Islamizace

Komentáře

Transkript

Islamizace
Všechno je jinak (2) – islamizace
Korán, verš meče: „ …zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte
proti nim všemožné nástrahy…“. Pokud by chtěli muslimové koexistovat s nemuslimy, museli by důvěryhodně
odvrhnout svůj konečný cíl ovládnout celý svět a odvrhnout agresivní džihád s genocidou. Než tak učiní, neměla by se na islám vztahovat ochrana jako na náboženství podle "Deklarace" a islám by měl být posuzován podle
„Úmluvy o genocidě“ stejně, jako např. nacismus.
Část (1) je věnována především pseudohumanismu a jeho devastujícímu vlivu na schopnost společnosti ubránit
svoji existenci. Jako aktuální nebezpečí zániku naší civilizace je označena islamizace, které je věnována tato část.
Podrobnosti čtenář najde na webu www.urgent21.cz s knihou „Civilizace na rozcestí“, a v četných odkazech na použité prameny.
Problém islamizace existuje přinejmenším od útěku Mohameda z Mekky do Medíny v roce 622 n. l. O historii šíření islámu existuje množství pramenů. Je mimo možnosti tohoto článku podat alespoň jejich reprezentativní přehled
či výběr. Proto se zaměříme jen na některé podstatné rysy. Nikdo nemůže popřít, že současné podmínky pro šíření
islámu jsou mimořádně dobré. Těm jsou úměrné i úspěchy muslimů a předpovědi budoucího vývoje. Ty jsou takové,
že mezi lidmi znalými situace je čím dál méně těch, kteří věří, že se svět a především naše civilizace, islamizaci ubrání. Kniha na uvedeném webu je jedna z mála snažících se o optimismus, který je však založen jen na naději, že se
podaří zmobilizovat širokou veřejnost, která je dnes naprosto dezinformovaná a netečná k blížící se katastrofě. Jedině
spontánní veřejné mínění a odhodlání bránit naši civilizaci by mohlo přimět vládnoucí garnitury, aby opustily své
ideologické chiméry a začaly se účinně bránit. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že se to podaří. Proto by se kniha měla
jmenovat spíše „Civilizace nad propastí“. Ale bylo by to zbytečné. Kdyby se naší civilizaci nepodařilo zachránit, tato
kniha by stejně byla napsána zbytečně. Nebylo by co zachraňovat ani zlepšovat.
Strategie a taktika muslimů a džihádu
Konečným strategickým cílem muslimů je podřízení všech zemí a všech obyvatel Země islámskému právu šaría.
Toto je pevně zakotveno v Koránu. Povinnost každého boje schopného muslima bojovat za tento cíl formou džihádu
je pevně zakotvena v islámském právu šaría. Podle Koránu má v tomto boji každý nemuslim jen tyto možnosti: (1)
přijmout islám (nevratně), nebo (2) být zabit. Pro Židy, křesťany a zoroastoriánce se připouští možnost – stát se tzv.
dhimmi. Dhimmi jsou ve skutečnosti poddaní s velmi omezenými právy, lidsky ponižovaní a ekonomicky vykořisťovaní. Podle práva šaría se připouští ještě jedna, nejnižší společenská vrstva, a to otroci, kteří jsou považování spíše za
věc, nikoliv za právní subjekt. Taková je skutečnost podle islámských svatých knih. V souhrnu to znamená provést
genocidu všech obyvatel Země, kteří nepřijmou islám zcela dobrovolně. V Koránu se džihádu týká řada tzv. súr. Mezi
ty nejzávažnější patří súra 9:5, tzv. „verš meče“:
A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a
chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu,
nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný.
Že nejde jen o pouhé proklamace, je svět neustále přesvědčován teroristickými útoky, často prováděnými sebevražednými útočníky. To jsou vesměs pravověrní muslimové, kteří jsou jednak pevně přesvědčeni, že jednají v souladu s
Koránem, tj. jedině správně, jednak jsou účinně motivováni příslibem okamžitého vstupu do ráje oplývajícího všemi
možnými tělesnými požitky s okamžitým odpuštěním špatných skutků. Bohužel těmto lidem nelze upřít upřímnou
snahu konat dobro tak, jak je vymezeno Koránem. Takové dobré skutky podle islámu jsou však podle etických zásad
naší civilizace zločiny proti lidskosti. V islámských zemích se ovšem vyskytují značné rozdíly, které záleží na místních duchovních autoritách a nemají náležitou právní oporu. V případě sporu se soudí podle práva šaría.
