboratoř pro
diagnostiku střevních parazitóz, Zdravotní ústav se sídlem v Praze; Sokolovská 60,
186 00 Praha 8
NRL každoročně shromažďuje údaje o počtech provedených vyšetření a o výskytu
jednotlivých druhů střevních parazitů na území ČR. Dále pak NRL připravuje vzorky pro
EHK (diagnostika střevních parazitóz), jichž se v roce 2011 účastnilo celkem 72 laboratoří.
Ke zpracování poskytlo statistické údaje 62 laboratoří.
Celkově bylo v roce 2011 v ČR provedeno pouze 47 tisíc standardních
parazitologických vyšetření stolice osob bez cestovatelské anamnézy. Specializovaných
vyšetření stolice osob po návratu z endemických oblastí bylo provedeno téměř 5 600.
Vyšetřování cizinců se od roku 2003, kdy bylo zrušeno povinné vyšetřování imigrantů, na
celkových počtech prováděných vyšetření podílí stále méně.
Počet vyšetření na enterobiózu, kterých bylo v roce 2011 provedeno 19 200, je nižší
než počty vyšetření provedených v předchozích letech, stejně tak je nižší i počet pozitivních
nálezů, kterých bylo v roce 2011 zachyceno pouze 913. I přes relativně nízký počet nálezů je
Enterobius vermicularis v našich podmínkách stále nejhojnějším helmintem vůbec. V roce
2011 se významně nezměnil ani počet osob nakažených škrkavkami Ascaris lumbricoides
(celkem 43), většina nákaz byla autochtonních. Také počet nálezů tasemnic Taenia saginata
je stabilně nízký, v roce 2011 bylo v celé republice diagnostikováno pouze 9 případů.
V diagnostice střevních prvoků je dlouhodobě situace neměnná. Případy nosičství cyst
Entamoeba histolytica/dispar jsou zaznamenávány nejčastěji u našich občanů po návratu
z endemických oblastí, případně u cizinců. V roce 2011 to bylo celkem 30 případů. Většina
nálezů (cca 95%) je dourčeno pomocí PCR jako nepatogenní druh E. dispar. Nosičů cyst
Giardia intestinalis bylo v roce 2011 diagnostikováno pouze 132, proti minulým létům se
tedy jedná o pokles (např. v roce 2008 bylo zaznamenáno 211 nálezů).
Otázkou i do budoucna zůstává, zda skutečně ubývá v našich zemích parazitů, nebo se
jedná o zkreslení statistických analýz v souvislosti s nárůstem nediagnostikovaných případů v
důsledku menšího počtu vyšetření, špatné diagnostiky nebo nedostatečné informovanosti
českých cestovatelů a ošetřujících lékařů…
59
Abstrakty
VÝSKYT ENTEROBIUS VERMICULARIS V LETECH 2008 AŽ 2011 VE SPÁDOVÉ
OBLASTI MIKROBIOLOGICKÉ LABORATOŘE P&R LAB NOVÝ JIČÍN
S. BÁRTOVÁ & M. ŠVAJDOVÁ
Laboratoř mikrobiologie, P&R Lab a.s. Nový Jičín
Enterobius vermicularis (roup dětský) patří mezi nejčastěji se vyskytující humánní
parazity v ČR. Mikrobiologická laboratoř v Novém Jičíně podchycuje poměrně širokou
spádovou oblast, zahrnující jak obvodní lékaře, tak nemocniční oddělení. V této práci jsme
retrospektivně sledovali záchyt roupů v naší spádové oblasti v letech 2008 až 2011.
60
PARAZITOLOGEM V AFRICE (ASPOŇ NA CHVÍLI)
Z. HŮZOVÁ
Oddělení parazitologie, mykologie a mykobakteriologie, Národní referenční laboratoř pro
diagnostiku střevních parazitóz, Zdravotní ústav se sídlem v Praze; Sokolovská 60,
186 00 Praha 8
V subsaharské Africe působí několik českých, převážně nevládních organizací
zaměřených na léčbu nemocí a zlepšení zdravotního stavu místního obyvatelstva. Jednou
z nich je i ADRA (resp. její česká pobočka), která od roku 2006 provozuje nemocnici
v západokeňské vesnici Itibo. Dlouhodobý projekt Itibo vznikl na základě monitorovací cesty
v polovině roku 2005 a je zaměřen na rekonstrukci, výstavbu a vybavení zdravotnických
oddělení a na dovoz a zajištění zásob zdravotnického materiálu. Postupně byla
zrekonstruována a vybudována vyšetřovna, laboratoř, malý operační sál, lůžková část pro
akutní stavy, ambulance a porodnice. Díky projektu se podařilo zachránit stovky lidí, hlavně
dětí, s těžkým onemocněním malárie i pacientů s HIV/AIDS. Také mediálně známý sběr
autolékárniček pro Afriku z velké části putoval právě do Itiba. Již několik let probíhá
spolupráce s 1. Lékařskou fakultou Univerzity Karlovy a dalšími odborníky, pořádají se i
stáže pro studenty medicíny se zájmem o tropickou medicínu. Délka stáží, během nichž se
účastníci seznámí s běžnou ambulancí, vyšetřením, léčbou a diagnostikou tropických chorob
včetně základních biochemických rozborů a mikroskopie parazitů, je přibližně pět týdnů.
V létě 2011 jsem měla možnost se pod záštitou organizace ADRA zúčastnit jako
školitel - specialista humanitární mise v nemocnici v Itibu a v chudinském slumu v hlavním
městě Nairobi. Vzhledem ke klesajícím záchytům parazitů na našem území jsem v očekávání
„životních záchytů“ vyšetřila veškerý možný materiál. Ačkoli se nám podařilo náš úkol
na obou lokalitách splnit, jako parazitologa mě značně překvapilo poměrně nízký počet
parazitů u vyšetřovaných pacientů (téměř 50 % pacientů v Itibu a 35 % ze slumu bylo bez
nálezu). Kromě zlepšující se zdravotní péče i hygienického standartu může být za
„nedostatkem“ parazitů i geografická lokalizace obou lokalit, které se nacházejí ve vyšší
nadmořské výšce (nejedná se tedy o typické, na parazity bohaté tropické oblasti).
61
Abstrakty
VYŠETŘENÍ NA MALÁRII VE FAKULTNÍ NEMOCNICI HRADEC KRÁLOVÉ
B. VOXOVÁ1 , Z. ČERMÁKOVÁ1,2 & J. KAPLA,3
1. Ústav klinické mikrobiologie, Fakultní nemocnice, Hradec Králové
2. Lékařská fakulta UK, Hradec Králové
3. Klinika infekčních nemocí, Fakultní nemocnice, Hradec Králové
Počty importovaných malarických infekcí se v ČR sledují od roku 1990. Průměrný počet
importovaných případů je 10 -25 za rok. Nejvyšší počty (přes 30 případů) byly zaznamenány
v letech 1990, 1995 a v roce 2011, kdy bylo dokumentováno 35 importovaných malárií.
Laboratoř parazitologie ÚKM FN HK může dokumentovat své přispění do zmíněné
statistiky přehledem vyšetření z let 2000 -2011. Za uvedených 12 let bylo vyšetřeno téměř
3000 vzorků na přítomnost krevních parazitů metodou tlusté kapky a tenkého roztěru.
Výsledkem bylo 17 poztivních nálezů , 8x P. falciparum, 8x P. vivax a 1x P. ovalae.
V loňském roce byl zaznamenán kuriózní „hromadný výskyt“ malárie u dvou ze tří
cestovatelů do Ghany, kteří si přivezli nákazu P. falciparum. Jeden s nízkou ( 0,15% ) a druhý
s vysokou (7,22%) počáteční parazitémií. Třetí účastník výpravy neonemocněl.
62
CHORIOPTOVÝ SVRAB ALPAK
L. STROPNICKÁ 1, V. SVOBODOVÁ 1, E. VERNEROVÁ 2 & T. HUSÁKOVÁ 3
1. Ústav patologické morfologie a parazitologie, Veterinární a farmaceutická univerzita
Brno, Palackého 1/3, 612 42 Brno, Česká republika
2. Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv, Hudcova 56a, 621 00,
Brno – Medlánky, Česká republika
3. Klinika chorob přežvýkavců a prasat, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno,
Palackého 1/3, 612 42 Brno, Česká republika
Se zvyšující se oblibou lam a alpak vzrůstají i počty těchto zvířat chovaných na území
České republiky. Častým zdravotním problémem lamovitých, zejména alpak, jsou kožní
změny spojené s infestací Chorioptes sp. (Choriptes bovis). Tato práce popisuje případy
chorioptového svrabu, který byl diagnostikován u alpak chovaných na území České
republiky.
Chorioptový
svrab
byl
diagnostikován
na
základě
kožních
změn
a
mikroskopického vyšetření provedených kožních seškrabů, a to ve dvou chovech, celkem u
čtyř alpak. Zvířata byla ošetřena aplikací avermectinů, pětkrát v týdenních intervalech. Léčba
byla doplněna lokální aplikací 0,25% roztoku fipronilu. Po terapii byli (i po částečném či
úplném vymizení klinických příznaků) u dvou pacientů v seškrabech meziprstí znovu nalezeni
původci svrabu. U těchto zvířat byla dále doporučena lokální terapie roztokem fipronilu.
Přítomnost roztočů Chorioptes sp. v meziprstí, která není provázena klinickými příznaky, se
vyskytuje u lamovitých velmi často. Dochází tak k šíření chorioptového svrabu a občasné
exacerbaci kožních změn. Doporučujeme preventivní lokální ošetření roztokem fipronilu při
každé manipulaci se zvířaty spojené s úpravou paznehtů.
63
Abstrakty
KLIEŠTE AKO SÚČASŤ MESTSKEJ AGLOMERÁCIE
I. HVIŠČOVÁ, B. HAKLOVÁ, L. PANGRÁCOVÁ, B. PEŤKO & B. VÍCHOVÁ
Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, Slovenská republika
Kliešte sú bežným fenoménom už aj v mestskom prostredí, kde osídlili aj centrálne
parky, resp. sú tam zanášané z periférnych lesov túlavými zvieratami alebo vtákmi. Tieto
kliešte sú aj nostiteľmi patogénov, ktoré vyvolávajú závažné choroby u ľudí i zvierat.
Otvorenou otázkou ostáva, kto sú hostitelia týchto kliešťov a zdrojom pôvodcov
transmisívnych nákaz. Je zrejmé, že sa v mestskom prostredí vytvárajú nové parazitohostiteľské vzťahy s rizikom vzniku ochorení už priamo na území najmä väčších miest.
Cieľom práce je objasniť tieto vzťahy a možnosti zavliekania alebo udržovania populácii
kliešťov v mestskom prostredí. Počas vegetačného obdobia rokov 2008-2011 bol mapovaný
výskyt a sezónna aktivita kliešťov na vegetácii na vybraných modelových lokalitách košickej
mestskej aglomerácie na východnom Slovensku. Celkovo na 15 pravidelne alebo jednorázovo
sledovaných lokalitách bolo nazbieraných vyše 5400 nýmf a dospelých kliešťov Ixodes
ricinus, ojedinele aj dospelé Dermacentor reticulatus a nymfy a imága Haemaphysalis
concinna. Zo psov boli zobrané aj kliešte I. hexagonus. Kliešte boli nachádzané v
prímestskom lesoparku, ako aj v periférnych a pericentrálnych parkoch, na zvyškoch lesnej
vegetácie medzi centrálnou časťou mesta a periférnymi sídliskami, pozdĺž prístupových
komunikácií v záhradkárskych osadách, medzi záhradkami, dokonca v samotných
záhradkách. Relatívna denzita nýmf a imág sa pohybovala od apríla do októbra od 1 do 137
kliešťov na hodinu zberu na flanelovú vlajku 1x1 m. V periférnych a pericentrálnych parkoch
v zberoch prevládali nymfy I. ricinus, v centrálnych parkoch dospelé kliešte, čo svedčí o
uzavretom vývinovom cykle I. ricinus i možnom zánose. V kliešťoch I. ricinus boli
detekované baktérie Borrelia burgdorferi sensu lato (5,1-44,7% kliešťov na jednotlivých
lokalitách), Anaplasma phagocytophilum (0-5,7%) a Candidatus Neoehrlichia mikurensis (03,3%). Hostiteľmi kliešťov v centrálnych a pericentrálnych častiach mesta sú pravdepodobne
voľne žijúce synantrópne druhy ako sú ježe, veverice, niektoré drobné cicavce a vtáky, resp.
aj jašterice. Pre potvrdenie hostiteľov je možné využiť zvyškovú krv v kliešťoch z vegetácie,
pomocou tzv. “blood-meal” analýzy, čo je cieľom našej ďalšej práce.
Práca vznikla za finančnej podpory projektov LPP-0341-06 a MAD SAV a AVČR II.6.21.
64
TRUS PSOV AKO MOŽNÝ ZDROJ PARAZITÁRNEJ KONTAMINÁCIE
MESTSKÝCH AGLOMERÁCIÍ
Z. LIPTÁKOVÁ & Ľ. KULCSÁR
V rámci epidemiologickej štúdie zameranej na zistenie možných zdrojov parazitárnej
kontaminácie verejných priestranstiev v mestských aglomeráciách bol sledovaný výskyt
vajíčok helmintov v truse psov, ktorý sa nachádzal na trávnatých plochách v blízkosti
detských ihrísk. Celkovo bolo na prítomnosť vajíčok helmintov koprologicky vyšetrených
269 vzoriek z okresných miest Košice, Levoča, Prešov, Trenčín a Zvolen, z ktorých bolo až
28,62 % pozitívnych. Najčastejšie sa v truse vyskytovali vajíčka Toxocara canis (32,47 %),
Trichuris sp. (16,88 %), vajíčka z čeľade Ancylostomatidae (9,09 %) a Toxascaris leonina
(7,79 %). V truse psov z mesta Prešov neboli detegované žiadne vajíčka. Najvyššia
prevalencia vajíčok T. canis bola zistená v mestách Zvolen (100 %) a Košice (38,90 %). Len
v truse psov zozbieranom z verejných priestranstiev v meste Levoča boli zaznamenané
strongyloidné vajíčka (65,20 %). Na základe získaných výsledkov možno konštatovať, že za
hlavný zdroj parazitárnej kontaminácie verejných priestranstiev v sledovaných mestách
možno označiť trus psov (spoločenských a túlavých). Vonkajšie prostredie kontaminované
vývinovými štádiami endoparazitov tak môže potenciálne vplývať na šírenie sa helmintóz
nielen medzi zvieratami, ale aj v ľudskej populácii.
Príspevok bol vytvorený realizáciou projektu „Ochrana životného prostredia pred parazitozoonózami
pod vplyvom globálnych klimatických a spoločenských zmien“ (kód ITMS: 26220220116) na základe
podpory operačného programu Výskum a vývoj financovaného z Európskeho fondu regionálneho
rozvoja (0,5) a projektu VEGA 2/0147/10 (0,5).
65
Abstrakty
SEKCE: VETERINÁRNÍ PARAZITOLOGIE
EPIZOOTOLOGICKÉ ASPEKTY NEOSPORÓZY U HOSPODÁRSKY
VÝZNAMNÝCH ZVIERAT
K. REITEROVÁ
Institute of Parasitology SAS, Hlinkova 3, 040 01 Košice, Slovak Republic
Neosporóza
je
kozmopolitne
rozšírené
ochorenie
zvierat
zapríčinené
obligátnym
intracelulárnym parazitom Neospora caninum. Najmä v chovoch hovädzieho dobytka spôsobuje
výrazné ekonomické straty v dôsledku porúch plodnosti, abortov a predčasných pôrodov, zvýšenej
mortality novonarodených teliat, ako aj ich zníženej hmotnosti, kvality mäsa a dojivosti kráv. Prenos
N. caninum u infikovaných zvierat prebieha transplacentárne. Prezentácia rieši epizootologické
aspekty neosporózy a prenos jej pôvodcu, so zameraním na hospodárske zvieratá (hovädzí dobytok,
ovce, kozy) na území Slovenska, kde táto parazitóza bola donedávna takmer neznámym ochorením.
Sérologickým vyšetrením kráv po aborte na východnom Slovensku bol zistený 20,6 % a západnom
Slovensku 3,8 % výskyt neosporózy, čo poukazuje na plošnú cirkuláciu tejto parazitózy v našich
podmienkach. Vysoká frekvencia vertikálneho prenosu ochorenia vo vybranom chove dobytka bola
zistená na základe opakovaného nálezu séropozitivity u kráv s reprodukčnými poruchami a u jalovíc
(45,3 %, resp. 33,6 %). U oviec po aborte z rovnakých lokalít Slovenska, v porovnaní s rizikovou
skupinou kráv (20,1 %) bola zaznamenaná nízka séropozitivita (3,7 %). Na základe týchto výsledkov
predpokladáme nižšiu afinitu malých prežúvavcov voči infekcii N. caninum a pravdepodobne jej
menší vplyv na reprodukciu týchto zvierat. Prioritným výsledkom výskumu je dôkaz prítomnosti
špecifického génu N. caninum v kozom mlieku, ako aj v mozgu vyradenej séropozitívnej dojnice,
farmového psa a experimentálne infikovaného hlodavca, pieskomila mongolského. Na vybranej
dobytčej farme bol molekulárne potvrdený neosporózou zapríčinený abort v 5. mesiaci gravidity u
dojnice s vysokými hladinami špecifických protilátok. Zistenie séroprevalencie N. caninum v chovoch
hospodárskych zvierat s reprodukčnými poruchami, ako aj hlbšie spoznanie biológie a patogenézy
parazita a obranných reakcií hostiteľa, môže prispieť k odhaleniu celkových mechanizmov šírenia
ochorenia. Na základe výsledkov epizootologickej analýzy neosporózy vo vybranom chove dobytka
boli navrhnuté a zavedené preventívne opatrenia na tlmenie ochorenia. Dosiahnuté výsledky majú
uplatnenie nielen pre chovateľov, plemenárov, či veterinárnych lekárov, ale aj pre ďalší rozvoj
protistológie na Slovensku.
Poďakovanie: Práca bola finančne podporovaná grantovou agentúrou VEGA projekt č. 2/0104/11, na
riešení ktorého participovali Dr. S. Špilovská, PhD.; Dr. D. Antolová PhD. a Dr. A. Čobádiová.
66
SÉROLOGICKÁ A MOLEKULÁRNA ANALÝZA NEOSPORA CANINUM
A TOXOPLASMA GONDII U DIVIAKOV (SUS SCROFA) NA SLOVENSKU
A. ČOBÁDIOVÁ1, K. REITEROVÁ1, Ľ. TURČEKOVÁ1 & V. HISIRA2
1
2
Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, SR
Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie, Komenského 73, 041 81 Košice, SR
Neospora caninum a Toxoplasma gondii sú morfologicky blízke vnútrobunkové
protozoárne parazity, ktoré môžu zapríčiniť opakované aborty u prežúvavcov, čím spôsobujú
výrazné ekonomické straty. Neosporóza sa v niektorých krajinách zaradila na prvé miesto
medzi pôvodcami abortov u kráv, ale problematika jej zoonotického charakteru nie je zatiaľ
vyriešená. Toxoplazmóza je jednou z najznámejších a najdiskutovanejších zoonóz, jej prenos
na človeka môže byť zabezpečený aj konzumáciou tepelne nedostatočne upraveného
diviačieho mäsa. Definitívnym hostiteľom pre Neospora caninum sú pes a niektoré psovité
mäsožravce a pre Toxoplasma gondii mačka a mačkovité šelmy. Medzihostiteľmi oboch
parazitov sú všetky teplokrvné živočíchy vrátane hospodárskych a voľne žijúcich zvierat a pri
toxoplazmóze aj človek. Obe protozoózy cirkulujú hlavne v sylvatickom, ale aj v domácom
cykle. Počet diviačej zveri z roka na rok stúpa, čo spôsobuje čoraz väčšie ekologické a
ekonomické škody, a ich prostredníctvom sa zvyšuje riziko prepuknutia rôznych infekčných
ochorení. Diviak lesný (Sus scrofa), možný medzihostiteľ oboch protozoárnych ochorení,
môže odhaliť cirkuláciu pôvodcov v sylvatickom cykle a ako všežravé zviera, je
ukazovateľom kontaminácie prostredia oboma parazitmi. V rámci prieskumu výskytu
neosporózy a toxoplazmózy na Slovensku bolo v rokoch 2008-2011 vyšetrených na
prítomnosť protilátok proti Neospora caninum a Toxoplasma gondii celkom 195 vzoriek krvi,
mäsových štiav a tkanív diviakov. Výsledky odhalili 31,8% séropozotivitu neosporózy a
46,7% séropozitivitu toxoplazmózy. Koinfekcia oboma parazitmi bola potvrdená u 30
diviakov, čo poukazuje na spoločnú expozíciu N. caninum a T. gondii u diviakov v prírode.
Séroprevalencia upozorňuje na stály výskyt týchto závažných protozoóz na území Slovenska,
čo koreluje aj s pomerne vysokou séroprevalenciou oboch parazitóz u hovädzieho dobytka.
PCR vyšetrenie vyizolovanej DNA z krvi a vnútorných orgánov je v štádiu prípravy.
Poďakovanie: Práca bola finančne podporovaná grantovou agentúrou VEGA projekt č. 2/0104/11
a 2/0011/12.
