ZŠS 4/2010

ZPRAVODAJ
ŠRÁMKOVY SOBOTKY
ROČNÍK XLVII
4
ČERVENEC - SRPEN 2010
CENA 12 Kč
OHLÉDNUTÍ ZA ŠRÁMKOVOU SOBOTKOU
Mácha – básník. První verše nadpisu zná asi kaţdé
dítě, opakují se pravidelně kaţdý rok v rozhlase, televizi… Kolik lidí ale ví, jak to vlastně bylo dál, pokračuje
idylka navozená prvními verši nejslavnějšího Máchova
díla a moţná nejslavnějšími verši v české poezii vůbec?
Byl pozdní večer – první máj //večerní máj – byl
lásky čas.
A přikazuji ti… a zakazuji ti…a jestli neuposlechneš, v životě už mě neuvidíš…, odejdu od oltáře a
vícekrát už mě neuvidíš…
Představení Já, Holden Divadla Dagmar na 54. Šrámkově Sobotce.
Foto: J. Prokopius
KULTURNÍ A SPOLEČENSKÉ AKCE V SOBOTCE :
21.8.
28.8.
18.9.
18.9.
21.9.
25.9.
náměstí a městský park - 22. SOBOTECKÝ JARMARK A FESTIVAL ŘEMESEL
Humprecht - BAROKNÍ PIKNIK - celodenní taneční veselí, hudba, hry, jídlo
14:00 náměstí - ODHALENÍ PAMĚTNÍ DESKY CHEMIKA BOHUSLAVA RAÝMANA
14:30 sokolovna - ZAHÁJENÍ TANEČNÍCH 2010
19:30 Městské divadlo - LEKCE SMÍCHU A ZPĚVU - hudebně zábavný pořad
10:00 kolbiště - CENA J. TÁBORSKÉHO - závody koňských spřeţení
1
A kolik z těch, kteří ze školy vědí, o čem se v díle píše
doopravdy, to vědí taky přímo z textu Máje? Návštěvníci Šrámkovy Sobotky patří k těm, kteří si mohli tento
úţasný text vychutnat celý – jednou v divadélku Solnice, která při strhujícím záţitku z výkonu Báry Hrzánové
tradičně praskala ve švech. Podruhé zněl Máj jako rozhlasová hra ve Šrámkově domě, hra původně vzniklá
pro divadelní kavárnu Viola – zněl pro pár nadšenců,
kteří si chtěli
text vyslechnout znovu, tentokrát
s hudbou skupiny Skiffle Kontra. Dalším z důvodů malé
účasti na rozhlasové hře – a nejen na této, ale i dalších
zaměřených vesměs na Máchovo dílo – byl určitě i program naplněný tak, ţe všichni museli něco oţelet.
Myšlenka pluralitního programu, z nějţ si kaţdý vybere, má určitě svá pozitiva – je mi však vţdy líto těch,
kteří své vystoupení chystali neméně pečlivě neţ ostatní, ale posluchačská místa zůstanou prázdná, protoţe
předchozí program neskončil včas, přinesl tolik vjemů,
ţe diváci se musejí stavit v cukrárně nebo v Maštali…
Mácha – člověk: Druhý řádek nadpisu vypadá, jako by
ani nemohl být od téhoţ autora. Je moţné, ţe takovéto
dopisy plné panovačné arogance a bezcitných ultimat
psal Mácha dívce, jíţ původně určitě šeptal o lásce, mladičké matce svého syna? A to ještě neměla ani tušení o
tom, co si píše Mácha o jejich intimních chvílích do
svého šifrovaného deníku. Bolestné zklamání zoufalé
Lori ztvárnila v krátkém, ale výmluvném baletním vystoupení Anna Rauschová, účastnice studentské recitační dílny. Tento netradiční prvek osvěţil zahájení
54. Šrámkovy Sobotky i večer dílen při jejím zakončení.
Mácha – čtenář, beroucí do ruky špičková díla evropského romantismu, Mácha – autor, přinášející do malosti českého prostředí evropský rozměr, tak velký, ţe jej
s obtíţemi trávila nejen čtenářská veřejnost, ale i odborná kritika. Mácha – kreslíř a malíř, Mácha – herec, hráč
na kytaru a zpěvák, Mácha – filosof a právník, chodec,
pro nějţ deset kilometrů neznamená nic.
Mácha známý i neznámý – ačkoli se v různých učebnicích a textech vyskytují umělcovy portréty, dodnes
netušíme, jak vlastně ve skutečnosti vypadal. Kratičkých 26 let ţivota zaměstnává vědce a badatele dodnes.
Doktorka Kupcová, která účastníky EXODU v muzeu
v Doksech seznámila i s Máchovými evropskými vzory,
se ve svých tvrzeních o Máchově podobě dostala do
příkrého rozporu s tím, co tvrdil doktor Kovařík ve své
přednášce. Při tom se oba mohou opírat jen o různé hypotézy. Jeho dílo inspiruje dodnes k vytváření umění
dalšího, jedno z nejnovějších, film F. A. Brabce, vyvolává mnoţství rozporuplných reakcí jako Mácha sám.
Autorské čtení Miloslava Topinky seznámilo posluchače se zajímavým, byť v 60. letech nerealizovaným projektem filmu o Máchovi. O věčné inspiraci svědčil
němý film z počátku 20. let 20. století a samozřejmě v
máchovském týdnu nechyběla ani generace májovců se
slavným almanachem.
Mácha, Mácha, Mácha, od jehoţ narození uplyne letos
200 let, inspiroval i přípravný výbor letošní Šrámkovy
Sobotky – a to šťastným způsobem - k tématu Máchovské variace. Mácha sám, jakkoli sloţitá osobnost, není
pro účastníky ŠS osobností s mnoha tajemstvími, pokud
uţ je někdo rozluštil.
Zato variace skýtají nepřeberné mnoţství inspirace.
Inspirace předvídatelné – Máchovy texty se objevily ve
studentských dílnách, v galerii K. Samšiňáka na Šolcově statku proběhla vernisáţ výstavy Máchovské motivy
v drobné grafice. Některé pořady se věnovaly i Máchovým vrstevníkům.
K nejcennějším variacím bych si dovolila zařadit ty,
které nebyly s máchovským tématem spojeny prvoplánově. Mácha přinesl svým čtenářům vţdy silný citový
záţitek – ten přinášely i mnohé pořady. K nejsilnějším
patřily pro mnohé koncerty pěveckého sboru Beseda
z Valašského Meziříčí. Hudba spojená se vzpomínkou
na dlouholetého člena sboru, Juru Demla, který byl i
dlouholetým účastníkem ŠS, vehnala jeho blízkým i
kamarádům slzy do očí.
Podobně jako Mácha přinesl novou představu o chápání role básníka ve společnosti, přinesla Mgr. Sylva
Fischerová, Ph.D. mnohým nový pohled na chápání
tradice básnictví a básnické sebereflexe v různých kulturách světa. Posluchači měli úţasnou příleţitost uvědomit si své znalosti ve zcela nových souvislostech.
Nejen v dobách Máchových, i dnes jsou často jen málo známá a srozumitelná díla současných autorů literatury i výtvarného umění, ačkoli odráţejí dobu, v níţ ţijeme. Dělá nám problém vyčíst z díla informaci i mít z něj
estetický záţitek. V Paříţi jsem viděla pořady, v nichţ
se děti ze školky v galerii prostřednictvím speciálního
programu seznamovaly s obrazem moderního umění.
K obrazu jejich světa prostě moderní umění patří. Kdyţ
nás Kateřina Tošková a Olga Stehlíková seznámily
s experimentální poezií, která u nás vznikala od 60. let
20. stol., rozsypaly se mnohým posluchačům informace
do nespojitých kuliček, které se marně snaţili dostat do
jednoho důlku. Chyba samozřejmě není na straně lektorek – ale ani posluchačů. Umělec s námi prostřednictvím svého díla komunikuje – a komunikovat „cizím
jazykem“ je umění, jemuţ se musíme učit. O tom nás
přesvědčil Ladislav Nebeský svou experimentální poezií
osobně – kdo klíč ke komunikaci našel, byl odměněn
estetickým proţitkem.
Rovněţ výstava soch Petra Kavana na Šolcově statku
prozrazovala, ţe autor překročil hranice a věnuje se ve
svém díle tématům nadčasovým oslovujícím diváky
napříč kulturami. Je zásluhou občanského sdruţení Přátelé Šolcova statku, ţe udrţují nejen budovu, ale i tradice a úroveň, které k festivalu neodmyslitelně patří.
Program letošní ŠS byl tak bohatý, ţe by nebylo moţné a ani účelné dotknout se pořadů všech – neznamená
to, ţe ty, o nichţ jsem se nezmínila, by byly méně kvalitní. Opakovaně jsem vydrţela i na programech začínajících po 22.00 hod. a vnímala kulturní záţitek spolu
s působením hvězdné oblohy nad teplou letní nocí, pohodovou atmosféru společenství lidí nespojitých věkem,
ale společným zájmem a okamţikem proţitku.
Pobyt na „Záhořově loţi“, jak nazvala jedna z účastnic
spartakiádní lehátko nové generace, na němţ ve škole
účastníci nocují, byl krátký, a přesto musel účastníkům
umoţnit načerpat síly do dalšího intenzivního dne.
Za to vše patří dík pořadatelům, organizačnímu výboru, sponzorům, realizačnímu týmu, účinkujícím a všem,
kteří mají na konání festivalu jakýkoli podíl.
Blanka Kotoučová, účastnice EXODu Sobotka
2
OBEC BARÁČNICKÁ
RADNICE INFORMUJE
V uplynulém pololetí roku 2010 baráčníci ze Sobotky
nezaháleli:
10. 3. 2010 – Filmové promítání Agrochovu, a.s. Sobotka
Ten, kdo přijal naše pozvání na středeční podvečer
s promítáním filmů o práci ve zdejším podniku Agrochov, se z obrazové dokumentace dozvěděl o práci zemědělců jak v rostlinné, tak ţivočišné výrobě. Na zvídavé otázky nám odborně a fundovaně odpovídali pan
Jirků a pan Rulc. Před ukončením jsme byli pohoštěni.
Podvečer byl zajímavý a poučný.
28. 4. 2010 – Výjezdní zasedání do Markvartic
Za cíl výjezdního zasedání našich členů byly vybrány
Markvartice. Se zajímavou minulostí této obce nás seznámila tetička vzdělavatelka a svými vzpomínkami
doplnil soused Vejnárek. V příjemném prostředí místní
restaurace jsme ochutnali dobroty zdejší kuchyně.
Všichni jsme byli spokojeni.
29. 4. 2010 – Zdobení májky
Místní hasiči připravili, tetičky ozdobily v předvečer
1. máje vybranou břízku. Vysoká, štíhlá, ověšená různobarevnými fáborky zdobila náměstí.
12. 5. 2010 – Beseda s příslušníky Policie ČR.
Pod heslem „Chránit se a nebát se“ proběhla velmi
zajímavá beseda, obzvláště pro starší obyvatele města.
Příslušníci Policie zodpověděli všechny dotazy konkrétně a zajímavě
22. 5. 2010 – Vítání nových občánků
Na MěÚ bylo přivítáno dvanáct soboteckých občánků. Ve vyřezávané a malované kolébce je pohoupaly a
malým dárečkem obdarovaly tetičky v národních krojích. Velmi vydařené dopoledne.
22. 5. 2010 – Vzpomínka na Semtinskou lípu
MKS Sobotka a Obec baráčnická Sobotka pozvala do
sálu spořitelny v Sobotce občany na vzpomínkový pořad u příleţitosti 10. výročí pádu Semtinské lípy. Tetičky v naţehlených národních krojích byly středem pozornosti přítomných. Vystoupení Bedřicha Ludvíka, reţiséra dokumentárních cyklů, bylo na vysoké úrovní. Recitace básní F. Šrámka, J. Seiferta, J. Jindry a dalších,
v podání recitátorů Evy Kordové a Petra Peška byly
bezchybné a dojímavé. Příjemný byl poslech písní sboru
Stojmír-Bendl. Celým pořadem hudebně provázela paní
Matoušková v doprovodu dcery Aničky. Pořad se velmi
podařil a měl úspěch.
12. 6. 2010 – Celodenní výlet
Tentokrát jsme odjeli naplněným autobusem do kraje
chmele, piva a historie. Návštěva hradu Křivoklát, prohlídka města Rakovníka a posouzení krásy národních
krojů v Kněţevsi byla první částí výletu. Čekaly nás
Lány, pomník T. G. Masaryka a nádherný park. Hodnocení – opět za jedna s hvězdičkou.
16. 6. 2010 – Návštěva penzionu
V nově otevřené společenské místností v Domě s pečovatelskou sluţbou v Sobotce jsme si hezky popovídali při kávě a zákusku. Občerstvení pro nás připravily
pracovnice Charitní pečovatelské sluţby. Všichni jsme
byli spokojeni a rádi si to zopakujeme.