Současné úspěchy muslimů plynou z několika jejich významných strategických výhod.
1. Všeobecná neznalost islámu, jeho strategie, taktiky a dobyvačné historie. Týká se nejen řadových
občanů, ale i médií, politiků a prokazatelně i církevních hodnostářů včetně kardinálů a papežů.
1
2. Všeobecná neschopnost nemuslimů představit si zásadně odlišný způsob života v muslimské společnosti, životní hodnoty a způsob myšlení muslimů, což by mělo pro lidi zvyklé na život např. v
západní civilizaci katastrofální důsledky.
3. Paralyzovaný sebeobranný systém v zemích západní civilizace v důsledku sebevražedných ideologických zábran, které si tato civilizace sama vytvořila.
4. Závislost na ropě z arabských zemí.
5. Podstatně nižší porodnost v zemích západní civilizace ve srovnání s islámskými společnostmi.
Taktika džihádu je dvojí: (1) terorismus jako forma zastrašování, (2) infiltrace. Zatímco terorismus je viditelnější,
infiltrace je daleko nebezpečnější. Populární muslimský televizní kazatel Amr Chálid ukázal, jak je tato taktika propracovaná. Z TV interview s ním plyne toto:
1. Muslimové se necítí v Evropě jako hosté, ale jako páni, kteří přišli do svého, neboť i Evropu dostali již
dávno od Alláha.
2. Muslimové počítají s tím, že do 20 let v Evropě převládnou počtem obyvatel, neboť mají daleko větší
porodnost než Evropané.
3. Ti, kterým se tento trend třeba jen nelíbí, jsou považováni za nepřátele islámu, o kterých muslimové dobře vědí (!).
4. „Nepřátelé islámu“ mají za cíl odsunout 30 miliónů muslimů z Evropy nebo je vyprovokovat k opuštění
Evropy.
5. K vypuzení muslimů z Evropy musí mít Evropané důvod, proto muslimy provokují, aby tito udělali nějakou chybu, například zaútočili bombami. Je třeba, aby
a)
b)
c)
d)
e)
muslimové byli velice realističtí a pozitivní,
30 miliónů muslimů infiltrovalo evropskou společnost,
muslimové ignorovali provokace a usměrnili svůj hněv,
stali se chodícími hlásnými troubami islámu,
vyvíjeli aktivitu: ve firmách kde pracují, ve sportovních klubech, a na všech místech, kde se mohou
setkávat s Evropany.
6. To zničí plán Evropanů na odsun a muslimové zůstanou v Evropě.
Život v islámské společnosti
Jedním ze zásadních rozdílů mezi islámskou společností a společností západní civilizace je nerovnost občanů před
zákonem vyjádřenou např. váhou svědectví či výší odškodnění za zabití. V zákoníku šaría v čl. O-4.9, je výše odškodnění za zabití kvantifikována podle zabitého takto: za muslima 100 %, za muslimku-ženu 50 %, za Žida nebo křesťana
jako dhimmi 30 %, za zoroastoriánce jako dhimmi 6,6%, za odpadlíka od islámu 0%, (ateistům a otrokům není přiřazena žádná hodnota). Za pozornost stojí např. i nerovnost mezi muslimskými muži a ženami. Existuje nesčetně pramenů prokazujících, že život pod islámským právem je pro člověka odchovaného západní civilizací nepředstavitelný a
obecně nepřijatelný. Jako příklad zde uvádíme jen několik skutečností (pramen je uveden v knize).







2
Za konzumaci alkoholu trest bičování.
Za nemanželský sex (ženy) trest smrti ukamenováním.
Za kritiku islámu, Koránu, Mohameda trest smrti.
Zobrazování Mohameda zakázáno.
Konzumace vepřového masa zakázána.
Chov nečistých zvířat (jako jsou např. psi) je zakázán.
Ve školách a veřejných budovách musí být zajištěno, že muži a ženy budou drženi odděleně.