67
Abstrakty
SEROPREVALENCE TOXOPLASMA GONDII U OSLŮ DOMÁCÍCH V JIŽNÍ
ITÁLII
T. MACHAČOVÁ1, E. BÁRTOVÁ1, K. SEDLÁK2,U. MARIANI3, G. FUSCO3 & V. VENEZIANO4
1
Department of Biology and Wildlife Diseases, Faculty of Veterinary Hygiene and Ecology,
University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences, Palackého 1/3, 612 42 Brno,
Czech Republic
2
Department of Virology and Serology, State Veterinary Institute Prague, Sídlištní 136/24,
165 03 Prague 6, Czech Republic
3
IstitutoZooprofilatticoSperimentaledel Mezzogiorno, Portici, Napoli, Italy
4
Department of Pathology and Animal Health, Faculty of Veterinary Medicine,
University of Naples, Federico II, Naples, Italy
Osel domácí (Equus asinus asinus) je tradiční domácí zvíře, které bylo dlouhou dobu
opomíjené. Jejich využití v evropských zemích v posledních letech stále více nabývá na
významu. Osli jsou dnes využívání nejen jako hospodářská zvířata pro jejich kvalitní mléko,
které je vhodnou náhradou pro děti s alergií na kraví mléko, ale stoupá i jejich využití např. v
onoterapii. Dosud bylo provedeno pouze několik málo studií zabývajících se výskytem
parazita Toxoplasma gondii u oslů.
Cílem této studie bylo vyšetřit séra oslů na přítomnost protilátek proti T. gondii
pomocí latex aglutinačního testu (LAT) a nepřímé immunofluorescenční reakce (NIFR).
Celkem bylo vyšetřeno 238 sér odebraných během podzimu 2010 na 20 oslích farmách v jižní
Itálii. Protilátky proti T. gondii byly zjištěny metodou LAT u 12 (5%) a metodou NIFR u 19
(8%) oslů. Nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl (P > 0.05) mezi pohlavím, věkem,
plemenem a využitím oslů. Nicméně bylo zjištěno, že vyšší prevalence se vyskytuje u samic
(9%) oproti samcům (3%) a že jejich seroprevalece stoupá úměrně s věkem zvířete. Vyšší
prevalence byla zaznamenána také u kříženců různých plemen (9%) v porovnání
s čistokrevnými osly (7%). Protilátky proti T. gondii byly zjištěny u 9% oslů chovaných pro
mléko, 7% oslů chovaných pro zálibu, 6% oslů chovaných pro maso; chovní osli byli
negativní. Velikost farem, přítomnost jiných zvířat zejména koček na farmě, ani pastva oslů
během celého roku nebyly prokázány jako rizikové faktory pro infekci parazitem T. gondii (P
> 0.05). Jedná se o první průkaz protilátek proti T. gondii u oslů v Itálii a druhý průkaz v
Evropě.
Poděkování: Tato studie vznikla za podpory grantu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České
republiky (MSM6215712402) a grantu Ministerstva zdravotnictví v Itálii (IZSME 05/10 RC
C71J1000012000)
68
THE FIRST REPORT ON ENTEROCYTOZOON BIENEUSI
AND ENCEPHALITOZOON CUNICULI IN HORSES FROM DIFFERENT
BREEDING SYSTEMS IN THE CZECH REPUBLIC
P. WAGNEROVÁ 1,2, B. SAK 2, D. KVĚTOŇOVÁ 2, Z. BUŇATOVÁ 1, H. CIVIŠOVÁ1,
M. MARŠÁLEK 1 & M. KVÁČ 1,2
1
2
Faculty of Agriculture, University of South Bohemia in České Budějovice, Studentská 13,
370 05 České Budějovice, Czech Republic
Institute of Parasitology, Biology Centre of the Academy of Sciences of the Czech Republic,
Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, Czech Republic
Faecal samples were collected from 377 horses from 23 farms with various breeding
systems in the Czech Republic. Microsporidia were found on the 16 farms in total. Of these,
66 horses (17.3%) and 26 (6.9%) were found to be positive for E. bieneusi and E. cuniculi,
respectively. The prevalence of Encephalitozoon spp. in horses over 3 years was significantly
higher (10.0%) compared to younger horses (4.0%). No significant differences in prevalence
were observed between male and female for both microsporidia. A higher number of stablekept horses was significantly positive for microsporidia compared to horses kept under other
conditions. Two genotypes of E. cuniculi (I and II) and 15 various genotypes of E. bieneusi
including six previously described and nine novel genotypes were detected. The most
common genotype detected was E. bieneusi genotype D identified in 34 (51,5%) horses out of
66 positive ones. The identification of E. bieneusi genotype D, EpbA, G and WL15, which
was previously reported in pig, humans, racoon or horses, indicates that horses could be a
potential source of zoonotic infection for humans.
ACKNOWLEDGEMENTS
This study was supported by projects of the Ministry of Education, Youth and Sports of the Czech
Republic (MSM 6007665806) and by the project of the Grant Agency of University of South Bohemia
(022/2010/Z). The authors thank to all farmers involved in the project for providing data and biology
material for our research.
69
Abstrakty
PSÍ BABESIÓZA ZA DVEŘMI (?)
M. KUBELOVÁ1, K. SEDLÁK2 & P. ŠIROKÝ1
1. Ústav biologie a chorob volně žijících zvířat, Fakulta veterinární hygieny a ekologie,
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Palackého 1/3, 612 42, Česká republika
2. Oddělení sérologie a virologie, Státní veterinární ústav Praha, Sídlištní 136/24, 165 03,
Praha 6, Česká republika
Psí
babesióza
patří
k
nejzávažnějším
klíšťaty-přenosným
chorobám.
Ve
středoevropských podmínkách je původce onemocnění - prvok Babesia canis přenášen
klíšťaty Dermacentor reticulatus (piják lužní). Přestože se s pijákem lužním na jihovýchodě
České republiky běžně setkáváme, autochtonní klinický případ psí babesiózy u nás doposud
zaznamenán nebyl. Oproti tomu na sousedním Slovensku došlo od roku 2000 k
výraznému rozšíření areálu výskytu této nákazy. První případy byly hlášeny z jihovýchodního
Slovenska, v současné době se s psí babesiózou setkávají i veterinární lékaři na severozápadu
země. Abychom mohli zhodnotit riziko dalšího šíření infekce, rozhodli jsme se doplnit
informace o distribuci klinických případů ve vybraných oblastech jižního a západního
Slovenska.
V letech 2010-2011 byly pomocí metod nested PCR-RFLP a IFAT vyšetřeny vzorky
krve a krevních sér z 235 psů. Přímou detekcí patogenu v krvi vyšetřovaných psů byla
zjištěna
nejvyšší
prevalence
infekce
v okrese
Nové
Zámky
(35.4%),
klinicky
diagnostikovanou psí babesiózu jsme laboratorně potvrdili i v okrese Komárno. Nejvyšší
protilátkovou odpověď vykazovali psi z okolí Komárna (28.8%). U celkem 100 psů z okolí
Stupavy (západní Slovensko) jsme nedetekovali přítomnost B. canis ani IgG protilátek.
Negativní výsledek jsme získali i molekulárně-biologickým vyšetřením 1871 klíšťat D.
reticulatus ze západního Slovenska. V této oblasti Slovenska jsme potvrdili pouze jediný
klinický případ psí babesiózy, a to v obci Studienka nedaleko Malacek. Vyšetřením 217
klíšťat D. reticulatus navlajkovaných v okolí Studienky se původce onemocnění prokázat
nepodařilo.
Poděkování: Studie byla podpořena Grantovou agenturou České republiky (GAČR 524/09/0715).
Michaela Kubelová je příjemcem stipendia Ph.D. Talent Brno financovaným Statutárním městem
Brno.
70
DIROFILARIÓZA NA SLOVENSKU
A. IGLÓDYOVÁ & M. MITERPÁKOVÁ
1. Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 04001 Košice, Slovakia
V posledných rokoch bolo na území Európy v zvýšenej miere zaznamenané šírenie
parazitárneho ochorenia – dirofilariózy. Jednou z krajín, kde bola infekcia zaznamenaná
nedávno je aj Slovensko. Prvotný monitoring, ktorý bol zahájený v roku 2007 potvrdil, že
oblasti s najvyšším výskytom parazita sa nachádzajú na juhozápade a juhovýchode krajiny.
Doteraz však nie sú dôkladne zmapované oblasti severného a stredného Slovenska;
z niektorých okresov nebola vyšetrená ani jedna vzorka krvi, nakoľko veterinári aj chovatelia
psov toto ochorenie považujú stále za exotické.
Doteraz boli na Slovensku identifikované dva druhy – D. immitis vyvolávajúca
pľúcnu, resp. srdcovú formu dirofilariózy a D. repens, ktorá zapríčiňuje podkožnú formu
ochorenia.
Cieľom nášho výskumu je vykonať celoplošný epizootologický prieskum rozšírenia
dirofilariózy, určiť regionálne rozdiely v prevalencii a identifikovať rizikové faktory výskytu
parazita.
Počas posledných 5 rokov bolo spolu vyšetrených 2736 psov pochádzajúcich
a chovaných na Slovensku. Dirofilarióza bola diagnostikovaná u 332 jedincov (12,14 %).
Bolo potvrdené, že najvyššia prevalencia bola v krajoch, ktorých územie spadá do
nížinných oblastí, a to Nitrianskom (25,56%) a Trnavskom kraji (22,69%). Priemernú
celoslovenskú prevalenciu dosahovali Bratislavský (13,83%), Košický (13,36%) a
Banskobystrický kraj (12,24%). Najnižšia prevalencia bola v Prešovskom (4,42%),
Trenčianskom (4,13%) a Žilinskom kraji (2,12%).
Naše výsledky poukazujú na rozširovanie autochtónnych prípadov dirofilariózy aj
v severnejších okresoch Slovenska, preto je nutné aktívne pokračovať v jej monitorovaní
a epizootologickom výskume.
Táto práca bola financovaná v prostriedkov projektu VEGA 2/0011/12.
71
Abstrakty
SÉROPREVALENCE PROTILÁTEK PROTI TOXOPLASMA GONDII A
ENCEPHALIZOON CUNICULI V CHOVECH KRÁLÍKŮ V ČESKÉ A SLOVENSKÉ
REPUBLICE
H. NEUMAYEROVÁ1, J. JURÁNKOVÁ1, E. JEKLOVÁ2, H. KUDLÁČKOVÁ2, M. FALDYNA2,
K. KOVAŘČÍK3, & B. KOUDELA1
1. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Ústav patologické morfologie a
parazitologie, Palackého 1- 3, Brno, 612 42 Brno, Česká republika
2. Výzkumný ústav veterinární lékařství, v.v.i. Oddělení Imunologie, Hudcova 70,
621 00 Brno, Česká republika
3. Výzkumný ústav veterinární lékařství, v.v.i., Oddělení virologie a diagnostika, Hudcova 70,
621 00 Brno, Česká republika
Hospodářský význam chovu králíků spočívá v produkci králičího masa. Předností
tohoto masa je vysoký obsah bílkovin a naopak nízký obsah tuku a cholesterol. V současnosti
je samozásobení králičím masem z malochovů jako alternativa k produktům konvenčního
zemědělství na ústupu a většina produkce králičího masa pochází z farmových chovů králíků.
Mezi závažné zoonotické původce, kteří se vyskytují u králíků, patří Toxoplasma gondii a
Encephalitozoon cuniculi. Cílem naší práce bylo zjistit a porovnat séroprevalenci protilátek
proti T. gondii a E. cuniculi v malochovech a farmových chovech v České republice a
Slovenské republice. V naší práci jsme sledovali výskyt IgM a IgG protilátek proti oběma
původcům zoonóz pomocí in-house ELISA testu v sérech 981 králíků pocházejících z
malochovů a v sérech 902 králíků z velkochovů.
Celková séroprevalence protilátek proti T. gondii byla 7,1 %, přičemž protilátky proti
T. gondii jsme zaznamenali u 128 králíků, kteří pocházeli z 25 z 29 sledovaných malochovů a
pouze u 6 králíků ze dvou farmových chovů. Protilátky proti E. cuniculi jsme zjistili u 682
(36,21%) králíků původem ze všech farem; v malochovech byla pozitivní více než polovina
vyšetřovaných králíků (50,66%; 497) a ve farmových chovech mělo protilátky proti E.
cuniculi 185 (20,5%) vyšetřovaných králíků. Srovnáním výskytu protilátek různých skupin
prokázalo vyšší výskyt imunoglobulinů IgM (T. gondii 54,5 %, E. cuniculi 64, 4 %), což
ukazuje na vyšší podíl aktivních infekcí T. gondii a E. cuniculi u sledovaných králíků.
Poděkování: Tento výzkum byl financován z projektu MSM62115712402 MŠMT
72
MONITORING VÝSKYTU AVERMEKTÍNOVEJ REZISTENCIE U PARAZITOV
OVIEC NA SLOVENSKU
M. DOLINSKÁ 1 & M. VÁRADY1
1. Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, Slovensko
Zdravotný stav oviec ovplyvňuje viacero faktorov medzi ktoré radíme aj parazitárne
infekcie gastrointestinálneho traktu. Na prevenciu a terapiu parazitóz v dnešnej dobe slúžia
zatiaľ 3 skupiny antihelmintík so širokým spektrom účinku – benzimidazoly, imidazotiazoly/
tetrahydropyrimidíny a makrocyklické laktóny. S ich nesprávnym užívaním je spojený vznik
rezistencie, ktorá sa vyskytuje v celosvetovom meradle a má stúpajúci charakter. Cieľom tejto
práce bolo preskúmať situáciu na Slovensku. Vyšetrených bolo 49 fariem zo 17 okresov
Slovenska. 3 farmy nebolo možné vyšetriť z dôvodu nízkeho zastúpenia vajíčok vo
vyšetrovanom materiáli. Pri prieskume výskytu rezistencie voči antihelmintikám zo skupiny
makrocyklických laktónov (ML) sme vzorky odoberali od oviec (väčšinou sa jednalo o 2-3
ročné bahnice) plemena cigája, slovenské merino a zošľachtená valaška. Na detekciu sme
použili in vitro test vývinu lariev, ktorý je vhodnou citlivou a spoľahlivou metódou na určenie
rezistencie voči ML. Naše výsledky poukazujú na výskyt vysokej rezistencie (viac ako 30 %né zastúpenie rezistentných parazitov v skúmanej vzorke) na 2 farmách (4,35%), na výskyt
nízkej rezistencie (< 30% rezistentných parazitov vo vzorke) na 12 farmách (26,07%) zo 46
vyšetrených fariem a 32 fariem (69,56%) bolo bez výskytu rezistencie. Záverom možno
povedať, že získané výsledky nepoukazujú na alarmujúci stav v porovnaní s inými krajinami
ako je Austrália, Nový Zéland, Afrika a pod. Situácia na Slovensku v porovnaní s európskymi
krajinami je podobná a poukazuje na počiatočný nástup rezistencie na túto skupinu
antihelmintík.
Poďakovanie: Táto práca bola realizovaná s finančnou podporou grantového projektu APVV LPP
0186 – 07.
73
Abstrakty
LIFE CYCLE OF CRYPTOSPORIDIUM MURIS IN TWO RODENTS EXHIBITING
A DIFFERENT RESPONSE TO THE PARASITIZATION
J. MELICHEROVÁ1, J. ILGOVÁ1, M. KVÁČ2, B. KOUDELA3 & A. VALIGUROVÁ1
1. Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Brno, Czech
Republic
2. Institute of Parasitology, Biology Centre, ASCR, v.v.i., České Budějovice, Czech Republic
3. Department of Pathology and Parasitology, University of Veterinary and Pharmaceutical
Sciences, Brno, Czech Republic
Genus Cryptosporidium belongs to the phylum Apicomplexa comprising numerous
important human and animal pathogens. Considering their unique epicellular location on the
surface of host epithelial cells as well as molecular analyses pointing out their phylogenetic
affinity with gregarines, cryptosporidia are recently often excluded from the typical coccidia.
Cryptosporidium muris is a gastrointestinal pathogen parasitizing epithelial cells
within crypts of the gastric glands (glandular part of the gastric mucosa) and exhibiting a
monoxenous life cycle. Main aim of this study was to map the in vivo development of C.
muris using a combined microscopic approach and molecular tool (nested PCR amplifying
SSU rRNA). Experimental inoculations with infective oocysts (isolate TS03 obtained from an
East African mole rat) were performed simultaneously in two species of laboratory rodents,
BALB/c mice and the southern multimammate rat Mastomys coucha, differing in their
prepatent and patent period. Emphasis was given to the existence and the chronology of
particular developmental stages that are generally described throughout the literature related
to cryptosporidia. The presence of merozoites Type II and the thin walled oocysts, that are
thought to be responsible for autoinfection, was confirmed in both rodent models;
nevertheless, they occurred in these hosts at different time after inoculation and in different
abundance. The initial phase of the infection of BALB/c mice progressed rapidly with a
prepatent period of 7-10 days, while in M. coucha the developmental stages of C. muris were
observed later and its prepatent period was longer (18-21 days). Similarly, the patent periods
of BALB/c mice and M. coucha differed significantly, i.e. 10-15 days and chronic infection
throughout the life of host respectively. Furthermore, we focused on pathological alterations
of the affected gastric tissue. In M. coucha, the first pathological modifications were observed
in a chronic phase of infection, while the gastric tissue of BALB/c mice exhibited no
observable changes induced by the parasite.
Financial support was provided by project GPP506/10/P372 and LH11061.
74
SEKCE: PROSTŘEDÍ, VEKTOŘI, REZERVOÁRY
ENVIRONMENTAL PROTECTION AGAINST THE SPREAD OF
PARASITIC GERMS
I. PAPAJOVÁ, Z. LIPTÁKOVÁ, Ľ. KULCSÁR & P. JURIŠ
Domestic animals (dogs, cats) constitute an important link in transmission of
helminthoses owing to their close contact with humans. Through faeces of infected dogs and
cats the causative organisms of parasitozoonoses are dispersed in the environment. On the
other hand, animal excrements can supply essential plant nutrients and to improve the fertility
of soil by adding the organic matter. The most serious problem associated with this issue is to
ensure hygienic safety of the organic wastes. Our study was therefore concentrated on
protection against spreading parasitic germs through animal wastes (excrements). The
conclusions reached on the basis of these results are: (1) A total devitalisation of model
helminth A. suum eggs was observed after 48 hours of thermophilic aerobic composting in the
compost channels. Protozoa germs were damaged as early as after 24 hours. (2) A total
devitalisation of non-embryonated A. suum eggs occured within 7 days of composting in the
compost piles. (3) The anaerobic stabilisation in piles had a greater effect on the viability of T.
canis eggs than on A. suum eggs. Due to anaerobic conditions, low temperature, low C:N ratio
and changes in physical and chemical properties of organic waste, less than 64 % of A. suum
eggs and 44 % of T. canis eggs remained viable after 150 days of stabilisation.
Based on the results, it may be stated that composting can be used for the
devitalisation of endoparasite germs of animals with zoonotic nature in their excrements.
From the hygienic and epidemiologic point of view, wastes treated by composting are safe
and suitable for further use as fertiliser with direct application in the soil, without subsequent
contamination of surrounding ecosystem with endoparasite germs.
This study was supported by the Science Grant Agency (VEGA) project No. 2/0147/10.
75
Abstrakty
BORELIE V KLÍŠŤATECH V BRNĚ A PREVENCE NEMOCÍ PŘENÁŠENÝCH
KLÍŠŤATY
A. ŽÁKOVSKÁ, H. NEJEZCHLEBOVÁ, N. BARTOŇKOVÁ, T. RAŠOVSKÁ & H. KUČEROVÁ
Ústav experimentální biologie, Přírodovědecká fakulta, Kotlářská 2, 611 37 Brno
Neustále se zvyšující počet nemocných na lymeskou boreliózu nás nutí se zamyslet
nad možnou prevencí proti tomuto onemocnění. Jako možnou cestu k dosažení cíle jsme
zvolili dva směry bádání: 1. pravidelný monitoring vytipovaných oblastí nejvyšších výskytů
klíšťat a 2. testování účinnosti repelentů.
Lesopark Pisárky v Brně je jedním z míst, kde lze za hodinu vlajkování nasbírat až
100 klíšťat. Lokalita se nachází asi 400 m od hotelu Myslivna, místa konání X. českých a
slovenských parazitologických dnů. Dlouhodobý výzkum aktivity a promořenosti klíšťat byl
na této lokalitě prováděn v letech 1996-2002. Průměrná pozitivita se pohybovala okolo 5,8
%. Cílem této nové studie je porovnat parametry předchozího sledování se současným stavem
a rozšířit studii o pozorování chování odchycených klíšťat v reakci na repelenty. Od jara 2010
je opět prováděn v pravidelných týdenních intervalech po dobu 1 hodiny sběr klíšťat na
lokalitě Pisárky v Brně. Výsledky se budou týkat roku 2011, kdy byl zaznamenán vysoký
počet nasmýkaných klíšťat spolu s rekordním počtem nemocných. U 598 posbíraných klíšťat
druhu Ixodes ricinus byla sledována reakce na 5 vybraných repelentů na bázi DEET, což je po
desetiletí prověřená a používáná účinná látka. Dále byla klíšťata vyšetřována metodou
zástinové mikroskopie (DFM) na přítomnost patogenních spirochét.
Výsledky:
Pro tento rok byl charakteristický rychlý nástup počtu klíšťat. Průměrný počet klíšťat za jednu
hodinu sběru byl 20,6, z nichž 8,3% bylo nakaženo spirochétami. Typický dvouvrcholový
pík uváděný v literatuře zde byl potvrzen: první v červnu, druhý v srpnu. Nejvyšší riziko
výskytu klíšťat byl v červnu.
U všech testovaných přípravků (obsah účinné látky DEET 7-25 %) byla zaznamenána
výrazná repelentní schopnost. Ukázalo se ovšem, že neexistuje přímá závislost mezi
množstvím aplikované látky a repelentní účinností.