20. 6. 2010 – Převod finančních prostředků
Ve prospěch osob postiţených katastrofálními povod-
zprávy z MěÚ
29. VEŘEJNÉ ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA
V pořadí jiţ 29. veřejné zasedání Zastupitelstva města
Sobotka v tomto volebním období se uskutečnilo v úterý
29. června 2010 za účasti 14 zastupitelů.
Po schválení programu, návrhové komise a zapisovatelky zastupitelé vzali na vědomí informaci z jednání
finančního výboru. Poté schválili rozpočtové opatření
číslo 3/2010, kterým se stávající rozpočet upravuje
v příjmové a výdajové části na 39 390 550 Kč.
V roce 2007 bylo schváleno Programové prohlášení
zastupitelstva pro rozvoj města Sobotka, ve kterém byly
stanoveny hlavní priority. Dvanáct z nich bylo vybráno
pro toto volební období. V současnosti se jeví jako reálný předpoklad čerpání dotací na opravu místních komunikací. Zastupitelé schválili rozšíření programu výstavby města o opravu komunikací v ulicích Březenská,
Fügnerova, Raisova a přístupové cesty k zámku Humprecht.
V říjnu 2005 tehdejší zastupitelstvo schválilo a vydalo
Obecně závaznou vyhlášku číslo 3/2005 o místním poplatku za provozování výherních hracích přístrojů.
V zákoně byla dána moţnost obcím stanovit tyto poplatky v rozmezí 1 – 5 tisíc za tři měsíce. Zastupitelstvo
tehdy schválilo horní hranici poplatku. V letošním roce
byla provedena novela zákona, která umoţňuje nejen
zpoplatnění výherních hracích přístrojů, ale i jiných
technických herních zařízení. Dosud není k dispozici
výklad zákona, ale ten od 16. 6. 2010 platí. Výše zmíněnou obecně závaznou vyhlášku je nutné uvést do souladu s novelou zákona. Zastupitelé proto schválili Obecně závaznou vyhlášku číslo 2/2010 o místním poplatku
za provozování VHP nebo jiných technických zařízení,
kterou se dříve vydaná vyhláška mění a doplňuje.
Zastupitelstvo schválilo Smlouvy o dílo za zpracování
projektové dokumentace oprav ulic Březenská, Fügnerova a Raisova a přístupové cesty k zámku Humprecht.
Projekty je nutné mít připravené, neboť se rýsuje možnost čerpání dotací na opravu komunikací. Rada města
na svém jednání dne 15.6. schválila nejvhodnější nabídku předloženou firmou Libor Klus – projektové a zeměměřičské práce Mladá Boleslav. Projektová dokumentace oprav tří zmíněných ulic bude zhotovena
v celkové ceně 145 000 Kč a přístupové cesty k zámku
Humprecht v ceně 79 500 Kč.
Zastupitelstvo rovněž schválilo Smlouvu o dílo mezi městem Sobotka a společností STAVOKA Kosice
na realizaci zakázky Sobotka - Osek: kanalizace a
čistírna odpadních vod – III. etapa v celkové částce
43 519 986 Kč včetně DPH. Jedná se o pokračování
výstavby kanalizace v úseku Šafranice, Baštecká do
Malého náměstí, ze Šolcovy ulice zpět do Jičínské
k Předměstské, napojení ulice Za školou a dále na křižovatku směrem k „Větráku“.
-MJ3
němi jsme poukázali finanční pomoc ve výši 2 000 Kč.
5. 7. 2010 – Krojované odpoledne na zámku Humprecht.
Kaţdoroční přehlídka národních krojů doplňuje pro
návštěvníky prohlídku zámku. Návštěvníci jsou překvapeni, my jsme sice unavené, ale nesmírně spokojené
z pocitu dobře vykonané ukázky z činnosti baráčníků.
Boţena Švarcová a Květa Paţoutová
LÉTO BUDIŢ BARÁČNÍKY POCHVÁLENO
Několik tropických dnů i nocí v červenci přímo vybízelo k posezení v přírodě. Pozvat si přátele, něco dobrého opéci a zapít to dobrým českým pivem, to bylo splnitelné přání konšelů baráčnické obce Sobotka. A tak po
rychlé domluvě nejuţšího vedení baráčnické obce jsme
svolali sousedy a tetičky na letní grilování. Stejně jako
loni nám vedoucí kulturního střediska Jan Janatka
umoţnil tuto akci pořádat v prostorách zahrady Šrámkova domu a vyuţít zázemí městské knihovny, za coţ mu
moc děkujeme.
Prostor zahrady, umístěný v blízkosti soboteckého
kostela sv. Máří Magdalény, vyzařuje poklidnou aţ romantickou atmosférou dávných časů, starý strom, poskytující blahodárný stín před ţárem slunečních paprsků, vysoké topoly, jejich listí se rozezvučí vţdy,
kdyţ je vítr načechrává. Nejpůsobivější je zahrada v
noci. Zvednete oči k nočnímu nebi, vidíte zářit tisíce a
tísíce hvězd, pak vás oslní osvětlení hodin na věţi a v
devět hodin spustí chrámové zvony své magické bim
bam aţ vás to omámí. Prostě nádhera. Takových míst a
zákoutí má Sobotka několik, stačí se jen dívat a vnímat
všemi smysly.
Pozvání na letní grilování neodmítlo více jak třicet
členů baráčnické obce. Vlivem náhlé změny počasí, kdy
se v sobotu v podvečer nad městem přehnaly černé mraky, ze kterých začalo hustě pršet a oblohu křiţovaly
blesky, jsme museli naše setkání přesunout na druhý
den, ale to nám vůbec nevadilo, kdo přijít chtěl, přišel i
v neděli. Připraveny pro nás byly opečené vuřty s chlebem a hořčicí, kaţdá tetička přinesla nějakou tu dobrotu
chutě sladké, slané nebo kyselé, takţe si kaţdý dal, co
mu přišlo vhod. Točené vychlazené svijanské pivečko
jsme mohli podávat jenom díky našim členům, manţelům Bašovým, kteří vlastní čepovací zařízení. Soused
Baše ochotně se zhostil funkce barmana, pivo od něj
natočené bylo jako křen. O ostatní nápoje se starala
jedna z našich nejmladších členek Marinka. Ta tetičkám
a sousedům nosila kávu, čaj i minerálku. Při grilování to
vypadalo tak, jak by to mělo být i v ţivotě, mladší by
měli poslouţit starším. U baráčníků tomu tak je...
Hodně se povídalo, s chutí se jedlo i pilo. Dobrá nálada a pohoda byla cítit ve vzduchu během celého odpoledne. Proto tato setkání pořádáme, aby nám bylo dobře
s přáteli. Ale co dělat, všechno musí jednou skončit. Jiţ
za šera jsme se loučili a rozcházeli do svých domovů.
Bylo to příjemně strávené odpoledne. Hned jsme si slíbili, ţe si to příští rok zopakujeme a třeba i s muzikou.
Soboťákům přejeme mnoho krásných prázdninových
záţitků. Ať ţije léto!!
OHLASY ÚČASTNÍKŮ 54. ROČNÍKU
FESTIVALU ŠRÁMKOVA SOBOTKA
MÉ OHLÉDNUTÍ ZA LETOŠNÍ
ŠRÁMKOVOU SOBOTKOU
Program loňského festivalu mne příliš neuspokojil,
byl koncipován jiţ pro jinou generaci, ne pro člověka
20. století. Ten letošní se mi velmi líbil, byl koncipován
tak, ţe si (alespoň doufám) v něm našli „své“ všichni
účastníci. My starší rozhodně. Ale píši za sebe, proto se
nemíním zastavovat u všeho, co 54. ŠS přinesla.
Uvítal jsem a s chutí si poslechl přednášky osobností
mi blízkých, prof. Jaroslavy Janáčkové, Petra Kovaříka,
Rudolfa Matyse. S potěšením jsem zaznamenal přítomnost paní Petrušky Šustrové, která se se svými soboteckými dojmy svěřila v pátek 10. července čtenářům Lidových novin.
S velkým povděkem jsem ocenil návštěvu muţského
pěveckého sboru Beseda z Valašského Meziříčí, s nímţ
dlouhou řadu let zpíval a pracoval náš nezapomenutelný
Jura Demel. Oba jejich programy, v kostele i na zahradě
Šrámkova domu, patřily k milým zastavením. Páteční
varhanní koncert v oseckém kostele hudební část letošní
Sobotky příjemně dovršil. Ale u hudby ještě zůstaňme –
jako vskutku geniální označuji pohotový hudební doprovod Jiřího Šlupky Svěráka k prastarému němému filmu
Cikáni (1921). Jiří totiţ ten film viděl prvně současně
s námi, všemi ostatními diváky, při tom jeho klavírní
doprovod plně vystihoval atmosféru jednotlivých scén.
A pak jsem krásně vzpomínal na svou první účast
v Sobotce v roce 1967 při promítání záznamu Komedie
o hvězdě v provedení Recitačního studia Šrámkova domu.
Široká prezentace Máchy a jeho díla (Bára Hrzánová,
Alfred Strejček se Štěpánem Rakem a další) byla důkazem, ţe základní téma letošní Sobotky bylo nosné. Bylo
bohatě naplněno. Odkaz Máchův v roce dvoustého výročí jeho narození souzněl se základním záměrem Šrámkovy Sobotky, festivalu českého jazyka, poezie a uměleckého přednesu.
Aleš Fetters
Za baráčnickou obec Zuzana Hejnová, místorychtářka
4
OS PŠS PŘISPĚLO NĚKOLIKA AKCEMI
K FESTIVALU ŠRÁMKOVA SOBOTKA
s Hanou Kofránkovou. Další událostí byla vernisáţ nové
výstavy ve výstavní síni Galerie Karla Samšiňáka s názvem Máchovské motivy v drobné grafice. Kurátorovi
Ivanu Kozlovi se podařilo shromáţdit slušnou kolekci
exlibris. Autory jsou namátkou Cyril Bouda, Vladimír
Komárek, Karel Svolinský, Pavel Šimon, Josef Kábrt a
další. Pro otevření výstavy zvolili Markéta Potuţáková
a Přemysl Rut Fragmenty KHM, podle svých vlastních
slov analogicky k výstavě. Účinkujícím na vernisáţích
pořádaných občanským sdruţením byl jako poděkování
za vystoupení předán grafický list, který pro OS PŠS
vytvořil malíř Jiří Bouda, jenţ v Šolcově statku
v minulosti jiţ několikrát vystavoval. Výstava Máchovských motivů dokreslující letošní téma šrámkovského
festivalu potrvá do 31. července, kdy ji vystřídá expozice rytin Martina Srba. Výstava soch Petra Kavana zůstane v lapidáriu celou sezonu. Z hojné účasti návštěvníků
i kladných ohlasů z řad diváků lze soudit, ţe akce pořádané OS PŠS a J. Samšiňákem obstály v konkurenci
mnoha vydařených programů letošního festivalu se ctí.
54. Šrámkova Sobotka sice končí, ale členové našeho
občanského sdruţení věří, ţe k té další, která se začne
připravovat jiţ od září tohoto roku, dokáţou přispět alespoň stejným dílem jako letos.
Šolcův statek zalitý sluncem přivítal první hosty.
Součástí letošního programu festivalu se staly i akce
pořádané naším občanským sdruţením Přátelé Šolcova
statku (OS PŠS) a majitelem statku Janem Samšiňákem.
V neděli odpoledne se otevřely dveře lapidária, kde
představil novou kolekci objektů a soch Petr Kavan.
Vernisáţ osobně uvedl Jan Samšiňák, přivítal všechny
zúčastněné a potom uţ následovalo vystoupení Českého
saxofonového kvarteta pod vedením Romana Fojtíčka.
Soubor vystupuje na koncertech v Praze i v jiných místech ČR a spolupracuje se známými umělci. Zazněly
především melodie George Gershwina a Kamila Běhounka. Oţivením festivalu i akcí OS PŠS byla dvě
vystoupení muţského pěveckého sboru Beseda
z Valašského Meziříčí, v jehoţ řadách po desetiletí působil člen spolku Zdělanců a pozdějšího občanského
sdruţení profesor Jiří Demel. Nedělním koncertem
v soboteckém chrámu sv. Máří Magdaleny se nechali
mnozí návštěvníci nalákat i na druhé vystoupení Besedy, jeţ se odehrálo v zahradě Šrámkova domu. Zde valašští zpěváci přednesli úpravy lidových písní pro muţský sbor. Dernisáţí skončila výstava Oldřicha Kulhánka, na níţ vystoupili lektoři recitačních dílen společně
Lenka Rancová, OS PŠS
Na Šolcově statku - Galerii Karla Samšiňáka.
