OSMAN-BURSA 2012 Expedice 22/3

OSMAN-BURSA
2012
Expedice 22/3 – 1/4 2012
Rekordy:
1. délka expedice 6 100 km
2. 8× států (z toho 5 v rámci EU) a 12 x hranice
3. 6 hlavních měst
4. 3× metro (2. a 3. nejstarší - Istanbul 1875 a Budapešť 1896)
5. Nejzápadnější bod Asie – Mys Baba 26°03´´
6. Nejmenší moře na světě – Marmarské 11 140 km²
7. Budapešť patří mezi 8 největších aglomerací EU (2,5 mil. obyv.)
8. 7 milionových měst – Istanbul 13 mil., Ismir 4,5 mil. a Bursa 2,5 mil.
9. 6× kulturní dědictví UNESCO
10. 3× řecká archeologická naleziště – Hieropolis, Efes a Pergamon
Čt
1 den
22/3
7,00 odjezd z UL (koleje) – miniautobus North Bus (max. 90 km/hod.)
- 16 účastníků a 2 řidiči
100 km 9,00 Praha – kompletace o Michala
12,30 hranice Slovenska (káva 30 Kč)
13,45 Maďarsko
15,00 Pannonhalma
UNESCO Pannonhalma (česky Panonský vrch) je město v Maďarsku v župě Győr-MosonSopron, asi 20 kilometrů jihovýchodně od Győru s přibližně 3 900 obyvateli. Na kopci u
městečka (282 m n. m.) se nachází benediktinské arciopatství sv. Martina založené v roce 996
uherským knížetem Gejzou. Klášterní komplex je od roku 1996 zapsán na Seznamu
světového kulturního dědictví UNESCO. Pannonhalmský arciopat patří mezi tzv. územní
opaty, což znamená, že pro několik klášteru podřízených farností (v současnosti 14) plní
funkci biskupa (a přijímá biskupské svěcení).
630 km 17,00 Budapest
Budapešť
hospodářské,
dopravní a kulturní centrum
země, 8. největší město
Evropské unie. Je také
správním centrem Pešťské
župy (Pest megye). Velkoměsto vzniklé roku 1873
sloučením tří do té doby
samostatných částí (Budína,
Starého Budína a Pešti), se
rozkládá na obou březích
řeky Dunaje. Na ploše o
rozloze 525 km² zde žije
1,7 milionu obyvatel (2005),
v
aglomeraci
pak
2,45 milionu osob. Již v 1.
století př. n. l. u pramenů na
úpatí Gellértova vrchu sídlili
Keltové. Kolem roku 89 n. l.
založili Římané severně od
dnešního
centra
osadu
Aquincum.
K ochraně zdejšího přechodu přes Dunaj bylo i na protějším (pešťském) břehu zřízeno
opevněné Contra Aquincum (poblíž
dnešního
Náměstí
15. března).
V Aquincu byla umístěna vojenská
posádka a roku 106 se stalo hlavním
provincie
Pannonia
městem
Inferior. Ve své době se jednalo o
dosti velké sídlo; počet obyvatel se
odhaduje na 20 000. Úpadek
Římské říše a období stěhování
národů znamenaly také vylidnění
Aquinca. V Panonii se vystřídali
Hunové, Ostrogóti, Langobardi,
Avaři, Slované a nakonec počátkem
10. století se zde usadili Maďaři
vedení knížetem Arpádem, který si
zvolil za své sídlo dunajský ostrov
Csepel.
Kopec 140 m vysoký, dříve nazývaný Starý vrch, ze kterého je nejúžasnější pohled na celé
město. Jméno dostal po biskupovi Gellértovi (sv. Gerard), kterého odtud v roce 1046 svrhli v
sudu do Dunaje. Historie tohoto pahorku je temná, údajně se tu také slétaly čarodějnice na
sabat. Rakušané zde postavili citadelu. Až na konci 19. století se stal Gellértův vrch
oblíbeným místem pro pikniky. V roce 1967 byl kopec upraven na park.
Citadela - po potlačeném povstání v roce 1848-49 zde byla Rakušany vybudována pevnost. V
současné době je zde hotel, restaurace a noční klub.
Stavba
nového
parlamentu
byla
přáním maďarského
lidu
i
logickým
krokem po ustavení
duální monarchie v
Rakousko-Uherské
říši roku 1867. Země
vytvořila
vlastní
ústavu a vypsala výběrové řízení na jeho
vyprojektování pod
patronací samotného
Františka
Josefa.
Soutěž
vyhrál
architekt
Imre
Steindl návrhem inspirovaným britským Houses of Parliament, který následnou realizací brzy
předčil veškerá očekávání a dost možná překonal svůj vzor. Stavba proběhla v letech 1885 až
1904 - nutno dodat, že ani konkurenční návrhy na podobu parlamentní budovy neskončili v
koši. Jejich uskutečněním vznikly sousední Ministerstvo zemědělství a Etnografické muzeum.
Parlament je skutečně impozantní - jeho vybudování spolykalo na 40 miliónů cihel a půl
miliónu opracovaných kamenů formujících 268 metrů dlouhý půdorys. Vrcholek stavby
dosahuje 96 metrů a je nejvyšším bodem v Pešti.