Studie byla podpořena grantem rektora: C 0776/012
76
CIRKULÁCIA KLIEŠŤAMI PRENÁŠANÝCH PATOGÉNOV (ANAPLASMA
PHAGOCYTOPHILUM, NEOEHRLICHIA MIKURENSIS) V DROBNÝCH
CICAVCOCH AKO REZERVOÁROVÝCH HOSTITEĽOV
L. PANGRÁCOVÁ1, M. STANKO1, 2, B. VÍCHOVÁ1, L. MOŠANSKÝ1, M. BONA1, J. FRIČOVÁ1,
B. PEŤKO1,3 & M. DERDÁKOVÁ 1,2
1. Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice
2. Ústav zoológie SAV, Dúbravská cesta 9, 841 04 Bratislava
3. Prírodovedecká fakulta UK, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava 4
Drobné cicavce sú dôležitými rezervoárovými hostiteľmi v cirkulácii kliešťami prenášaných
patogénov v prírodných ohniskách. Granulocytárna anaplazmóza reprezentuje kliešťami prenášané
zoonózne
ochorenie
vyvolané
intracelulárnou
gram-negatívnou
baktériou,
Anaplasma
phagocytophilum (AP), ktorá je zaraďovaná do čeľade Anaplasmataceae. Nedávne štúdie podporujú
hypotézu, že vnútrodruhová variabilita zohráva v jej ekológii dôležitejšiu úlohu ako sa pôvodne
predpokladalo. Najvýznamnejším vektorom AP v Európe je kliešť Ixodes ricinus, aj keď do jej
cirkulácie v prírodných ohniskách sú pravdepodobne v menšej miere zapojené aj ďalšie druhy kliešťov
ako napríklad Ixodes trianguliceps. Candidatus Neoehrlichia mikurensis (CNM), je novo-popísaný
patogénny druh tejto čeľade s veterinárnym a humánnym významom. Cieľom práce bolo
charakterizovať vnútrodruhovú variabilitu AP cirkulujúcej v prírodných ohniskách medzi drobnými
cicavcami a 2 vektormi (I. ricinus, I. trianguliceps) a študovať ich ekologické asociácie. Rovnako
sledovať aj cirkuláciu CNM v spomínanom systéme. Počas roku 2011, boli drobné cicavce chytané do
pascí na 3 modelových lokalitách (Čermeľ, Hýľov, Botanická záhrada). Celkovo boli biopsie (sleziny,
ušnice), kliešte cicajúce na drobných cicavcoch a kliešte z vegetácie detekovan0 pomocou PCR a
Real-time PCR na prítomnosť baktérii AP a CNM. Vnútrodruhová variabilita druhu AP
a fylogenetické analýzy boli študované na základe DNA sekvencií 4 lokusov (16S rDNA, GEHRL,
DOV1, msp4). AP bola prítomná v kliešťoch I. ricinus z vegetácie a v biopsiách drobných cicavcov.
V kliešťoch I. ricinus cicajúcich na drobných cicavcoch nebola detekovaná žiadna baktéria na rozdiel
od I. trianguliceps, kde AP bola zachytená. Následná sekvenácia pozitívnych vzoriek ukázala zhodu
genotypu kliešťov I. ricinus z vegetácie s prežúvavčím genotypom. V kliešťoch I. trianguliceps,
cicajúcich na drobných cicavcoch, bol prítomný odlišný genotyp. Toto zistenie by mohlo potvrdiť
hypotézu, ktorú prezentoval Bown a kol., 2009, že genetický odlišné subpopulácie AP cirkulujú v 2
oddelených enzootických cykloch. Rovnako bola v biopsiách a kliešťoch zaznamenaná aj prítomnosť
baktérie CNM.
Poděkování: Ďakujem Monike Onderovej za pomoc pri spracovaní vzoriek.
Táto práca bola vytvorená realizáciou projektu Ochrana životného prostredia pred parazitozoonózami
pod vplyvom globálnych klimatických a spoločenských zmien (kód ITMS:26220220116) na základe
podpory operačného programu Výskum a vývoj financovaného z Európskeho fondu regionálneho
rozvoja (0,5) a projektov APVV 0267/10, VEGA 2/0055/11.
77
Abstrakty
SÚ EKTOPARAZITICKÉ MESOSTIGMÁTNE ROZTOČE VEKTORMI
PÔVODCOV RICKETTSIÓZ?
E. KOCIANOVÁ
Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava, Slovensko
Jediným doteraz uznaným druhom roztoča (Acari, Mesostigmata), ktorý je vektorom
rickettsie patogénnej pre človeka je Allodermanyssus sanguineus. Je to rickettsia druhu
Rickettsia akari, a ochorenie je známe pod názvom rickettsiové kiahne (rickettsialpox).
Rickettsie sú intracelulárne pleomorfné baktérie malých rozmerov, ktoré napádajú bunky
cicavčích a vtáčích hostiteľov, ktoré sa tak stávajú ich rezervoármi. Perzistujú aj v bunkách
krvcicajúcich článkonožcov (kliešťov, roztočov, bĺch a vší), ktoré sú nie len vektormi týchto
agens spôsobujúcich rickettsiálne nákazy, ale tiež môžu byť aj ich rezervoármi. V strednej
Európe je v súvislosti s kliešťami dokázaný výskyt R. slovaca, R. helvetica, R. raoultii (čeľ.
Rickettsiaceae) a Anaplasma phagocytophilum (čeľ. Anaplasmataceae), ktorých preukáznymi
vektormi sú kliešte rodu Ixodes a Dermacentor.
Cieľom je preskúmať ďalšie, málo známe vektory a rezervoáre, ktoré aspoň jednou
fázou svojej ontogenézy parazitujú na hostiteľoch, ako aj sledovať možnosť ich zapojenia sa
do cirkulácie pôvodcov ochorení v prírode. Medzi roztočmi z radu Mesostigmata, ktoré
parazitujú najmä na hlodavcoch a vtákoch, je malá časť obligátnych hematofágov, ktoré sa
bežne vyskytujú aj v stredoeurópskych geografických podmienkach (Dermanyssus gallinae,
D. hirundinis, D. passerinus, Ornithonyssus sylviarum). Neistý je výskyt Liponyssoides
(Allodermanyssus) sanguineus a Ornithonyssus bacoti, ktoré sú viazané na teplejšie
klimatické podmienky. U týchto, ako aj u ďalších druhov, ktoré patria medzi fakultatívne
hematofágy, Laelaps agilis, L. hilaris, Eulaelaps stabularis, Hirstionyssus isabellinus - boli
rickettsie sporadicky tiež dokázané. Dôležité je, že tieto ektoparazity obývajú spoločnú niku
(telo hostiteľa), živia sa čerstvou alebo suchou krvou alebo jej nestrávenými časticami,
oderkami epidermu, inými telesnými tekutinami, a to často v kofegingu s kliešťami a inými
parazitickými článkonožcami. Fungovanie roztočov ako biologických vektorov a ich druhovú
kompetenciu je potrebné potvrdiť v súčasnosti uznávanými molekulárno-genetickými
metódami, ako aj izoláciami a experimentálnymi prenosmi.
Príspevok je súčasťou projektu č. 2/0142/10: Význam ektoparazitických článkonožcov (roztočov
a kliešťov) v cirkuláci intracelulárnych proteobaktérií (rickettsie, anaplasiem, francisel) v prírodých
ohniskách nákaz, ktorý je financovaný grantovou agentúrou VEGA.
78
DETERMINATION OF SNAILS WITHIN THE GENUS RADIX AND THEIR ROLE
IN FASCIOLOIDES MAGNA LIFE CYCLE
R. LEONTOVYČ, K. HUŇOVÁ & P. HORÁK
128 44 Prague
Snails of the genus Radix are well known among parasitologists due to their ability to
transmit trematodes. Although many representatives of the genus Radix participate in the life
cycles of veterinary and medically important pathogens, their taxonomy is still unclear and
confusing. There are two major approaches in species delineation: traditional methods taking
into account shell morphology and anatomy of reproductive organs, and modern ones based
on molecular (DNA) analyses. In our study we applied both approaches to snail populations
collected mainly in the Czech Republic. For phylogenetic analyses two genes were
characterized - mitochondrial 16S rDNA and nuclear ITS2 rDNA. In the samples 5 species of
the genus Radix (R. auricularia, R. labiata, R. lagotis, R. peregra and R. ampla) were
confirmed, nevertheless, some disagreement between the trees constructed for both genes was
observed. For morphological determination the method based on ratios of 11 conchological
characters was designed. When applied to unknown samples, delineation of R. labiata and R.
lagotis appeared to be a problem. Radix auricularia was well distinguished from R. labiata
and R. lagotis (with one exception). Radix ampla was well separated from all remaining
species. Radix peregra was not evaluated in this experiment. For determination by means of
reproductive organ morphology, the shape and position of bursa copulatrix, and its duct were
used. According to these criteria, R. auricularia was distinguishable from R. labiata, R.
lagotis, R. peregra and R. ampla. Similar morphological characters were observed in the pairs
of R. labiata - R. ampla and R. lagotis - R. peregra. In addition, susceptibility of Radix
species to the infections by Fascioloides magna and Trichobilharzia regenti was also
determined. Experimental infections and observations in the field show that R. lagotis and R.
labiata may represent susceptible "vectors" of F. magna. Radix peregra was proved as the
intermediate host of T. regenti.
79
Abstrakty
SEKCE: PARAZITICKÁ PROTISTA
THE VARIABILITY OF CRYPTOSPORIDIUM SPP. INFECTING RODENTS OF
FAMILY MURIDAE IN THE CZECH REPUBLIC AND THE SLOVAK REPUBLIC –
PRELIMINARY RESULTS
V. RAŠKOVÁ1,2, M. STANKO3, J.VÁVRA4, B. SAK2, D. KVĚTOŇOVÁ2 & M. KVÁČ1,2
1. University of South Bohemia, Faculty of Agriculture, Department of Veterinary
Disciplines, Branišovská 31, České Budějovice, the Czech Republic,
2. Institute of Parasitology, Biological Centre, ASCR, v.v.i., Laboratory of Veterinary and
Medicine Protistology, Branišovská 31, České Budějovice, the Czech Republic,
3. Instituteof Zoology, Slovak Academy of Sciences, Dúbravská cesta 9, Bratislava, the Slovak
Republic,
4. Bishop gymnazium of J. N. Neumann, Jirsíkova 5, České Budějovice, the Czech republic.
A total of 371 fecal samples of family Muridae were collected from 2011 to 2012,
namely Mus musculus, Apodemus agrarius, A. flavicollis, A. sylvaticus, Clethrionomys
glareolus, Microtus arvalis, M. subterraneus, Ondatra zibethicus, Rattus norvegicus. DNA
was extracted from all samples. Nested PCR was performed to amplify the partial SSU rRNA
gene of Cryptosporidium. Total of 52 samples (14.0 %) were positive for Cryptosporidium
spp. The sequence analyses of PCR-positive specimens identified Cryptosporidium muris
(14), C. andersoni (1), C. parvum (2), C. tyzzeri (1), C. ubiquitum (12), C. canis (2),
Cryptosporidium
vole
genotype
(1),
Cryptosporidium
muscrat
genotype
II
(2)
a Cryptosporidium SW1 genotype (1). In addition we detected 9 novel Cryptosporidium
genotypes (in 16 samples). No sample containing mixed infection of Cryptosporidium spp.
has been detected. This study was funded by projects LH11061 and 022/2010/Z.
Acknowledgements: This study was funded by projects LH11061 and 022/2010/Z.
80
DIVERSITY OF CRYPTOSPORIDIUM SPP., ENCEPHALITOZOON SPP. AND
ENTEROCYTOZOON BIENEUSI IN GREAT APES IN DIFFERENT LEVEL OF
HABITUATION
B. SAK1, A. MYNÁŘOVÁ2, K. PETRŽELKOVÁ3, 4, 5, D. KVĚTOŇOVÁ1, K. POMAJBÍKOVÁ3,
D. MODRÝ1, 3, B. KALOUSOVÁ6 & M. KVÁČ1, 7
1
Institute of Parasitology, Biology Centre of the Academy of Sciences of the Czech Republic,
Branišovská 31, České Budějovice, Czech Republic
2
Faculty of Science, University of South Bohemia in České Budějovice, Czech Republic
3
Dept. of Pathology and Parasitology, Faculty of Veterinary Medicine, University of
Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic
4
Institute of Vertebrate Biology, Academy of Sciences of the Czech Republic, Brno, Czech
Republic
5
Liberec Zoo, Liberec, Czech Republic
6
Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Brno, Czech
Republic
7
Faculty of Agriculture, University of South Bohemia in České Budějovice, Czech Republic
Due to growing ecoturism and research purposes several groups of free-ranging great
apes have been habituated to human presence. Humans can act as reservoir of pathogens for
great apes and thus close contact with them can pose a risk to their health and vice versa. Two
hundred and fifty chimpanzees, western and eastern gorillas in different level of habituation,
175 wild and domestic animals and 47 humans from several research sites across Africa were
sampled for the occurrence of Cryptosporidium, Encephalitozoon and Enterocytozoon
bieneusi. Sequence analyses determined 59 individuals positive for above mentioned
infections. This is the first report of Cryptosporidium bovis, C. muris and C. meleagridis
infection in great apes. The most prevalent microsporidium species was Encephalitozoon
cuniculi (E. cuniculi genotype I: 20 cases, E. cuniculi genotype II: 4 cases). Out of 11
detected genotypes of Enterocytozoon bieneusi, eight novel genotypes were described. E.
bieneusi genotypes D, C and EpbA previously recorded in human and domestic animals were
the most prevalent. A comparison of the prevalence between unhabituated and habituated
animals showed a higher prevalence of these parasites in habituated individuals, suggesting
positive impact of human-ape contact on microsporidia and cryptosporidia infections.
Acknowledgements: This study was supported by the grant of Grant Agency of the Czech Republic (No
206/09/0927).
81
Abstrakty
PHYLOGENETIC STUDY ON EARLY EMERGING APICOMPLEXANS WITH
EMPHASIS ON GENERA ELEUTHEROSCHIZON AND SIEDLECKIA
A. DIAKIN1, T. SIMDYANOV2, G. PASKEROVA3, V. ALEOSHIN4, R. ENTZEROTH5,
J. SCHRÉVEL6 & A. VALIGUROVÁ1
1
Dept. of Botany and Zoology, Masaryk University, Brno, Czech Republic; 2Dept. of Invertebrate
Zoology, M.V. Lomonosov Moscow State University, Russia; 3Dept. of Invertebrate Zoology, St.Petersburg State University, Russia; 4Biological Faculty, M.V. Lomonosov Moscow State
University, Russia; 5Dept. of Systematic Zoology and Parasitology, Technical University of
Dresden, Germany; 6Muséum National d’Histoire Naturelle, Paris, France
Apicomplexan protists, such as Toxoplasma, Eimeria, Plasmodium and Cryptosporidium, are
intensively studied as agents causing human and animal diseases. But less is known about lower
apicomplexans, e.g. protococcidians and blastogregarines, inhabiting marine invertebrates and
appearing to be very important in the comprehension of evolutionary pathways and phylogenetic
relations within phylum Apicomplexa. The blastogregarine Siedleckia nematoides inhabits intestine of
the littoral polychaete Scoloplos armiger. The elongated and flattened gamonts possess smooth surface
lacking any grooves or folds and perform nematode-like movement. The pellicle appears trilaminar
and underlain by longitudinal microtubules. Parasite is attached to the host cell via mucron: feeding
mode is apparently myzocytosis. There are two morphotypes corresponding to macro- and
microgamonts. Gamonts of protococcidian Eleutheroschizon duboscqui were often found in the same
worms together with S. nematoides. The helmet-shaped parasites attached to the host cell show some
metabolic activity; detached spindle-shaped individuals are more motile. Uni- and multinuclear cells
(macro- and microgamonts) were found. The gamonts are covered by a parasitophorous sac. The
surface of parasite exhibits shallow grooves with micropores at the bottom. The cortex seems
trilaminar, consisting of poorly defined membranes and underlain by longitudinal microtubules. The
complicated attachment apparatus consists of several short and thick projections arranged in circle
surrounded by another circle of numerous fascicles of filaments. No organelles of apical complex were
found. Both E. duboscqui and S. nematoides cannot be unequivocally characterized by the molecular
phylogenetic analysis used in this study. Using the NJ method, E. duboscqui sequence forms a basal
branch to Coelotropha-Aggregata lineage. However, by ML method this parasite appears
unexpectedly affined to colpodellids, not to Sporozoa, as it could be assumed on morphology. S.
nematoides has also unclear position on the phylogenetic trees: it affiliates either coccidians or
gregarines depending on both a method and taxonomical sample. According to molecular data we can
suppose that there could be several early emerging branches of Apicomplexa: existence of two
classical branches (Coccidia and Gregarines) cannot be reliably supported by SSU RNA phylogeny.
The recent molecular data, including other genes, are insufficient to verify this hypothesis.
Support was provided by project GPP506/10/P372.
82
ÚLOHA TREHALÓZY V OCHRANĚ VNITŘNÍHO PROSTŘEDÍ AKANTAMÉBY
BĚHEM JEJÍ DIFERENCIACE
E. BÍNOVÁ1, J. KLIEŠČIKOVÁ1, D. ASHFORD2, J. THOMAS-OATES2 & E. NOHÝNKOVÁ1
1
Oddělení tropické medicíny, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Studničkova 7,
128 00 Praha 2
2
Centre of Excellence in Mass Spectrometry, University in York, Helsington, York, YO10
5DD, UK
Trehalóza, neredukující disacharid, který se vyskytuje u mnoha druhů organismů od
bakterií po bezobratlé a rostliny, je známa především díky své schopnosti chránit vnitřní
prostředí organismů proti různým druhům stresu. V buňkách je trehalóza syntetizována v
reakci na dehydrataci, přítomnost kyslíkových radikálů či za vysokých teplot. Její úlohou je
chránit buněčné membrány a proteiny proti denaturaci a inaktivaci.
Geny pro enzymy syntetické dráhy trehalózy, trehalóza fosfát syntáza (TPS) a trehalóza
fosfát fosfatáza (TPP), byly nedávno nalezeny také v genomu akantaméb. Cílem naší práce
bylo zjistit, zda se trehalóza podílí na ochraně vnitřního prostředí buňky akantaméb během
diferenciace na rezistentní stádia a/nebo samotných zralých cyst a pseudocyst. Kvantitativní
analýza mRNA daných enzymů v různých časových intervalech během procesů diferenciace
pomocí qRT-PCR ukázala na zvýšení množství mRNA TPS a mírné snížení množství mRNA
TPP během encystace.V průběhu utváření pseudocyst bylo množství mRNA signifikantně
zvýšeno u obou enzymů. Tato zjištění jsou v souladu s absolutní kvantifikací trehalózy
získanou metodou chromatografie kombinované s hmotnostní spektrometrií (HILIC/ESI-MS).
Touto metodou se nám podařilo identifikovat trehalózu jako jediný jednoduchý cukr přítomný
jak ve zralých cystách, tak v pseudocystách. Největší množství trehalózy bylo zjištěno 12
hodin od počátku encystace, ve zralých cystách pak kleslo zhruba na polovinu. V
pseudocystách se vyskytovalo nejvíce trehalózy 24 hodin po indukci tvorby pseudocyst.
Naše výsledky naznačují, že trehalóza může hrát důležitou roli v ochraně buňky
akantaméb během stresem indukovaných obraných reakcí, encystace a tvorby pseudocyst,
stejně jako v konečných fázích diferenciace. Pro pochopení skutečné role trehalózy v ochraně
vnitřního prostředí akantaméb je však nutno dalších detailních analýz a zkoumání.
Poděkování: Grantová agentura Univerzity Karlovy, grant č. 153610; Grantová agentura České
republiky, grant č. 310/09/1120; Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy, výzkumný záměr č.
MSM 0021620806.
83
Abstrakty
EXPERIMENTAL INFECTION OF PIGS WITH SEVERAL
CRYPTOSPORIDIUM SPP.: VERIFICATION OF HOST AND AGE SPECIFICITY
D. KVĚTOŇOVÁ1, M. KESTŘÁNOVÁ2, M. KOTKOVÁ1, Y. ORTEGA3, J. MCEVOY4, B. SAK1
& M. KVÁČ1,2
1
Institute of Parasitology, BC ASCR, v.v.i., České Budějovice, Czech Republic
Faculty of Agriculture, University of South Bohemia in České Budějovice, Czech Republic
3
Center for Food Safety, University of Georgia, Griffin, USA
4
Veterinary and Microbiological Sciences Department, North Dakota State University, Fargo,
USA
2
Three and 8 week old pigs, three animals per group, were experimentally inoculated
with Cryptosporidium suis and Cryptosporidium pig genotype II at a dose of 1 × 106 oocysts
per animal, or Cryptosporidium muris HZ206 (Mus musculus musculus isolate), C. tyzerri
CR2090 (M. m. musculus isolate) and C. tyzzeri CR4293 (isolate from a hybrid between M. m.
domesticus and M. m. musculus) at a dose of 1 × 107 oocysts per animal. Fecal samples were
collected from individual pigs every 12 h for whole 30 day period, examined by microscopy
and molecular methods. The digestive tract tissue samples were obtained after necropsy and
the presence of Cryptosporidium in tissues was verified using histology and PCR.
While three week old pigs were not susceptible to Cryptosporidium pig genotype II,
they were successfully infected with Cryptosporidium suis. In the contrary, eight week old
pigs were susceptible to both Cryptosporidium pig genotype II and Cryptosporidium suis. No
pig becomes infected with murine Cryptosporidium spp.
No pig exhibit any clinical signs of infection during 30 day experimental period and
no macroscopic changes were detected in the digestive tract following necropsy. Moreover,
no developmental stages were detected in any part of gastrointestinal tract of C. muris and C.
tyzerri infected pigs and also of three week old Cryptosporidium pig genotype II inoculated
pigs neither by histology nor PCR. Based on our findings, it can be concluded that pigs are
not susceptible to C. muris or C. tyzzeri infection, and moreover, Cryptosporidium pig
genotype II exhibits age restriction to older pigs than C. suis.