Zleva: Jan Samšiňák, Ivan Kozel, Libor Vacek, Hana Trázníková, Přemysl Rut, Věra Slunéčková a Hana
Kofránková.
Foto: J. Prokopius
5
SETKÁNÍ UČITELEK MATEŘSKÝCH ŠKOL
POTŘETÍ
nové autorky. S sebou do Sobotky přivezly výrobky,
které jsou naplněním tématu příštího ročníku časopisu
PASTELKA, kterým je vesmír. Předváděním komety,
planet, funkčního modelu sopky, rakety, vesmírného
vozítka, kosmické lodi, astronauta, UFO, mimozemšťana nejen dokázaly, ţe téma je uchopitelné i těmi nejmenšími, ale ţe nádherné a oku příjemné výrobky lze
udělat z docela obyčejných a běţně dostupných materiálů jako je papír, plastové lahve, barevné izolepy, vyřazená „cédéčka“ atd.
Neméně zajímavá byla i další vystoupení v první části
prezentace zúčastněných mateřských škol. Písemná dokumentace, fotografie, výrobky, výtvarné práce dětí
spolu s průvodním slovem a ţivou diskusí byly potvrzením toho, ţe o výměnu zkušeností ze „všední práce“
mateřských škol je velký zájem.
Na nedělní odpoledne a podvečer byl plánován společný výlet. Jeho úvodem byla prohlídka zámku Humprecht. Učitelky – účastnice setkání – měly objednanou
„speciální prohlídku“, včetně vstupu na ochoz a „na
půdu“. Poděkování patří PhDr. Faměrové, kastelánce
zámku, a také její dceři za vstřícnost a zejména zajímavý a pěkný výklad.
Pěší výlet, který měl bezprostředně navázat na prohlídku zámku, byl po společné dohodě posunut na čas
po večeři. S ohledem na úmorné vedro to byla rozumná
organizační změna. Vzniklé volno kaţdá z účastnic vyuţila po svém. Někdo zašel na koupaliště, někdo se věnoval „studiu“ vystavených rukodělných výrobků
v mateřské škole a dalších materiálů.
Smyslem pěšího výletu po okruhu Humprecht
(parkoviště) – hotel Ort – Nepřívěc – Hájenka – Stéblovice – Větrák – Sobotka bylo nejen „protaţení kostry“,
ale hlavně praktické ukázky her, které lze vyuţít při
pěších vycházkách s dětmi v MŠ. Z učitelek se staly děti
(nutno říct, ţe zcela bez zábran) a do her se všechny
zapojily opravdu naplno.
Říká se „Do třetice všeho dobrého“, a tak v duchu
tohoto rčení, ale především na základě opravdového
zájmu o účast se uskutečnilo v rámci 54. ročníku festivalu ŠRÁMKOVA SOBOTKA 2010 třetí setkání učitelek
mateřských škol.
Do Sobotky přijely učitelky z různých míst České
republiky. Některé byly tzv. „přespolní“ – třeba z Jičína
nebo z Dolního Bousova, jiné váţily opravdu dalekou
cestu – například aţ z Frýdku Místku, Lubojat u Ostravy
či ze Znojma. Na setkání tak měly zastoupení velké
městské mateřské školy (třeba Liberecká s více jak dvěma stovkami dětí), nebo docela malé obecní (sotva
s pětadvaceti).
Setkání bylo zahájeno v sobotu 3. července
v knihovně F. Šrámka za účasti starosty města pana
Stanislava Tláška, místostarosty města pana Jaroslava
Šolce, vedoucího Městského kulturního střediska pana
Jana Janatky a vedoucí knihovny paní Pavlíny Havlové.
V úvodu byly osobně uvítány a představeny všechny
účastnice setkání, a to nejen slovem, ale také chlebem a
solí, tzv. „poctou“ podanou členkami Vlasteneckodobročinné obce baráčnické Sobotka. Všechny přítomné
svým vystoupením potěšily a pozdravily děti z Mateřské
školy Sobotka, která společně s časopisem PASTELKA
setkání učitelek mateřských škol opět uspořádala.
Po krátkých vystoupeních šéfredaktora časopisu Pastelka, ředitelky Mateřské školy Sobotka Veroniky Macounové, starosty, místostarosty města a vedoucího
Městského kulturního střediska byla otevřena výstava
časopisu PASTELKA. V prostorách knihovny mohou
najít inspiraci pro výtvarné aktivity s dětmi nejen učitelky mateřských škol, školních druţin, prvního stupně
základní školy, ale také tvořiví rodiče, kteří jsou ochotni
věnovat čas svým dětem. Druhá část výstavy – v tzv.
Galerii na schodech – je ve znamení „čtyř ročních dob“
a představuje výtvarné práce dětí z celé republiky.
V nemalém počtu jsou mezi nimi také dětské práce ţáků
mateřských škol soboteckého regionu: z místní mateřské
školy, z Mateřské školy v Libošovicích a Markvarticích.
Obrázky dětí sobotecké „mateřinky“ vyzdobily i výkladní skříně na náměstí: v knihkupectví u pana Tomíčka, v samoobsluze „U Baudisů“ a nově také v trafice M.
Drápalové.
Hlavním dnem setkání bylo pondělí 5. července.
Celý den byl vyhrazen činnosti tvůrčích dílen. Nové
poznatky, náměty a postřehy mohly účastnice setkání
čerpat v hudební dílně, ve výtvarné dílně, v pohybové
dílně a při cvičení s padákem. Dílny byly stejně jako
v loňském roce otevřeny i dalším účastníkům festivalu
(učitelům a studentům), učitelům z regionu, rodičům a
dalším zájemcům. Dílnami jich kromě samotných účastnic setkání prošlo kolem třiceti.
Pro rodiče s dětmi bylo v pondělním dopoledni i odpoledni připraveno kreslení pastelkami s Pastelkou. Pod
širým nebem se u zahrady sobotecké mateřské školy,
v bezprostředním sousedství skákacího pastelkového
hradu, otevřela „minigalerie“. Děti si pod vedením výtvarnic časopisu PASTELKA ak. mal. Dagmar Jeţkové
a Edity Plickové zkoušely dotvářet jimi připravené obrázky. Tvůrčí snaţení pak prokládaly skotačením
v nafukovacím hradu.
Nedělní dopoledne 4. července bylo věnováno první
části prezentace zúčastněných mateřských škol. Byla
to příleţitost povědět něco o své mateřské škole, o tom,
co zajímavého se podařilo s dětmi udělat. Byla to také
příleţitost k otázkám a odpovědím, k výměně zkušeností.
Hned první vystoupení učitelek litoměřické mateřské
školy „Paletka“ všechny přítomné zaujalo. Obě paní
učitelky – Iva Pospíšilová a Irena Rychnovská byly
v Sobotce uţ potřetí. Jsou zdatnými výtvarnicemi a jejich nápady jsou velice inspirativní. Letos se navíc prezentovaly jako novopečené spolupracovnice časopisu
PASTELKA, autorky námětů rukodělných aktivit. I to
je moţný výsledek setkání, ţe časopis objeví a získá
V úterním dopoledni 6. července pokračovala druhou částí prezentace zúčastněných mateřských škol. Tu
doplnilo setkání s redakční radou časopisu PASTELKA.
V úvodu dopoledního programu byly představeny celoroční hry časopisu PASTELKA jako náměty pro tvorbu
6
třídních vzdělávacích programů. Prakticky je doplnila
svou osobní zkušeností pořádající Mateřská škola
v Sobotce, která v tomto školním roce ve třídě předškoláků zorganizovala celoroční hru Plavba za pokladem.
Odpoledne se ještě jednou prezentovala pořádající Mateřská škola Sobotka. Tentokrát návody a výrobou dárkových papírových taštiček pro různé příleţitosti.
Všechny zúčastněné paní učitelky si jejich výrobu
s chutí vyzkoušely.
totiţ s naprostou pravidelností zamilovávala do všech
moţných členů redakce (spíše redakcí) Splav!u, coţ
mne na existenci tohoto věstníku upozornilo více neţ
dostatečně a přimělo mě to se o festival celkově více
zajímat. Šrámkovy Sobotky se samozřejmě účastním
pravidelně jiţ mnoho let, a nesouvisí to pouze
s osobním šarmem jednotlivých „splaváků“. Prošla jsem
dětskými dílnami, a kdyţ uţ jsem si na ně připadala
moc velká – tuším, ţe to bylo právě v kritické době nějakých patnácti let –, přesunula jsem se do knihovny
jako pomocná síla. Zvedlo mi to jednoznačně prestiţ,
protoţe jsem mezi kamarády mohla machrovat klíči od
příslušné místnosti (ano, v Sobotce se skutečně knihovna vešla do jedné jediné místnosti) a všichni mi chtěli
pomáhat rovnat knihy do polic, aby si také na chvíli
připadali důleţitě. Letos bych nejspíš v knihovně seděla
stejně jako v minulých letech schovaná mezi pultem a
kopírkou, ale před pár týdny, a to doslova, tuhle skutečnost změnil jediný telefonát.
3. setkání učitelek mateřských škol bylo ukončeno
ve středu 7. července dopoledne. Účastnice setkání
byly seznámeny s nejbliţšími plány časopisu PASTELKA, s obsahovou přípravou nadcházejících programových ročníků. Aktivně mohly zasáhnout do přípravy
tématu sport (aneb ve zdravém těle zdravý duch), pro
který na místě připravily písemné náměty. Závěr setkání
patřil sdělení dojmů, připomínek a námětů pro další
ročník. Vše lze shrnout do jedné věty: o účast na dalším setkání projevily všechny zúčastněné paní učitelky
velký zájem. A pohled organizátorů? Neudělali jsme si
ostudu, Pastelka byla jako časopis účinně prezentována, získali jsme nové spolupracovnice pro jeho propagaci. Důstojně se prezentovala pořádající Mateřská
škola Sobotka, město Sobotka a samozřejmě také
Šrámkův festival.
„Všichni tě budou milovat,“ řekli, kdyţ mi volali poprvé. „Potřebujeme tě. Jsi místní, sluţebně jedna
z nejstarších. Znáš souvislosti. Budeš mít ze sebe dobrý
pocit.“ Chvíli jsem ze sebe skutečně dobrý pocit měla.
„Všichni tě budou nenávidět,“ řekli po tom, co jsem to
vzala. Zamyslela jsem se. Týden se nevyspím a nic za to
nedostanu. Budu ze sebe muset den co den ţdímat slovní obraty, které se mou hlavou od maturitní slohovky
neprohnaly. Budu muset vysvětlovat veřejnosti, proč si
Miroslav Jalovecký, šéfredaktor časopisu Pastelka
SPLAV!
Sobotecký pravidelný lehce avantgardní
věstník! neboli
SPLAV! je festivalový
deník, který vychází
od roku 1999. Během
dvanácti ročníků se
mnohokrát změnila
redakce, naposledy
letos, kdy se šéfredaktorkou stala Soboťačka Anna Buchalová a jedním z redaktorů další Soboťák
Michal Sedláček. ZŠS
na dalších stranách
otiskuje čtyři články,
které se v letošním
SPLAV!u objevily.
Noční korektury v redakci.
SVIJANY NE!
Foto: J. Prokopius
redaktoři Splav!u opět píší, co se jim zlíbí. Jako
nejmladší členka redakce se nejspíš párkrát pěkně ztrapním. Budu si muset nechat v jednom kuse dobře radit.
Nebudu moct vysedávat neustále na příjemné zahradě
s nakládaným hermelínem a kofolou s rumem. Budu
muset přemýšlet. Budu muset přemýšlet adekvátně své
funkci. Nebudu si moct v klidu vychutnat představení,
aniţ bych se nad ním hlouběji zamyslela a počkala si, co
mi sdělí recenze, kterou následně zkritizuji. Budu se asi
Kdyţ jsem byla v pubertě, Sobotku jsem z duše nesnášela. Přišlo mi, ţe tady prostě chcípnul pes. Co dodat,
puberta je velice rozšířená nemoc, která nás dříve nebo
později postihne téměř beze zbytku všechny. Naštěstí se
ale jedná o nemoc ve většině případů léčitelnou, takţe
ani u mne tato závaţná choroba netrvala věčně, a navíc
dokonce nesla i své ovoce. V kritických letech jsem se
7
muset během sedmi dní konečně naučit pracovat s počítačem. Budu se muset naučit dodrţovat termíny a vyţadovat to od ostatních. Budu se muset naučit chovat reprezentativně. Budu muset mluvit s lidmi a tvářit se u
toho váţně. Dobře, já to beru… ale ty hnusný Svijany
teda pít nebudu!
tvořili většinou návštěvníci postarší. A někteří z nich se
zahájení i přímo účastnili. Kdyţ si totiţ organizátoři
uvědomili, jak to Máchovo výročí letos hezky vyšlo,
(a ţe téma Sobotky je tedy jasné), začali se objevovat
další a další jubilanti. Pravda, všichni jsou mladší neţ
náš slavný rozervanec, kterému by tento rok bylo krásných 200, ale kdyby to zákony fyziky dovolovaly, řekl
bych snad, ţe paní Marie Nýdrová, která zakrátko oslaví
jiţ devadesáté narozeniny, ho ještě předběhne – elánu
má totiţ na rozdávání. A s touto sympatickou postarší
dámou se na jevišti sálu spořitelny objevili i mladší
oslavenci, za všechny připomenu paní učitelku Marii
Sekerovou, sympatickou Leu z Íčka, naši slovutnou
slečnu šéfredaktorku Anču nebo nejčerstvějšího vyznavače jazyka, řeči a literatury Honzu Janatku mladšího.
