Král z písmenkového království - Základní škola Tyršova 913

Král z písmenkového království
Středa 4.11. byla pro prvňáčky plná překvapení. Živou abecedu
všechny děti hravě zvládly a s napětím čekaly, kdy si jejich první
"krůčky" ve čtení přijde poslechnout i sám pan KRÁL
z PÍSMENKOVÉHO KRÁLOVSTVÍ. V hodině čtení se
najednou ozvala fanfára , otevřely se dveře a do třídy 1.A vstoupil
sám pan král, který přišel i s královnou. Děti oněměly úžasem –
„ON OPRAVDU EXISTUJE!“ ozývalo se z lavic. Vzácná
návštěva prvňáčky přivítala a sdělila jim, proč dnes za nimi
přišla. Každý žáček měl za úkol předvést královské návštěvě, jak
umí číst slabiky. Z kouzelného klobouku si každý vytáhl lísteček
se slabikami, které přečetl. Ten, kdo zkouškou prošel, dostal od
pana krále nový SLABIKÁŘ a první klíč k písmenkové bráně.
Úkol splnily všechny děti na jedničku. S úsměvem na tváři
a jiskřičkami v očích se rozloučily se vzácnou návštěvou, které slíbily, že se budou
snažit o to, aby dostaly i druhý klíč k „písmenkové bráně“.
Drahomíra Palionová, třídní učitelka 1.A
Podzimní prázdniny ve 2.B
O prázdninách jsem byl na stavbě. Pouštěli jsme s Viky a Davidem draky. Máme
tam nové koťátko, tak jsme si s ním hráli. Taky jsme stavěli z lega. Doma jsem
Vašek Steklík
pomáhal tatínkovi uklízet dřevo a večer jsem hrál hry na počítači.
O prázdninách jsem byla v Teplicích nad Bečvou. Byla tam velká jeskyně. Pak
jsme si koupili oplatky. Druhý den jsem byla u babičky. S taťkou jsme šli na velkou
procházku.
Viky Štefková
O prázdninách jsem byl na počítači, nebo venku s kamarádama. A taky jsem byl
doma s mamkou a taťkou a sestrou Valinkou.
Dan Slovák
O prázdninách jsem byla u babičky. Šla jsem s babičkou a dědou na zahradu a pak
jsem šla domů.
Saskie Střelecká
O prázdninách jsme byli na bazéně. Tam jsme se pěkně vyhřáli. Taky jsme byli na
Pustevnách. Tam jsme zase pěkně vymrzli. Druhý den k nám přišel na návštěvu Vojta
s Anežkou. Hráli jsme si na počítači. Taky jsme byli v Ostravě v kině. Potkali jsme se
Kája Šindlerová
tu s kamarádem Dominikem. Tyto prázdniny byly super.
O prázdninách za mnou přijel bratranec a sestřenice a společně jsme si hráli. Také
jsem byla na návštěvě u svého kamaráda. Když bylo pěkné počasí, pobíhala jsem po
zahradě s pejskem. Ve volné chvíli jsem četla knihy půjčené z knihovny. Také jsem
byla s rodiči a Amálkou na procházce.
Natálka Bačová
O prázdninách jsem byla u tety. A koupili jsme koťátko. A ležela jsem v posteli.
Mazlila jsem se s Ritou a Fredem (naši psi). Máme novou postel.
Kája Blablová
O prázdninách jsem byla tři dny u babičky. Bylo mi u babičky moc dobře. Pořád
mi vařila samé dobroty a hrála se mnou hry. Doufám, že brzo půjdu k babičce.
Sára Luchesi
O prázdninách jsem byla doma se sestrou. Hrály jsme spolu různé hry. Občas jsme
si pustily pohádky v televizi nebo počítač. Taky byla u nás kamarádka, která u nás
Denisa Oprštěná
spala a tak jsme si užily spoustu legrace.
O prázdninách jsem byla u babičky. Byla jsem tam tři dny. Potom jsem šla na výlet
s Vašíkem. Na zahradě se nám ztratil kocourek Bary. Nakonec tatínek rozdělal oheň
na opékání párků.
Agátka Rybářová
Halloween
Jednou jsem čirou náhodou šla po chodbě zrovna
kolem nástěnky a čirou náhodou jsem se na ni
podívala a uviděla nápis Halloween. Nedalo mi to
a musela jsem si to přečíst. Zprvu jsem to nějak vážně
nebrala, protože mě to moc nezajímá a ani minulý rok
jsem za nic nešla. Ale viděly to i holky a ty rozhodně
za něco jít chtěly. Samozřejmě mě hned překecaly a
už jsme celý zbytek dne přemýšlely, za co půjdeme.
Já s Verčou jsme se domluvily, že si vezmem
pyžama, huňaté papuče a na hlavě si učešeme ranní
účes, který zvládne opravdu každý a ani se nemusí
moc snažit. Po škole jsem šla k Verči a doladily jsme
poslední detaily. Chtěly jsme si vzít i kartáčky, ale z těch naštěstí sešlo… A už je ráno
a mašírujem si to do školy. Ve škole letíme na záchody obléct se do našich skvělých
módních kousků. Na záchodech jsme potkaly Kiku s Barčou. Kika šla za Červenou
karkulku a Barča za miliardáře s fešným kufříkem. No… ve třídě byli (si myslím)
všichni celkem překvapení (kdo by ne)!! Na chodbách si na nás všichni ukazovali jak
na přírodní úkazy, no spíš exponáty!!! No ale celý den jsme jakž takž přežily. Jo a
taky druhá věc, proč jsem šla v pyžamu, bylo to, že na tom plakátě bylo napsané, že
budou vyhlášeny nejlepší masky a hlavně uděleny ODMĚNY!!! No a já POŘÁD
ČEKÁM!!!
Verča Hrubišová 8.C
Předvánoční divadlo
Členové dramatického kroužku ZŠ Tyršova 913 si pro vánoční čas jako každoročně
připravili divadelní představení s tématem Vánoc. Představení nese název
„O zlobivém andělíčkovi“. Děti tuto pohádku neznají ani z televize, ani z knih,
protože ji pro letošní vystoupení napsala vedoucí dramatického kroužku. Pohádka
bude tudíž pro děti malým překvapením pod stromeček.
Divadelní představení je naplánováno na 17. a 18. prosince 2009 v naší škole.
A o čem celý příběh je? Jak název napovídá - o zlobivém andělíčkovi. Ten, místo
příprav na vánoční veselí, spadne svou nepozorností na zem a přijde o křidélka.
Neumí se dostat zpátky, a tak putuje po zemi, setkává se s lidskou zlobou a hloupostí,
ale také dobrotou a laskavým srdcem. Pohádka v sobě nese poselství nesobeckosti
a lásky k druhým. Nabádá děti k zamyšlení nad pravou hodnotou Vánoc.
Jablíčkové dny
proběhly 26. a 27. listopadu ve všech druhých třídách. Každá třída nejdříve vytvořila
svůj jablíčkový strom, na který děti na začátku projektu zavěsily papírové jablíčko se
svým jménem tam, kde se asi jeho jablíčko dobře cítilo (např. blízko kamaráda, spíš
dole, nahoře apod.).
Pak si již formou nových metod práce upevňovaly pravidla skupinové práce,
spolupráce i vzájemné komunikace a pomoci, vyhledávaly a třídily informace,
vypracovávaly zábavnou formou různé úkoly. Rozvíjely vědomosti všech
vyučovacích předmětů – matematiky, prvouky, hudební výchovy. Z českého jazyka
měly připraveny přesmyčky, bludiště, křížovky, spojovačky, přísloví, čtení hmatem,
popisovaly své jablko a také se naučily říci slovo jablko různými jazyky - slova
umísťovaly na mapku Evropy. V rámci pracovních činností si připravily jablíčkový
salát se skořicí a citrónem a také poskládaly jablíčkovou mozaiku z barevných vršků
plastových lahví. Žáci také namalovali úvodní stranu pro připravovanou Jablíčkovou
kuchařku - recepty do ní pomáhaly vybírat maminky dětí, některé také pro tyto dny
jablíčkové dobroty upekly a přichystaly tak dětem sladké jablečné překvapení, za což
jim velmi děkujeme.
Že se žákům Jablíčkové dny líbily, bylo vidět na jablíčkovém stromě – na závěr děti
svá jablíčka umístily do vrchních větví stromu.
Helena Tvardková, třídní učitelka 2. třídy
Kdy se probouzím?
Já se většinou probudím, když píšeme
písemku, jinak asi nic nevnímám, a když
zvoní na přestávku a někdy rozhlas.
Já se ve škole probudím, až dostanu
zápis do třídní knihy nebo když někdo
zařve, ale když ani jedno z toho se
nestane, tak mě probudí matika a jestli
ani jedno z toho se nestane, tak nám
smůlu.
