Eight years. Many tears.

Eight years. Many tears.
Harm nervózně mrkl na hodinky a znovu na stole přerovnal skleničky tak, aby nebyla vidět ta vyprázdněná od skotské, kterou z
nervozity vypil. Mac měla zpoždění, což bylo celkem podivné – vždyť svoje vnitřní hodinky nosila vždycky při sobě. Jen se
pousmál a znovu změřil pohledem ty svoje náramkové. Za posledních pár měsíců spolu mluvili jen sem tam po telefonu. Jeho
práce u CIA ho dost zaměstnávala a neměl moc času jednou pobýt na stejném místě. A Mac v JAGu pořád stejně kmitala. Takže
teď ji měl vidět poprvé po tak dlouhé době.
Seděl u stolu u McMurphyho a Mac stále nikde, začínal mít obavy. A právě, když ho napadlo, že jí zavolá, jestli je v pořádku,
objevila se. Tmavé, krátce střižené vlasy měla zahrnuté za ušima, oblečená byla v bílém kašmírovém svetříku a černé lesklé sukni,
zužující se u kolen, přes ruku přehozený červený kabátek. Usmála se na něj, když ho očima vyhledala, a zamířila k němu. Cestou
se její úsměv měnil, náhle byl jiný. A Harm nevěděl, čím to, co jiného se do jejího výrazu vkradlo? Byla ale překrásná, snad ještě
víc, než kdy dřív.
„Harme?“ pozdravila a přisedla si. Harm se vzpamatoval, až když seděla, v duchu si nadal, že se nezachoval vůbec jako
gentleman. Mac se na něj ale usmívala, tyhle jeho výrazy vždycky milovala. Tiše ho pozorovala; zdálo se jí to, nebo mu přibyla
jiskra v oku? Víc života? Vypadal, že mu ta práce prospívá… Vypadal mnohem lépe a mužněji – ačkoli si vždycky myslela, že
majestátní zjev Harmona Rabba mladšího je symbolem mužnosti. Usmála se na něj, když si všimla, že si toho všiml. A on se
usmál na ni.
Chvíli bylo ticho a každý hleděl jinam, potom se ale ozval Harm. „Jsem tu s tebou vážně rád, ale v telefonu jsi zněla mnohem
naléhavěji, díky čemuž mě napadlo, že tohle nebude obyčejné posezení. Anebo jsi mě tak moc chtěla vidět?“ Poslední větu dodal
tím svým typickým lehce namyšleným způsobem, který vyvolával na tváři Mac usměv.
„Hej, brzdi, letče,“ zažertovala.
„Už nejsem,“ reagoval téměř okamžitě Harm, čehož vzápětí litoval, protože oči Mac zase potemněly. Jen se sentimentálně usmála.
„Vždycky budeš,“ šeptla, potom sklonila hlavu a na chvíli se zadívala jinam. „Přišla jsem se rozloučit, Harme.“ Harm se napřímil,
tohle znělo zlověstně. „Strašně jsme se odcizili a já jsem přemýšlela. Moc jsem přemýšlela – čekala jsem, že potom, co ses vzdal
kariéry u JAGu – jen, abys mě zachránil – a že teď, když už jsi v podstatě civilista…“ Mac se na chvilku zarazila a pohlédla na
něj, doufajíc, že všechno pochopil.
Harm skutečně začínal chápat. Ten rozhovor v Paraguayi. Mac mu volala, že našla ještě jednu jeho věc u sebe. Mac ho zvala na
oslavu Chegwiddenových narozenin. Mac ho… vyhledávala. Těch telefonů od ní, které nevzal, protože neměl čas… Pokaždé jen
hledala záminku, aby s ním mohla být. A on to nepoznal. Zatraceně.
„Oh, Mac…“ hlesl jen, hledě na ni smutnýma očima. Na nic víc se teď nezmohl. Natáhl ruku přes stůl a stiskl tu Mac. Její prsty
ho pohladily po zápěstí a pevně ji sevřela, na chvilku tisknouc víčka k sobě.
„Jo…“ zamumlala poraženecky a pousmála se. „Stalo se, Harme. Měli jsme svoje příležitosti, možná… je to pryč. Já odjíždím do
San Diega a nějakou dobu tam budu… A nebudu tam sama, vlastně… se odjíždím vdát. Už nechci čekat na něco, co mi stejně
nakonec proklouzne mezi prsty.“
Znovu stiskla jeho ruku, pak se zvedla, natáhla přes stůl a vtiskla Harmovi vřelý polibek na spánek, svou dlaň na jeho zátylku;
setrvávala skoro minutu. Harmova ruka ji objala kolem zad a jemně ji pohladil po vlasech. Mac se odtrhla a usmála se na něj, oči
se jí třpytily.
„Sbohem, Harme. Buď šťastný, přeji ti to z celého srdce,“ řekla láskyplně a potom se otočila. Jen poraženě sledoval její vzdalující
se siluetu a mlčky poslouchal rádio. Měl na to být připravený.
For so many years we were friends and yes, I always knew what we could do,
but so many tears in the rain fell the night you said that love had come to you…
Seděl tam dvě minuty, pozoruje svou prázdnou dlaň, ze které vytáhla ona svou ruku, a stále cítil její měkké, hebké rty na spánku,
vůni jejích vlasů, její tichou přítomnost, i když ona už dávno řekla sbohem.
I thought you were not my kind, I thought that I could never feel for you
the passion and love you were feeling, and so you left for someone new…
Harm zvedl hlavu a jeho mysl se upnula ke slovům písně, zaznívající z rádia.