Acknowledgements: This study was funded by projects from the Ministry of Education, Youth and
Sports of the Czech Republic (LH11061) and the Grant Agency of University of South Bohemia
(022/2010/Z). Wild mice were collected and screened within a project of the Grant Agency of the
Czech Republic (206/08/0640).
84
SEKCE: EXPERIMENTÁLNÍ PARAZITOLOGIE
EDITOVÁNÍ MITOCHONDRIÁLNÍ RNA U TRYPANSOM
J. LUKEŠ
Laboratoř molekulární biologie prvoků, Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR,
v.v.i., Branišovská 31, České Budějovice
Do
skupiny
Kinetoplastida,
považované
za
jednu
z evolučně
nejstarších
eukaryotických linií, patří řada patogenních prvoků. Jejich mitochondrie jsou známé pro řadu
neobvyklých vlastností, z nichž nejznámější je mitochondriální (= kinetoplastidová) DNA,
obvykle uspořádaná jako síť tvořena kruhovými molekulami a proces editování RNA. Jedná
se o formu editování transkriptu prostřednictvím vkládání a/či vyjímání uridinu, pro něž je
poskytovaná informace z malých RNA molekul, označovaných jako guide RNA. Dosud se
předpokládalo, že většinu aktivit spojených s tímto velmi složitým procesem, provádí
komplex proteinů označovaný jako editosom. V posledních letech byla popsána řada dalších
komplexů, tvořených desítkami proteinů, z nichž většina je jedinečných pro kinetoplastidové
bičíkovce. Cílem přednášky bude seznámit srozumitelnou formou posluchače s tímto složitým
a jedinečným procesem, který je zároveň slibným cílem pro novou generaci farmak
namířených proti trypanozomiázám a leishmaniózám
85
Abstrakty
FASCIOLOIDES MAGNA: SECRETOME AND TRANSCRIPTOME ANALYSES
M. KAŠNÝ1, C. CANTASCESSI2,3, J. MULVENNA3, N. D. YOUNG2, A. AZIZ3, R. LEONTOVYČ1,
P. HORÁK1 & R. B. GASSER2
1. Department of Parasitology, Faculty of Science, Charles University in Prague, Viničná 7,
Prague 14700, Czech Republic.
2. Faculty of Veterinary Science, The University of Melbourne, Parkville, Victoria 3010,
Australia.
3. Queensland Tropical Health Alliance, James Cook University, Cairns, Queensland 4878,
Australia.
The members of parasitic liver flukes of the Fasciolidae family, such as Fasciola
hepatica, Fasciola gigantica, Fasciolopsis buski and Fascioloides magna are responsible for
serious human health problems and economic losses worldwide. The giant liver fluke, F.
magna, the most pathogenic liver fluke of temperate zone, was introduced to Europe from
North America in the second half of 19th century, spread into several European countries,
successfully adapted to indigenous wild ruminants (mostly cervids) and it is able to infect also
livestock (bovids). Nevertheless F. magna was not systematically monitored and
experimentally studied in detail during last 150 years, which imply that the knowledge of the
fundamental molecular biology of these organisms is insufficient. Therefore the entire
secreted proteome and transcriptome of the adult worms was characterized, using Illumina
sequencing
technology
and
one-dimensional
SDS-PAGE
and
OFFGEL
protein
electrophoresis, respectively. A total of ~54 000 000 reads were generated and assembled into
~39 000 contiguous sequences; ~20 000 peptides were predicted and classified based on
homology searches, protein motifs, gene ontology and biological pathway mapping. Of the
835 secreted proteins predicted from the transcriptome of F. magna 80 were identified in the
excretory/secretory products from this parasite. The integration of transcriptomic and
proteomic approaches generated the robust dataset platform exploitable in future studies,
focused on the function of particular molecules the host-parasite interface.
Acknowledgement: This study was also supported by the Czech Science Foundation (Grant Nos.
P502/10/P248 and 206/09/H026), the Czech Ministry of Education (Grant No. MSM LC06009 and
MSM 0021620828) and partially supported by UNCE of the Charles University (Grant No. 204017).
86
GENETIC VARIABILITY OF BORRELIA BURGDORFERI S.L. IN SLOVAKIA,
AN UPDATE AFTER TEN YEARS OF RESEARCH
M. DERDÁKOVÁ 1,2, V. TARAGEĽOVÁ1, J. KOČI3, E. ONDRISKOVÁ4, L. PEKÁRIK1,
D. LENČÁKOVÁ2, D. SELYEMOVÁ1, V. MAJLÁTHOVÁ2 & B. PEŤKO2,4
1
Institute of Zoology, SAS, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava, Slovakia
2
Institute of Parasitology, SAS, Hlinkova 3, 040 01 Košice, Slovakia
3
Institute of Virology, SAS, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava, Slovakia
4
Faculty of Natural Sciences Comenius University, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava,
Slovakia
At the time of its discovery, Borrelia burgdorferi was thought to be an uniform
organism. Currently, B. burgdorferi sensu lato forms a complex of 18 genospecies out of
which at least 8 are present in Europe. Since different clinical manifestation and ecological
cycles has been assigned to different genospecies it is crucial to exactly identify borrelia
circulating in a natural foci. A total of 4478 questing I. ricinus ticks from 8 sites around
Slovakia were analyzed by PCR amplification of 5S-23S rRNA intergenic spacer. Model
areas were represented by sylvatic mountainous habitat, lowland deciduous forest,
xerothermic steppe, suburban forest, urban park, game reserve and agricultural land. In total
906 (21.6%) of ticks were infected with B. burgdorferi s.l. The overall prevalence between
different sites varied from 15 to 34%. Significant differences were observed within single site
between different years. The highest documented prevalence 46% was detected in 2010 at site
in sub-mountain area of central Slovakia. B. afzelii, B. garinii (including B. bavariensis) and
B. valaisiana were detected at each studied site as the most prevalent with the few exceptions.
In sub-mountain area of central Slovakia B. lusitaniae constantly predominated. B.
burgdorferi sensu stricto was not detected at every site but it was commonly found in urban
areas from both western and eastern Slovakia. Using the SSCP method we were able to detect
two recently recognized pathogenic species B. spielmanii, and to distinguish B. bavariensis
from B. garinii, that we were not able to detect by RFLP or RLB analysis.
This work was supported by the project (ITMS: 26240220044) supported by the Research &
Development Operational Programme funded by the ERDF.
87
Abstrakty
CESTY MLADÝCH PRÍRODOVEDCOV K PARAZITOLÓGII
B. PEŤKO & I. PAPAJOVÁ
Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, Slovenská republika, [email protected]
Každý vedec sa teší novým výsledkom, ktoré sú uverejnené v svetovom vedeckom
časopise. Ešte väčšiu radosť majú mladí bádatelia zo svojich výsledkov, ktoré získajú
ocenenie na študentských súťažiach ako sú biologická olympiáda (BiO) alebo stredoškolská
odborná činnosť (SOČ), alebo dokonca na medzinárodných súťažiach. Príležitosťou pre
mladé talenty je aj projekt s názvom Cesta mladých k vede „naživo“. V rokoch 2010-2011
autori príspevku viedli vyše 10 kolektívov i jednotlivcov s parazitologickou témou, ktorí prišli
do súťaží so svojimi malými „objavmi“. Lucia pri testovaní tzv. „babských“ receptov proti
kliešťom zistila, že výluh z rozmarínu odpudzoval kliešte rodu Haemaphysalis, olej
z nimbovníka kliešťa obyčajného Ixodes ricinus a výluh z bazalky dokonca všetky kliešte ešte
priťahovala. Kliešte rodu Dermacentor boli na rastlinné výluhy málo citlivé a pomerne odolné
boli aj proti repelentu diffusil. Zistenie odolnosti pijakov na repelenty síce prekvapilo, no dalo
sa predpokladať, pretože chovatelia psov na južnom Slovensku, kde majú kliešte rodu
Dermacentor prevahu, na malú účinnosť protikliešťových prípravkov pre psov upozorňovali
už niekoľko rokov. Zuzka merala a vážila nacicané samičky kliešťov zo psov východného
Slovenska. Zistila, že kliešť obyčajný sa pri cicaní krvi do veľkosti 8 mm rovnomerne
zväčšoval do šírky i dĺžky a potom sa už len „zaguľacoval“, pričom dĺžku i šírku zväčšil o 2
mm a hmotnosť ešte 5-násobne, z 0,05 na 0,25 g. Kliešť ježí Ixodes hexagonus sa pri cicaní
krvi rovnomernom zväčšoval do šírky i dĺžky bez zaguľacovania, pričom jeho hmotnosť
zastala pri 10 mm veľkosti na 0,02 g. Žeby príčinou len predlžovania sa boli tvrdé pichliače
jeho hlavného hostiteľa ježa aj keď pije krv na osrstených hostiteľoch? Tibor s Barborkou
z Prešova a Pamela z Košíc zisťovali výskyt vajíčok črevných parazitov psov a mačiek
v detských pieskoviskách a v pôde svojho mesta a v psích exkrementoch z parkov a v okolí
pieskovísk. Kým Pamela v Košiciach zistila len vajíčka škrkaviek Toxocara sp. v dvoch
neohradených pieskoviskách, Tibor s Barborkou aj vajíčka Ascaris sp. a Trichuris sp. v 85%
vzoriek pôdy na prešovskom vidieku. Za svoje malé objavy a prezentácie si Lucia vybojovala
4. miesto na celoslovenskej BiO a postup na EUCYS, Pamela 3.miesto na krajskom kole BiO
a Tibor pozbieral ceny kde mohol. Bol prvý na slovenskom kole BiO, tretí na celosvetovej
súťaži INEPO v tureckom Istambule a získal hlavnú cenu Scientia Pro Futuro na súťaži
bádateľských projektov stredných škôl. Barborka bola štvrtá na slovenskom kole SOČ.
Táto práca bola podporená grantovou agentúrou APVV na základe zmluvy č. LPP-0400-09.
88
SEKCE: IMUNOLOGIE, TOXIKOLOGIE, TERAPIE
THE FIELD EVALUATION OF ALBENDAZOLE AND TRICLABENDAZOLE
EFFICACY AGAINST FASCIOLA HEPATICA BY COPROANTIGEN ELISA IN
NATURALLY INFECTED SHEEP
A. NOVOBILSKÝ1, H.B. AVERPIL2 & J. HÖGLUND1
1. Swedish University of Agricultural Sciences (SLU), Department of Biomedical Sciences
and Veterinary Public Health, Section for Parasitology, P.O. Box 7028, 750 07, Uppsala,
Sweden
2. Lindholmen Veterinärpraktik, Sandövägen 470, 434 94, Vallda, Sweden
Control of fasciolosis in domestic ruminants is currently based mainly on anthelmintic
treatment of animals using flukicides. Albendazole has been used for control of ovine
fasciolosis in Sweden for several decades. However, increasing prevalence of Fasciola
hepatica in Sweden requires attention to diagnostic tools and current control strategies. The
coproantigen reduction test (CRT) using commercial Bio-X K201 Fasciola coproantigen
ELISA (Bio-X Diagnostics, Jemelle, Belgium) was recently suggested as a novel method for
monitoring of anthelmintic efficacy against F. hepatica. The aim of this study was to compare
the efficacy of albendazole and triclabendazole treatment against F. hepatica in naturally
infected sheep in south-western Sweden by CRT, and also to evaluate the usefulness of the
coproantigen ELISA as a diagnostic marker for anthelmintic efficacy. Three weeks after
housing, 24 serologically positive ewes were randomly allocated into three groups, which
were either dewormed with 5 mg/kg albendazole, 10 mg/ml triclabendazole or left untreated.
Twenty six days after initial administration of these anthelmintics, all of the sheep in the
albendazole group and untreated control groups were treated with 10 mg/kg triclabendazole.
While triclabendazole caused elimination of coproantigen and eggs in faeces 7 days after
application, albendazole treatment failed completely. Possible causes of albendazole treatment
failure are discussed. Despite some deviations in conformity between coproantigen levels and
egg positivity, the CRT was a useful tool for measuring treatment efficacies.
Acknowledgement: This study was supported by the Swedish Foundation for Agricultural Research
(contract no. H1050003). We thank to Vidilab (Enköping, Sweden) for performing of coprological
examinations.
89
Abstrakty
MORFOLOGICKÉ ANOMÁLIE PÁSOMNÍC PROTEOCEPHALUS PERCAE
(CESTODA) PARAZITUJÚCICH U OSTRIEŽA Z EKOTOXIKOLOGICKY
ZAŤAŽENEJ LOKALITY
T. BRÁZOVÁ & V. HANZELOVÁ
Institute of Parasitology of the Slovak Academy of Sciences, Hlinkova 3, 040 01 Košice,
Slovak Republic
Pásomnice Proteocephalus percae sú polyzoické parazity, bežne sa vyskytujúce
u ostriežov (Perca fluviatilis) Palearktickej oblasti. Strobila pozostáva z článkov značne
variabilného tvaru, obvykle pretiahnutých do šírky. Počas ekotoxikologického štúdia rýb
vodnej nádrže Ružín na východnom Slovensku, znečistenej hlavne ťažkými kovmi, sme však
okrem vysokého polymorfizmu tvaru článkov zaznamenali aj pomerne častý výskyt
štrukturálnych abnormalít pásomníc. Väčšina (81 %) z celkovo 144 mikroskopicky
preskúmaných pásomníc tejto lokality mala štandardný fenotyp. U ostatných jedincov sme
zistili sedem rôznych typov abnormálne vyvinutých samičích a samčích pohlavných orgánov,
väčšinu z nich tvorili rôzne typy deformít vaječníka. Pomerne frekventne sa vyskytovali aj
poruchy strobilácie (neúplného oddelenia dvoch po sebe nasledujúcich článkov). Tieto, spolu
s duplicitne vyvinutými pohlavnými orgánmi patrili medzi najčastejšie zisťované deformity.
Vzhľadom na to, že v súčasnosti bolo dokázané, že v rybách a črevných parazitoch rýb
ružínskej priehrady sa kumulujú ťažké kovy vo vysokých koncentráciách, predpokladáme, že
neobvykle vysoký výskyt morfologických anomálií u týchto pásomníc súvisí s degradovaným
prostredím nádrže. Túto hypotézu podporujú aj naše údaje z vyšetrení ďalších 114 P. percae
pásomníc z ekologicky nezaťažených lokalít (švajčiarske jazerá, české rybníky), ktoré sme
použili ako porovnávací materiál. U pásomníc z čistého prostredia boli síce zistené obdobné
štrukturálne poruchy, ich frekvencia však bola významne nižšia (necelých 7 %
v švajčiarskych jazerách oproti takme 30 % v znečistenej ružínskej vodnej nádrži).
Poďakovanie: Táto práca bola podporovaná Agentúrou na podporu výskumu a vývoja na základe
zmluvy č. LPP-0151-07 a grantovou agentúrou VEGA, projekt č. 2/0080/10.
90
CYTOKÍNOVÁ ODPOVEĎ MYŠÍ PO INTOXIKÁCII ŤAŽKÝMI KOVMI
A INFEKCII Ascaris suum
E.DVOROŽŇÁKOVÁ & M. JALČOVÁ
T-helper cytokínová polarizácia je determinačná v imunitnej odpovedi parazitóz. Th1
bunky hrajú ústrednú úlohu v bunkou sprostredkovaných reakciách a Th2 bunky sú zapojené
do protilátkovej odpovede hostiteľa proti parazitovi. Ťažké kovy ovplyvňujú polarizáciu Th1
a Th2 imunitnej odpovede. V tejto práci bola detegovaná cytokínová odpoveď hostiteľa pri
intoxikácii ťažkými kovmi a následnej parazitárnej infekcii Ascaris suum.
Produkcia Th2 cytokínov – IL-5 a IL-10 bola po intoxikácii ťažkými kovmi (Pb, Cd
alebo Hg) nesignifikantne zvýšená od 3., resp. 2. týždňa experimentu, pričom Hg
signifikantne (P<0,01) zvýšila hladinu IL-10. Intoxikácia ťažkými kovmi Pb a Cd neovplynila
infekciou A. suum navodenú signifikantnú (P<0,01) stimuláciu tvorby IL-5 na 2. týždeň po
infekcii (p.i.). Infekcia A. suum vyvolala zvýšenú produkciu IL-10, s postupným nárastom do
2. týždňa p.i. (P<0,01). U Pb a Cd intoxikovaných myší a následne infikovaných A. suum bola
zistená zvýšená tvorba IL-10, ale nedosiahla koncentrácie len infikovaných myší bez
intoxikácie. Signifikantne vysoké hodnoty IL-10 u myší intoxikovaných Hg, neboli významne
ovplyvnené následnou parazitárnou infekciou. Th1 odpoveď reprezentovaná TNF-α, bola
potlačená od 2. týždňa intoxikácie Pb, Cd stimulovalo tvorbu TNF-α, Hg po prvotnej 2týždňovej inhibícii indukovalo signifikantné (P<0,05) zvýšenie v produkcii TNF-α až do
konca experimentu. Infekcia A. suum intoxikovaných myší redukovala tvorbu TNF-α pod
úroveň kontroly. Prozápalový IFN-γ bol po Pb intoxikácii suprimovaný, naopak Cd
významne (P<0,05) stimulovalo a Hg nevýznamne zvýšila tvorbu IFN-γ cytokínu od 3.
týždňa intoxikácie. Infekcia A. suum zvýšila tvorbu IFN-γ prvý týždeň p.i. u myší bez
intoxikácie. U myší intoxikovaných Pb a Cd a následne infikovaných bola zistená nízka
produkcia IFN- iba Cd intoxikované myši vykazovali zvýšenú (P<0,05) produkciu IFN- po
infekcii A. suum. Najväčšia parazitárna záťaž bola zistená u myší intoxikovaných Pb, redukcia
lariev A. suum bola u myší intoxikovaných Cd a najnižšie počty lariev A. suum boli zistené u
myší intoxikovaných Hg.
Práca bola podporená Slovenskou grantovou agentúrou VEGA 2/0093/11.
91
Abstrakty
VLIV TASEMNICE HYMENOLEPIS DIMINUTA NA SUBCHRONICKOU
EXPOZICI OLOVU U LABORATORNÍHO POTKANA RATTUS NORVEGICUS
Z. ČADKOVÁ1, D. MIHOLOVÁ2, P. VÁLEK1, I. LANGROVÁ1 & I. JANKOVSKÁ1
1. Katedra zoologie a rybářství, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů,
Česká zemědělská univerzita v Praze, Kamýcká 957,16521, Praha 6 – Suchdol
2. Katedra chemie, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Česká
zemědělská univerzita v Praze, Kamýcká 957,16521, Praha 6 – Suchdol
Mnohé studie detekovaly zvýšené koncentrace těžkých kovů (TK) a rizikových prvků
(RP) v tkáních gastrointestinálních helmintů. Dosud chybí relevantní informace popisující
podstatu tohoto fenoménu. Není jasné, zda k akumulaci výše zmíněných prvků dochází
spontánně, či zda jejich příjem dokážou paraziti aktivně ovlivnit. Otázkou zůstává také
dostupnost odlišných forem TK a RP a jejich lokalizace v těle gastrointestinálních parazitů.
Prvotními cíli našeho výzkumu proto byly identifikace vlivu přítomnosti H. diminuta
na výsledné koncentrace Pb v orgánech hostitele a stanovení akumulační schopnosti tohoto
druhu parazita při expozici odlišným formám Pb. Experiment byl proveden na 36 adultních
samcích Rattus norvegicus (kmen Wistar). Pokusná zvířata byla rozdělena do 6 skupin dle
variant parazitace/expozice různým formám Pb. Příslušný počet zvířat byl experimentálně
inokulován cysticerkoidy H. diminuta. Pb bylo podáváno perorálně v dávce 7 µg Pb/g
hmotnosti potkana ve dvou formách – roztok octanu olovnatého a Pb vázané v rostlinném
hyperakumulátoru. Během 6 týdnů bylo podáno celkem 12 dávek Pb. Na konci pokusu byla
zvířata usmrcena, byly odebrány vzorky tkání (játra, ledviny, varlata, kost, svalovina, sliznice
tenkého střeva) a z infikovaných potkanů byly vyjmuty přítomné tasemnice. Ke stanovení
koncentrace Pb v tkáních hostitelů i parazitů bylo využito metody GF-AAS.
Výsledky subchronické expozice Pb potvrdily vliv tasemnice na finální koncentrace
Pb v tkáních hostitele. Ke snížení množství Pb došlo u ledvin a ve většině případů také u jater
a kostí. Oproti tomu svalovina, varlata a sliznice střeva vykazovaly u infikovaných zvířat
vyšší koncentrace Pb v porovnání s neinfikovanými. Koncentrace Pb v tasemnicích byla ve
všech případech (i u zvířat, které přijímaly jen Pb z komerčního krmiva) vyšší než v tkáních
hostitelů (5x u ledvin a až 150x u svaloviny). Tasemnice dokázaly ve své tkání akumulovat až
0,8 % z celkové dávky Pb podané hostiteli (játra hostitele max. 0,4 %), přičemž Pb
zabudované v rostlinném materiálu je pro ně nepatrně dostupnější než to z octanu olovnatého.
Poděkování: Studie byla finančně podpořena grantem CIGA 20112034.
92
TROFOCÍDNY EFEKT KATIÓNOVÝCH TENZIDOV NA PATOGÉNNE KMENE
ACANTHAMOEBA SPP.
