O solích kyseliny jodisté (VIII) Jodistany vápenaté a barnaté

O solích kyseliny jodisté (VIII) Jodistany vápenaté a barnaté

241
CHEMICKÉ ZVESTI 18, 241—249 (1964)
O solích kyseliny jodisté (VIII)
Jodistany vápenaté a barnaté
M. DRÁTOVSKÝ, Z. TERNBACH
Katedra anorganické chemie Prírodovedecké fakulty Karlovy
Praha
university,
Byly prostudovány trojné systémy: C a O — J 2 0 7 — H 2 0 a B a O — J 2 0 7 — H 2 0
při 30 °C. Bylo dokázáno, že kromě již známých jodistanů vápenatých
a barnatých existují tři soli, o jejichž existenci v tuhém stavu není v litera­
tuře zmínek: C a ( J 0 4 ) 2 . 6 H 2 0 , C a 3 ( J 0 5 ) 2 . 9 H 2 0 a B a ( J 0 4 ) 2 . 6 H 2 0 .
Tato práce navazuje na systematické studium solí kyseliny jodisté a látek
s formálně šestimocným jodem [1—8]. L á t k a s formálně šestimocným jodem
vzniká také při tepelném rozkladu jodistanů vápenatého
C a 2 J 2 0 9 . 9 H 2 0 [5].
a podle předběžných výsledků i při tepelném rozkladu jodistanů barnatého
B a 2 J 2 0 9 . 6 H 2 0 . Aby bylo možno zjistit, zda jsou t y t o produkty chemickými
individui nebo směsmi jodičnanu a jodistanů, je třeba uskutečnit průzkum
odpovídajících fázových diagramů.
Experimentální část a výsledky
Použité
chemikálie
Pro studium uvedených trojných izotermických soustav byly použity jako výchozí
látky hydroxid barnatý Ba(OH) 2 . 8 H 2 0 , jodistan barnatý B a 3 ( J 0 5 ) 2 . 2 H 2 0 , kysličník
vápenatý, jodistan vápenatý C a 2 J 2 0 9 9 H 2 0 a kyselina jodistá H 5 J O e . Byl použit
běžný hydroxid barnatý čistoty p. a. Kyselina jodistá byla připravována stejně jako
v předchozích pracích [4].
Jodistan barnatý uvedeného složení je meziproduktem pro přípravu kyseliny jodisté
[9] a získá se konverzí pevného dihydrojodistanů sodného ve vodné suspenzi mírně
okyselené kyselinou dusičnou s roztokem dusičnanu barnatého.
Jodistan vápenatý byl připravován tak, že к roztoku jodistanů sodného N a 2 H 3 J 0 6
ve zředěné kyselině dusičné byl přidán roztok dusičnanu vápenatého a tento výsledný
roztok byl za stálého míchání postupně neutralizován hydroxidem sodným na metyloranž.
Vyloučený jodistan vápenatý byl po promytí odsát, vysušen při 50 °C a analyzován.
Kysličník vápenatý byl získán vyžíháním čerstvě sráženého uhličitanu vápenatého
v elektrické pícce. Úplnost vyžíhání byla kontrolována váhovým úbytkem. Analýzy
výchozích preparátů jsou uvedeny v tab. 1.
Analýzy
Vápník a baryum byly stanovovány vážkově. Ve vodě nerozpustný jodistan vápenatý
byl převeden několikanásobným odkouřením s kyselinou chlorovodíkovou na chlorid
vápenatý, ten pak rozpuštěn ve vodě, srážen jako oxalát a vážen jako síran. Jodistan
242
M. Drátovský, Z. Ternbach
Tabulka 1
Analýzy výchozích látek (nalezená množství jsou průměrem nejméně dvou stanovení)
Ba3(J05)2. 2H20
Ca2J2Oe . 9 H 2 0
H5JOe
CaO
%OA
%J
% Ca, Ba
% H20
12,41
28,44
47,70
4,50
nalezeno
12,99
29,46
47,81
4,18
vypočteno
17,41
40,60
12,23
26,12
nalezeno
17,49
39,67
12,53
25,30
vypočteno
20,78
nalezeno
19,76
vypočteno
24,21
55,01
24,56
55,67
—
—
—
71,19
nalezeno
—
71,48
vypočteno
barnatý byl rozpuštěn ve zředěné kyselině dusičné a srážen i vážen jako síran. J o d
i aktivní kyslík byly stanovovány jako v předchozích pracích [1—8]. Voda byla dopočí­
távána do 100 %.
