Česká literatura 30. – 50. let 19. století

Česká literatura 30. – 50. let 19. století
Charakteristika doby
•
•
•
•
Vznik 1. politického obrozeneckého programu = austroslavismus (Palacký)
Radikálové (Sabina, Frič) a liberálové (Palacký, K. Havlíček).
V literatuře:
1. sepjetí s NO (J. K. Tyl, K. J. Erben);
2. počátky realismu (K. H. Borovský, B. Němcová);
3. romantismus (K. H. Mácha).
V této etapě je obrozenecký program završen. Čeština je spisovným jazykem.
Toto období dokazuje, že češtinou je možné psát díla, rovnající se světové
romantické literatuře. Objevuje se opravdu kvalitní literatura.
Sepjetí s NO
Josef Kajetán Tyl
Život
• Dětství strávil v Kutné Hoře, kde jeho otec, vysloužilý vojenský muzikant, měl
krejčovskou živnost. Ve 14 letech odešel Tyl na gymnázium do Prahy, kde se
živil převážně sám kondicemi. Pilně navštěvoval německá i česká divadelní
představení, seznámil se s tehdejší vlasteneckou spo1ečností a začal psát
básně.
• Roku 1827 odešel dokončit gymnázium do Hradce Králové, kde vyučoval jeho
tehdejší idol V. K. Klicpera. Tyl žil v jeho domácnosti, opisoval Klicperovy
práce a ten zas opravoval první literární pokusy svého studenta.
• Po maturitě se vrátil zase do Prahy, aby pokračoval ve studiu na filosofii. Ale
brzy ho zlákalo divadlo. Uvažoval o založení vlastní společnosti, ale
nedostávalo se mu prostředků. Nakonec se připojil k německé kočovné
společnosti, se kterou putoval po Čechách i po Německu a pro niž upravoval i
divadelní hry. Po jejím rozpadu přešel zpět do Prahy. Hrozila mu vojenská
služba (tehdy ještě 14 let!), získal místo písaře ve vojenské kanceláři.
• Volný čas věnoval literatuře a divadlu. Vystupoval jako ochotník ve
Stavovském divadle a současně překládal i upravoval hry pro pravidelná
česká nedělní představení. Roku 1833 se stal redaktorem časopisu „Jindy a
nyní", jehož jméno po roce změnil na „Květy české" a posléze na „Květy"
(vycházejí dodnes). Sám zaplňoval všechny pravidelné rubriky, otiskoval tu i
své povídky, básně a překlady a také práce tehdy uznávaných autorit.
• Aktivně se účastnil veřejného života. Roku 1848 se účastnil přípravy
Slovanského sjezdu a stal se i poslancem říšského sněmu.
• Zlom v jeho životě znamenala léta Bachovského absolutismu - byl rozpuštěn
český soubor Stavovského divadla a Tyl přišel o místo dramaturga. Založil
proto z propuštěných herců kočovnou společnost a až do konce života putoval
jako kočovný herec po českých městech a venkově.
• Na poslední štaci do Plzně přijel Tyl už těžce nemocný. Byl pohřben za zvuků
písně „Kde domov můj“.
Dílo
2
•
•
•
•
Stal se jedním z nejčtenějších českých prozaiků, třebaže se jeho díla, plná
sentimentálního vlastenectví, nepozvedla nad dobový průměr.
Pravou doménou Tyla však bylo divadlo, které miloval.
Roku 1834 založil se skupinou přátel Kajetánské divadlo, mezi jehož členy
patřili také K. H. Mácha, J. J. Kolár, K. Sabina a další. Tyl se osvědčil jako
herec i organizátor – byl režisérem, dramaturgem, opatřoval rekvizity, maloval
kulisy i upravoval hry. Když byla činnost divadla zastavena, přešel znovu jako
ochotník do Stavovského. Roku 1846 byl jmenován dramaturgem českých her
a měl nejen vybírat a posuzovat cizí hry, ale sám dodat ročně šest her
z překladů a dvě vlastní. Z oblíbeného spisovatele se stal národem milovaný
dramatik.
