Na pláž! - Porgo San Giorgio

Na pláž!
PŘEHLED PROJEKTŮ/STALO SE
Itálie, kolébka civilizace a kultury
Kemp Spinnaker, Porto San Giorgio (8.–17. září 2006)
Itálie a Italové českýma očima
(prof. Valášek)
– po stopách českých šlechticů, kavalírů,
básníků a prozaiků na jejich cestách za
italským sluncem
Jak se žije Italům (prof. Profota)
– po fenoménech ovlivňujících život dnešní Itálie
Itálie-kolébka techniky a fyziky
(prof. Přibík)
– technicko-fyzikálně-výzkumný projekt
Guelfové a Ghibellini aneb mezi papežem a
císařem (prof. Arnot a prof. Fantys)
– projekt o dějinách a umění bývalého
církevního státu
Itálie a sport (prof. Vomáčková)
– trocha historie tělesné kultury a především
hodně pohybu
Itálie v anglosaských literaturách
(prof. Rufer)
– čtení, interpretace a možná i překlady
Itálie na talíři (prof. Janichová)
– projekt pro gurmány a budoucí šéfkuchaře
všech věkových kategorií
Komedie dell'arte (prof. Výšková)
– čtení, tvoření masek a hraní divadla
Sluneční hodiny a mapování starověkých
civilizací (prof. Klaus a pan Traugott)
– cesta do tajů výroby map, slunečních hodin a
měření vůbec
Itálie - kolébka módy (prof. Bidláková)
– historie a současnost módy, výroba modelů a
samozřejmě módní přehlídka
Robinsonem nejen uprostřed italské
civilizace (prof. Poutníková)
– nahlédnutí do světa bylinkářství a přírodního
léčitelství
Socrates Seminars in FORUM ROMANUM
(prof. Mullin)
– Socrates method of discussions; The Roman
Senat in comparsion to current Senats
Na pláž! (prof. Tatíček)
– kurz praktické publicistiky, příprava sborníku
Projekt v Praze (prof. Šlajchrtová)
– italské výtvarné umění v Praze, stopy
italských architektů, velikáni italského film
FOTO: Jakub Hrab
Stalo se nejen v oktávě (neděle 10. 9. 2006)
• D.P. a J.P. při dovádění ve vodě málem uplavalo nafukovací lehátko patřící O. (T.H.).
Naštěstí vše zachránil P.R., který se bez váhání vrhl oblečený do vln. • H.T. oslavila své
osmnácté narozeniny, závěr večera však proběhl nejednoznačně: H.T. + M.G. = ??? • O.M.
alias Č. vynalezl nový styl volejbalového úderu: odpal bradavkou. Ve hře s ním sice
nezabodoval, postaral se však o pobavení všech přítomných. • J.H. asi postrádá Š.B.,
doplatila na to její spolubydlící A.V., kterou se J.H. snažila v noci objímat. • J.H. také trpí
halucinacemi, tvrdila, že se k ní do bungalovu v šest hodin ráno vloupala A.K. a převlékala
si tam podprsenku. Na otázku, jak ji poznala, odpověděla, že podle velikosti poprsí. • D.P. se
ukázal jako milovník kultury: jako jediný si již půl hodiny před Koubkovým koncertem
postavil židli doprostřed tanečního parketu a setrval tam převážnou část celého vystoupení.
• M.V. je zřejmě módní znalec. Jeho tmavozelené plátěné kalhoty si získaly obdiv většiny
oktavánek, zvláště pak u K.Ch. Zbytku dívek zase učaroval jeho plážový outfit. • A nakonec
perlička: O. (T.H.) předvedl oktavánkám žhavý striptýz. Použil při tom červená tanga
zapůjčená T.S. Vše se samozřejmě konalo po dvaadvacáté hodině. Doplatila na to jen T.S.:
svá tanga si asi ještě dlouho neoblékne.
• Anežka Fialová, oktáva
2
Na pláž!
REPORTÁŽ
Těstoviny na listech smokvoně
Pár slov o projektu, na němž se dalo pořádně najíst
„Kde je cibule?“ „Tu
smetanu tam mám dát teď,
nebo až potom?“ „Už jste
začali dělat těstoviny?“
Takovéto otázky létají
vzduchem mezi bungalovy
vedle Modrého náměstí
spolu s vůní připravovaných
dobrot. Primánky hledají
parmazán a sekundáni zase
vyrábějí z rákosí dekorativní
prostírání. Profesorka
Janichová radí účastníkům,
co a jak dělat a kde seženou
to či ono. Je pondělí 11. září
a já dělám reportáž o
projektu vaření.
•
Úkolem účastníků je
vyzkoušet si přípravu
typických italských jídel.
V plánu mají například
polévky, rýži, masové
pokrmy, pizzu a dokonce i
zmrzlinu. Projektu se
účastní celkem třináct
studentů a studentek z
primy, sekundy a oktávy.