Musím uznat, ţe mě letos slavnostní zahájení bavilo
asi nejvíce za posledních několik let. Šlupka hrál krásně
jako vţdy a publikum se zapojovalo do programu skrze
vědomostní test, kterým Nekuda s Křikavou prověřili
naše znalosti o KHM. Otázky byly záludné, bez mučení
přiznám, ţe několik z nich mě opravdu zaskočilo
(například jsem vůbec netušil, ţe Máj byl věnován nějakému Hynku Kommovi, pekařovi z Malé Strany, který
byl pokoutní nekrofil). Speciálním překvapením potom
byl menší upgrade sobotecké hymny, který spočíval
v nahrazení textu „Znám já jeden krásný zámek“ Máchovým patetickým předzpěvem Máje, nazvaným
„Čechové jsou národ dobrý“. Šlupkovi patří můj obdiv
za to, ţe na stejný rytmus obou textů přišel. Asi je větší
Soboťák neţ já.
Michal Sedláček
Anna Buchalová
ŠRÁMKOVA SOBOTKA ZAHÁJENA
SNADNO A RYCHLE
Kdyţ něco reţíruje Hana Kofránková, můţeme si být
na 99 % jisti, ţe to bude zajímavé. To znamená hlavně
jedno: určitě se nebudeme nudit. Někdy se pozastavujeme nad podivností, někdy nás bolí bránice od smíchu –
to ostatně záleţí na individuálním vkusu kaţdého z nás
a především potom na těch, kdo se pod její reţijní taktovku odváţně vydají. Při letošním zahájení to byli Tomáš Křikava, jinak také „styčný důstojník“ hudební
dílny studentů, a festivalová stálice René Nekuda (pro
připomenutí: to je ten, co nás loni na závěrečném večeru
dílen tak usilovně přesvědčoval o tom, ţe má měkký pyj
a jiné neřesti). Ač jsem se v prvních chvílích představení poněkud vyděsil, ţe se bude z jejich strany jednat o
rádoby vtipný estrádní projev, jiţ brzy poté mě chmury
opustily – ono to totiţ opravdu vtipné bylo!
Na rozdíl od nedešifrovatelných komiksů, kterými nás
Splav! letos opět zásobuje, byl dokonce humor dvojice
Nekuda-Křikava pochopitelný celému publiku, které
Slavnostního zahájení se mimo jiné zúčastnili i ti, kteří letos slavili kulatá jubilea.
Zleva: Jeník Janatka 0 let, Karolína Plíšková 10 let, Anna Buchalová 20 let, Lea Vejclová 30 let, Aleš Vrzák 40 let, Libor Vacek 50 let, Jiří Deml 60 let, Marie Sekerová 70 let, Jiří Hraše 80 let.
Foto: J. Prokopius
8
MÉ POPRVÉ
dní jsem nikdy nebyl, ale přece trochu je z dřívějších let
znám, navíc jakoţto redaktor jsem nikdy nepůsobil…
Zřejmě rozhodlo, ţe mě zajímalo, co se zde všechno za
ta léta změnilo. Řekl jsem tedy ano.
Po prvních dnech práce v redakci jsem zjistil, ţe tak
úplně jednoduché to nebude. Člověk pracující a zároveň
studující je zvyklý, ţe moc spát nepotřebuje, ale nároky
zde jsou opravdu vysoké. Hledět do textu do pěti hodin
do rána a udrţet při tom pozornost po dni stráveném
festivalovým rejděním odčerpává síly rychlostí přímo
závratnou. Napsat práci za dvě a půl hodiny, kdyţ běţně
je její tvorbou člověk zvyklý strávit půl dne, téţ klidu
nepřidá. A pohled na sazeče, jenţ k smrti vyčerpán,
s krhavýma očima, odchází o půl desáté hodině ranní
konečně ulehnout, aby odpoledne opět vstal a jal se sázeti další číslo, vzbuzuje jen pocit zmaru. Přesto má
práce v redakci své kouzlo. Společné usínání během
korektur, dohady, zda zrovna této větě bude vůbec rozumět, to vše dává účasti na festivalu zcela novou vůni. A
v neposlední řadě – nikdy nebudete mít takový pocit
blízkosti duchu festivalu neţ jako jeho aktivní pozorovatel.
Martin Vlček
Tak dnes přišla řada s úvodníkem na mě. Jako všichni
prvoredaktoři bych tedy měl poznamenati něco o své
první aktivní účasti na festivalu, moţná o setkání se
Sobotkou vůbec. No, nevím. Mé první setkání se Sobotkou proběhlo, kdyţ mi byly dva měsíce. Tehdy jako
malé pachole byl jsem vezen Škodou 105 vstříc dřevěnému srubu, v němţ jsem pak mnoho let trávíval prázdniny, tuhé zimy i parná léta. Ze svých dětských let si na
Sobotku pamatuji jako na to město, kde mají krámky
s jídlem, kdyţ ve spíţi jiţ nic není, na to město, kde
dostanu ţloutou limonádu a zbytek rodiny bude popíjet
to ţlutavé cosi s bílou pěnou, co mi tak strašně páchne.
V pozdějších letech jsem pochytil, ţe v jistých letních
dnech je město plné lidí, kteří hlučí, shlukují se a já moc
nerozumím proč. Nelíbilo se mi to. Byl jsem tiché dítě a
lidi jsem neměl rád.
V mých gymnaziálních letech se mnohé změnilo. Tak
za prvé jsem zjistil, ţe to ţluté cosi mi jiţ chutná. Za
druhé jsem přišel na to, ţe lidé vlastně nejsou tak špatní.
A za třetí, ţe v oněch letních měsících, kdy ve městě je
dost lidí, line se občas z různých míst libá hudba, onde
Téměř plný sál Městského divadla.
je zase slyšet báseň… Zpozorněl jsem. Počal jsem sem
v těchto měsících jezdit častěji, poprvé jsem se účastnil
čilého ruchu soboteckého. Mé poprvé asi tedy vlastně
bylo tehdy.
Pak však přišla vysoká škola, práce, času začalo ubývat, cest do Českého ráje téţ. Aţ letos náhle přišla nabídka, zda bych nechtěl vypomoci v redakci Splav!u.
Zauvaţoval jsem. Pravidelným účastníkem Šrámkových
Foto: J. Prokopius
DEN ČLOVĚKA Z DÍLEN
Mám strach, ţe tenhle článek nebude příliš objektivní,
protoţe mě při rozřazování přidělili do dílny k Liboru
Vackovi, ne ţe bych litovala, ale dílna u Libora prostě
není taková, jako u ostatních lektorů.
9
Můj den začíná o čtvrté ráno, ne ţe bych si snad přivstala, abych si opakovala texty, abych uspěla u pátečního kolečka a byla lepší a lepší, aţ budu nejlepší na celém světě, ale pro mnohé končí sobotkovský den právě
v tuto dobu a posilněni více či méně alkoholickými nápoji, vyzkouší si, co se naučili v hudební dílně, neţ
ulehnou ke spánku.
Další probuzení o osmé, zatím statečně vzdoruji, vstává první spolubydlící. Čtvrt na devět, druhá spolubydlící, přetáhnu přikrývku přes hlavu, ne, tak brzy mě z
postele nikdo nedostane. O půl uţ vstávám sama, rychle
se rozhoduji, ţe sprcha bude zase studená, takţe nemá
cenu se mýt, srabsky to nechám na večer a jenom si
vyčistím zuby, obleču se, ať je horko nebo zima, v
kalhotách je vţdycky prima, ale ty jsem si nevzala, tak
budu zase večer klepat kosu v sukýnce.
KULTURNÍ KALENDÁŘ
Před 300 lety, 8. 8. 1710, zemřel majitel kosteckého
panství, nejvyšší purkrabí Heřman Jakub Černín
z Chudenic. Sobotce věnoval opravenou starou radnici
na náměstí a v roce 1688 zaloţil piaristické gymnázium
v Kosmonosech. 19. 8. 1850 zemřel sobotecký purkmistr, kupec z čp. 6 Josef Hájek. 15. 8. 1870 se v Turnově
narodil historik našeho kraje Josef Vítězslav Šimák.
V roce 1900 se narodili 6. 7. malíř černínského cyklu na
Humprechtě Richard Wiesner, 22. 7. historik a znalec
Černínů Zdeněk Kalista a 28. 7. spisovatel a literární
historik Josef Knap. Na chalupu v Podkosti ráda dojíţděla spisovatelka Vlasta Gregorová-Ječná, narozená
3. 7. 1920. 14. 7. 1920 se narodil nejlepší sobotecký
lehký atlet Přemysl Dolenský. 6. 7. 1930 zemřel sobotecký učitel a přírodovědec František Duchoň. 26. 8. by
bylo osmdesát let ing. Mikanovi Holanovi. 12. 7. 1980
zemřel redaktor znamenité semilské Besedy, obrázkového časopisu Českého ráje Josef V. Kučera. 29. 8. 1990
zemřel samšinský chalupář, spisovatel a výtvarník Zdeněk Adla.
-KB-
Po snídani, kterou taktak stihnu, ale ostatně nejsem
sama, vyráţím jako poctivá studentka na přednášku,
abych své vyučující okouzlila příští rok nově nabytými
vědomostmi. Trochu si uţiji se staršími dámami, které
mi materiály, které jsou rozesílány, nepodávají, a pak
argumentují tím, ţe „my mladí si to všechno stáhneme
na tom internetu“.
Po přednášce jdu na dílnu, náš vedoucí tam sedí uţ od
konce snídaně, jsem asi třetí na řadě, čekám, aţ na mě
dojde, naštěstí jsem si s sebou vzala dobré kníţky, tak
mám co dělat, v druţině je fajn matrace, tak se tam válím, jen občas zalituji, kdyţ je nějaký zajímavý program, ale co kdyby mě někdo předběhl?
Cha, uţ nastala moje slavná hodinka. Moje recitace za
moc nestojí, nepřijela jsem sem ale s tím, ţe ze mě bude
mistr. Je ale fakt, ţe kdyţ moje doba skončí, býváme
oba tak unavení, ţe si Libor musí zajít na cigáro a já na
nějaký zákusek, jeden z obvyklých šesti denně, protoţe
místní šlehačka z cukrárny nemá chybu!
KRAJANSKÉ HROBY
Dnešní naše zastávka na praţském Vyšehradě má
opět jubilejní příčinu. Naším cílem je moderní místo
posledního odpočinku příslušníků starého soboteckého
rodu Egerových. Jeho nejznámějším příslušníkem byl
asi ing. Karel Eger (30. 8. 1860 Sobotka – 21. 7. 1930
Praha). Jeho otec Karel Eger (zemřel 1917) provozoval
v Sobotce na náměstí v domě čp. 216 hospodu, kde se
mj. také hrávalo před 1. světovou válkou loutkové divadlo. Mladý Karel vystudoval reálku v Liberci a v Jičíně
a chemii na Vysoké škole technické v Praze (1881). Pak
pracoval v několika cukrovarech (Poděbrady, Doksany,
Dolní Bousov; řediteloval v Úţicích a v Mnichově Hradišti). Jako ředitel mnichovohradišťského cukrovaru a
velkostatku se stal úspěšným podnikatelem a provozoval několik továren v Mladé Boleslavi (pekárna, barvírna a tiskárna hedvábí, mlýn). Působil i ve vedení řady
potravinářských společností (Středočeský cukrovarnický spolek, Česká akciová mlékárna). Za své zásluhy
získal rytířský kříţ Františka Josefa I. Byl i literárně
činný, vydal několik odborných prací věnovaných cukrovarnictví a podnikání. Přispíval také do Věstníku soboteckého.
Manţelka Zdenka (29. 10. 1878 – 18. 2. 1940) byla
dcerou mladoboleslavského poslance JUDr. Josefa Slavíka. Krátce působila jako operní pěvkyně.
Z jejich dětí vynikl syn ing. Josef Eger (20. 6. 1900
Úţice – 8. 1. 1983 New York). Po vzoru otce vystudoval rovněţ reálku (Praha, Mladá Boleslav) a chemii na
Vysoké škole technické v Praze (1922, doktorát 1926).