M. GARAJOVÁ1, M. MRVA1, M. LUKÁČ2 & F. ONDRISKA3
1. Katedra zoológie, PriF UK v Bratislave, Mlynská dolina, 842 15, Bratislava, SR
2. Katedra chemickej teórie liečiv,FaF UK v Bratislave, Kalinčiakova 8,
832 32 Bratislava,SR
3. Oddelenie parazitológie, HPL, spol. s r.o., Istrijská 20, 841 07 Bratislava, SR
Patogénne kmene meňaviek rodu Acanthamoeba Volkonsky, 1931 sú pôvodcami
závažných a obtiažne liečiteľných infekcií človeka – akantamébovej keratitídy (AK) a
granulomatóznej amébovej encefalitídy (GAE). V súčasnosti neexistuje štandardná a
spoľahlivá terapia, využívané terapeutiká majú nedostatočný účinok a často vysokú toxicitou
voči tkanivám. Medzi nové potenciálne liečivá patria katiónové tenzidy (KT) –
zlúčeniny, ktorých pôsobením dochádza k narušeniu integrity membrán a ich následnej
deštrukcii. Cieľom experimentu bolo zistenie cytotoxického účinku šiestich KT s potenciálne
amebicídnym účinkom. Benzetóniumchlorid (KT1) jeho pyridínové analógy (KT2, KT3) a
stilbazóliové soli (KT4, KT5, KT6) boli testované in vitro na dvoch klinických izolátoch
Acanthamoeba spp. z prípadov AK. Testovaných bolo šesť koncentrácií a výsledky boli
odčítané po 1, 24 a 48 hodinách. Všetky testované KT prejavili inhibičný účinok na izoláty a
najvyššia testovaná koncentrácia (500 μM) spôsobovala úplnú deštrukciu buniek. Najnižšia
hodnota minimálnej trofocídnej koncentrácie (MTC) pre oba kmene bola zistená po aplikácii
KT1 (benzetóniumchlorid) po 48 hodinách, kedy dosahovala hodnotu 31,25 μM. Lineárnou
regresiou boli stanovené hodnoty EC50, ktoré signifikantne dokazujú vyššiu senzitivitu kmeňa
A. lugdunensis v porovnaní s kmeňom A. quina na štyri zo šiestich testovaných zlúčenín.
Najvýraznejší inhibičný efekt bol pozorovaný po aplikácii KT1, KT5, KT6. Po aplikácii KT1,
KT4, KT5 a KT6 boli zaznamenané pseudocystám podobné formy. V porovnaní s
benzalkóniumchloridom (komerčne využivané dezinficiens pre kontaktné šošovky) prejavil
KT1 podobnú účinnosť, čo poukazuje na jeho amebicídny potenciál. Budúce využitie KT ako
perspektívnych liečiv vyžaduje ďalšie experimenty in vitro ako aj in vivo.
Poďakovanie: Autori vyjadrujú poďakovanie vedeniu HPL, spol. s r.o. za poskytnutie laboratórnych
priestorov. (Výskum bol podporený grantami VEGA 1/0796/12, VEGA 1/0600/11 a UK/360/2012.)
93
Abstrakty
POSTEROVÁ SEKCE 2
RICKETTSIÓZY A Q – HORÚČKA VOĽNE ŽIJÚCICH VTÁKOV NA SLOVENSKU
L. BERTHOVÁ1 & E. ŠPITALSKÁ1
1. Oddelenie rickettsiológie, Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava,
Slovenská republika
Rickettsiózy sú zoonózy vyvolané gram-negatívnymi, obligátne intracelulárnymi
parazitickými baktériami Rickettsia sp. Vektormi sú článkonožce, z ktorých vtáky najčastejšie
infikujú kliešte. Gramnegatívne baktérie Coxiella burnetii spôsobujú Q – horúčku, primárne
zoonózu dobytka. Pravdepodobná cesta infekcie C. burnetii vtákov je orálne, dýchacími
cestami a podkožne (pohrýznutím ektoparazitmi).
Počas rokov 2008 až 2012 sme na Slovensku odchytili spolu 371 voľne žijúcich
vtákov. Z každého jedinca sme odobrali vzorku krvi a vyizolovali DNA. Na určenie
prítomnosti patogénov sme použili PCR s využitím špecifických génov (gén com1 pre C.
burnetii a gény gltA, ompA a sca4 pre Ricksttsia sp.). Z 371 vyšetrených vzoriek krvi vtákov
bolo 45 (12,13 %) pozitívnych na prítomnosť patogénu C. burnetii, na baktérie z rodu
Rickettsia sp. nebol pozitívny ani jeden z odchytených vtákov. Je možné, že vtáky boli
rickettsiami infikované, ale infekcia nebola v čase odchytu natoľko intenzívna, aby ju bolo
možné zachytiť v krvi. Porovnaním prevalencii baktériou C. burnetii na jednotlivých
lokalitách sme zistili, že lokalita odchytu vtákov má výrazný vplyv na rozdiely v prevalencii
patogénom. Najvyššia prevalencia bola na lokalitách, ktoré sú v tesnej blízkosti aktívnych
družstiev alebo polí, kde prebieha hnojenie exkrementami. Vtáky sa pravdepodobne infikovali
inhaláciou rezistentných spór C. burnetii, ktoré sú vylučované chorým dobytkom, počas zberu
potravy na zemi.
Poďakovanie: Rady by sme poďakovali všetkým, ktorí nám pomáhali v teréne pri odchyte vtákov a
kolegom z Oddelenia rickettsiológie na Virologickom ústave SAV, ktorí akýmkoľvek spôsobom
pomohli pri vzniku tejto práce.
Táto práca bola finančne podporená projektom VEGA č. 2/0065/09.
94
VERTIKÁLNA DISTRIBÚCIA RICKETTSIÍ NA SLOVENSKU
E. ŠPITALSKÁ1, L. MYDLOVÁ2 & V. TARAGEĽOVÁ2
1. Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava, SR
2. Ústav zoológie SAV, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava, SR
Rickettsia spp. sú Gram-negatívne intracelulárne baktérie s celosvetovým rozšírením,
spôsobujúce infekčné ochorenia. Doteraz je známych vyše 20 druhov rickettsií zo skupiny
purpurových horúčok (SFG), asi 15 je patogénnych pre človeka. Ixodové kliešte sú hlavné
vektory SFG rickettsií, môžu zohrávať i úlohu rezervoárov. Cieľom štúdie bolo zistiť
vertikálne riziko získania rickettsiálnej infekcie na Slovensku.
Sledované lokality boli rozložené v nadmorských výškach 150, 400, 600, 800 a 1000
m nad morom. Kliešte sme zbierali vlajkovaním vegetácie a detegovali pomocou PCR
s rodovo špecifickými primermi a následným sekvenovaním v celkovej DNA kliešťov
získanej alkalickou hydrolýzou. Z 1338 (505 nýmf, 387 samíc, 446 samcov) Ixodes ricinus, 8
(2 samice a 6 samcov) Haemaphysalis concinna a 1 samec Dermacentor reticulatus
testovaných kliešťov bolo rickettsia-pozitívnych 6,9% nýmf, 10,85% samíc a 9,3% samcov I.
ricinus. Infikované kliešte boli zozbierané zo všetkých nadmorských výšok. Sekvenovanie
vybraných pozitívnych vzoriek ukázalo, že 89,47% týchto vzoriek bolo infikovaných s
Rickettsia helvetica a zvyšok bola Candidatus Rickettsia sp. IRS4. Kliešte s R. helvetica
infekciou boli zozbierané vo všetkých nadmorských výškach a kliešte s Candidatus Rickettsia
sp. IRS4 infekciou boli len z nadmorskej výšky 150 m n.m. Nakoľko neboli sekvenované
všetky pozitívne vzorky, je možné že táto rickettsia sa vyskytuje i inde. Avšak oba druhy
rickettsií vyskytujúcich sa v kliešťoch I. ricinus na Slovensku v rôznych nadmorských
výškach sú patogénne pre človeka.
Naše výsledky teda poukazujú na možnosť nákazy kliešťami prenášanými baktériami,
rickettsiami R. helvetica a Candidatus Rickettsia sp. IRS4 aj na lokalitách v intravilánoch
miest – na cintorínoch, v mestských parkoch, lesoparkoch, na miestach využívaných na
rekreačné účely, v areáloch inštitúcii, pričom tieto lokality sa môžu nachádzať i vo vnútri
mestskej zástavby, ale aj v lesných biotopoch v rôznych nadmorských výškach.
Poďakovanie: Práca bola finančne podporená projektami VEGA 2/0065/09 a 2/0161/09.
95
Abstrakty
CANDIDATUS NEOEHRLICHIA MIKURENSIS
V PRÍRODNÝCH OHNISKÁCH STREDNEJ EURÓPY
M. DERDÁKOVÁ1,2 , E. ŠPITALSKÁ3, G.WALDER, L4. PANGRÁCOVÁ2,
D. SELYEMOVÁ1, K. ŠTEFANIDESOVÁ3, E.KOCIANOVÁ3 & B. PEŤKO2
1. Ústav zoológie, Slovenská akadémia vied, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava, SR
2. Parazitologický ústav, Slovenská akadémia vied, Hlinkova 3, 040 01 Košice, SR
3. Virologický ústav, Slovenská akadémia vied, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava, SR
4. Department of Hygiene, Microbiology and Social Medicine, Innsbruck Medical University,
Innsbruck, Austria
Candidatus Neoehrlichia mikurensis (CNM) predstavuje novo sa vynárajúcu kliešťami
prenášanú vnútrobunkovú baktériu z čeľade Anaplasmataceae. Pôvodne bola CNM pokladaná
za nepatogénny druh, avšak podľa najnovších štúdií vyvoláva horúčkovité ochorenia,
septikémiu a dokonca až smrť u ľudí s oslabenou imunitou, ako aj u domácich zvierat,
konkrétne psov. Na základe týchto informácii sme sledovali prevalenciu CNM v kliešťoch
Ixodes ricinus na 9 lokalitách troch stredoeurópskych krajín (Slovensko, Čechy, Rakúsko).
V analyzovaných kliešťoch bola stanovená aj prevalencia Anaplasma phagocytophilum.
Prítomnosť oboch patogénov bola zisťovaná PCR amplifikáciou 16S rRNA za použitia
druhovo špecifických, ako aj konzervatívnych oligonukleotidov. Na ich genotypizáciu bola
použitá metóda SSCP. Zo 1661 analyzovaných kliešťov bol výskyt CNM zaznamenaný na
všetkých sledovaných lokalitách s celkovou prevalenciou 3,8% v rozpätí od 2,2% na lokalite
v severovýchodných Čechách do 16,3% v kliešťoch zozbieraných v Rakúsku (okolie
Insbrucku). Prítomnosť CNM tu bola zaznamenaná aj v larvách zozbieraných z vegetácie, čo
poukazuje na možný transovariálny prenos. Túto lokalitu sme vybrali na základe častého
výskytu nešpecifického horúčkovitého ochorenia u ľudí s anamnézou pricicaného kliešťa
a zvýšeným výskytom nešpecifických anti-ehrlichiových (anti-anaplazmových) protilátok aj
u zdravej populácie. A. phagocytophilum bola prítomná celkovo u 2,7% kliešťov v rozpätí od
0,3% do 6,9%. Najvyšší výskyt bol opäť zaznamenaný na lokalite v Rakúsku. Analýza
sekvencií nám potvrdila značnú vnútrodruhovú variabilitu A. phagocytophilum a prítomnosť
európskych variantov CNM. Amplifikáciou konzervatívneho úseku 16SrRNA a následnou
SSCP analýzou sme boli schopní tieto dva druhy od seba jednoznačne odlíšiť.
Poďakovanie: Práca bola podporená projektom operačného programu Výskum a vývoj financovaným
ERDF (Vývoj diagnostických postupov pre detekciu patogénov prenášaných kliešťami a postupov na
prípravu vakcín proti kliešťom, kód ITMS: 26240220044), VEGA 2/0055/11 a APVV-0267-10.
96
VÝSKYT PROTILÁTEK PROTI LEPTOSPIRA SPP. V JIHOČESKÉM REGIONU
V OBDOBÍ 1995-2011
E. HOLASOVÁ, K. SAKOVÁ, I. VANĚČKOVÁ & J. LINHARTOVÁ 1
1. Laboratoř parazitologie a mykologie, Nemocnice České Budějovice, a. s.
Úvod: Leptospiróza je typická zoonóza s fenomenem přírodní ohniskovosti. Objevuje se
hlavně v době zvýšených dešťových srážek v lokalitách, kde dochází ke kontaktu člověka s
výkaly živočichů kontaminovaným ekosystémem. Infekce probíhá často asymptomaticky
nebo jako lehké horečnaté onemocnění. Nejčastější klinicky manifestní forma na našem
území je tzv. Blaťácká horečka (horečka, serózní meningitida, lehká hepatopatie), jejímž
původcem je L. grippotyphosa. Nejzávažnější formou je tzv. Wailova choroba, ikterická
forma spojená s poruchou jaterních a ledvinných funkcí, serózní meningitidou, končící často
fatálně. Původcem je L. icterohaemorhagie. Dalším druhem uváděným v souvislosti s
klinicky manifestním onemocněním je L. sejroe. Diagnostika je v ČR prováděna nejčastěji
sérologicky průkazem protilátek. Další možností je přímý průkaz DNA leptospir molekulárně
biologickými metodami, mikroskopicky a kultivačně.
Metodika: Laboratoř jako jediná v JČ regionu provádí vyšetření protilátek u leptospirózy
mikroskopickým aglutinačním testem, který umožňuje identifikovat a kvantifikovat specifické
protilátky proti jednotlivým sérovarům. Jako antigen jsou používány živé kmeny leptospir
kultivované v naší laboratoři.
Výsledky: V období 1995 – 2011 jsme vyšetřili 12 714 osob. Z toho bylo 404 (3,1 %)
pozitivních osob, 268 mužů (66 %) a 136 (34 %) žen. Nejčastěji se vyskytujícím druhem byla
L. grippotyphosa (56 %) s vyšším výskytem v r. 1998 a 2002 (přemnožení hlodavců a
povodně). Od roku 2004 se začíná zvyšovat výskyt druhu L. sejroe (24 %), což si
vysvětlujeme změnou rezervoárových živočichů. Třetím identifikovaným sérovarem byla L.
icterohaemorhagie (20 % ).
Potvrdila se sezónnost výskytu s maximem v měsíci červenec - říjen, a převaha mužů mezi
infikovanými osobami, což odpovídá literatuře.
Závěr: Výskyt protilátek proti jednotlivým sérovarům rodu Leptospira v jižních Čechách
odpovídá republikovým trendům, stejně jako sezónní charakter onemocnění. Nejčastěji se
vyskytujícím druhem je L. grippotyphosa, následovaná L. sejroe a L. icterohaemorhagie.
97
Abstrakty
LEPTOMONAS PYRRHOCORIS: DRUH S KOSMOPOLITNÍM ROZŠÍŘENÍM
H. KLEPETKOVÁ1, J. VOTÝPKA1, 2, J. LUKEŠ2, 3 & D. A. MASLOV4
1. Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta, Karlova univerzita, 128 44 Praha, ČR
2. Parazitologický ústav, Biologické centrum, 370 05 České Budějovice, ČR
3. Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, 370 05 České Budějovice, ČR
4. Department of Biology, University of California – Riverside, CA 92521 Riverside, USA.
Otázka počtu parazitických druhů organismů a jejich podílu na celkové biodiverzitě
závisí ve značné míře na jejich hostitelské specifitě a geografickém rozšíření. Pro naše
studium jsme si vybrali druh jednohostitelského trypanosomatida Leptomonas pyrrhocoris,
který byl poprvé popsán z ploštice ruměnice pospolné (Pyrrhocoris apterus). Zjistili jsme, že
se tento druh parazita vyskytuje i v řadě dalších druhů ploštic čeledi Pyrrhocoridae a v rámci
našeho výzkumu jsme získali řadu izolátů z různých geografických oblastí (střední Evropa,
Středomoří, Střední Amerika, sub-saharská Afrika a jihovýchodní Asie). Fylogenetická
analýza genu pro splice-leader (SL) RNA získaných izolátů koresponduje s geografickým
rozšířením a vysoká genetická variabilita novosvětských izolátů ukazuje na vznik druhu L.
pyrrhocoris v oblasti Amerik s následným šířením na ostatní kontinenty. Kosmopolitní
rozšíření této leptomonády pravděpodobně souvisí s všudypřítomností ploštic čeledi
Pyrrhocoridae, u jiných druhů jednohostitelských trypanosomatid se však podobná vazba
zatím neprokázala.
Ploštice čeledi Pyrrhocoridae byly podrobeny i analýze výskytu dalších druhů
jednohostitelských trypanosomatid. Z příbuzného druhu Scantius aegyptius, vyskytujícího se
v oblasti Středomoří byl získán a popsán nový druh trypanosomatida – Leptomonas scantii. U
čeledi Pyrrhocoridae bylo dále nalezeno dalších 10 typových jednotek (tj. potencionálních
druhů), z nichž pět bylo popsáno vůbec poprvé. Naše výsledky potvrzují, že ploštice čeledi
Pyrrhocoridae mohou hostit široké spektrum jednohostitelských trypanosomatid, z nichž
některé mají nízkou hostitelskou specifitu i rozsáhlý areál výskytu, zato jiné jsou hostitelsky
vysoce specifické a vyskytují se pouze na omezeném geografickém území.
Tato práce byla finančně podpořena granty GA ČR 206/09/H026 a GA UK 426211.
98
ALOZÝMOVÁ ANALÝZA IZOLÁTOV HAEMONCHUS CONTORTUS CITLIVÝCH
A REZISTENTNÝCH VOČI ANTIHELMINTIKÁM
V. ŠNÁBEL1, M. VÁRADY1, M. DOLINSKÁ1 & A. WOLSTENHOLME2
1. Parazitologický ústav, Slovenská akadémia vied, 040 01 Košice, SR
2. University of Bath, Department of Biology and Biochemostry, Bath BA2 7AY, Avon,
England
V štúdii genetických mechanizmov rezistencie multilokusovou elektroforézou bolo
analyzovaných sedem kmeňov nematód prežúvavcov Haemonchus contortus, rezistentných a
citlivých voči antihelmintikám. Izoláty MHco12 a MHco13 zo švajčiarskych fariem boli
rezistentné voči benzimidazolovým (BZ) liečivám, u izolátov s násobnou rezistenciou bol
kmeň MHco4 (WRS) pochádzajúci z Južnej Afriky rezistentný voči BZ, makrocyklickým
laktónom a salicylanilidovým antihelmintikám a kmeň MHco10 (CAVR) z Austrálie
rezistentný voči BZ a makrocyklickým laktónom. U citlivých izolátov boli kmene MHco3
(ISE) a MHco6 izolované z Kene a kmeň MHco9 z Nemecka. Bolo testovaných 9 vybraných
enzýmových systémov; enzýmy, ktoré môžu ovplyvniť viazanie sa liečiva na glutamátom
otvárané iónové kanály, enzýmy katalyzujúce metabolické cesty spojené so syntézou alebo
účinkom P-glykoproteínov a enzýmy, ktoré nie sú inkorporované do kľúčových
metabolických pochodov a sú takto viac náchylné prispôsobovať sa selekčným vplyvom.
Polymorfizmus bol zistený v elektroforetických profiloch dvoch enzýmov (MPI, PEP-D).
Z nich u enzýmu peptidáza D (PEP-D), štiepiacom dipeptidy, boli detegované výrazné
rozdiely medzi skupinami rezistentných a citlivých kmeňov, keď rezistentné izoláty
vykazovali komplexnejšie profily, podmienené hybridizáciou dvoch lokusov s výsledným
heterodimérom, zatiaľ čo u citlivých izolátov bol detegovaný jeden aktívny lokus s
izoenzýmom zdieľaným s rezistentnými izolátmi. Peptidázy sa významne podieľajú na
degradácii kolagénu, bohatého na prolíny, počas opakovaného zvliekania a syntézy kutikuly
u H. contortus. Tento je kľúčovým komponentom bazálnych membrán v medzibunkovom
priestore. Na transporte a vypudzovaní antihelmintík prostredníctvom membrán a znížení
účinnej koncentrácie liečiva sa u týchto nematód môžu spolupodieľať zmeny v alelickej
skladbe enzýmu PEP-D.
Poďakovanie: Práca bola podporená grantmi VEGA 2/0213/10, VEGA 2/0135/10 a grantom APVV
LPP-0186-07.
99
Abstrakty
VPLYV ŤAŽKÝCH KOVOV NA INFEKCIU Ascaris suum A AKTIVITU
MAKROFÁGOV MYŠÍ
E.DVOROŽŇÁKOVÁ & M. JALČOVÁ
Ťažké kovy môžu vyvolať výrazné zmeny vo fyziológii buniek a majú schopnosť
modulovať funkcie imunitného systému. Expozícia organizmov ťažkým kovom môže oslabiť
ich imunokompetenciu a tak zvyšovať vnímavosť k parazitárnym infekciám. Myši po
chronickej intoxikácii olovom (Pb), kadmiom (Cd) alebo ortuťou (Hg) boli infikované A.
suum. V porovnaní s len infikovanými myšami bez intoxikácie bola parazitárna záťaž zvýšená
u myší intoxikovaných Pb, u myší intoxikovaných Cd bol počet lariev v pečeni zredukovaný
takmer na polovicu a najnižšie počty lariev A. suum v pečeni aj pľúcach boli zistené u myší
intoxikovaných Hg. Metabolická aktivita peritoneálnych makrofágov bola hodnotená
prostredníctvom produkcie superoxidového aniónu (O2-). Intoxikácia Pb spôsobila výraznú
supresiu v tvorbe tohto kyslíkového radikálu, po následnej infekcii A. suum bola pozorovaná
výrazná inhibícia. Počas intoxikácie Cd bola produkcia O2- stimulovaná a ani následná
infekcia A. suum výrazne nezmenila metabolickú aktivitu makrofágov. Intoxikácia Hg mala
dvojaký účinok na produkciu O2- v makrofágoch myší. Redukčný účinok Hg na tvorbu tohto
metabolitu po 2 týždňoch intoxikácie bol vystriedaný stimuláciou makrofágov, avšak
následná infekcia A. suum zredukovala tvorbu O2- výrazne pod úroveň kontroly prvých 7 dní
po infekcii. Vysoká metabolická aktivita makrofágov u myší dlhodobo intoxikovaných Hg
pravdepodobne kompenzovala znížený počet týchto buniek.