„Tento projekt mě hodně
baví,“ říká jeden oktaván a
většina přítomných s tímto
názorem souhlasí. Zikmund
ze sekundy upřesňuje: „Já
rád vařím, jen když se to
povede. A nejradši mám
koprovou omáčku a pizzu.“
Těch, kteří mezi své
nejoblíbenější pokrmy řadí
pizzu nebo těstoviny, další
typické italské jídlo, je v
projektu hned několik.
•
Mladí kuchaři dnes vyrábějí
a vaří těstoviny a k nim
omáčky. Pracují na
venkovních stolech plných
jídla a nádobí i na
kuchyňských linkách
v bungalovech.
Nejpoužívanějšími
surovinami jsou smetana,
rajčata a různé druhy sýrů.
V některých omáčkách je
navíc cibule, slanina, olivy,
paprika nebo třeba česnek a
také různé koření. A podle
čeho určují množství těchto
ingrediencí? „To odhadneme
podle oka, stejně jako dobu,
kdy je omáčka hotová,“ říká
Anna Marie ze sekundy a za
pomoci spolužáka Martina
přidává na pánvičku
smetanu.
•
Nakonec, když je vše
uvařeno a prostřeno, si
kuchaři navzájem hodnotí
své výtvory. Každé jídlo je
označeno číslem.
Rozhodující jsou
kategorie: celková úroveň
servírování, vzhled
samotného jídla a jeho vůně,
chuť těstovin a chuť
omáčky. Známkuje se jedna
až pět. Talíře jsou ozdobeny
květy oleandru a listy
smokvoně, některé mají pod
sebou ještě rákosovou
podložku. Také ochutnávám
a hodnotím. Těstoviny jsou
sice většinou nedovařené a
studené, zato omáčky se
celkem povedly. Konečně
jsou papírky s hodnocením
odevzdány, a kuchaři si
mohou svá jídla rozebrat a
definitivně sníst. Vedoucí
projektu profesorka
Janichová na závěr shrnuje:
„S projektem jsem zatím
velmi spokojena, protože se
na něm pořádně najím.“
• Dominik Obruča, kvarta
FOTO: Magdaléna Janichová,
Jiří Profota
(Větší snímek byl pořízen o několik
dní později na konkurenčním
projektu „Jak se žije Italům“.)
3
Na pláž!
VÝLETY/ALTERNATIVA/KOUPÁNÍ
Všechny cesty vedou do kopce
Studenti PORGu poznávali italské vnitrozemí (díl I.)
FERMO
Město založeno jako římská
kolonie Firmum Picenum v r.
264 př.n.l. V r. 1199
svobodným městem a
nezávislé až do
anexe papežským státem
v r. 1550. Místní univerzita
založena papežem
Bonifácem VIII. Katedrála
rekonstruována r. 1227.
Uvnitř zbytky římského
amfiteátru.
Majda: Fermo je město uzoučkých kamenných uliček.
Jenomže všechny vedou do kopce.
Metoděj: Byl tam kostel ověšený žárovičkami jako
vánoční stromeček.
Šimon: Zmrzlina Grande. Na hlavním náměstí, za pouhá
dvě eura vydala za pět českých kopečků.
FOTO: Metoděj Bohuněk (2x), Magdaléna Janichová, Radek Hlaváček
Co je za plentou
Vlajky na věžích
Když viděli kuřáci poprvé místo určené pro
uspokojení své vášně, počali remcat. Byli
odsunuti za ponižující plentu, původně
určenou pro mytí aut. Záhy se však ukázalo,
že prostor má velmi zajímavou atmosféru:
kroužky debatujících o kvalitě tabáku, mladší
spolukuřák s dýmkou či periodicky
projíždějící vlak. Po strávení pár
sedmiminutovek označili všichni vyznavači
cigaretového dýmu kuřárnu svorně za
nejkrásnější místo celého areálu.
Vlajky: červená koupání na vlastní nebezpečí,
žlutá velké vlny. Děláme, že nevidíme ani
jednu, a nedočkavě ze sebe strháváme vše
kromě plavek. Hřmění příboje téměř
přehlušuje hádky o prvenství v koupání.
Skupiny po pěti, střídající se v intervalech po
třiceti vteřinách. Zatímco se jedni plazí ven,
druzí spěchají do epicentra. S třetí skupinou
se konečně uchytím i já. Cítím víření proudů,
a hlavně slanou vodu v dutinách. Válí mnou,
kutálí, bije o zem a pohazuje. Jsme u moře.
• Matěj Schneider, oktáva
• Šimon Křička, septima
4
Na pláž!
RECENZE/ROZHOVOR
Lišák bydlí v kempu
Studenti PORGu viděli vystoupení fyzického básníka Petra Váši
Každý muzikant někoho
kopíruje. Prakticky vždy,
když slyšíme nějakou
hudbu, můžeme
identifikovat alespoň tři
muzikanty nebo kapely,
kteří by mohli být jejími
autory. Nejméně v jednom
případě to ale nedokážeme.
Petr Váša je hlava a
zakladatel uskupení Ty
Syčáci, bydlí v Brně, rád
jezdí vlakem a jeho tvorba
patří k obtížně
definovatelnému hudebnímu
a divadelnímu žánru
zvanému fyzické básnictví.