Společné sprchování na bazénech nebo kdekoliv jinde je zakázáno, i kdyby se sprchovali lidé stejného pohlaví.
Hudba zakázána, povolen je pouze poslech recitací Koránu.
Věda a výzkum - povoleno pouze to, co není v rozporu s islámem (například informace o pravěku, brontosaurech, evoluce, to vše je zakázáno jako lživé - vše přece stvořil Alláh).
Ženy jsou povinny se na veřejnosti zahalovat a nesmí přijít do kontaktu s mužem, který není přímý příbuzný
(otec, bratr, děd, strýc).
Ženicha vybírá rodina, ve svatební noci musí být nevěsta panna. V opačném případě by zneuctila rodinu a rodinou zvolený mužský příbuzný by ji musel zavraždit, aby očistil rodinnou čest.
Ženy nesmí zavdat příčinu, aby si jí muž všiml. V případě znásilnění je totiž podle islámu na vině znásilněná a
čeká ji trest např. 100 ran holí.
Správná muslimka musí být zahalena a nesmí na sebe nijak upozorňovat. V praxi to znamená nenosit podpatky, nepoužívat parfém ani výrazné líčení, aby neprovokovala.
Stejně tak gumoví medvídci jsou zakázaní, protože obsahují želatinu. Smí se konzumovat pouze maso certifikované jako "halal.
Islám neuznává listinu základních práv a svobod (OSN). Jedním z mnoha důsledků toho jsou sňatky s dětmi.
Mohammed se oženil s Ajíšou v jejích šesti letech, přestože mu bylo 51 let. Dolní hranici dívek pro vstup do
manželství od té doby v islámu nikdo neuznává.
Za zmínku stojí též nemalé povinnosti muslima, mezi které patří např. povinnost účastnit se v případě potřeby džihádu, tedy i zabíjení nemuslimů. Dále jsou to zejména pravidelné modlitby, zvláště pět denních modliteb (ráno, v poledne, odpoledne, po západu slunce a večerní modlitba) a účast na shromáždění v pátek odpoledne. Nejde o formální
záležitosti, ale o dokonalé rituály zaměřené na „vymývání mozků“.
Islám a lidská práva
Základním dokumentem týkajícím se lidských práv je Mezinárodní listina práv, jejíž nejdůležitější součástí je, nezávazný dokument Všeobecná deklarace lidských práv, přijatý v OSN v roce 1948. Ten byl v prosinci 1966 převeden
do formy závazného mezinárodního dokumentu s názvem Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. Islámu se týká nejméně 13 článků „Deklarace“. Islám porušuje zejména články 2, 18, 19, 26 a 30
Článek 2
„1. Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozlišování, zejména
podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení.“
Korán však uznává jen jedno náboženství – islám. Korán nejen dovoluje, ale přikazuje muslimům bojovat za rozšíření islámu na všechen svět, podřízení všech států právu šaría pomocí džihádu a převést všechny lidi na jediné náboženství - islám, a to všemi možnými prostředky včetně genocidy „nevěřících“. Muslimové svobodu náboženství
široce využívají, ale absolutně ji neuznávají.
Článek 18
„Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo zahrnuje v sobě i volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru, sám nebo společně s jinými, ať veřejně
nebo soukromě, vyučováním, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou a zachováváním obřadů.“
Odstoupení od islámu je podle práva šaría trestáno smrtí. Za odstoupení se nepovažuje jen výslovné odstoupení,
ale např. též neplnění povinností předepsaných Koránem. O svobodě projevovat své náboženství vypovídá též tzv.
„Omarova smlouva“ (viz kniha, kap. 5, příloha A), která sice vznikla před mnoha staletími, ale vznikla na základě
Koránu, který je doslovně platný dodnes. Dokladem je např. dnešní nezáviděníhodné postavení křesťanů a Židů a
ostatních „nevěřících“ v zemích pod islámským právem šaría.
Článek 19
„Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu
na hranice.“
3
Hrubé porušování tohoto práva v zemích pod islámským právem šaría je patrné z textu u předchozích článků.