Měření rozpustnosti v trojných soustavách
Z technických důvodů se rozpustnost stanovovala v každé trojné soustavě oddělené
pro kyselou a alkalickou oblast; byla tedy sledována rozpustnost ve čtyřech soustavách:
kysličník vápenatý—jodistan vápenatý—voda
jodistan vápenatý—kyselina jodistá—voda
hydroxid barnatý—jodistan barnatý—voda
jodistan barnatý—kyselina jodistá—voda
=
=
=
=
soustava
soustava
soustava
soustava
/
II
III
IV
Měření bylo prováděno při stálé teplotě 30,0 ± 0,2 °C za stálého míchání v odměmých
baňkách (500 ml baňka s objemem roztoku 300 ml pro soustavy / a III a 100 ml baňka
s objemem roztoku asi 45 ml pro soustavy II a IV). Vzorky byly připravovány t a k r
že vodné roztoky jedné komponenty, jejichž koncentrace stoupala od velmi zředěných
až po nasycené, byly syceny druhou komponentou až do vyloučení tuhé fáze. Při tom
byly vzorky soustav I a III chráněny před vlivem vzdušného kysličníku uhličitého tak.
že byly připravovány v proudu čistého dusíku, a rovněž odebírání vzorků к analýzám
bylo prováděno v dusíkové atmosféře. Ustavení rovnováhy bylo kontrolováno analýzou
kapalné fáze. Rovnováhy mezi tuhou a kapalnou fází bylo dosaženo během několika
dnů. Po dosažení rovnováhy byla rozpustnost zjišťována stanovením aktivního kyslíku
a kovu v kapalné fázi. Složení kapalné fáze bylo graficky znázorněno v diagramu roz­
pustnosti. Vzhledem k tomu, že rozpustnosti zkoumaných sloučenin se navzájem značně
liší, není výhodné zobrazovat diagram rozpustnosti ve tvaru rovnostranného nebo pravo­
úhlého rovnoramenného trojúhelníka, nýbrž je výhodnější nanášet do pravoúhléha
souřadného systému páté odmocniny koncentrací komponent, protože průběh křivky
rozpustnosti je potom mnohem názornější. Tento způsob zobrazování rozpustnosti
v trojných soustavách byl popsán v jiné práci [10].
243
O solích kyseliny jodisté (VIII)
Rentgenometrie
Ke kvalitativní identifikaci sloučenin bylo použito Debye—Scherrerovy práškové
metody. Rentgenogramy jednotlivých preparátů byly snímány na přístroji zn. Mikrometa
s kobaltovou anodou. Vzorky preparátů byly nalepovány n a skleněnou tyčinku; průměr
komůrky byl 57,3 mm. Získané snímky byly proměřovány vizuálně n a měřicím stolku
a intenzity čar byly odhadovány a číslovány od 4 (maximální) do 1 (minimální).
Rozpustnost
v trojné soustavě C a O — J 2 0 7 — H 2 0
Nalezené hodnoty rozpustností při 30 °C jsou uvedeny v tab. 2. Průběh křivky rozTabulka 2
Rozpustnost v trojné soustavě C a O — J 2 0 7 — H 2 0 při 30 °C
Bod
č.
A
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
В
Složení fáze
tuhé
kapalné
% CaO
0,152
0,108
0,099
0,085
0,078
0,031
0,005
0,002
0,046
0,193
0,193
0,121
0,340
0,399
0,531
0,688
0,991
1,130
1,188
1,207
0,991
0,701
0,638
0,542
0,389
0,311
0,059
Sloučenina v tuhé fázi
% J2o7
%o A
0,00018
0,00024
0,00030
0,00041
0,001
0,002
0,005
0,099
0,400
0,405
0,470
4,80
8,16
15,00
22,81
36,39
40,84
43,74
46,05
47,02
50,01
51,39
53,82
67,21
68,82
71,67
75,02
_
54,03
0,001
53,95
0,100
53,01
15,99
17,35
16,08
17,39
16,06
17,25
16,12
17,20
16,10
17,32
16,01
17,32
16,07
17,28
17,48
12,48
17,35
12,45
17,52
12,48
17,49
12,47
neanab ^zováno
neanab pzováno
17,54
12,45
17,60
12,47
17,90
12,41
20,74
7,47
neanab fzováno
20,68
7,45
20,63
7,42
20,70
7,49
20,98
7,49
23,82
0,05
23,96
0,02
24,55
%-Ca
Vypočteno pro:
Ca(OH) 2
C a 3 ( J 0 6 ) 2 . 9 H 2 )(
Ca2J209 . 9H20
Ca(J04)2. 6H20
E[ 5 JO e
—
16,08
17,49
21,13
24,56
54,12
17,28
12,53
7,56
—
Ca(0H)2
Ca(OH)o
Ca 3 (JQ 5 ) 2 . 9 H 2 0
Ca3(J06)2 . 9H20
Ca2J209 . 9H20
C a 2 J 2 0 9 . 9HoO
Ca(J04)2. 6H20
j
í
!