17,30 parkoviště u Dunaje, podél Dunaje – Parlament – sochy bot
- 3× metro (320 f)
Metro v Budapešti je hlavní a páteřní sítí celé budapešťské
MHD. Má tři linky – M1, M2 a M3, které jsou v běžném
hovoru nazývány spíše svými barvami – žlutá, červená a
modrá. Nejstarší linka - M1 - se nazývá Földalatti Vasút, t.j.
podzemní dráha, ostatní linky nesou název metró.
Nejstarší linka podzemní dráhy, obvykle nazývané Jubilejní,
která však krátce po návštěvě císaře Františka Josefa I. byla
pojmenována na nějakou dobu i po něm, pochází z konce 19.
století. K vybudování podzemní dráhy v Budapešti vedl
podobný důvod, jaký stál i u ostatních sítí podzemních drah v
celém světě, a to přeplnění povrchové dopravy. Andrássyho
ulice, v 19. století jedna z nejdůležitějších tepen města
spojující centrum Linku postavila Budapešťská železniční
společnost, musela však splnit nejprve tu podmínku, že
podzemní dráha bude do oslav tisíciletého osídlení země
Maďary v roce 1896 již v provozu.
Výstavba probíhala
ohromně
rychlým
tempem,
otevření
pro veřejnost se
konalo pouze po 20
měsících
stavby.
Magistrát si ještě
během stavby kladl další podmínky, například na ztvárnění jednotlivých stanic. Linka M1 má
tak díky tomu obdivuhodnou secesní výzdobu. Stanice jsou obložené bílými a hnědými
obkladačkami, litinové sloupy podpírající vozovku nad nástupišti jsou ukončené
dekorativními hlavami. Kromě posledního povrchového úseku u stanice Széchenyi fürdő byla
trasa vybudována hloubením; tj. celá vznikla jako jeden výkop v ulicích. Výška troleje nad
temenem kolejnice je pouhých 2,30 m. V 70. letech byla rekonstruována, povrchový úsek byl
zahlouben, stanice Állatkért byla zrušena a trasa byla prodloužena o jednu stanici (Mexikói
út) k novému depu.
19,30 odjezd z centra, hostel Budapest
Pá
2 den
23/3
6,15 vstávání
8,00 odjezd
800 km 10,30 Szeged
Szeged, ([seged], česky
Segedín,
německy
někdy také Szegedin)
je město v jihovýchodní
části Maďarska, které je
administrativním
centrem župy Csongrád. V roce 2005 měl
Segedín 162 889 obyvatel a rozlohu
280,84 km². Městem protéká řeka Tisa.
Město dalo název pokrmu zvanému
segedínský guláš.
Segedín a jeho oblast byl obýván už od
starověku. Nejstarší známý název města
je Partiscum. Jméno Szeged se poprvé
objevilo v roce 1183 v dokladu o králi
Bélovi III.
Votivní kostel Panny Marie je situován
na náměstí Doma. Stavba začala v roce
1913, ale kvůli vypuknutí první světové
války, byla dokončena až roku 1930. Je
to čtvrtý největší kostel v Maďarsku.
Dnes má město krásné budovy a široké třídy, hlavně díky velké povodni v roce 1879, která
zničila celé město (165 lidí zemřelo). Císař František Josef navštívil město a slíbil, že Szeged
bude krásnější, než byl.
Svůj slib splnil. Během
dalších let město opět ožilo.
Byly postaveny nové paláce, široké bulváry a nové
administrativní budovy.
- náměstí s dómem (2×
keška)
- řeka Tisa
11,30 odjezd
12,00 hranice Srbska
Srbsko (srbsky Србија, Srbija) je republika v centru Balkánského poloostrova. Hlavním
městem je Bělehrad. Jako samostatný stát vzniklo 5. června 2006 po rozpadu soustátí Srbsko
a Černá Hora, kdy Černohorci rozhodli těsnou většinou pro vystoupení ze společného státu v
referendu konaném 21. května 2006. Dne 17. února 2008 pak došlo k
jednostrannému vyhlášení samostatnosti provincie Kosovo, což vedlo k napětí
na mezinárodním i vnitropolitickém poli. Srbsko sousedí na severu s
Maďarskem, na východě s Rumunskem a Bulharskem, na jihu s Makedonií, na
jihozápadě s Černou Horou, Albánií nebo mezinárodně plně neuznaným
Kosovem na západě pak s Bosnou a Hercegovinou a Chorvatskem. Srbsko je
kandidátskou zemí Evropské unie.
- roviny (odpadky podél silnice)
1 050 km 15,30 Bělehrad
Bělehrad (Београд / Beograd) je hlavním
a největším městem Srbska. V letech
1918–1992 byl také hlavním městem
Jugoslávie. V roce 2002 zde žilo
1 281 081 obyvatel, aglomerace čítá 1,75
milionu lidí. Město leží na soutoku řek
Dunaj a Sáva.
Bělehrad, který se nachází na strategickém
soutoku dvou řek, patří k velmi starým
městům a místům, kde kontinuální
osídlení trvá již několik tisíc let. Již v
dobách Keltů zde existovala osada. Tu
později Římané, kteří město nazývali
Singidunum, rozšířili a přebudovali i přístav pro svoji říční flotilu.