Článek 26
„Vzdělání má směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti a k posílení úcty k lidským právům a základním svobodám. Má napomáhat k vzájemnému porozumění, snášenlivosti a přátelství mezi všemi národy a všemi skupinami rasovými i náboženskými, jakož i k rozvoji činnosti Spojených národů pro zachování míru.“
Z textu k předchozím článkům plyne, že v nesnášenlivosti a nepřátelství ke všem lidem a skupinám nevyznávajícím islám jde tento do krajnosti, tj. až ke genocidě.
Článek 30
„Nic v této deklaraci nemůže být vykládáno jako by dávalo kterémukoli státu, kterékoli skupině nebo osobě jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení některého z práv nebo některé ze svobod v této deklaraci uvedených.“
Tento článek by měl být spolehlivou pojistkou proti zneužívání deklarovaných práv kýmkoliv tak, že by využití tohoto práva třeba jen „směřovalo“ k potlačení jakýchkoliv deklarovaných práv někoho jiného. Bohužel tomu tak není.
Chybí totiž alespoň jasné stanovení akce v případě, že někdo uvedenou podmínku nesplní. Lepší by bylo doplnit odstavec např. větou „kterýkoliv subjekt může využívat jen taková práva, která sám u jiných respektuje“. Dnes
může kdokoliv ignorovat práva deklarovaná jinému subjektu a ten má jedinou možnost obrátit se na soud (Evropský
soud pro lidská práva). Přitom poškozovatel může poškozovat a třeba i ohrožovat jiné nerušeně dál. Nejsou ani využívány precedenty jako zákaz propagace nacismu a komunismu a zákaz zločinů proti lidskosti, zvláště pak genocidy.
Islám a totalita
Charakteristika totalitního systému je dobře popsaná v článku http://iuridictum.pecina.cz/w/Totalita, z kterého zde
čerpáme. Totalita je režim, „ … v němž jsou všechny sféry života společnosti ovládány vládnoucí politickou stranou,
církví, náboženskou sektou nebo jiným hegemonem.“ Je rozdíl mezi „prostou“ diktaturou a totalitou. “ „…prostá diktatura potlačuje pouze nesouhlas, totalita vyžaduje aktivní souhlas, zejména prostřednictvím rituálů, které nemají reálný význam, např. volby či manifestace k výročím régimu.“
Z toho, co až dosud bylo řečeno jednoznačně plyne, že společenský systém pod právem šaría je systém totalitní, a to daleko tvrdší, než byly totalitní systémy nacistický a komunistický stalinský. Například vystoupení z komunistické strany mělo sice za následek velmi nepříjemné existenční následky, nikoliv však trest smrti, jako v islámu za
odpadlictví. Co je považováno v islámu za odpadlictví, je stanoveno v islámském právu šaría (Šaría-odpadlictví článek
O-8.0). Mezi odpadlictví se počítá např. i pouhý úmysl spáchat nevíru, popírat nějakou povinnost, třeba některou z
pěti denních modliteb, a řada dalších. Další případy odpadlictví od islámu mohou být stanoveny náboženským vůdcem, jako např. když žena nenosí mimo dům hidžáb (závoj)  viz Ženský-ráj, Abul Kasem (!). Popravu může vykonat
až na výjimky kdokoliv, protože není žádný trest za zabití odpadlíka. Jestliže přirovnáme členy Komunistické strany k
věřícím muslimům, pak ani pro komunisty nebylo považováno za odpadlictví, jestliže např. nešli do prvomájového
průvodu, nevyvěsili sovětskou vlajku či porušili jiný rituál a rozhodně jim za to nehrozil trest smrti, provedený navíc
„operativně“ kýmkoliv ze soudruhů. V islámských zemích se dopad totality různí podle společenského postavení od
duchovních vůdců až po otroky. Kromě otroků a dhimmi jsou totalitnímu teroru vystaveny nejvíce ženy. (Islámkamenování žen, Ibn Warraq, Islámská hanba).
I když míra totality není ve všech islámských zemích stejná, vychází ze stejného právního podkladu –Koránu
a Sunny a islámského práva šaría. I zde zřejmě platí „není žalobce, není soudce“. Jestliže se však žalobce najde, soudí
se podle práva šaría. Proto se nelze spoléhat na to, že v evropských zemích s demokratickou tradicí by i islámský totalitní režim byl vlídnější než v zemích bez této tradice. To, co se dnes děje např. v Pákistánu, by se postupně mohlo stát
normou i v evropských zemích.
