Světlo letící příliš dlouho od vzdálených hvězd

Světlo letící příliš dlouho od vzdálených hvězd řeší nová kosmologie
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://www.kreacionismus.cz)
Světlo letící příliš dlouho od vzdálených hvězd řeší
nová kosmologie
Vložil/a Pavel Kábrt [1], Ne, 07/18/2010 - 13:08 John G. Hartnett
(Z http://creation.com/images/pdfs/tj/j17_2/j17_2_98-102.pdf [2] menší část vybral a přeložil
Pavel Kábrt – 7/2010)
(O dr. J. Hartnettovi viz na konci článku)
Nový model
Navrhuji nový model typu 3) - (předchozí model představil fyzik Russel Humphrey, není zde
popisován, protože je starší – poz. překl.).
Během Stvořitelského týdne, všechny hodiny na Zemi, přinejmenším do 4. Stvořitelského
dne, běžely rychlostí 10^-13 krát vůči astronomickým hodinám. Tento poměr je vlastně
parametrem tohoto modelu. Všechny astronomické hodiny ve vesmíru běžely stejnou
rychlostí, jakou bychom naměřili normálními hodinami dnes. Tak běžely vždy, pokud nebyly
ovlivněny neobvyklou gravitací. Během této doby nově stvořená Země rotovala rychlostí
10^-13 krát vzhledem k běžné rychlosti rotace, měříme-li to astronomickými hodinami, ale
normální rychlostí měřeno v pozemských poměrech. Ke konci 4. Stvořitelského dne se
Domů
E-mail
Strana 1 z 6
Světlo letící příliš dlouho od vzdálených hvězd řeší nová kosmologie
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://www.kreacionismus.cz)
rychlost pozemských hodin prudce zvýšila na hodnotu astronomických hodin. To vše bylo
součástí Božího stvoření do té doby, než Bůh nechal zákony fyziky „samostatně fungovat“
na konci Stvořitelského týdne.
Pozemský pozorovatel by v té době viděl na obloze patrně zrychlený pohyb. A opačně,
nebeský pozorovatel by viděl patrně velmi nepatrný časový posun na pozemských
hodinách. To by bylo možné v odlišné referenční sluneční soustavě, kdy by bylo možno
pozorovat pomalý chod pozemských hodin. Tento efekt by způsoboval, že by přešly milióny
a miliardy let ve vesmíru, zatímco na Zemi by uběhlo jen 24 běžných pozemských hodin. A
tak by světlo putující svojí běžnou rychlostí c od vzdálených hvězd mělo dostatek času
dosáhnout Země. Já si samozřejmě nemyslím, že nějaký takový pozorovatel tehdy byl,
kromě Stvořitele, ten však nežije v čase.
Otázka nyní je, ve které oblasti prostoru běžely pozemské hodiny pomaleji až do konce 4.
Dne. V souladu s Biblí by to nebylo až tak striktně nutné pro celý solární systém. Je to však
tak možné, protože ze všech míst sluneční soustavy dosáhne světlo Zemi během 8 hodin.
Pokud naši referenční soustavu omezíme na sluneční soustavu, můžeme ji nazývat „mladá“
(21). Pokud ji omezíme jen na Zemi, můžeme sluneční soustavu nazývat „starý“ (22). Tento
rozdíl umožní testovatelnost tohoto modelu. Přesto proto, aby byl model konzistentní vůči
dalším faktům, které způsobují, že se sluneční soustava jeví „mladá“ (23), umístil bych
hranice referenční soustavy alespoň vně sluneční soustavy. Tím je to konzistentní s
modelem mé Mladé sluneční soustavy (YSS) /8/. Je třeba však udělat další výzkum, aby se
zjistila konzistence s ostatními odhady stáří v naší oblasti prostoru.
Samozřejmě,hvězdy byly stvořeny 4. Dne. Aby mohl Adam vidět světlo od nejbližších hvězd
(nejen od Slunce) 6. Stvořitelského dne, nesmí specielní referenční soustava Země
přesáhnout svojí hranicí příliš za Pluto. Vzhledem k efektu velkého časového prodloužení,
během Stvořitelského týdne, Adam byl schopen vidět světlo hvězd přicházející na Zem
přinejmenším z naší vlastní galaxie. Světlo, které přišlo od supernovy 1987A, letělo většinu
své cesty během 4. Stvořitelského dne, kdy pozemské hodiny běžely velmi pomalu. K Zemi
dorazilo v roce 1987, nějakých 200 000 astronomických let (24) po začátku svojí pouti.