U myší intoxikovaných ťažkými kovmi a následne infikovaných A. suum boli zistené
rozdiely v intenzite parazitárnej infekcie v závislosti od druhu ťažkého kovu. Zistené rozdiely
v počtoch parazitov možno vysvetliť rôznou imunotoxicitou ťažkých kovov na efektorové
bunky imunitnej odpovede - makrofágy.
100
VPLYV KADMIA NA BUNKOVÚ IMUNITNÚ ODPOVEĎ MYŠÍ INFIKOVANÝCH
Ascaris suum
M. JALČOVÁ & E.DVOROŽŇÁKOVÁ
Kovy sa vyznačujú priamou toxicitou na rôzne zložky imunitného systému, čo môže
spôsobiť nefunkčnosť imunity ako celku, alebo dochádza k poruchám regulačných systémov,
čo vedie k prehnanej imunitnej odpovedi. Kadmium (Cd) je účinný imunotoxikant, ktorého
cieľovým orgánom je týmus. V týmuse dochádza k vývoju T buniek, ktoré sú potrebné pre
vytvorenie a udržanie adaptívneho imunitného systému. Cieľom tejto práce bolo
charakterizovať imunitnú odpoveď myší pri intoxikácii kadmiom a experimentálnej larválnej
askaridóze, keďže oba faktory sú významnými modulátormi imunitných reakcií. Prevažná
časť imunitnej odpovede hostiteľa na infekciu A. suum je vyvolaná migrujúcimi larvami,
ktoré ovplyvňujú humorálne aj celulárne zložky imunity.
Myši po chronickej intoxikácii kadmiom boli infikované A. suum. Intenzita
parazitárnej infekcie bola u intoxikovaných myší nižšia v porovnaní s len infikovanými
myšami, keď počet lariev v pečeni bol signifikantne znížený.
Proliferačná odpoveď T
lymfocytov nebola kadmiom výrazne ovplyvnená, až následná infekcia krátkodobo (7. deň po
infekcii) zvýšila aktivitu týchto buniek.
inhibíciu,
ktorá
však
nebola
Proliferácia B lymfocytov vykazovala miernu
štatisticky významná.
Počty CD4+
T
lymfocytov
u intoxikovaných myší klesli pod úroveň kontroly a po následnej infekcii stúpli len na 5. deň
p.i. Subpopulácia CD8+ T lymfocytov bola od 14. dňa intoxikácie zvýšená a vyššie počty
dosahovala aj po infekcii, ale nedosiahla hodnoty neintoxikovaných, len infikovných myší.
Produkcia superoxidového aniónu v makrofágoch bola stimulovaná počas intoxikácie
kadmiom a ani následná infekcia výrazne nezmenila metabolickú aktivitu makrofágov.
Z dosiahnutých výsledkov vyplýva, že chronická intoxikácia kadmiom pozitívne ovplyvnila
efektorové zložky imunitnej odpovede, stimulovala subpopuláciu cytotoxických CD8+ T
buniek a metabolickú aktivitu makrofágov, čo pravdepodobne prispelo k výraznej redukcii
parazitárnej infekcie hostiteľa.
101
Abstrakty
SLEDOVANIE VÝSKYTU KRYPTOSPORÍDIOVÉHO ANTIGÉNU V SKUPINE
IMUNODEFICIENTÝCH PACIENTOV
M. HALÁNOVÁ1, A. VALENČÁKOVÁ2, M. HALÁN3, M. GOLDOVÁ3, Z. HURNÍKOVÁ3,
P. JARČUŠKA4, Z. KALINOVÁ1, P. JURIŠ1 & L. ČISLÁKOVÁ1
1. UPJŠ LF, Ústav verejného zdravotnictva, Šrobárova 2, 041 80 Košice
2. UVLF, Katedra biológie a genetiky, Komenského 73, 041 81 Košice
3. UVLF, Katedra parazitológie a epizootológie, Komenského 73, 041 81 Košice
4. Klinika infektológie a cestovnej medicíny, Rastislavova 43, 041 90 Košice
Kryptosporidióza je endemická parazitárna zoonóza s celosvetovým rozšírením
postihujúca osoby všetkých vekových skupín. Veľmi dôležitým epidemiologickým faktorom
je hostiteľská špecificita a od nej sa odvíjajúca možnosť prenosu z jedného hostiteľského
druhu na iný. Nákaza kryptosporídiami je značne variabilná, môže byť asymptomatická,
s miernym alebo aj ťažkým priebehom. Dĺžka trvania symptómov a jej následky sú väčšinou
závislé na imunologickom stave postihnutého jedinca. V našej štúdii sme na prítomnosť
kryptosporídiovej infekcie vyšetrili spolu 174 pacientov, ktorí boli na základe primárnej
diagnózy a stupňa imunodeficiencie rozdelení do 3 skupín. V prvej skupine bolo zaradených
17 HIV/AIDS pacientov, v druhej 74 hemodialyzovaných pacientov a v tretej 83 rómskych
detí. Na diagnostiku sme použili sendvičovú ELISA metódu, ktorá deteguje kryptosporídiový
antigén v stolici vyšetrovanej osoby. Pozitívny výsledok sme zaznamenali v 1. a 3. skupine,
v skupine hemodialyzovaných pacientov nebol zaznamenaný ani jeden pozitívny prípad. Kým
v skupine HIV/AIDS pacientov bola pozitivita detegovaná v 23.5% (4 prípady), v skupine
rómskych detí to bolo až 43.4% (36 pozitívnych), pričom najviac pozitívnych prípadov bolo
zachytených u detí mladších ako 1 rok (48.2%). Získané výsledky naznačujú, že výskyt
kryptosporídiovej infekcie súvisí nielen s imunitným stavom vyšetrovanej osoby, ale aj so
socioekonomickým statusom a s ním spojenými hygienickými podmienkami.
Poďakovanie: Práca vznikla v rámci projektu CEMIO – ITMS: 26220120058. (50%) a VEGA MŠ SR
č. 1/0831/12 a č.1/0271/11.
102
PREVALENCIA CRYPTOSPORIDIUM SPP. V CHOVOCH EUBLEPHARIS
MACULARIUS NA SLOVENSKU A V ČECHÁCH
M. HALÁN, Z. HURNÍKOVÁ, M. GOLDOVÁ & K. BAYER
UVLF, Katedra parazitológie a epizootológie, Komenského 73, 041 81 Košice
V chovoch plazov sú protozoá z rodu Cryptosporidium rozšírenými parazitmi jašterov
a hadov. Spôsobujú problémy v odchove mláďat, čo sa prejavuje stratou hmotnosti,
spomalením rastu až úhynom. Dospelé jedince sú zvyčajne bezpríznakovými prenášačmi
infekcie. Gekončíky nočné (Eublepharis macularius) sú obľúbené stredoázijské jaštery,
v chovoch ktorých bol zaznamenaný vysoký výskyt infekcií Cryptosporidium spp.
Cieľom našej práce bolo zmapovať prevalenciu Cryptosporidium spp. v chovoch
gekončíkov nočných na Slovensku a v Čechách. Vyšetrených bolo 26 chovných skupín
s celkovým počtom 90 jedincov. Sedem skupín bolo pôvodom z Českej republiky a 19 skupín
pochádzalo zo Slovenska. Každá vyšetrovaná skupina bola chovaná v samostatnom teráriu a
na vyšetrenie bola použitá jedna zmiešaná vzorka trusu od každej skupiny. Na diagnostiku
sme použili ELISA metódu. Komerčným testom Cryptosporidium (Fecal), (f. DIAGNOSTIC
AUTOMATION, INC.), ktorý deteguje prítomnosť kryptosporídiového antigénu vo
vyšetrovanom truse a ktorého senzitivita je 93 % bol výskyt Cryptosporidium spp. potvrdený
v 61,5 % vyšetrovaných vzoriek. U niekoľkých skupín gekončíkov s dobrou telesnou
kondíciou chovaných vo vyhovujúcich zoohygienických podmienkach a pri pravidelnom
podávaní plnohodnotného krmiva neboli ani po nameraní pozitívnych hodnôt antigénu
Cryptosporidium spp. a niekoľkomesačnom pozorovaní zistené žiadne klinické prejavy
infekcie. Aj napriek tejto skutočnosti nami zistená celková prevalencie je značne vysoká, z
čoho vyplýva aj relatívne vysoká pravdepodobnosť infekcie chovu. Najúčinnejším spôsobom
zníženia výskytu tohto ochorenia je preto dbať na zvýšené dodržiavanie preventívnych
opatrení
vo
všetkých
smeroch,
tzn.
dodržiavať
karantenizáciu
a vyšetrenie
novonadobudnutých zvierat, zoohygienu, minimalizáciu stresu zvierat a v neposlednom rade
aj zabezpečenie plnohodnotnej a pravidelnej výživy.
Poďakovanie: Táto práca vznikla v rámci projektu VEGA MŠ SR č. 1/0831/12.
103
Abstrakty
SÉROLOGICKÁ A REPRODUKČNÁ ANALÝZA NEOSPORA CANINUM VO
VYBRANOM CHOVE HOVÄDZIEHO DOBYTKA
S. ŠPILOVSKÁ1, K. REITEROVÁ1, A. ČOBÁDIOVÁ1 & J. POŠIVÁK 2
1. Parazitologický ústav Slovenskej akadémie vied, Hlinkova 3, 040 01 Košice, SR
2. Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie, Komenského 3, 044 01 Košice, SR
V rámci epizootologickej analýzy neosporózy vo vybranom chove dobytka na
severovýchode Slovenska bolo vyšetrených 117 krvných sér dojníc s reprodukčnými
poruchami a 226 sér jalovíc. Na zistenie dynamiky tvorby špecifických protilátok bola piatim
vybraným séropozitívnym dojniciam v pravidelných trojmesačných intervaloch odoberaná
krv. U 200 kráv s poruchami reprodukcie boli zisťované vybrané parametre reprodukčnej
analýzy.
U dojníc po aborte bola zistená 45,3 % (0,36-0,55 % CI) a u jalovíc 33,6 % (0,28-0,40
CI) séroprevalencia. Vybrané pozitívne dojnice porodili klinicky zdravé teľatá priemerne na
285. – 290. deň gravidity. Špecifické protilátky stanovené nepriamou ELISA reakciou (IDVET, Francúzsko) pretrvávali na relatívne vysokej úrovni v priebehu 1. a 2. trimestra, s
miernym nárastom v 3. trimestri gravidity a perzistenciou 3 až 5 mesiacov po pôrode. U
dvoch dojníc bol zaznamenaný mierny pokles anti-Neospora protilátok v 2. trimestri
gravidity.
Reprodukčné parametre zisťované u 200 vyšetrených dojníc výrazne presahovali
priemerné hodnoty (inseminačný interval o 133,3 %; servis perióda o 205,9 %; inseminačný
index o 193,8 %; inter inseminačný interval o 207,4 %; celkové percento gravidity 54,5 %;
hodnota percenta oplodnenia po 1. inseminácii 20,2 %; percento zabrezávania dosiahlo
optimálnu hodnotu až pri 8. inseminácii).
Výsledky sérologickej
analýzy v danom
chove
odhalili
potenciálne
riziko
endogénneho prenosu infekcie. Prechodne zvýšená hladina špecifických protilátok u
vybraných dojníc v poslednom trimestri gravidity, s pretrvávaním takmer do 5 mesiacov po
pôrode, je pravdepodobne indikátorom aktivácie parazita počas gravidity u chronicky
infikovaných zvierat. Analýza výsledkov vybraných ukazovateľov reprodukcie u dojníc na
sledovanej farme potvrdila znížené hodnoty oproti priemerným, čo odzrkadľuje zvýšený
výskyt porúch plodnosti v stáde.
Poďakovanie: Práca bola finančne podporovaná grantovou agentúrou VEGA projekt č. 2/0104/11.
104
IMUNOSUPRESÍVNE ÚČINKY METABOLICKÝCH PRODUKTOV LARIEV
M.VOGAE NA BUNKY VRODENEJ IMUNITY POČAS INFEKCIE CESTÓDOM
MESOCESTOIDES VOGAE U MYŠÍ
G. HRČKOVÁ, S. VELEBNÝ & E. VENDEĽOVÁ
Oddelenie Experimentálnej Farmakológie, Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3,
Larválne štádiá mnohých cestódov, vrátane druhu Mesocestoides vogae vyvolávajú
intenzívny zápal v tkanivách infikovaných hostiteľov, ktorý pri absencii vhodnej liečby vedie
k chronicite ochorenia a zlyhaniu orgánov. Druhé larválne štádium M. vogae má schopnosť
nepohlavného delenia v pečeni a peritoneálnej dutine a na tejto modelovej infekcii u myší sme
sledovali dynamiku počtu buniek vrodenej imunity a ovlyvnenie ich efektorových funkcií in
vivo a in vitro po inkubácií s exkrečno/sekrečnými (E/S) a somatickými antigénmi lariev. V
pečeni infikovaných myší kmeňa ICR parazitácia lariev stimulovala rapídnu akumuláciu
neutrofilov, v menšej miere eozinofilov a monocytov, pričom v peritoneálnej dutine (PD) boli
v skorej fáze dominantnými bunkami eozinofilné leukocyty a neskoršie aj nezrelé makrofágy.
Sledovali sme štádiovošpecifickú expresiu antigénov a protilátkovú odpoveď v súvislosti s
moduláciou nešpecifických efektorových funkcií ako sú fagocytárna aktivita, produkcia
voľných kyslíkových radikálov a adherencia, ktoré boli stimulované do 14. dňa po infekcii.
Od tohto obdobia bola zaznamenaná fibrogenéza v pečeni a pokles efektorových funkcií
buniek v PD, čo korelovalo so expresiou E/S antigénov s molekulovou hmotnosťou pod 70
kDa a poklesom IgG protilátok. Zaznamenala sa supresia fagocytárnej aktivity a prezentácie
antigénov cez Fc-receptory makrofágov po inkubácii buniek s rôznymi koncentráciami E/S a
somatických antigénov, čo poukazuje, že určité antigény majú proteolytickú aktivitu. Chybná
prezentácia antigénov viedla k imunosupresii a navodeniu Th2 cytokínovej odpovede, o čom
nasvedčovala zvýšená expresia génov pre IL-5, IL-4 a IL-13. Na obranu voči poškodeniu
reaktívnymi formami kyslíka produkovanými neutrofilmi, eozinofilmi a makrofágmi sa
adaptovali larvy pečeni aj v PD pravdepodobne zvýšeným vylučovaním antioxidačných
systémov, napr, glutatiónu. Akútne zápalové ložiská v pečeni sa postupne menili na fibrózne
kapsuly okolo lariev, čo predstavovalo obranný typ imunitnej odpovede závislý na T
lymfocytoch Th2 typu.
Poďakovanie: Experimentálne štúdie boli finančne podporované z projektu VEGA č. 2/0188/10.
105
Abstrakty
EXPRESSION OF SUBOLESIN IN ORGANS OF FEMALE TICK IXODES RICINUS
IN RESPONSE TO FEEDING AND TICK-BORNE ENCEPHALITIS VIRUS
INFECTION
S. HAVLÍKOVÁ1, L. ROLLER2, M. KAZIMÍROVÁ2, M. SLOVÁK2, M. LIČKOVÁ1
& B. KLEMPA1, 3
1. Institute of Virology, Slovak Academy of Sciences, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava,
Slovak Republic
2. Institute of Zoology, Slovak Academy of Sciences, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava,
Slovak Republic
3. Institute of Virology, Charité School of Medicine, Berlin, Germany
Recent progress in genomics and proteomics has resulted in identification of
numerous bioactive proteins in the salivary glands of ticks (Ixodidae). However, temporal and
spatial expression of these molecules in the tick body is poorly known. Subolesin (4D8) is a
conserved tick protein which plays important role in tick feeding and reproduction.
Additionally, subolesin is involved in tick innate imunity in response to pathogen infection.
In this study, we focused on localization of subolesin in salivary glands and ovaries of
unfed and feeding Ixodes ricinus females (1-, 3- and 5-days post feeding). Using in situ
mRNA-DNA hybridization we demonstrated that 4D8 was expressed in salivary glands mainly
in unfed ticks and then the expression was down-regulated during the feeding. Spatial
distribution indicates that 4D8 transcripts were found in all types of salivary gland acini. In the
reproductive system of I. ricinus females, positive staining of 4D8 was observed in oocytes of
unfed ticks, but seems to be upregulated during the blood-meal. Initial experiments with TBEV
infected ticks showed that expression of subolesin in salivary glands retains similar expression
level also during feeding and is in contrast to unifected ticks not reduced.
Our results indicate that expression of subolesin is influenced by tick feeding and
TBEV infection. Further studies are needed for better understanding of subolesin importance as
a tick innate immunity component for TBEV replication and transmission.
This work was supported by the project (ITMS: 26240220044) supported by the Research &
Development Operational Programme funded by the ERDF.
106
POHLED NA KRÁSNÉ A NEBEZPEČNÉ SPIROCHETY V TRANSMISNÍ
ELEKTRONOVÉ MIKROSKOPII
T. MARVANOVÁ1 & L. ŠÍPKOVÁ1
1. The National Institute of Public Health, Centre for Epidemiology and Microbiology,
Šrobárova 48, 100 42, Praha 10, Czech Republic
Borrelie, leptospiry a treponemy. Tyto zdánlivě na pohled podobné bakterie mají
jedno společné, a to zařazení do kmene Spirochaetes. Jedná se o nebezpečné organismy, které
způsobují závažná onemocnění člověka. Pro diagnostiku těchto bakterií jsou užívány rozdílné
metody průkazu, např. serologické metody, PCR či mikroskopie. Zajímalo nás prozkoumat
mikrosvět těchto organismů, a proto jsme se rozhodly Vám i sobě přiblížit, jak vypadají a
zda-li se nějak morfologicky liší
při pozorování v elektronovém mikroskopu. A dále
poskytnout základní informace o jejich přenašečích (např. klíště jako vektor pro přenos
borrelií), způsobu přenosu a příznacích onemocnění u lidského jedince, včetně četnosti
výskytu těchto onemocnění na území ČR.
107
Abstrakty
PHENOTYPICAL AND IMMUNOLOGICAL CHANGES OF RICKETTSIA AKARI
UNDER ANTIBIOTIC PRESSURE
M. QUEVEDO-DIAZ 1 , P. VADOVIC 1 & S. RADULOVIC 2
1
Department of Rickettsiology, Institute of Virology SAS, Bratislava. Slovakia
2
Bala Family Practice, Bel Air, Maryland.
Rickettsia akari is gram negative bacteria that belongs to Spotted Fever Group
Rickettsia (SFG) and is maintained in the urban cycle comprised of the house mouse (Mus
musculus) and the blood-sucking mite Liponyssoides sanguineous. R. akari causes
rickettsialpox, a household disease that is manifested in patients by the appearance of a
primary eschar at the site of the mite bite. Resistance to antibiotics is increasing between
bacteria. Antibiotics can change the bacterial morphology. In search of antibiotic markers that
could be of use for the selection of R. akari we cultured wild-type R. akari (MK strain) in the
presence of zeocin and carbenicillin. Addition of 200 ug/ml of zeocin and 200 ug/ml of
carbenicillin to the cells infected with R. akari resulted in the phenotypical changes affecting
plaque forming ability. We analyzed the antibiotic-resistant variant of R. akari (RaZC) and
determined that RaZC is capable of the intracellular growth in fibroblasts yet failed to induce
plaque formation in vitro in contrast to wild-type. Immune profile of RaZC was analyzed by
Western blots, and the proteins around 14, 56 and 60 kDa were shown to be recognized by
mouse sera. This data are suggestive of the membrane changes under antibiotic pressure for R.
akari that is affecting immune recognition of the host and needs to be further explored.
108
RYŠAVKA TMAVOPÁSA A MYŠ KOPČIARKA, DRUHY DROBNÝCH CICAVCOV
S NAJVÄČŠÍM VÝZNAMOM NA ŠÍRENÍ TOXOKARÓZY
D. ANTOLOVÁ1, K. REITEROVÁ1, G. ZALESNY2, M. STANKO1 & J. FRIČOVÁ1
1. Institute of Parasitology, Hlinkova 3, 040 11 Košice, Slovakia
2. Department of Invertebrate Systematics and Ecology, Institute of Biology, Wroclaw
University of Environmental and Life Sciences, Kozuchowska 5b, Wroclaw, Poland
Toxokaróza je závažná parazitozoonóza rozšírená prakticky na celom svete.
Definitívnymi hostiteľmi Toxocara spp. sú mäsožravce avšak na jej šírení sa významne
podieľajú paratenický hostitelia, medzi ktorých patria aj drobné cicavce. Cieľom práce bolo
analyzovať faktory ovplyvňujúce riziko nakazenia paratenických hostiteľov, pričom výskum
sa zameral na abundanté druhy, Ryšavku tmavopásu (Apodemus agrarius) a Myš kopčiarku
(Mus spicilegus). V období 2005 – 2008 bolo zo 625 sérologicky vyšetrených jedincov
druhu A. agrarius pozitívnych 73 (11,7 %) zvierat. Zo 155 vyšetrených jedincov M.
spicilegus bolo séropozitívnych 17 (10,7 %). Pomocou log-lineárnej analýzy kontingenčných
tabuliek bolo zistené, že výskyt toxokarózy u Ryšavky tmavopásej signifikantne ovplyvnila
pohlavná aktivita a pôvod (habitat) zvierat. U pohlavne aktívnych jedincov dosiahla pozitivita
až 22,5 %, kým u zvierat pohlavne neaktívnych iba 6,4 %. Séropozitívne zvieratá najčastejšie
pochádzali z alúvií riek a potokov (21,2 %), kým jedince z vetrolamov boli pozitívne iba v 1,8
% prípadov. Naopak, u druhu Myš kopčiarka nebol výskyt protilátok významne ovplyvnený
žiadnym z analyzovaných faktorov (vek, pohlavie, pohlavná aktivita, pôvod). Výsledky
potvrdili, že obidva druhy drobných cicavcov sa významne podieľajú na udržiavaní cirkulácie
toxokarózy v prírode, pričom ich zoonózny potenciál zvyšuje aj tendencia oboch druhov
sťahovať sa v zime do blízkosti ľudských obydlí, čo zvyšuje riziko nakazenia domácich
mäsožravcov.
