Bratři a sestry,

Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje
10
2012
Bratři a sestry,
sotva jsme doputovali do Staré Boleslavi slavit svátek patrona naší země, sv.
Václava, již nás čeká další, velmi významná událost: blahořečení 14-ti
pražských mučedníků. Blahořečení je akt, výrok, jímž církev oficiálně
potvrzuje, že jmenovaní jsou již v nebi, že se na ně smíme obracet svými
modlitbami a prokazovat jim úctu.
Kdo byli tito bratři? Jak budou vypadat oslavy
blahořečení? Jak se můžeme na událost připravit?
A jak vlastně probíhá proces, na jejímž konci je
adept jmenován blahořečeným?
To vše se můžete dočíst v tomto čísle Natanaela.
Kéž Vám tyto informace pomohou dobře se
připravit na událost, jež se v naší české církvi děje
ojediněle.
Za autorský tým
Marta Höferová
UDÁLOST VE FARNOSTI
STALO SE
Pěší pouť do Staré Boleslavi 2012
Jako každý rok jsme se 28. září po páté hodině ranní vydali v rámci Národní
svatováclavské pouti na pěší pouť do Staré Boleslavi.
I přes náročné přípravy v krátkém čase se nám povedla uskutečnit pouť,
výjimečná setkáním pěších poutníků různých farností mezi sebou, ale
především setkáním s otcem kardinálem Dominikem Dukou.
Kromě nás, poutníků z Kyjí a Černého Mostu, jsme jako Pražská pěší pouť
putovali s poutníky z kunratického Arcidiecézního centra pro mládež Nazaret
v čele s P. Benediktem Hudemou, s poutníky z vinohradského Nejsvětějšího
Srdce Páně, sestrami boromejkami a dalšími.
Na tradiční zastávce v Jenštejně jsme se setkali s poutníky z vinořské farnosti,
kteří šli dále svou trasou mimo hlavní tah na Brandýs (a bohužel díky tomu o
pár minut nestihli setkání s panem kardinálem.
Foto: Pavel Pavlas
2
Kromě již zmíněných farností se pěší pouti po vlastních trasách účastnili také
poutníci z Dolních Počernic, Chval, Holešovic a dokonce se k nám, pražským
poutníkům, připojili i lidé z moravských Bojkovic! Počasí nám přálo a do kroku
jsme zpívali, představovali se, sdělovali si zkušenosti a zážitky z pěšího
putování, modlili a zaposlouchávali se do textů k zamyšlení i do promluv P.
Hudemy a našeho otce Edwarda.
Cesta rychle utekla a my jsme před devátou hodinou dorazili na brandýský
zámek, kde jsme se vybavili kšiltovkami, šátky, tričky a vlajkami Pražské pěší
pouti. S úderem čtvrt na desátou přijel otec kardinál Dominik Duka, krátce
k nám promluvil, pomodlil se s námi a požehnal nám. P. Edward mu předal
dárek - již zmíněnou kšiltovku, šátek a tričko, přičemž kšiltovka se mu asi
hodně líbila, protože si ji hned nasadil! 
Foto: Václav Kváča
Po odjezdu pana kardinála jsme se již vydali na Mariánské náměstí, kde pro
nás bylo vyhrazené místo a mohli jsme tak zblízka prožít slavnostní mši
svatou. Letos nás v rámci Pražské pěší pouti putovalo více jak 130 poutníků a
věříme, že příští rok nás bude dvakrát tolik!
I když přípravy nebyly zcela jednoduché, soudě podle reakcí poutníků,
nepochybně stály za to! Tímto mnohokrát děkujeme všem, kteří nám s
přípravami, ale také s průběhem poutě samotné jakýmkoliv způsobem
pomáhali! Významné díky patří především panu Melicharovi, rodině
3
Polákových a Höferových, manželům Weigrichtovým, Jardovi Vlčovi, Anežce
Havránkové, našim polovičkám  a dalším.
Za “organizátory” Pavel Kubas a Lucie Zemanová
Ps.: Napište nám své zážitky z pouti, připomínky, tipy pro příští rok … na
www.prazskapesipout.cz.