- pomníky války
Kalemegdan
Pevnost
Kalemegdan byla po
staletí centrem města.
Ve 4. – 3. století př.
n. l. ji založili Keltové. Pevnost, známá
pod jménem Singidunum (latinský název Bělehradu), byla
mnohokrát bourána a
tak,
přestavována,
jak se střídali její
okupovatelé – Římani, Byzantinci, Bulhaři, Srbové, Maďaři
a v 16. století Turci,
za nichž došlo k největší expanzi tvrze. V 18. století byla tvrz třikrát přestavěna Rakušany a
stalo se z ní jedno z nejdůležitějších vojenských opevnění v Evropě. V roce 1867 došlo k
definitivnímu odchodu Turků z Kalemegdanu. Dnes je pevnost významnou kulturní a
historickou památkou, její součástí je rozlehlý park, zoologická zahrada, basketbalové hřiště,
muzeum a několik restaurací a kaváren s nádherným výhledem na soutok Sávy a Dunaje.
Avalská televizní věž (Srbsky: Авалски
торањ / Avalski toranj) byla 205 metru vysoká
telekomunikační věž v bývalé Jugoslávii na hoře
Avala blízko Bělehradu. Věž byla záměrně zničena
během bombardování Jugoslávie silami NATO 29.
dubna 1999. 21. prosince 2006 byla zahájena
výstavba nové věže. Během bombardování
Jugoslávie se NATO pokusilo umlčet Radio-televizi
Srbska, neboť kanál považovalo za blízký
Slobodanu Miloševićovi. To vedlo k několika
útokům na důležité civilní budovy (nejznámějším a
nejkontroverznějším pak byl útok na hlavní budovu
televize) včetně Avalské televizní věže. Útok
speciální bombou přišel 29. dubna 1999, šlo o jednu
z nejhlasitějších explozí v okolí Bělehradu. Až do
útoku z 11. září 2001 se jednalo o nejvyšší budovu
zničenou při násilné akci.
17,00 odjezd
1 300 km 20,00 Niš
Niš patří mezi nejstarší města Balkánu. Ve 3. století př. n. l. zahnali Keltové Illyry z
oblasti Niše a založili město Navissos. Římané město dobyli roku 75 př. n. l. a přejmenovali
Navissos na Naissus, které se vyvinulo na jeden z nejdůležitějších vojenských táborů na
Balkáně. Městem vedla strategická silnice Via Militaris, která spojovala Konstantinopol přes
linii Adrianopolis-Philippopolis-Serdica-Naissus s Singidunumem (dnes Bělehrad). Roku 274
se zde narodil Konstantin I. Veliký, který jako římský císař legalizoval křesťanství. Také
západořímský císař Constantius III. pochází z Niše. Po roce 395 patřilo město Naissus
Byzantské říši. Kolem
roku 580 se v okolí
města Naissus začali
usazovat první Slované
a dali městu slovanský
název Niš.
- ubytování
v zahrádkářské
kolonii
- 6 osob v jednom
pokoji (vrzací
dveře, dveře na
WC nejdou
zamknout a
posléze
odemknout)
23,00 pokus o spánek
So
3 den
24/3
6,30 vstávání
8,00 odjezd (hlavní třída a apteky)
10,00 Vranje – benzinka
11,00 – 11,30 hranice Makedonie
Republika Makedonie (do OSN přijatá pod prozatímním názvem the former Yugoslav
Republic of Macedonia, zkracováno jako FYROM — bývalá jugoslávská republika
Makedonie) je stát ležící na Balkáně. Jeho sousedy jsou Srbsko (polovina hranic s územím
Kosova), Bulharsko, Řecko a Albánie. Název i symboly státu navazují na historickou
Makedonii, což se nelíbí Řecku, které obsahuje větší část tohoto území a také moderní
Řekové mají historické, kulturní a také genetické spojení s antickými Makedonci.
12,00 odbočka do Skopje (skleníky)
14,00 hranice s Řeckem → změna času na 15,00
Názvy Řecka ve světových jazycích mají tři různé
původy, z latinského Graeci, které podle Aristotela
bylo starověkým názvem Řeků. Dále Iónsko z řeckého toponymu
Iónía a třetí podobou je Héllas podle mýtické předkyně Řeků Heleny.
1 750 km 16,00 Soluň
Soluň, zastarale Tesalonika (řecky Θεσσαλονίκη, přepisováno jako
Thessaloniki, někdy též Saloniki z tureckého Selânik), je
neoficiální metropolí řecké Makedonie, správní středisko oblasti
Střední Makedonie a prefektury Thessaloníki. Má přes jeden
milion obyvatel i s předměstími a je druhým největším řeckým městem.
Město založil v roce 312 př. n. l. Kassandr, král Makedonský, nedaleko dnes
historického města Therma. Pojmenoval jej po své manželce Thessalonice, sestře Alexandra
Velikého. Město rychle rostlo, v druhém století př. n. l. již byly vybudovány hradby. Soluň
byla centrem v té době autonomní makedonské provincie se svým parlamentem (Εκκλησία
του ∆ήµου). Po pádu Makedonské říše v roce 146 př. n. l. se město stalo součástí Římské říše,
na důležité spojnici mezi Římem, Dyrrhaciem (dnešní Dračí v Albánii) a tehdejší
Konstantinopolí.