Po smrti matky a bratra Karla (14. 1. 1884 - 13. 5. 1939)
převzal rodinné podniky v Mladé Boleslavi. Po jejich
znárodnění roku 1948 emigroval a potom působil
v chemických podnikách v Německu, ve Francii a
v USA.
Syn dr. ing. Jaroslav Eger (25. 11. 1902 – 28. 2. 1954)
byl ředitelem papírny v Podolí u Bělé a v Hněvousicích
Po zákusku buď stihnu ještě v jedenáct nějaký program, nebo se to protáhlo a já jdu na oběd, asi se odsud
vrátím jako puclík. Po obědě buď nějaké divadlo, autorské čtení, koupání, kdyţ je vedro, nebo, a to asi nejčastěji, čekání na emoční vypětí v dílně. Libor zkouší do
mého textu vloţit moje vlastní pocity, já se snaţím, ale
vzpomínat na mého milovaného, který je touhle dobou
asi 400 kilometrů daleko, je drásání rány solí. K večeru
zajdu na autorské čtení nebo poslech rozhlasové hry,
dneska jsem vynechala, protoţe hodina a půl mi připadá
opravdu hodně, Kubovi, který hry pouští, nezávidím,
protoţe mně ten vizuální podnět vyloţeně chybí.
Večer divadlo, pak nějaký koncert, od piva, které popíjíme ve Šrámkově zahradě, se postupně přesuneme k
vínečku na koupališti. Povídání je dlouhé, ale po půlnoci končí, uţ nám prsty zkřehly trochu moc a uţ se to
nedá vydrţet.
Tentokrát se sprcha nedá odkládat, klepu se jak ratlík,
protoţe mám dojem, ţe ty povídačky o tom, ţe tu občas
bývá i velmi vlaţná voda, jsou pohádky pro malé děti.
Vyčistím si zuby, vpadnu do postele, abych se zahřála,
mejkap vzorně recykluji, je to ten samý uţ od pondělka.
Dobrou noc!
Věra Olšanská, studentka PF MU Brno
10
u Mnichova Hradiště.
Dcera Zdenka (20. 5. 1899 – 17. 4. 1967) byla provdaná od roku 1919 za ing. Vojtěcha Puce. V roce 1916
vydala pod pseudonymem Zdenka E. Budovcová básnickou sbírku Prvosenky.
-KB-
Hrob rodiny Egerových.
slav, kterou tolik miloval. Psal o její minulosti, zkoumal
nejstarší dějiny města a okolí, přednášel zde. A Boleslav
mu jeho přízeň opětovala a opětuje. Muzeum Mladoboleslavska ve spolupráci s Národním muzeem a Archeologickým ústavem AV ČR uspořádalo k Turkovu jubileu reprezentativní výstavu (5. června – 3. října 2010
v mladoboleslavském hradě) a zorganizovalo 17. června
2010 v sále Kulturního střediska Svět odbornou konferenci Rudolf Turek a archeologie Pojizeří. Zúčastnili se
jí mj. členové Turkovy rodiny, univ. prof. Jiří Sláma,
senátor Jaromír Jermář a několik desítek zájemců z celé
republiky.
Po skončení odborného programu navštívili přítomní
hrob Turkovy rodiny na místním hřbitově, kde krátce
pohovořili prof. Jiří Sláma a za Pekařovu společnost
Českého ráje Karol Bílek. Z této řeči vyjímáme:
„Pamatuji se, že jednou došlo k nezapomenutelné
situaci. Bylo to, tuším, při oslavě jeho sedmdesátin či
pětasedmdesátin v Kulturním domě v Mladé Boleslavi.
Pronášely se projevy, děti z hudební školy předvedly své
umění, pan doktor poděkoval a dostal při tom otázku,
čím se udržuje v tak výborné pracovní kondici. Jeho
odpověď zněla, že mu pomáhají tři faktory: krásné rodinné zázemí, láska k hudbě a víra v Pána Boha. Následoval ohromný potlesk, ale zároveň bylo vidět tuze rozpačitou reakci, ba zděšení ve tvářích oficiálních představitelů strany a města v předních řadách publika.
Myslím, že se k potlesku nepřipojili...
Dovolte mi ještě osobní vzpomínku na setkání s panem
doktorem. Bylo to někdy v polovině 50. let, kdy jsem
jako dospívající kluk, ale velký sobotecký lokálpatriot
prováděl na Humprechtě. V té době jsem již znal jeho
článek o pravěku Sobotecka ze sborníku Sobotka 14981948 a byl jsem moc šťastný, když nás přítel dr. Samšiňák seznámil. Pak jsme se občas vídali, když pan doktor
Turek zavítal do Sobotky, kde měl dobré přátele
z gymnaziálních studií, zvláště hoteliéra Ladislava
Hortlíka z Bůrovny. Rád také vídal o rok starší kolegyni
z gymnázia Drahušku, mou matku.
Občas jsme se vídali i v Praze, korespondovali jsme,
ochotně mi napsal několik článků do Zpravodaje Šrámkovy Sobotky, do Listů starohradské kroniky a do sborníčku Sobotka 1988, ochotně přijel přednášet do Sobotky i na Staré Hrady. Já zase rád čítal jeho studie a knihy. Mám je většinou od něho podepsané. Škoda, že nedošlo k zakoupení chalupy v Sobotce, jak rodina zamýšlela.
Jednou koncem 80. let jsme se náhodou setkali
v tramvaji při mé pracovní cestě do Prahy. To už mu
přibyla po překonání úrazu do ruky hůl, ale jinak byl
stále stejný: usměvavý, hovorný, s encyklopedickými
znalostmi a úžasnou pamětí. Hodně radosti nám přineslo v roce 1990 obnovení Pekařovy společnosti Českého
ráje, na jejíž ustavující valné hromadě přednášel o profesoru Josefu Pekařovi a kdy byl zvolen jejím prvním
čestným členem. A pak už jen rozloučení ve strašnickém
krematoriu v listopadu roku 1991.
Vzpomínám na pana doktora Rudolfa Turka často – a
jsem rád, že je nás stále ještě hodně, kdo jsme ho měli
rádi a moc jsme si ho vážili. Dnešní den to potvrdil.“
Foto: H. Kábová
ARCHEOLOG RUDOLF TUREK
Český ráj má štěstí, ţe je
rodištěm nejen mnoha významných historiků, ale i archeologů. Dva z těch nejznámějších mají letos kulatá výročí: univ. prof. Jan Filip
z Chocnějovic, mj. autor knihy Dějinné počátky Českého
ráje (1947), se narodil 25.
prosince 1900 a mladoboleslavský rodák dr. Rudolf Turek by se letos doţil rovné
stovky.
Dr. Rudolf Turek (20. 6.
1910 – 13. 11. 1991) patří dodnes k respektovaným
znalcům nejstarších dějin našeho kraje. Od mládí se
podílel na vykopávkách v okolí Mladé Boleslavi, brzy
po nástupu do Národního muzea se věnoval výzkumu
Prachovských skal. Výsledky shrnul v knize Prachovské
skály na úsvitě dějin (1946). Kopal i mohyly u Nadslavi
a hradiště v Kalu u Hořic. Hlavní, dalo by se říci celoţivotní zájem věnoval období vzniku českého státu a bojům Přemyslovců se Slavníkovci. Prokopal slavníkovskou Libici a napsal řadu odborných knih, snad nejznámější jsou Čechy na úsvitě dějin (1963), Čechy v raném
středověku (1982) a Počátky české vzdělanosti (1988).
Počet jeho přednášek, článků a výstav jde do stovek.
Byl téţ výborným znalcem české numismatiky a onomastiky a dlouholetým starostou Společnosti přátel staroţitností českých. Z mnoha zahraničních ocenění si
nejvíce váţil Herderovy ceny.
Jsem opravdu rád, ţe se na doktora Turka nezapomíná. Nezapomínají nejen jeho ţáci a pokračovatelé, jeho
přátelé, ale podstatné je, ţe nezapomíná ani Mladá Bole-
Karol Bílek
11
nášeli, kteří přinášeli sílu a kouzlo své osobnosti. Prof.
Černý významnou osobností vskutku byl. Působil jako
proděkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy ve
dnech sebeupálení a pohřbu Jana Palacha v roce 1969,
zastupoval v té době nepřítomného děkana, a tak
v období tzv. normalizace nesl „cejch“ člověka nepříliš
ţádoucího. Pro odborné i lidské kvality byl zvolen prvním děkanem své domovské fakulty po listopadu 1989.
Jméno Františka Černého zůstává zapsáno především
v české divadelní historii. Zanechává po sobě obrovské
dílo – od recenzí a článků přes skripta a další výukové
nebo přehledové texty po objemné, úctyhodné svazky;
jeho bibliografie obsahuje na tisíc poloţek. Věnoval se
celé šíři tématu – reţii, herectví a divadelním souborům,
dramatu, divadelním domům, divadelní kritice a kultuře,
metodologii oboru... Jako autor i hlavní redaktor se podílel na základním díle, čtyřsvazkových Dějinách českého divadla (1968–1983), participoval na monografii
Divadlo v Kotcích (1992), na reprezentační publikaci
Sto let Národního divadla (1983) i na Slovníku umělců
divadel Vlasteneckého, Stavovského, Prozatímního a
Národního (1988), dále napsal řadu samostatných prací,
první o Haně Kvapilové (první vydání 1960), další o
Františku Smolíkovi (první vydání 1983), významné
jsou jeho Kapitoly z dějin českého divadla (2000). Mnohé publikace – vzpomínky, výbory textů aj. připravil
k vydání a zpracoval jako editor nebo opatřil úvody či
doslovy. Uměl se přenést i k jiným ţánrům, jak o tom
svědčí jeho dobově novátorské Putování se starými pohlednicemi z Hradce Králové do hor (1988), vydané
v královéhradeckém Kruhu.
Na seznámení s prof. Černým v soboteckém městském archivu v době, kdy byl ještě umístěn v přízemí
soboteckého děkanství, vzpomíná Karol Bílek. Pan profesor tehdy přijel shánět ilustrační materiál pro Dějiny
českého divadla. Nadšeně hleděl na fotografii Mánesova
návrhu stropu soboteckého divadelního sálu či na subskripční listinu příspěvků na obnovu poţárem zničeného
Národního divadla s podpisem Františka V. Jeřábka a
dalších Soboťáků, kterou zařadil do třetího dílu publikace. Černý věnoval pozornost dějinám činoherního divadla v našem kraji, mj. uvítal expozici Muzea českého
amatérského divadla v Miletíně v roce 2006, při jehoţ
zrodu byl váţeným rádcem. Vyuţil i materiály o ochotnickém divadle v Dětenicích od Jana Voláka. Sobotku
měl rád. Důvodem bylo ţivotní zkušeností dané pochopení pro kulturní aktivity na malém městě, které
v našem případě sledoval i prostřednictvím Zpravodaje
Šrámkovy Sobotky. A nejen sledoval, také jim pomáhal.
Jeho jméno najdeme mezi autory soboteckého časopisu
např. v letech 1973 (článek k padesátinám literárního
historika a editora Šrámkova díla Mojmíra Otruby),
1978 (edice nakladatelské vzpomínky na F. Šrámka),
2003 (pozdrav k jubileu Aleše Fetterse)…
Vzpomeňme i jeho přednášky o Františku Věnceslavu Jeřábkovi ke stému výročí úmrtí, kterou pronesl
26. března 1993 v zaplněné sobotecké knihovně. Odměnou mu bylo přivítání na palubě autobusu, který ho
s manţelkou do Sobotky přiváţel, po přednášce posezení v přátelském kruhu, organizované knihovnicí Alenou
Pospíšilovu, a výlet na proslulé pracoviště literárního
archivu Památníku národního písemnictví ve Starých
DVACET LET OBNOVENÉ PEKAŘOVY
SPOLEČNOSTI ČESKÉHO RÁJE
V letošním roce vzpomíná Pekařova společnost Českého ráje 20. výročí svého obnovení. Původní Společnost pro povznesení Českého ráje vznikla v okruhu přátel maloskalského básníka Vincence Jana Matiny roku
1936 a po roce přijala do svého názvu jméno zemřelého
českého historika. Činnost nuceně ukončila počátkem
50. let minulého století.
Hned po listopadu 1989 jsme začali uvaţovat o jejím
obnovení. Došlo k němu po úspěšném setkání zájemců
ve Starých Hradech a po několika schůzkách přípravné
skupiny a vypracování stanov v říjnu 1990 na ustavující
valné hromadě v Turnově. Prvním předsedou se stal
RNDr. Karel Samšiňák.