BUDE SE DÍT
Úterý 9. října 2012
v 18 hod. mimořádná mše sv. za uzdravení v kostele sv. Bartoloměje
v 19 hod. setkání mladých manželů na faře
Pátek 12. října v 19 hod. setkání žen na faře
Pátek 19. října v 19 hod. setkání mužů na faře
26. – 28. 10. duchovní obnova pro ženy, přihlášky u Aničky Havránkové
Sledujte aktuality na www.farnostkyje.cz
Mimořádná událost:
BEATIFIKACE 14. MUČEDNÍKŮ
v sobotu 13. října 2012
Více k této události viz příloha, nástěnky v kostela a Oáze,
a veškeré informace na www. http://www.pms.ofm.cz/14.html .
PRO DĚTI
T E S T P RO D Ě T I : PO H Á DK Y
1. Princezna se zlatou hvězdou na čele se jmenovala:
a) Jasněnka
2. Kocour v:
b) Lada
a) sukních
c) Klár
d) Popelka
b) botách
c) louži
d) okovech
3. Mezi bratry Večernice nepatří:
a) Měsíčník
b) Polárník
c) Slunečník
d) Větrník
4
4. Vochomůrka
bydlel s:
a) Křemíkem
b) Rákosníčkem
c) Česílkem
d) Křemílkem
5. Bratr Bolka byl:
a) Pepa
b) Kolek
c) Kulík
d) Lolek
7. Maková panenka měla:
a) červenou sukni
b) bílou sukni
c) zelenou sukni
d) kalhoty
9. Sněhurka bydlela u:
a) sedmi trpaslíků
b) u šesti trpaslíků
c) u pěti trpaslíků
d) u zvířátek
Správná řešení:
Hledejte, děti, u rodičů! 
6. Amálka byla:
a) princezna
b) víla
c) čarodějnice
d) vědma
8. Zvířátka a ... :
a) Pardubičtí
b) Pražští
c) Petrovští
d) strašidla
10. Pojďte pane
budeme ...
a) si psát
b) se smát
c) se bát
d) si hrát
P R O ZA S M Á NÍ
Vážený pane prezidente,
obracím se na Vás s prosbou o zproštění povinné vojenské služby
vzhledem k obtížné rodinné situaci, ve které se nalézám:
Mám 24 let a oženil jsem se s vdovou ve věku 44 let. Má manželka má
dceru ve věku 25 let; shodou okolností se stalo, že s touto dcerou mé
manželky se oženil můj otec, čímž se stal mým zetěm, neboť si vzal
mou dceru. V této souvislosti je má dcera zároveň i mou macechou.
Mé manželce a mně se v lednu narodil syn; toto dítě je bratrem
5
manželky mého otce, tedy jeho švagrem. Zároveň, jakožto bratr mé
macechy, je i mým strýcem, to znamená, že můj syn je mým strýcem.
Manželka mého otce, tedy má dcera, porodila na Velikonoce chlapce,
který je zároveň mým bratrem, neboť je synem mého otce, a zároveň i
vnukem, protože je synem dcery mé manželky.
Jsem tudíž bratrem svého vnuka, a vzhledem k tomu, že jsem
manželem tchyně otce tohoto dítěte, jsem tedy v postavení otce svého
otce a zároveň i bratrem jeho syna. Jsem tedy sám sobě dědečkem.
Z těchto důvodů Vás, vážený pane prezidente, prosím o zproštění
vojenské služby, neboť, jak známo, zákon nedovoluje povolávat do
armády zároveň dědečka, otce i syna z jedné rodiny.
Věřím, pane prezidente, že projevíte pochopení pro mou situaci.
ZÁ P A L K O V É H L A VO L A M Y
Přemístěte jednu zápalku tak, aby platila
rovnost:
Přemístěte jednu zápalku tak, abyste z těchto
dvou trojúhelníků dostali 4 stejné trojúhelníky.
Přemístěte pouze dvě zápalky, abyste odstranili
smetí z lopatky:
Řešení zápalkových hlavolamů najdete na straně 11.
DUCHOVNÍ STRÁNKA
BEATIFIKACE
Vzhledem k blízkému blahořečení zařazujeme informaci o tom, co vlastně
proces beatifikace obnáší.
Beatifikací rozumíme výrok papeže, který dovoluje veřejný kult
Služebníka Božího omezený na určitou zemi, město, diecézi, nebo
řeholní společnost. Je-li někdo prohlášen za blahoslaveného – církev
6
zaručuje, že dotyčná osoba je v nebi. Je možné ji oslovovat s prosbami
o přímluvu a prokazovat jí úctu.