Galeriův oblouk a nedaleká stavba nazývaná jednoduše Rotunda. Obě tyto stavby
nechal postavit ve 4. století n. l. římský císař Galerisu jako součást svého výstavního paláce v
Soluni. Právě oblast paláce dnes tvoří významnou archeologickou lokalitu. Ruiny paláce si
můžete prohlédnout jen
z povzdálí anebo se
vydat na procházku
mezi ně a zblízka se
pokochat nádhernými
antickými mozaikami a
představovat si jak asi
kdysi vypadal výstavní
palác, z kterého se
dodnes dochovalo jen
pár zdí a sloupů.
Mnohem fotografovanější a známější než
trosky paláce je již
zmíněný
Galeriův
oblouk. Ten nechal
císař postavit na oslavu svého vojenského tažení proti Peršanům.
Cihlová stavba, Rotunda, je umístěná asi 120 metrů od Galeriova oblouku a
nemusíte se bát, že byste ji
přehlédli. Původně měla Rotunda
sloužit jako mauzoleum pro císaře
Galéria. Ten však zemřel a byl
pochován mimo území Soluně,
takže stavba stála nějakou dobu
nevyužita. Teprve až císař
Konstatntin I. Veliký učinil z
Rotundy první křesťanský kostel
na území severního Řecka: Agios
Georgios (Svatý Jiří). Budova
Rotundy je vysoká 30 metrů a
průměr stavby je 24,5 metru.
- oslava → Bílá věž → Galeriův oblouk → Rotunda
- večeře: kebab 2,20 € a pivo 1,50 €
1 850 km 20,00 Vrasna – bloudění (Lidl zavřený – smlouvání s uklizečkou)
- nákup v samoobsluze €
- ubytování super (v noci zima)
22,30 spánek
Ne
4 den
25/3
8,00 odjezd – pohoří Pangeon (1950
m n. m.)
- v dálce výběžek Athos
Athos (v pravoslaví většinou „Svatá
Hora“ - z řeckého Agion Óros) je jeden ze tří
poloostrovů na severořeckém Chalkidiki.
Nachází se zde mnišský stát, tvořený dvaceti
mužskými kláštery (v pravoslaví se říká
monastýry). Legendy praví, že horu Athos
navštívila Panna Marie, prohlásila ji za
svatou a zakázala na ni vstoupit ženám i
živočichům samičího pohlaví. Tato tradice se
udržuje více než 1000 let. Jméno Athon je prastaré, prý po nějakém bájném obrovi. V
současnosti zde žije asi 2000 mnichů (přesné číslo bude větší, ale není přesně známo).
1 950 km
9,30 Kavala
Kavala (řecky:
Καβάλα, bulharsky a
makedonsky: Кавала)
je město ležící v řecké
Makedonii u Kavalského zálivu naproti
ostrovu Thassos.
6. století př. n. l.
zde bylo osadníky z
Thassu založeno město
Neapolis. Pod tímto
jménem se stalo součástí Římské říše a je
zmíněno v Bibli v
souvislosti s návštěvou
apoštola Pavla.
Posléze se město stalo
součástí Byzanstské říše,
Řeky
bylo
nazýváno
Christoupolis a Bulhary
Morunets. Císař Justinián I.
nechal město v šestém století
opevnit. Pevnostní i ekonomický význam města v
následujících stoletích stoupal, ale v roce 1185 bylo
město vypleněno Normany.
Později se město stalo
součástí Osmanské říše, kam
patřilo mezi lety 1387 až
1912. Ovšem v roce 1391
sultán Bajazid I. město
vypálil a znovu vystaveno
bylo až v patnáctém století,
již pod současným jménem
Kavala. V roce 1769 se zde
narodil Muhammad Alí,
zakladatel dynastie, která
vládla v Egyptě až do
dvacátého století. Z jeho
rodného domu je dnes
muzeum.
bulharské domy, rodný dům Muhammada Alího,
pevnost (vstup 1,5 €, keška)
Muhammad Alí (1769, Kavala - 2. srpna 1848, Káhira) byl
egyptský místokrál, vojevůdce, ale také diktátor. Jmenován
velitelem tureckého vojska v Egyptě. Po Napoleonově
odplutí ovládl s pomocí armády do roku 1801 postupně celou
zemi. Za tento úspěch ho sultán jmenoval v roce 1805
místokrálem Egypta s titulem paši. Muhammad Alí dokázal
ve velmi krátké době zkonsolidovat zemi a pacifikovat
útočné beduínské kmeny. Rázně potlačil britské pokusy o
vměšování do egyptské vnitřní politiky a v roce 1811 plně
stabilizoval situaci vyvražděním tehdejší vojenské a politické
elity - mamlúků. V té době se však již stal faktickým
vládcem země,
10,30 odjezd
11,00 Komotini
12,00 hranice s Tureckem (hot dog 3 €)
- problém s vízem pro řidiče (není možné zakoupit na hranici, nutné získat na
ambasádě)
15,30 odjezd
z hranice zpět
2 150 km 17,00
Alexandroupoli
Alexandroupoli
je
hlavní město provincie
Evros
v
Thrákii.