Tylovy divadelní hry se obracely stejně jako předtím povídky k aktuálním
jevům doby – třebaže často v historickém či pohádkovém rouše – a měly i
výchovný záměr. Vlastně jen rané dílo, fraška Fidlovačka, v níž poprvé
zazněla se Škroupovým nápěvem píseň Kde domov můj, si všímá výlučně
národního zápasu. Ale i dramata ze současného života (Paličova dcera, Paní
Marjánka, matka pluku), dramatické báchorky (Strakonický dudák, Lesní
panna) a historické hry (Kutnohorští havíři) byly inspirovány soudobými
společenskými a politickými problémy.
Dramatická tvorba - přehled
1. historická dramata
• Kutnohorští havíři
• Jan Hus
2.
•
•
•
•
báchorky
Tvrdohlavá žena
Jiříkovo vidění
Lesní panna
Strakonický dudák
3.
•
•
•
•
frašky
Fidlovačka
Paní Marjánka, matka pluku
Pražský flamendr
Paličkova dcera
Jednotlivá dramata
Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka:
• lokální fraška se zpěvy na téma ševcovské cechovní slavnosti;
• hra měla získat národní odrodilce;
• scény z lidového a měšťanského prostředí;
• poprvé v ní zazněla píseň hudebního skladatele Františka Škroupa na Tylův
text - "Kde domov můj;
Paličkova dcera:
2
• hraje se dodnes;
• vypráví životní příběh Rozárky, dcery venkovského šumaře, který se stal
paličem ze zoufalství a msty;
• Rozárka žije v chudobě, stará se o své osiřelé sourozence a její příkladná
ctnost a opravdovost je nakonec odměněna bohatou tetou.
Strakonický dudák:
•
•
•
•
báchorka, vrchol jeho dramatické tvorby;
barvitý příběh jihočeského dudáka Švandy, který si umíní získat bohatství
hrou na dudy v cizině, je zachráněn svou pohádkovou matkou - vílou
Rosavou. Setkává se s Vocilkou, který mu přislíbí pomoc a velký zisk, díky
němuž zapomíná Švanda na svůj domov (útok proti falešnému vlastenectví) i
Dorotku. Švanda je uvězněn v pohádkovém světě, okraden a zrazen Vocilkou.
Zachrání ho až láska Dorotky a pomoc jeho přítele Kalafuny. Nakonec vše
dobře dopadne a Švanda se polepší a váží si lásky své dívky;
Švanda - má dobré i špatné vlastnosti a během příběhu se vyvíjí a upevňuje si
charakter.;
Dorotka - prostá dívka, je věrná, moudrá a vysvobodila svého milého Švandu i
ze spár popraviště;
Kutnohorští havíři:
•
•
historické drama zobrazující proces potlačené vzpoury havířů koncem 15.
století;
hra je o kolektivu, který se postaví proti cizáckému panskému útlaku, zároveň
reaguje na soudobé dělnické bouře v Praze.
Jan Hus:
•
•
toto historické drama vzniklo pod vlivem roku 1848;
aktualizuje Husovo úsilí dobrat se pravdy, ale jeho snahu dát příklad
společenskému hnutí svým osobním hrdinstvím a zásadovostí.
Povídky
Dekret kutnohorský
Rozina Ruthardová
Rozervanec
•
polemika s romantismem, osobnost K. H. Máchy, hrdinové jsou dvě zcela odlišné
postavy Karel a Hynek.
Poslední Čech
•
vlastenecká tématika, vyvolalo ostrou kritiku K. H. Borovského.
2
Karel Jaromír Erben
Život
• V Hradci Králové studoval gymnasium, začal studovat filosofii a později práva.
• Stal se spolupracovníkem F. Palackého v Národním muzeu. Měl za úkol
prozkoumávat a třídit mimopražské archivy (Tábor, Domažlice…). Při této
činnosti se mu dařilo přesvědčit řadu měst, aby některé písemnosti darovala
Národnímu muzeu.
