Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje

Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje
12
2010
VZPOMÍNKA NA LOŇSKÝ ADVENT
Bratři a sestry,
když zavzpomínám na loňský advent, vybaví se mi jeden den, kdy jsem šla na roráty do katedrály. Nebyl to můj nápad, protože jako známo, v chrámu sv. Víta, Vojtěcha
a Václava je to v době adventní vůbec nejranější mše svatá na začátku každého dne.
Začíná totiž již v 5.45. Vidina brzkého vstávání a zima mě skutečně odrazovaly. Nicméně kamarádka mě přemluvila, že prý je v té kapli, kde roráty bývají, teplo a lidí tolik, že musí i stát.
Dobře tedy. Nařídila jsem si budík na hodně brzy. Když zvonil, myslela jsem, že
mě praští a chtěla jsem to vzdát. Nicméně slovo bylo slovo, tak jsem se vzchopila. Vymódila jsem se, jak se na metropolitní chrám sluší a patří, tj. hezký kabát a střevíce.
Metrem jsem dojela na Malostranskou, kde jsem byla díky nočním spojům s půlhodinovým náskokem. Jindy zde zpravidla stanu deset, maximálně patnáct minut před
začátkem mše svaté. Takže jsem neměla kam spěchat a v klidu si mohla vychutnat
svou oblíbenou cestu po královských schodech. Jenže jenže. Sotva jsem vyšla před stanici metra, ucítila jsem, že to ne zrovna málo klouže. Díky časovému náskoku jsem
mohla opatrně našlapovat – a to skoro až k místu, kde se rozprostírá jedna z nejúžasnějších vyhlídek pod Daliborkou. Kousek ode mě šel též jeden pár a za mnou další
člověk. Bylo evidentní, kam mají v tuto ranní dobu namířeno. Nicméně jsme museli jít
skutečně opatrně. V té části, kde už na přicházející vidí hradní stráž, jsem se však musela, tak jako ostatní, chytit zábradlí, protože to už bych při každém kroku sjela nejen
zpět, ale i na zem. Hlídkoval tam naštěstí jen jeden. Když jsem procházela kolem něj,
poznamenala jsem: „To bude dnes zábava, co?“ Nevím, co mi odpověděl, protože jsem
opravdu musela dávat pozor, abych se před ním nerozplácla.
Tak jsem došla až do katedrály. V kapli již byli nějací lidé, kterých však přibývalo.
Před začátkem mše svaté nás bylo tolik, že ti, co museli stát, se vysloveně „mačkali jak
sardinky.“ Při takovém množství se vyhřátá kaple stala přehřátou, tudíž mnozí odkládali své kabáty. Poté už začala mše svatá, kterou vedl otec biskup Václav Malý. Uvedl
ji slovy: Sestry a bratři, vítám vás zde. Dnes to venku hodně klouže a tak bude za ty,
kdo nedorazí.“ Pak mše svatá pokračovala obvyklým způsobem – s tím, že se zpívaly
rorátní zpěvy, zřejmě zdejší originální a staročeské. Měly tolik slok, že jsem nestačila
lapat dech! Každopádně se dostavil pocit uspokojení a radosti z toho, že jsem ráno dokázala překonat svou pohodlnost. Na konci se s námi otec biskup rozloučil: „Jsem rád,
že jsem tu letos s vámi mohl prožít rorátní mše. Myslím, že příští rok bychom se mohli
přemístit do hlavní lodi, abychom se tu nemuseli tolik tlačit.“
Zpět do centra jsem jela tramvají a z Můstku šla na vlak. Říkala jsem si, jak
jsem tu ledovku ustála. To jsem byla před hlavním vchodem České národní banky a najednou šup a málem jsem byla na zemi. Ale opravdu jen málem! Na cestě
z vlaku domů jsem se již těšila na teplou snídani. Už jsem skoro před ním – a bác!
No, vyskočila jsem velice rychle a doufala, že mě nikdo neviděl…
Přeji Vám požehnanou dobu adventní s rorátními mšemi, bez shonu za nákupy,
ale v tichém očekávání příchodu našeho Vykupitele - a to bez pádů…
Marta Höferová
REPORTÁŽE
Návštěva arcibiskupa Dominika Duky v kyjské farnosti
jim udělil právě pozvaný Otec Dominik. Mši svatou doprovázel farní pěvecký sbor dirigovaný Renatou Polákovou a
na varhany hrál Adolf Melichar. Po mši
sv. následovalo pohoštění na kyjské
faře.
Cesta, na kterou se Tereza Havránková, Drahomíra Dušková, Markéta Nováková, Simona Sontagová, Laura Balogová, Marcela Bláhová a Jan Faryad
vydali, nebývá jednoduchá. Proto jim
přeji vytrvalost, odvahu a také štěstí a
sílu k pokoře před tváří Boží.