Představení bývá souhrou
pohybu končetin a těla a
hlavně práce s hlasem.
Během pobytu v kempu
jsme potkávali muže
s výrazným, stříbrem
protkaným drdolem,
šibalským úsměvem a
ďábelským výrazem v očích.
•
Na klouzavém parketu
určeném pro diskotéky je
rušno. Po one man show
melancholického Radomila
Uhlíře, neustále rušeném
několika značně
podnapilými rockery,
následuje krátká přestávka.
Po ní nastupuje Petr Váša.
Stojí na pódiu, oproštěn od
všech hudebních nástrojů.
Na první pohled působí dost
rozpačitě. Červené triko,
svetřík přes ramena, „dost
divný vlasy“ (dle prohlášení
jedné ze zmíněných
rockerek) a pivo v ruce nám
nic přelomového
nenaznačují. Ovšem poté
otevře ústa a vyloudí těžko
popsatelný shluk slov.
Začne se pohybovat do
rytmu a „slunce dělá
poslední kotrmelec, obzor se
chystá ke skoku, nebe se
obrací naruby…“.
Trpělivě odolává
náporům opilých
přihlížejících, překonává
svým energickým hlasem
jejich křik a oddává se plně
své muzikální vášni. V jeho
hlase a těle se pomalu
rozjíždí lokomotiva
s kultovní básní
Lokomotivám se motají kola.
Reprodukuje nám zoufalství
mořeplavce Jindřicha, který
se nemůže dostat zpátky na
břeh, ale „pořád ještě není
tak zle“. Nebo nás nabádá
k útěku do lesa, odhození
saka a vnoření do mechu
„vlez v les, kotoul přes pařez,
vrč, zvlč“. Atmosféra nás
pohlcuje: „S tímhle člověkem
bydlíme v kempu?“ I znavení
rockeři jsou vyvedeni z míry.
•
Váša nasazuje svoji
neolatinskou báseň.
Neolatina je jazyk, který sám
vymyslel, a to tím
způsobem, že si dal pod
polštář latinský slovník. Ave
Eva a publikum šílí. Jako
jeden z největších hitů
přidává existenciální text
Lišák je lišák. „Dohoní
myslivec lišáka? Dohoní
lišák slepici? Dohoní slepice
žížalu? Dohoní žížala
neznámo? Dohoní neznámo
myslivce?“
Váša si rozpouští
vlasy, jeho obrovitá hříva se
vymaní z drdolu a s lehkostí
dopadne na ramena. Básník
schází z pódia, dělá několik
nepochopitelných pohybů,
snad napodobujících blikání
jevištního stroboskopu, pak
varuje diváky, že při
některých písničkách by
mohlo dojít k rozpojování a
spojování mozkových
hemisfér.
Koncert po dvou
přídavcích končí. A také já
se sama sebe ptám: „S
tímhle člověkem bydlíme
v kempu?“
• Zuzana Burianová, septima
Tři otázky pro
písničkáře
Václava Koubka
Kdo organizuje tyhle
koncerty?
Pan Mareš mě vyzval,
abych dal dohromady
muzikanty, o kterých si
myslím, že by mohli oslovit
lidi, co sem přijedou.
Jezdíte sem pravidelně?
Tady jsem byl už loni. Dřív
jsme jezdili do
Chorvatska. Je to celkem
asi šestý sedmý zájezd
s Marešem. Předtím to
bylo spíš s rockovými
kapelami, ale teď jsem si
řekl, že to udělám víc
poetické.
To jste se sem také
trmáceli autobusem?
Měli jsme svůj autobus.
Tam jsme jeli všichni
muzikanti. Celá parta.
• Honza Kaczor, Metoděj
Bohuněk, kvarta
FOTO: –HK–
5
Na pláž!
REPORTÁŽ
Ona mě masíruje a mě to lechtá
Projekt, který si vystačil jen s přírodou
Studenti ze tříd od kvinty níž sedí na
židlích uprostřed prostranství vedle Modrého
náměstí a kousky provázku omotávají
trička, kalhoty nebo i šaty. Vede je
profesorka Poutníková: „Náš projekt se
jmenuje Robinsonem nejen uprostřed italské
civilizace. Zajímá nás využití různých
přírodních materiálů v běžném životě. Právě
si připravujeme oblečení na zítřejší
batikování. A budeme si ještě k tomu
vyrábět věnce a girlandy z bylinek. Dneska
už bychom to nestihli.“ A proč by to nestihli?
„Až se trochu oteplí, půjdeme se masírovat
vonnými oleji, které jsme si vyrobili včera.
Teď je na to ale ještě moc zima.“
•
Za patnáct minut se všichni převlékají do
plavek. Některé holky sice remcají, že když
tam bude taky Brouk (David Roesel z tercie,
jediný kluk na projektu), nikam nejdou, ale
nakonec se vypravují směr bazén. Půlka,
která bude masírována, se svléká do plavek
a lehá si na deky. Profesorka vysvětluje, jak
na to: „Pro správný účinek si musíte vzadu
6
odepnout podprsenku.“ Holky znovu
protestují, ale za chvíli jsou i ty nejtvrdší
hlavy zpracovány. Začíná masáž různými
způsoby. Nejdřív hlazením, poté hnětením,
následuje sekání, před kterým se ovšem
musí kůže ještě zpracovat štípáním.