Ca(J04)2 . 6H20
H5J06
,,
H5J06
244
M. Drátoyský, Z. Ternbach
pustnosti je znázorněn na obr. 1. Z průběhu křivky rozpustnosti a z analýz tuhé fáze je
patrno, že ve studované soustavě existují 3 soli: Ca 3 (J0 5 ) 2 • 9 Я 2 0 (sůl 1), C a 2 J 2 0 9 9 H 2 0
(sůl 2), Ca(J0 4 ) 2 . 6 H 2 0 (sůl 3). Křivka rozpustnosti se skládá ze 7 větví: AEl9
E±Mly
MXE2, E2M2, M2Plf РгЕ3, E3B. Větev AEľ odpovídá rozpustnosti hydroxidu vápenatého
v různě koncentrovaných roztocích soli 1, věbev EtMi rozpustnosti soli 1 v různě kon­
centrovaných roztocích hydroxidu vápenatého, věbev Í / J M Í odpovídá rozpustnosti
soli 1 v různě koncentrovaných roztocích soli 2, věbev E2M2 odpovídá rozpustnosti soli 2
v roztocích soli 1, větev M2PX rozpustnosti soli 2 v roztocích soli 3, větev P±E3 rozpust­
nosti soli 3 v rozbocích kyseliny jodisté a věbev E3B odpovídá rozpustnosti kyseliny
jodisté v roztocích soli 3.
Bod A zobrazuje rozpustnost hydrxidu vápenatého, bod В rozpusbnosb kyseliny
jodisté, body Elf E2, E3 jsou eutonické body, bod Px je bod peritonický. Body Ml a M2
označují maxima na křivce rozpustnosti (tj. minimální rozpustnost soli 1 a 2). Přímky
spojující tato maxima s počátkem souřadného systému zobrazují stechiometrický poměr
J 2 0 7 : CaO = 1 : 3 , resp. 1 : 2. Bod 0 zobrazuje složení Ca(OH) 2 , bod P složení Ca 3 (J0 5 ) 2 .
. 9 H 2 0 , bod R složení Ca 2 J 2 O f l 9 Я 2 0 , bod Q složení C a ( J 0 4 ) 2 . 6 H 2 0 a bod S složení
H5JOe.
Rozpustnost v trojné soustavě BaO—J 2 0 7 —H 2 0
Nalezené hodnoty rozpustností při 30 °C jsou uvedeny v tab. 3. Průběh křivky roz­
pustnosti je znázorněn na obr. 2. Z průběhu křivky rozpustnosti a z analýz tuhé fáze
je patrno, že ve studované soustavě existují 3 soli: B a 3 ( J 0 5 ) 2 . 2 H 2 0 (sůl 1), B a 2 J 2 O e .
6 H 2 0 (sůl 2) a B a ( J 0 4 ) 2 . 6 H 2 0 (sůl 3). Křivka rozpustnosti se skládá ze sedmi větví:
AE1,E1M1, M^E2,E2M2,
M2PX, РгЕ3,Е3В.