Významný přístav a
obchodním centrem
severovýchodního
Řecka. Původní název
Dedeagach (znamená
v turečtině "strom
dědečka") podle místní tradice upomíná na
moudrého derviše, který strávil velkou část svého života ve stínu místního stromu a byl
nakonec pohřben vedle něho. Dedeagach zůstal oficiální jméno města během osmanského
období. V roce 1920 bylo město přejmenováno na počest krále Alexandra.
- hotel Veneria (3lůžák za 30 €, makedonská vlajka)
- procházka po molu, focení majáku
23,00 spánek
Po
5 den
26/3
8,00 vstávání
- odjezd řidičů do Komotini na ambasádu (vízum až v 17,00 hod.)
12,00 oběd – chleba z pekárny
- čekání před nádražím („starší dámy nemohou hrát na schovávanou, protože by
je nikdo nehledal“)
2 200 km 14,00 odjezd do Komotini
Komotini ( Greek : Κοµοτηνή , Turkish :
Gümülcine ) is a city in Thrace , northeastern
Greece. It is the capital of the region of East
Macedonia and Thrace and of the Rhodope
regional unit . It was the administrative center of
the Rhodope-Evros super-prefecture until its
abolishment in 2011. The city is home to the
Democritus University of Thrace , Founded in
1973. Komotini is home to a not zeable Turkishspeaking Minority, which constitutes 50% of the
city's population.
Komotini has existed as a settlement since the
2nd century AD. That is confirmed by
archaeological finds of that era up until the 4th
century.
Stamp from Komotini issued by the Greek military administration
during the Second Balkan War (1913).
- staré město, pizzerie a kavárna (káva 1,5 €)
17,00 vízum ještě není
18,00 konečně odjezd
19,00 znovu hranice
20,45 konečně na turecké straně
Osmanská říše (též Otomanská říše) byla jedna z největších a
nejmocnějších říší v prostoru při Středozemním moři. Říše
existovala v letech 1299 až 1922 a během této doby
zahrnovala oblasti Malé Asie, Balkánu, Černomoří,
Blízkého a Středního východu a severní Afriky. Říše
měla od 16. století zcela islámský charakter Božího
státu, ve kterém již od počátku vládli sultáni dynastie
Osmanů. Díky své poloze byla Osmanská říše
spojnicí mezi evropským a asijským kontinentem.
Administrativně byla dělena na tzv. vilájety (provincie)
Za jejího vlastního zakladatele je považován Osman I. Gází (1299–1326), který začal svěřené
území rychle rozšiřovat výboji proti Byzanci a roku 1299 se prohlásil za samostatného vládce.
V roce 1303 zemřel poslední příslušník ikonyjské dynastie a jeho říše se rozpadla na několik
menších, mezi sebou soupeřících útvarů. Někteří seldžučtí náčelníci poté přijali Osmanovu
svrchovanost. Turci si stejně jako kdysi kočovní Arabové rychle osvojili mořeplavbu a začali
podnikat také pirátské nájezdy na ostrovy Egejského moře (například roku 1308 vyplenili
byzantský Chios).
- hledání místa, kde lze koupit dálniční známku
- tma, svítící moře
2 600 km 23,45 Istanbul – navádění Růženky
- pokoje po 6 lidí (1 WC společné pro 2 noclehárny)
- průchod kotelnou
- smrtící spánek
Největší města v Turecku (2010 v tis.)
1
2
3
4
Istanbul
Ankara
İzmir
Bursa
Istanbul
Ankara
İzmir
Bursa
13,300
4,500
4,500
2,500
Út
7,00 vstávání
8,00 evropská
snídaně – kouzelné
pohledy na Bospor
Istanbul
(turecky
İstanbul;
z řec. eis tén polin (v
15. století vyslovováno is tin polin) „do
Města“) je největší
turecké město, důležitá obchodní křižovatka a brána Orientu.
6 den
27/3
Istanbul byl za časů byzantské říše jako
Cařihrad hlavním centrem všeho obchodu a
kultury, zůstal jím i po dobytí Osmany. Ti
sem přesunuli své hlavní město, ležící dříve
v Malé Asii a začali rozšiřovat do té doby
velmi cizí islám. Název změnili na dnešní
roku
1453
město
ale
nazývali
Konstantiníje). Vznikly nové mešity (Modrá
mešita, Tulipánová mešita, Sulejmanova
mešita, podle islámu byla přebudována
i katedrála Hagia Sofia. Velký počet velmi
bohatě zdobených chrámů z Osmanské doby
pozůstatkem pravidla, podle něhož každý
panovník postavil na svojí počest vlastní
mešitu.
(do
je
9,00 Modrá mešita a Hagia Sofia
Sulejmanova mešita
Sulejmanova mešita, díky poloze na
jednom z istanbulských kopců, je dobře
viditelnou dominantou města. Byla postavena za vlády Sülejmana Nádherného, za jehož
vlády se stala Osmanská říše světovou mocností. Čtyři minarety s celkem 10 balkóny mají
symbolizovat, že Sulejman byl desátým osmanským sultánem a čtvrtým padišáhem od dobytí
města. Mešita je vrcholné dilo osmanské klasiky a tomu odpovídá i interiér, který osvětluje
celkem 138 zdobených oken. Mešita byla postavena za pouhých sedm let. Od roku 1557 shlíží
její silueta na
město až dodnes.
