článek - Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor

článek - Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor

1305 dokument Krkonose 23.04.13 10:47 Stránka 34
ROZHOVOR
← Středisko ekologické výchovy na Jizerce.
Objekt čp. 2 vlastní Nadace pro záchranu
a obnovu Jizerských hor
20 let Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor
Nadace pro Jizerské hory je dosud jedinou environmentálně zaměřenou nadací v Libereckém
kraji. U jejího vzniku v roce 1993 stáli: František
Pelc, Blažena Hušková, Herbert Endler, Jiří Herejk, Jan Mertlík, Vilém Murcek, Pavel Vonička a
Pavel Pfajfr. Podnětem k založení Nadace bylo
plošné odlesnění vrcholových partií Jizerských
hor v důsledku imisní zátěže z tepelných elektráren v Polsku a Německu a hlavním cílem zajištění
obnovy stabilních lesních ekosystémů a harmonické krajiny. Naplňování tohoto záměru se neobešlo bez osvětových programů, seznamujících
obyvatele s ochranou přírody a s faktem, že smíšený les je sice nákladnější, ale zato stabilnější.
Nadaci se brzy podařilo získat prostředky na
výsadbu původních dřevin, která byla realizována
v nejcennějších částech pohoří ve spolupráci se
Správou CHKO JH a státním podnikem Lesy ČR.
Finančně Nadaci podporovaly české firmy
a banky, nadace z Nizozemí, Velké Británie,
Německa a USA, přispěla i Evropská unie a také
města, obce i jednotlivci. Získané prostředky
Nadace přerozdělovala dalším sdružením působícím v tomto regionu, k nimž patří Staří ochránci
Jizerských hor (Čmelák), Suchopýr, Jizersko-ještědský horský spolek, ČSOP ad., a rovněž podporovala publikační činnost, např. časopis Jizerské a Lužické hory (1996–99), některé knihy horského spolku aj.
V roce 1998 Nadace připravila ve spolupráci
s americko-kanadskou nadací Québec – Labrador
Foundation ojedinělý program Frýdlantsko a Jizerské hory – lidé v krajině, na který navázal mezinárodní projekt Smědá – naše řeka. Od roku 1999
ho vedla dceřiná Společnost pro Jizerské hory,
o. p. s., založená roku 1998. Ta mj. přispěla k vybudování několika středisek, např. Muzea Jizerských
hor na Jizerce (ČSOP Jizerka), terénní stanice na
Mariánskohorských boudách (Čmelák), ekocentra
STŘEVLIK v Oldřichově v Hájích (Suchopýr)
i vlastního ekostřediska na Jizerce.
Zásadním mezníkem v existenci Nadace bylo
získání značných prostředků z Nadačního investičního fondu, takže nyní nadační jmění představuje
částku 45 mil. Kč. Z jeho výnosů Nadace každoroč-
89
ně podporuje v grantovém programu projekty
mnoha neziskových organizací. Kancelář nadace
pro záchranu a obnovu Jizerských hor sídlí v Matoušově ulici 453/21 v Liberci (www.jizerky.ecn.cz).
Při dvacetiletém bilancování jsme položili několik otázek zakladateli a předsedovi správní rady
Nadace RNDr. Františku Pelcovi, řediteli Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
← František Pelc
v době založení
Nadace v roce
1993
■ Jak s odstupem let vzpomínáte na atmosféru
vzniku Nadace v roce 1993?
Jako na jedno z nejhezčích i nejhektičtějších
období mého života. Když jsem v roce 1990 přišel sloužit do CHKO Jizerské hory, byly zde imisemi i lesním hospodařením zdevastované lesy,
ale i fragmenty přežívající unikátní přírody. Vztahy lesníků a ochranářů přírody byly nic moc.
V roce 1992 vznikl na svou dobu revoluční zákon
o ochraně přírody a krajiny. Brzy jsem však zjistil,
že nejenom slušné přírodovědecké znalosti
a kompetence jsou cestou k řešení složitého
problému. Chyběly peníze na realizaci konkrétních projektů. V roce 1990 jsme měli na SCHKO
JH 10 000 korun na vlastní ochranu přírody a to
nestačilo ani na obnovu hraničních cedulek!
■ Jaké významné milníky ve vývoji Nadace vnímáte a jak byste je popsal?
Když jsem Nadaci zakládal, diskutoval jsem ten
záměr podrobně s bývalými ministry životního
prostředí Ivanem Dejmalem a Bedřichem Moldanem, které jsem tím záměrem nadchnul. Zásadním startovním úspěchem bylo získání podpory
z grantů holandské Nadace prince Bernarda.
Získali jsme tehdy pro nás neuvěřitelné peníze –
přes 2 mil. Kč na projekt záchrany a využití genofondu původních populací lesních dřevin při
obnově lesa. Při formulaci projektu nám velmi
pomohl prof. Josef Fanta žijící tehdy v Nizozemí.
Opustili jsme reprodukci dřevin vegetativní
neperspektivní cestou a využili maximálně sběr
osiva z původních porostů, které začaly plodit.
Od vzácného původního smrku přes buk, jedli,
kleč až po klen, jilm horský a břízu karpatskou.