ZAHÁJENÍ
Jakmile proces blahoslavení začne, přísluší kandidátovi titul „Služebník
Boží“ a celý proces začíná v místě, kde kandidát zemřel. Řízení může
být zahájeno již 5 let po smrti navrhovaného. Nejprve je nutné, aby
někdo podal návrh na zahájení beatifikace. Pak je zvolen určitý člověk,
tzv. postulátor,
který shromáždí a prověří veškerou dokumentaci. Musí předložit
všechny spisy zkoumaného člověka a záznamy všeho, co kdy pronesl.
Dále je třeba sepsat životopis kandidáta (o jeho životě, ctnostech,
činech a jednání, o pověsti svatosti). K beatifikaci se vyžaduje alespoň
jeden zázrak s ověřenou pravostí na přímluvu kandidáta beatifikace.
Pravost tohoto zázraku musí být schválena papežem. Zázrak je
viditelné znamení, které se nedá vysvětlit pouhým přirozeným
rozumem, ale pouze zázrakem Božím. V takové záležitosti spolupracují
odborní lékaři, kteří se musí vyjádřit
o jednotlivých fázích, od prvních náznaků až po jeho uzdravení.
PRVNÍ FÁZE
Když jsou shromážděny veškeré spisy a dokumentace, je zahájeno
řízení diecézní. Se žádostí je nutné obrátit se na místního diecézního
biskupa. Diecézní komise vyslechne jednotlivě všechny svědky a
shromáždí svědecký materiál. Diecézní biskup zjistí, zda navržená
osoba požívá pověst svatosti,
zda jsou známy všechny křesťanské ctnosti a zhodnotí, zda proces má
vyhlídky na kladný výsledek, jsou-li předložené materiály dostatečné.
Po ukončení diecézního procesu se zapečetěná kopie zprávy odesílá
Kongregaci pro svatořečení do Říma.
DRUHÁ FÁZE
Centrální církevní úřad ověří platnost diecézního průzkumu.
Předmětem šetření jsou život kandidáta, jeho ctnosti, případně
mučednictví a zázraky, které se staly na jeho přímluvu. Komise
jmenovaná Svatým Otcem, po kladném ohodnocení historiky, teology,
kardinály a biskupy, celou kauzu
posoudí. Výsledné závěry se předkládají Kongregaci pro svatořečení k
závěrečnému projednání a schválení. Její definitivní stanovisko se
7
předkládá Svatému Otci ke konečnému schválení. Beatifikaci kandidáta
vyhlašuje papež veřejně.
Další současní kandidáti beatifikace pražské arcidiecéze:
kardinál Josef Beran, pražský arcibiskup (1888-1969)
Jan Evangelista Urban, františkán (1901-1991)
Augustin Schubert, augustinián (1902-1942)
Arnošt Kelnar
(převzato ze zpravodaje Sněženka farnosti Panny Marie Sněžné, číslo: říjen 2012)
FEJETON
STARÉ VĚCI
Nechci být cool, netoužím být trendy, všeobecný kult mladosti mne
ponouká toliko k ironickým poznámkám. Vím, že čas nic nezastaví a že
už jsem prostě ve věku, kdy člověk zkoumá šediny, přepočítává zuby a
přemýšlí o brýlích. Stárnutí je přirozené a kontinuální. A navíc se mnou
stárne celá generace, což je fajn, protože mnozí z mých vrstevníků jsou
otylejší, plešatější, víckrát rozvedení a dočista bez ideálů. Pravda,
někteří jsou úspěšnější, bohatší a sebejistější. Ale to je jejich problém.
Každopádně lidé mého stáří se nejspíš ještě rozvzpomenou, jak byli
svého času intenzivně seznamováni s verši Jiřího Wolkera. Ledacos
tudíž vědí o poštovní schránce na rohu ulice, o očích topičových či
chlapeckém srdci, jež se bolestně mění na mužovo. Zda se po
Wolkerově vzoru též naučili milovat věci, mlčenlivé soudruhy – nevím.
Asi jak které.