Kromě koberců,
arkád z lomených
oblouků a žulových sloupů zaujmou
i lustry
s bronzovými
svícny, mezi nimiž jsou vidět
velká,
černá,
pštrosí
vejce.
Samotná mešita
je součástí komplexu staveb, ke
kterým
patří
medresa,
karavanseraj,
zbrojnice, nemocnice, imaret, lázně a obchody. Tyto paláce však byly pro sultána příliš malé a
proto se rohodl vybudovat palác Topkapi.
Hagia Sofia
Hagia Sofia neboli Chrám Svaté (Boží) Moudrosti je světoznámá stavba v zátoce Zlatý
roh. Od roku 1935 až do současnosti slouží jako muzeum. Stavbu dal postavit letech 532–537
císař Justinián I. 27.12.537 císař slavnostně otevřel chrám a údajně zvolal: „Zvítězil jsem i
nad tebou Šalamoune.“
Katedrála je považována za nejhonosnější stavbu byzantské architektury. Stavělo ji na
10 000 mužů po dobu šesti let. Jde o jednu z největších náboženských budov na světě.
Původně byla křesťanskou patriarchální bazilikou. Po dobytí Konstantinopole Osmany
(1453) byla upravena sultánem Mehmedem II., který ji dal při zachování interiéru přeměnit na
mešitu a přistavěl k ní čtyři minarety, opěrné zdi, studny, kuchyni a náhrobní stavby. V jejím
okolí je pohřbeno pět tureckých sultánů.
Roku 1934 nařídil Mustafa Kemal Atatürk, tehdejší prezident Turecké republiky, že
Hagia Sofia bude sekularizována a přebudována na muzeum.
- žeton na tramvaj 2 TL, průchod turniketem, metro tunel – 5 TL
- pod Galatasarajskou věží
Istanbul is served by
two
underground
funicular railways, of
very different ages
and styles. The older
of these lines is the
Tünel. This line is the
oldest
underground
metro
line
in
continental
Europe,
and the second in the
world after London.
The Tünel is 573 m
long with an altitude
difference of 60 m and
no
intermediate
stations
between
Karaköy and Tünel Square. It has been
continuously in service since 1875. It
was originally steam-powered with two
wooden trains serving parallel tracks. It
was modernized in 1971. Today the line
is single-track with a passing loop,
electrically powered and runs on rubber
tires with rebuilt ex-RATP MP 55
vehicles. A trip takes approximately 1.5
minutes. About 15,000 people use the
line each day. Unlike the modern one
below which runs at strictly five minute
intervals, this one goes when the driver
has finished his tea with the ticket
collector.
11,00 odjezd
Dva mosty přes Bospor:
Bosphorus most je 1074 m (3524 ft)
dlouhý a byl dokončen v roce 1973.
Fatih sultán Mehmet (Bospor II) most je
1090 m dlouhý a byl dokončen v roce 1988, je asi 5 km severně od prvního mostu.
13,30 trajekt Gebze – Tavsanli (105 €)
15,00 Bursa
Bursa je město v severozápadním Turecku a sídlo provincie Bursa. Metropolitní
oblast dosahuje 2,6 milionů obyvatel (2010). Město je jedním z nejprůmyslovějších center v
zemi a bylo hlavním městem Osmanské říše mezi léty 1326 a 1365
- “Lze tam lyžovat?”
- nákup v Carrefour
17,45 „V Izmiru to
bude zajímavý“,
„Pivo
nedostal“,
„Kdo?“, „Ten co tam
nebyl“. „Pošleme mu
mail“.
3 100 km 22,00 Izmir
–
kulaté
náměstí
s globem
4lůžkový pokoj (fotbal)
00,30 spánek
St
7 den
28/3
7,30 snídaně – anglická slanina
8,00 evropská snídaně
9,30 odjezd, doprava – dálniční
karta, semafory s časovačem,
autobusy a tramvaje s turnikety
na žetony
„Z 5 druhů špuntů, které vždycky
vozím, se jeden hodil“
3 350 km 13,00 Pamukkale Hierapolis
- vstup 20 TL, chůze naboso
Pamukkale (česky bavlněný hrad) je
jednou z největších turistických atrakcí
Turecku. Svah pokrytý sněhově bílým
travertinem
skutečně
vzhledem
připomíná kopec nebo hrad bavlny.
Rozloha bílého „hradu“ je 2 700 metrů
na šířku a 160 metrů na výšku. Areál
nachází v jihozápadní části země nedaleko města Denizli.
v
se
Místo Pamukkale je
oblast tektonického
zlomu, kde na povrch
vytékají
minerální
prameny bohaté na
vápník. Z minerální
vody stékající po
skále vznikají usazeniny - travertin. Tak
vznikaly v průběhu
mnoha tisíc let působivé terasy, kaskády a jezírka. A nepřestaly vznikat doposud, pramen je
stále aktivní.
O pramen se lidé
zajímali už v antických dobách a zhruba 250 let př. n. l. zde bylo založeno lázeňské město
Hierapolis. Pozůstatky města se nacházejí přímo nad travertinovými kaskádami. Pamukkale je
spolu s Hierapolí zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.