Týž den od 19:30 v Kyjském kulturním domě Farní charita Kyje vedená
V sobotu 20. listopadu odpoledne se Lucií Zemanovou, zorganizovala benev našem kyjském kostele sv. Bartolomě- fiční koncert na podporu činnosti chaje setkalo s panem arcibiskupem Dukou, rity. Benefici zahájil otec Dominik a
farářem Edwardem Walczykem a kyjspaní Zemanová. Všem, kteří KD Kyje
kou farní komunitou šest žen a jeden
tento večer navštívili a svými penězi
muž, kteří dali veřejně najevo svůj vztah podpořili Charitu, zahrála pop-rocková
k Bohu a rozhodli se přijmout svátost
kapela Feeling ve které anglicky a česky
křesťanské dospělosti – biřmování, které zpívá členka naší komunity slečna
2
Dolní Počernice. A to přesto, že faráři
těchto komunit, jmenovitě P. Pavel Čáp
z Dolních Počernic, P. Marek Pučalík
z Hloubětína a P. Rafal Marcin
Sulwestrzak z Chvalů-Horních Počernic
byli informováni a zváni.
Balthasar
Adriana Pitrová. Dále naší farní charitu
muzikantsky podpořila kapela Městské
policie Praha, vystupující pod názvem
MP BAND Praha. Všem, kteří charitu
podpořili svoji prací či penězi, patří veliké díky.
S potěšením jsem si v KD Kyje popovídal se staršími manželi z farnosti na
Jižním Městě, kteří se o koncertě dozvěděli z internetu. Také k nám přijelo několik babiček, které se k této cestě rozhodly na základě rozhovoru odvysílaného v TV Noe. Tento rozhovor s paní
Zemanovou natočila pro TV Noe Monika Höferová. Se smutkem ale konstatuji,
že jsem na této charitativní benefici
nepotkal nikoho ze sousedních farností,
tj. Hloubětín, Chvaly-Horní Počernice a
Návštěva Mishikishi Mission při svatební cestě
V neděli 22. listopadu jsem vyslechl ve farním sále na kyjské faře zcela zaplněné lidmi svědectví Aničky a Jirky Eitlerových o jejich svatební cestě do Afriky. Promítalo se mnoho fotek a prohlíželi jsme si různé africké předměty, přitom jedli a pili, ale především jsme slyšeli bezprostřední a originální postřehy a dojmy o Zambii a
navštívené komunitě - New Renato Community. Jako člověk, který nerad cestuje,
jsem byl toho dne znovu upozorněn na fakt, že cestování nemusí být vždy zbytečné.
Anička a Jirka před nedávnem jeli na
svatební cestu do Tanzanie a Malawi a
na podnět Moniky Höferové si udělali
několikasetkilometrovou autobusovou
odbočku do městečka Kashitu v Zambii,
aby jako první Pražáci navštívili tamější
zajímavou komunitu. Kyjská farnost je
přitom od roku 1998 s lidmi z Kashitu
spřízněna prostřednictvím sbírek a
dobročinných akcí, které komunitě
pomohly postavit novou školku.
Prvně jsme si upřesnili několik základních představ o tom, jak to v Africe
vypadá. Městečko o dvou tisících obyvatel si nemůžeme představovat jako
Kyje, ale jako soustavu spíše osamoce-
3
ných sídel rozprostírajících se v okruhu
mnoha kilometrů. Narozdíl od měst, kde
se žije podobně jako v našich městech jen s chudobou a méně uspořádaně, se
život ve venkovských osadách od našeho hodně liší. Na venkově se téměř nepoužívají peníze a lidé se živí pěstováním jídla, hlavně kukuřice, na svých
políčkách. Dům z nepálených cihel si
člověk postaví za dva týdny a často se
skládá z několika stavení - v jedné je
například místnost pro spaní, ve druhé
kuchyň, a obývák je pod stromem.
Bohužel na nás dýchl i základní
hororový fakt dnešní Zambie: asi 70%
lidí je nakažených virem HIV. Poměrně
zdravá je především starší generace,
která mu stačila uniknout, ale hlavně
lidé ve středním věku jsou na tom dost
špatně. Jsou nemocní a umírají, a o
jejich děti se potom starají prarodiče
nebo nikdo. Vláda sice poskytuje zdarma základní léky, ale mnoho lidí ani
neví, jak je správně užívat. Pro mnoho z
nich je také AIDS tabu a svou nemoc
skrývají, takže se neléčí.
Vyprávělo se i o dalších depresivních
věcech. Ženy vykořeněné z původních
společenství a přitom ještě neznalé „nového“ způsobu života často ani nevědí,
jak správně používat základní potraviny,
většina mužů bez chuti pracovat se spoléhá na práci svých žen. Ze špatné organizace hospodaření zákonitě vyplývají
období hladu. Běžné způsoby pomoci ze
Západu, spočívající v zasílání peněz nebo věcí, jsou zpravidla neefektivně spravovány. Doplnila jsem slovem „zpravidla“, aby zde bylo odlišeno, že se to týká
celé Afriky obecně.
Slyšeli jsme však i o krásných věcech, které my nemáme: spontánní
společné tancování několikrát denně při
každé příležitosti i bez ní, přirozený
vztah k Bohu bez přílišného důrazu na
rozumovou spiritualitu, živá atmosféra
při mších, všudypřítomný dětský fotbal.