Jisté je, že mnohé předměty, instituce a reálie mohu potkat už pouze
ve vzpomínkách. Pokud jde o ty instituce a reálie, není až tak o co stát.
Ovšem věci, předměty? Minimálně probouzejí docela hlubokou
nostalgii. Předesílám, že jsem vyrůstal v sedmdesátých letech, dospíval
v osmdesátých.
Že si vybavuji parní lokomotivy
(do čtyř let jsem bydlel poblíž nádraží) a otevřené tramvaje s průvodčím,
je sice pravda, ale mě samého to
zase tolik nedojímá. Nebyl jsem
pravidelným pasažérem státních
drah, ani borcem elegantně naskakujícím do vlečňáku. Ale třeba svíčky
s živým plamenem na vánočním
8
stromečku už trochu postrádám (těch legračních požárků!) – to musím
někdy zopakovat, úchyty na voskovice na mě už dvacet let rok co rok
vykukují z krabice. Zcela vážně se táži: kam zmizela klepadla na
koberce?! Bývala prakticky v každé zástavbě, a výborně sloužila jako
fotbalové brány. Dále: kam zmizeli vrabci?! Vyskytovali se takřka všude,
všeobecně se na ty malé vetřelce nadávalo.
Jenže já už nejsem schopen říct, kdy jsem
vrabečka-drobečka naposledy spatřil. Aťsi jsem
hoden posměchu, ale stýská se mi po telefonních
budkách, důmyslně rozmístěných po městě, do
nichž nepršelo a za měděný padesátník bylo se
možno dovolat babičce, kamarádovi či rodičům
slečny, jež se v představách zjevovala před
spaním, ale jako na potvoru nebyla potvora
zrovna doma (nebo byla, ale schválně předstírala, že se učí).
A sifonové láhve s bombičkami, drátěné košíky v obchodech, černé
gramofonové desky s pestrými obaly… Asociace se rozbíhají,
představivost pracuje na plné obrátky, na sobě mám hnědé „mrkváče“,
kamelot mi prodává Večerní Prahu, ulice jsou plné starých škodovek a
žigulíků – jenomže tu se mi najednou vybaví prvomájové průvody
s megaportréty Marxe, Engelse, Lenina a Gottwalda, těch vůdců a ikon
proletariátu, a to je nepochybně pravý čas ten pitoreskní „film pro
pamětníky“ utnout.
Jednu záležitost ale ještě zmíním, a sice – dětské hry. Myslím takové
ty hry na dvorku, na zahradě, mezi paneláky. Třeba cvrnkání kuliček do
důlku. Obávám se, že vymizely do jedné. Naskýtá se otázka, nač budou
jednou dnešní děti vzpomínat před svými potomky? Na „plejstejšny“, hry
na počítači a v mobilních telefonech, na face-book… Možná, že jim
budou říkat: „Jo, bývaly doby, kdy jsme se museli spokojit s obyčejnou
plazmovou obrazovkou!“ Nelze však vyloučit, že půjde i o docela jiné
interakce, ku příkladu: „Vrať mi konečně ten pazourek!“
Petr Střešňák
9
REFLEXE
O věrnosti katolické církvi
Když jsem jel po schodech do stanice metra, všiml jsem si reklamy na
knížku Černá kniha katolické církve, kterou napsal, jak uvádějí kusé
internetové informace, drážďanský právník a dokonce i katolík Michael
Hebeis. Tuto knížku, která mimo jiné uvádí seznam hříchů katolické
církve od antisemitismu až po pedofilii, si, ač také katolík, nekoupím.
