Spalnieře a varkoče.

Spalnieře a varkoče.
Dr. Čeněk Zíbrt - Dějiny kroje v zemích českých od dob nejstarších až po války husitské
(Praha, 1892):
I. Vliv západoevropského mravu rytířského v zemích českých
137 - 139 Za vlády Václava I. a Přemysla Otakara II. se do Čech rozšířil rytířský mrav a spolu sním záliba v
turnajích a dále skvostném rytířském odění (dokládá to Dalimil1 s nesouhlasem, němečtí pěvci Reinman von Zweiter, Sigeher, Friedrich von Sunburg, Tanhuser, Ulrich von dem Türlin, Heinrich
Cluzenere, Misnaere, Ulrich von Eschenbach2 s opěvováním slávy českých králů a rytířů, souhlasně
v Radě otce3, Petr Žitavský v kronice Zbraslavské se zmínkami o umu českých rytířů na
zahraničních kláních4, Smil Flaška z Pardubic v Nové radě5).
139-141 Svým oděním pak čeští králové Přemysl Otakar II. a Václav II. překonávali ostatní vládce a dvory.
Páni čeští pak nosili také odění zdobené zlatem, stříbrem i drahokamy (dokládá německý rýmovník
Hans Enenkel6 - popisu odění Voka z Rožmberka - zjm. perlami vyšité růže na červeném aksamitu dokladem pro Enenkelův popis je podle Zíbrta rožmberská pečeť z konce XIII. st. a další z r. 1310,
dále báseň báseň Heinricha von Freiberg7 o cestě Jana z Michalovic a o jeho vítezství v Paříži).
“...ûf einem tepich der edel barn
mit vrîem mutesazte sich;
dô wart der helt ritterlich
in sîne hosen în geschût...
ein spaldenier glanz sîdîn
was im prîslîch dâ bereit
dar ob im schône wart an geleit
ein silberwîzer halsberc,
dar an lac meisterlîchez werc
von kleinen sarringen.
den begonde twingen
ein plate meisterlîch beslangen;...
si wâre meisterlîch genûc
geworcht von rîchen blechen.
dem ëren rîchen vrechen
zû dem selben mâle
1
2
3
4
5
6
von rôten zindâle
wart gesant ein wâfenkleit
dâ rîche kost het an geleit
ein vrouwe mit ir wîzen hant,
dar în der tûre wîgant
wart gar ritterlich gekleit.
ouch was des heldes urs gereit
wol nâch sînes herzen gir;
kovertûr und lankenir
dar ûf geleit gar wunnenclîche,
dem wâpenrocke gelîchte,
und meisterlîch geziert,
prîslich gefurrieret
mit nûwen vederen hermelîn
ouch gap von golde liechten schîn
des herren satel wunnenclich....
von golde wunnenclichen erklanc
sîn zoum und sîn gereite gar.
sîn helm von brûnem stahel klâr
gap liechten spiegelvarwen schîn;
ein kranz prîslîchen guldîn
glest ûf des helmes krône
dar în gestecket schône
vergulter gîres vederen vil,
dar an gehangen âne zil
von golde wunnenclîch talier.
der minnen zeichen, ein slogier,
vlouc ob des gîres vedern
den man dâ sach vledern
gelsîdîn unde wol geworcht.
der tûre degen unervorcht
den helm gar ritterlîchen bant.
Fontes rer. bohem. III. 214 a 177
Dr. A. Kraus, Jan z Michalovic, 1. c., str. 31 ad.
Rada Otce, vyd. Hanka, Starobylá skládanie, 1823 (díl opožděný), str. 173, 175
Fontes rer. bohem. IV. str. 9 a 152
Nová rada, vyd. Dr. J. Gebauer, 1876, str. 91, v. 866-871
Rerum austriacarum scriptores, ed. A. Rauch, Vindobonae, 1793, 341-342
„...Do cham der bochk von rosenberch,
der fuert einen liechtn halzperch
daz in dewschen reichen
im nicht mocht geleichen
der het vil guet ringe
er waz pracht von cherlinge
vnd des halzpergez ein dekche
die fuert der selb rekche
vnd einen roten sameit
den er uber den harnasch leyt
mit weizzen pestrewt
der helt sich des vast vrewt
die rosen warn von perlen weizz
geworcht mit guten fleizz
sein schilt sein dekch warn sam
als es dem ritter wol gezam...“
7 S úvodem a vysvětlivkami vydal báseň Dr. A. Kraus, Jan z Michalovic, r. 1888. (Zíbrt přepisuje řešenou pasáž celou
v citacích, já ji umisťuji do textu. Dále byla nově vydána: VON FREIBERG, Rytířská jízda Jana z Michalovic, 1.
vyd. Praha, Elka Press, 2005, s. 23-31; pozn. Mathias)
einen schilt der wîgant
gevie gar prîslîchen,
gevazzet wunnenclîchen
mit grûnen borten sam ein gras;
des schildes velt bezogen was
mit nûwen rôten markderkeln...