14,30 odjezd
18,00 téměř Efes (zavřeno)
Efez (řecky Efesos, turecky Efes) bylo jedním z velkoměst iónského
Řecka v Malé Asii, které se nacházelo v Lýdii na pobřeží Egejského
moře (dnes několik kilometrů od pobřeží v İzmirské provincii asi
50 km jižně od İzmiru). Založili jej kolonisté především z Athén. Ke
zříceninám Efesu se lze dostat dnes z přístavu Kusadasi.
Místo
bylo známé již ve 2. tisíciletí
př. n. l., neboť se nám
dochovalo
v chetitských
textech, kde je zřejmě totožné
s osídlením zvaným Apasa –
důležitým střediskem pod
vlivem chetitské a mykénské
kultury. Asi v 10. století př. n.
l. začalo osídlení místa
jónskými Řeky. Narodil se zde
roku 535 př. n. l. filozof
Hérakleitos.
3 650 km 20,00 Izmir – metro, 1 linka a 12
stanic, „šachy“ s kartou, cena 1,75 TL
İzmir, dříve též Smyrna, je město v západním
Turecku, na pobřeží Egejského moře. Má zhruba
4 milionu obyvatel a je správním střediskem
stejnojmenné provincie. İzmir je jedno z
nejstarších středomořských měst. Bylo založeno ve
třetím tisíciletí př.n.l. a už v té době bylo jedním z
center kultury na anatolském poloostrově. V
období okolo roku 1500 př. n. l. se dostalo pod vliv
chetitské říše. V prvním tisíciletí př.n.l. se začali do
İzmiru stěhovat Řekové, z této doby se dochovaly
keramická a hrnčířská díla. Řekové
opředli město mnohými pověstmi.
Před první světovou válkou představovali Řekové polovinu z asi 300 000 obyvatel města.
Roku 1919 město obsadila řecká armáda a mělo být na základě Sèvreské mírové smlouvy s
velkou
částí
západní
Anatolie
přičleněno
k
Řecku. Řecké tažení však
bylo v létě 1922 obráceno na
ústup a v září téhož roku
vstoupila do města turecká
armáda. Město zčásti lehlo
popelem a na 200 000 Řeků
z obavy o svůj osud uprchlo
do Řecka. Mnozí se usadili v
Athénách, kde založili čtvrť
nazvanou Nea Smyrni (Νέα
Σµύρνη), tj. „Nová Smyrna“.
Smyrna, od té doby zvaná
İzmir,
zůstala
součástí
Turecka.
İzmir has a subway network (rapid transit over the surface in parts) that is
constantly being extended with new stations being put in service. The
network "İzmir Metrosu", consisting of one line, starts from the Üçyol
station in Hatay in the southern portion of the metropolitan area and runs
towards northeast to end in Bornova. The line is 11.6 km (7.2 mi) long.
- podzemní, povrchová a
nadzemní část
21,00 přístav – maják,
centrum, čisté ulice,
odchody s luxusními oděvy
- večeře (smažená vejce – 4
TL)
24,00 spánek (TV sitcom o
tureckých kosmonautech)
Pá
8 den
6/5
8,00 snídaně
9,00 odjezd
3 800 km 11,00 Pergamon
- lanovka 10 € a vstup 10 €
- vyhnání z ráje
Pergamon, případně Pergamum, byla
starověká řecká obec na území Mýsie v
severozápadní Malé Asii. Toto město,
jež se rozkládalo na útesu vypínajícím
se na severním břehu řeky Kaikos
(dnešní Bakırçay), asi ve vzdálenosti 25 kilometrů od břehů Egejského moře, se stalo centrem
mocného a významného helénistického království, kterému mezi léty 282 až 133 př. n. l.
vládla dynastie Attalovců. V současnosti se zde nachází turecké město Bergama.
- smlouvání: talířek
z 15 € na 7 €
12,30 odjezd – nákup
chleba
14,00 podél ostrova
Lesbos (plameňáci)
„Tobogán – to tam
musí být voda“
15,00 Asos a téměř mys Baba a Troja, Behramkale (Assos) – osmanský most
4 100 km 18,30 Canakkale
Çanakkale
je
město a mořský
přístav v provincii
Çanakkale , na
jižním
(asijské)
pobřeží Dardanel
(Hellespont)
na
svém
nejužším
místě. Počet obyvatel dosahuje 110
tis. (2010). Je
nejbližším
městem nedaleké
starověké Tróje.
"Dřevěný kůň" z
filmu Trója je od
roku 2004 vystaven na nábřeží. Çanakkale je druhým městem, které se nacházejí na dvou kontinentech po
Istanbulu.
- nákup v Carrefouru – Rakija Izmir
- hra v karty
23,30 spánek
Pá
9 den
7,30 snídaně
8,30 odjezd, nákup
Atlasu
9,00 trajekt 2 km
10,00 Galipoli
(Gelibolu) – vojenský
památník
V bitvě o Gabonapehely
(1915–1916),
vedené
Velkou Británií a Francií
proti Osmanské říši, šlo o
kontrolu strategicky důležitého
Dardanelského
průlivu, tedy o přístup k
Marmarskému moři a tím
i o možnost napadnout
tehdejší hlavní město Konstantinopol.