Tento model je jednoduchý ve svém uspořádání a nečiní žádné neobvyklé předpovědi pro
dávno minulé události. Podobá se modelu fyzika Humphreye s několika podstatnými rozdíly.
Čas po konci 4. Stvořitelského dne je lineární v celém vesmíru a může být chápán v
intencích normálního běžného rozumu. Čas ve stvořitelském týdnu je až do 4.
Stvořitelského dne nelineární pouze na Zemi (a asi i v blízké sluneční soustavě), ale nikde
jinde v celém vesmíru. (Poznámka: HWC - Humphreys’ White-hole Cosmology, tedy model
bílých děr, potřebuje různé rychlosti hodin plynutí času ve vesmíru ve formě vysoce
nelineární, což by dnes mělo být ze Země zjistitelné.) Pro můj model je celkové rozložení
hmoty a hvězd a galaxií ve vesmíru univerzální referenční soustdavou pro všechny
příslušné hodiny. Všeobecně tyto astronomické hodiny tikaly stejnou rychlostí. Hodiny na
Zemi od 4. Stvořitelského dne tikaly také stejnou rychlostí jako univerzální hodiny. Jen
hodiny na Zemi do konce 4. Stvořitelského dne běžely o hodně pomaleji ve srovnání s
hodinami univerzální referenční soustavy. Tento model ani nepotřebuje jevy odvozované od
obecné teorie relativity, tak jak je tomu u modelu HWC, ani se nespoléhá na nějaké
nepravděpodobné podmínky. Doba stvořitelského týdne, jak už plyne z definice samotné,
není obdobím, ve kterém můžeme k vysvětlování použít přírodních zákonů.
Ještě je třeba uvést několik poznámek k tomuto modelu stvoření vesmíru:
(1) Jeho apologetická hodnota je nízká, protože v rámci pozorování mimo sluneční soustavu
nedělá žádné neobvyklé prognózy.
Domů
E-mail
Strana 2 z 6
Světlo letící příliš dlouho od vzdálených hvězd řeší nová kosmologie
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://www.kreacionismus.cz)
(2) V rámci běžně uplynulého času od stvoření tento model implikuje, že tělesa uvnitř
sluneční soustavy jsou mnohem mladší než tělesa mimo tuto soustavu. Přestože tedy jsou
nutné další výzkumy, jsou tu určité důkazy pro mladé Slunce (25), což ovšem lze také
vysvětlit tím, že Bůh stvořil Slunce v plně funkční formě (26), protože to bylo nutné pro
život na Zemi.
(3) Je tu otázka, kde a jaký typ hranice uzavírající „pomalou“ zónu je třeba definovat. Byl to
přechod ostrý či postupný ve smyslu rychlosti „astronomických“ hodin a jaké důsledky to
bude mít na pozorování?
Výpočty
Udělejme několik jednoduchých výpočtů. Předpokládejme, že poměr rychlostí pozemských
hodin a astronomických hodin během Stvořitelského týdne byl:
kde t0 je čas na Zemi a t čas ve vesmíru (platí pro všechny hodiny všude kromě Země).
Integrováním podle 24 hodin 4. Stvořitelského dne (přibližně 0,003 roků) dostaneme čas
potřebný ve vesmíru pro foton letící k Zemi. Ze vztahu (1) pak plyne:
Během stvořitelského týdne je tedy víc jak dostatek času. A protože světlo dopadající dnes
na Zemi opustilo hvězdy někdy během stvořitelského týdne, mělo spoustu astronomických
let dostat se blízko k Zemi. Zbytek cesty tohoto světla proběhl během 6000 let od stvoření.
Není nutno předpokládat nějaké zrychlení rychlostí, jen konstantní rychlost světla tak, jak
byla opakovaně měřena během minulých 300 let. Není také nutno předpokládat, že světlo
od všech hvězd ve vesmíru dorazilo k Zemi v závěru Stvořitelského týdne, ale minimálně
světlo z naší Sluneční soustavy a možná ještě ze vzdálenější oblasti, až ke klastru galaxií
Virgo (Panna) vzdáleném asi 70 miliónů let. Míra specifické dilatace z rovnice (1) je
proměnný parametr tohoto modelu, který určuje, z jaké dálky letělo světlo 4. Stvořitelského
dne.