• Roku 1848 se stal redaktorem Pražských novin.
• Roku 1850 se stal sekretářem a archivářem Národního muzea, na tuto funkci po
necelém roce rezignoval a stal se archivářem Prahy.
• Roku 1867 se účastnil Moskevské výstavy.
• Onemocněl plicní nemocí, později i tuberkulózou.
Dílo
• Těžiště svého odborného zájmu spatřoval v edicích folklórních materiálů,
především českých lidových písní. Srovnával jejich varianty a vyhledával mezi
nimi text, který nejlépe odpovídá předpokládanému původnímu tvaru. Na písně se
díval jako na zpívané texty, přihlížel proto i k nápěvům, které rovněž vydával.
Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních:
•
jakási „slovanská čítanka"
Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských:
•
„slovanská čítanka“ ve zkrácené úpravě a v českém překladu
Kytice z pověstí národních:
•
•
•
•
•
•
•
navazoval na Čelakovského, ale na rozdíl od něj neužíval ohlasové techniky, ani
neusiloval o to, aby jeho balady podávaly obraz české společnosti;
soustředil se na problém mezilidských vztahů a základním motivem, je různě
obměňovaný motiv viny a trestu;
konflikty vznikají porušením základních lidských vztahů a lidský úděl je
neodvratně určen;
někdy si člověk vinu uvědomí (Holoubek), a kaje se (Dceřina kletba, Svatební
košile, Záhořovo lože), jindy se lidské životy vzájemně vylučují, naplnění jednoho
života ničí život druhý (Vodník);
v mnoha baladách se objevuje vztah matky a dítěte (Dceřina kletba, Lilie, Zlatý
kolovrat, Vodník), svět pohanské mytologie, v němž je každá vina potrestána,
doprovází křesťanská víra sílu lásky a pokání;
vinu spojuje vždy s osobou toho, kdo se jí, třeba bezděčně, dopustil, nikdy její
příčiny nehledá ve společenském řádu, proto se také jeho hrdinové nebouří proti
trestu a nerevoltují proti společnosti; trest je jim samozřejmý a následuje s
neúprosnou důsledností vždy po provinění;
Kytice se skládá ze 13 básní:
1. Kytice
2
2. Poklad
3. Svatební košile (balada inspirována dnes zaniklou osadou Byšičky)
4. Polednice
5. Zlatý kolovrat
6. Štědrý den
7. Holoubek
8. Záhořovo lože
9. Vodník
10.Vrba
11.Lilie
12.Dceřina kletba
13.Věštkyně
Jednotlivé balady
KYTICE
• zemřela matka a po ní zůstali sirotci, kteří každé ráno navštěvovali matčin
hrob; matce se dětí zželelo, a proto se změnila v malý kvítek; děti v tomto
kvítku poznaly svou matku a nazvaly jej mateřídouškou.
„Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly
a prostý kvítek, v němž majíc útěchu,
mateří – douškou nazvaly.“
POKLAD
• žena s dítětem šla do chrámu Páně; několik kroků od kostela spatřila skálu a v
ní svit; došla ke skále, odhodlala se sejít dovnitř a viděla plnou hromadu zlata,
nejdřív si chtěla nabrat jen trochu, ale neodolala a začala si brát, co unesla;
• dítě nechala ve skále, bylo jí milejší zlato, ale jak odnášela další zlato, skála
zmizela a dítě s ní a zlato se proměnilo v kamení;
• žena se polekala a začala hledat své dítě, byla nešťastná, smutná a pořád
volala dítě;
• až když bylo v kostele Krista Pána mučení, skála se zase objevila; žena do ní
vběhla, vzala své dítě a na zlato se už nepodívala, už ji nelákalo zlato, ale
měla své dítě.
A znovu se žena děsí,
úzkost hrozná ji uchvátí:
„Ach, kdo mně mé dítě vrátí!