Tak mě probudí zvonění na přestávku
a taky matika a tělocvik a sem tam
angličtina.
Ve škole mě probudí zvonění na
přestávku a taky když píšeme nějakou
větší písemku a nebo třeba i malou
desetiminutovku z matiky.
No takže, mě ve škole neprobudí asi
ani zvonění, matika, tělocvik, a dokonce
ani angličtina, no a to už je co říct.
Možná mě někdy probudí to, že jdu
večer spát!!!
Já se probudím hned, jak jsem ve
škole, protože vidím své kamarády.
Někdy se ale neprobudím, protože mám
blbý den.
Probudím se vždycky po 2. hodině,
když je velká přestávka.
Probouzím se 2. nebo 3. hodinu. No
ale to, co mě probudí třeba i 1. hodinu,
tak to je písemka.
Mě probudí, když mám hodně zápisů,
nebo když píšem písemku
Vždy mě probudí buď písemka, nebo
matematika
Probouzím se, když na mě paní
učitelka z matematiky zařve: „Maniši,
nejsi v hospodě a sedni si rovně!” A ještě
mě probudí tělocvik, když paní učitelka
zapíská na píšťalku.
7.C
Hodí se pravěk jen do dějepisu?
Myslíte, že se dá pravěk probírat jen
v dějepise?? Jestli si myslíte, že jo, jste na
omylu. My jsem pravěk probírali skoro ve
všech předmětech. Třeba ve slohu jsme
vymýšleli příběhy o pravěku a pak jsme je
ve výtvarce překreslovali. V matematice
jsme dělali křížovky, které se vyluštily
pomocí příkladů a výsledek (tajenka) byla
z pravěku. V mluvnici jsme hledali
skrývačky a pak u nich určovali rod a vzor.
V informatice jsme vyráběli pravěký kalendář na počítači.
Tak vidíte, že se o pravěku dá mluvit i ve více předmětech. Třeba v tělocviku si
můžete na neandrtálce zahrát. Ale pravěk můžete probírat prakticky ve všech
předmětech.
Žaneta Stránská 6.B
Jak jsme lovili
V říjnu nám napadl předčasně sníh, a tak naši lovci museli chodit častěji na lov. Já
a moje maminka jsme chystali dříví na večerní oheň. Tatínek a ostatní lovci šli lovit
mamuta. Po úspěšném lovu nám lovci pomohli s ohněm. Jak jsme rozdělali oheň,
museli jít všichni pomoct s mamutem. Při dobré večeři nám lovci povídali, jak ulovili
mamuta. Nejprve nám vylíčili, jak ho uviděli a jak se na něj připravili. Mamuta
nejprve obklíčili a s velkým rachotem ho zahnali až ke srázu. Na kraji srázu se mamut
zastavil a otočil, vypadalo to, jako kdyby chtěl utéct, ale naši lovci byli chytřejší
a zapálili kolem něho trávu a mamutovi
nezbylo nic než spadnout.
Mamut spadl, všichni se radovali, že po
tak dlouhé době chytili něco tak velkého.
Večer, než jsem šla spát, jsem namalovala
na skálu obrázek, jak jsem si ten lov
představovala. Ráno, když všichni vstali,
se šli podívat na můj výtvor, všem se to
líbilo, a tak od té doby každý lov namaluji
na skálu.
Monika Lančová 6.A
Dnes je mi osm let. Jmenuji se Slim a jsem z tlupy Žungavo. Moje maminka Dea je
velmi šikovná a velmi pracovitá a já jsem po ní. Můj tatínek Alamin je šikovný a rád
loví mamuty a bizony, proto skoro vůbec není doma v jeskyni, je totiž pořád na lovu,
ale dnes udělal výjimku, když mám ty narozeniny. Maminka mi dnes řekla, že s ní
mohu jít na bobule a o oheň se postará můj bratr Adin. Adinovi je pět let a je po
tatínkovi. Maminka na mě zavolala, že už půjdeme: „Slim, za chvilku jdeme, vezmi si
ode mne ze skalní police listový košík.” „ Ano mami, už letím!” Hurá, už vycházíme!
Adin s tátou jdou asi čtvrtinu cesty s námi, ale pak se vrátili. „Jsme na místě,” zvolala
mamka. Hurá už mám plný košík, mám tam maliny, ostružiny, borůvky, prostě
všechny plody lesa. Večer jsme slavili a jak všichni usnuli, tak jsem si vzala ohořelý
klacek, malovala jsem na zeď skály a jak jsem to dokreslila, tak sem spala jak nikdy.
Kristýna Babincová 6.B
Brzo ráno, asi po pátém havraním křiku, jsme měli zasedání u ohně. Byl tam šaman
naší tlupy. Všichni byli okolo něho a tančili tanec kan-man. Šaman nám předpověděl
úspěšný lov. Tak jsme vyšli. Náčelník Velká Ryba nám rozdal úkoly: „Ty jít tam
a křičet.“ Tak jsem šla. Všichni jsme obklíčili celé stádo divokých koní. Na povel
jsme vyběhli a řvali. Pomalu jsme zrychlovali krok. Hnali jsme koně přímo k bažině.
Utloukli jsme je klacky, kameny a taky oštěpy. Odtáhli jsme koně k naší jeskyni
a měli hostinu. Večer jsem se šla k ohni zahřát a nahřála si klacek a nakreslila náš
ranní lov.
Lucie Stupavská 6.A
Moje tlupa sice netrpěla hlady, ale vydali jsme se na lov, na koně, ale bohužel jsme
nemohli žádné najít. Za chvíli jsme uviděli
koně a promysleli si plán. Náčelník říkal:
„Ty udělat toto. Ty oheň zapálit. Házet, co
máte po ruce.“ Než dal signál, museli jsme
čekat, ale nakonec jsme vyběhli. Zahnali
jsme je k bažině, kde jsme je umlátili.
Chytli jsme čtyři koně, to byl nejlepší lov.
Tlupa už měla masa na celý týden. Potom
jako vždy jsem kreslil, jak se nám lov
vydařil. Ráno mě obdivovali, že jsem to
nakreslil nejkrásněji.
Martin Štefek 6.A
Dnes je den D, jdeme na lov mamuta Erlího. Už jsme ho pojmenovali, protože jsme
ho nemohli dostat do pasti. Vůdce tlupy řekl: „Jdeme na Erlího.‘‘ A starší pán řekl:
„Držím vám palce, ať ho dostanete a přijďte všichni zdrávi.‘‘ Šli jsme se připravit na
lov. Vykopali jsme díru větší než je Erlí. Udělali jsme tedy past na Erlího pod skálou
a kdyby ještě něco přišlo, nějaké jiné zvíře, třeba bizon. A jdeme na lov. Našli jsme
Erlího před naší skálou, vzali jsme si oheň na větve. Odehnali jsme Erlího ke skále
a potom spadl do naší pasti, a tak jsme ho ulovili, ještě jsme do něho hodili oštěp a jak
jsme chtěli jít pro naší kořist, tak jsme se otočili ke skále zády a za námi byl bizon.
Tak jsme si vzpomněli, že máme ještě jednu past. Tak jsme ho zahnali do druhé pasti.
Spadl. A měli jsme večeři i na další den.
Simona Prokopová 6.B
Jsem Vločka. Jmenuji se tak proto, že jsem se narodila, když napadl první sníh.
Každý rok slavíme konec zimy a začátek jara. Hned brzy ráno jsme začali připravovat
hostinu. Děti a ženy šly do lesa pro dříví a natrhat bylinky a rostlinky. Muži šli na lov
jelenů. Připravili si plán. Můj tatínek je vůdce celé tlupy a tak dal rozkaz: „Pokud nám
bude přát štěstí, naženeme jeleny do lesa a zaměříme se na toho nejslabšího.” Jak to
dořekl, zahlédl v dáli stádo jelenů. Opatrně se plížili ke stádu a najednou dal můj
tatínek povel k útoku. Tlupa vyběhla a jeleni se rozběhli do lesa. Nejstarší samec
vběhl tam, kde lovci chtěli, a tak ho celá tlupa obklíčila. Tatínek zavelel: „Střílejte
šípy a oštěpy!!!” Tlupa začala střílet a šípy s oštěpy skolily jelena k zemi. Na místě
samec vykrvácel a my ho odtáhli k jeskyni. Rozdělala jsem oheň a maminka jelena
rozporcovala a posypala bylinkami. Byla to dobrota. Hned jak jsem dojedla, šla jsem
den zakreslit na jeskyni.
Žaneta Stránská 6.B
Jak by měla vypadat ideální písemka?
Jedna otázka, kterou každý ví.
Ideální písemka by měla vypadat tak,
že by tam byla jen jedna otázka, ale ze
všech předmětů stejná odpověď, a ta by
zněla NEVÍM a měl bych za 1.
Aby tam byly otázky, které bychom
věděli předem.
