Protokol z hodiny: Fenomenologie náboženství Téma: Gerardus van

Protokol z hodiny: Fenomenologie náboženství
Téma: Gerardus van der Leeuw - základy fenomenologie náboženství I.
Četba v němčině: van der Leeuw, Gerardus, „Über einige neuere Ergebnisse der
psychologischen Forschung und ihre Anwendung auf die Geschichte, insonderheit die
Religionsgeschichte“, in: Studi e Materiali di Storia delle Religioni, II, 1, 1926, 1-43.
Četba v angličtině: van der Leeuw, Gerardus, „Some recent achievements of
psychological research and their application to history, in particular the history of
religion“ , in: Jacques Waardenburg, Classical Approaches to the Study of Religion.
Aims, Methods and Theories of Research. Vol. 1: Introduction and Anthology, New
York – Berlin: Walter de Gruyter 21999, 399-406.
Zapsal: Marek Vinklát
Datum: 12.3.2008
1. osobnost Gerarda van der Leeuwa
a. Narozen v Haagu roku 1890. Studoval na univerzitě Leidenu. Vliv na něj měli
jeho učitelé Cornelius Petrus Tiele a učitel dějin náboženství Kristensen, který
patřil ke skandinávské fenomenologické škole. Staroegyptský jazyk studoval
van der Leeuw u Boesera. Do styku se dostal také s Chantepie de la Saussaye.
b. Doktorát obdržel v roce 1916 za disertační práci o božstvech starověkého
Egypta. Následně do roku 1918 sloužil v Holandské reformované církvi a
působil také jako gymnasiální profesor. Poté získal místo na katedře dějin
náboženství na Universitě v Groninkách.
c. Exkurs o van der Leeuwově přístupu k umění:
i. Van der Leeuw měl velice dobrý všeobecný přehled a hudební znalosti,
za život sepsal snad 650 spisů, do nichž patří i práce o Bachově hudbě.
ii. Podle van der Leeuwa se fenomenologové více než k vědě uchylují
k umění. Fenomenolog by měl mít pro umění smysl. Van der Leeuw
často cituje romantické básníky. Jeho postoj vystihuje lépe zmíněný
citát: „Děti stejně jako básníci usilují o hlubší nahlížení skutečnosti než
antropologové a historici.“ 1
2. Úvodní poznámky (Introductory observations)
a. V úvodní části hledá autor paralely mezi tehdejším přístupem psychologie a
mezi (podle něj ideálním) přístupem historie náboženství (religionistiky).
b. Realita je dle autora velice rozmanitá a barvitá na to, aby se dala interpretovat
jednou metodou z jediného principu. 2 Snaží se napojit na tradici Diltheye, kde
nestačí pouhé vysvětlení (Erklären), ale je nutné pochopení (Verstehen).
c. Van der Leeuw poukazuje na dva proudy psychologie. První chápe jev
(fenomén) jako předmět, který je dobré pochopit všemi cestami, jenž jsou
k dispozici. Druhý proud již nechápe fenomén jako objekt, ale jako fenomén,
který je nutno prožít (Erleben). 3
d. V další části textu autor popisuje rozdíly mezi přístupy psychologie a
religionistiky. Historie náboženství se zabývá osobami, které patří dávné
minulosti, zatímco psychologie se zaobírá přítomností. 4
1
van der Leeuw, Gerardus, Phänomenologie der Religion, Tübingen: J. C. B. Mohr (Paul Siebeck) 21956, 84.
Četba v angličtině na str. 399c: „There is an ever growing… ...by one single method.“
3
Ibid., 399d-400a: „One, the older one... ...living experiences.“
4
Ibid., 400c: „The difference is that... ...with the present.“
2
1
e. Pro fenomenologický výzkum je důležitá subjektivita, kterou do něj badatel
vkládá. „...život, jenž je zkoumán, by měl zaujmout místo v životě samotného
badatele, který by jej měl pochopit skrze sebe sama.“ 5
3. Vcítění (Empathy – Einfühlung)
a. Přírodovědec zkoumající určitý objekt jej zkoumá z povzdálí, aby tak mohl
pozorovat všechny jeho strany, projevy a podobně. Naproti tomu psycholog a
historik náboženství musí do objektu proniknout – vkročit. Tomuto kroku říká
van der Leeuw vcítění (Einfühlung). 6
b. Po vkročení do předmětu výzkumu však nemůžeme získat lepší představu o
vnějších projevech fenoménu, či o jeho prostorovosti a časovosti. 7 Příčinné
jevy nelze znovuprožít (nacherleben), jde o to vstoupit do neporušeného
proudu vědomí. 8
c. Badatel na sebe musí nechat působit neporušený celek fenoménu. Nesmí jej
nikterak tříštit a dělit na různé měřitelné části. „Proud vědomí by neměl být
směrován.“ 9 Pokud se budeme snažit znovuprožít fenomén jako
časoprostorovou záležitost, uvidíme poté pouze číslo nebo znak. 10
d. Postup exaktní vědy přirovnává van der Leeuw k napouštění proudu vody do
kbelíků, kde lze vodu měřit, ale voda tak již nemá podobu proudu. Aby však
historik náboženství mohl tento proud vody pochopit, musí se naučit plavat. To
je podle autora umění. 11
e. Fenomenolog nepřichází do styku s empiricky postihnutelnými událostmi, ale
s přímo pochopitelnými v jejich obecném významu. Analyzuje tak intuitivně,
ne racionálně. Intuitivní vnímání je nepřeveditelné do racionální podoby. 12
4. Konec hodiny
a. Z časových důvodů nebylo možné článek dokončit celý. Bude se pokračovat
dne 19.3.2008 od strany 403 prvním odstavcem.
5
Četba v angličtině na str. 400d-401c: „In other words… ...of his inner self.“
Ibid., str. 401a: „The physicist... ...penetrate into the object.“
7
Pozn. Časové a prostorové souvislosti můžeme získat například při zpětné reflexi ve zkoumání.
8
Ibid., str. 401b: „It is obvious... ...stream of consciousness.“
9
Ibid., str. 401c-d: „The student... ... should not be chanelled.“
10
Ibid,. str. 401d-402a: „Whoever wants... intead of living reality.“
11
Ibid., str. 402c: „Of course... ...too is an art.“
12
Ibid,. str. 402d: „He tries to contemplate... ...in their general being.“
6
2