•
„Mám docela velkej problém,“ stěžuje si
Zuzka Voráčková z tercie a ukazuje na
kamarádku. „Ona mě masíruje a mě to
lechtá.“ Vzápětí málem pukne smíchy.
Profesorka Poutníková se snaží vysvětlit
správnou techniku. Marně. Zuzku to lechtá
pořád. „To je ale nuda,“ stěžují si masírující
studenti. „Můžu si skočit do vody? Vsadila
jsem se o mytí nádobí,“ ptá se Anička
z kvinty a vzápětí se vrhá oblečená do vody.
Zato masírovaným studentům se to líbí. „Je
to opravdu příjemné,“ shoduje se většina.
Takže se navzájem prostřídají a masírují se
dál.
• Honza Kaczor, kvarta
FOTO: Jakub Hrab
KRESBA: Markéta Obručová
Na pláž!
ZPRÁVA/GLOSA
God-blessed foreign policy
Discussions in a beach-seminar alias U.N. meeting
took off his U.N.-mask,
accused George Bush of
being a threat to world
peace etc. This wasn´t the
only point of a strong
disagreement that occured.
Another example was the
election systems in the U.S.
and Czech Republic or
legalization of prostitution.
At the end, time was given
also to reading and talking
about Roman society and
finally a peaceful gladiatorfight in the form of a game of
chess.
Discussions on current
global issues held by seven
Czech students and an
American teacher on the
Italian coast in the form of
the Greek philosopher
Socrates´ seminars. That´s
what took place in San
Georgio camp for week every
morning as the project of
prof. Mullin.
•
Similarly to the wealth of
international elements
mentioned, the topics
discussed included women´s
issues and the role of
religion in society and
politics as well as local
conflicts in Iraq or Palestine
or the idea of a global ban
on nuclear weapons.
Although respecting the
socratic rules of debate (only
one person speaks at a time
and is not interrupted untill
being finished, everybody is
given a chance to speak,
participants don´t disagree
with the person saying
something but with the
thing being said) wasn´t an
easy and completely fulfilled
task, interesting and rich
opinion-exchanges were
built up and could have
continued even further if
they hadn´t been stopped
after six days.
•
Dealing with a topic usually
started with reading some
articles printed out from the
internet to get a deeper
understanding of it. Then a
United Nations meeting was
held, where each student
represented one of the
countries essential in
today´s world politics,
particularly involved in some
of the issues or representing
an important view on global
matters (developing
countries were represented
by Brasil) and Czech
Republic… After briefly
expressing the official
statement of their states´
contemporary governments,
students began to introduce
to the others their own
attitudes which was very
interesting, especially in
cases when the speaker´s
opinions differed a lot from
the official ones which was
probably most typical of the
U.S. representative who at
first firmly defended
American (´God-blessed´)
foreign policy, but as he
•
Thus the one week Socratic
seminar in Italy, besides
enriching each of the
students with new views and
opinions as well as English
vocabulary, showed – that
even a PORG-U.N. wouldn´t
vote unanimously either.
• Adam Pospíšil, kvinta
FOTO: Jakub Hrab
Vzbuďte profesora
Tmavá, úplně prázdná pláž.
Je zima, fouká vítr, člověk se
ale odhodlá a moře se mu za
chvíli zdá skoro teplé. Vlnky
houpají a původně nepatrná
červeň na obzoru se stále
zvětšuje a zvýrazňuje.
Napjatě čekáme, kdy se
vyhoupne slunce. Konečně
se ta velká rudá koule
objeví. Vychutnáváme si
první sluneční paprsky.
Profesor Rufer až do této
chvíle vyčkával na břehu –
v šest hodin ráno jsme ho
rozespalého dovlekli na
pláž. Nakonec se ale i on
spolu s námi oddává objetí
moře.
• Magda Trlifajová, septima
7
KRESBA: Julie Růžičková
Na pláž!
REPORTÁŽ/ČRTA
Země se točí kolem popelnice
Astronomický a kartografický projekt profesora Klause
Na chodníčku před
samoobsluhou jsou ve
vzdálenosti asi dvaceti
metrů od sebe umístěny dva
stoly. U každého stojí
hlouček lidí. „Trochu víc
doleva! A nahoru,“ volá
Matěj Klíma ze septimy na
Martina Pišťáka ze sekundy,
stojícího u kraje budovy a
držícího papír. Na papíře se
objevila malá laserová tečka.
Samotný laser leží na stole a
míří do sloupu podpírajícího
obchod.
•
„Náš projekt se jmenuje
Sluneční hodiny. První tři
dny jsme vyráběli vlastní
sluneční hodiny,“ říká
profesor Klaus, který
projektu šéfuje, a ukazuje
na pětici objektů, stojících
na stole poblíž. Jeden
vypadá jako klasické hodiny,
pouze má místo ručiček
uprostřed vztyčenou špejli,
jež stínem ukazuje čas.