Byly by tam ty nejlehčí otázky
a kdyby byla těžší, tak by tam byly
nějakým malým písmem nápovědy
a někdy i celé odpovědi.
Ideální písemky by byly, kdyby na té
písemce byla ta nejlehčí otázka toho
učiva a kdyby jsme mohli používat sešit
nebo učebnici
Písemka by měla být taková, ať tam je
na výběr jenom jedna možnost.
Písemka, která by se netýkala ani
matiky, dějepisu, přírodopisu... ale třeba
na otázky, jak se máme, co máme rádi
a tak... A ty písemky by nemusely být na
známky.
Moje písemka by měla být lehká, aby
všichni měli jedničku, anebo by se ty
známky nepočítaly do klasifikace.
Ideální písemka by byla taková, kde
by byla jediná otázka - jak se jmenuju.
Aby tam byla vždy jen půlka učiva
a byly tam 2 až 3 krátké primitivní
otázky. To by se snad zvládl na jedničku
naučit každý.
Nejlepší by bylo, kdybychom je
vůbec nepsali, ale když se musí, tak by
bylo nejlepší, kdybychom mohli
opisovat.
Písemky by měly vypadat Dobře, aby
je měli všichni dobře. No taky
kdybychom věděli otázky dopředu jako
ve fyzice.
7.C
Příběhy bezpráví
Naše třída se letos zapojila do projektu Příběhy bezpráví, který organizuje společnost
Člověk v tísni. Jeho cílem je přiblížit žákům neradostné okamžiky našich dějin.
V úterý ve škole jsme se dívali na film o židovské holce, která přežila 2. světovou
válku. Tento film mě hodně zaujal, aspoň jsem se dozvěděla, jak to měli těžké. Ze
začátku měli úplně všichni stejný život, ale později nesměly chodit židovské děti do
školy a do obchodů také ne. Mohli pouze tam, kde to měli dovolené, dále museli
odevzdat svůj majetek a později se odstěhovat se do Terezína. Nikdo nevěděl, co je
čeká. Když dorazili na místo, tak jim rozdali čísla a už je ani nikdo neoslovoval
jménem, jen číslem. Museli se vyvléci a dostali vězeňské oblečení, museli si oholit
hlavy a zvlášť bydleli muži a zvlášť ženy s dětmi. Pracovali každý den od rána do
večera, jídlo měli hnusné, ale zvykli si. Mysleli si, že už to tak bude a nic horšího je
nečeká, ale mýlili se. Všechny muže odvezli
jinam, říkali, že jim bude lépe, ale lhali
a odvezli je do koncentračního tábora do
Osvětimi. Tam je zabili a spálili, ale ženy to
nevěděly a chtěly tam taky. Jak tam přijely,
nevěřily svým očím. Ženy šly na pochody
smrti, byla zima, některé byly bosky a chodili
mnoho kilometrů denně. Jedly vše, co našly,
a pily sníh. Malé Evě se podařilo přežít
a zachránili ji chlapci z Postřekova. Po válce
si pro ni přijela její teta.
Bylo to hrozné, nechtěla bych v této době žít.
Po skončení filmu jsme měli besedu
s bývalým
starostou
z
Trojanovic
Drahomírem Strnadlem.
Sabina Tománková 9.C
Poté, co jsme se ve škole dodívali na velmi smutný příběh malé Evičky, nám pan
Strnadel přišel říct další podrobnosti o tom, jak to tehdy všechno vypadalo, a taky to,
co jsme se v dokumentu nedozvěděli. Pan Strnadel několikrát navštívil Izrael, a tak
nám povídal o životě lidí, kteří tam žijí, třeba že na válku Izraelce připravují tak, že
muži a ženy dostanou zbraň, se kterou chodí na vojenské výcviky. Muži musí chodit
na výcvik 3 roky a ženy 18 měsíců. Ta zbraň, se kterou na výcviky chodili, jim
zůstane. A tak když někdo zaútočí, mají po ruce zbraň a mohou se kdykoli bránit.
Izraelci to mají zařízeno tak, že pracuje každý, jak umí, za práci, kterou vykonávají,
většinou peníze nedostávají, ale za to už mají zařízenou stravu, obydlí a oblečení.
Beseda s panem Strnadlem se mi líbila a zaujala mě. Dozvěděla jsem se spoustu
nových věcí.
Kateřina Holubová 9.C
Byli jsme v ZOO
V pátek třináctého
jsme spolu s paní
učitelkou Pavlínou Maňasovou a paní
ředitelkou navštívili přírodopisnou soutěž
v ZOO Ostrava. Na tuto soutěž jsme jeli
druhým
rokem.
Soutěž
se
týkala
sladkovodních ryb žijících u nás. Jeli jsme
tam hned ráno, takže jsme nebyli celý den ve
škole. Podle výsledků tam pár lidi jelo jenom
kvůli ulití se ze školy. Soutěž byla obtížná,
asi jsme podcenili přípravu, protože dost
otázek jsme tipovali. Bylo jich tam asi 10, je
to málo, ale zato byly hodně těžké, například:
Jak se nazývá řád ryb, které mají hrudní ploutev podsunutou pod prsní. A samé
takové. Náš tým se skládal ze dvou rybářů a stejně nám to moc nepomohlo.
A v ostatních týmech to bylo asi podobné. Této soutěže se účastní mnoho škol, letos
to bylo něco kolem 140 škol. Na test jsme měli 45 minut. Náš tým to bral s humorem,
jinak to ani nešlo. Po době určené na vyplnění testu jsme mohli volně chodit po ZOO
a prohlédnout si všechna zvířata a taky se občerstvit u stánku. U klece se lvy jsme se
museli zastavit, protože tam byl lev, který se chtěl zoufale pářit, ale jeho partnerka ho
vytrvale odmítala. Byl tam poněkud řev. Bohužel oproti loňskému ročníku jsme letos
nemohli navštívit tolik oblíbené kozy, protože jim opravovali výběh. Škoda. Minule
se s nimi všichni fotili, mazlili a krmili je jejich suchary. Byl to pěkný zážitek, sranda
byla a jsme zvědavi na výsledky.
Magda Šnajdrová 9.C
Jak se 6.B podařilo 1. čtvrtletí
První čtvrtletí se mi moc nepovedlo.
Rozhodně bych se měla zlepšit
v matematice a zeměpise. Samozřejmě
mi nejdou ostatní předměty. Musím
u některých zabrat!
Tohle čtvrtletí bylo hrůza. Vůbec se
mi nedařilo. Doufám, že se mi v dalším
čtvrtletí bude dařit víc. Naštěstí jsem
neměl žádný kázeňský postih. Hodně mě
baví ekologická praktika.
První čtvrtletí na druhém stupni bylo
takové normální. A i normální známky,
ale na druhou stranu jsem si to moc
užila, protože jsem měla ještě
vzpomínky z prázdnin. Nové učivo je
takové normální.
Po čtvrtletí jsem si řek, že se musím
zlepšit, hodně zapomínám, dostal jsem
za to důtku.
První čtvrtletí bylo dobré, protože se
mi ty známky celkem líbí až na to, že
mám dvě pětky z matiky, to je opravdu
hrůza!!
První čtvrtletí bylo u mě strašné.
Matika otřesná! Vůbec mi nejde.
V angličtině tak na půl, ale mohlo by to
být lepší. Ostatní taky na půl, ale na
druhém stupni jsem se dozvěděla, že se
musím učit. A snažit se. Doufám, že se
zlepším.
První čtvrtletí se mi docela vydařilo,
protože nemám špatné známky, nové
učení je dobré. Doufám, že mi to vydrží
do konce školního roku.
1. čtvrtletí se mi celkem vydařilo. Ale
v češtině, zeměpise a přírodopise se mi
moc nedařilo. Minulý rok se mi třeba
nedařilo v předmětech, které mi teď
velice jdou. Třeba v matematice mám
samé jedničky a jen tři dvojky. A se
spolužákem soutěžíme, kdo bude mít
v matematice víc jedniček.
První čtvrtletí se mi dařilo celkem
dobře, až na češtinu, ty diktáty jsou
prostě hrozné. Ale protože je přechod na
druhý stupeň celkem obtížný, tak se mi
postupem času přestalo dařit. Hlavně mě
mrzí dějepis. Prostě musím zabrat!
První čtvrtletí se mi vůbec nedařilo.
Protože jsem dostala hodně pětek a moc
se mi nedařilo ani v hodinách. A mám
taky napomenutí třídního učitele.
A musím
hodně
zabrat
hlavně
v zeměpise, přírodopise a dějepise a taky
trochu v češtině.
Tohle čtvrtletí se moc nepovedlo.
Máme čím dál tím více učiva, je to na
prd. I když máme fajnou třídní učitelku.