Státní lesy byly tehdy v transformaci a měly jiné
starosti. Podařilo se zlepšit i prestiž profesionální
ochrany přírody a vztahy lesníků s ochranáři.
Naše systematická práce pak byla postupně oceňována i příjmy z výnosů malé kuponové privatizace. Postupně jsme nabyli slušné nadační jmění
45 mil. Kč. Mezi dobré počiny patří i nákup chalupy na Jizerce, která slouží dětem a studentům
jako ekovýchovná a pobytová základna.
■ Stojíte v čele Nadace 20 let. Splnila se vaše
očekávání, s nimiž jste založení Nadace inicioval, nebo snad bylo v průběhu existence Nadace něco, co byste dnes udělal jinak?
Splnila. Do obnovy přírodní skladby lesů a podpory ekovýchovy jsme nainvestovali zhruba
15 mil. Kč. A co bych udělal jinak? Asi bych pevněji provázal realizaci dlouhodobého projektu
obnovy lesa přes biocentra. Jednou jsme trochu
ujeli i při umisťování těžce nabytých peněz
v podílových fondech a pak jsme to museli napravovat. Byla to hlavně moje chyba. Vážím si
však velmi nezištné a moudré práce členů správní i dozorčí rady Nadace. Na tvář Nadace měli
vliv samozřejmě postupně i její ředitelé.
■ Co byste Nadaci popřál do dalších let?
Udržení slušné ekonomické síly, stále férové
orgány a aby úspěšně podpořila opravdu
zásadní a dlouhodobý projekt ochrany přírody
v česko-polských Jizerkách. Je úplně v plenkách,
a proto si ho nechám zatím pro sebe. A přeji ji
štědré sponzory. Bez nich bychom nefungovali.
Moc jim děkuji.
1305 dokument Krkonose 23.04.13 10:47 Stránka 35
Na samotný chod Nadace má zásadní vliv jeho
výkonný ředitel. Dosud se na tomto postu vystřídali pouze tři lidé: RNDr. Blažena Hušková
(1993–2002), Mgr. Magdalena Marešová (2002–6)
a od roku 2007 Mgr. Ondřej Petrovský (s kolegou
Jakubem Trskem), a tak všem byly položeny čtyři
stejné otázky.
■ Který okamžik během vašeho působení
v Nadaci považujete za nejúspěšnější a co se
vám naopak nedařilo?
Hušková: S velkým potěšením vzpomínám na
výstavu Jizerské hory – krajina kontrastů v proměnách času, která byla kombinací nádherných
fotografií Siegfrieda Weisse a věcných informací
o obnově lesních ekosystémů Jizerských hor.
V roce 1997 byla výstava k vidění například v prostorách Pražského hradu a na naší ambasádě ve
Spolkové republice Německo, tehdy ještě v Bonnu. Zásadním krokem pro budoucí rozvoj Nadace byl úspěch v soutěži o finanční podporu
z Nadačního investičního fondu v roce 1997 –
tyto finanční prostředky se staly základem pro
tzv. základní jmění nadace. Nadace teoreticky
i prakticky podpořila přírodě blízké způsoby
obnovy lesních ekosystémů v Jizerských horách
a přitáhla k nim pozornost mnoha místních obyvatel i návštěvníků. To ovšem nebylo dílem okamžiku, ale promyšlené a dlouhodobé činnosti.
A neúspěchy? Mnoho věcí se jistě dalo udělat
lépe…, za pochodu jsme se učili hospodařit
s finančními prostředky, někdy úspěšněji a někdy
méně úspěšně jsme promýšleli koncepci další
činnosti Nadace.
Marešová: Za úspěch považuji získání více než
milionového rozvojového grantu v roce 2003,
tedy peněz na provoz a rozvoj Nadace samotné.
Byl to spíš „triumf kontinuity“ než moje zásluha –
bez pomoci Bláži Huškové by to nešlo. Prostředky poskytli američtí dárci, získali jsme je jako jedna ze čtyř regionálních nadací v ČR. Vyřešil se
tím problém známý všem neziskovkám: peníze
na dobro někde seženete, ale z čeho zaplatíte
kancelářské sponky, natož tvorbu strategické
vize! Co se nepodařilo? Tak dlouho jsem přesvědčovala správní a dozorčí radu k uložení
nadačních milionů do fondů, až to po mém
odchodu udělala, načež za rok, dva udeřila globální ekonomická krize. Nebyli jsme jediní, kdo
na tom tratil.