Tento přístroj si přivezl
profesor Klaus z Prahy a zde
jej studenti nainstalovali.
Další čtvery hodiny jsou na
první pohled odlišné. Stojí
na plocho, čas je měřen do
trojúhelníku vztyčeným
papírem, a vyrobili si je zde
studenti sami. Nejpřesněji
ukazují ty podepsané „Petr,
Agáta, Vašek“.
10
„Na pláži jsme
vyrobili planetární stezku,
modelující naši sluneční
soustavu v poměru jedna ku
miliardě,“ navazuje profesor.
„Jako slunce jsme tam
využili velkou popelnici. Od
ní jsou ve správných
vzdálenostech umístěny
jednotlivé planety. Zemi
představuje hrášek, Merkur
házenkářský míč. Dneska
mapujeme okolí obchodu
laserovým měřením a v
dalších dnech se hodláme
věnovat určování nadmořské
výšky. Máme s sebou totiž
nivelační přístroj.“
•
Kromě profesora Klause se
projektu věnuje také pan
Traugott, otec Jindry ze
sexty, který letos studuje
v zahraničí. Korpulentní
vousáč pobíhá od stolu ke
stolu a vysvětluje
studentům, jak na to.
Studenti jsou rozděleni do
dvou skupin, které dělají to
samé. Mají tudíž motivaci
předhánět se a zlepšovat.
Kartografické práce jsou
však znenadání přerušeny.
Na místo přichází skupinka
účastníků projektu
profesora Profoty. Chtějí,
aby každý ochutnal a
ohodnotil salát, který
s sebou přinesli. „Já chci
taky!“ „Proč oni jo a my ne,“
rozčilují se mladší studenti.
Za chvíli se ale všechno
vrací k normálu a měření
může pokračovat.
• Honza Kaczor, kvarta
FOTO: Jakub Hrab
O životě, smrti a strachu z večerky
Za šedým mrakem se zjevuje slunce, které prozáří
neklidné vody Jadranu. Vlny jsou stále větší a větší a
dávají najevo, že za chvíli bude vrcholit příliv. V burácení
rozbouřených vod zaniká skřehotání racků i zvuky
nedalekého kempu. Moře se s přibývajícím časem
zklidňuje, až je hladké a nehybné jako jezero pokryté
námrazou. Jen malá vlnka občas připomene nedávný
příboj, jinak je všude ticho a klid. Klid, který bude trvat až
do rána, kdy tichá oblázková pláž znovu procitne společně
s desítkami turistů a rekreantů. Nyní však máme večer,
tak krásný západ slunce, jaký v Čechách příroda nikdy
nevykouzlí. Rudé slunce se naposledy za tento den opřelo
do klidného Jadranu, jehož vody okamžitě získávají
růžový nádech. Rudé jsou i mokré oblázky, které jsou na
pláži narovnané do jakési mohyly. Její tvůrce nyní stojí
v posvátném tichu na okraji moře, bos, a nohy si nechává
občas opláchnout příchozí vlnou. Občas oblázek zvedne a
hodí do vody. Poté sleduje kruhy, které se rozbíhají, a
přemýšlí o přírodě, životě, smrti a o strachu. Za chvíli
slunce zapadlo a on se ve tmě šourá domů. Tmu a ticho,
které ho obklopuje a zdá se být neporušitelné, náhle
prořízne jako meč cvaknutí baterky a poté se zjeví kotouč
světla, který osvítí mohylu. Poté ji znovu zhasne a jde zpět
do kempu. Cestou přemítá o spoustě věcí, a my se nikdy
nedozvíme, co to bylo. Jedna věc se mu ale určitě mihla
hlavou: Překročil večerku.
• Jakub Holubkov, prima
Na pláž!
VÝLETY/FYZICKÁ POEZIE
Cesta do italského vnitrozemí (II.)
LORETO
Významné poutní místo. V místní bazilice je umístěn dům, ve kterém dle legendy během
svého mládí pobývala Panna Maria. Každoročně jsou do Loreta pořádány poutě.
ANCONA
Založena r. 390 př. n. l. Za starověkého Říma se zde razily mince. Z té doby je také 18
metrů vysoký Trajánův oblouk. Katedrála byla dokončena r. 1189. V biskupském paláci r.
1464 zemřel papež Pius II. Téměř po sedmdesát let (1797-1860) byla Ancona ve
francouzských rukou.
FOTO: Jakub Hrab, Jiří Profota
Ó mein Gott: knedlík
Rufer kufr
Hovoří se o moři
Vyjíždíme, máváme, po bagetě slintáme
Autobus je to hnus
Brzda, benzínová pumpa – kouř, chyťte toho lumpa!
Astapovič nemůže pryč
V autobuse puch a hic, řveme všichni z plných plic
Cesta je dost šílená, drtěj se mi kolena
Klaus, raus
Má to vroubek, má to háček, zapomněl jsem na kartáček
Přibík, knedlík
Vomáčková, omáčko má
Tatíček syn, syčí plyn
Profota, nahota
Valášek, na prášek
Přibík, knedlík
Janichová, pizzu chová
Šmoulin Moulin
Bidlo, v ruce šídlo
Mellisa Cain, never the same
Přibík, knedlík
Pískne Mára „Čára“?