První čtvrtletí se mi vůbec nevydařilo,
protože jsem dostala hodně špatných
známek hned po sobě. V páté třídě jsem
měla jedinou jedničku z češtiny a teď
jsem se zhoršila. Chtěla bych se zlepšit.
Druhé patro na exkurzi v kině
V úterý 3. listopadu jsme se vydali
z Druhého patra na exkurzi do kina.
Pan Poštulka, co nás měl provázet,
na to trošku zapomněl, takže jsme
na něj chvilku počkali. Pustil nás do
vestibulu a tam nám řekl něco málo
o historii. Vůbec jsme třeba
nevěděli, že kino patřilo Sokolu
(pozemek na stavbu kina zakoupili
už v roce 1929) a začalo se zde
promítat na Vánoce v roce 1931.
Byl zde zřízen první biograf na
Valašsku se zvukovou aparaturou. V březnu 1945 dostalo kino zásah leteckou
bombou (naše škola jich schytala víc!), která zbourala zadní stěnu, proto bylo v roce
1946 přistavěno jeviště. Od té doby se v kině hraje i divadlo a pořádají další kulturní
vystoupení. Dozvěděli jsme se, že celé kino prošlo velikou rekonstrukcí v letech 1978
– 1982 a vloni a letos proběhly opravy záchodů.
Dále nás náš průvodce vedl přes bufet a tam jsme se dozvěděli, že tam kdysi byla
i třída. Pokračovali jsme do zákulisí. Vyšli jsme na pódium a stáli na prknech, která
znamenají svět, a dívali se kolem sebe. Nad námi byly složité konstrukce a spousta
tyčí, na které se vytahují kulisy a podobné věci (určitě by tam bylo možné vytahovat
i žáky, kteří v kině vyrušují). Poté jsme si povídali o reproduktorech, které umožňují
slyšet zvuky filmu ze všech stran. Viděli jsme promítací plátno, které bude brzo
prodáno a vyměněno za nové plastové. Pan Poštulka nám také ukázal reflektory,
které dokáží různě nasvítit celé pódium. Také jsme se dozvěděli, že pódium je
prodlouženo, že předtím bylo kratší a dole vepředu hrával orchestr a potom už tam
nehrával, tak pódium zvětšili na velikost 11x9 metrů. Všimli jsme si i tajemných
dvířek v podlaze, kterými mizel Dr. Watson v představení divadelní společnosti
Waterloo. Pak jsme si šli sednout do hlediště. Pan Poštulka nám spustil oponu
Břetislava Bartoše. Ta pochází
z roku 1921 (je starší než
samotné kino a původně visela
v sále sokolovny, proto je
menší než dnešní opona
v kině). Na plátně je kojící
matka s dítětem a další postavy
a krajina kolem Frenštátu.
Objevili jsme tam i kostely a
radnici. Potom jsme prošli
sálem, ve kterém je 365
sedadel. Na promítání filmů se
však neprodávají první tři řady a míst je tedy jen 314.
Dále jsme se šli podívat do promítací
kabiny, do které se musí chodit zvenku,
protože kdysi platilo nařízení, že kdyby
náhodou nějaký film začal hořet, mohlo
by se zplodinami z hoření otrávit celé
publikum, proto tam byl takový komín,
do kterého by musel promítač hořící
kotouč s filmem hodit a pak teprve
utíkat. Naštěstí k tomuto ve Frenštátě
nikdy nedošlo, takže jedinou velkou
pohromou pro kino byla už zmíněná
bomba ruského letadla. Po schodech
jsme vystoupali do patra. Jsou tam tři místnosti. V té největší jsou promítací přístroje.
Překvapilo nás, že to jsou vlastně dvě modrobílé plechové bedny, ze kterých nahoru
vede hadice (slouží k chlazení promítací lampy, která musí dosvítit přes celé kino až
na plátno před hledištěm.).Viděli jsme také držáky, do kterých se upevňují cívky
s filmem – jedna promítačka promítá první půlku filmu, druhá tu druhou. Před
promítačkou je panel s 27 vypínači, kterými se ovládá třeba osvětlení v sále,
promítání, ale i zvonek ve vestibulu. Vedle promítaček nás zaujala i promítačka
diapozitivů – černá kulatá bedna, která by určitě mohla vyprávět. Jenže už nebude,
praskla jí lampa a čeká ji asi důchod.
Za promítačkou diapozitivů je ve zdi trezor na filmy. No trezor – představte si několik
šuplíků, do kterých se dávají cívky s filmem. Po několika schodech sejdeme do úzké
dlouhé místnosti, kde nám pan Poštulka vysvětlil, jak se slepují filmy a připravují na
promítání. Promítá se totiž ze dvou cívek (drátěných kol), protože na jednu by se celý
pásek filmu nevešel. Dozvěděli jsme se také, že výroba filmové kopie je hodně drahá
a že filmy cestují po republice. Překvapilo nás také, jaké veliké změny čekají
v několika blízkých letech kina. Místo zelených hranatých beden budou filmy putovat
na harddisku, který se nahraje do promítačky a pak se
třeba ve všech kinech v republice bude hrát ve stejný
den stejný film. Protože kino hraje skoro každý den,
musí být také více promítačů (ve Frenštátě jsou čtyři),
kteří musí mít potřebné zkoušky a střídají se během
jednotlivých dnů.
Další místnost, kterou jsme si prohlédli, byla vpravo od
promítací kabiny. Odtud se obsluhují reflektory a opony
a slouží divadelnímu životu. Díky mikrofonům z jeviště
má zvukař dobré informace, co se vpředu děje.
Nasvícení scény je možné nastavit a uložit do paměti
počítače, který pak rozsvěcí a zhasíná reflektory skoro
sám. Zdejší techniku závidí Frenštátu i v jiných kinech
a divadlech.
Poznali jsme, že jsme si k prohlídce kina vybrali toho nejlepšího průvodce
a děkujeme tedy panu Petru Poštulkovi za příjemně strávenou hodinu v zákulisí.
Pro své čtenáře redaktoři Druhého patra
Jaké to je, když se na něco těším (třeba na chřipkové prázdniny)...
Když něco strašně chci, tak se vůbec
nemůžu dočkat, až to bude. Nemůžu
spát, přemýšlím jenom nad tím, kdy to
bude. A když už to bude, třepou se mi
ruce, tluče srdce a mám husí kůži.
A když mě někdo napíná, mám chuť ho
zabít.
Taky nic jiného nevnímám a podle toho,
na co se těším, mě může bolet břicho
nebo se mi chce zvracet. Taky někdy
mluvím, co mi huba stačí. Klidně úplné
nesmysly.
Žaneta Weberová 6.A
Když se na něco těším, je to těžké
popsat. Vlastně podle toho, na co. Když
třeba čekám na nějaké výsledky, tak se
docela bojím. Jestli je to třeba na Vánoce
nebo na narozeninovou párty, tak mám
chuť skákat a šíleně se prostě nemůžu
dočkat. Tak dělám něco jiného, co s tím
nemá nic společného.
Kristýna Martináková 6.A
Anna Balcárková 6.A
Těšení? To se docela špatně popisuje…
Je to hodně příjemné, ale i trošku
nepříjemné. Může vám to zrychlit tep.
Něco takového jako… no, k prasknutí.
Když se na něco těším, tak je mi horko,
potím se, jsem nadšená, bolí mě břicho,
jsem nervózní a jsem úplně mimo
(v dobrém smyslu slova). A teď se
strašně těším na chřipkové prázdniny.
Sára Zrůstová 6.A
KDYBYCH MĚL/A KOUZELNÝ PRSTEN (4.B)…
Kdybych měla kouzelný prsten, přála bych si, abychom byli všichni zdraví, šťastní
a aby nám zdraví sloužilo. A kdyby to šlo, štěstí při prověrkách. A na Vánoce bych si
přála nějaké makety mobilů, nějaké oblečení, pár věcí do školy s Hannou Montanou.
A nejvíce bych si přála mít tatínka zpátky.
Julie Hojdyszová
Kdybych měl kouzelný prsten, přál bych si, aby se už nikdy nemuselo válčit. Taky
bych si přál, aby se už konečně přestaly kácet stromy a přestalo se znečišťovat
ovzduší a žili bychom jako za starých časů.
Honza Lichnovský
Kdybych měl kouzelný prsten, přál bych si, abych si mohl koupit to, co chci.
Abych mohl zastavit čas, kdy se mi bude chtít. Abychom objevovali nové galaxie
a mohli je obydlovat.
Martin Vašenda
Aby nebyla čeština, vlastivěda, přírodověda, pracovka, tělocvik. A abychom byli
ve škole jenom dva dny v týdnu a byla by jenom výtvarka a plavání. Chtěla bych,
abychom něco postavili ze sněhu a nikdy by to neroztálo. Abychom měli hodně dárků
na Vánoce. Abychom byli zdraví. Abych mohla zastavit čas. Abych mohla mít to, co
chci. Abych měla vlastní (dobrý) počítač. Mohla bych se změnit na jakékoliv zvíře.
Umět lítat. Mohla bych se zneviditelnit. Abych byla nesmrtelná. Abych měla hodně
zvířat a veliký barák.
Aneta Zátopková
Kdybych měla kouzelný prsten, přála bych si v zimě se opalovat, vidět věci, co
nikdo nevidí. Mohla bych být neviditelná, mohla bych se změnit na jakékoliv
zvířátko, uměla bych létat, měla bych sílu cestovat časem a na Vánoce bych byla
vánoční vílou. Pod stromečkem bych si přála chodícího koně s Barbie a taky pejska
Aneta Briedoňová
v kabelce a korálky.
Moc bych si přála, abych měla koně a peníze, zdraví a moc kámošů. Bylo by to
moc hezké a taky bych si s ním samozřejmě přála ještě víc věcí, ale myslím, že by mi
to prozatím stačilo. Moc by se mi to líbilo.
Barbora Kelnarová
Kdybych měla kouzelný prsten, přála bych si
mít vlastní stáj, aby naše rodina byla šťastná, byly
by hezké známky ve škole, abych měla zpátky
pejska z nebe, abych měla nové dva pejsky,
německé dogy. Abych prostě měla pohodu.
Viktorie Lysková
Dalšího pejska, potkat se s Hannou Montanou,
abych měla dobré známky. Obletět celý svět. Mít
narozeniny každý den a abych měla plno dobrých
kamarádů a mít hezké Vánoce. A na Vánoce bych
chtěla film Hannah Montana. A chtěla bych mít
vodní postel.
Nela Máďová
Přála bych si, abych viděla mou nejoblíbenější hvězdu (Johnny Deep) P.S. Naživo.
Abych měla psa, aby letos byl sníh na Vánoce (a na Ježíška). Abych uměla létat,
proměňovat se, být neviditelná. Abych jsem měla samé jedničky.
Radka Vašendová
Jednoho dne jsem si šla koupit do zlatnictví prsten. Už jsem ho měla na prstě, nějak
jsem s ním pohnula a v hlavě se mi honila myšlenka. Myšlenka, že by bylo super
zastavit svět. Najednou se kolem sebe dívám a co nevidím - hýbu se jen já. Chodím
mezi lidmi, šťouchám do nich a nic! Dokonce i hodinky se mi zastavily. Mávám před
očima lidem a oni nereagují. No tak se tak procházím a svědí mě prst. Poškrábala
jsem se a otočila jsem tím prstýnkem. Všechno se zas hýbalo. Zkoušela jsem to potom
znovu a už to nešlo. Asi se mi to jenom zdálo.
Adéla Foltýnová 7.C
Ty jo, představte si, že mi z oblohy spadl jakýsi zlatý kroužek!! Na něm bylo něco
vyrytého cizím písmem. A tak jsem si představoval, že je to kouzelný prsten. No jo,
kouzelný. Co bych si tak mohl přát, co bych si tak mohl přát?!?! No jo, už to mám!!!
Kouzelný prstene, přeji si, aby mi přivezli pizzu. A vzápětí na mě zvoní dovážka
pizzy. Tak jsem si myslel, že ten prsten opravdu funguje. Ale radost mi zkazil
telefonát od mé mamky, protože v něm říkala, že mi objednala pizzu na oběd. No jo,
kouzelný svět by měl zůstat neobjeven.
David Sobota 7.C
Já bych si přála digitální foťák. Hrozně ráda fotím zvířata, přírodu, sochy a plno
takových věcí. A najednou vidím pod sedačkou prsten, dám si ho na ruku. Pořád
myslím na to přání a prstenem točím na prstu a najednou držím foťák v ruce. Ocitám
se na různých místech po celém světě, jsem u nás v lese, u rybníka, na louce,
v zahradě plné krásných i exotických květin, taky v zoologické zahradě, cestuji po
všech divech světa, a to všechno ve chvilce, ale zdá se, že to trvá neskutečně dlouho.
Podívám na hodinky, ale nefungují, asi se zastavil čas. Zrovna si fotím šikmou věž,
když slyším zvonek a já zase sedím na pohovce bez prstenu, bez foťáku a jenom
slyším zvonek od dveří. Mamka je doma! Asi jsem nechala klíče v zámku a ona se
nemůže dostat dovnitř. No škoda, že to byly jen představy.
Katka Žingorová 7.C
Jak jsme spokojeni se svými jmény?
Na mém příjmení se mi líbí, že v něm mám kousek přírody (Kalmusová). Není
moc lidí, kteří se tím mohou chválit. Mé jméno se mi líbí, nic bych na něm neměnila.
Mi se moje jméno i příjmení líbí. Už jsem si zvykl a ani bych je nechtěl nijak
změnit. A i kdybych měl jiné jméno, tak by se mi taky beztak líbilo. (Radek Střalka)
Denisa - No když na mě volá Dalibor, tak se mi mé jméno líbí. Ale fakt ho
nesnáším, ale na FB mi vyšlo, že je 98% cool.
Hanáková - Tož to je slavné příjmení. Třeba herec Tomáš Hanák nebo Hanácká
kyselka či Hanácká vodka. Lepší bych si ani nemohla přát.
Se svým jménem jsem naprosto spokojen,
protože jméno Pavel se náramně hodí
k mému příjmení. A příjmení je také dobré,
protože když se řekne Pupík, každý zbystří
a nikdo toto příjmení nepřehlédne! S TÍMTO
JMÉNEM
A
PŘÍJMENÍM
JSEM
NAPROSTO SPOKOJEN!
Se svým jménem jsem vcelku spokojen, to
Ondřej by šlo, ale Rucký, fakt to někdo
zkomolí třeba místo Rucký je Ruský, Rudský
nebo dokonce Rudel. Ale jméno bych si asi
nechal!
Tak se jménem jsem spokojený.
S příjmením zas tak spokojený nejsem. Vadí
mi, že jsem v abecedě první. Bača, no jako! Radši bych měl příjmení, které je někde
uprostřed abecedy!
Na příjmení mi nic nevadí, ale jméno bych chtěl jiné. Jméno Lukáš se mi nějak
nezdá. Chtěl bych jméno Enrique. Líbí se mi víc a připomíná mi oblíbenou zemi
a dobrého zpěváka!
Moje jméno se mi celkem líbí. Barbora, Barunka, Baruška, Bájinka, ale taky
Barunca, Baruna, Barunec, Barbucha atd. Nejroztomilejší je, kdy mého malého
bratrance začnu lechtat a on se chlame jak já nevím co a začne řvát: „Baluninec!” Ale
nejhorší je, když mi někdo říká Barča a Bára!! To je ze všeho nejhorší!
Příjmení… nóóóóóóóó… někdy mě štve, jak mi Filipííííín říká úchyl, ale teď už se
zklidnil a asi bych to příjmení nevyměnila… Jsem ráda, že nemám nějaké ještě horší.
A moje jméno Kristýna se mi vcelku líbí, má i pěkné zkratky, třeba Kikuška, Kikinka,
Kika, Kikinečka atd.
Mně moje jméno a příjmení vyhovuje a hlavně se mi
líbí moje příjmení, protože v něm pozpátku vychází
LORD NEJ.
Jmenuji se Veronika Hrubišová! Jméno se mi
celkem líbí, ale nesnáším, když mi někdo řekne
Veronika. Všelijak jinak, ale Veronika ne! A příjmení
se celkem taky dá, ale většina lidí mi píše Hrubešová.
Je to fakt skvělé! No ale se svým jménem jsem
spokojená a jinak bych se jmenovat nemohla.
NO to je šílené!! Moje jméno se mi vůbec, ale vůbec
nelííííbí!! To bych chtěla vědět, kdo by se chtěl jmenovat Denisa! Když je někdo na
mě naštvaný, tak mi místo DE řekne PE! Nadávají mi přezdívkou! A moje příjmení se
mi moc líbí! No vlastně jsem si vzpomněla, že v ČR je nejvíc Nováků, takže bomba!
8.C
Rozhovor se sv. Martinem
? Martine, kde jste se narodil?
! Narodil jsem se v Saborii (Panonii,
dnes je to Maďarsko).
? Opravdu se vám jedné noci zjevil
Kristus?
! Ano, zjevil se mi, byl oblečený do
jedné poloviny mého pláště.
? Kde jste prožil většinu svého života?
! Většinu života jsem prožil ve Francii
poblíž řeky Loiry.
? Proč se zrovna váš svátek slaví jako
počátek zimy a proč jezdíte zrovna na
bílém koni?
! No asi proto, že jsem dal jednomu
promrzlému chudákovi (v zimě) půl
svého pláště. Na bílém koni jezdím
proto, že sníh je symbolem zimy. A sníh
je bílý.