Rozpínání vesmíru
Otázka, zda se vesmír prudce rozpínal během Stvořitelského týdne, není pro tento model
zásadní; nicméně se jeví, že Písmo se tím zabývá. Verše jak je máme u Joba 9:8, 37:18;
Žalm 104:2; Iz 40:22, 42:5, 44:24 atd. mohou mít svůj smysl právě v scénáři expandujícího
vesmíru. Protože tento model poskytuje velké množství astronomického času během
Domů
E-mail
Strana 3 z 6
Světlo letící příliš dlouho od vzdálených hvězd řeší nová kosmologie
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://www.kreacionismus.cz)
Stvořitelských dnů 1 až 4, Bůh mohl roztáhnout nebesa do vzdálenosti miliard světelných
let právě během této doby, čímž 4. Stvořitelského dne byly zformovány hvězdy a galaxie. A
světlo letící konstantní rychlostí c by se tak dostalo na Zemi za krátkou dobu, měřeno
pozemskými hodinami. Plně zformované stvoření (dospělé stvoření) které můžeme vidět ve
formě expandujícího vesmíru je tak jednou z částí tohoto popisu.
Závěr
Množství času a jeho plynutí ve vesmíru, to jsou pro pro kreacionisty patřičné otázky,
protože potřebujeme fakta interpretovat v rámci modelu, který jsme přijali. Proto v modelu
typu 1) – (v tomto článku nebyl uveden, protože se jedná o starší kreační model vzniku
vesmíru – poz. překl.) - nebo modelu typu 3) jsou zahrnuty astronomický čas, vysvětlení
rotačních drah galaxií (28), zákon Tully-Fishera (29) nebo domnělý nárůst hmoty
odvozovaný z dynamické rovnováhy chomáčů galaxií, což je vše předmětem kreační
kosmologie.
Byl popsán nový model, podobný modelu fyzika Humphreye, který dává možnost, aby ve
vesmíru uběhly miliardy let, zatímco na Zemi to bylo jen 24 hodin během 4. Stvořitelského
dne. V tomto modelu jsou zákony současné fyziky vytvářeny probíhajícím stvořením, kdy
dochází k velkému prodloužení času mezi pozemskými hodinami a astronomickými
hodinami. To řeší problém světla dlouho letícího od vzdálených objektů, kterému čelila
kreační kosmologie; zde se harmonizují důkazy z astronomie se zprávou v první knize Bible,
Genesis. Žádné požadavky na neexistující fyziku zde nejsou potřebné.
John G. Hartnett získal B. Sc. (Hons) v roce 1973 a Ph. D. s vyznamenáním (tzv. „distinction“) v roce 2001 na
Univerzitě v Západní Australii (UWA), obor fyzika, kde pak přes šest let pracoval ve
výzkumném týmu na kalibračních oscilátorech a v oblasti metrologie. Další jeho výzkum
zahrnoval práci na projektu atomových hodin ve Vesmírné evropské agentuře Farao (Space
Agency Pharao), což zahrnovalo vývoj ultrastabilního mikrovlnného oscilátoru, který využívá
safírový rezonátor ochlazený na 50 K pevným dusíkem. K dalším oblastem zájmu dr. J.
Hartnetta patří radar s ultra nízkým šumem, ultrastabilní mikrovlnné hodiny, testování
základních teorií fyziky jako jsou speciální a obecná relativita a měření posunu základních
konstant a jejich kosmologické důsledky. Má eminentní zájem na kosmologii a jejím vztahu
ke kreacionistickému pohledu na svět. Publikoval více jak 30 prací ve významných
vědeckých publikacích a je držitelem dvou patentů.
Odkazy:
1. Norman, T. and Setterfield, B., The atomic constants, light and time, SRI
International Invited Research Report, Menlo Park, 1986.
2. Burgess, S., He Made the Stars Also, Day One Publications, Surrey, 2001.
Recently reviewed in CRSQ 39:39, 2002.
3. If the speed of light was much greater in the past, either the frequencies
were higher due to higher excitation energies of the sources or the received
wavelengths are shortened by the Doppler effect. In either case, referenced
against standard sources on Earth, such light would appear blueshifted.
4. Kofahl, R.E., Letter to the Editor: Speculation concerning God’s “big
bang”, CRSQ 39:64, 2002.
5. Bernitt, R., Fast stars challenge big bang origin for dwarf galaxies, TJ
14(3):5–7, 2000.
6. Humphreys, D. R., Starlight and Time, Master Books, Colorado Springs,
1994.
7. Astronomers no longer believe ellipticals wound up from earlier spiral
Domů
E-mail
Strana 4 z 6
Světlo letící příliš dlouho od vzdálených hvězd řeší nová kosmologie
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://www.kreacionismus.cz)
forms because most have little angular motion. They are more like motionless
blobs. However, in the time available to a spiral galaxy since
the big bang it could have wound around about 500 times.