Ale vyslechli jsme především svědectví o tom, jak se v té (alespoň podle
chápání mnohých z nás) poněkud depresivní atmosféře sešli dva lidé (charismatický, kyjské farnosti již dříve známý pastorační asistent Joseph Kafwembe a koordinátor této organizace Bornface Mamfunda) a spolu s dalšími deseti
vytvořili jádro komunity, která má celkem 200 lidí a která se snaží pomáhat
dalším 2000 lidem v okolí. Jedná se
právě o zmíněné New Renato Community. Všichni jsou dobrovolníci, včetně
těch deseti. Pro komunitu pracují několik hodin denně, samozřejmě bez jakékoli hmotné odměny, a současně se živí
jako ostatní obděláváním vlastních
políček. Starají se o osvětu a vzdělávání
lidí, o rozumný provoz školy a školky,
4
sponzorování několika desítek dětí bez
rodičů, podporu nemocných lidí a samozřejmě také získávání alespoň malých peněz, kdekoli to jde.
Anička a Jirka tam strávili jen 8 dní,
ale ty jim stačily k poznání, že Kashitu je
jedním z těch míst, kde se snahy o rozvoj chopili místní pracovití lidé a kde
díky tomu pomoc, kterou čas od času
odněkud získají, nemizí v černých dírách. Kde si pomoci váží, využijí ji a především sami krok za krokem pracují na
zlepšování poměrů tam, kde žijí. Komunita má mimochodem i mnohem větší
plány, chtěla by založit mnohem větší
středisko, z něhož se budou šířit pozitivní impulzy do okolí, ale zatím na to nemá dost prostředků ani lidí.
Podle původního plánu natočili
Anička a Jirka hodně filmového materiálu. Pokud se to Monice postupně
podaří, měl by z nich vzniknout profesionálně udělaný dokument, který by se
měl promítat pro širší publikum a oslovit případného sponzora. Bylo by tak
možné zorganizovat pro komunitu
podstatnou pomoc.
Ke konci přednášky, která, jak již bylo uvedeno, probíhala i z hlediska nápojů u bohatého stolu, došlo k otevření
zásadní otázky: jak mohou zambijští
muži stále sedět v hospodě, když nemají
žádné peníze? Otázka byla zodpovězena
seriózně a stylově: když nemají na zaplacení vhodné naturálie, pijí na dluh.
Petr Macháček
Zcela vlevo pastorační asistent Joseph Kafwembe. Foto manželé Eitlerovi
Poznámka: Pojmy Kashitu, New Renato Community a Mishikishi Mission jsou téměř synonymy. Vyjadřují oblast, kde tato komunita žije. Kashitu je území nazvané
podle největšího města v oblasti. Mishikishi Mission je geografickým vymezením
farnosti a New Renato Community je neziskovou nevládní organizací na tomto
území, kterou vede Burnface Mamfunda.
5
Křest v Oáze
Dne 4. listopadu se při pravidelné čtvrteční mši svaté v Oáze konal křest
Štěpánka Kouby. Jako obvykle v těchto prostorách, i tentokrát byla
bohoslužba s rytmickými zpěvy z Hosany. Pro všechny přítomné zavládla
opravdu radostná a sváteční nálada, vždyť máme mezi sebou dalšího
křesťánka! Poté následovalo agapé ve společenských prostorách. A pak že
se v Oáze nic neděje...
Marta Höferová
Setkání nad věnci
Se začátkem adventní doby začíná nejen pro křesťany nejkrásnější období v roce, kdy se připravujeme na oslavu narození Ježíše. Děti se těší na Štědrý den a my
dospělí se snažíme bilancovat nad uplynulým rokem, zastavit se v pracovním shonu
a věnovat se ještě více než jindy duchovnímu životu a pomoci druhým.
V sobotu 27. 11., v předvečer první adventní neděle – kdy většina z nás zapaluje na adventních věncích první svíčku, uspořádala Farní charita (Kyje – Černý
Most) společenské setkání nejen farníků, ale všech místních obyvatel u příležitosti
6
vázání adventních věnců.
Setkání se zúčastnilo okolo
20 účastníků a v příjemné
atmosféře prostor charity na
Černém Mostě pletli a zdobili… Fantazii se meze nekladly, proto si každý ze zúčastněných domů odnášel
nádherný výtvor, někteří šikulové i více. Kupodivu se
akce zúčastnili i muži. Jejich výtvory, stejně jako
„nováčků“, kteří se podobné
ruční a umělecké tvorby účastnili poprvé, byly naprosto ohromující, hodné profesionálů. Všichni přítomní pokládají realizaci akce za velmi dobrou myšlenku a
všichni věříme, že bude více podobných setkání, kde budou mít lidé příležitost se
vzájemně poznat, strávit spolu čas a zároveň činit něco hodnotného.
Simona Kionková
ROZHOVORY
MĚLI BYCHOM SE UČIT, JAK SE NAVZÁJEM OBDAROVÁVAT LÁSKOU,
UPŘÍMNOSTÍ, OTEVŘENOSTÍ, RADOSTÍ A VZÁJEMNOU POMOCÍ
Vánoce jsou svátky, kdy se schází rodiny. Každý z nás si asi nejvíce pamatujeme
na Vánoce z dětství. Jak je prožíval náš otec Edward?
na dárky pod stromečkem - ale byla to
otázka spíše symbolická. I přesto rád
vzpomínám na tyto zážitky z dětství.
