Záchranný projekt bažanta Edwardsova

Záchranný projekt bažanta Edwardsova
Pokud patříte mezi chovatelskou veřejnost se zaměřením na chov ptáků řádu hrabaví (Galliformes),
jistě jste se již dozvěděli, že i Česká republika a Slovensko se prostřednictvím občanského sdružení World
Pheasant Association Czech Republic and
Slovakia (WPA CZ-SK) podílí na záchraně
tohoto
nádherného
druhu
bažanta.
K celosvětovému projektu na záchranu
tohoto druhu jsme se připojili v roce 2012
kdy předseda WPA CZ-SK Ing. Jiří Mrnka
zpracoval popis projektu pro WPA CZ-SK.
Bažant Edwardsův byl v roce 2012 zařazen
mezi kriticky ohrožené druhy Critically
Endangered (Červený seznam IUCN; 2012)
a zároveň mezi 100 nejohroženějších
živočichů, rostlin a hub (SSC IUCN; 2012).
V přírodě může být tento druh již vyhynulý,
což ještě umocňuje naléhavou potřebu tohoto
záchranného projektu.
Popis, etologie, rozšíření
Kohout - Krátká bílá chocholka, některá pera mixovaná s černou, zbytek těla zbarvený tmavě
modře, peří s velkými hedvábně modrými okraji; záda od lopatek přes dolní část zad až ke krytí ocasu
s vnitřní barvou tmavě modrou až černou a okraje kovově modré; křídlo kryto podobně, ale vnější okraje
pírek jsou nazelenalé; primární letky jsou hnědočerné, sekundární tmavomodré; ocas modrý, rovný,
prostřední pár ocasních per oblý, nikoliv špičatý a není delší než druhý a třetí pár. Duhovka načervenale
hnědá; poušky skarletově červené s dvěma velkými lalůčky; zobák bělavě zelený, načernalý u kořene;
běháky karmínově červené. Mladí kohouti dosahují dospělého šatu v prvním roce, pouze méně výrazného a
méně lesklého.
Slepice - Bez chocholky. Základní barva je kaštanově hnědá, hlava a krk jsou šedivější, plášť
červenější; tři prostřední páry ocasních per jsou tmavě hnědé, ostatní černé; celé zbarvení velmi jemně a
nenápadně podstíněno (vytváří dojem
ohraničení jednotlivých per) černou a osten
per světle hnědý. Duhovka kaštanově hnědá;
barva zobáku rohovinově hnědá; barva
běháků skarletově červená.
Kuře (juvenilní šat) - Hlava a krk
šedohnědé, hrdlo bledě žlutohnědé; tělo
kaštanově hnědé, jemně podstíněno (vytváří
dojem ohraničení jednotlivých per) černou;
peří na křídlech od základu šedavě černé,
kaštanové s černými proužky ke konci
s tmavějšími skvrnami tvaru V.
Kuře neopeřené (ochmýřené) Temeno a týl kaštanově hnědé s tmavší linií
dolů středem; tvář bledě hnědožlutou pod zobákem světlejší; nepravidelná tmavší linie od oka k týlu; záda
tmavě hnědá se světlejšími žlutohnědými
liniemi na stranách rozšiřujícími se k zadku;
křídla tmavě hnědá se světlejší žlutohnědou
páskou; na prsou a po stranách bledě
kaštanové; zbytek spodní části hnědožlutý;
nohy karmínově červené.
Kříženci - Za použití DNA analýzy
byli
rozpoznáni
v chovech
bažanta
Edwardsova hybridi s bažantem sedlatým
(Lophura swinhoii). Po zpětném křížení
s čistokrevnými bažanty Edwardsovými je
hybridy na základě morfologických znaků
velmi obtížné poznat. Nicméně, často mají
ještě neopeřená kuřata světlejší narůžovělé
nebo šedě narůžovělé běháky a linie po stranách jsou skoro bílé ne běložlutohnědé.
Rozměry
Kohout - Délka: 580-650 mm; křídlo: 220-240 mm; ocas: 240-260 mm; tarsus: 75 mm; hmotnost:
1100 g Slepice - Křídlo: 210-220 mm; ocas: 200-220 mm; hmotnost: 1000 g
Délka života a chování
Z pozorování v přírodě o potravě, chování, hnízdních charakteristikách ani délce života údaje
nemáme. U ptáků chovaných v lidské péči je délka života 10 až 12 let; ze záznamů až 22 let. Tok je
jednoduchý a méně komplikovaný než u ostatních druhů rodu Lophura. Kohout pouze třepetá křídly, postaví
chocholku a načepýří peří na zádech, podobně jako bažant tmavý Lophura leucomelanos.