Jako o něco „dříve narozený“ a žijící 39 let v komunistickém režimu
znám podobné knihy, jejichž cílem bylo zkritizovat, pošpinit, odsoudit a
nakonec zavrhnout nejenom katolickou církev, ale i samotnou víru
v Boha, jakožto „opiát lidstva“ (K. Marx). Specializovali se na ně různí
fundovaní sovětští vědátoři, kteří působili na tehdejších Ústavech
vědeckého ateismu při vysokých školách. Dokázali v nich shromáždit
mnoho polopravd, výmyslů, ale i pravdivých údajů z historie křesťanství
a z nich pak dovozovat zcestnost tohoto učení. Tehdy jsem tyto knihy
četl, ale spíše proto, abych si sám pro sebe vytvořil protiargumenty,
kterými bych naopak mohl svou katolickou víru hájit. Ano, katolická
církev má na svém kontě celou plejádu zločinů, kterých se kdy lidstvo
dopouštělo. Blahoslavený Jan Pavel II. mnohokrát vyjádřil svůj postoj
pokání a veřejné omluvy za všechno, co církev ve své minulosti udělala
špatného, čím ublížila nevinným, pokání za vše, čím křesťané vydali
„anti-svědectví“ o Kristu a tím znevážili a zkompromitovali své největší
poslání na tomto světě ( z přednášky prof. Tomáše Halíka přednesené
na kolokviu Jan Pavel II. a jednota Evropy). Má však na svém kontě
více dobrých činů, jejichž seznam by byl jistě mnohem delší. Církev má
a měla ve svých řadách nehodné laiky, kněze (a v minulosti i papeže),
kteří se dopouštěli zločinů, ale i světce a davy „obyčejných“ křesťanů,
kteří vykonali velká dobrá díla, z nichž se těšili a těší věřící i nevěřící.
To je tvář církve časné, pozemské, v mnohém nedokonalé, omylné,
hřešící, ale přesto kráčející přes 2000 let dějinami. Její odpůrci však
nevidí a v nevíře ani nemohou vidět i její druhou, mystickou tvář svaté
církve Kristovy. To je obraz církve dokonalé a jak víme, nadčasové a
díky přítomnosti Svatého Ducha i hříchem neporušitelné. Právě o této
církvi Pán Ježíš prohlásil: na té skále, (Petrovi), zbuduji svou církev a
brány pekelné ji nepřemohou (Mt 16,18).
Největším pokladem, který katolická církev uchovává, je eucharistie, tj.
tělo a krev Kristova, jehož přijímáním člověk vstupuje do společenství
mystického těla Ježíše Krista.
10
Tak proti těm, kteří katolickou církev nenávidí, by měli stát nejenom
věrní katolíci, ale i ti o církvi pochybující a hřešící, nespokojení a vlažní
pro něž je tato církev přítěží ve svědomí, či archaickým přežitkem. Ti by
měli pochopit Ježíšovu výtku: „Chcete odejít i vy?“ a Petrovu odpověď:
„Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života.“ (Jan 6 67-68)
Štěpán Rošický
Svět lidí se sluchovým postižením
V úterý 25. 9. jsem měla možnost zúčastnit se v kině Atlas křtu knihy
Tiché rozhovory. Nová publikace zachycuje rozpravy se 20-ti
osobnostmi se sluchovým postižením, které se navzdory této
skutečnosti dokázaly profesně prosadit v majoritní společnosti. Kniha
tak čtenářům umožňuje nahlédnout do životů lidí s různým typem
sluchového hebdikepu, tj. nedoslýchavých a neslyšících, popisuje jejich
životní cesty, získané zkušenosti i potíže, se kterými se v běžném
životě setkávají a jak je překonávají. Unikátnost publikace přitom
spočívá v samotném způsobu jejího vzniku - autory jednotlivých
rozhovorů jsou totiž sami neslyšící a nedoslýchaví mladí lidé, jejichž
medailonky jsou uvedeny v závěru.
Knihu vydalo občanské sdružení Federace rodičů a přátel sluchově
postižených, jež se snaží o boření předsudků a co nejlepší integraci lidí
se sluchovým deficitem do společnosti. Velmi vám ji doporučuji! Stojí
180Kč. Bližší informace a objednávky je možné zajistit na
www.frpsp.cz.
Jana Höferová
Řešení zápalkových hlavolamů.
11
FARNÍ KNIHOVNA
BARTOLOMĚJKA
Jan Werich:
LISTOVÁNÍ ANEB ÚRYVKY Z KORESPONDENCE A ČLÁNKŮ.
Z písemné pozůstalosti ve Werichově rodinném archivu byly
pro tuto knížku vybrány dopisy, pohlednice i lístky Janem
Werichem psané či jemu adresované, originální kresby a
fotografie spolu s úryvky z nejrůznějších Werichových a
dobových textů a vzpo-mínkami Werichových přátel.
Tentokrát jsem pro Vás připravila počteníčko z jiného soudku od Jana
Wericha.