Petrovský: Zásadním úspěchem, který ovlivnil
Nadaci dlouhodobě, je nesporně získání příspěvku od státu do nadačního jmění ve výši
ca 45 mil. Kč. Tyto prostředky sice není možné
použít napřímo, ale výnosy z nich, které přerozdělujeme třetím osobám, zaručují dlouhodobou
stabilitu Nadace. Velikým úspěchem bylo též
získání a rekonstrukce objektu na Jizerce, který
byl ve značně zdevastovaném stavu a dnes je
z něj Středisko ekologické výchovy, které výborně funguje. V posledních letech se daří průběžně
zvyšovat částku, kterou každoročně rozdělujeme
na grantech a zároveň se nám daří pořádat akce
pro veřejnost. Jednou z nich je např. fotosoutěž
Zaostřeno na Jizerky. Ve spolupráci s naší dceřinou Společností pro Jizerské hory jsme uspěli
( jakožto nejlépe hodnocený projekt dané výzvy)
v Operačním programu Životního prostředí
s projektem výsadeb více než 90 000 sazenic
původních druhů dřevin (buků, dubů, jedlí...) na
asi 331 ha ploch v Jizerských horách. Připraveny
máme i další dva projekty, které jsou nyní ve fázi
hodnocení a v případě opětovného úspěchu
dokážeme přivést do Jizerek prostředky, které
bychom jiným způsobem získali jen obtížně. Za
problematické naopak vnímám získávání prostředků na samotný provoz. S tím souvisí i nedostatek pracovníků, kteří jsou zavaleni administrativou a běžnými činnostmi Nadace a nemohou
se naplno věnovat rozvoji dalších projektů.
■ Co vám práce v Nadaci dala?
Hušková: Skrze práci v Nadaci a pro Nadaci
jsem se blíže seznámila se světem nestátních
neziskových organizací, dobrovolnictví a občanské aktivity a zjistila jsem, že do tohoto světa
patřím. Okamžik, kdy mne František Pelc v roce
1993 přizval k založení Nadace, zásadně ovlivnil
moje životní směrování – měla jsem možnost
dělat smysluplnou, pestrou práci s jedinečnými
lidmi a kdo to zažil, ví, jaká radost to je: peněz
moc nemáte, ale těšíte se na každý den.
Marešová: Práce pro Nadaci mi poskytla pocit
sounáležitosti s regionem, ve kterém naše rodina
už zůstala.
Petrovský: Asi jako největší přínos vidím, že práce, kterou zde odvádíme, má nějaký smysl a její
výsledky budou vidět ještě řadu let. Příjemné je
i setkávání s lidmi, které jsem za své působení
v Nadaci potkal. Někteří jsou nadšenci, jiní
Na pozvání Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor navštívil v roce
2001 Jizerské hory Larry Morris, prezident Nadace Québec – Labrador
Foundation. Vlevo tehdejší ředitelka Nadace Blažena Hušková a Jitka
Doubnerová, která vedla Společnost pro Jizerské hory
odborníci, další zas štědří sponzoři, kteří podporují naši činnost, protože nám a naší práci věří.
■ Je naopak něco, co vám vzala?
Hušková: Mně snad nic, manželovi občas na
nějakou dobu manželku a dětem maminku, protože nadační práci jsem dávala mnoho času
a energie. Rozhodně toho ale nelituju – naše děti
se dnes ve svých profesích chovají podobně
a jsem ráda, že tomu tak je.
Marešová: Nevím, že by mi něco vzala. Měla
jsem tehdy jenom jedno dítě, práce pro Nadaci
šla s mateřstvím pěkně dohromady.
Petrovský: Asi klidný pohled na to, když se někde mrhá s veřejnými prostředky. Vždy si vzpomenu, že kdyby se některé věci dělaly úsporněji,
zbyde více prostředků na další projekty, včetně
ochrany životního prostředí.
■ Co byste Nadaci popřáli do dalších let?
Hušková: Nadace je finanční institucí – takže stamiliony v nadačním jmění a bezpečné výnosy
v řádu desítek procent J. Nadace je odbornou
institucí – takže vynikající spolupracující odborníky, kteří budou koncepčně ovlivňovat směrování
činnosti Nadace. A konečně, Nadace je hybatelem v území – takže odvážné, ale realistické grantové programy, které povedou k formulování
a následně uskutečnění projektů ku prospěchu
Jizerských hor a lidí, kteří v nich žijí a mají je rádi.
Marešová: Nadaci dnes přeji to, co mi před
deseti lety kladl na srdce prof. Věněk Šilhán
z Nadace Preciosa, ovšem já mu ještě nerozuměla – aby hledala způsoby, jak v regionu rozvíjet
vzdělanost a podporovat inovace, protože to má
hluboký smysl, do něhož se obnova přirozených
lesů klidně vejde taky.
Petrovský: Nadaci bych popřál další rozvoj vlastních projektů, s tím úzce souvisí získání nějakého
strategického finančního partnera, který by byl
ochoten s Nadací spolupracovat. Líbilo by se mi
rozšíření týmu lidí, kteří zde pracují, abychom se
mohli začít věnovat dalším činnostem, které zatím
máme jen v hlavě, a hlavně co nejvíce lidí, kteří
budou mít kladný vztah k životnímu prostředí a
Jizerským horám jako takovým. Těm bych závěrem popřál, aby se již nikdy neopakovala ekologická katastrofa, která je postihla, a aby se místní
les stal stabilním, zdravým a druhově rozmanitým.
připravil Pavel D. Vinklát
Nadační pracovníci, vpravo ředitel Ondřej Petrovský a spolupracovník
Jakub Trsek, v kanceláři v Matoušově ul., kterou lze navštívit denně v čase
8–16 hodin
8: