11. LISTOPAD – SVATÝ MARTIN Svatý Martin Narodil se na

11. LISTOPAD – SVATÝ MARTIN
Svatý Martin
Narodil se na přelomu let 316 až 317 v římské provincii Panonii. Jako syn vyššího římského
důstojníka musel již v patnácti letech vstoupit do armády. Pro dokreslení je třeba dodat, že
v době narození Martina je křesťanství již oficiálně uznané náboženství (Císař Constantinus I.
vydal roku 313 tzv. Edikt milánský, který označuje křesťanství za religio licita – náboženství
povolené), přesto jeho rodiče vyznávají staré římské tradice a uctívají pohanské bohy. Jako
vojáka jezdeckého pluku jej přeložili do Galie (Francie), kde se mu podle legendy přihodila
událost, která sv. Martina dokresluje do dnešních dnů. Když za zimní noci projížděl městem,
aby zkontroloval hlídky, narazil v městské bráně na žebráka, který jej prosil o almužnu.
Protože neměl u sebe nic, sejmul ze sebe vojenský plášť, mečem jej rozetnul na polovici a
jednu chudákovi daroval. Hned o následující noci se mu ve snu zjevil Kristus oděný v plášti
darovaném žebrákovi, který mu pravil: „Tímto rouchem mě přioděl Martin ještě
nepokřtěný.“i Vzápětí se Martin nechal pokřtít a svůj život zasvětil Bohu. Ještě však dalších
15 let musel odsloužit v armádě, nežli mohl vojsko opustit. Nedaleko Poitiers získal pozemek,
na kterém žil jako poustevník. Přidávali se k němu další věřící a byl tak položen základ pro
vznik nejstaršího kláštera Liguge v západní Evropě. V roce 371 jej věřící lstí zajali a odvezli
do Tours, kde byl vysvěcen za biskupa. Pověst vypravuje, že „sv. Martin před svou volbou za
biskupa ze skromnosti ve svém klášteře ukrýval se v husinci, ale jejich gágáním vyzrazen byl.“
2
Jiná pověst říká, že sv. Martina byl při kázání rušen husami a proto za své provinění pykají
na svatomartinském pekáči. Martin zemřel roku 397 při pastorační návštěvě venkova, pohřeb
se konal 11. listopadu.
Tradice a zvyky na svatého Martina
Svatý Martin patřil mezi nejoblíbenější svátky roku. Hospodyně pekly posvícenskou
martinskou husu, kterou jedli páni i prostý lid. Používalo se úsloví: „Radost Martina – jest hus
a džbán vína.“ Jak napovídá jiné přísloví „Na svatého Martina nejlepší je husina, pohleď na
hruď i na kosti, jaká zima se přihostí“, z upečené husy, respektive z její kobylky hodovníci
věštili, jaká bude zima.
Kromě husy pekly hospodyně i tradiční svatomartinské
pečivo. Nejčastěji to bývaly rohy svatomartinské, podkovy
nebo tzv. dušičky. Čeněk Zíbrt cituje ze Selské pranostiky
z roku 1710 následující text:3 „Na den sv. biskupa Martina
milý hospodář a jeho družina husy jedí, víno k tomu pijíce,
štědrého Martina chválíce; páni, žáci a kněží se radují, neb
se jim koledy přibližují. Pacholci a dívky svobodu mívají, a u
jiných pánův se zjednávají.“ Krom toho byl svátek pojen i
s ukončením služby čeledi, která za svou službu dostávala
mzdu a hledala si nového hospodáře. Když byli obě strany
spokojené – čeleď i hospodář – prodlužovala se služba o Svatomartínské pečivo další rok. Byla to příležitost propít obdržené peníze. Tomu, martinský rohlík a martinská
kdo tento svátek propil a prohýřil, říkávalo se „martínek“ podkova (podle J.Petráka a A.
Dolenského)
nebo se jeho chování označovalo jako „martínkování“.
K posvícení patřily i posvícenské veršovánky a písničky.
Kdo by si nevzpomněl na známou píseň z Čech To je zlatý posvícení, to je zlatá neděle. Na
posvícení v Jakubčovicích na Opavsku vzpomíná Jan Beinhauer: „V den karmáše se
přichystalo pohoštění. Musela být upečena husa nebo kačena či jiné pečené maso, vepřové
nebo sekané. Hosté, když přišli, pojedli a pobavili se. Pokud hosté také pořádali karmáš, tak
na oplátku pozvali zase své hostitele. Tento zvyk se dodržoval každým rokem, karmáš byl
skoro všude, ale ne ve stejnou dobu. Bylo to vždy na podzim (u nás na sv. Martina), takže ta
husička nebo kačenka občas byla.“4
A ty, Juro, jdi na hůru
a sežeň tam z hnízda kuru,
vem vajec na nudle,
bílé mouky z truhle!
Ze Slezska5
Sedlák je boží stvoření,
nakúpí selce koření,
zázvor a bobek,
sedlák je hodný člověk.
Z Moravy
Na to sem k vám přišel,
abysem byl vesel,
abysem byl, abysem byl,
abysem byl vesel.
Ze Slezska6
Letěla, gágala
bílá hus nad vodú;
ludé se pýtajú,
kdy ty hody budú.
Z Moravy
Háj, husičky, háj ze dvora,
paste sa až do večera,
napijte sa čistej vody,
budú u nás skoro hody,
hody, hody, hodulenky,
upečem vás, babčenky!
Z luhačovského Zálesí
A ještě jeden zvyk se držel o svatém Martinovi. V Čechách to byla tzv. „bejkova svatba“, na
Moravě pak „sýpka svatomartinská“. Oba dva názvy označují však obdobnou slavnost, při
které se odevzdávala předepsaná dávka především obilí obecním zaměstnancům – pastýřům,
ponocným, kovářům, případně učitelům. Co se tzv. přesypalo (čeho se dostalo více, než bylo
předepsáno), prodalo se a za utržené peníze se nakoupilo pivo, které se vypilo právě o
„svatomartinské sýpce“.
Čeněk Zíbrt píše, že na svatého Martina chodili ve 14. století koledovat nejen chudí žáci, ale
třeba i kanovníci či kati. Ve svém díle uvádí českou žákovskou koledu7:
1. Svatého Martina
všeliká rodina
dnes ščedrost zpomíná
beze všeho statku
vesele s čeládku.
Tučnú hus, hus, hus.
tučnú hus jí, víno pie,
beze všeho smutku.
4. Račtež darovati,
majíc na paměti
svatého štědroty,
abychom v radosti
podle vašie ctnosti
tučnú hús upečenu
mohli s vámi jiesti.
2. Ale my školníci,
podobní pacholíci,
malí i velicí,
v škole když sedíme,
vesele zpieváme,
nebť nás nutie veselé,
toho netajíme.
5. Ale vy bratří milí,
mějtež na paměti
svatého ščedrotu
Martina rytíře
nynie v této mieře:
nechcete-li husi dáti,
dajte dva penieze.
3. Protož dnes vesele
v dobré ščedré voli,
vědúc vaše mysli,
k vám sme zavítali,
abychom dar vzali,
bychom dusnost chudoby
tudy zapudili.
6. Ač nás darujete,
odplatu vezmete
v království nebeském,
s Bohem tam bydlíce,
s ním se radujíce
a na veky s anjeli
amen zpievajíce.
Aktivita nejen pro děti aneb Martinská slavnost
„Světlo má moc zahnat tmu, ne naopak. Kdekoli totiž vchází světlo, tam tma brzy buď řídne
nebo mizí. A naopak tma nemá sil, aby odstranila světlo“
J. A. Komenský
Motto Jana Amose Komenského je
ústředním bodem naší mnohaleté školní
tradice
nazvané
Slavnost
světla.
V podzimní čas, kdy se krátí den a noc se
dlouží, procházíme s dětmi při lampiónovém průvodu
vesnicí, abychom společně s dalšími lidmi naplnili
základní motiv svátku svatého Martina – do tmy,
prázdnoty a chladu přinášíme světlo, pocit
pospolitosti a bratrství, stejně jako kdysi Martin
prokázal bratrství a soucit žebrákovi, když mu
daroval půlku svého pláště.
Vzorem pro tuto slavnost nám byla aktivita
waldorfských škol8, které si připomínají svatého
Martina následujícím obřadem: „V podvečer svátku
sv. Martina se scházíme na zšeřelé louce u vstupu do
lesa obory Hvězda. Učitelé dětem slavnostně zapalují
jejich lampiony. Už zapalování lampionů je malým
obřadem darování a přijímání ohně – děti mohou
zažít, že darované světlo rozdáváním neubývá. Děti v
zástupu kráčejí v tichosti napřed, teprve za nimi
rodiče se sourozenci. Střeží si své světýlko, aby jim
Lampionový průvod v Žimrovicích, 2010
nezhaslo. Průvod se po cestičce ze světýlek ve
skleničkách vydává hledat do lesní zimy a temnoty Martinovo poselství. Uprostřed lesa, ve
spletitých, do výšky vystupujících kořenech mohutného dubu, září do tmy na 10 vyřezaných
dýní nejrůznější velikosti. Děti každoročně obestoupí zářící světlo a v tichém úžasu jej dlouze
pozorují. Ve stráni mezi stromy se náhle začne ozývat praskání větviček – to svatý Martin na
bílém koni právě projíždí kolem. Děti se vydávají hledat jeho poselství – martinské rohlíčky (v
ranečku), o které se pak rozdělují se svými rodiči, sourozenci a spolužáky.“
Martinská slavnost nabízí hned několik zajímavých činností.
1. Výroba lampiónu
Návodů na výrobu lampiónu dnes nalezneme
celou řadu. K tomu našemu potřebujeme kulatou
krabičku od sýrů, na jejíž dno přilepíme tavnou
pistolí plastový kalíšek hřbitovní svíce (je možné
použít i čajové svíčky). Stěny lampiónu vytvoříme
ze čtvrtky papíru, na níž si děti mohou namalovat libovolný
motiv, který pak nůžkami prostřihají. Čtvrtku papíru podlepíme
pomalovaným pečícím nebo hedvábným papírem. Děrovačkou
do horního okraje čtvrtky uděláme dírky, kterými provlečeme
čtyři špejle nebo dřívka. Ty nám zpevní horní okraj lampiónu a
zároveň u jejich křížení můžeme připevnit drátek, co by ucho
naší ručně vyrobené lucerničky.
A kdybychom si mysleli, že nejsme dost originální, můžeme
si vyrobit lucerničky vydlabávané z řepy, jako to dělávali
v minulosti naši předci.
2. Pečení svatomartinského pečiva
Napéct si martinské podkovy může být pro naši slavnost další zajímavou
aktivitou. Pomoci nám mohou i maminky, ale níže uvedený recept zvládnou
s malou dopomocí i mladší děti. Na jednoduché rohlíčky z nekynutého těsta
budeme potřebovat 40dkg hladké mouky, 1 heru, 1 kelímek kysané smetany, na
náplň potřebujeme 100 g mletých ořechů, 100 g cukru, 25 g másla, 1 vejce.
Příprava: Těsto připravíme z mouky, hery a kysané smetany. Necháme jej v ledničce alespoň
2 hodiny uležet. Kouli
těsta rozdělíme na čtyři
díly, které vyválíme do
kulaté placky. Každou
placku
hvězdicově
rozdělíme na osm dílů.
Na jednotlivé dílky
nanášíme náplň, kterou
jsme si připravili ze
všech výše uvedených
ingrediencí. Rohlíčky
můžeme
naplňovat
makovou nebo také
tvarohovou náplní. Od
obvodu kruhu ke středu
zavineme
těsto
a
vajíčkem
natřené
Rozdávání svatomartinských rohlíků v rámci Martinské slavnosti
rohlíčky
zvolna
pečeme
v Základní škole Žimrovice, 2010
až do zlatova asi 20
minut.
Upečené
rohlíčky můžeme obalit
ve vanilkovém cukru.
Všechny
předešlé
činnosti
směřují
k jedinému
–
lampiónovému
průvodu, kterým si
připomeneme
11.
listopadu
svátek
svatého Martina. Když
v úvodu budeme dětem
rozžíhat
jejich
lampióny,
Svatý Martin na bílém koni, Žimrovice 2010
připomeneme si tímto
obdarováváním skutek
sv. Martina, který se podělil se žebrákem o svůj plášť. Naši slavnost si můžeme obohatit o
vystoupení dětí, které nám připomene již výše popsanou legendu. Náš průvod můžeme
ukončit rozdáváním martinských rohlíčků. A když se v závěru děti dočkají bělouše, který
tmou nese na svém hřbetě Martina oblečeného v římském vojenském oděvu, kouzlo tohoto
večera je završeno. Martinská tradice má právo navrátit se do naší vesnice.
1
Vondruška, V.: Církevní rok a lidové obyčeje, Dona s.r.o., 2005, str. 75
Zíbrt,Č.: Veselé chvíle v životě lidu českého – sv.VI., Den se krátí, noc se dlouží…, Nákladem Fr. Šimáček
1910,
str.5
3
Zíbrt,Č.: Veselé chvíle v životě lidu českého – sv.VI., Den se krátí, noc se dlouží…, Nákladem Fr. Šimáček
1910,
str.4
4
Beinhauer, J.: Vzpomínky na dětství a život v Jakubčovicích, Městský úřad Hradec nad Moravicí, 2007, str. 46
5
Plicka, K., Volf, Fr.: Český rok, Podzim, Odeon, Praha 1980, str. 365
6
Plicka, K., Volf, Fr.: Český rok, Podzim, Odeon, Praha 1980, str. 382
7
Zíbrt, Č.: Veselé chvíle v životě lidu českého – sv.VI., Den se krátí, noc se dlouží…, Nákladem Fr. Šimáček
1910,
str.8
8
http://www.crea.cz/wzs-dedina/pedagogika/podzimni-slavnosti-martinska-slavnost
2