Islám a genocida
V Úmluvě o prevenci a postihu zločinů genocidy (Resoluce OSN 260 z roku 1948) se píše:
Čl. I Smluvní strany potvrzují, že genocidium, ať spáchané v míru, nebo za války, je zločinem podle mezinárodního práva a zavazují se proto zabraňovat mu a trestat jej.
Čl. II V této Úmluvě se genocidiem rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně
nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou:
4
1. usmrcení příslušníků takové skupiny;
2. způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny;
3. úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její
úplné nebo částečné fyzické zničení;
4. opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí;
5. násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.
Čl. III Trestné jsou tyto činy:
1.
2.
3.
4.
5.
genocidium;
spolčení k spáchání genocidia;
přímé a veřejné podněcování k spáchání genocidia;
pokus spáchání genocidia;
účastenství na genocidiu.
Aniž zde budeme znova citovat kritické části Koránu, jako základu islámského práva šaría, můžeme s jistotou tvrdit, že islám naplňuje téměř všechny body charakterizující genocidu podle č. II, neboť cílem džihádu je úplné zničení
všech neislámských náboženských i nenáboženských skupin, a to:
1. usmrcením příslušníků takových skupin (…“zabít“),
2. způsobením těžkých tělesných ublížení a duševních poruch členů takových skupin (…“převést
na islám“),
3. úmyslné uvedení těchto skupin do takových životních podmínek, které mají přivodit jejich úplné
fyzické zničení (…“dhimizace a otroctví“),
4. násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné (všechny děti muslima se stávají automaticky
muslimy, i když matka je ne muslimka a stane se matkou proti své vůli, např. znásilněním, což
je v zemích západní Evropy již dnes čím dál častější).
Je zřejmé, že genocida nemusí nutně znamenat potoky krve. Ta plyne jen z čl. II. 1. Ostatní případy jsou „nekrvavé“. Hlavní rozdíl oproti uznávaným genocidám je v časovém intervalu, ve kterém ke genocidě dochází. Bohužel je
zvykem uznávat jen genocidy „rychlé“, probíhající v poměrně krátkém období např. několika roků nebo desetiletí.
Rezoluce OSN však žádné takové časové omezení neobsahuje, takže za genocidu je třeba považovat i takovou, která
probíhá po staletí nebo i tisíciletí. Na dokreslení: Jak by asi vypadal islám a džihád, kdyby celé předchozí období asi
1400 roků, kdy džihád probíhá, bylo zhuštěno do období srovnatelného s genocidami komunistickou a nacistickou, tj.
několika desetiletí? Nebo: Byly by genocidy spáchané nacisty a komunisty tak alarmující, kdyby byly rozprostřeny do
období zhruba 1400 roků? Odpovědi jsou evidentní.
Z toho všeho plyne, že v případě islámu a džihádu se jednoznačně jedná o genocidu. Podobně lze ukázat, že existuje mnoho aktivit vyznavačů islámu, které jsou podle čl. III trestnými činy a které nelze považovat jen za pochybení
jednotlivců nebo extremistických teroristů, ale za systémovou záležitost islámu vycházející z Koránu. V právu šaría je
účast na džihádu předepsána všem bojeschopným muslimům dokonce jako povinnost.
Je nepochopitelné, čím je způsobena benevolence světového mínění, zvláště když vzhledem k celosvětovému, totálnímu rozsahu je islámská genocida bezprecedentní. Má-li být genocida zastavena, musí být světovým společenstvím rozpoznána a vzata na vědomí; světové společenství musí učinit všechna opatření potřebná k tomu, aby ji muslimové zastavili a odvrhli, což znamená zastavit a odvrhnout agresivní džihád. Pokud tak muslimové neučiní, musí
svět vzít konečně na vědomí, že muslimský svět je s ním v dlouhodobé, nekonvenční, dobyvačné válce a že v poslední
době přešel do rozsáhlé ofenzívy. To plyne jednoznačně i z muslimského dělení světa na dvě části: dům islámu dar alIslam, kde islám již zvítězil a dům války dar al-harb, kde dosud nezvítězil.
Podle článku III je trestným činem již „spolčení k páchání genocidia“. Takovým spolčením bezesporu je i Ústředí
muslimských obcí (ČR), které dostalo registraci Ministerstva kultury ČR s číslem 4874/2004/26 v roce 2004. Trestné5
ho činu „účastenství na genocidiu“ se tím dopustilo i samotné ministerstvo kultury. Dnes je navíc důležité to, že po
deseti letech, tedy v září tohoto roku, Ústředí muslimských obcí může žádat o udělení druhého stupně registrace. Tím
by muslimské obce v ČR získaly další rozsáhlé výhody jako náboženské organizace, takže jejich práce s přípravou
islamizace českých zemí by byla o to snadnější. Kdyby v této zemi vládl alespoň trochu zdravý rozum, nějaká předvídavost a zodpovědnost politiků a novinářů vůči občanům, mělo by se tomu zabránit všemi dostupnými prostředky.
Třeba by se tak tento problém dostal i na úroveň EU a OSN, kam patří.
Příštích několik desetiletí rozhodne o tom, zda naše civilizace je opravdu degenerovaná a nezasluhuje si víc než
zánik, jak tvrdí muslimové, nebo se v ní probudí pud sebezáchovy a začne se ze všech sil bránit.
Rekapitulace
1. Neskrývaným strategickým cílem islámu je zničit všechny neislámské civilizace a homogenizovat celý svět pod islámským právem šaría. Prostředky k dosažení tohoto cíle reprezentované
džihádem jsou podle platných mezinárodních konvencí genocidou.
2. Islám je totalitní systém, který sofistikovanou ideologií a psychologií, jakož i hrozbou trestu
smrti mnohonásobně zakotveném v zákonu šaría, udržuje obyvatelstvo v permanentní závislosti
na nábožensko-státní moci a v neomezené poslušnosti. V tomto směru daleko překonává všechny známé totalitní systémy včetně nacistického a komunistického.
3. Islám odporuje nejméně 13 z 30 článků Všeobecné deklarace lidských práv, na které se však
muslimové neustále odvolávají a využívají je ke své expanzi. Islám rovněž splňuje téměř všechna mezinárodně uznávaná kritéria genocidy.
4. Přestože nacismus a komunismus jsou světovým společenstvím oprávněně a jednoznačně zavrhovány, šíření islámu požívá jeho široké podpory.
5. Každý ústupek islámu ve skutečnosti znamená posun sil ve prospěch jeho konečného vítězství,
tj. nastolení celosvětového, vysoce totalitního systému za cenu použití genocidy nebývalého
rozsahu; ústupek neznamená uznání vstřícnosti, ale další výzvu muslimům, neboť dosáhli jen
něčeho z toho, na co mají podle příslibu Alláha samozřejmé právo. Rozsáhlé ústupky islámu
nejsou takticky defenzivní, ale kapitulantské, sebe záhubné a nepochopitelně hloupé.
6. Kritici vztahu vládnoucí garnitury k islámu jsou často dehonestováni a umlčováni.
7. Vládnoucí garnitura se schovává za ideologii multikulturalismu, která je však v daných podmínkách a v současné formě utopická, chimérická a sebevražedná.
8. Riziko zničení západní civilizace a všech ostatních, neislámských civilizací se blíží 100%. Jestliže v dohledné době nedojde k zásadní změně postoje k islámu, bude toto riziko plných 100%.
9. Zánik civilizace znamená její smrt se smrtí mnoha obyvatel Země. Tato smrt znamená absolutní
zlo, které nelze ničím vyvážit, kompenzovat. Ten, kdo tomuto trendu napomáhá, dopouští se
zločinu proti lidskosti. Pokud by chtěli muslimové koexistovat s nemuslimy, museli by důvěryhodně odvrhnout svůj konečný cíl ovládnout celý svět a odvrhnout agresivní džihád s
genocidou. Než tak učiní, neměla by se na islám vztahovat ochrana jako na náboženství
podle "Deklarace" a islám by měl být posuzován podle „Úmluvy o genocidě“ stejně, jako
např. nacismus.
Netečnost vládnoucích struktur je nepochopitelná a dosud se nikomu nepodařilo ji rozumně vysvětlit. Nejpravděpodobnější příčinou jsou zájmy finanční oligarchie, pronikající celou společností a ovlivňující její chování na všech
úrovních. Lze snadno pochopit, že ve vleku světové finanční oligarchie jsou vlády a orgány jako EU a OSN, a proto
od nich lze sotva očekávat potřebnou iniciativu. Bohužel za současné situace se nelze spolehnout ani na to, že alespoň
počáteční iniciativu převezmou občanské iniciativy, což by jim umožňovala Listina základních práv a svobod ČR
(článek 23), neboť neexistuje jiný způsob, jak aktivizovat širokou veřejnost a uvědomit ji o skutečném stavu věcí než
pomocí médií. Ta jsou dnes hromadně paralyzována skrytou cenzurou, takže se omezují na novinářské články o činech islámských teroristů, ale většinou nedovolí zveřejnit informace uvádějící tyto činy do souvislostí. Veřejnost pak
6
vnímá tyto činy stejně jako zprávy o běžných kriminálních činech či dopravních nehodách a nechápe, že činy islámských teroristů navzájem souvisejí, jsou součásti dlouhodobé strategie muslimů a vedou ke společenské katastrofě.
Závěr
Čtenář jistě poznal, že se opravdu jedná o složitou a závažnou problematiku. Konstruktivní připomínky vítám. Diskutující však prosím, aby před vyjádřením svého názoru se seznámili i s odkazovanou knihou. Ujišťuji všechny, že
nebylo mým cílem kohokoliv popuzovat, což se možná přesto stane. Nemohu však jinak, než zůstat věrný zásadě nebýt poplatný dnešnímu „mainstreamu“ těžce poznamenanému pseudohumanismem, protože jsem přesvědčen, že tato
cesta je pro lidskou společnost beznadějná. Současná západní kultura je výsledkem několika tisíciletého vývoje. Zrodila se ze snahy o příjemnější život lidí na Zemi, a také z mnoha utrpení, slz a krveprolití. Toto všechno může být
ztraceno, jestliže se naše civilizace včas neprobudí ze své letargie. Na vině jsou především ti, kdo jsou u kormidla. Bez
viny však nejsou ani řadoví občané, snad proto, že jsou z velké části produkty a otroky konzumní společnosti; jsou
příliš zaměřeni na svůj momentální prospěch a požitky, a fakticky se nezajímají o budoucnost svoji, svých dětí a dětí
jejich dětí, navazující a vycházející z principu zachování druhu. S takto deformovaným obyvatelstvem se pak vládnoucím dobře manipuluje. Nepříjemné informace jsou zamlčovány a obyvatelé ani nevědí, že je mají v zájmu zachování vlastní existence nekompromisně vyžadovat. V naprosté většině dnes nevědí, že jim jde o holou existenci, a proto
ani necítí potřebu se bránit.
Dnes by si měl každý člověk, který si nebezpečí islamizace nepřipouští, odpovědět na tuto otázku: "Znáte islámské
právo šaría, Korán, historii a průběh islamizace tak, že na základě těchto znalostí můžete považovat existenci svoji,
svých životních partnerů, dětí, vnuků a dalších generací pod právem šaría za přijatelnou a můžete s ní s čistým svědomím souhlasit?" Pokud tento člověk potřebné znalosti nemá a nehodlá si je doplnit, je asi člověk ochotný riskovat.
Pomocí ruské rulety si může ověřit, je-li tomu opravdu tak: do šestiranného revolveru se vloží jeden náboj, bubínek se
roztočí, hlaveň se přiložíte k hlavě (své!) a stiskne se spoušť. Nebezpečí výstřelu je zhruba 7x menší než nebezpečí
islamizace naší společnosti. To podle věrohodných pramenů je v případě pokračující neochoty se bránit rovných
100%. Nevím, kdo by byl ochoten tento test ruskou ruletou podstoupit. Každý, kdo by chtěl přispět k záchraně civilizace a neví jak, najde inspiraci v knize v kap. 4.2, Možnosti sebezáchrany společnosti.
Roman Los
e-mail:[email protected]
květen 2014
7

Podobné dokumenty

Kniha-PDF

Kniha-PDF věnována velká pozornost i v této knize. Vzhledem k jejímu charakteru a rozsahu je zde jejich vymezení nutně účelové s ohledem na jejich použití. Není však v rozporu s jejich obecným chápáním, pro ...

Více