Klaus dostal, na střídačku hopsal
Záleský v bráně spí
Snídani sní s ní, sní
Snídaně maso, k obědu maso, večeře maso, fotbal je
maso
Přibík, knedlík
Jeptiška a kněz, ty hovna hned sněz
ó mein gott, Traugott
Nahotiny zabaví tě na hodiny
Volej volej
Potápění pohled mění
Hrab sklap krab klap au
Startky a sůl, Mára je vůl
Knedlík? Přibík vykvík
Šachy strachy krachy
Nižší gympl jděte spát, Psí vojáky nechte hrát
Ze zápraží oktavánů, Výškovou už nedostanu
Večerka prověrka, kdyby něco berem kramle
Já i ona, ty i on, každý má svůj demižón
Dámské sprchy, malá škvíra, guma trenek mě teď svírá
Přibík, knedlík
Vomáčková, omáčko má
Fermo, terno, kafe blafe
Má siestu? Zkus to! V obchodě je pusto
Couváme už hodiny, přečet sem si noviny
Katedrály, vždy tu stály
Pizza, pardon knedlík
Kouří kuřák, kouří vlak
Vylez prolez plné plíce, po večerce nikdy více
Když nebaví tě PORG, pobaví tě nahý Ork!
Lezem oknem, lezem dveřmi a ty hlídko na mě neřvi
Přibík, knedlík
Vlny vlny vlny…
Přibík vykvíkl
11
Na pláž!
SPORT/REPORTÁŽ
Klientela na kolenou
Profesoři udolali studenty v basketbale
V úterý se před večeří
konal basketbalový zápas
studentů proti učitelům.
Řady studentů
reprezentovali Martin
Dražan, Marek Wlazel a
Zuzka Burianová, následně
vystřídaná Vojtou
Mlynářem. Jako jejich
rivalové nastoupili profesoři
Profota, Přibík a Valášek.
Našlo se i nějaké to
publikum, které nelenilo a
mohutnými pokřiky
povzbuzovalo. Výsledek ale
ovlivnit nedokázalo.
Hrály se dva zápasy a
oba vyhráli profesoři. Pod
košem jednoznačně
kralovali. Při střelbě byla
například u profesora
Valáška znát zkušená práce
s basketbalovým míčem.
Výsledky 21:16 a 21:17
značí o velké statečnosti
v průměru o dvě hlavy
menších a 20 kilogramů
lehčích pokořených.
Studentům nepomohlo ani
vystřídání technicky zdatné
Zuzky za vysokého Vojtu.
Další příležitost profesory
porazit je v nedohlednu, a
studentům proto nezbývá
než trénovat. Personál školy
tak zase ukázal svou
převahu nad klientelou.
• Marek Wlazel, septima
FOTO: Jakub Hrab
Hospoda s kamennými půllitry
Jak se hraje komedie dell 'arte v plavkách
Vybavuji si plakátek na školní nástěnce:
Komedie dell´arte – projekt profesorky
Výškové. Budou si číst nějaká díla? Nebo
budou rovnou hrát? Tyto otázky mi běží
hlavou, když kolem desáté dopoledne
přicházím na pláž. Z dálky vidím skupinu
v kroužku se opalujících postav. Po několika
dalších krocích zjišťuji, že jsou to samé
dívky v plavkách. Několik z nich vždy
uprostřed kruhu cosi předvádí.
•
Studentky ze sekundy až kvinty pilují
přesné znění svých replik. „Tak řekni třeba
červená jako růže a pak to spleteš, že je to
jako krev! A bílá jako nenávist a pak jako
čistá láska!“ povykuje jedna přes druhou,
když vymýšlí, jak poslíček zamění dopisy pro
Isabelu a Pantalona, jejího nastávajícího.
„Nejdřív jsme si říkaly o jednotlivých
postavách, jejich charakterech a rysech. Pak
12
jsme začaly dávat dohromady tuhle hru,“
říká mi Bára Plamínková z kvinty, která
hraje starého chlípníka Pantalona. Pak jde
se sextánkou Andreou Raušerovou coby
krásnou Isabelou zkoušet svatbu.
•
Zkouška samovolně přechází v koupání
v moři. Hraje se Spadla lžička do kafíčka.
Pořád dokola, dokud není čas pokračovat.
Ještě poslední scéna s rozuzlením a pak celá
hra, od začátku do konce. Vidím, co jsem
promeškala. Přede mnou sedí čtyři holčičky
kolem imaginárního stolu a pátá jim rozdává
kameny jakožto půllitry. Hrají karty a
uzavírají sázky. Úchvatný je pohled na
nejmenší herečku, která pořád dokola křičí:
„A na to se napijem!“ Odcházím, natěšená
na páteční představení.
• Magda Hlaváčková, septima
Na pláž!