Dnes má PSČR za sebou dvacet roků činnosti. Sdruţuje asi stovku milovníků Českého ráje z řad historiků,
muzejníků, archivářů a dalších zájemců z celé republiky
i ze zahraničí. Jsou všech věkových skupin, od studentů
po důchodce. Náplní činnosti jsou přednášky, putování
po památkách, publikační činnost atd. Podařilo se např.
odhalit několik pamětních desek zaslouţilým rodákům
oblasti, vrátit Pekařovo jméno do názvu gymnázia v
Mladé Boleslavi, spolu s praţským Sdruţením historiků
pořádat soutěţ o nejlepší historickou publikaci pro
mladé autory, soutěţe pro kronikáře, pro školy apod.
Trvalou hodnotu má pořádání vědeckých konferencí
věnovaných významným osobnostem a událostem Českého ráje, z nichţ vycházejí cenné sborníky. Hlavní
tiskovou tribunou PSČR je sborník Z Českého ráje a
Podkrkonoší.
20. výročí obnovení činnosti vzpomněla PSČR
v sobotu 26. června 2010. Členové i hosté se sešli na
zámku Hrubý Rohozec. V kapli se zúčastnili koncertu
manţelů Lédlových a vyslechli slavnostní projevy
k výročí PSČR. Jednání pozdravili i starostka Turnova
PhDr. Hana Maierová, zástupce České archivní společnosti Mgr. Pavel Pilz a místopředseda Asociace muzeí a
galerií ČR PhDr. Luděk Beneš. Pak si přítomní prohlédli za vedení kastelána Jiřího Holuba nově instalované
prostory zámku a odjeli na jenišovický hřbitov k hrobu
prof. Josefa Pekaře, kde promluvil prof. Zdeněk Beneš a
historikův synovec ing. Josef Pekař. Po zastávce u Pekařů v Daliměřicích následovala kulturní část vydařeného
setkání na Dlaskově statku v Dolánkách u Turnova.
Karol Bílek, předseda PSČR
ZA PROFESOREM
FRANTIŠKEM ČERNÝM
(21. 2. 1926 v Jaroměři – 12. 6. 2010 v Praze)
V pondělí 21. června jsme se v obřadní síni praţského
strašnického krematoria rozloučili s teatrologem, univerzitním profesorem PhDr. Františkem Černým, DrSc.
Vynikající divadelní historik znal kulturní tradici Sobotky, především tu část, která se vztahuje k ochotnickému
divadlu. Patřil mezi ty, kteří tu pobývali, bádali a před12
Hradech k Bílkovým, uskutečněný následující den.
Moţná tehdy vznikla fotografie, na níţ kráčí
s manţelkou po zasněţeném nádvoří. Ve starohradském
archivu se příleţitostně rád zastavoval. Upravený text
přednášky vydal, se sobě vlastní ochotou, vlídností a
bez nároku na honorář, jako druhý svazek Knihovničky
Českého ráje pod názvem Dramatik František V. Jeřábek (1993), sobotecká autogramiáda se uskutečnila
10. prosince.
V Černého pracích se pochopitelně setkáváme vedle
Jeřábka i se jmény dalších soboteckých rodáků, Turnovského nebo Šrámka. Jak to bývá, k Sobotce ho zčásti
přitáhl právě Šrámek. Jemu věnoval soustavnou pozornost; účastnil se vydávání jeho díla a Šrámkův dům rád
navštěvoval. Milka Hrdličková-Šrámková ho v závěti
uvedla jako odborného literárního poradce nerealizované správní rady, která měla v Sobotce pečovat o Šrámkův odkaz. Do desátého svazku Spisů Fráni Šrámka
(Červen a jiná dramata, 1959) napsal zásadní studii
Šrámkův jevištní svět. Samozřejmě jsme se s ním setkávali na Šrámkových Sobotkách, úvod projevu při zahájení 34. ročníku festivalu, nazvaný Šrámkova Sobotka
dnes (ZŠS, 1990, č. 3), pojal osobněji a vzpomněl mj.
svých návštěv města od doby středoškolských studií,
své přednášky Šrámek a divadlo na prvním ročníku festivalu v roce 1957 nebo na rok 1983, kdy tématem festivalu byla Česká jevištní řeč a on přednesl příspěvek
Divadlo ve sluţbách českého jazyka, a styků s manţeli
Hejnovými. Dále vlídnými slovy ocenil význam Šrámkovy Sobotky, „shromáţdění k oslavě jazyka“, kde se
udrţoval „relikt slavných českých kantorských tradic“, a
za to, ţe „to byla shromáţdění nesená humanitními a
kulturními snahami“. Profesor Černý patřil i k lektorům
festivalové literární soutěţe.
Jeho zájem o Šrámka se snoubil se zájmem o bratry
Čapky a jejich svět. Profesor František Černý patřil
k zakládajícím členům Společnosti bratří Čapků, řadu
let byl jejím předsedou, jednou z jeho zásadních prací je
kniha Premiéry bratří Čapků (2000) o dramatickém díle
obou bratrů. Napsal ochotně předmluvu k dalšímu svazku sobotecké knihovničky, Fettersově práci Přátelé Karel Čapek a Fráňa Šrámek (2002). Sobotečtí přispěli na
praţský pomník bratří Čapků, který byl s vynaloţením
nemalého Černého úsilí postaven v roce 1995. S Alešem
Fettersem a Janem Bílkem se přátelsky setkal v roce
2001 v průběhu konference o Čapkových pátečnících…
Měl radost z vydání necenzurované verze Kubkovy
vzpomínky na návštěvu pátečníků u prezidenta Masaryka (ZŠS 2002).
Ve svých pracích i v ţivotě se rád vracel do svého
kraje. V několika kníţkách oslavil rodnou Jaroměř i její
divadlo – Divadelní ţivot v Jaroměři 1819–1918 (2003),
vzpomínkami Ve městě u tří řek (2005). Ty ohlašoval
jiţ v roce 2000, kdy se vyjadřoval ke Šrámkově Sobotce
konané pod heslem Slovo a paměť (ZŠS 2001). Dalším
kouskem Černého vzpomínek jsou tituly Za divadlem
starým a novým (2005) a Divadlo v bariérách normalizace 1968–1989 (2008). Posledním jeho kniţně vydaným dílem jsou vzpomínky Normalizace na praţské
filozofické fakultě 1968–1989 (2009). František Černý
se totiţ nevyhýbal nikdy ani takovýmto tématům, po
celý svůj velmi aktivní ţivot patřil k lidem, kteří nesli
v sobě a kolem sebe šířili masarykovské demokratické
ideály. I díky tomu zůstane v paměti těch, kdo se s ním
v ţivotě sešli. V dopise Janu Bílkovi z března 2010 uvedl: „snad mi vyjde kniha Toulky po světě, napsaná uţ
v půli devadesátých let, v níţ bude, jako první obrázek –
Semtinská lípa“.
Pane profesore, děkujeme!
Jan Bílek - Karol Bílek - Aleš Fetters
DO SOBOTECKÉ KNIHOVNIČKY
A TI DALŠÍ …
Přátelé Šolcova statku, jinak také „Spolek zdělanců“, se poctivě snaţí udrţet tradice a kontinuitu společenství, které se tam uţ desítky let schází, zejména při
Šrámkových Sobotkách. Svědčí o tom i letos vydaná
publikace medailonků, nazvaná „a ti další…“
Proč „další“, co letošnímu svazku předcházelo?
Úvodem můţeme připomenout studii Jiřího Demela o
osobnosti a díle malíře Zdeňka Mlčocha (2002; vydal
Klub přátel města Sobotky a přátel Zdeňka Mlčocha).
Na začátku „edice“ byl Zpěvník třiceti nejmilejších
písní Spolku „Zdělanců“ při Šolcově statku v Sobotce
(2003), „věčný“ kalendář Od Sobotky do Sobotky
(2004, pod kaţdým „měsíčním“ obrázkem příslušný
počet čísel bez označení nedělí). Následoval Almanach
Vzpomínky a vyznání Spolku Zdělanců (2006). – A pak
přišla na řadu trojice „medailonů“ – broţurek věnovaných osobnostem, které společenství vytvářely: Karel
Samšiňák (2007), Jaroslav Šimůnek (2008) a Jiří Demel (2009).
Letošní publikace je věnována pěti dalším, kteří uţ
odešli do nenávratna: Anince Kafkové, Vladimíru Komárkovi, Františku Malému, Zdeňku Mlčochovi a
Sergeji Roulovi. Všichni se tak či onak nesmazatelně
zapsali mezi přátele a obdivovatele Šolcova statku a
Šrámkových Sobotek, všichni, kaţdý po svém přispěli
k oblibě soboteckých setkání. V kaţdém z pěti medailonků najdeme vedle vzpomínek a ocenění jejich přínosu i stručné údaje ţivotopisné a základní data. Tak jako
všechny předchozí publikace této edice nechybí fotografie a reprodukce grafických listů tvůrců se Sobotkou
spjatých.
Zájemci mohou publikace získat nejen o festivalových dnech, ale i při vernisáţích a dalších akcích
v Šolcově statku.
Aleš Fetters
CO JE TŘEBA ŘÍCI LIDEM
Z vernisáţe výstavy na Šolcově statku
Vlídný první srpnový den přivítal na zahradě Šolcova
statku v Sobotce asi padesátku návštěvníků. Ten den se
v Galerii Karla Samšiňáka konala vernisáţ nové výstavy: Martin Srb – Rytina. Kurátor výstavy Ivan Kozel
přivítal přítomné a předal slovo panu Karlu Macháčkovi, který pohovořil o autorovi i jeho díle. Martin Srb se
narodil 29. 9. 1954 v Praze. Zprvu pracoval jako rytecmedailér, později se ve Státní tiskárně cenin začal zabývat studiem bankovkové grafiky. V oboru se vzdělával
13
pod vedením akademických malířů Karla Šafáře
a Ladislava Karouška. V roce 1984 započala i jeho spolupráce s prof. Josefem Lieslerem. Koncem osmdesátých let začal tvořit první známky, do současné doby
vzniklo jeho rukama na sto těchto malých uměleckých
výtvorů. V poutavém vyprávění se posluchači dozvěděli
mnoho zajímavostí o tom, jak vůbec poštovní známka
vzniká a jak úzká spolupráce musí být mezi autorem
návrhu a rytcem. Předvedená výstava pak předkládá
průřez celou tvorbou Martina Srba od kreseb, grafik
a grafických přepisů návrhů poštovních známek aţ po
grafické zpracování cenných listin. Je i zachycením
výsledku dlouhodobé spolupráce s Adolfem Absolonem
a manţeli Knotkovými. Autor tak zpracovává bohatství
námětů – jak přírodních, tak městských scenérií, historických událostí, postav, portréty osobností atd. Instalace výstavy v prostorách starého roubeného domu působí
velice hezky a získala si uznání návštěvníků i některých
vzácných hostí, mezi nimiţ nechyběl ani Dr. Absolon,
nebo nestor českých rytců pan Bedřich Housa.
Krásný dojem z vernisáţe umocnilo i vystoupení
pana Alfreda Strejčka, v jehoţ podání posluchači vyslechli velmi současně znějící úvahy Chalíla Dţibrána,
Tomáše Bati a Antoina de Saint-Exupéryho, které je
moţno shrnout pod název úvahy posledně jmenovaného
– Co je třeba říci lidem.
Momentka ze závodů.
Foto: L. Janatková
blondýnky. V této soutěži zvítězil opět Jan Chýle, tentokrát v sedle Giny H, druhá k radosti publika byla
domácí Veronika Havířova - Twist Runner a jelikož
jela za blondýnky, získala tak zlatou medaili a první
„blonďatý“ mistrovský titul. Druhé místo a tedy stříbro
získala stejně jako před týdnem na Mistrovství České
republiky Lenka Matunová - Pepíček (JK Hlaváč) a
Lenka vybojovala i bronz v sedle druhého koně Star
Boy. Pro úplnost třetí v otevřené soutěži skončila M.
Kvapilová s Lyrou (TJ Hřebčín Kubišta).
K soutěţi L* Cena Města Sobotky nastoupilo 23 dvojic, kdy osm z nich absolvovalo parkur čistě. Jan Chýle
potvrdil, ţe se mu pod Humprechtem opravdu daří,
ostatně tomu tak bylo i v otevřené soutěţi, kdy obsadil
se svými koňmi první a třetí místo. Vrcholem dne byl
Memoriál Vladimíra Havránka - Parkur S* s účastí 11
dvojic. I zde zopakoval Jan Chýle výkon z předchozí
soutěţe a první i třetí místo bylo opět jeho. Stříbro vybojoval tentokrát Vladimír Kukla s Jinou (JK VIA Lysá
nad Labem).
Soutěţilo se od 9 do 19.30 hodin. Pro diváky byla
připravena tombola se stovkou hodnotných cen. 13 cen
zůstalo na neprodaných losech a byly tak převedeny
jako ceny pro jezdce na neděli. Výjimku tvořila ţivá
krůta, která byla vydraţena v draţbě.