Dopis W. Shakespearovi:
Mistře, je tomu sedm let a pár měsíců, co jsem se pokoušel poklonit se Vám
ve Stratfordu, ve Vaší hrobce. … Od té doby, co jste nás opustil, svět se
zmenšil a času ubylo. Je nás mnohem více na planetě, než nás bývalo. Pojem
vzdálenosti netrvá. Můžete se dívat současně v Praze a v Londýně na pohřeb
zavražděného panovníka, který se ubírá ulicemi daleko v Novém světě, v téže
chvíli, v téže vteřině. … Nebyl jste mezi živými dlouho, dvaapadesát let, což se
dnes považuje za krátký život. Snad tím, že jsme si zvykli počítat s čísly a ne s
hodnotami. Vaše stará planeta i dnes je opět plná postav Vašich her. Našel
byste nájemné vrahy, pomlouvačů nadbytek, mužů lačných po moci, úslužných
katů, dvorních šašků bez moudrosti. …Ve Vašich hrách jsou odpovědi na
všechny otázky, které se člověk odváží ptát. Připadá mi, že někdy odpovídáte
na otázku, kterou jsem si pro svou hloupost ani sám sobě nepoložil, a proto
dáváte odpověď, abyste provokoval.
W. Shakespeare: Dvojí majestát–Žádná hodnost
Ach, věřte mi, že žádná hodnost, v níž se velcí skvějí - ať koruna či žezlo
místokrále, ať maršálova hůl či soudcův talár - je z polovice tolik nekrášlí,
jak m i l o s r d e n s t v í
Věra Tůmová
[email protected]
Natanael vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 60ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů děkujeme. Své
příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail [email protected] do 28.10.2012. Technicky zajišťují:
P.Fiala a J.Höfer.
●
Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.
PŘÍLOHA
V sobotu 13. října 2012
při slavnostní mši svaté v katedrále sv. Víta, Václava a
Vojtěcha od 10.00
bude blahořečeno
Čtrnáct pražských mučedníků
Blahořečení (beatifikace) je významnou duchovní událostí, kdy je v osobách
blahořečených bratří před oči všech věřících vyzdvižen mimořádný příklad
věrnosti víře a osobnímu poslání, střízlivé ochoty k oběti vlastního života i
pokojného přijetí utrpení a smrti a kdy se také budou moci dotknout tajemství
společenství svatých, které hlouběji odhaluje cíl životní pouti každého člověka.
Pražští mučedníci byli bratři františkáni, kteří roku 1604 obsadili trosky kláštera
u Panny Marie Sněžné a začali ho renovovat. Pocházeli z různých evropských
národů - Itálie, Německa, Španělska, Holandska a dalších, prožili však již nějaký
čas na našem území – přišli do Prahy z Brna a Olomouce – a ovládali téměř
všichni češtinu.
Za doby vpádu pasovských vojsk do Čech roku 1611 byli nařčeni z kolaborace
s katolickým vojskem, na masopustní úterý 15. února 1611 do jejich kláštera
vtrhla pražská lůza a bratry bez milosti pobila. Jejich těla zůstala několik dní
pohozena na svých místech, až v sobotu byli pohřbeni v křížové chodbě kláštera
a později v kapli sv. Michala.
Již krátce po jejich smrti začala být jejich památka slavena pravidelně nějakou
formou pobožnosti. První kroky k jejich blahořečení byly učiněny již v 17. století.
Proces blahořečení byl znovu zahájen v 30. letech 20. století, na 40 let byl
přerušen komunistickým režimem a obnoven byl až po roce 1989.
Jak se na tuto událost připravíme?
Na slavnost blahořečení, tj. rozšíření našich přímluvců u našeho Spasitele hned o
čtrnáct blahoslavených, se lze připravit různými způsoby, známými z jiných
období církevního roku (půst, almužna a modlitba), svátostí smíření, bližším
seznámením s těmito mučedníky nebo novénou1 k blahořečení 14-ti pražských
mučedníků, kterou při této příležitosti vydali bratři české františkánské provincie.
1
Novéna je „forma devítidenní modlitby, která se skládá minimálně z těchto částí: četba (buď
úryvek z Bible nebo jiný text, který např. přiblíží život určitého světce), úvaha a prosby (kde je
možnost přimlouvat se konkrétně za nějaký úmysl). Novén je mnoho, např.: k Duchu sv., k různým
svatým. Viz http://otazky.vira.cz/otazka/Novena-co-je-to.html .