? Proč máte u sebe v erbu husy a proč je
husa na svatomartinském stole?
! Když jsem se stal biskupem, ze
skromnosti jsem se schoval mezi hejno
hus a teď je se mnou spojují. Ale taky
mě svým křikem prozradily, takže
posloužily jako pečínka – a tak to zůstalo
doteď.
? Jak se stalo, že jste patronem
abstinentů a proč se na váš svátek pije
vařonka?
! No, to je velice těžká otázka. Jednou se
mi zdál sen, že když někdo pije HODNĚ
alkoholu, je potom takový scvrklý
a nechutný. A proto mě to zaujalo. Jsou
i jiné věci než alkohol. Vařonka se pije
asi proto, že když je Martinský trh, tak je
většinou zima, a tak to pijou na zahřátí.
Ale řeknu vám, moc těch abstinentů už
stejně není.
7.C
Martinský trh
Ve tři čtvrtě na deset mě vzbudila maminka, že jestli chci jít na Martiňák, tak ať
vycouvám z postele. No a tak jsme naštěstí stihli i Martina a viděla jsem ho dvakrát.
Měl za sebou dlouhý průvod a jak odcházel, tak zvolal: „Mějte se lidi!“
Žaneta Weberová 6.A
Dne 13. listopadu 2009 jsem byla na Martinském trhu. U kašny jsme se sešli se Sárou
a Lenkou. Asi třikrát jsme obešly všechny stánky. Nevěděly jsme, co si máme koupit.
Nakonec jsem si koupila oříšky, pendrek, bramborák, kofolu a další pendrek. Byl to
hezký Martiňák a užila jsem si ho.
Markéta Petrová 6.A
V pátek jsem šla na Martiňák. Bylo tam moc lidí, takže jsem si to kdoví jak neužila.
Potkala jsem tam hodně známých - to bylo nejlepší. Po chvíli jsem s mamkou přišly
na to, že jsme tu vlastně ani nepotřebovaly jít. Tak jsme šly s mamkou koupit kachnu,
aby to bylo aspoň trochu martinské.
Kristýna Martináková 6.A
14. 11. jsme byli na Martinském trhu. Sešli jsme
se tam asi polovina třídy. Někdy jsme se ztratili
v hrozných mačkanicích. Koupila jsem si
kokosový kmen, turecký med a jahodový
marcipán. Asi po třech hodinách se celá banda
rozešla domů. A jakou mám vzpomínku na
Martiňák? Už nikdy nesmím marcipán.
Lucie Stupavská 6.A
V sobotu jsme s rodiči a jejich kamarády byli na
Martiňáku. Vyšli jsme za deset minut deset,
abychom viděli Martina na bílém koni. Až prošel
Martin, tak jsme šli za ním. Bylo tam hodně lidí,
takže jsme se tam mačkali, ale pak bylo míň lidí
a šlo se líp. Dívali jsme se na stánky.
Petra Matušová 6.A
Jak jsem oslavil(a) státní svátek
V úterý jsem byl na zkoušce z muzikálu Karkulka. Zpíval jsem od dvou do čtyř, ale
ve čtyři mi začínal trénink z florbalu. Tak jsem se sbalil a rychle na trénink, ale
museli jsme skončit dřív, protože chtěla paní uklízečka uklízet. Na muzikálu
a tréninku byla velká sranda.
Vojtěch Blabla 6.A
V úterý jsme šli na airsoft. V 10.00 jsme jeli do Tiché a pak hned do lesa. Nejlepší hra
byla dobývání věže. Dva lidi šli na věž a zbytek je musel zničit. Nemohli jsme je
zabít. Tak jsme tam hodili petardu a ta je zničila.
Jan Vaverka 6.A
V pondělí večer ve 21 hodin jsme se sešli na Ráztoce a vyšli s lampióny na Pustevny.
Bylo nás 12 a cesta se hrozně vlekla. Mlhy čím dál tím víc přibývalo a co chvíli
pršelo. Když jsme ve 23 hodin konečně vyšli na Pustevny, napili jsme se čaje a vydali
se odlovit cache sebevrahů na Tanečnici. Cesta ke cachešce byla hrozná, chvíli sníh,
chvíli obrovské kaluže vody. Nikdo nedošel s botami suchými, ale úspěšně jsme
cache odlovili. Cesta zpátky se taky vlekla, ale v 1.30 jsme úspěšně dorazili domů.
Tereza Šlechtová 9.C
Svátek jsem si užila. Mohla jsem se vyspat a odpočinout si. Ráno jsem koukala na
televizi, potom jsem se pustila do přípravy oběda. Pak jsem se nudila a potom jsem
napsala Bažantovi, jestli nechce jít ven. Potom jsme šli k rybníku a dělali kraviny. Šli
jsme už domů a došli jsme, když se stmívalo.
Hana Parmová 9.C
Jak jsem prožila státní svátek? Nijak. Ráno jsem vstala o půl dvanácté a jela do
Ostravy. Když jsem přijela do Avionu, došlo mi, že je státní svátek a celá Ostrava
a okolí jela nakupovat. Po hodině trajdání po nákupním centru jsem si řekla, že to
nemá cenu. Tak jsem zašla do Meka na cheeseburger a jela zpátky do Tiché.
Z Ostravy nakonec nebylo nic.
Kateřina Holubová 9.C
Státní svátek, který byl v úterý 17. listopadu, jsem prožila doma s rodiči. Doma jsme
byli všichni. Venku počasí nebylo moc hezké, takže jsme se dívali na pohádky, které
zrovna běžely v televizi. Byl to velmi pohodový den, který jsme strávili
„povalováním“. Odpoledne jsme se celá rodina vydali na procházku do lesa. Den plný
pohody a odpočinku a s celou rodinou.
Kamila Přadková 9.C
Na státní svátek jsem se
probudila
u kamarádky Kláry. Tam jsem se domluvily, že
přijdeme na bazén a že vezmeme s sebou
kamarádku Radku od vedle. Mezitím jsme šly
domů. Nakonec se státní svátek velmi vydařil
a já jsem šla spát se zážitky.
Monika Lančová 6.A
17. 11. bylo volno. S celou rodinou jsme se
vypravili na nákupy do shopping parku
v Ostravě. Nejprve jsme celí vyhladovělí šli do
restaurace v Ikei. Když jsme dojedli, prošli
jsme Ikeu a šli si vybírat oblečení a boty. To nám trvalo nejdéle. Nakonec se vše
podařilo.
Adéla Romanovská 6.A
Já chřipka bacilka
Jsem hrozná bacilka jménem chřipkouška obecná. Napadám skoro všechny lidi,
hlavně děti, aby nemusely chodit do školy. Moje velká rodina je rozlezlá po všech
koutech světa. Právě jsem nakazila děti ve Frenštatě p. R.! Ty mají velkou radost, že
nemusí chodit do školy a říkají, že mám nakazit další
Chřipka běží do školy,
děti dokonce i ve školkách! Moji příbuzní právě řádí
nestíháme úkoly.
na druhém konci České republiky. Celý svět hledá
Učitelé kýchají,
protilátku, aby nás zneškodnili! To se jim doufám
žáci špatně dýchají.
nepovede! Právě hledáme nové členy – chřipouše
Ze školy ven utíkám,
i
chřipoušky! Stačí nás jen informovat na číslo
doktora si vybírám.
732***547 nebo na kontaktní adresu Chřipajdov
Předepsal mi čaj a lék,
333. Budeme velmi rádi, když přibudou další členi
na kolena jsem si klek.
Chřipka ze mě utekla,
naší velké rodiny! Chřipoušem i Chřipouškou může
máma mi koláče upekla.
být každý z vás, i ty! Tak nečekejte a volejte! Právě
Jan Šrubař 7.A
letím nakazit další občany, tak buďte na pozoru!
Loučí se s vámi
Vaše Chřipkouška 9.A
Já chřipkový bacil
Sotva jsem se narodil, už mi říkají bacil
PRASEČÍ, ale přece já nejsem nějaký bacil, který
pochází z Čuníka. Moje maminka bacil chřipky
španělské, a tatínek bacil chřipky ptačí mi říkali,
že já jsem revoluce mezi chřipkami a že jsou na
mne pyšní. Já je nechci zklamat, a proto se snažím
nakazit co nejvíce lidí. Všechny děti mě mají rády,
protože je nakazím a oni nemusí do školy, ale
učitelé si myslí, že na mě vyzrajou nějakými
chřipkovými prázdninami, csss, to se ale pletou, já
se totiž rozšířím zase do jiných škol. Momentálně
se nacházím na škole ZŠ Tyršova 913 Frenštát
p.R. V této škole se mi velmi daří, poněvadž tu
ještě nevyhlásili chřipkové prázdniny. Za tu dobu,
Chřipka útočí,
co jsem na světě, se setkávám jen s antibiotiky,
každý se otočí.
které jsou určeny na mé zničeni, nechápu, proč to
Nikdo chřipku nechce,
nevyléčí se totiž lehce.
lidé dělají, proč pořád usilují o to, abych zmizel
Vitamíny nás brání,
z povrchu zemského. Jestli mne budou štvát,
před ní nás však neuchrání.
nakazím celý svět, bez ohledu na malé děti, to se
Chřipka tělo protáhne,
teprve budou divit, až půlka populace zemře pro
toho, co chce, dosáhne.
nedostatek antibiotik. Jediné koho možná ušetřím,
Snad nám školu nezavřou,
je ZŠ Tyršova 913 ve Frenštátě p. R, protože tady
rychle pryč s tou virózou.
mě mají rád,i nevadí jim, že jsem tady, myslím, že
Nikola Petrová 7.A
si mne ani nevšimli. No uvidíme, jak to dopadne.