Rozmnožování
Informace jsou dostupné pouze z chovů v lidské péči. Bažant Edwardsův se v zajetí obvykle
rozmnožuje od stáří dvou let, někteří kohouti a slepice od stáří jednoho roku. Hnízdo je zpravidla na zemi.
Snáška začíná obvykle koncem března. Vejce snáší po 24 až 36 hodinách. Velikost snůšky je od 4 do 6
vajec, u některých slepic až 10 vajec. Tato velmi početná snáška může mít příčinu v domestifikaci, nebo
bylo hnízdo špatně sledováno, slepice snesla první snůšku a s velmi krátkou přestávkou několika dní druhou,
dohromady 10 vajec. Druhá snůška (občas i třetí) může proběhnout, pokud jsou vejce odebírána nebo je
první snůška zničena. Doba mezi dvěma snůškami jsou asi dva týdny. Vejce jsou růžová, krémová až
žlutohnědá s malými bílými tečkami. Rozměry - 45 x 36 mm. Inkubace - 21-23 dní.
Rozšíření
Historicky známe bažanta Edwardsova z 10 oblastí v centrálním Vietnamu, provinciích Quang Tri a
Thua Thien Huê. Delacour popisuje, že obývá východní svahy pohoří centrálního Annamu, z Quang Tri do
Hoi An, žijící ve velmi vlhkém stálezeleném lese s podrostem křovin a lián, v nadmořské výšce od hladiny
moře do 600 m n. m.
Mnoho průzkumů od války do roku 1995 provedeno v oblasti historického výskytu bažanta
Edwardsova selhalo v nalezení tohoto druhu a bylo předpokládáno, že je v přírodě vyhynulý. Primární
důvod snížení početnosti v přírodě byla ztráta biotopu. Významná část původní oblasti výskytu byla
zpustošená demilitarizovaná zóna, speciálně podél „Silnice číslo 9“ v Quang Tri provincii. Další ztrátu
biotopu zapříčinil rozvoj pěstování rýže. Například mezi lety 1990 a 1994 se plocha stálezelených lesů
v nadmořské výšce do 300 m zredukovala z 6499 na 5392 ha. Za pouhé 4 roky o neuvěřitelných 17 %.
Bažant Edwardsův byl znovuobjeven 26. srpna 1996 v Phong Dien District (Thua Thien Huê provincie).
Později bylo chyceno několik dalších ptáků. Pokud se bažant Edwardsův v přírodě stále vyskytuje, je dnešní
oblast výskytu velmi malá a fragmentovaná.
Management chovu
Bažant Edwardsův je velmi otužilý, přestože pochází z tropické země. Je možná jediným bažantem,
u kterého se zdá, že má v oblibě mírné deště. Obvykle je chován ve voliérách, známe však případy
úspěšného chovu (ptáci žili volně) ve velkých, několikahektarových parcích. Voliéry by měly mít přístřešek,
nebo alespoň vhodný kryt pro ochranu ptáků před velkými dešti a větrem. Přístřešek nemusí být v mírném
klimatu vytápěn. Pokud plánujete stavbu voliéry pro bažanty Edwardsovy, je užitečné postavit ji tak, aby se
dala rozdělit na dvě části pro případ, že budete potřebovat ptáky separovat, např. v době, kdy slepice vodí
kuřata. Velikost voliéry pro jeden pár nejméně 15 m², přístřešek minimálně 3 m². Voliéru je třeba osázet a
poskytnout tak slepici možnost rozličných úkrytů především v období zvýšené agresivity kohoutů v době
toku.
Potrava
Nevyžaduje speciální dietu, krmíme standardní bažantí krmiva pro voliérové chovy: směs granulí a
zrnin, ovoce a zelené krmivo. Vápenec nebo grit by měl být stále dostupný, speciálně pokud je dno voliéry
pokryto kůrou nebo štěpkou. Samozřejmostí je neustálá přítomnost čerstvé vody. Krmivo je třeba umístit
pod záštitu, aby bylo chráněno před deštěm. Doporučuji podávání vitamínových a minerálních přípravků
především v období rozmnožování, během přepeřování a obecně v obdobích stresových zátěží. Ptáci by měli
být odčervováni dvakrát ročně, obvykle v únoru a září.