Věbev AEľ odpovídá rozpusbnosbi hydroxidu
245
O solích kyseliny jodisté (VIII)
Tabulka 3
Rozpustnost v trojné soustavě B a O — J 2 0 7 — H 2 0 při 30 °C
Složení fáze
Bod
% BaO
A
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
В
tuhé
kapalné
7,246
2,437
1,814
1,614
1,426
0,038
0,027
0,027
0,100
0,157
0,308
0,308
0,224
0,225
0,263
0,302
0,297
0,470
0,502
0,555
0,656
0,595
0,535
0,501
0,256
0,135
0,002
% J,o 7
0,005
0,009
0,009
0,009
0,011
0,012
0,014
0,063
0,085
0,146
0,163
0,224
0,321
2,32
3,85
4,46
13,88
15,80
18,35
22,58
25,99
30,56
33,29
66,36
68,25
70,18
74,93
%Ba
Sloučenina v tuhé fázi
%o A
_
48,59
47,09
0,100
47,30
12,80
47,20
12,75
neanalyzováno
neanalyzováno
47,21
12,80
46,90
12,90
47,78
12,93
47,56
12,76
47,42
12,80
35,20
14,15
35,10
14,20
35,15
14,35
neanalyzováno
neanalyzováno
neanalyzováno
neanalyzováno
neanalyzováno
34,99
14,10
34,22
14,22
23,80
17,92
23,90
17,98
24,07
17,64
23,90
17,98
0,40
24,20
24,50
—
24,53
Ba(OH) 2 . 8H..0
Ba(OH) 2 . 8HoO
Ba3(J05)2 . 2H20
,,
Ba3(J05)2. 2H20
Ba2J2O0 . 6H20
,,
Ba2J2O0 . 6H20
Ba(J04)2 . 6H20
,,
Ba(J04)2. 6H20
H5J06
„
H5JOe
Vypočter lo pro:
В a(OH) 2 . 8 H 2 0
В a 3 ( J 0 5 ) 2 . 2H 2 (3
В a,J20„ . 6 H 2 0
в^a (0J 0, 4 ) 2 . 6HoO>
в
43,56
47,81
35,19
21,90
—
12,99
14,34
18,51
24,56
barnatého v různě koncentrovaných roztocích soli 1, větev EXMX rozpustnosti soli 1 v roz­
tocích hydroxidu barnatého, větev МгЕ2 rozpustnosti soli 1 v roztocích soli 2, větev
E2M2 odpovídá rozpustnosti soli 2 v roztocích soli 1, větev М2Рг rozpustnosti soli 2
v roztocích soli 3, větev РгЕ3 rozpustnosti soli 3 v roztocích kyseliny jodisté a větev
ЕгВ rozpustnosti kyseliny jodisté v roztocích soli 3. Bod A zobrazuje rozpustnost hydroxidu barnatého, bod В rozpustnost kyseliny jodisté, body Е1,Е2,Ей
jsou body eutonické,
bod Px je bod peritonický. Body M1 a M2 označují maxima na křivce rozpustnosti
(tj. minimální rozpustnost soli 1 a 2). Přímky spojující tato maxima s počátkem souřad­
ného systému zobrazují stechiometrický poměr J 2 0 7 : BaO = 1 : 3 , resp. 1 : 2. Bod O
246
M. Drátovský, Z. Ternbach
во.0
Obr. 2. Rozpustnost
v trojné soustavě
BaO—J207— H20
při 30 °C.
zobrazuje složení B a ( O H ) 2 . 8 H 2 0 , bod P složení B a 3 ( J 0 6 ) 2 . 2 H 2 0 , bod R složení
B a 2 J 2 0 9 . 6 H 2 0 , bod Q složení B a ( J 0 4 ) 2 . 6 H 2 0 a bod S složení H 5 J 0 6 .
Kryštalizační oblasti nejsou v diagramech omezeny přímkami, neboť koncentrace
nejsou naneseny na osách v lineárním, nýbrž odmocninovém měřítku; v takovém případě
přecházejí v křivky všechny přímky, kromě přímek rovnoběžných se souřadnými osami
a přímek procházejících počátkem.
Rentgenometrie
Debye—Scherrerovou práškovou metodou byly pořízeny rentgenogramy sloučenin:
Ca 3 (J0 6 ) 2 9 H 2 0 , C a 2 J 2 0 9
9 H 2 0 , Ca(J0 4 ) 2 6 H 2 0 ;
Ba3(J05)2 . 2H20,
,
B a 2 J 2 0 9 . (>H20,
lil
1
II
.....
1 I
1
1II 1 1 11111 1
1
lilii II II II li 11
F
i l l .1 III III I I I
1 .1.
4
d A 5
Obr. 3. Čárový diagram
rentgenogramů.
Л. Са(ОН) 2 ; В. C a 3 ( J 0 6 ) 2 .
. 9 Н 2 0 ; О. C a 2 J 2 0 9 . 9 Н 2 0 ;
D. Ca(J0 4 ) 2 . 6 Н 2 0 ;
E. H 5 J O e .
Na diagramu nejsou uváděny
čáry o nejslabších
intenzitách.
O solích kyseliny jodisté (VIII)
h lihil i
247
M
í l
II UHM 1 I I 1 1 1 I 1 1 1
IHM 1 1 1 ИИ 1
n
НУ n ii mu n íl
1
Lim Ни in M I
1
A.