Chřipka mi leze krkem,
usrkávám čaj brkem,
dostal jsem chřipku,
piju čaj z šípku,
dělám domácí úkoly,
přestože zítra nejdu do školy,
imunita mě brání,
ale nezachrání,
chřipka je velká věc,
bude ze mě pitomec?
Václav Blažek 7.A
9.A
Zdravíčko. Jmenuju se chřipkový bacil a tento rok mám spoustu práce, protože mi šéf
(můj táta zabiják) nařídil nakazit co nejvíce lidí virem chřipky. Je to úkol velice
nesnadný, protože existují lékárny, kde jsou všemožné přípravky, jak mě zničit, ale já
se nevzdám bez boje!!!
Spolupracuji s mým bráškou bacilem PRASEČÍ CHŘIPKY, který se ve své práci
velice vyzná. Je to prostě odborník, co dodat? A když jsme na pařbě, tak to pořádně
roztočíme a většina lidí, se kterýma jsme tam byli, nemůže chodit do práce a do školy.
Teď jsem na misi s mým bratrem v ZŠ Tyršova ve Frenštátě pod Radhoštěm. Řádíme
ve třídách a snažíme se nakazit co nejvíce žáků, ať si taky užijou chřipkové
prázdniny. No vidíte, jak jsme my bacily k dětem ohleduplní.
9.A
Výhoda a nevýhoda malého počtu žáků ve třídě
Výhody pro učitele jsou ty, že je klid na chodbách a ve
třídě, nejhorší žáci třídy neruší výklad paní učitelky a celkově
se lépe učí. Klady nízkého počtu pro žáky jsou, že si více
procvičíme učivo, které nám moc nešlo, nikdo neruší výuku,
máme větší prostor si zopakovat učivo, které nám v minulosti
moc nešlo atd… Nevýhoda toho je, že děti, které jsou
nemocné, si toho budou muset hodně dopsat a učivo, které
jsme za tuto dobu probrali, si budou muset dostudovat
z učebnice doma sami.
Kvůli chřipkové epidemii v naší škole Tyršova zavládly
prázdniny.
Jsem rád za to, že nám hygiena povolila prázdniny, protože
člověk si taky jednou rád oddechne a jednou se pořádně vyspí
a nakonec nejsme první ani poslední škola, která zavřela své
dveře na týden.
9.B
Výhodou menšího počtu žáků v hodinách je větší klid, než
když je nás plný počet. Kolektiv se chová k sobě
ohleduplněji. Učitelé jsou příjemnější a hodnější, nemusí se
rozčilovat kvůli horším žákům a mají o starost méně - nemusí
pořád někoho překřikovat. Nebereme nic nového a nepíšeme
moc písemky. Největší problém mají ti, kteří jsou nemocní.
Budou muset všechno dohánět a půjčovat si sešity od těch,
kteří tu byli a všechno mají napsané.
Nevýhodou menšího počtu žáků je, že nám se nechce do
školy, když většina si leží doma. Ale je to zase lepší, než se
nudit doma, kašlat a smrkat. Musí to být pro ně strašná otrava. Nikdo se nehlásí, když
učitel/ka vyvolá k tabuli, aby šel vypočítat příklad, tak si musí učitel/ka vybrat
sám/sama.
9.B
Letem ke klíčovým kompetencím aneb Pohádkou o Raškovi to nekončí
Od listopadu se v naší škole rozjíždí již druhý projekt z Evropských strukturálních
fondů s názvem „Letem ke klíčovým kompetencím aneb Pohádkou o Raškovi to
nekončí“. Tento projekt je realizován v rámci Operačního programu Vzdělání pro
konkurenceschopnost a financován z prostředků Evropské unie a státního rozpočtu
České republiky. V rámci projektu se žáci pokusí aktivně a kreativně zapojit formou
metod tvůrčího psaní a komunikace do dění v naší oblasti. Podíváme se na životní
prostředí, Chráněnou krajinnou oblast Beskydy, zdravý životní styl, sebe sama,
zahrajeme si na novináře, ale i spisovatele. Zaměříme se na rozvoj tvořivosti
a fantazie.
A začneme třeba pohádkami:
Jak pohádku o Otesánkovi viděli očití svědkové z 6.A
Babka s motykou
Jako každé ráno jsem šla okopávat záhonky. Nehnal mě čas, a tak jsem vykopala ještě
brambory. Něco se začalo hnát od severu, a tak jsem radši šla domů. Cestou jsem
potkala Otesánka. Otesánek mi začal říkat: „Já mám hlad,“ lezl mi na nervy, a tak
jsem ho nakřápla mou jedinou motyčkou. Najednou z břicha začaly postupně
vyskakovat osoby, které sežral. Všichni mi poděkovali a už nikdy jsem neslyšela, že
by jeho otec s matkou chtěli mít dítě.
Sedlák s kupou sena
Šel jsem z pole a potkal jsem dítě, které
se podobalo pařezu, jako by z něho bylo
vyřezané. Já jsem po něm začal řvát, ať
uhne z cesty a on na to: „Sněd jsem
kašičku, mléko, pecen chleba, matku
s otcem a holčičku s trakařem a tebe
taky sním.“ Naskákala mi husí kůže po
celém těle. A vtom mě Otesánek sežral
i s koňmi.
Obchodník
Obchody šly špatně, nebyl nikdo, kdo
by u mě nakupoval. Malá rodinka na konci vesnice si pořídila malého Otesánka, který
měl pořád hlad. Matka byla u mě každou chvíli pro chleba. Za půl hodiny jsem měl
vydělaných 20 zlatých. Potom rodině došly peníze, tak u mě nakupovali na dluh.
Když snědl matku i otce, chtěl sníst i můj obchod, ale já jsem tak chytrý, že jsem vzal
chleba a hodil ho strašně daleko od mého obchodu. Hodil jsem to tak daleko, že si na
mě ani nevzpomněl a ztratil se někde v lese. Mám totiž doma zlatou medaili z hodu
do dálky. Poté se Otesánek nikdy nevrátil.
Pařez
Dobrý den, jmenuju se Antonín Šíma. Mám souseda jménem Jedlík aneb Otesánek.
No, víte, já jsem si vždycky myslel, že je nějaký divný. Například když šla nějaká
děvečka okolo, tak na ni zavolal: „Hey, kotě, nechceš jít na pokec?!“ Ještě že děvečka
nikdy neposlechla a raději utekla.
No a vy jste chtěli slyšet ten příběh. Takže: Jednou šel náš pantáta lesník na dřevo
a najednou objevil našeho souseda, ten totiž vypadal jako dítě. Takže si ho vzal
a donesl své ženušce. Takže tohle vím já, ale že teda sežral všechny okolo, to jste mě
teda velice překvapili! Ještě jsem slyšel, že snědl pecen chleba (což teda na dítě
nemůže být možné!). Víc vám teda k tomu případu říct nemohu.
Sousedka
Sousedi si pořídili kus dřeva, z kterého vyrobili děcko. Vůbec jsem jim to nepřála,
protože já žádné dítě nemám a taky nechápu, proč by takoví starci měli mít děcko.
Otesánek nejdřív navštívil domy v okolí. Každou chvíli jsem slyšela nějaký výkřik.
Ta dřevěná koule se řítila ke mně. Slušně zaklepal, ale pak už to slušné nebylo. Pak už
jsem jenom viděla jeho velkou pusu.
Matka
S manželem jsme tak dlouho chtěli děťátko, ale smířili jsme se s tím, že ho mít
nebudeme. Jednoho rána šel manžel na dřevo do pece. Zatímco byl pryč, chystala
jsme snídani. Manžel se vrátil s jakýmsi hošíkem. Pojmenovali jsme ho Otesánek.