Otče, co pro vás znamenaly v dětství
Vánoce?
Vánoce byly pro mě především důležité v tom, že se sešla celá rodina. Děti,
strejdové, vlastně všichni jsme se připravovali na štědrovečerní večeři, která byla obrovská. Kolikrát se nás sešlo přes
20, někdy až 30 lidí. Děti přinášely seno, které se dávalo na stůl. Těšily jsme
se, jak ho poneseme a budeme zpívat
jako koledníci. A pak byla štědrovečerní
večeře, po které jsme koledovali až do
půlnoční mše svaté. Bylo to velice pěkné. Samozřejmě jsme se jako děti těšily i
Řada dětí spojuje Vánoce s dárky
pod stromečkem. Co by měly Vánoce
pro děti znamenat?
Ony to nejsou jen děti, které myslí na
dárky, ale i všichni starší začínají žít tak,
jak se nám nabízí skrze televizi, internet,
média, totiž že Vánoce jsou svátky dárků. A my nakupujeme, protože tak chceme vyjádřit vztah k lidem, třeba lásku,
ale i přesto bychom si měli uvědomovat,
7
že dárečky a dárky jsou malým prostředkem, abychom mohli někomu říct, že ho
máme rádi, dokázat lásku a přízeň. Ten
dárek je jen prostředkem, ne cílem. A
tak bychom se měli učit, jak se obdarovat navzájem: láskou, upřímností, otevřeností, radostí.
A ještě jednu otázku. Čím jste jako
dítě udělal někomu radost?
(Směje se a vzpomíná.) Možná úplnou
maličkostí. Jako hodně malý klučina
jsem pomáhal tatínkovi nebo jsem se
spíše díval, jak něco spravoval a nemohl
se někam dostat, protože měl velké ruce
- a já jsem to dokázal. Udělalo mně to
velkou radost, že jsem mohl pomoct už
takový mrňavý.
připravila Štěpánka Vondrášková
SVÝM DĚTEM VĚNUJEME JEN TOLIK ČASU, KOLIK OPRAVDU
CHCEME
Došlo ke změně letního času na zimní, takže počítám s tím, že se páteční mše
svatá přesouvá na sedmnáctou hodinu jako loni. Jenže v tu dobu stojí hlouček lidí
před kostelem – a nic se nemění ani pár minut poté. Volám tedy otci Edwardovi, jak
to tedy je, a zjišťuji, že letos se mše se zimním časem nemění. Vzhledem k tomu, že
mezi lidmi z hloučku je i Simona Ďoubalová, matka šesti dětí, z toho dvou dvojčat,
využívám tuto hodinku čekání k pořízení rozhovoru s ní. Nakonec jsme na té faře
stihly jen polovinu, na zbytek rozhovoru jsme si musely vymezit čas jindy…
Simono, jaké to je být matkou šesti
dětí? Jak to s manželem zvládáte?
(Usmívá se.) S pomocí Boží. Uklidňuji
se tím, že Pán Bůh ti nenaloží víc, než
uneseš. Děti jsou naše velká radost. Velkou rodinu jsme si vždy přáli.
Jaké to bylo, když jste zjistili, že po
prvním klukovi čekáte dvojčata?
Prvně to byl pro mě šok. Toník byl
docela náročné mimino. Divila jsem se,
protože dvojčata jsou vzácností a navíc
8
ani v naší rodině nikdo dřív dvojčata
neměl.
Jak sama vzpomínáš na své dětství?
Vyrůstala jsem v klasické věřící rodině
jako třetí ze čtyř dětí. Vždycky jsem byla ráda, že jsme velká rodina, že mám tři
sourozence. Nejraději vzpomínám na
společné dovolené a výlety, ale také na
rodinné oslavy.
A pak po dalším dítěti přišli dva
kluci. Museli jste znovu pořizovat
kočárek pro dva?
(Směje se.) Kočárek jsme naštěstí –
Boží cesty to řídí – nestačili vyhodit.
Myslíš si, že je dnes těžší vychovat
dítě než dřív?
Myslím si, že je to jiné. Dnes máme
auto, pračku, ústřední topení, takže bychom měli mít mnohem víc času na sebe
navzájem. Na druhou stranu dnes lidé
tráví více času v práci nebo nakupováním. Takže nakonec na sebe mají mnohem méně času než dřív. Svým dětem
věnujeme jen tolik času, kolik opravdu
chceme.
Jaké jsou rozdíly mezi oběma páry
dvojčat?
U kluků ještě nevím. U dvojčat holek
vidím, že jedna je introvert, druhá spíš
extrovert – jedna se hned s každým baví,
druhá je stydlivá.
Co na to manžel?
Vždycky chtěl mít velkou rodinu. Já si
myslela, že to nemyslí tak úplně vážně,
že by chtěl 6 dětí. Oba jsme ze čtyř dětí,
tak jsem si říkala, že uděláme kompromis: pět dětí. Ale člověk míní, Pán Bůh
mění (smích). Nakonec to vyšlo jemu.
A jak je to s předáváním víry v Boha svým potomkům? Jak osobně bys
charakterizovala svůj vztah k Bohu?
9
Pokud člověk vyrůstá ve věřící rodině,
tak víru v Boha bere jako samozřejmost.