Samotné kolbiště s výhledem na zámek Humprecht
patří, jak s hrdostí uvádí tajemnice tohoto závodu Alena
Brixí, k nejkrásnějším jezdeckým plochám v České republice. Toto místo zde bylo zvoleno jiţ před 30 lety,
kdy původně patřilo zemědělskému druţstvu Sobotka.
Vyuţívané bylo od roku 1974. V roce 1991 zde však
došlo k vynucené „pauze" na dlouhých deset let, kdy
koně i část pozemků byly navráceny restituentům. Zlom
k lepšímu nastal aţ v roce 2001, kdy parta nadšenců
znovu ustavila v Sobotce jezdecký klub, a tak navázala
na úspěšnou tradici minulých let, kdy se věnuje nejen
parkuru, ale i s velkým úspěchem získává ocenění v
Výstavy v prostorách Šolcova statku uţ po desítky let
říkají uspěchanému světu cosi o potřebách zastavení se s
krásným uměním. Návštěvníci mohou výstavu vidět aţ
do 20. 8. 2010.
Alena Ryšanová, OS PŠS
JEZDECKÝ KLUB SOBOTKA
SOBOTKA NAVÁZALA
NA ÚSPĚŠNOU TRADICI
Kolbiště pod zámkem Humprechtem v Sobotce se
stalo v minulých dnech 24. - 25. července místem setkání milovníků ušlechtilých koní. Tamní jezdecký klub
zde uţ uspořádal VIII. ročník Memoriálu Vladimíra
Havránka.
Přestože sobotní počasí, zejména v ranních hodinách,
vypadalo velice nepříjemně, nakonec se přece jen
umoudřilo a uskutečnilo se 176 startů. Letošní program
byl obohacený o Mistrovství začínajících jezdců a Mistrovství blondýnek. Soutěž vzorně zaštítila firma
A&Lexxride z Turnova, která věnovala soutěžícím
věcné ceny v hodnotě 27 000 korun. První cena bylo
sedlo, dále uzdečka, deka, dvě sady transportních
chráničů. Pro první tři byly připraveny medaile a pro
vítěze i nádherný pohár.
Druhou novinkou letošního ročníku bylo I. Mistrovství blondýnek. Zde soutěžící nemusely měnit
natrvalo barvu svých vlasů, ba dokonce ani pohlaví.
Vše záleželo na jejich fantazii, jak splnit kritéria a mezi
blondýnky se tak zařadit. V této soutěži nastoupilo
celkem 44 dvojic, z nichž 21 se hodnotilo jako
14
Stanislav Tlášek, starosta města, Josef Táborský, náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje
a Jaroslav Šolc, místostarosta města Sobotka.
Foto: O. Houška
PROHLÁŠENÍ JEZDECKÉHO KLUBU
KE ZNEČIŠŤOVÁNÍ MĚSTA
Kolbiště pod Humprechtem.
V souvislosti s mnoţícími se stíţnostmi občanů města,
které nám v polovině června tohoto roku tlumočil ing.
Šourek vydává JK Sobotka toto prohlášení.
Všichni členové JK a majitelé koní ustájených v JK
jsou poučeni a podepsali protokol, ve kterém se zavazují
uklidit po svém koni trus ve městě. Zde však musíme
poţádat občany o jistou míru trpělivosti, neboť není v
silách jezdce či vodiče, aby toto učinil okamţitě. V první řadě musí totiţ zajistit bezpečnost sobě, všem účastníkům silničního provozu a v neposlední řadě zvířeti.
Tudíţ musí nejprve zvíře odvést do stáje a následně se
vrátit uklidit „nadělení“, které jeho kůň spáchal.
Toto prodlení můţe být do 3 hodin, ale po tomto časovém úseku by opravdu hromádka koblih měla zmizet.
Zde však ještě nutno podotknout, ţe ne všichni koně,
kteří projdou Sobotkou, jsou vedeni v JK Sobotka, tudíţ
za ně nemůţeme zodpovídat. Ţádáme proto občany o
spolupráci. Pokud vyfotí jezdce na koni či s koněm,
který v uvedeném časovém horizontu neuklidil znečištěné místo, prosíme, aby foto s uvedením místa a data a
času zaslal na Městský úřad, který s příslušnou osobou
zahájí přestupkové řízení, a můţe mu být udělena pokuta za znečišťování veřejných ploch.
Rozhodně se k tomuto problému neobracíme zády,
neboť víme, ţe se skutečně občas vyskytne.
Na druhou stranu, pokud jsme za toto souzeni, my
odsuzujeme jednání některých jiných občanů.
Třeba jednání „ zodpovědného“ skoro jistě Soboťáka,
který do kontejneru ve sběrném dvoře odloţil zmrzačenou kočičí mámu a její tři koťata, o něţ se děvčata ze
stáje postarala. Prosíme Vás, neodkládejte do stáje pod
Humprechtem své kočky. Stáj není útulek, její finanční
moţnosti jsou značně omezené a opravdu není v silách
osazenstva stáje se o všechny kočičí nešťastníky postarat.
Apelujeme tak na všechny majitele koček, kteří nechtějí řešit problémy s nechtěnými koťaty. Pokud nechcete přidělávat starosti sobě, nám a hlavně zvířatům,
buďte zodpovědní a dejte své kočky kastrovat. Děkujeme.
Za JK Sobotka Alena Brixí
Foto: L. Janatková
soutěţi v jednospřeţí. V roce 2009 zde získali titul vicemistra ČR v jednospřeţní soutěţi a je zde i vítězka oblastního přeboru Českého ráje v juniorech.
I v letošním roce, jak Alena Brixí prozradila, mají
dobře „rozjetou" soutěţ pro vozataje i pro samotné
jezdce.
V letošním 8. ročníku bylo přihlášeno 176 koní. Zajímavostí je, ţe zde absolutně převládají ţeny - jezdkyně.
Mezi početnými diváky Memoriálu Vl. Havránka byl
také ing. Josef Táborský, náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje. „Se zájmem už řadu let sleduji
výkony tohoto jezdeckého klubu,“ řekl. „Oceňuji jejich
výsledky, zvlášť, když vidím v jakých podmínkách se tyto
úspěchy rodí. Je to především dáno jejich usilovnou
denodenní prací, kdy o koně je třeba se starat, pečovat,
dávat jim kvalitní krmiva. A kůň, stejný přítel člověka
jako pes, mu to vrací v krásném vztahu, který mnohdy
trvá dlouhá léta. Proto, jako kraj, podporujeme i přes
stávající hospodářskou krizi tyto aktivity v kultuře i
sportu.“
„Nu, a my v Sobotce“ - dodávají shodně starosta
města Stanislav Tlášek a místostarosta Jaroslav Šolc,
„máme zájem, aby naše město, známé lidovou architekturou, ležící v blízkosti hradu Kost, hradu Trosky i zámku Humprecht, se neustále měnilo k lepšímu, bylo místem vhodným k návštěvě i dlouhodobějšímu pobytu našich i zahraničních turistů. Historické město Sobotka i s
vynikajícím jménem našeho jezdeckého klubu si to věru
zaslouží.“
Oldřich Houška
15
a
r
v Sobotce. S příchodem jara a pěknějšího počasí se však
vrátila do Lavic. Jen pomoc dětí bývá uţ teď nezbytná.
Paní Jirků během vyprávění své děti chválila, jak se o ni
starají a děti (dcera), která byla přítomna, zase vyjadřovala poděkování mamince za vychování. Příjemné je, ţe
děkování bylo vzájemné.
Skromná a starostlivá je paní Jindřiška Zahradníková ze Sobotky. Své 85. narozeniny oslavila 15. 7. a k
oslavě měla hned dvojí důvod, narozeniny i jmeniny má
vţdy ve stejném dnu. Paní Zahradníková je vyučená
švadlena a svoji aktivní pracovní činnost v této profesi
zakončila v provozovně Rozvoj Nová Paka – pobočka
Sobotka. S manţelem, uznávaným soboteckým cukrářem, na jehoţ známé japonky a další výborné dobroty
vzpomínají mnozí obyvatelé města i blízkého okolí,
vychovala dva syny. Paní Zahradníková je velkou soboteckou patriotkou, tady se narodila, tady pracovala a
tady také proţívá i celý svůj dosavadní ţivot. I přes některé zdravotní problémy, které patří k věku, se velmi
snaţí, aby se o sebe postarala sama.
Týţ den, také 15. července, se narodila v Libošovicích
v roce 1930 paní Věra Zimanová ze Sobotky. Osmdesátiletá jubilantka vypadá na svůj věk velmi dobře. Bez
váţnějších zdravotních problémů zvládá domácnost i
péči o manţela. Na paní Zimanovou si určitě starší sobotečtí občané vzpomenou jako na prodavačku v textilu
(dnešní drogerie TETA), tam strávila nejdelší část své
aktivní pracovní činnosti. Povídání s jubilantkou bylo o
všem, co ţivot dal i vzal. Zimanovi vzpomínali na dovolené i na slovenskou část příbuzných, jen při vzpomínce
na jediného syna, který zemřel na následky dopravní
nehody, to bylo smutné. Snad jen to, ţe synovy děti na
babičku a dědu v Sobotce nezapomínají, jim je útěchou.
27. 7. 1930 se narodil pan František Keller z Čálovic,
rodák z obce Bechov. Vyučený holič ve své profesi
mnoho nepůsobil, snad jen zpočátku, potom soukromé
ţivnosti zanikly a on přešel na docela jinou činnost.
Podstatnou část aktivního pracovního ţivota strávil potom ve Škodovce v Mladé Boleslavi jako dělník a později i mistr. Po odchodu do důchodu pracoval s dalšími
dvěma partnery při různých drobnějších stavebních
opravách. V současné době jej trochu trápí bolestivé
klouby. V září by se měl těchto problémů zbavit příslušnou operací. S manţelkou vychovali syna a dceru, s níţ
a její rodinou dnes ţijí v rodinném domku. Nemovitost
podléhá stále nějakým úpravám a vylepšováním, takţe
je pořád o čem přemýšlet a co dělat.
Paní Miloslava Drholcová ze Sobotky své 80. narozeniny oslavila jiţ 1. dubna, ale protoţe v té době pobývala u dcery v Praze, uskutečnilo se gratulování aţ nyní.
Povídání o rodině i o Sobotce bylo příjemné, i kdyţ
dávno po narozeninách. Paní Drholcová vzpomínala, jak
se vyučila prodavačkou. Zpočátku působila v malé prodejně ve svém rodišti, v nedalekých Libošovicích. Potom pracovala v Dolním Bousově a při cestě vlakem do
zaměstnání se poznala se svým budoucím manţelem,
který v té době pracoval jako prodavač v Mladé Boleslavi. Později, uţ jako manţelé, prodávali společně.
Kratší období působili také v závodě Fruta Sobotka na
úseku odbytu hotových výrobků, jinak vţdy v prodejnách potravin. Vychovali jednu dceru, která dnes ţije v
Praze a má také jednu dceru. Vnučka paní Drholcové je
SPOLEČENSKÁ OZNÁMENÍ
JUBILEA
občanů, kteří oslavili 80, 85, 90 a více let a mají trvalý
pobyt v Sobotce a připojených obcích a kteří vyjádřili
písemný souhlas se zveřejněním svého ţivotního jubilea
ve Zpravodaji Šrámkovy Sobotky.
18. června se v roce 1930 v obci Zajakury narodil pan
Oldřich Knob, který jiţ dlouhá léta bydlí s manţelkou
v panelovém domě v Sobotce. Z nejvyššího patra má
sice krásný výhled, ale jak sám říká, někdy je těch schodů nahoru příliš. Pan Knob po základní škole pomáhal
rodičům s prací doma, po absolování vojenské sluţby
pracoval nějaký čas v Markvarticích ve zdejší strojní
traktorové stanici. Nejdelší úsek, vlastně téměř celou
aktivní pracovní činnost, však působil v závodě ŠKODA v Mladé Boleslavi. S manţelkou měli dvě děti, syna
a dceru. A dnes, pokud zdravíčko slouţí, rádi tráví se
ţenou volné chvíle na chalupě v Zajakurech.
Jiţ pětaosmdesáté narozeniny oslavila 26. června paní
Ludmila Luštická ze Sobotky. Dalo by se říci přímo ze
soboteckého náměstí. Všechny byty, kde zakotvila se
svým muţem a později uţ sama, byly vţdy právě v této
lokalitě. Paní Luštická se vyučila švadlenou. Při vyprávění vzpomínala zejména na své mládí, většinou to byly
hezké vzpomínky, třeba jak chodili tancovat, jak se
všichni bavili dohromady a tak... S manţelem vychovali
tři děti – syna a dvě dcery – dvojčata. Nyní paní Luštickou jiţ nějaký čas trápí nohy. Vyjít na náměstí, jak byla
dříve zvyklá, se uţ dnes neodvaţuje. Děti, které se o ni
opravdu pečlivě starají, nabízí pomoc, ale babička se
prostě obává, ţe by mohla znovu upadnout, a tak k výhledu ven stačí většinou jenom okno. I tak je jí kaţdý
kontakt s okolím milý.