Byla jsem štěstím bez sebe, ale jen pár minut. Jak se Otesánek probudil, začal řvát, že
má hlad. Hned jsem mu dala kaši. To jsem však netušila, že ji bude mít tak rychle
snězenou. Jak dojedl, chtěl další jídlo, a tak to pokračovalo do doby, než jsem
skončila v jeho žaludku i já. Po chvíli i můj manžel, sedlák, ovečky a další. Nevím,
kdo Otesánka zabil motykou, ale brzo to zjistím od místních drben. Od té doby už
žádné dítě nechceme.
Jak pohádku Červená Karkulka viděli očití svědkové z 9.C
Babiččina sousedka
Koukala jsem se z okna a viděla, jak moje kamarádka Maruš zalehla do postele,
protože byla moc unavená po nákupech se mnou. Najednou k ní někdo šel, viděla
jsem jenom chlupaté nohy, jak zamířily k Maruš do postele. Uslyšela jsem jen nějaký
výkřik. Řekla jsem si, že se Maruš asi něčeho lekla. Vzápětí přišla rozmazlená vnučka
Karkulka a ptala se mě, kde je babička, že jí neotvírá. V tu ránu jsme slyšely výkřiky.
Vlk sežral Karkulku. Lekla jsem se a začala ho mlátit mojí hůlkou. Přišel myslivec,
krásnej mužskej, a vlka zastřelil (to byla jatka, až mi z toho vypadla protéza). Od té
doby jsme si s Maruš nechaly udělat bezpečnostní zámek
Myslivec
Policejní výslech, následný protokol
Chtěl jsem popřát babičce k narozeninám, tak jsem se vydal na cestu, ale po zaklepání
nikdo neotevíral. Vypáčil jsem dveře a vrazil dovnitř, kde jsem spatřil cosi
chlupatého, vlka. Situace byla tak rychlá, že jsem nevěděl, co udělat. Popadl jsem
první věc, kterou jsem našel, takový malý nožík na babiččině stolku. A vlka ve
spánku jsem rozpáral a zachránil jsem babičku i Karkulku. Pak jsem šel domů. Ani
ruma mi nedali.
Veterinář
Přivolali mě až na konec, kdy byl vlk mrtvý ve studni. Cesta tam byla zajímavá, jeden
drn větší než druhý a stromy v lese rostly stále hustěji. Konečně jsem dojel a vlka
zrovna vytahovali ze studny. Začal jsem ho pitvat, ale šlo to ztěžka, byl nějaký ztuhlý
a když jsem ho konečně rozřízl, zjistil jsem, proč to šlo tak těžce. Měl v sobě
minimálně deset kilových kamenů. Pokračoval jsme v pitvě. Ostatní testy na úmrtí už
šly lehce. Byla to nehoda. Vlk se šel napít do studny, ale musel se pořádně nahnout
a spadl do studny. Nemohl z ní vylézt, protože těžké kameny ho držely na dně studny.
Tenhle případ bych viděl jako uzavřený.
Studna
Na začátku to byl slunný den jako každý
jiný. Najednou do mne spadlo něco
velkého, chlupatého a smradlavého.
Začalo to kolem sebe mávat prackama,
volat o pomoc, ale nikde nikdo. Byl to
docela hnus, do té doby, dokud nebyl
klid. Najednou nastalo velké ticho, na
hladině už nebyla ani bublinka. Někdo
do mne pak hodil dlouhé lano a tu
potvoru ze mne vytáhl. Víc už si
nepamatuji, protože mi nebylo dobře
z toho, co do mne hodili.
Babička
Ležela jsem jen tak v posteli a poslouchala rádio. Najednou jsem uslyšela klepání na
dveře. Pomalou chůzí jsem se doplazila ke dveřím. Otevřela jsem je a uviděla vlka.
Chtěla jsem něco říct, ale než jsem vyslovila hlásku, už jsem byla v břiše toho vlka.
Za chvilku jsem uslyšela nějaké hlasy. Po skončení hovoru následoval výkřik, ale to
už byla Karkulka se mnou v břiše. Byly jsme tam docela dlouhou dobu a dobře jsme
si pokecaly. Za chvíli přišel myslivec, rozpáral vlkovi břicho a tím nás osvobodil.
Sojka
Seděla jsem na stromě a všechno jsem viděla. Nejdříve přišel vlk, který se nemohl
dostat do domu, tak bušil do dveří, obcházel dům. Po půlhodině přišla babička
v županu a vlka pustila dovnitř. Abych lépe viděla dovnitř, přeletěla jsem na jiný
strom. Z mé výhodné pozice jsem viděla, jak vlk sežral babičku a nasoukal se do
jejího županu. Také si vzal spací čepici, kterou babička nosila. Odletěla jsem zpátky
na strom. Za chvíli se u dveří objevila Karkulka. Bušila na dveře, obcházela dvůr, ale
pořád nic. Když šla počtvrté kolem dveří, vzpomněla si, že babička klíče schovává
pod třetí mrkev zleva. Běžela k záhonku a za chvíli už odemykala dveře. Přiletěla
jsem na plot a viděla jsem hodně tlustého vlka, nikdy mi tak tlustý nepřipadal. Až
když se objevil myslivec se spoustou policistů, vše mi došlo. Když se blížili policisté,
lekla jsem se a utekla na dráty el. vedení. Potom jsem už jenom viděla, jak vlk vyšel
z chalupy a mířil ke studni. Když se sklonil, přiběhla Karkulka a vlka žduchla a vlk
spadnul do studny.
Karkulka
Máti mi dala plný koš pro babičku a já se vydala na cestu. Vůbec jsem se nebála,
protože jsem tou cestou šla už asi po 100. V lese jsem potkala svého dlouholetého
kamaráda vlka Jonyho. Zeptal se mě, jestli jdu k babičce. Když jsem přisvědčila,
navrhl mi, že vypijeme láhev společně. Řekla jsem mu ale, že se lahví Malibu jen
těžko ve dvou opijeme. Šla jsme dál a vlk řekl, že si ještě něco potřebuje zařídit.
Najednou mi někdo posvítil do očí a já viděla hodně rozmazaně. Pomalu se mi vracel
zrak a já rozmazaně viděla babičku v posteli. Jenomže měla velké oči a sloní uši.
Zjistila jsem, že je to můj kamarád Jony. Zeptala jsem se ho, kde je babička. Přiznal
se, že ji sežral. Vtom do dveří vtrhl myslivec a vlka zastřelil bambitkou. Babičku
dostal z vlkova břicha a dal jí alkoholový dýchánek. Babička se probrala a vypila
Malibu, co jsem jí donesla.
Věřte – nevěřte
Podle nejnovějších výzkumů maltských vědců se zdá, že padne jedno velké tajemství.
Virus P2O (nákaza dětí s výbornými školními výsledky a slušným chováním) se
rozšířila po celém světě. Záhadou je, že bílé krvinky hyperaktivních lidí nebyly dosud
napadeny. Vědci se stále snaží najít protilék, ale z pozorovacích výzkumů těch
největších zločinců zjistili, že ochranou proti nákaze je vysoká imunita, kterou
získávají neustálou zlobivostí. Proto ministerstvo zdravotnictví vyhlašuje všem
školám dva týdny prázdnin.
Hana Parmová, Květa Pustějovská 9.C
Vědci v nejnovějších výzkumech zjistili, že
žáci, kteří v hodinách neustále vyrušují, mají
téměř nulovou absenci, kdežto žáci, kteří jsou
v hodinách pozorní, jsou nemocní častěji. Když
děti stále zlobí, produkují tím větší míru
aktivity a díky tomu se u nich vytváří větší
imunita.
Vědci provedli výzkum na tisících žáků ze základních maltských škol. Testy
prováděli pomocí moderní techniky a na pomoc si pozvali i významné vědce
z Ameriky.
Kamila Přadková, Tereza Šlechtová, Lukáš Huvar 9.C
Anketa - Jaký pořad sledujete nejčastěji?
Ptaly jsme se lidí ve Frenštátě. Výsledek žen: Ulice (3 hlasy), VKV, Zprávy (2 hlasy),
Maminka stávkuje (1 hlas)
Muži: zprávy, hokej, fotbal (2 hlasy), Superstar, publicistické pořady (1 hlas)
Celkově: zprávy (4 hlasy), Ulice (3 hlasy), VKV, fotbal, hokej (2 hlasy)
Lucie Stupavská, Kamila Skurková 6.A
Bránili jsme se statečně…
… tentokrát chřipka zvítězila …
… moc nás ve škole nezbylo …
… ale my se vrátíme!!!
Toto číslo připravovali pod vedením Mgr. Petra Ondryáše a Mgr. Marka Křištofa členové
redakční rady kroužku Počítače a psaní.
Obrázky kreslil: Rebeka Fuchsová, Adéla Romanovská
Komiks: Marie Sivková
Fotografie: Marek Křištof, Petr Ondryáš, Drahomíra Palionová
e-mail: [email protected]
http://www.zstyrfren.cz
Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R.
http://www.druhepatro.ic.cz
ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm
Vydáno 1.12. 2009