2
3
III 11
i i1 1
U
5
äÄ
6
Obr. 4. Čárový diagram rentgenogramů.
Ba(OH) 2 . 8H 2 0; B. Ba 3 (J0 5 ) 2 . 2 H 2 0 ; C. Ba 2 J 2 O f l . 6H 2 0; D. B a ( J 0 4 ) 2 . 6 H 2 0 ;
E. H 5 J O e .
Na diagramu nejsou uváděny čáry o nejslabších intenzitách.
B a ( J 0 4 ) 2 . 6H 2 0; pro snímání bylo použito tuhých fází ze vzorků 7, 11 a 22 soustavy
C a O — J 2 0 7 — H 2 0 a tuhých fází ze vzorků 7, 13 a 23 soustavy B a O — J 2 0 7 — H 2 0 . Kromě
toho byly vyhledány hodnoty mezirovinných vzdáleností d pro kyselinu jodistou [11],
hydroxid vápenatý [12] (str. 481) a hydroxid barnatý [12] (str. 450) a tyto hodnoty
porovnány s hodnotami d příslušných solí (obr. 3 a 4).
Diskuse
Z údajů v literatuře vyplývá, že dosud byly v tuhém stavu připraveny
reakcemi ve vodném prostředí různě hydra to váné jodistany vápenaté typu
C a 2 J 2 0 9 . ?гН 2 0 a různě hydra tované jodistany barnaté typu B a 3 ( J 0 5 ) 2 • ?iH 2 0
a B a 2 J 2 0 9 . тгН 2 0 [13—17].
Námi provedený systematický výzkum jodistanů barnatých metodou roz­
pustnosti při konstantní teplotě 30 °C a metodou rentgenometrickou prokázal,
že kromě jodistanů o atomovém poměru Ba : J = 3 : 2 a 1: 1 je možno ve vod­
ném prostředí připravit ještě jodistan o atomovém poměru Ba : J = 1 : 2, jenž
při teplotě 30 °C má složení B a ( J 0 4 ) 2 . 6 H 2 0 . Průběh křivky rozpustnosti (obr.
2) ukazuje, že jde o sloučeninu inkongruentně rozpustnou, což současně snad
vysvětluje, proč dosud nebyla připravena v tuhém stavu. Z roztoků, které
mají složení odpovídající atomovému poměru B a : J = l : 2 , se při zahušťo­
vání vylučuje sůl o poměru Ba : J = 1 1; pro přípravu soli o poměru
Ba : J = 1: 2 je třeba zahušťovat roztok značně kyselejší.
Obdobný výzkum jodistanů vápenatých prokázal, že kromě jodistanů o ato­
movém poměru C a : J = 1: 1, je možné připravit ještě jodistany o pomě-
248
M. Drátovský, Z. Ternbach
ru Ca : J = 1 : 2 a 3 : 2 , které mají při teplotě 30 °C složení C a ( J 0 4 ) 2 . 6 H 2 0
a C a 3 ( J 0 5 ) 2 . 9 H 2 0 , jodistan C a ( J 0 4 ) 2 . 6 H 2 0 je stejně jako analogická sůl
b a r n a t á ve vodě inkongruentně rozpustný.
Vzhledem k tomu, že nebyla dosud zjišťována s t r u k t u r a studovaných jodist a n ů a způsob vazby vody v nich, formulujeme všechny t y t o látky sumárním
vzorcem, t j . s veškerou vodou vázanou hydraticky.
СОЛИ ЙОДНОЙ КИСЛОТЫ (VIII)
ПЕРИОДАТЫ КАЛЬЦИЯ II БАРИЯ
М. Д р а т о в с к и , 3. Тернба'х
Кафедра неорганической химии Естественного факультета, Карлов университет,
Прага
Чтобы получить представление о периодатах кальция и бария, определялась раство­
римость тройных систем С а О — J 2 0 7 — Н 2 0 и В а О — J 2 0 7 — Н 2 0 при 30°С. Изотермические
тройные диаграммы этих систем были получены так, что на оси прямоугольной системы
координат наносились корви пятой степени концентраций J 2 0 7 и ВаО (или СаО).
Кроме уже описанных в литературе периодатов, были найдены еще три, до сих пор
неизвестные: Ca(J0 4 ) 2 • 6 Н 2 0 , C a 3 ( J 0 5 ) 2 . 9 Н 2 0 и B a ( J 0 4 ) 2 . 6 Н 2 0 . Периодаты типа
M e I I ( J 0 4 ) 2 • aq не были до сих пор обнаружены, вероятно, потому, что эти соединения
инконгруентно растворимый из водных растворов выделяются только при значительном
избытке йодной кислоты в растворе. Если в растворе присутствуют оба компонента
в молярном отношении МеО : J 2 0 7 = 1 1, то при испарении из раствора выделяются
периодаты типа Meí I J 2 O e . aq, а не вещества типа M e I I ( J 0 4 ) 2 . aq. Химическая при­
рода полученных соединений была также подтверждена рентгенографически.
Preložila Т. Dillingerová
ÜBER D I E SALZE DER ÜBER JODSÄURE (VIII)
CALCIUM- UND BARIU MPER JOD ATE
M. D r á t o v s k ý , Z. T e r n b a c h
Lehrstuhl für anorganische Chemie der Naturwissenschaftlichen Fakultät an der
Karlsuniversität, Praha
Es wurde die gegenseitige Löslichkeit einzelner Komponenten in ternären Sj^stemen
CaO—J 2 0 7 —H 2 0 und BaO—J 2 0 7 —H 2 0 bei 30 °C bestimmt. Die isothermischen Zustandsdiagramme dieser Dreistoffsysteme wurden derart dargestellt, dass in rechtwinkligem Koordinatensystem die fünfte Wurzel der Konzentrations werte von J 2 0 7
und BaO (bzw. CaO) aufgetragen wurde. Ausser den in der Literatur schon beschriebenen
Perjodaten konnten drei bisher unbekannte Verbindungen festgestellt werden: Ca(J0 4 ) 2 .
. 6H 2 0, Ca 3 (J0 5 ) 2 . 9H 2 0 und Ba(J0 4 ) 2 . 6H 2 0. Perjodate vom Typus M e n ( J 0 4 ) 2 . aq
konnten bisher wahrscheinlich deshalb nicht nachgewiesen werden, da es sich um inkongruent lösliche Verbindungen handelt, die nur im Falle eines grossen Überschusses an
Überjodsäure aus wässrigen Lösungen abgeschieden werden. Enthält die Lösung beide
O solích kyseliny jodisté (VIII)
249'
Komponenten im Molverhältnis MeO : J 2 0 7 = 1 1, so scheiden sich beim Konzentrieren
der Lösung Perjodate des Typus Mej^JgOg . aq und nicht Verbindungen des Typus
n
M e ( J 0 4 ) 2 . aq ab. Die chemische Individualität der neu beobachteten Verbindungen
wurde röntgenographisch bestätigt.
Preložil M. Liška
LITERATÚRA
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
Drátovský "M., Collection Czech. Chem. Commun. 24, 2340 (1959).
Drátovský M., Turnwald J., Collection Czech. Chem. Commun. 25, 2503 (1960).
Drátovský M., Collection Czech. Chem. Commun. 26, 636 (1961).
Drátovský M., Prejzková J., Collection Czech. Chem. Commun. 28, 1280 (1963).
Drátovský M., Ž. neorg. chim. 8, 1792 (1963).
Drátovský M., Ž. neorg. chim. 8, 2434 (1963).
Drátovský M., Collection Czech. Chem. Commun. (v tisku).
Drátovský M., Collection Czech. Chem. Commun. (v tisku).
Brauer G., Handbuch der präparativen anorganischen Chemie, 254. F . Enke Verlag,.
Stuttgart 1954.
Drátovský M., Ternbach Z., Chem. zvesti 18, 289 (í964).
Prejzková J., Diplomová práce. Katedra anorganické chemie Přírodovědecké fakulty
KU, Praha 1961.
Mirkin A. L, Spravočnik po rentgenostrukturnomu analizu polikristallov, 450, 481.
Fizmatgiz, Moskva 1961.
Rammelsberg C , Chem. Ber. 1, 70 (1868).
Rammelsberg C , J. prakt. Chem. 104, 434 (1868).
Blomstrand C. W., Chem. Ber. 3 (1870).
Partington J . R., Bahl R. K., J. Chem. Soc. 2, 1771 (1934).
Bahl R. K., Lal N., J. Ind. Chem. Soc. 17, 395 (1940).
Do redakcie došlo 26. 11. 1963
Adresa autorov:
BNDr. Milan Drátovský,
C. Sc, Katedra anorganické chemie Prírodovedecké fakulty
KU, Praha, Albertov 2030.
Prom. chemik Zdenko Ternbach,
Výzkumný ústav anorganické chemie, Ústí n. Labem-