KAUZA
Autobus pana Rampoucha
Proč někteří studenti dorazili k moři tak pozdě
Je sobota pět hodin
odpoledne a do kempu
konečně vjíždí poslední
autobus. Po pětadvaceti
hodinách jízdy, o sedm
hodin později než zbylé tři.
•
Už před odjezdem bylo
zřejmé, že jeden z autokarů,
konkrétně ten stříbrný,
přiřazený oktávě a sekundě,
je méně komfortní než
ostatní. Zástupci školy
začali ihned problém řešit s
cestovní agenturou Mareš
Sport, u které měl PORG
zájezd už od ledna 2006
objednaný. „Ve smlouvě je
jasně uvedeno, že v den
odjezdu budou přistaveny
luxusní autokary,“ říká
ředitel školy Václav Klaus,
který s agenturou
komunikoval celé léto. „Byl
jsem písemně ubezpečen, že
budou mít sklopné sedačky,
pásy, že řidiči budou
patřičně proškoleni atd.“
Podle tvrzení řidičů
se například sklopné
sedačky měly dát nahradit
lůžkovou úpravou. Zástupce
cestovní kanceláře pan
Rampouch, který byl
přítomen odjezdu, nicméně
uznal, že autobus
nasmlouvaným požadavkům
neodpovídá. Nabídl, že do
čtyř hodin přistaví vůz jiný.
„To se nám logicky zdálo
jako velké zdržení,“ říká
profesor Klaus a podrobně
popisuje, jak se jeho
zástupce Daniel Přibík
pokoušel situaci dále řešit.
•
Nikdo nemohl předpokládat,
že stříbrný autobus nabere
několikahodinový skluz na
hranicích. Rakouští celníci
neuznali cestovní doklady
sekundána Standy
Astapoviče, občana
Běloruska. „Standova
maminka o prázdninách
jednala s italskou
ambasádou, dokonce mi
posílala nějaké dokumenty
k orazítkování,“ říká k tomu
pan ředitel. Nestačilo to.
Nakonec musel autobus
čekat přes čtyři hodiny, než
si Standu jeho rodiče na
hranicích vyzvedli.
Cesta se tudíž stala
pro studenty zdlouhavou a
kvůli nesklopným sedačkám
i dvojnásob nepohodlnou
záležitostí. Lůžková úprava,
jak se ukázalo, je
v Rakousku, kudy se vinou
zdržení projíždělo celou noc,
během jízdy zakázána.
Nálada v autobuse
byla navzdory nepříznivým
podmínkám pozitivní.
Studenti si dlouhou chvíli
krátili povídáním,
posloucháním hudby a
někteří oktaváni dokonce
četbou povinné literatury k
maturitě. „I když bylo čekání
na hranicích nepříjemné,
líbilo se mi, že jsme se
dokázali nad celou věc
povznést,“ hodnotí nastalou
situaci oktavánka Tereza
Svobodová.
Na cestu zpět vedení
školy důrazně zažádalo o
výměnu autobusu.
•
Reakce na náhradní vozidlo
nebyla jednoznačná. „Seděla
jsem pod střešním okénkem,
které netěsnilo,“ vzpomíná si
Hanka Touficová z oktávy na
hustý déšť při odjezdu.
Podle profesorky Výškové byl
však návrat výrazně lepší
než cesta tam: „Autobus měl
na předních sedačkách pásy
a hlavně řidiči byli
zkušenější. Nestalo se, že by
nám zastavili na odpočívadle
bez toalet, jak tomu bylo
během první cesty.“
Podle ředitele Klause
bude ale celá věc mít ještě
dohru. Ze strany cestovní
agentury jde podle jeho
názoru o jasné porušení
smlouvy. Václav Mareš
ovšem tvrdí, že on sám byl
také podveden: „Naše
agentura měla s dopravcem
nasmlouvaná tatáž kritéria,
jaká požadoval PORG.“
• Anežka Fialová, oktáva
FOTO: Honza Kaczor
www.naplaz.wz.cz
13
Na pláž!
RECENZE
Místo tance bubliny
Koncert Psích vojáků byl poznamenaný náladou končícího léta
Škola v přírodě se
překlenula do druhé
poloviny a studenti i
profesoři se konečně dočkali
netrpělivě očekávaného
koncertu. Psí vojáci jsou
jedním z nejproslulejších
undergroundových produktů
minulého režimu. Když v
roce 1979 začínali hrát, věk
hudebníků se pohyboval
mezi třinácti a čtrnácti lety.
Kouzlo skupiny spočívá
převážně ve frontmanovi
kapely Filipu Topolovi,
skladateli a textaři. Psí
vojáci ve středu večer
vystoupili v základní
sestavě: Luděk Horký
(baskytara), David Skála
(bicí) a pochopitelně Filip
Topol (zpěv a piano, podle
nálepky na ozvučné skříni
patrně zapůjčené z
pražského klubu Vagon).
Vystoupení se ukázalo být
nejhojněji navštíveným z
celé týdenní série.