Víra je velký dar. Pro mne je víra v Boha jistota, že nejsem na nic sama, že se
na světě neděje nic náhodně, že mám
někoho, na koho se můžu stoprocentně
spolehnout.
Velice příjemné je zajít si sama do
centra do některého kostela, který je
otevřený i přes den a v tichu si tam jen
sednout.
Stačíš sledovat dění kolem –
komunální volby, státní maturity
nanečisto…?
Ne. Poslouchám rádio a občas si přečtu staré noviny. Nejžhavější novinky se
dozvím od manžela nebo od rodiny.
Chybí mi dětská nedělní mše svatá, ale
chápu že vše není možné. Velmi se mi
líbí opravená fara a setkání v ní – biblická hodina, duchovní obnovy, ale na ty
teď nemám čas kvůli dětem. Snad někdy
v budoucnu.
Marta Höferová
U svého domečku máte Café Palladium země české. Jak ta kavárna
vznikla a co nám může nabídnout?
Dlouhou dobu nám vadilo, že v Kyjích
Máš přehled o tom, co se dnes učí ve
je jen pár hospod a tři obchůdky. A to tu
školách?
No, teď jsem byla zděšená předmětem bývalo kino, drogerie, řeznictví, pošta,
sexuální výchova na školách… Jinak ne- opravna obuvi atd.. Na cestách po Franmám, ale myslím, že je učiva mnohem
cii a Itálii nás okouzlily malé kavárničky
víc, než co jsme měli my. Obávám se, že a den bez dobré kávy si neumíme ani
kvantita převládá nad kvalitou. Toník je představit. Jako velcí ctitelé Panny Marie jsme vybrali tento název. Stále vzpoteď v první třídě, takže uvidím.
mínáme na poutě do Staré Boleslavi k
Co říkáš o Doporučení MŠMT k
realizaci sexuální výchovy na základ- Palladiu, které se konaly za patera Kellnara. Nabízíme příjemné prostředí,
ních školách.? Měla by se vůbec na
dobrou kávu a čaj, ovocné koktejly,
školách učit?
zmrzlinové poháry a teď v zimě může
Na toto téma se mi velice líbil článek
návštěvníky zahřát třeba i svařák, grog,
psychologa Jeronýma Klimeše uveřejněný v Lidových novinách v srpnu toho- horká medovina nebo punč.
to roku. Cituji: „Sexuální výchova v
To zní lákavě. Kdy máte otevřeno?
prvních třídách základních škol, jak
Od úterý do čtvrtka od 14.00 do 17.00,
navrhuje dr. Uzel, se míjí zdravým rozu- v sobotu a neděli od 15.00 do 17.00.
mem. Potřebná je výchova k partnerOtázka na závěr: Jak se ti žije v naší
ským vztahům, a to především ve výuce farnosti?
na vysokých školách či kompromisně na
Vadí mi přecpaný kostel bez možnosti
konci středních škol.“
být uvnitř s kočárkem a hromadou dětí.
Jak relaxuješ?
Simona Ďoubalová, rozená Tůmová
se narodila r. 1978 v Praze. S manželem Janem (či spíše Honzou) mají šest dětí (0,5
– 6,5 let): Toníka (2004), Aničku a Emu (2005), Anežku (2007), Frantu a Ondru
(2010), Vystudovala ekologii na České zemědělské univerzitě v Praze. Mezi její
zájmy patří rodina, výlety do přírody (zvláště do hor): „Česká krajinka je ideální.“
V dětství hrála i na klavír. Bydlí v Jiráskově čtvrti v Kyjích, kde mají i kavárnu
Palladium Café.
10
ZÁBAVA
Anekdoty:
zjeví ve snu, ale říká mu dvě slova –
Leží tučňák na pláži, opaluje se,
popíjí koktejl a říká si: „To je balada.“ úplně jiný!
Na jižním pólu se zatím klepe žirafa
Analogie na věřící a nevěřící v Bozimou a brblá si: „Příště na tyhle
ha
výměnné pobyty kašlu!“
Jedna žena otěhotní a čeká dvojO lidských představách o posmrtčata. Ty dvě embrya si v děloze poném životě
vídají o tom, co se děje po porodu.
Dva mniši rozjímají nad tím, jaké to Jedno říká tomu druhému: „Víš, já si
myslím, že až vyrosteme a dostaneasi je v nebi po smrti. Každý z nich
má svojí představu. Jeden říká: „Víš, me se odtud, tak tam venku budeme
žít úplně jinak. Podle mě budeme
já si myslím, že až se po smrti dodýchat vzduch a jednou dokonce
staneme do nebe, tak že to bude
chodit po nohách.“ To druhé mu říúplnější dokonalé projevení tohoto
ká: „To je hloupost! Porodem všechnašeho pozemského světa.“ Ten
no končí. Vždyť odtamtud se nikdy
druhý mu oponuje: „Já se zase domnívám, že je to něco jiného, než co nikdo nevrátil. Co tam vlastně chceš
dělat?“ „Víš, já si myslím, že se o
tady zažíváme. Je to spíš takový
opak, jak se píše v Bibli.“ Domluví se nás postará máma!“ „Ty věříš na
mámu?!?  Ta neexistuje. Vždyť jí
tedy, že až jeden z nich zemře, tak
se tomu druhému zjeví ve snu a řek- nikdy nikdo neviděl.“ „Já bych řekl,
ne pouze jediné slovo a buď ÚPLNÝ že máma je tady všude kolem nás.
nebo JINÝ. Po čase jeden z mnichů Zaposlouchej se. Občas je přeci
slyšet jak si zpívá.“
zemře a tomu druhému se opravdu
Soutěž o Studentskou pečeť
1. Jsi v džungli. Před tebou stojí lev a za tebou jaguár. Máš pušku a jeden
náboj. Co uděláš?