Sociální chování
Bažant Edwardsův je v chovech monogamní. Máme sice příklady úspěšného chovu ve skupinách
(v rozsáhlých parcích), ale i v těchto případech prokázal, že inklinuje v době rozmnožování k soužití
v párech. Ve voliérách chováme tento druh vždy v chovných párech. V závislosti na konkrétních
podmínkách se kohout v době rozmnožování může stát velmi agresivním, zvláštní pozornost musí být proto
věnována úpravě voliéry tak, aby slepice měla dostatek úkrytů a možností utéct. Kohout může být agresivní
i vůči kuřatům a může je zabít, někteří kohouti musí být v době vyvádění kuřat odděleni. Jiní kohouti jsou
velmi dobrými otci. Zoo v Lodz popsala, že jejich kohout dokonce pomáhal při výchově, zahříváním kuřat.
Bažant Edwardsův zpravidla může sdílet voliéru s jinými ne-zemními ptáky např. hrdličkami, turaky a
vrabcovitými, ačkoliv jsou vzácné případy agresivních kohoutů, kteří zabili nikobarské holuby a dokonce
pižmovku bělokřídlou! Období rozmnožování je vždy rozhodující období, protože se kohout stává
agresivnějším k ostatním druhům, které sdílejí stejnou voliéru, speciálně v případě přirozených odchovů.
Výměna bažanta v chovném páru
Příliš mnoho slepic bylo zabito kohouty při snaze vytvořit nový chovný pár. Starý kohout může být
vůči nové mladé slepici velmi agresivní, proto slepice musí být vždy nejméně dva roky stará. Nové páry se
vždy skládají mimo období páření. Nejlepší čas v roce je během období pelichání (srpen až říjen), další
vhodné období pro tvorbu párů, je od listopadu do ledna. Nejlepší způsob je přemístit kohouta z voliéry a
držet ho separovaně. Slepici umístit do voliéry a nechat ji několik dní, aby si voliéru prozkoumala a zvykla
si na vybavení. Po několika dnech můžeme přidat kohouta k nové slepici. V tomto období bychom měli
věnovat páru zvýšenou pozornost.
Odchov
Slepice nese v hnízdním boxu s podkladem z písku s několika stébly a listy, umístěné na zemi za
krytem. Pokud nemá toto k dispozici, často si vytvoří hnízdní jamku sama pod keřem nebo blízko kmene
stromu nebo stěny voliéry. Inkubace a odchov můžou být přirozené nebo umělé. Plodnost u slepic je
nejvyšší ve stáří 4 až 5 let. Pro umělý odchov volíme líhně s cirkulací vzduchu, teplotu nastavujeme na
37,5°C a vlhkost vzduchu na 55%. Kuřata bažanta Edwardsova je snadné odchovávat v uzavřené odchovně
s podlahovou teplotou kolem 27°C. Koncem druhého nebo začátkem třetího dne kuřata začnou sama
přijímat potravu. První potravou by měly být kvalitní granulky pro bažantí kuřata např. Gibier Start. Odchov
kuřat není ničím specifický a neliší se od chovu ostatních bažantů. Nedospělí ptáci mohou být chováni se
svými rodiči až do zimy (konce listopadu, začátku prosince).
Cíle projektu a jeho podpora
Primárním cílem tohoto projektu, jak již název napovídá, je záchrana bažanta Edwardsova.
V chovatelství je možnost podílet se na záchraně druhu nejprestižnější otázkou, kterou se i věhlasné
zoologické zahrady rády prezentují na veřejnosti. Je nám velikou ctí a potěšením, že na našem projektu
můžeme spolupracovat se Zoo Praha, Zoo Plzeň a Zoo Liberec. Aktivní přístup pana Vaidla (kurátor ptáku
Zoo Praha) a pana Ing. Peše (kurátor ptáků Zoo Plzeň) je příkladem vynikající spolupráce v této oblasti mezi
zoologickými zahradami a soukromými chovateli. Do záchrany bažanta Edwardsova mají ovšem možnost
zapojit se i soukromí chovatelé a to za cenu přijatelných nákladů. Pouze odborně řízená a sofistikovaná
záchranná akce s použitím nejmodernějších postupů a přesné evidence všech jedinců má šanci v záchraně
tohoto druhu uspět. Proto pokud již bažanty Edwardsovy chováte, zvažte prosím možnost se k projektu
připojit. Pokud bažanty Edwardsovy nechováte a ani nemáte možnost si je pořídit, a přesto chcete
k záchraně tohoto druhu přispět, můžete tak učinit formou finančního daru nebo propagací tohoto projektu.
Více informací naleznete na našich webových stránkách www.wpacz-sk.com. Koordinátor záchranného
projektu bažanta Edwardsova v České republice a na Slovensku je Ing. Jiří Mrnka.
Autor: Ing. Jiří Mrnka
e-mail: [email protected]
Foto: Ing. Jiří Mrnka
Ariel Jacken