2. EL - Jak se chopit příležitosti aneb Kdo nic nezkusí, nic nepokazí

2. EL - Jak se chopit příležitosti aneb Kdo nic nezkusí, nic nepokazí

Jak se chopit příležitosti aneb Kdo nic nedělá, nic nepokazí.
Příležitost je dar
Úvod
Julius Caesar jednou řekl: „Kostky jsou vrženy.“ A překročil Rubikon,
čímž se projevilo jeho sebevědomí, které je velmi důležité pro
realizaci jakéhokoliv plánu či projektu, ať už je to uzurpování veškeré
moci ve starověkém státě nebo rebelii vedené proti svému šéfovi jen
kvůli tomu, aby vám konečně přidělil kancelář, která nemá okno do
uličky s popelnicemi. Jsou to naše rozhodnutí, která nám umožňují
chytit oslíčka, který sype zlaté mince. Vše je pouze o našem myšlení.
Příležitosti jsou všude k mání. Stačí pouze chtít se jich chytit. Nebýt
líný je však únavné. Právě proto je příležitost brána jen pouze jako
něco, co nám spadne do klína a pak z toho vyděláme peníze. Takto to
chápe většina lidí a stále čeká na tu svoji „příležitost“. Avšak
skutečnost je taková, že my hledáme příležitosti, ne ony nás. A když
příležitost nalezneme, přemýšlíme, jestli má smysl, jít do toho a potit
krev. No jistěže ano, kdyby se příležitosti nechopil takový Sergey
Brinn, určitě by teď nebyl miliardářem a spolumajitelem
nejpoužívanějšího internetového vyhledávače současnosti. Stejně tak
se může chopit příležitosti každý člověk. Jen stačí chtít.
Můj pohled
Když se mne lidé ptají, co vlastně chci dělat, odpovídám pokaždé
téměř stejně: „Chci být novinářem v cizině“. Není to můj cíl, je to má
cesta, jak se chopit příležitosti. Celá ta „cesta“ jsou malé příležitosti.
Začít psát články. Umět plynule hovořit cizími jazyky. Studovat
publicistiku. Je toho opravdu hodně, ale příležitost je podle mne
nějaký mezník, který rozděluje hledání úspěchu a jeho nalezení. To
hledání mezníku, tedy příležitosti, je ta cesta, kterou procházíme a
hledáme nejsnadnější řešení. Určitě lze uvažovat o mnoha
příležitostech, která nás během našich životů potkají, ale my se
chopíme jen zlomku z nich.
Když poprvé požádáte holku o telefonní číslo jen proto, že se na vás
usmála, to je příležitost. Netvrdím, že to je pokaždé právě proto, že se
na vás usmála, ale když to je ten správný okamžik, tak to vyjde a jste
šťastní. Jindy máte pocit, že okamžitě musíte chytit papír a tužku a
vymyslet perpetuum mobile a během kreslení všehochuti grafů a
počítání zjistíte, jak upravit toustovač, aby vypaloval na tousty tvář
Baracka Obamy nebo kancléřky Angely Merkelové. V tuto chvíli si
myslíte, že jste vynalezl převratný vynález, který ovlivní další
generace. Ovšem o chvíli dříve napadlo to samé nějakého Číňana
nebo Japonce, a zatímco se chlubíte v hospodě svým přátelům, Číňan
už dávno založil firmu a montuje první toustovače a snaží se je prodat
na internetu. Víte, proč na to přišel Číňan dříve? Protože je zvyklý
hledat příležitosti. Vychovali ho tak. A vy na svůj toustovač časem
zapomenete, dál žijete a čekáte na příležitost, která se objeví. Čekat
až vás něco napadne, nemá smysl. Zkoušejte všechno, k čemu vás vítr
přivane, a jednou naleznete něco, v čem uvidíte tu opravdovou
příležitost a chytíte ji za pačesy.
Dovolím si zde napsat malý návod, jak se chytit příležitosti.