2. Stojíš u tří vypínačů. Víš, že patří ke třem žárovkám v místnosti, kam
vede dlouhá a klikatá chodba. Tzn. že ze svého místa vůbec nemůžeš
vidět, zda některá svítí nebo ne. Všechny tři vypínače jsou nyní v poloze
vypnuto. S vypínači můžeš manipulovat, jak chceš, pak jenom jednou
půjdeš chodbou podívat se do místnosti. Tam musíš říct, který vypínač
je od které žárovky. Jak na to?
Správné odpovědi od vás očekáváme do 20.12..2010 na e-mailovou adresu
[email protected]. Výherce bude vylosován ze správných došlých odpovědí
při Svatoštěpánském koledování na kyjské faře dne 26. 12. 2010.
Na soutěžní otázku z minulého čísla o láhev Modrého Portugala správně odpověděl … bude vyhlášeno v den vydání toho čísla na faře po mši svaté a správné řešení zveřejněno na webu .
připravil Tomáš Barczi
11
ZAJÍMAVOSTI
Jak slaví Vánoce ve světě ?
V Polsku vítají první hvězdu na nebi, která se na obloze na Štědrý
den objeví po soumraku, jako hvězdu betlémskou. Vánoce zde začínají uţ adventem, kdy děti začínají vyrábět různé ozdoby na stromeček. Pod kaţdým stromečkem je připravena trocha sena, protoţe
tam lidé věří, ţe Jeţíšek schází z nebe s oslátkem. Dárky se rozdávají ještě před hostinou. Vánoční svátky zaujímají u polského národa to nejpřednější místo, a proto na půlnoční bývají chrámy a
kostely zaplněné.
Tradiční vánoce v Německu jsou v mnohém podobné našim českým
Vánocům. Avšak vánoční výzdoba je mnohem větší a honosnější.
Tradice Adventních věnců a kalendářů je mnohem výraznější neţ u
nás. 1. prosince tyto symboly Vánoc nechybí snad v ţádné domácnosti. Skoro po celém Německu na Štědrý den prochází Christkind,
neboli Jeţíšek, který je od našeho k nerozeznání, jen s tím rozdílem,
ţe si na rozvoz dárků osedlává vítr. V severních oblastech děti navštěvuje Weihnachtsman - vánoční muţ, který má zrzavé vousy i
vlasy a dlouhý šedý plášť s kapucí. V jedné ruce má maličký nazdobený stromeček a přes rameno velký pytel s dárky.
Vánoce patří v Maďarsku k nejvýznamnějším svátkům roku. Hluboké kořeny mají i proto, ţe druhý vánoční den si celý křesťanský svět
připomíná svatého Štěpána, tedy jmenovce zakladatele historického
maďarského státu. Vánoce jsou tak nejen církevním, ale skutečně
celonárodním svátkem. Dárky se rozdávají ještě před štědrovečerní
večeří, která bývá bohatá a začíná hned po setmění nebo východem
první hvězdy, kdy se rodina postaví ke stolu a pomodlí.
Rakouské Vánoce začínají vlastně uţ 1. prosince, kdy děti otevřou
první dvířka v adventním kalendáři. V samotné Vídni však přicházejí
Vánoce uţ 18. listopadu, kdy se otevírají brány prvních adventních
trhů. V prvním prosincovém týdnu, kdy se také na adventním věnci
zapaluje první ze čtyř svící, si Rakušané - ostatně jako další kulturně spřízněné národy - opatřují podle prastarého zvyku na svatou
Barboru snítky třešní s nalitými poupaty. Nejrozšířenějším štědrovečerním pokrmem jsou ryby a drůbeţ v rozmanitých úpravách. I v rakouských domovech se po večeři zapálí svíčky na stromku a rozdávají se dárky.
Vánoční sezóna v USA začíná po Dni díkůvzdání, který se slaví vţdy
čtvrtý listopadový čtvrtek. Dá se říci, ţe Den díkůvzdání je dnes pro
americkou rodinu větším svátkem neţ Vánoce, coţ je dáno národ-
12
nostní a náboţenskou různorodostí. Národnostně pestrá Amerika v
prosinci nenabízí jen křesťanské Vánoce. Ţidé slaví chanuku, svátek
světel, zatímco v černošských rodinách je stále populárnější slavnost prvních plodů sklizně, tzv. kwanzaa. Pokud však americká rodina slaví křesťanské Vánoce, tak ty mají ve Spojených státech jisté
společné rysy. Vánoční stromeček se zdobí jiţ dva nebo tři týdny
před Štědrým dnem. O Vánocích však Američané zdobí nejen stromečky, ale i své příbytky a často se pak večer jezdí projíţdět po okolí
a kochají se pohledem na zářící domy sousedů.