V měsíci červenci bylo jubilantů opravdu hodně. Hned
z kraje měsíce oslavila osmdesátiny paní Božena Hanušová ze Sobotky. Narodila se 5. 7. 1930 v Bystřici na
Libáňsku. Do Sobotky přišla se svým manţelem Františkem Hanušem, pozdějším vedoucím výroby v závodě
Fruta. Společně vychovali syna a dceru. Paní Hanušová
se v mládí vyučila švadlenou a šití ji i provázelo po celý
aktivní ţivot. Sobotečtí si ji budou určitě pamatovat také
jako dlouholetou členku Baráčnické obce. V kroji absolvovala nejednu slavnost a kroj umí nosit opravdu se vší
parádou. Paní Hanušová také obětavě pomáhá v místní
charitě. Ráda se účastnila i středečních vycházek do
okolí, které zde byly v nedávné době velmi populární.
Patří k ní také víra, moţná víra s velkým písmenem na
začátku. Právě ta ji v ţivotě několikrát velmi pomohla,
zejména, kdyţ její blízcí odcházeli z tohoto světa a ona
se musela s jejich ztrátou vyrovnat.
10. 7. 1930 se narodila další oslavenkyně, osmdesátiletá paní Marie Jirků z Lavic, rozená Kverková z Leštiny. Jako dvacetiletá se přivdala do hospodářství svého
manţela, s nímţ potom strávila 51 let společného ţivota.
Z manţelství vzešly dvě děti, syn a dcera. Paní Jirků
pracovala celý ţivot v zemědělství. Práce v této činnosti
nebyla nikdy moc lehká a zpravidla zanechává k stáru
trvalé následky. Nejinak to je i u paní Jirků, také ji trápí
velké bolesti kloubů. Letošní zimu uţ trávila u své dcery
16
gymnazistka. Jako studentka třetího ročníku zpracovávala seminární práci o Šrámkovi, jeho ţivotě a díle a
také samozřejmě o Sobotce. Mile působilo, ţe právě byť
uţ Praţačka, má tak hezký vztah k našemu městu.
pořadů (Praha 2008). Bylo by pěkné, kdyby tento uznávaný tvůrce slovesných pořadů mohl shromáţdit své
články a sestavit a vydat z nich publikaci, nad níţ by
posluchači a čtenáři lépe ocenili i jiné stránky jeho mnohotvárné osobnosti a tvorby a jeho velký přínos pro bádání dějin a dalšího rozvoje rozhlasu, tohoto dost tradičního, spolehlivého a zároveň i moderního masmédia.
Věřím, ţe by ta kniha měla úspěch.
Vyuţívám moţnost mu poděkovat za přátelství a spolehlivost, za čas, který mi věnuje v Praze a v Sobotce,
za materiály, které potřebuji k práci a které nestačím
sehnat v Čechách. Obstaral pro mne hodně knih (jednu z
dávno půjčených – antologii Česká básnická moderna –
jsem mu doposud dluţna). Občas mi něco zašle do
Moskvy z vlastní iniciativy – vţdycky intuitivně vybírá
to, co je uţitečné pro mou vědeckou práci. Takto jsem
od něho dostala surrealistickou sbírku Ani labuť, ani
luna, pak Máchův Deník z roku 1835, který jsem později přeloţila, a hodně jiných pěkných věcí. Vţdycky vloţí
do obálky s dopisem nějaký výstřiţek z novin nebo časopisu. Kdybych byla dost houţevnatá a trpělivá, mohla
bych z toho udělat výstřiţkový archiv podobný tomu,
který je jiţ uloţen
v Památníku národního
písemnictví na Strahově.
Mimo jiných talentů má
vzácnou vlohu starat se o
lidí, pronikat do jejich
zájmů. Byl oddaným přítelem a kolegou Dany
Musilové, spolupracovníkem Jiřiny Hůrkové, oběma hodně pomáhal a zůstává věrným i jejich památce.
Jiří Hraše
Na závěr svého pozdravu bych chtěla vzpomenout na naše procházky večerní
podzimní a zimní sychravou Prahou, kterou mám ráda,
protoţe je podobna té ze Schikanederových obrazů:
tytéţ barvy, tatáţ atmosféra... Začínáme Pohořelcem,
náměstím mého bohemistického mládí stráveného ve
Strahovském klášteře, kde tehdy sídlil Ústav pro českou
a světovou literaturu. Z Pohořelce jdeme k Hradu a nad
malostranské střechy, pak ke sv. Mikuláši a odtud přes
Karlův most a Staroměstské náměstí k Prašné bráně a na
Náměstí republiky, kde se naše cesty rozcházejí. Kulminací těchto procházek je horký čaj ve starobylé čajovně,
někdejším krámku, v Nerudově ulici. Jsem vděčna panu
magistrovi i za nedělní denní toulky Prahou, moc poučné, při nichţ dostávám informace o všem, co mě upoutává a kdy ţádná má turistická otázka nezůstává bez
odpovědi. Občas se potkáme s pejskem na vodítku.
S kaţdým se pan Hraše zastaví, ke kaţdému promluví.
Naštěstí jich není v Praze moc. Já a majitel psa poslušně
čekáme, aţ můj solidní společník s pejskem domluví...
Jubilantům zdraví, radost a pohodu, které není nikdy
dost přeje za všechny
Jaroslava Vraná
K VÝZNAMNÉMU JUBILEU REŽISÉRA
JIŘÍHO HRAŠEHO
Děkuji Zpravodaji Šrámkovy Sobotky za možnost
přidat svůj pozdrav k těm, které jubilant již dostal a
ještě dostane od svých kolegů, přátel, známých a
neznámých ctitelů jako režisér, literát, badatel dějin
českého rozhlasového vysílání, pedagog a věrný
šrámkovec, jehož mnohaletá účast v soboteckých
ročních festivalech české kultury bezesporu příspívala k
jejich úspěchu a popularitě. Jeho jméno je zárukou kvality každé tvůrčí akce, které se účastní.
Ode dne našeho seznámení uplynulo hodně let. Pamatuji si to letní odpoledne, kdy jsem prvně přijela na
pozvání paní profesorky Marie Hejnové do Sobotky se
svou debutní přednáškou. Sotva jsem s kufrem překročila práh “domu na náměstí”, objevil se přede mnou hezký mladý muţ a mlčky odnesl zavazadlo do pokojíčku,
kde jsem byla ubytována. Bylo v tom přírozeném muţském gestu něco symbolického – pohotovost pomáhat
lidem, kterou pan Hraše projevoval a projevuje i v jiných, méně banálních situacích. Uplynulo několik
Šrámkovych Sobotek, neţ se mi dostalo práva a štěstí
pokládat pana Hrašeho za svého dobrého kamaráda,
vtipného společníka a moudrého kolegu. Seznámila nás
Sobotka a spřátelily nejen městečko v Českém ráji, ale i
Praha a Moskva.
Nejsem sice stálou posluchačkou Českého rozhlasu
(mám moţnost sledovat jeho pořady pouze během
svých českých pobytů, je-li v mém pokoji rádio), přesto
mu drţím palce, jako drţím palce jeho věrnému rytíři –
magistru, spíše Mistru Jiřímu Hrašemu. Moc si
u jubilanta cením nejen jeho reţisérské činnosti, pečlivého pěstování vysoké kvality mluveného projevu a
uměleckého přednesu, nýbrţ i jeho bádání o nejrůznějších problémech spojených s jeho koníčkem a povoláním.
Myslím, ţe jeho studie o vzájemných vztazich vynikajících představitelů české a světové kulturní elity – Karla Čapka, F. X. Šaldy, T. G. Masaryka – s Českým rozhlasem třicátých let minulého století mají průkopnický
význam. Působí dojmem, jako by je psal zkušený vědecký pracovnik, navíc obdařený spisovatelským talentem.
Ne nadarmo Hrašeho článek Karel Čapek a rozvoj českého rozhlasu, přeloţený do ruštiny a uveřejněný
v časopise Slavjanověděnije, upoutal pozornost moskevských odborníků, historiků ruského rozhlasu. Ne nadarmo je kapitola Profesionalizace vysílání 1930–1938,
kterou J. Hraše napsal pro knihu Od mikrofonu
k posluchačům: z osmi desetiletí Českého rozhlasu
(Praha 2003), pokládána českou kritikou za nejlepší. Ne
nadarmo je Jiří Hraše zařazen do výborné publikace 99
Milý Jiří, přeji Ti do dalšího desetiletí ţivota hodně
zdraví, pracovního elánu, úspěchů, tisíce kilometrů toulek a procházek Prahou a jinými městy a vesnicemi. Jsi
báječným člověkem a mnoho lidí v Čechách a
v zahraničí Tě má rádo…
Ludmila Budagova, Moskva 27. 5. – 16. 7. 2010
17
OPUSTILI NÁS NAVŢDY
Výuka bude probíhat v sobotecké sokolovně
pod vedením tanečních mistrů pana Petra Mertlíka
a paní Jaroslavy Mertlíkové. K tanci hraje skupina
Allegro.
Pořadatel: Městské kulturní středisko Sobotka,
další informace na www.sobotka.cz nebo na tel.
493 571 587.
červen
Dne 2. června zemřel ve věku 67 let pan Vladimír
Konečný z Libuně, rodák ze Sobotky. Dne 3. června
zemřel v požehnaném věku 87 let pan František Čuban
z Malechovic. Dne 8. června zemřela ve věku 84 let
paní Blažena Podzimková, rozená Bláhová ze Sobotky.
Dne 8. června zemřela ve věku nedožitých 96 let paní
Růžena Drbohlavová, rozená Tůmová z Rovně. Dne
15. června zemřela ve věku 88 let paní Anna Vlková,
rozená Brunclíková z Libošovic.
VOLBY 2010
Volby do zastupitelstev měst a obcí
proběhnou 15. a 16. října 2010.
červenec
Dne 9. července zemřel ve věku nedožitých 63 let pan
Josef Hanuš ze Sobotky. Dne 15. července zemřela ve
věku 64 let paní Hana Medová, rozená Mládková ze
Sobotky. Dne 17. července zemřel ve věku 80 let pan
Josef Jenček z Plhova. Dne 20. července zemřela ve
věku nedožitých 88 let paní Zdeňka Kozáková, rozená
Balcarová z Lovče. Dne 27. července zemřel ve věku
71 let pan Josef Drbohlav z Nepřívěce.
FOTOGRAFIE Z 54. ŠRÁMKOVY SOBOTKY
VZPOMÍNKA
Dne 9. září 2010 uplyne 15 let od úmrtí paní Hany
Tláškové rozené Novákové ze Sobotky.
S láskou vzpomínají a za tichou vzpomínku děkují
manţel Standa, synové Josef, Jirka a dcery Jana a Ivka
s rodinami.
Babičko, vzpomínáme.
Tvá vnoučata Markétka, Michalka a Adam
TANEČNÍ 2010
Termíny lekcí:
18. 09. základní lekce 14.30 - 17.30
Bára Hrzánová a skupina Condurango.
25. 09. základní lekce 14.30 - 17.30
Foto J. Prokopius
02. 10. základní lekce 14.30 - 17.30
09. 10. základní lekce 14.30 - 17.30
16. 10. základní lekce 14.30 - 17.30
23. 10. prodloužená
20.00 - 24.00
30. 10. základní lekce 14.30 - 17.30
06. 11. základní lekce 14.30 - 17.30
13. 11. prodloužená
20.00 - 24.00
20. 11. základní lekce 14.30 - 17.30
28. 11. nácvičná lekce 14.30 - 17.30
03. 12. věneček
20.00 - 01.00
Představení Přemysla Ruta Sen.
Foto J. Prokopius
18
CUKRÁRNA STÁZA
VÁS ZVE NA KONCERT SKUPINY
MACKIE MESSER BAND
NEDĚLE 22. 8. OD 14:00
NA NÁMĚSTÍ PŘED CUKRÁRNOU
Zpravodaj Šrámkovy Sobotky vydává
MĚSTSKÉ KULTURNÍ STŘEDISKO SOBOTKA
nám. Míru 3, 507 43 Sobotka, tel. 493 571 618
e-mail: [email protected], www.sobotka.cz
Odpovědný redaktor: Jan Janatka
Redakční rada: K. Bílek, P. Havlová,
M. Jalovecký, M. Sekerová, L. Vejclová
Grafická úprava: Jan Janatka
Tiskne RK TISK, Hradecká 1130, Jičín, 493 546 911
Podávání nov. zásilek povoleno ČP, s.p. - OZ V. Čechy
č.j. P/2 -1440 / 98 ze dne 3. 3. 1998
ISSN 12 12 - 7906 MK ČR E 11 563
Uzávěrka dalšího čísla 30. 9. 2010
19
20