První krok je ze všech nejtěžší, musíte přestat prokrastinovat. Jakmile
totiž jednou vstanete, popř. sednete k něčemu, v čem cítíte úspěch,
budou vám všichni házet klacky pod nohy. A jako první si ty klacky
budete pod své nohy házet vy sami. Jakmile je vám tam začnou házet
ostatní, jste na dobré cestě. Další kroky již jistě znáte. K cíli si vytyčte
mezníky. Každý z nich je nějaký „úkol“, který vás posune k dalšímu
úkolu. Ať už je váš cíl cokoliv, např. stát se řezníkem, prodávat lidem
hvězdy ve vesmíru nebo leštit boty, musíte si najít všechny potřebné
informace, které vám pomohou k jejímu dosažení. Poté stačí již jen
pracovat na svých schopnostech. Když budete následovat instrukce,
příležitost se rychle naskytne. Např. vám nabídnou práci v řeznictví,
časem si vyděláte peníze a nasbíráte zkušenosti, díky kterým si
nakonec otevřete vlastní řeznictví. A takto jste se chopili příležitosti.
V současné době je stále častější, že se objevují tzv. motivační články,
které nám říkají, co a jak máme dělat, jak máme myslet. Lidé, kteří je
píší, to zřejmě myslí dobře a chtějí ostatním pomoci, ale neuvědomují
si, že když někomu dají židli, tak se nebude potřebovat naučit ji
vyrobit a jakmile se židle, kterou jste mu dali, rozbije, bude chtít po
vás další židli. Mnohem jednodušší je člověka naučit jak si tu židli
vyrobit sám.
Určitě někteří z vás znají knihu brazilského autora Paola Coelha –
Alchymista. Kniha vypráví příběh o mladém španělském pasáčkovi
Santiagovi. Ten se vypravil na své duchovní pouti k pyramidám a
cestou k nim sledoval znamení, která ho vedla k jeho cíli. Během
pouti, kterou vykonal, měl mnoho příležitostí. Mohl se stát
prodavačem sklenic, později se mohl stát váženým mužem
v pouštním kmeni. Proto sledujte znamení, může to být cokoliv, co
souvisí s něčím, čeho chcete dosáhnout. Stačí pozorně sledovat okolí
a objevíte příležitost.
Intermezzo
K nalezení příležitosti je nelehká cesta, během této cesty bychom se
měli vyvarovat pesimismu, neboť pesimismus nás odrazuje z naší
cesty k úspěchu. Stačí myslet pozitivně, ale zůstat nohama na zemi.
Žádný smysl nemá také vracet se k minulým neúspěchům. Lítost nám
nepomůže posunout se k další možné příležitosti. Neúspěch je další
zkušenost, ze které si lze brát příklad, jak se nezachovat příště.
Avšak každá mince má dvě strany. Podle některých lidí je lepší
nechat se nést proudem a počkat, co život přichystá.
Je snadné být líný a neměnit svůj životní styl. Je to totiž velice
pohodlné. Dovolte, abych vám představil několik ukázkových
příkladů, jak si nezkazit život zbytečným a unavujícím hledáním
příležitostí. Možná podobnost s vašimi životy je čistě náhodná.
Dneska bych mohl udělat něco smysluplného, ale v televizi je zrovna
další epizoda Ulice a to si opravdu nemohu nechat ujít.
Kamarád mě pozval na vinařský a degustační kurz, jenže já už ten
víkend mám zaplněný střídavým ležením doma u televize a sezením
v hospodě.
No, když já nevím. Mě se nechce psát ta práce na soutěž v esejistice.
Radši se podívám na Pulp Fiction.
No neříkej, ty chceš, abych celý víkend strávil s tebou na kurzu
akrobatického lyžování a snowboardingu? Sakra, ale já už mám
naplánovaný víkend s mojí milenkou. Ale kdyby ti volala moje mladá,
řekni, že jsem tam s tebou a zrovna jsem šel za instruktorem
prodiskutovat moje salto vzad.
Závěr
Život nám přináší příležitosti, které nevyužijeme, protože máme
pocit, že když se do toho pustíme, narazíme si nos. Jistě, stane se to
mnohokrát. Avšak jednu příležitost nepromarněte, nepromarněte si
život, protože to je ta první příležitost, kterou nám kdy kdo dal. A
pokud se budhističtí mniši pletou a žádná reinkarnace není, využijte
alespoň této jediné příležitosti. Já jsem za ni vděčný.
Autor: Jan Kotráš ve spolupráci s Dominikem Kramplou a Nicole Rozsívalovou
Škola: Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky,
Přerov, Bartošova 24
Studijní ročník: 2. ročník Ekonomického lycea
Kontakt: jenik.kotras @atlas.cz, [email protected],
[email protected]
Zdroje: Vzhledem k faktu, že tuto esej jsme vymýšleli z hlavy, nemůžeme uvést
žádné oficiální zdroje. Jedinými zdroji jsou pouze vědomosti autorů této práce.