Ach, mé dítě, kde jsi, kde jsi ?!“
SVATEBNÍ KOŠILE
• jedna panna zůstala sama a čekala na svého milého, který je v cizině, ušila
košili a milý se ještě nevrátil, náhle někdo zaklepal na okno, panna poznala
svého milého.
• milý ji zavedl na hřbitov a řekl, aby přeskočila zeď, panna se schovala
v márnici, ráno ji lidé v márnici našli.
Dobře ses, panno, radila,
na Boha že jsi myslila a druha zlého odbyla!
2
Bys byla jinak jednala,
zle bysi byla skonala,
tvé tělo bílé, spanilé,
bylo by co ty košile!
POLEDNICE
• v baladě Polednice se vypráví o matce, jejíž dítě pořád křičelo, matka dítěti
vyhrožovala, že na něj pošle polednici, v poledne polednice opravdu přišla,
matka se lekla, vzala dítě na klín a přitiskla chlapce k sobě, jakmile polednice
po dítěti vztáhla ruku, matka omdlela, kKdyž se otec vrátil, matku ještě vzkřísil,
ale dítě bylo udušené.
„Dej sem dítě!“ – „Kriste pane,
odpusť hříchy hříšnici!“
Div, že smrt ji neovane,
ejhle tuť – polednici!
ZLATÝ KOLOVRAT
• Pán zabloudil v lese při lovu, přišel k chaloupce, zaklepal a prosil o vodu,
kterou mu přinesla dívka - Dornička;
• Pán dívce řekl, že si ji vezme za ženu, matka chce dát králi svou vlastní dceru,
ale pán ji nechce;
• na cestě do hradu, matka v lese usekla nohy a vypíchla oči nevlastní dceři
Dorničce, králi dala svou druhou dceru, Dorničku v lese našel stařeček, který
poslal pachole na hrad vyměnit zlatý kolovrat a přeslici za oči a nohy;
• když se král vrátil z války, chtěl, aby jeho žena upředla zlatou nit, kolovrat
zpíval o tom, jak matka krále ošidila, když to král uslyšel, matce a její dceři
udělal to, co ony udělaly Dorničce, potom jel pro Dorničku ke stařečkovi.
„ Vrr – zlou to předeš nit!
P ři šla jsi krále ošidit,
sestra tvá v lese, v duté skále,
vrr – zlá to nit!"
ŠTĚDRÝ DEN
• Děvčata se na přástkách chtěla dovědět o své budoucnosti. Hana uviděla za
štědrovečerní noci svého Václava. Marie uviděla kostel, ve které byla rakev.
Obojí osud se stal. Příští rok při přástkách chyběly dvě osoby. Jedna se vdala
a druhá odpočívá na hřbitově.
Však lépe v mylné naději sníti,
před sebou čirou temnotu,
nežli budoucnost odhaliti,
strašlivou poznati jistotu.
HOLOUBEK
• Vdova se brzy po smrti manžela vdá. Nad hrobem jejího manžela sedává
neustále holoubek, který vdovu obviňuje, že svého manžela otrávila. Vdova
2
nadává, ať toho nechá, že jí praskne hlava. Nakonec si asi uvědomí, že
holoubek má pravdu, a druhý den ji najdou mrtvou.
ZÁHOŘOVO LOŽE
• Záhoř je vrah, který zabíjí pocestné. Jednoho dne chce zabít mladého
poutníka, ale ten mu řekne, že jde do pekla, pro úpis se svou duší. Záhoř ho
nechá jít pod podmínkou, že mu potom věrně popíše peklo. Když se poutník
vrací zpět, popíše Záhořovi, jaké tam na něj mají uchystané mučící lože –
“Záhořovo lože”. Poutník se lekne, a začne litovat toho, co kdy provedl, a celý
zbytek života se modlí a činí pokání. Nakonec je mu udělena milost, a dostane
se do nebe.