...dar în wîz hermelîn
ein ginender lewe was gesniten...
sîn banier, glîch dem schilde,
die snurret in dem winde.“
141 Do Čech se tedy dostávají nové oděvní a ústrojní elementy, ktetré si s sebou přinášejí svůj název,
který je poté češtinou implementován.
III. Hlavní odění
147 Jak líčí báseň obléká si Jan z Michalovic po odění nohou spaldenier. Spaldenier, jinak spalier je s
nějvětší pravděpodobností totožný se staročeským spalnieř8. Slovo to je doloženo ve slovníku
Bohemáři9, dále v Alexandreidě (zlomek svatovítský)10: “...on spalnieř juž na sě vleče a sen
potřěbuje meče...”.
Slovo se s obměnami vyskytuje po celé západní Evropě: vlasky (italsky) – spalliera, francouzsky –
éspalière, středověká latina – spallera, spallarium atd.11, polsky – szpaler, szpalier12.
Jedná se o oděv pod brň (pokrýval rámě, plece a vůbec hořejší část těla). Oblékal se jako první a na
něj teprve brnění, jeho podoba je nám tím však skryta. Kromě zmínky o Janu z Michalovic ani
nevíme z čeho byl vyráběn (Janův byl hedvábný).
150 Vafnrok (něm. Waffenrok, Wapenrok)13 byl oděv buď bez rukávů (pečeti Bavora ze Strakonic a
Bavorova - 1312, Jindřicha z Rožmberka – 1310) nebo s oděvy bez rukávů (Velislavova bible,
Passional Kunhuty – sv. Jiří). Býval dost dlouhý, vždy delší než pancíř, po stranách pro lepší
ježdění rozstřižen (tamtéž). U kroje nádherného byl skvostně ozdoben, bohatě lemován (pečeť
Přemysla Otakara II.).
(Zíbrt uvádí nejrozšířenější typy, neboť nebyl seznámen s dnes dostupnou iluminační masou.
Rozšíření podob uvádím dle typologie Ivana Dubce na příslušném místě; pozn. Mathias).
Původním účelem byla ochrana brnění14, později se stal součástí reprezentace svého nositele v
rytířském duchu (dále také označování rodovými erby, znaky, barvami atd.).
151 Nošen byl někdy v pozměněných podobách, však stejného základního tvaru rytíři ve Francii15,
Anglii16, Německu17 i Polsku18 a všude, kde se ujímal rytířský mrav (stejně tak i v Čechách).
Dalším dokladem je nástěná malba (svatojiřská legenda) na Jindřichohardeckém zámku z 1. pol. 14.
st., vyobrazující klasické typy konce XIII. a začátku XIV. st.19
152 Další doklady: ozbrojenec bijící Krista (passionál Kunhuty), sv. Václav (pečeť SM20), souboj rytířů
(Scriptum super Apocalypsim, kapitulní knihovna svatovítská21).
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
Srv. Matzenauer, Cizí slova, 410; J. Jireček, Světozor, 1877, 15; Kraus, Jan z Michalovic, 1. c., 104, pozn.
Vyd. Hanka, 44: “lorecernium spalnieř”
Vyd. Hattala-Patera, 1881, str. 34, v. 1392-1398
Viz Viollet-le-Duc, Armes de guerre offensives et dèfensives, 1. c., VI. 278 ad; A. Schultz, zur Waffenkunde des
älteren deutschen Mittelalters, 1. c., 55-57.
Eljasz, Ubiory w Polsce, II. 11.
O názvech viz A. Schultze, Zur Waffenkunde des ältere deutschen Mittelalters, 1. c., 39.
Schultz, Das höfische Leben zur Zeit der Minnesinger, vyd. 2. II., 57 ad.; Eljasz, Uibory w Polsce, II., 11.
Quicherat, Histoire du Costume en France, 206 ad.; Racinet, Le costume historique, 2. vyd, č. 203; Jacquemin,
Histoiregénérale du costume, 1. 27; Lacroix, Vie militaire au moyen âge, 52. ad.; Ary Renan, Le costume en France,
fig 77, 82, 87, 88; Le costumes de guerre du IXe au XVIIe siècle, 1. c., č. 6-8.
Fairholt, costume in England, 123, 124; Planché, Cyclopaedia of costume, I, str. 491, II, 74, 75, 76; Shaw, dresses
and decorations of the middle ages, I., 1. 21.
Karl v. Sava, Bemerkungen über Waffen, 1. c., 327-329; Hefner-Alteneck, Trachten, I., 6 ad.; II., 1. 93, obr. D; II. 1.
109, 127, 131, 132, 143 atd.; v. Falke, Costümgeschichte der Culturvölker, 248, obrazy č. 182, 183, 184, 185; Weiss,
Geschichte der Tracht im Mittelalter, 413, 418-419.
Eljasz, Ubiory w Polsce, II., tab. 17, č. 2, 7, 8, 12-14; tab. 18, č. 2, 4, 5, 8, 10, 11; tab. 19, č. 1, 3, 5, atd.; Matejko,
Ubiory, tab. I.
Viz obšírné pojednání Vocelovo, Die Wandgemälde des St. Georgs-Legende in der Burg zu Neuhaus, otisk z
Denkschrifften der kais. Akademie d. Wissenschaften, Wien, 1859, X., str. 27.
Viz o ní u Beneše, Pam. Archaeol., VII., 487
Rukopis byl vydán světlotiskem s úvodem Dra. A. Frinda, nákladem pražské kapitoly metropolitní za příležitosti
jubilea biskupství pražského r. 1873. Tamtéž uvedeny příslušné výklady o původu rukopisu.
Z dokladů písemných: svědectví něm. letopisce Enenkela22, domácí svědectví podává mimoděk
skladatel „Desatera kázánie Božie“23(přirovnává nalíčenou ženu jdoucí do kostela k rytíři, který v
nepřátelském varkoči vstoupí před krále, kterého zradil.):
153
„I jde (rytieř) přěd král, toho tajě,
a jěšče na sobě jmajě
vafnrok neb tvář nepřátelskú...“
„Taktéž ty, ježto sě líčie,
v ďáblóv sě vafnrok obláčie...“
„Když jmáš ten vafnrok na sobě,
věrně jmáš buoží hněv k sobě.“
154 V nejstarších překladech starého zákona lze číst v Knize Soudů: „opásal sě mečem pod varkočem
na pravém bedře“24. Přeloženo je tak slovo sagum. Dále kronikář Klen Rozkochaný v XIV. st. je
přebírá do sbírky českých slov značících oděv. Klade slovo varkoč vedle lat. pallium.25
J. Jireček přirovnal staročeské varkoč k anglickému war-coat - válečný vojenský kabát.26 Na snadě
je také podobnost slov středověké latiny – vardecocium, varkocum, jež bylo užíváno v západní
Evropě, coby označení svrchního oděvu.27
Dále byl rytíři mimo varkoče přes brň nošen oděv s názvem „kursît“28. Značí svrchní oděv opatřený
kožešinou. Čechové jej také znali pod názvem „kuršit“, což dokládá Jindřichohradecká
Alexandreida29:
„...svým oděním i svým ščítem
i pak předrahým kuršitem...“
(podle Weinholda se jedná o německý způsob slova surcot – tedy civilní svrchní sukně a to hlavně v
později převládající bezrukávové formu, jež se u nás nosila ještě v 15. st. a jakožto svrchník byla
často kožešinou skutečně lemována; pozn. Mathias)
Nějaký ryze český název samovolně nevznikl. Přesto lze narazit na spojení „sukně na odění“ (popis
soudního klání v Hradci Králové - „Rudoltovici, jmiechú na oděniu sukně zelené a Věnkovici
červené“30).
Lze se také setkat s různými obměnami slova vafnrok, např: u Rešela se lze setkat se slovem
bappmrok (jež je překládáno jako „zbrojné roucho31“, jinde jako „vojenské roucho na zbroj“32),
Veleslavín zase překládá „Wafenrock“, coby „oděv na zbroj“.
22 Rerum australicarum scriptores, ed. A. Rauch, 1793, 342:
„Do cham leuchtenwurd der Zmiel...
der waffenrokch waz alsam
als dem ritter wol gezam“ „Do cham her Zmiel von Pilichawe...
der wafferrokch“ atd.
23 Vyd. Patera, 1881, 290, 291.
24 J. Jireček, ČČMus, 1864, 165.
25 Vyd. Hanka, 91.
26 Světozor, 1877, 15.
27 Viz Weiss, Geschichte der Tracht im Mittelalter, 351-352, 357; Schultz, Das höfische Leben, 1. c, I., 327; Weinhold,
D. d. Frauen im Mittelalter, II., 293; Manik, Leben und Treiben der Bauern Südostdeutschlands im XIII. u XIV.
Jahhundert, 1. c, 10.
28 Weinhold, Die deutchen Frauen im Mittelalter, II., 289: „Wie die Surkât war auch der Kursît oder Kursât durch
Frenkreich den Deutschen bekannt geworden... Der Kursît war ein Pelzoberrock, eine Kürsen, die mit Seide oder
Wollenzeug überzogen, einenziemlich weiten Uberwurf bildete... Gleich den Waffenröcken wurden die Kursit von
den Rittern über den Harnisch getragen.“
29 1. c., str. 62, v. 110-113. Srv. Kraus, Jan z Michalovic, str. 105.
30 Fontes rer. bohem. III., 225
31 Dictionarium latinobohemicum, Olomucii, 1560, l. v u u u 4: „ephestris, babbmrok, zbrojné roucho.“
32 Dictionarium, 1. c., 1. X. xxx: „paludamentum babmrok, vojenské roucho na zbroj.“