8. Hartnett, J. G., Look-back time in our galactic neighbourhood leads to a
new cosmogony, TJ 17(1):73–79, 2003.
9. Newton, R., Distant starlight and Genesis: conventions of time measurement,
TJ 15(1):80–85, 2001.
10. Hartnett, J.G., Distant starlight and Genesis: is ‘observed time’ a physical
reality? Letters, TJ 16(3):65–68, 2002.
11. It may be more accurately classified as a hybrid between my categories
2 and 4. But it does have a strong element of this type 2.
12. Consider the clock rates at emission and reception. In category 2 at
emission, clocks in the distant cosmos were running faster than Earth
clocks now run at reception. In category 3 at emission, clocks in the
distant cosmos were running at the same rate as Earth clocks now run at
reception. Only during a few days of Creation Week were Earth clocks
running slower on receiving the light.
13. Humphreys, D.R., Our galaxy is the centre of the universe, ‘quantized’
red shifts show, TJ 16(2):95–104, 2002.
14. Cho, A., Light may have slowed down, Newscientist.com,
, 2001.
15. Hartnett, J.G., Is there any evidence for a change in c? Implications for
creationist cosmology, TJ 16(3):89–94, 2002.
16. Occam, William of Occam (or Ockham) (1284–1347) was an English
philosopher and theologian. His work on knowledge, logic and scientific
inquiry played a major role in the transition from medieval to modern
thought. He based scientific knowledge on experience and self-evident
truths, and on logical propositions resulting from those two sources. In
his writings, Occam stressed the Aristotelian principle that entities must
not be multiplied beyond what is necessary. This principle became known
as Occam’s (or Ockham’s) Razor or the law of parsimony. A problem
should be stated in its basic and simplest terms. In science, the simplest
theory that fits the facts of a problem is the one that should be selected.,
.
17. Harris, D.M., A solution to seeing stars, CRSQ 15(2):112–115, 1978.
18. Humphreys, D.R., New vistas of space and time, TJ 12(2):195–212,
1998.
19. Humphreys, D.R., More on vistas, TJ 13(1):55, 1999.
20. Worraker, W.J., Look-back time in Humphreys’ cosmology, TJ 15(2):
46–47, 2001.
21. ‘Young’ means that the age by Earth clocks is < 6,000 years.
22. ‘Old’ means the age by Earth clocks is of the order of millions or billions
of years.
23. E.g. the abundance of short-period comets.
24. Astronomical years measure time applicable to astronomical objects. The
ordinary years we measure on Earth now are also identical and have been
since the end of Day 4 of Creation Week.
25. Davies, K., Evidence for a young Sun, ICR Impact 26:1–4, 1996. Note
that even though the question of the neutrino emission has been answered
(see Newton, R., ‘Missing’ neutrinos found! No longer an age indicator,
TJ 16(3):123–125, 2002) the questions Davies discusses relating to the
oscillation periods are still outstanding.
26. Faulkner, D., The young faint sun paradox and the age of the solar system,
ICR Impact 300:1–3, 1998.
Domů
E-mail
Strana 5 z 6
Světlo letící příliš dlouho od vzdálených hvězd řeší nová kosmologie
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://www.kreacionismus.cz)
27. A non-static universe seems to be an inevitable conclusion considering
gravity to be only an attractive force.
28. Worraker, B. J., MOND over dark matter? TJ 16(3):11–14, 2002.
29. Tully-Fisher law: observed luminosity of spiral galaxies varies as the
fourth power of their rotational velocities.
Příloha
Velikost
Světlo letící příliš dlouho od vzdálených hvězd 262.5 KB
řeší nová kosmologie.doc [3]
Průměr: 5 (1 vote)
Rate Štítky:
Vesmír, astronomie [4]
URL zdroje (přijato 10/13/2016 - 00:25): http://www.kreacionismus.cz/node/444
Odkazy:
[1] http://www.kreacionismus.cz/users/pavel-kabrt
[2] http://creation.com/images/pdfs/tj/j17_2/j17_2_98-102.pdf
[3] http://www.kreacionismus.cz/sites/default/files/svetlo_letici_prilis_dlouho_od_vzdalenych
_hvezd_resi_nova_kosmologie.doc
[4] http://www.kreacionismus.cz/rubrika/vesmir-astronomie
Domů
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
E-mail
Strana 6 z 6