VODNÍK
• Dívka šla vyprat prádlo a vodník ji chytil. Musela si ho vzít za muže. Dívka
prosila vodníka, aby ji pustil ke své matce, on však nechtěl, protože jí nevěřil.
Nakonec jí to dovolil, ale musela v jezeře nechat dítě. Před klekáním se
vodníkova žena zase musela vrátit. Přišel večer, ale žena se nevracela.
Vodník ji volal. Matka dívky ji však nechtěla pustit. Řekla mu, aby přinesl dítě
na jejich práh. Vodník dítě přinesl, ale mrtvé. Zabil ho, protože jeho žena
nepřišla do jezera.
Dvě věci tu v krvi leží,
mráz po těle hrůzou běží,
dětská hlava bez tělíčka
a tělíčko bez hlavy.
VRBA
• Tato balada pojednává o ženě, která byla ve dne živá a zdravá a v noci měla
život ve vrbě. Manželovi to bylo divné, a proto se šel poradit s babkou. Babka
mu prozradila. Manžel chtěl, aby i v noci byla jeho žena živá a vrbu podťal.
Vtom uslyšel zvonit zvony. Ve vsi se ptal, kdo zemřel a lidé mu řekli, že při
práci jeho žena padla jako podťata. Manžel šel k vrbě a ptal se, co má dělat.
Vrba odpověděla:
„Dej mne z vody vytáhnouti, Když se bude kolébati,
osekej mé žluté proutí, matka bude jej chovati,
dej prkének nařezati, proutí zasaď podle vody,
kolébku z nich udělati, by nevzalo žádné škody,
na kolébku vlož děťátko, až doroste hoch maličký,
ať nepláče ubožátko. bude řezat píšťaličky,
na píšťalku bude pěti,
se svou matkou rozprávěti!“
LILIE
• Umře žena, a přeje si být pochována někde u lesa a ne na hřbitově. Na jejím
hrobě později vyroste Lilie, a její bývalý manžel si ji odnese domů, a
2
rozmlouvá s ní jako by byla živá. Jednoho dne odjede, a jeho matka květinu,
než se vrátí, Lilii zahubí. Syn ji zato proklíná.
DCEŘINA KLETBA
• Matka zabila své dítě, a je smutná. Prokleje za to svou matku, že jí nechávala
volnou ruku, a rozmazlila ji.
VĚŠTKYNĚ
• věštkyni, která věští o Přemyslu oráčovi, Libuši, a jiných historických
událostech českého národa.
Historická díla
• Rukopis musejní letopisů Kosmových
• Příspěvky k dějepisu českému, sebrané ze starých letopisů ruských
• Měsíčník hodin staročeských na Staroměstské radnici
• Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae a Moraviae – Výtahy listin
Čech a Moravy. Dílo se zabývá nejstaršími českými a moravskými listinami do
roku 1253.. Pravděpodobně jeho nejvýznamnější práce z oblasti historie.
• Sebrané spisy Jana Husa
• Napsal vědecká pojednání k legendě o sv. Kateřině, Tomáši Štítném, J. A.
Komenském.
• Dále vydal několik starších českých děl, podílel se na překladech Soudního a
konkursního řádu a Občanského zákoníku.
Další tvorba
• Písně národní v Čechách obsahuje 500 písní
• Prostonárodní české písně a říkadla, 1864, pětidílná sbírka folklóru z Čech.
Toto dílo je velmi ovlivněno romantismem, ten předpokládal, že lidová
slovesnost je projevem nedochovaného prastarého mýtu, který vyjadřuje
jakousi národní povahu (charakter). Tento mýtus měl vyjadřovat ucelený
soubor představ o vztazích mezi lidmi navzájem a mezi lidmi a přírodou. Karel
Jaromír Erben se tento mýtus pokoušel znovu sestavit. Erben se nespokojil s
tím, že by lidovou tvorbu pouze sbíral, snažil se ji kriticky zkoumat s tím ji i
ovlivňovat.
2