Poďakovanie: Práca bola finančne podporovaná agentúrou na podporu výskumu a vývoja projekt č.
APVV-0267-10 a čiastočne financovaná grantovou agentúrou VEGA projekt č. 2/0011/12.
109
Abstrakty
TOXOPLASMA GONDII U OŠÍPANÝCH NA SLOVENSKU
A V NIEKTORÝCH ŠTÁTOCH EURÓPSKEJ ÚNIE
Ľ. TURČEKOVÁ, K. REITEROVÁ, D. ANTOLOVÁ & F. SPIŠÁK
Toxoplazmóza patrí medzi najrozšírenejšie parazitárne ochorenia prenosné zo zvierat
na človeka, ktoré vyvoláva protozoárny parazit Toxoplasma gondii. Definitívnymi hostiteľmi
T. gondii sú zástupcovia čeľade mačkovitých (Felidae). Prenos T. gondii na ľudí je spôsobený
konzumáciou surového alebo tepelne nedostatočne upraveného mäsa, v ktorom sa nachádzajú
tkanivové cysty, alebo konzumáciou potravy kontaminovanej zrelými oocystami, alebo
aj manipuláciou s infikovanými domovými a hospodárskymi zvieratami.
Výskyt T. gondii u ošípaných bol sledovaný v rokoch 2006 – 2010. Špecifické
protilátky boli zisťované nepriamou ELISA metódou u 970 ošípaných pochádzajúcich z 36
fariem zo šiestich krajov Slovenska. 923 jatočných ošípaných bolo vo veku 6 až 7 mesiacov a
47 prasníc vo veku 3 až 4 rokov. Protilátky proti T. gondii boli detegované celkom u 21
ošípaných, čo predstavuje 2,2 % séroprevalenciu. Bol zistený rozdiel vo výskyte protilátok
v jednotlivých vekových kategóriách ošípaných. Séropozitivita u prasníc bola dvojnásobne
vyššia 4,3 % v porovnaní s jatočnými ošípanými 2,1 %. Rozdiel medzi vekovými kategóriami
však nebol štatisticky významný. V chovoch s uzavretým obratom stáda bola potvrdená 3,9 %
a s otvoreným obratom 1,6 % séropozitivita. Metódou RFLP na základe lokusu SAG2 bol
v 18 izolátoch stanovený genotyp I a v 3 vzorkách genotyp II T. gondii. Jatočné ošípané (169
zvierat) dovezené z veľkochovov zo štyroch štátov Európskej únie (Česká republika,
Maďarsko, Holandsko a Slovinsko) a odporazené na Slovensku boli sérologicky negatívne. Aj
napriek nízkej prevalencii T. gondii u ošípaných je žiaduci neustály monitoring tohto parazita
u hospodárskych zvierat, keďže geneticky bol potvrdený nielen avirulentný (GII) ale aj
virulentný (GI) kmeň.
Poďakovanie: Práca bola financovaná grantovým projektom VEGA č. 2/0104/11.
110
SÉROPREVALENCIA TOXOPLAZMÓZY U HOSPODÁRSKYCH ZVIERAT NA
SLOVENSKU
L. LUPTÁKOVÁ1, A. VALENČÁKOVÁ1, P. BÁLENT1, E. PETROVOVÁ1 & D. NOVOTNÁ1
1. Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie, Komenského 73, 041 81 Košice, Slovenská
republika
Naša štúdia bola zameraná na zistenie výskytu celkových protilátok proti T. gondii u
hospodárskych zvierat na Slovensku pomocou reakcie väzby komplementu. Vzorky krvi boli
odobraté od 413 asymptomatických zvierat. Za pozitívny titer bol považovaný titer minimálne
1:32. Z celkového počtu vyšetrených zvierat % bolo pozitívnych na prítomnosť protilátok
proti T. gondii. Z toho u oviec bolo pozitívnych 26 (11,2 %) jahniat, 37 (15,9 %) jariek a 51
(21,9 %) bahníc. U kôz bolo zo 41 vyšetrených vzoriek pozitívnych 5 (12,2 %) kozliat a 7
(17,1 %) kôz. Zo 63 vyšetrených svíň boli pozitívne 2 (3,1 %) ciciaky a u hovädzieho dobytka
boli v skupine 76 zvierat pozitívne 2 (2,6 %) teľatá.
Poďakovanie: Táto práca bola vykonaná vďaka finančnej podpore grantového projektu VEGA
Ministerstva školstva, vedy, výskumu a šporu Slovenskej republiky č. 1/0271/11.
111
Abstrakty
SEZÓNNA DYNAMIKA KLIEŠŤOV A VÝSKYT PATOGÉNOV V MESTSKÝCH
OHNISKÁCH BRATISLAVY
D. SELYEMOVÁ1, V. TARAGEĹOVÁ1, E. ONDRISKOVÁ³, M. CHVOSTÁČ³,
T. VACULOVÁ³ & M. DERDÁKOVÁ1,2
1
Ústav zoológie, Slovenská akadémia vied, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava, SR
2
Parazitologický ústav, Slovenská akadémia vied, Hlinkova 3, 040 01 Košice, SR
3
Prírodovedecká fakulta UK, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava 4, SR
Vplyvom klimatických zmien a ľudskej činnosti sa kliešte postupne dostávajú nielen
do severnejších oblastí, ale dostávajú sa z lesov aj do miest. Výskum sme sústredili na
mestské parky hlavného mesta, ktoré sú pre ľudí rekreačne atraktívne. V súvislosti
s výskumom kliešťov priamo v Bratislave sme sa zamerali aj na nimi prenášané patogény.
Okrem borélií (lymská borelióza) to boli aj baktérie čeľade Anaplasmataceae, konkrétne
Anaplasma phagocytophilum (HGA) a Candidatus Neoehrlichia mikurensis (intracelulárny
patogén endotelových buniek)..
Sústredili sme sa na tri lesoparky v širšom centre Bratislavy: areál SAV(1), Horský park (2)
a Železná studnička (3). Všetky lokality majú charakter listnatého lesa.
Kliešte z vegetácie sme zbierali metódou vlajkovania. Vyšetrené boli na prítomnosť B.
burgdorferi (s. l.), A. phagocytophilum a Candidatus N. mikurensis.
Spolu sme zozbierali 701 kliešťov. Na lokalite 1 sme zozbierali 441 kliešťov, pričom
najpočetnejšie boli nymfy (n = 410). Na lokalite 2 bolo zozbieraných 114 kliešťov,
najpočetnejšie boli nymfy (n = 49). Na 3. lokalite bolo spolu nazbieraných 146 kliešťov,
pričom prevažovali samce (n = 60). Kliešte boli najpočetnejšie v jarných mesiacoch apríl
a máj, pričom sme zaznamenali prevahu nýmf nad imágami. Početnosť nýmf sa zvýšila aj
v mesiaci júl (lokalita 1) a v nasledujúcich mesiacoch sme pozorovali pokles počtu nýmf aj
dospelých štádií.
Na reprezentatívnej vzorke kliešťov z každej lokality sme zisťovali prevalenciu patogénov .
Doteraz bola zistená prevalencia borélií 7,9%, pričom dominantnými druhmi boli Borrelia
garinii a Borrelia valaisiana. Potvrdili sme tak existenciu cirkulácie borélií v meste, kde
významnú úlohu zohrávajú aj vtáky ako rezervoáre týchto dominantných druhov. Prevalencia
A. phagocytophilum bola 6,3%. Vo vzorkách bola detekovaná aj Candidatus N. mikurensis.
Poďakovanie: Práca bola podporená projektom operačného programu Výskum a vývoj financovaným
ERDF (Vývoj diagnostických postupov pre detekciu patogénov prenášaných kliešťami a postupov na
prípravu vakcín proti kliešťom, kód ITMS: 26240220044), VEGA 2/0055/11 a APVV-0267-10.
112
PREVALENCIA KLIEŠŤAMI PRENÁŠANÝCH MIKROORGANIZMOV V IXODES
RICINUS V URBÁNNEJ A SYLVATICKEJ OBLASTI NA JUHOZÁPADNOM
SLOVENSKU
Z. SVITÁLKOVÁ1, L. MYDLOVÁ1, M. DERDÁKOVÁ1,3, V. TARAGEĽOVÁ1, D. SELYEMOVÁ1,
E. KOCIANOVÁ2, M. SLOVÁK1 & M. KAZIMÍROVÁ1
2. Virologický ústav, Slovenská akadémia vied, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava,
SR
V posledných rokoch sa zaznamenal zvýšený výskyt kliešťov v mestských parkoch
a záhradách, čo predstavuje pre ľudí zvýšené riziko nákazy patogénnymi mikroorganizmami
nielen počas vychádzok do lesov, ale aj v blízkosti ľudských obydlí. V našej štúdii sme
sledovali výskyt kliešťami prenášaných patogénov v dvoch rôznych oblastiach v závislosti od
ovplyvnenia ľudskou činnosťou. Prvá oblasť je silne ovplyvnená ľudskou činnosťou
a nachádza sa v areáli ústavov Slovenskej Akadémie vied (SAV) v Bratislave na Patrónke,
ktorý leží na úpätí Malých Karpát. Túto oblasť sme porovnávali s oblasťou minimálne
ovplyvnenou ľudskou činnosťou – s lesným ekosystémom v Malých Karpatoch (cca 40 km od
Bratislavy). V areáli SAV sme počas jarných mesiacov (apríl – jún) 2011 metódou
vlajkovania vegetácie nazbierali 1289 nýmf, 266 samíc a 337 samcov I. ricinus. Časť kliešťov
sme vyšetrili metódou PCR na prítomnosť prvoka Babesia spp., pri čom sme zistili
prítomnosť parazita v 0,38 % (4 ex.) kliešťov. Po osekvenovaní časti úseku 18S rRNA sme
zistili dominanciu druhu Babesia sp. EU1 (Babesia venatorum). Z doteraz vyšetrených
kliešťov
sme
metódou
RT-PCR
potvrdili
prítomnosť
DNA
baktérie
Anaplasma
phagocytophilum v 15,1 % (74 ex.) kliešťov. V listnatom lese v Malých Karpatoch sme na jar
roku 2011 z vegetácie nazbierali 1049 nýmf, 150 samíc a 166 samcov I. ricinus. Prevalencia
patogénnych mikroorganizmov v kliešťoch z urbánnej oblasti bude porovnaná s výsledkami
zo sylvatickej oblasti.
Poďakovanie: Práca bola podporená projektom 7RP EDENext 261504.
113
Abstrakty
SUMARIZÁCIA NIEKOĽKOROČNÉHO VÝSKUMU KLIEŠŤAMI PRENÁŠANÝCH
PATOGÉNOV V OBLASTI MARTINSKÝCH HOLÍ
V. TARAGEĽOVÁ1, L. MYDLOVÁ1, D. SELYEMOVÁ1, E. ŠPITALSKÁ2, I. CÍGLEROVÁ1
& M. DERDÁKOVÁ1,3
2. Virologický ústav, Slovenská akadémia vied, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava, SR
Vplyvom viacerých faktorov dochádza v posledných desaťročiach k posunu kliešťov
do vyšších nadmorských výšok a k ich penetrácii do urbánnych oblastí. Mení sa nielen
populačná hustota kliešťov, ale aj výskyt a prevalencia kliešťami prenášaných patogénov.
Cieľom našej štúdie bolo determinovať výskyt kliešťov, zistiť prevalenciu a genetickú
variabilitu kliešťami prenášaných patogénov a objasniť cirkuláciu patogénov v horskej oblasti
Martinských holí.
Kliešte sme zbierali v 3 nadmorských výškach (600, 800 a 1000m n. m.). V rokoch 2004,
2006-2011 sme zozbierali a vyšetrili viac ako 1200 kliešťov. Zamerali sme sa na 4 kliešťami
prenášané patogény, ktoré môžu spôsobovať ochorenia u ľudí a zvierat.
Celková zistená prevalencia je 31% pri Borrelia burgdorferi s.l., 0,5% pri Anaplasma
phagocytophilum a 10,8% pri Rickettsia spp. Pri všetkých sledovaných patogénoch sme
zaznamenali rozdiely v prevalencii v jednotlivých nadmorských výškach. Pri boréliách
a rickettsiách s narastajúcou nadmorskou výškou prevalencia patogénov klesá. Pri
anaplazmách a babéziách sa tento trend nepotvrdil. Medzi 5 detekovanými genospecies
borélií bola v každom sledovanom roku dominantná Borrelia lusitaniae. V prípade rickettsií
sa javí byť dominantná Rickettsia helvetica. V sledovanej oblasti sme potvrdili aj prítomnosť
Babesia spp. Medzi pozitívnymi vzorkami sme detekovali druh Babesia venatorum (Babesia
sp. EU1).
Naša štúdia potvrdzuje šírenie kliešťov do vyšších nadmorských výšok a prítomnosť
širokého spektra kliešťami prenášaných patogénov. Zaujímavá je stabilná dominancia B.
lusitaniae, ktorá je v ostatných oblastiach Slovenska zriedkavá.
Poďakovanie: Práca bola podporená projektom operačného programu Výskum a vývoj
financovaným ERDF (Vývoj diagnostických postupov pre detekciu patogénov prenášaných kliešťami
a postupov na prípravu vakcín proti kliešťom, kód ITMS: 26240220044), VEGA No. 2/0161/09 a
APVV-0267-10.
114
POROVNANIE VÝSLEDKOV TROCH DIAGNOSTICKÝCH METÓD NA DÔKAZ
PRÍTOMNOSTI MIKROSPORÍDIÍ V KLINICKÝCH VZORKÁCH
A. VALENČÁKOVÁ1, M. HALÁNOVÁ2, B. MALČEKOVÁ1 & L. LUPTÁKOVÁ1
1. Katedra biológie a genetiky, Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie v Košiciach
2. Ústav verejného zdravotníctva, LF UPJŠ Košice
Celosvetové šírenie mikrosporídií upozorňuje na potrebu rýchlych, citlivých a hlavne
presných diagnostických metód. Táto štúdia porovnáva tri typy metód, ktoré boli použité pri
vyšetrení
70 humánnych klinických vzoriek stolice.
Bola použitá fluorescenčná
mikroskopická analýza s použitím optických zjasňovačov, ktorá ukázala v 22 vzorkách stolice
prítomné spóry, charakteristické pre druhy kmeňa Microsporidia. Druhou metódou bola
analýza s použitím monoklonálnych protilátok (AMP) na diagnostiku druhov E. intestinalis
a E. bieneusi. Výsledkom bolo 22 pozitívnych vzoriek na E. bieneusi a 24 vzoriek
pozitívnych na E. intestinalis. Pozitivita sa zhodovala s mikroskopickým nálezom v 18
vzorkách avšak v 4 vzorkách bol výsledok mikroskopického vyšetrenia negatívny. Najväčšie
disproporcie boli zaznamenané medzi výsledkami AMP a RT-SYBR Green-PCR s použitím
nami navrhnutých rodových primerových párov pre rod Encephalitozoon a druhovo
špecifických párov primerov na dôkaz E. bieneusi. Pomocou RT-PCR sme dokázali
prítomnosť druhu E. cuniculi v 19 vzorkách, z toho bolo 9 vzoriek negatívnych
mikroskopicky ako aj AMP, čo je v poriadku, keďže AMP deteguje len druhy E. intestinalis
a E. bieneusi. Avšak 4 vzorky boli pozitívne na E. intestinalis aj na E. bieneusi AMP a RTPCR metódou bola potvrdená prítomnosť E. cuniculi, v 4 vzorkách bola RT-PCR dokázaná
prítomnosť E. cuniculi ale AMP boli pozitívne na E. bieneusi a 2 vzorky boli pozitívne na E.
intestinalis AMP ale RT-PCR bol identifikovaný druh E. cuniculi. E. bieneusi bol metódou
RT-PCR potvrdený v 3 vzorkách, 2 z nich vykazovali pozitivitu ako mikroskopicky tak aj na
E. intestinalis aj na E. bieneusi AMP a 1 bola mikroskopicky aj AMP negatívna. Pozitivita 25
vzoriek AMP sa RT-PCR nepotvrdila. Prítomnosť E. intestinalis RT-PCR nepotvrdila ani
v jednej vzorke. Sekvencie boli porovnané so sekvenciami v databáze GenBank NCBI a bola
100% zhoda s E. cuniculi a E. bieneusi. Z výsledkov jasne vyplýva, že ani jedna z metodík nie
je stopercentne spoľahlivá. Na zamyslenie je však výsledok pozitivity na E. intestinalis
analýzou monoklonovými protilátkami. V snahe overiť výsledok molekulových metód sme
všetky vzorky opakovane analyzovali s použitím druhovo špecifických primerov na E.
intestinalis avšak s negatívnym výsledkom.
Práca bola riešená v rámci grantových úloh VEGA č. 1/0271/11; 1/0412/09.