•
Koncert se rozhodně nedá
označit za špatný, vždyť
skladby jsou prověřeny
čtvrtstoletím existence
kapely. Ale nesršela z něj
taková energie jako při
koncertech, které autor této
recenze navštívil dříve. Večer
vyzněl takřka rutinně,
člověk měl skoro pocit, že
slyší totéž co na deskách.
Posluchač pak sedí a ošívá
se: Proč já raději nezůstal
doma... vždyť tohle jsem
slyšel tisíckrát! Psí vojáci se
nepouštěli do žádných
Program koncertů
10. 9. – neděle: Václav Koubek
11. 9. – pondělí: Petr Váša (+ Radomil Uhlíř)
12. 9. – úterý: Pavla Milcová a Peter Binder
13. 9. – středa: Psí vojáci
14. 9. – čtvrtek: Phil Shoenfelt a Pavel Cingl
15. 9. – pátek: jam session (studenti PORGu + předchozí)
14
experimentů. Odehráli pár
hitů těžkého kalibru
(například Žiletky nebo
Sbohem a řetěz) a dost. Na
druhou stranu byl ráz všech
vystoupení během celého
týdne podobný: kombinace
příjemné hudby (kteréžto
kriterium splnili všichni
účinkující) a lázeňsky
poklidné atmosféry.
•
Vliv na ne právě „odvazovou“
atmosféru měl v případě
Psích vojáků bezpochyby
také stud publika, které
ačkoli bylo několikrát
zpěvákem vyzváno k tanci,
umíněně sedělo či postávalo.
Od pocitu mírné znuděnosti
k téměř snovosti se však
podařilo náladu koncertu
posunout malé skupince
studentů v obecenstvu. Ti z
rohu hlediště neúnavně
vypouštěli bubliny, které
často vydržely dlouho plout
nad hlavami diváků.
Bubliny tak odnášely jednu
píseň Psích vojáků za
druhou kamsi do noci…
• Matěj Schneider, oktáva
FOTO: Matouš Glanc
Na pláž!
Trubkou na papeže
Projekt profesora Arnota zpíval operu
OPERA/ROZHOVOR
Tři otázky pro
řidiče Petra Finka
Scéna I: Bonifác VIII. připravuje svůj plán.
Bonifác: Ježišmarjá, to ho ošmelím, to ho ošmelím.
Bonifác: Zde troubu mám. A tu ji umístím, by vyšel můj plán.
Bonifác: Génius, génius…Bože náš, za tuto ideu budiž požehnán.
Scéna II: Ospalý Celestýn V. vstupuje do své ložnice.
Celestýn: To jsem unaven, to jsem unaven.
Celestýn: Zde klečíc musím se teď kát, bych pak mohl v klidu spát.
Bonifác: POSLYŠ…
Celestýn: Co za hlas mi to v hlavě zní?
Bonifác: HLAS BOŽÍ.
Celestýn: Och, Bože všemohoucí…
Bonifác: ANO, JSEM BOŽÍ HLAS A TÍMTO TI NAŘIZUJI ABDIKOVAT!
Celestýn: Můj pane? A jak mám vědět, že ty vskutku božím hlasem jsi?
Bonifác: VIDÍŠ SNAD NĚKOHO?
Celestýn: Vskutku, nevidím.
Bonifác: TAK VIDÍŠ, CO MOHU TEDY, KROMĚ BOŽÍHO HLASU BÝT?
Celestýn: To nevím.
Bonifác: TAK DŮKAZ BYL TI PRÁVĚ DÁN, TAK BĚŽ A ABDIKUJ!
Celestýn: Pane, jsem tvůj věrný služebník.
Scéna III: Celestýn V. předstupuje před konkláve.
Celestýn: Milé konkláve…
Konkláve: Ano?
Celestýn: Abdikuji.
Konkláve: Cože?
Celestýn: Abdikuji…
Konkláve: Amen.
Bonifác: Ježišmarjá, to jsem ho ošmelil, to jsem ho ošmelil.
Jaký máte dojem z naší
školy?
Děti nebo důchodci, to je
celkem jedno. Akorát že
děti nadělají víc
nepořádku. Když jim něco
spadne pod sedačku,
neřeší to. Na vaši školu
nemám žádný vyhraněný
názor.
Jak jste trávil týden?
Vozil jsem vás a ostatní
tady ubytované Čechy na
výlety. Zůstával jsem ale
na parkovišti. Buďto jsem
si povídal s dalšími řidiči,
na parkovišti, nebo jsem
něco dělal na autobusu.
Památky mě nelákají.
Kromě toho jsem se válel
na pláži, a když bylo
ošklivo, nudil jsem se.
Včera jsme vás zahlédli
na koncertu Psích
vojáků…
To bylo úžasné. Hlavně
proto, že tam bylo piáno.
Bez piána to není ono.
Klidně bych si koupil i
nějaké CD, abych ty
písničky mohl poslouchat
při řízení. Byl jsem taky na
Vášovi, ale to se mě úplně
netýkalo. Nebyl to můj
styl.
• Honza Kaczor,
Dominik Obruča, kvarta
ILUSTRAČNÍ FOTO: Jakub Hrab, Štefan Král
FOTO: Jakub Hrab
15