And now that you’re far and away, I’m sending a letter today…
Začínaly ho pálit oči a nevěděl proč, ta píseň byla jako metafora: odešel za někým novým, v jeho případě CIA… a oni dva si náhle
byli po těch osmi letech tak odcizení, jako kdyby od sebe byli na míle daleko a nemohli najít cestu zpět.
From Sarah with love, she took your picture to the stars above
and they told her it is true, she could dare to fall in love with you,
so don’t make her blue when she writes to you, “From Sarah with love.”
To bylo přesně ono; posílal ji pryč, když se mu snažila říct, co cítí – když se mu snažila říct, aby i on otevřel své srdce a přestal si
lhát.
So maybe the chance for romance is like a train to catch before it’s gone,
and I’ll keep on waiting and dreaming you’re strong enough to understand.
As long as you’re so far away, I’m sending a letter each day…
„Tak jasný, tak jasný! Jsi idiot!“ Harm vztekle mlátil do volantu a šlapal plyn až na podlahu. Ani sklenička, kterou si dal v baru na
kuráž, ho neodradila od toho, aby okamžitě nesedl za volant a neuháněl na nádraží. Dřív, než bude pozdě, dřív, než budou všechny
cesty uzavřené. A autorádio stále živilo jeho provinilost.
From Sarah with love, she’d got the lover she is dreaming of,
she never found the words to say, but I know that today she’s gonna send her letter to you…
Zaparkoval auto na místě pro vozíčkáře a vylétl ven jak namydlený blesk, proběhl otočnými dveřmi a tak tak uhnul, aby nesmetl
stařenku, takže to ramenem napálil do sloupu. Bolestě sykl, když tam luplo, ale běžel dál nevnímaje, že na něj všichni hledí jako
na blázna. On blázen byl. Do Sarah. A věděl to naprosto jistě.
From Sarah with love, she’s gotta know what you are thinking of,
‘cause every little now and then and again and again I know her heart cries out for you…
„Mac, no tak, kde jsi?“ mumlal si pro sebe a točil se kolem dokola v davu, který mířil k nástupišti. A potom ji zahlédl: hnědé
pečlivě učesané vlasy a červený vypasovaný kabátek. Odstrkoval lidi, aby se k ní dostal, a vytáhl ji za paži ven z davu těsně před
tím, než nastoupila. Překvapeně na něj hleděla, poznal, že plakala; oči měla pečlivě utřené, ale make-up už nebyl tak přesný jako v
restauraci. Odtáhl ji ještě dál, než se odhodlal mluvit. „Ty ses rozloučila, ale já ne. Já se nechci loučit, Mac,“ zamumlal a chytil
její tvář do dlaní.
Překvapeně na něj hleděla, mandlové oči nechápavě rozšířené. Sklonil se k ní a lehce se dotkl jejích rtů, nechal jí šanci uhnout, ale
Mac to neudělala, místo toho lehce pootevřela ústa a Harm toho okamžitě využil. A byl to ten nejkrásnější polibek, který kdy Mac
dostala – to protože přišel, když už ho nečekala. A protože byl od Harma. A protože…
„Miluji tě, Mac. Nikam nejezdi, prosím,“ zašeptal proti jejím vlhkým rtům a Mac se jen usmála, jednu svou ruku už měla na jeho
zátylku a druhou dlaň za límečkem jeho košile, v doteku s jeho zpocenou kůží.
„Nepůjdu, pokud nechceš,“ slíbila a Harm se usmál, pevně ji objal a opřel si hlavu o její rameno; Mac ho k sobě tiskla stejně
pevně. Za osm let poprvé s pocitem, že nedělají nic zakázaného, že to neskončí, jakmile se odtrhnou. Že je svět jen jejich.
„Ehm, pane?“ Harmovi někdo poklepal na rameno, Harm se od Mac neochotně odtáhl a hleděl do tváří dvou policistů. „Je vám
jasné, že jste jel nepovolenou rychlostí a zastavil na místě pro postižené? Vidím, že jste zjevně měl moc hezký důvod, ale to vás k
tomu neopravňuje. Takže si laskavě přijďte přeparkovat a tu jízdu si také vyřídíme.“ Policista se tvářil neoblomně a Mac se zubila.
Postavila se na špičky a políbila Harma na tvář.
„Běž,“ šeptla. Harm se na ni otočil.
„Ale neodjedeš, že ne?“ ujistil se. Mac zakroutila hlavou.
„Přísahám,“ dodala. Harm ji pustil z náruče ještě neochotněji a odešel s policisty, několikrát se na ni otáčeje.
Mac si povzdechla a sama pro sebe se usmála. Měla v sobě najednou tolik štěstí, že se bála, že ji roztrhá. A pak ji zaujal nějaký
ruch; mladý blonďák se dohadoval s ostrahou, která ho vyvedla z vlaku. „Pusťte mě, mám tam někoho, kdo nesmí odjet! Musím jí
něco vysvětlit!“ křičel a cukal se. Mac pohlédla na lístek ve své ruce a sevřelo se jí srdce, když si pomyslela, že takhle o pár vteřin
později mohl dopadnout Harm. Zamířila k chlapci a podala mu lístek. Ten se na něj podíval, ale potom si ho vzal, vděčně se na ni
usmál a krátce ji pevně objal. „Nikdy vám to nezapomenu, madam!“ houkl a skočil do vlaku, který se chvíli na to začal rozjíždět.
Mac se jen usmívala a pomalu mířila z nástupiště směrem k parkovišti.
Do nového života s Harmonem Rabbem mladším po svém boku.