Štědrý den je v Rusku obyčejným pracovním dnem. Pravoslavné
Vánoce totiţ připadají aţ na 6. a 7. ledna. Původně byly spojeny s
velkým mnoţstvím lidových zvyků. Po zákazu Vánoc v roce 1918
však zvyky upadly v zapomnění a nyní většina Rusů místo nich slaví
Nový rok s jolkou a dárky od dědy Mráze. Děda Mráz pouţívá saně,
cestuje aţ ze vzdálené Čukotky a doprovází ho Sněhurka v bílém
koţíšku ušitém z hranostajů.
Připravila Štěpánka Vondrášková
čerpáno z: www.vanocnitrhy.cz/vanoce-ve-svete
13
FARNÍ CHARITA
Vážení přátelé farní charity, mockrát děkujeme všem, kteří jste se v listopadu zúčastnili benefičního koncertu a přispěli jste tak na naši činnost. Díky
Vám se mj. o svátcích vypravíme také do domova seniorů, abychom jeho
obyvatelům zpříjemnili Vánoce.
Speciální poděkování patří především paní Zdislavě Höferové, Simoně Kionkové, Renátě Polákové a M. s. Ježíšovým – dobrovolníkům, kteří pomáhali s organizací akce. Díky patří také kapelám, které hrály bez nároku na honorář!
Chtěla bych vás touto cestou také vyzvat k zapojení se do činnosti charity (ne
nadarmo se jmenuje farní), nyní především v rámci Tříkrálové sbírky! (2.-9. 1.
2011) Část výtěžku sbírky se nám vrátí zpět (část jde na projekty Charity ČR –
zahraniční i tuzemské), a tak je jen na nás – na vás, v jaké míře budeme moci
pořádat různé akce a aktivity, které byste tu chtěli mít.
Nejvíce jsou samozřejmě potřeba koledníci (- tříčlenná skupinka, z nichž
min. jednomu musí být alespoň 15 let., ale mohou i dospělí). Koledníci vč. rodičů
jsou zváni do Arcibiskupského paláce na pohoštění, do katedrály sv. Víta na
tříkrálovou bohoslužbu, na požehnání koledníkům. Všechny koledníky čeká věcná
odměna, ty nejlepší skupinky se mohou těšit na výjimečné, hodnotné ocenění;
kdokoliv se do sbírky zapojí, může se účastnit fotosoutěže.
Ale to není vše, to by bylo hodně málo! V první řadě jde o to (jednou za rok)
třeba přemoci svou pohodlnost, předsudky, stud (ačkoli, proč se stydět za
dobrou věc?), zkusit udělat něco, z čeho vážně budu mít dobrý pocit, a třeba
zjistím, že to vůbec není takové, jak jsem si myslel/a, možná uvidím, že nejde o
to „vybírat peníze“, ale že především jde o to dávat – požehnání, maličkost za
příspěvek do kasičky, úsměv, radost, prostě dávat…
Přeji všem klidné, požehnané vánoční svátky.
Za farní charitu, Lucie Zemanová
VÝSTAVA BETLÉMŮ – do 21. 12., v centru FCH (Oáze), Po a St 9-12 hod.,
Út a Čt 17-18 hod. + Ne 19. 12. 15-17:30 h. a Čt 30.12. 15 – 17 hod.
- více než 40 Betlémů - paličkované, keramické, v životní velikosti, hrací …
Kdo nedělá nic
pro druhé, nedělá nic pro sebe
(J. W. Goethe)
Maňákova 754, Černý Most
[email protected]
+420 739 203 254
www.charita-kyje-cm.wz.cz
14
REFLEXE
Volební genesis aneb pár slov k výsledkům voleb
Na počátku voliči stvořili zastupitelstvo. A stvořili jej takto: devět zastupitelů
získala TOP 09, devět ODS, sedm ČSSD a po dvou zastupitelích získaly VV, SZ a
KSČM.
Týden první
I vítěz voleb řekl: „Ať začnou koaliční jednání!“ – a začala koaliční jednání. Nebyla
však jednoduchá. TOP 09 s ODS na počet zastupitelů remizovala. Obě strany se tak
začaly přetahovat o přízeň ČSSD. Jedině koalice s levicí jim totiž mohla zajistit post
nejvyššího (starosty). Nabídky se vršily, posty se rozdávaly, zákulisí kula pikle. Chvíli to vypadalo na starostu z TOP 09, pak zase z ODS a pak opět z TOP 09. Napětí
stoupalo. Vše navíc komplikoval i fakt, že i ČSSD samotná chtěla obsadit post starosty Prahy 14, přestože skončila ve volbách až třetí. Jednání se proto zbytečně
natahovala (co kdyby ODS či TOP starostu pustila…) Až nakonec jeden čtvrtek přišla do štábu ODS zpráva – ČSSD se dohodla s TOP 09. Nejvyšším se tedy stal Radek
Vondra.
Rok první
Dnes má Praha 14 devítičlennou radu, ve které má pět hlasů ČSSD a čtyři TOP 09.