115
Index autorů
INDEX AUTORŮ
FRANCOVÁ K. 23
FRIČOVÁ J. 77, 109
FOITOVÁ I. 52, 57
FUSCO G. 68
G
GALKOVÁ Z. 34
GARAJOVÁ M. 93
GASSER R. B. 86
GOLDOVÁ M. 102, 103
H
HAKLOVÁ B. 27, 64
HALÁN M. 102, 103
HALÁNOVÁ M. 102, 115
HANZELOVÁ V. 90
HAVLÍKOVÁ S. 106
HISIRA V. 67
HLAVÁČOVÁ J. 41
HLAVATÁ H. 33
HODOVÁ I. 52
HÖGLUND J. 89
HOLASOVÁ E. 97
HORÁK P. 16, 20, 21, 55, 79, 86
HRČKOVÁ G. 31, 36, 58, 105
HUŇOVÁ K. 53, 79
HURNÍKOVÁ Z. 102, 103
HUSÁKOVÁ T. 63
HUVAROVÁ I. 55
HŮZOVÁ Z. 59, 61
HVIŠČOVÁ I. 64
HYPSKÁ V. 53
CH
CHALOUPECKÁ J. 18
CHANOVÁ M. 19
CHVOSTÁČ M. 112
I
IGLÓDYOVÁ A. 71
ILGOVÁ J. 74
J
JALČOVÁ M. 91, 100, 101
JANKOVSKÁ I. 92
JARČUŠKA P. 102
JEDLIČKOVÁ L. 47
JEKLOVÁ E. 72
JILICH D. 39
JINDROVÁ Z. 21
JIRKŮ M. 26
JURÁNKOVÁ J. 72
JURIŠ P. 30, 75, 102
A
ALEOSHIN V. 82
ANTOLOVÁ D. 109, 110
ASH A. 43
ASHFORD D. 83
AVERPIL H. B. 89
AZIZ A. 86
B
BÁLENT P. 111
BARTÁK P. 34
BARTOŇKOVÁ N. 76
BÁRTOVÁ E. 68
BÁRTOVÁ S. 60
BARUŠ V. 25, 26, 52, 56
BAYER K. 103
BERAN O. 39
BERTHOVÁ L. 94
BÍNOVÁ E. 83
BOCKOVÁ E. 35
BOLDIŠ V. 37
BONA M. 77
BRÁZOVÁ T. 90
BUŇATOVÁ Z. 69
C
CANTASCESSI C. 86
CÍGLEROVÁ I. 114
CIVÁŇOVÁ K. 24, 44
CIVIŠOVÁ H. 69
Č
ČADKOVÁ Z. 92
ČERMÁKOVÁ Z. 62
ČISLÁKOVÁ L. 102
ČOBÁDIOVÁ A. 67, 104
D
DERDÁKOVÁ M. 77, 87, 96, 112, 113, 114
DESDEVISES Y. 24
DIAKIN A. 82
DITRICH O. 25, 29
DOLINSKÁ M. 58, 73, 99
DRAHOTA J. 42
DVOROŽŇÁKOVÁ E. 91, 100, 101
DVOŘÁK J. 55
DVOŘÁKOVÁ H. 17, 47
DYKOVÁ I. 22
E
ENTZEROTH R. 82
F
FALDYNA M. 72
116
Index autorů
LUKEŠ J. 85, 98
LUPTÁKOVÁ L. 111, 115
M
MACHAČOVÁ T. 68
MACHALA L. 39
MAJLÁTH I. 27
MAJLÁTHOVÁ V. 27, 87
MALČEKOVÁ B. 115
MALÝ M. 39
MARIANI U. 68
MARŠÁLEK M. 69
MARVANOVÁ T. 107
MASLOV D. A. 98
MAŠOVÁ Š. 25, 26, 52, 56, 57
MCEVOY J. 84
MELICHEROVÁ J. 74
MENDLOVÁ M. 24, 48
MENDOZA-PALMERO C. A. 45
MIHOK T. 50
MIHOLOVÁ D. 92
MICHÁLKOVÁ V. 46
MIKEŠ L. 17, 18, 47, 53
MITERPÁKOVÁ M. 71
MODRÝ D. 81
MOLNÁR L. 58
MOŠANSKÝ L. 77
MRAČKOVÁ M. 34
MRVA M. 93
MULVENNA J. 86
MYDLOVÁ L. 95, 113, 114
MYNÁŘOVÁ A. 81
N
NEJEZCHLEBOVÁ H. 76
NEUMAYEROVÁ H. 72
NOHÝNKOVÁ E. 37, 83
NOVOBILSKÝ A. 89
NOVOTNÁ D. 111
NOVOTNÝ S. 53
O
ONDRAČKOVÁ M. 23, 46, 49
ONDRISKA F. 37, 38, 93
ONDRISKOVÁ E. 87, 112
ORTEGA Y. 84
OSELSKÝ M. 27
OTRANTO D. 42
P
PALÍKOVÁ M. 22
PANGRÁCOVÁ L. 64, 77, 96
PAPAJOVÁ I. 30, 75, 88
PASKEROVA G. 82
K
KALINOVÁ Z. 102
KALOUSOVÁ B. 81
KAPLA J. 62
KAŠNÝ M. 47, 55, 86
KAŠPAROVÁ E. 25
KAZIMÍROVÁ M. 106, 113
KESTŘÁNOVÁ M. 84
KINČEKOVÁ J. 58
KLEMPA B. 106
KLEPETKOVÁ H. 98
KLIEŠČIKOVÁ J. 40, 83
KOCIANOVÁ E. 78, 96, 113
KOČI J. 87
KOČIŠOVÁ A. 33, 35
KODÁDKOVÁ A. 25
KODYM P. 39
KOLÁŘOVÁ (ROHOUŠOVÁ) I. 32, 42
KOLÁŘOVÁ L. 28
KÖNIGOVÁ A. 58
KOSTKA M. 22
KOŠUTH P. 50
KOŠUTHOVÁ L. 50
KOTKOVÁ M. 84
KOUBKOVÁ B. 44, 56
KOUDELA B. 55, 72, 74
KOVÁČ Ľ. 37
KOVAŘČÍK K. 55, 72
KOYUN M. 44
KRUEDEWAGEN E. 42
KUBÁČKOVÁ P. 29
KUBELOVÁ M. 70
KUČEROVÁ H. 76
KUDLÁČKOVÁ H. 72
KUCHTA M. 58
KUCHTA R. 29, 45
KULCSÁR Ľ. 65, 75
KVÁČ M. 69, 74, 80, 81, 84
KVĚTOŇOVÁ D. 69, 80, 81, 84
L
LAMKA J. 34
LANGROVÁ I. 92
LENČÁKOVÁ D. 87
LEONTOVYČ R. 79, 86
LETKOVÁ V. 50
LIČKOVÁ M. 106
LICHTENBERGOVÁ L. 20
LINHARTOVÁ J. 97
LIPTÁKOVÁ Z. 65, 75
LUKÁČ M. 93
117
Index autorů
ŠIROKÝ P. 70
ŠMARDOVÁ V. 52, 57
ŠMIGA Ľ. 50
ŠNÁBEL V. 99
ŠPAKULOVÁ M. 54
ŠPILOVSKÁ S. 104
ŠPITALSKÁ E. 94, 95, 96, 114
ŠTEFANIDESOVÁ K. 96
ŠVAJDOVÁ M. 60
T
TARAGEĽOVÁ V. 87, 95, 112, 113, 114
THOMAS-OATES J. 83
TOLAROVÁ V. 59
TURČEKOVÁ Ľ. 67, 110
TUŠER M. 25
TYML T. 22, 25
V
VACULOVÁ T. 112
VADOVIC P. 108
VÁLEK P. 92
VALENČÁKOVÁ A. 102, 111, 115
VALIGUROVÁ A. 74, 82
VANĚČKOVÁ I. 97
VÁRADY M. 58, 73, 99
VÁVRA J. 80
VELEBNÝ S. 31, 58, 105
VENEZIANO V. 68
VENDEĽOVÁ E. 31, 105
VERNEROVÁ E. 63
VETEŠNÍKOVÁ ŠIMKOVÁ A. 24, 48
VÍCHOVÁ B. 64, 77
VLKOVÁ M. 42
VOKŘÁL I. 51
VOLF P. 41, 42
VOSTRÝ M. 21
VOTÝPKA J. 34, 41, 98
VOXOVÁ B. 62
W
WAGNEROVÁ P. 69
WALDER G. 96
WALKER A. J. 21
WICHT B. 29
WOLSTENHOLME A. 99
Y
YOUNG N. D. 86
Z
ZALESNY G. 109
Ž
ŽÁKOVSKÁ A. 76
PEKÁRIK L. 87
PEŤKO B. 27, 64, 77, 87, 88, 96
PETRILLA V. 27
PETROVOVÁ E. 111
PETRŽELKOVÁ K. 81
PIRIOU E. 40
POMAJBÍKOVÁ K. 81
POŠIVÁK J. 104
PRESLOVÁ M. 51
Q
QUEVEDO-DIAZ M. 108
R
RÁDROVÁ J. 34
RADULOVIC S. 108
RAŠKOVÁ V. 80
RAŠOVSKÁ T. 76
REBLÁNOVÁ M. 54
REITEROVÁ K. 66, 67, 104, 109, 110
ROLLER L. 106
RUDOHRADSKÁ P. 30
Ř
ŘEHULKOVÁ E. 48
S
SÁNCHEZ K. L. 52
SAK B. 69, 80, 81, 84
SAKOVÁ K. 97
SARVAŠOVÁ A. 33
SEDLÁK K. 68, 70
SEIFERTOVÁ M. 26
SELYEMOVÁ D. 87, 96, 112, 113, 114
SHANKS L. 40
SCHOLZ T. 45
SCHRÉVEL J. 82
SIDDIQUI R. 40
SIMDYANOV T. 82
SITKO J. 56
SKÁLA V. 21
SKÁLOVÁ L. 51
SLANÝ M. 55
SLOVÁČKOVÁ I. 49
SLOVÁK M. 106, 113
SPIŠÁK F. 110
STANKO M. 77, 80, 109
STANNECK D. 42
STROPNICKÁ L. 63
SVITÁLKOVÁ Z. 113
SVOBODOVÁ V. 53, 63
SZOTÁKOVÁ B. 51
Š
ŠÍPKOVÁ L. 107
118
Adresy účastníků
ADRESY ÚČASTNÍKŮ
Ash Anirban - Parazitologický ústav, BC AV ČR v. v. i., Branišovská 31, 370 05 České
Budějovice, [email protected]
Assefa Biruk - Medicins Sans Frontieres Etiopia
Bártová Eva - Ústav biologie a chorob volně žijících zvířat, FVHE, VFU Brno, Palackého
tř. 1/3, 612 42 Brno, [email protected]
Bártová Sylvie – Odd. mikrobiologie P+R lab, Revoluční 2214/35, 741 01 Nový Jičín,
[email protected]
Baruš Vlastimil - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno
Berthová Lenka - Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava,
[email protected]
Bínová Eva - Oddělení tropické medicíny, 1. LF UK v Praze, Studničkova 7, 128 00 Praha 2,
[email protected]
Bocká Eva - Ústav parazitológie, Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie v Košiciach,
Komenského 73, 041 81 Košice, [email protected]
Boldiš Vojtech - HPL spol. s r.o., Istrijská 20, 841 07 Bratislava, [email protected]
Brázová Tímea - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, [email protected]
Civáňová Kristína - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,
[email protected]
Čadková Zuzana - Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra zoologie a
rybářství, Kamýcká 957, 165 21 Praha 6 – Suchdol, [email protected]
Čobádiová Andrea - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice,
[email protected]
Dávidová Martina - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,
[email protected]
Derdáková Markéta - Ústav zoológie, SAV, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava,
[email protected]
Diakin Andrei - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,
[email protected]
Dolinská Michaela - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice,
[email protected]
Dvorožňáková Emília - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice,
[email protected]
Dyková Iva - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,
[email protected]
Dvořák Jan - Ústav molekulární genetiky AV ČR, Vídeňská 1083, 142 20 Praha 2,
[email protected]
Dvořáková Hana - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,
[email protected]
119
Foitová Ivona - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,
[email protected]
Francová Kateřina - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,
[email protected]
Garajová Mária - Katedra zoológie, PriF UK v Bratislave, Mlynská dolina B1, 842 15
Bratislava, [email protected]
Gelnar Milan - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,
[email protected]
Gettová Lenka - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,
[email protected]
Haklová Božena - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice,
[email protected]
Halajian Ali - Turfloop campus, PO Box: 1106 Sovenga, University of Limpopo, South
Africa, [email protected]
Halán Miloš - Ústav parazitológie, UVLF, Komenského 73, 041 81 Košice, [email protected]
Halánová Monika - Ústav verejného zdravotníctva, UPJŠ LF, Šrobárova 2, 041 80 Košice,
[email protected]
Havlíková Sabina - Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava,
[email protected]
Hlaváčová Jana - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,
[email protected]
Hodová Iveta - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,
[email protected]
Holasová Eva - Lab. parazitologie a mykologie, B. Němcové 54, 370 01 České Budějovice,
[email protected]
Horák Petr - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,
[email protected]
Hrčková Gabriela - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, [email protected]
Huňová Kateřina - Katedra didaktiky a učitelství biologie PřF UK v Praze, Viničná 7,
128 44 Praha 2, [email protected]
Hůzová Zuzana - ZÚ Praha, Sokolovská 60, Praha 8, [email protected]
Chanová Marta - Ústav imunologie a mikrobiologie, 1. LF UK v Praze, Studničkova 7,
128 00 Praha 2, [email protected]
Iglódyová Adriana - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice,
[email protected]
Jankovská Ivana - Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra zoologie a
rybářství, Kamýcká 957, 16521 Praha 6 – Suchdol, [email protected]
Jelínková Alena - Synlab Czech s.r.o., U vojenské nemocnice 1200, 169 00 Praha 6 Střešovice, [email protected]
Jílková Radana - Synlab Czech s.r.o., Lazaretní 16, 615 00 Brno, [email protected]
120
Juránková Jana – Ústav patologické morfologie a parazitologie, FVL VFU Brno,Palackého
1/3, 612 42 Brno, [email protected]
Kalinová Jana - Parazitologický ústav, BC AV ČR v. v. i., Branišovská 31, 370 05 České
Kašičková Denisa - Synlab Czech s.r.o., U vojenské nemocnice 1200, 169 00 Praha 6 Střešovice, [email protected]
Kašný Martin - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2, [email protected]
Kašparová Eva - Ústav živočišné fyziologie a genetiky AVČR v.v.i. Rumburská 89, 277 21
Liběchov, [email protected]
Kazimírová Mária - Ústav zoológie, SAV, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava,
[email protected]
Klepetková Helena - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,
[email protected]
Klieščiková Jarmila - Klinika infekčních a tropických nemocí 1. LF UK a FN Na Bulovce,
Budínova 2, 180 01, Praha 8, [email protected]
Kocianová Elena - Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava,
[email protected]
Kodym Petr - Státní zdravotní ústav, CEM, Šrobárova 48, 100 42 Praha 10,
[email protected]
Kolářová Iva - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,
[email protected]
Kolářová Libuše - Ústav imunologie a mikrobiologie 1. LF UK a VFN, Studničkova 7, 128
00 Praha 2, [email protected]
Kolbeková Petra - NRL pro tkáňové helmintózy VFN a 1. LF UK, Studničkova 7, 128 00
Praha 2, [email protected]
Koubková Božena - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,
[email protected]
Kubáčková Petra - OKM FN Brno, Jihlavská 20, 625 00 Brno, [email protected]
Kubelová Michaela - Ústav biologie a chorob volně žijících zvířat, FVHE, VFU v Brně,
Palackého 1/3, 612 42 Brno, [email protected]
Kuchta Roman - Parazitologický ústav, BC AV ČR v. v. i., Branišovská 31, 370 05 České
Květoňová Dana - Parazitologický ústav, BC AV ČR v. v. i., Branišovská 31, 370 05 České
Langrová Iva - Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra zoologie a rybářství,
Kamýcká 957, 16521 Praha 6 – Suchdol, [email protected]
Leontovyč Roman - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,
[email protected]
Ličková Martina - Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava,
[email protected]
121
Lichtenbergová Lucie - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,
[email protected]
Liptáková Zuzana - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice,
[email protected]
Lišková Eva - KNTB,a.s., Havlíčkovo nábřeží 600, 762 75 Zlín, [email protected]
Lukeš Julius - Parazitologický ústav, BC AV ČR v. v. i., Branišovská 31, 370 05 České
Lytvynets Andrej - Fyziologický ústav AV ČR, Vídeňská 1083, 142 20 Praha 4 - Krč,
[email protected]
Machačová Tereza - Ústav biologie a chorob volně žijících zvířat, FVHE, VFU Brno,
Palackého tř. 1/3, 612 42 Brno, [email protected]
Malá Lucie - Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra zoologie a rybářství,
Kamýcká 957, 16521 Praha 6 – Suchdol, [email protected]
Marvanová Tereza - Státní zdravotní ústav, CEM, Šrobárova 48, 100 42 Praha 10,
[email protected]
Mašková Romana - ZÚ Ostrava, Partyzánské nám., 702 00 Ostrava,
[email protected]
Mašová Šárka - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,
[email protected]
Melicherová Janka - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,
[email protected]
Mendlová Monika - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,
[email protected]
Mendoza-Palmero Carlos Alonso - Parazitologický ústav, BC AV ČR v. v. i., Branišovská
31, 370 05 České Budějovice, [email protected]
Mihok Tomáš - Ústav pre chov a choroby zveri a rýb, Univerzita veterinárskeho lekárstva a
farmácie v Košiciach, Komenského 73, 041 81 Košice, [email protected]
Michálková Veronika - Ústav biologie obratlovců AV ČR, v.v.i. Květná 8, 603 65 Brno,
[email protected]
Mikeš Libor - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,
[email protected]
Mrva Martin - Katedra zoológie, PriF UK v Bratislave, Mlynská dolina B1, 842 15
Bratislava, [email protected]
Mydlová Lenka - Ústav zoológie, SAV, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava,
[email protected]
Nejezchlebová Helena - Ústav experimentální biologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37, Brno,
[email protected]
Neumayerová Helena - Ústav patologické morfologie a parazitologie, FVL VFU Brno,
Novobilský Adam - Swedish University of Agricultural Sciences (SLU), Department of
Biomedical Sciences and Veterinary Public Health, Section for Parasitology, 75007 Uppsala,
Sweden, [email protected]
122
Ondriska František - HPL spol. s r.o., Istrijská 20, 841 07 Bratislava, [email protected]
Pangrácová Lucia - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice,
[email protected]
Papajová Ingrid - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, [email protected]
Peťko Branislav - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, [email protected]
Pinčáková Miriam - Štátny veterinárny ústav Zvolen,Pod Drahami 918/5, 960 01 Zvolen,
[email protected]
Podhorský Martin - Čecháček s.r.o., Bratislavská 2, Brno, [email protected]
Přikrylová Iva - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,
[email protected]
Quevedo-Diaz Marco - Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava,
[email protected]
Rádrová Jana - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,
[email protected]
Rašková Veronika - Parazitologický ústav, BC AV ČR v. v. i., Branišovská 31, 370 05
České Budějovice, [email protected]
Reblánová Marianna - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice,
[email protected]
Reiterová Katarína - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice,
[email protected]
Řehulková Eva - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,
[email protected]
Sak Bohumil - Parazitologický ústav, BC AV ČR v. v. i., Branišovská 31, 370 05 České
Savašová Adéla - Ústav parazitológie, UVLF, Komenského 73, 041 81 Košice,
[email protected]
Selyemová Diana - Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava,
[email protected]
Scholz Tomáš - Parazitologický ústav, BC AV ČR v. v. i., Branišovská 31, 370 05 České
Skála Vladimír - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,
[email protected]
Slováčková Iveta - Ústav biologie obratlovců AV ČR, v.v.i. Květná 8, 603 65 Brno,
[email protected]
Stropnická Ludmila - Ústav patologické morfologie a parazitologie, FVL VFU
Brno,Palackého 1/3, 612 42 Brno, [email protected]
Svitálková Zuzana - Ústav zoológie, SAV, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava,
[email protected]
Svobodová Milena - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,
[email protected]
123
Svobodová Vlasta - Ústav patologické morfologie a parazitologie, FVL VFU Brno,
Šíma Michal - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2, [email protected]
Šípková Lenka - Státní zdravotní ústav, CEM, Šrobárova 48, 100 42 Praha 10,
[email protected]
Šmardová Veronika - Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,
[email protected]
Šmiga Ľubomír - Ústav pre chov a choroby zveri a rýb, Univerzita veterinárskeho lekárstva a
farmácie v Košiciach, Komenského 73, 041 81 Košice, [email protected]
Špakulová Marta - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice,
[email protected]
Špitalská Eva - Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava,
[email protected]
Šulcová Jana - Vidia-Diagnostika Poliklinika Černý Most, gen. Janouška 902, 198 00 Praha
9, [email protected]
Švajdová Jana - Odd. mikrobiologie P+R lab, Revoluční 2214/35, 741 01 Nový Jičín,
[email protected]
Tarageľová Veronika - Ústav zoológie, SAV, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava,
[email protected]
Titzová Lenka - Laboratoře Mikrochem, Nezvalova 2, 77900 Olomouc, [email protected]
Tyml Tomáš - Parazitologický ústav, BC AV ČR v. v. i., Branišovská 31, 370 05 České
Vadlejch Jaroslav - Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra zoologie a
rybářství, Kamýcká 957, 165 21 Praha 6 – Suchdol, [email protected]
Valenčáková Alexandra - Ústav biológie, zoológie a rádiobiológie, UVLF, Komenského 73,
041 81 Košice, [email protected]
Valigurová Andrea – Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,
[email protected]
Vaňková Danuše - ZÚ Ostrava, Partyzánské nám., 702 00 Ostrava, [email protected]
Venďelová Emília - Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice,
[email protected]
Vernerová Eva - ÚSKVBL, Hudcova 56a, 621 00 Brno, [email protected]
Vlková Michaela - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,
[email protected]
Vokřál Ivan – Univerzita Karlova v Praze, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové,
Heyrovského 1203, 500 05 Hradec Králové, [email protected]
Votýpka Jan - Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2,
[email protected]
Voxová Barbora - ÚKM, FN Hradec Králové, Sokolská tř. 581, 500 05 Hradec Králové,
[email protected]
124
Wagnerová Pavla - ZF JCU, Studentská 13, 37005 České Budějovice,
[email protected]
Žákovská Alena - Ústav experimentální biologie, PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno,
[email protected]
BIO-CONSULT Laboratories s.r.o., P.O.Box 7, Božejovická 145, 142 01 Praha 4,
www.bioconsult.cz, [email protected]
BIOHEM s.r.o., Zlatovská 2211, 911 01 Trenčín, www.biohem.sk, [email protected]
Carl Zeiss spol. s. r.o., Radlická 14/3201, 150 00 Praha 5, www.zeiss.cz, [email protected]
DISPOLAB s.r.o., Jugoslávská 123, 613 00 Brno, www.disolab.cz, [email protected]
Diagnostické centrum DNK, s.r.o., Brestová 14, 821 02 Bratislava, www.pcr.sk,
[email protected]
DYNEX, Na Čihadle 32, 160 00 Praha 6, www.dynex.cz, [email protected]
EPPENDORF Czech & Slovakia s.r.o., Kolovratská 1476, 251 01 Říčany u Prahy,
www.eppendorf.cz, [email protected]
ELISABETH PHARMACON, Ltd. Náměstí Svobody 18, 602 00 Brno, www.elisabeth.cz,
[email protected]
FISHER SCIENTIFIC, spol. s r.o., Kosmonautů 324, 530 09 Pardubice,
www.thermofisher.cz, [email protected]
GeneTiCA s.r.o., Služeb 4, 108 00 Praha 10, www.genetica.cz, [email protected]
JEMO TRADING, spol. s r.o.,Topoľová 18, 811 04 Bratislava, www.profood.sk,
[email protected]
KRD Molecular Technologies s.r.o., Pekařská 12, 155 00, Praha 5, www.krd.cz,
[email protected]
MEDIAL spol. s r.o., Obchodní 110, 251 70 Čestlice, www.medial.cz, [email protected]
M.G.P. spol. s r.o., Kvítková 1575, 760 01 Zlín, www.mgp.cz, [email protected]
MIKRO spol. s r.o., Lísky 94, 624 00 Brno, www.mikro.cz, [email protected]
Olympus Czech Group, s.r.o., Divize mikroskopů, Evropská 176, 160 41 Praha 6,
www.olympus.cz, [email protected]
ROCHE s.r.o., Karlovo náměstí 17, 120 00 Praha 2, www. roche.cz,
[email protected]
VWR International, Graumanngasse 7, 1150 Wien, Rakousko, https://cz.vwr.com/,
[email protected]
125
126
127
128
129
130
131
132
X. české a slovenské parazitologické dny. Program a sborník abstraktů
Iveta Hodová & Iva Přikrylová (eds.)
Vydala Masarykova univerzita, Brno 2012
Grafická úprava: I. Hodová
1. vydání, 2012
Počet výtisků: 200 kusů
Vytiskl Tribun EU s.r.o., Cejl 892/32, 602 00 Brno
ISBN 978-80-210-5862-0

helminthological days - Česká parazitologická společnost

Transkript

Podobné dokumenty

střevní parazitární infekce

Obalka zbornik - Česká parazitologická společnost

sborník abstraktů - Česká parazitologická společnost

zborník Zoológia 2012 - Conference system

XII. české a slovenské parazitologické dny 2016

Prezentace aplikace PowerPoint

Multioborový workshop pro SŠ BIOLOGIE – FYZIKA – CHEMIE

Crypto-Giardia Blister

CerTest hCG Card

Odkaz ke stažení - Metodiky