Velitelé
Sir Ian Hamilton
Otto von Sanders
Mustafa Kemal
Síla
5 divizí (na začátku)
14 divizí (celkem)
6 divizí (na začátku)
14 divizí (celkem)
Ztráty
252 000 z toho:
205 000 Angličanů
47 000 Francouzů
3 bitevní lodě
253 000
4 400 km 13,00 Edirne – Velká mešita
30/3
Edirne (dříve Adrianopolis, česky
též Drinopol) je město ležící v
evropské části současného Turecka.
Bylo založeno císařem Hadriánem
jako Hadrianopolis a v současné
době má cca 120 000 obyvatel. V
minulosti bylo okolí města díky své
strategické poloze místem řady
významných bitev.
Toto místo bylo osídleno již dlouho
před založením Hadrianopole. Podle
řeckých mýtů zde založil město
Orestés a pojmenoval ho po sobě –
Orestias.
Bezprostředně
před
Hadrianem zde však již stála thrácká
osada. Hadrianus tuto osadu
přeměnil na město, přestavěl ho a
ustanovil hlavním městem thrácké
provincie. Poblíž města byl roku
323 poražen Licinius a o 55 let později zde byl v bitvě s Góty zabit císař Valens. V roce 813
bylo město dobyto Bulhary a chán Krum přesídlil jeho obyvatele na sever za Dunaj. Za dob
latinského císařství, roku 1205, zde bulharský car porazil křížáky a o několik let později ho
obsadil Theodoros Komnenos Dukas, kterého však Bulhaři o tři roky později porazili. Sultán
Murad I. obsadil toto město roku 1360 a mezi lety 1365 a 1453 to bylo hlavní město celé
Otomanské říše. Narodil se zde i sultán Mehmed II., který později dobyl Konstantinopol.
Díky své významné poloze bylo častým terčem útoků a často se zde měnili vládcové. Město
střídavě patřilo Řekům, Bulharům, Turkům nebo dokonce Rusům.
- tržnice: stříbrný náhrdelních 38 TL, zrcátko 6 TL
- hledání pošty (poštovní schránky neexistují)
14,00 odjezd
14,30 drama na hranici
(návrat kvůli přívěsu)
17,30 Bulharsko
Po počáteční neutralitě
vstoupilo na podzim roku
1915 Bulharsko do první
světové války na straně
mocností
a
ústředních
vyhlásilo válku Srbsku.
Cílem bylo zvrátit výsledky druhé
balkánské války. První světová válka končí
pro Bulharsko druhou národní katastrofou.
Přestože je mu smluvně garantován přístup
k Egejskému moři, po řecko-turecké válce o
něj v důsledku přesídlování maloasijských
Řeků přichází.
V roce 1918 car Ferdinand abdikoval a na
trůn přichází jeho syn car Boris III. (1918 1943). Na začátku druhé světové války vyhlásilo Bulharsko neutralitu, pod tlakem
ekonomických okolností ale v roce 1941 vstoupilo do válečného konfliktu na straně
nacistického Německa.
V roce 1946 bylo referendem
zrušeno carství a Bulharsko se
stalo lidovou republikou. Od roku
1944 až do roku 1989 vládne v
Bulharsku komunistická strana.
Bulharsko bylo stejně jako
Československo součástí východního bloku, plně loajální Sovětskému svazu. Po roce 1989
procházela země procesem demokratizace, v roce 2004 vstoupila do
NATO a v roce 2007 se stala
členským státem Evropské unie.
4 650 km 21,30 Sofia (chrám a jezdecká socha)
23,30 hranice se Srbskem, změna času na 22,30
4 800 km 24,00 Niš a spánek
So
10 den
31/3
8,00 vstávání
10,00 odjezd
5 050 km 13,00 Bělehrad
Bělehrad (srbsky Београд /
Beograd) je hlavním a
největším městem Srbska.
Mezi lety 1918–1992 byl také
hlavním městem Jugoslávie.
V roce 2002 zde žilo
1 281 081
obyvatel,
aglomerace čítá skoro 1,7
milionu lidí. Město leží na
soutoku řek Dunaj a Sáva.
Bělehrad, který se nachází na
strategickém soutoku dvou řek, patří k velmi starým městům a místům, kde kontinuální
osídlení trvá již několik tisíc let. Již v dobách Keltů zde existovala osada. Tu později Římané,
kteří město nazývali Singidunum, rozšířili a přibudovali i přístav pro svoji říční flotilu.
14,00 Maďarsko – hranice (čekání 2 hod.)
5 450 km 20,00 Budapest
Budapešť (maďarsky Budapest) je hlavní město Maďarska, hospodářské,
dopravní a kulturní centrum země, 8. největší město Evropské unie. Je
také správním centrem Pešťské župy (Pest megye). Velkoměsto vzniklé
roku 1873 sloučením tří do té doby samostatných částí (Budína, Starého Budína a Pešti), se
rozkládá na obou březích řeky Dunaje. Na ploše o rozloze 525 km² zde žije 1,7 milionu
obyvatel (2005), v aglomeraci pak 2,45 milionu osob.
22,00 hranice Slovenska
22,15 Bratislava
23,00 Česko
Ne
11 den
00,30 Brno
3,00 Praha
6 100 km 4,00 Ústí n. L. - konec expedice
1/4