Novéna začne ve čtvrtek 4. října a potrvá do 12. října, tj. do dne
před slavnostní beatifikací. Ve farnosti při kostele Panny Marie
Sněžné bude mít novéna slavnostní ráz, na kterou jsou všichni
věřící srdečně zváni (vždy po mši svaté, která začíná v 18.00).
V naší farnosti je možné se ji modlit společně s Malými sestrami
Ježíšovými
vždy od 20.00 v jejich kapli na adrese Vlčkova 10, Praha 14, anebo
v našich rodinách.
Brožurka je k dostání v knihkupectví Paulínky (www.paulinky.cz ).
DOPROVODNÝ PROGRAM
OSLAV BLAHOŘEČENÍ
U KOSTELA PANNY MARIE SNĚŽNÉ,JUNGMANNOVO NÁM. 18, PRAHA 1
25.9. – 25.11., denně 10.00 – 19.00
Výstava ČTRNÁCT PRAŽSKÝCH MUČEDNÍKŮ (ambit kláštera)
Obnovená a koncepčně upravená historická výstava, která nejenom
přinese zásadní informace o historické události, ale také zprostředkuje
prožitek toho, co se na masopustní úterý roku 1611 v Praze a zejména v
konventu u Panny Marie Sněžné odehrálo.
Každou neděli v 15.00 a 16.00
KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA KLÁŠTERA A KOSTELA P. M. SNĚŽNÉ
možnost návštěvy jinak nepřístupných míst
-
Úterý 9. 10.
Po večerní mši sv: KONCERT JOSEFA KŠICI A KATEDRÁLNÍHO
SBORU
Pátek 12.10.
20.00 HUDEBNĚ-SVĚTELNÁ PERFORMANCE (kostel)
hrají Clarinet Factory a Alan Vitouš, výtvarně-světelný
doprovod Petr Nikl
Sobota 13.10.
10.00 BLAHOŘEČENÍ ČTRNÁCTI PRAŽSKÝCH MUČEDNÍKŮ při
slavnostní mši svaté katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha
hlavní celebrant kardinál Angelo Amato SDB, prefekt Kongregace
pro svatořečení
po celý den MOŽNOST NÁVŠTĚVY VÝSTAVY Čtrnáct pražských
mučedníků (viz výše)
15.00, 16.00 KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA KLÁŠTERA A KOSTELA P. M.
- možnost návštěvy jinak nepřístupných míst
19.00 koncert skupiny HRADIŠŤAN (kostel)
umělecký vedoucí Jiří Pavlica
SNĚŽNÉ
Neděle 14. 10.
10.00 DEDIKACE NÁDVOŘÍ KOSTELA ČTRNÁCTI PRAŽSKÝM
MUČEDNÍKŮM v
závěru slavnostní mše svaté (kostel)
hl. celebrant br. José Rodríguez Carballo OFM, generální ministr
řádu františkánů
18.00 MŠE SVATÁ, hl. celebrant kardinál Giovanni Coppa (v kostele)
Neděle 21.10.
20.00 SVÁ ROUCHA PRALI V KRVI BERÁNKOVĚ (kostel)
Literárně-hudební pásmo o umučení františkánů u Panny Marie
Sněžné v Praze napsal Tomáš Vondrovic, varhanní doprovod
Přemek Kšica
28.11 – 10.1. 2013
Výstava VNITŘNÍ SVĚT (výstavní síň Rakouského kulturního fóra).
Ústředním tématem intimní výstavy bude Ten, který naplňuje, oživuje
a sám sebou také tvoří vnitřní svět každého člověka - samotný Kristus.
A protože on je stejný včera, dnes, i na věky, můžeme jeho vniternou
blízkost člověku nazírat ve věcech starých i nových. Výstava bude pojata
jako dialog mezi historickými liturgickými předměty ve vlastnictví
Provincie bratří františkánů (= tajemství Eucharistie) a moderní
duchovní výtvarnou tvorbu - dílem Radka Brože.
Více informací k programu i celému blahořečení:
http://www.pms.ofm.cz/14.html (web k oslavám blahořečení, z nichž jsme si
dovolili informace převzít).
Připravila Marta Höferová