Vznikla tak koalice nových tváří, která má hodně co dokázat. A prvních pár měsíců
napoví, jak bude tahle koalice fungovat. Plány jsou smělé. Starosta chce reorganizovat radnici, nově nastavit rozpočet a provést řadu změn. Bude na to ale mít sílu?
Na prvním zasedání zastupitelstva ukázala nová koalice jednotu a jasnou většinu.
Je otázkou, jestli tato jednota vydrží celé čtyři roky a především, jestli vydrží reformní nálada. Přejme jim to! Jejich předvolební sliby a cíle nezněly vůbec špatně.
Líný bůh
Ještě jedna důležitá poznámka. Bohové-voliči sice zastupitelstvo stvořili, ale moc
se jim do toho nechtělo. Volební účast v Praze 14 byla pouhých 34,6 %, což je
nejnižší účast v Praze a jedna z nejnižších v ČR. Nemůžeme čekat a chtít lepší
politiku bez vlastní aktivní účasti. Každý, kdo chce lepší Prahu 14 či celou ČR, by
měl chodit k volbám a ještě lépe k volbám vnitro-stranickým. Ty jsou možná ještě
důležitější než ty veřejné. Jako členové stran o všem rozhodujeme dlouho před
voliči a hlavně jako jedni z pár desítek, nikoliv jako jedni z milionů. Ještě, že náš
Bůh byl při tvoření universa politicky uvědomělejší.
Přejme si, ať se čtrnáctka vyvíjí co nejlépe a novému starostovi, radě i zastupitelům popřejme hodně sil a štěstí.
Jan Pilař
15
POEZIE
Z Popelky Nazaretské (úryvek)
Ach, je-li možná, že Král králů
vyvolil by si tuhle skálu,
ten pustý chlév co rodný hrad?
Josef je sklíčen, zaplakal by.
Snad byly to vše noční šalby,
ten Boží vzkaz, ten anděl, snad…
Však hle, vtom ojíněnou bání
blesk bílý šlehl znenadání
a stanul – právě blízko skal!
Toť hvězda, jasná, stříbroskvoucí!
Josef až srdce slyší tlouci.
Co se to děje? Nebo spal?
Vyskočí, vběhne do jeskyně…
Hle, Panna bdí! A v jejím klíně
- buď chvála Pánu na nebesích! –
tam ryze svítí záře bílá!
Zář ze záře to vystoupila!
I poklekl – a ruce zdvih.
…Zde jest, Král z Krále, dítko z Panny,
jež vyhojí ty temné rány,
zející v nitru národů.
A usoužená lidská stáda
vyvede z moci zlého hada
a mír jim dá i svobodu.
Celou skladbu Václav Renč složil ve vězení a sepsal po návratu r. 1962
Připravil Jiří Höfer
Natanael vychází vždy první neděli v měsíci. Za příspěvek na pokrytí nákladů děkujeme. Své příspěvky do
příštího čísla posílejte na e-mail [email protected] do 26.12.2010.
Technicky zajišťují: p.Fiala a rodina Janušova. ●
Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.
Seznam aktivit a akcí v naší farnosti na měsíc prosinec 2010
Kaţdou sobotu v době adventní rorátní mše svatá od 7.00 k oslavě Panny
Marie u sv. Bartoloměje. Následuje společná snídaně na faře. Můžete přinést
něco ke společnému sdílení.
Velká výstava Betlémů (informace v rubrice Farní charita)
ne 5. Začínáme se modlit za rodinu
Mecových
čt 9. Setkání Mladých nad katechismem, (19.00 - fara Kyke)
pá 10. Setkání ţen (19.00 - fara Kyje)
ne 12. Začínáme se modlit za rodinu
Víchových
pá 17. Vystoupení dětí ze ZŠ Lehovec, (17.30 - kostel sv. Bartoloměje)
pá 17. - ne 19. Duchovní obnova farnosti (podrobnosti na farním
webu a vývěskách)
ne 19. Začínáme se modlit za rodinu
Novákových a Benešových
čt 23. Ţivý Betlém na ČM 17.00 (informace na vývěskách. Organizuje
p. Jelen.)
ne 26. Začínáme se modlit za rodinu
Baitlerových
ne 26. Svatoštěpánské koledování
(17.00 - fara Kyje)
V dalších měsících
2. - 9. ledna 2011 Tříkrálová sbírka. Prosíme děti a dospělé o pomoc. Info u
paní L. Zemanové
5. 2. 2011 Farní ples kyjské farnosti v Hotelu Svornost v Dolních Počernicích.
Organizuje Viktor Mach
Pravidelné týdenní aktivity:
Výuka náboţenství:
úterý 16.00 starší školní děti (10 – 11 let), Oáza
středa 16.30 pro nejmladší (7 – 8 let) na faře v Kyjích
čtvrtek 15.15 mladší školní děti, Oáza
pátek 16.00 mladší mládež, Kyje
Pátek: po mši sv. v Kyjích – úklid kostela, můžete
přijít pomoci
Neděle: po mši svaté u sv. Bartoloměje setkání
farníků na faře u kávy a čaje (Můžete přinést něco na
společný stůl či pomoci s úklidem)
Více informací na www.farnostkyje.cz
Příloha