Etnis - Storybrooke.cz Once Upon a Time CZ

Once Upon a Time CZ - www.storybrooke.cz
Regina vyšla z Babiččina bystra a hned ji zaplavil chladný jarní vánek. Sešla
schody a přešla terasu se stoly, u kterých už v tuto pozdní dobu nikdo neseděl.
V ulicích Storybrooku se ozývaly vzdálené zvuky veselí.
Přešla několik cest a na další křižovatce zahnula doprava. Náhle se zastavila,
protože před sebou spatřila postavu. Nejdříve si myslela, že je to jenom nějaký
opilec, který se vrací domů z hospody. Při bližším zkoumání si ale všimla, že tu
postavu poznává.
Vysoký, mladý muž okolo třiceti let. Vlasy temně hnědé, po bocích kratší a nahoře střapaté jako ptačí hnízdo. Oči zelené, smutné, ale všímavé. Tvář hranatá a
líbezná, kterou často doprovází šibalský úsměv. Oděný byl do šedé barvy různých odstínů. Jemná tenká halena s dlouhým rukávem přes ni na míru šitá hedvábná vesta a okolo krku omotaný šál.
„ Podívejme se, obluda vylezla ze svého doupěte.“
„Co po mně chceš, Regino?“ Odpověděl kloboučník.
„Co ten tón, Jeffersone? Takhle se zdraví stará přítelkyně?“
„ Přítelkyní bych tě mohl sotva nazvat. Ale stará se k tobě hodí.“
Starostka se pousmála a ignorovala kloboučníkův pokus ji naštvat. „Vůbec ses
nezměnil. Stále říkáš to první, co tě napadne. Měl by sis nejdříve rozmyslet, co
řekneš. Co kdybys někoho urazil?“
Kloboučník přistoupil přímo k ní, naklonil se a zašeptal ji do ucha: „No, tak to
mám asi štěstí, že tebe jen tak něco nerozhodí.“ S tím se od ní odtáhl a pokračoval v cestě. Regina si jeho pokusu o ukončení rozhovoru všimla a na chvíli si řekla, že ho nechá jít. Nemohla si však odpustit jednu poznámku.
„Co ta tvoje holka Paige?“
Kloboučník náhle strnul a zatnul pěsti: „Dobře víš, že se jmenuje Grace.“
„Ach ano, zapomněla jsem, že je to pro tebe citlivé téma.“
„Nezapomněla. Chtěla sis do mě jenom rýpnout.“
„Možná. Ale nechme toho. Co bylo, bylo. Teď už to odnesl proud řeky.“
Kloboučník povolil sevření svých pěstí a zničeně řekl: „To není tak jednoduché.
Nevím, co tvoje řeka, ale ta moje mi vzpomínky neodnesla. Zničilas mi moji rodinu, ukradla mi moji dceru a nechala mě v té proklaté říši divů, kde jsem doslova přišel o hlavu.“ Při slově doslova mu přeskočil hlas.
„Ale teď je máš obě zpátky, ne?“ Odmlčela se, ale potom pro jistotu dodala,
kdyby nepochopil, co tím myslela: „Hlavu i dceru.“
Jefferson sklopil zrak a zmučeně zasténal. Regina nikdy nepochopí, čím si kvůli
ní prošel. Nehodlal se s ní usmiřovat. A už vůbec se jí nechtěl nechat urážet.
Rozhodl se, že tento rozhovor může ukončit jedině jedním způsobem.
„Mraveniště.“
Regina se zamračila a nechápavě se zeptala: „Cože?“
Kloboučník se k ní konečně otočil čelem a na tváři měl opět svůj šibalský
úsměv. „Mraveniště,“ řekl klidně.“
„Co to má být?“
„Nevíš, co je to mraveniště?“ Jefferson se přibližoval ke starostce a v očích mu
jiskřilo šílenství. „Knihovna. Měla bys tam někdy zajít. Dozvíš se tam zajímavé
věci. Třeba to, že mi šílený kloboučník neříkají jen tak bezdůvodně. Ale to ty jistě
dávno víš.“
Regina se tvářila zmateně a znechuceně se dívala na šílence přec sebou. „Ale
proč mraveniště?“
Kloboučník se na chvíli zamyslel a potom pokrčil rameny. „Protože stužka.“
Když Regina došla do svého domu, pořád přemýšlela nad rozhovorem, který
ještě před chvílí vedla s Jeffersonem. Potom ale potřásla hlavou, jako by tím ze
sebe mohla setřást tu divnou událost, a rozhodla se, že na to raději zapomene.
Možná, pomyslela si, že se z něj asi opravdu stal šílený kloboučník.