psyché report - Péče o duševní zdraví

Č. 25
PSYCHÉ
REPORT
Nepravidelný informační oběžník
PÉČE O DUŠEVNÍ ZDRAVÍ
OBSAH:
EDITORIAL
HLASY Z ŘEDITELNY
NOVINKY ZE STŘEDISEK
ZÁBLESKY DOBRÉ PRAXE
SEZNÁMENÍ S NOVÝMI ZAMĚSTNANCI
FOTOOHLÉDNUTÍ ZA OSLAVOU 20 LET PDZ
NA ROZLOUČENOU
EDITORIAL
Milí čtenáři,
zažíváme hektický podzim a nebylo lehké od všeho poodstoupit a sestavit další číslo Psyché
reportu. Jen co skončily Týdny pro duševní zdraví včetně povedených oslav dvaceti let existence PDZ,
ponořili jsme se do přípravy rozvojových projektů, o kterých aspoň ve zkratce píšeme v rubrice „Hlasy
z ředitelny“. Paralelně sledujeme (ne)dění kolem reformy psychiatrie, která v první půlce letošního
roku poněkud zamrzla. Poté, co se na Ministerstvu zdravotnictví vyměnil řídící tým, vynořují se
pochybnosti, kam celý proces směřuje. Na celoorganizačním setkání jsme se ujistili, že máme ambici
zřizovat Centra duševního zdraví. Jenže podle posledních zpráv se zdá, že podmínky pro jejich
provozování (respektive rozjezd pilotních projektů) budou velmi ztížené. A tak jsme rozpolceni mezi
ambiciózními strategickými plány a skepsí, co se z nich podaří uskutečnit.
Ale dost lamentování. Věřím, že přečtení Psyché reportu pro Vás bude klidná chvíle
v začínajícím adventním čase. Třeba následující jarní číslo přinese optimističtější zprávy.
Přeji příjemné čtení a děkuji všem přispěvatelům.
Petr Hejzlar, zastupující šéfredaktor
HLASY Z ŘEDITELNY
 Členská schůze spolku schválila založení společnosti
s ručením omezeným za účelem sociálního podnikání. S.r.o.
v průběhu listopadu zaregistroval rejstříkový soud a tak
jsme mohli podat za nový subjekt žádost o evropské
dotace. Činnost nového subjektu bude provázána se
střediskem Výměník a jednatelem je Bc. Pavel Kamp.
 U projektu financovaného z Norských fondů, kterým v Hradci zavádíme bydlení s vyšší mírou
podpory, jsme měli možnost požádat o finance na dodatečné aktivity. Rozhodli jsme se
požádat o financování rozšíření programu do Pardubic a Hradce Králové.
 Prošli jsme procesním auditem, abychom měli povinné podklady pro žádost o evropskou
dotaci na posílení manažerské kapacity organizace. Audit skončil 30.11 a dotační žádost
podáme do konce roku. Už nyní je jasné, že od ledna posílíme o dalšího projektového
manažera. Novým členem vedení by se měla stát Hana Černá.
 Vedle spousty dotačních žádostí krajům a městům letos opět zpracováváme přihlášky do
individuálních projektů Pardubického i Královéhradeckého kraje. Další kolo individuálních
projektů by mělo být pro služby sociální rehabilitace (a STD) na další tři roky.
 Já jsem jednal s vedením východočeské pobočky Všeobecné zdravotní pojišťovny ve věci
zavedení činnosti psychiatrických sester v terénu. Jednání bylo nadějné a tak se chystáme
v obou krajích registrovat nestátní zdravotnické zařízení.
 Vlivem všeho výše uvedeného jsou nám velmi těsné prostory na Bělehradské. Hledáme proto
jiné nebytové prostory pro vedení a provozní část organizace.
Hlasy zaznamenal Petr Hejzlar
NOVINKY ZE STŘEDISEK
HRADEC
Střípky ze stáží
V rámci projektu z Norských fondů na rehabilitační bydlení jsme s kolegyněmi absolvovaly
dlouhou řadu stáží. Stáže byly zaměřené na poznání fungování chráněných bydlení v jiných
organizacích a na proniknutí do chodu oddělení psychiatrických nemocnic. Navštívily jsme Fokus
Mladá Boleslav, Bonu, o. p. s., Sdružení Práh, Domov na Stříbrném vrchu a Dům Matky Terezy,
psychiatrické oddělení Fakultní nemocnice Hradce Králové, Psychiatrickou nemocnici Havlíčkův brod
a Psychiatrickou nemocnici Kosmonosy. A zde jsou některé dojmy.
V Domově na Stříbrném vrchu nás překvapilo zacházení personálu s lidmi s duševním
onemocněním. Zařízení prošlo změnou ze zaměření na lidi s mentálním postižením a začalo přijímat
lidi s psychózou. Personál na změnu však nikdo nepřipravil a neproškolil. Stále se tedy chovají k těmto
lidem jako k mentálně postiženým.
Stáž v Domě Matky Terezy (DMT) byla velice přínosná, a to i proto, že nyní navazujeme s DMT
užší spolupráci. S klienty jsme se zde setkávali jak na nízkoprahovém zařízení, v azylovém domě, tak
na noclehárně. Velkým plusem byla možnost nahlédnout do práce místních sociálních pracovnic.
V brněnském sdružení Práh o nás celý den pečoval vedoucí pro oblast bydlení a nalil nám do
hlavy spoustu užitečných informací. Za jeden den v Prahu jsme získaly nepřeberné množství
informací a tipů k podpoře bydlení.
Ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové jsme tři dny stážovaly na uzavřeném oddělení A. Pod
křídla si nás vzala sociální pracovnice a zasvětila nás do své práce. Utřídily jsme si poznatky o
udělování ochranné léčby, nakoukli na velkou vizitu s primářem a vůbec do chodu celého oddělení.
Týden strávený v chráněném bydlení v Bohnicích (Bona) byl velkou inspirací v tom, co vše za
aktivity můžeme s klienty v bytech dělat, ale zároveň také v tom, co bychom udělaly jinak. Například
jsme se shodly v tom, že jejich pravidla pro lidi s duální diagnózou jsou velice mírná a přináší
pracovníkům spoustu problémů. Platí pravidlo „čistého bydlení“, ale venku klienti mohou užívat.
V Havlíčkově Brodě jsme se utábořily na oddělení 6a. Klienti zde mají přes den naplánovaných
spoustu aktivit, některé velmi dobré, jiné méně zdařilé. Výborný byl ovšem program na prevenci
relapsu vedený vrchní sestrou.
Ve Fokusu Mladá Boleslav jsme byly nadšené z fungování týmu a jeho možností. Největší
přednost vidím v multidisciplinárním týmu, který je zároveň terénní a může jet za klientem domů a v
agentuře podporovaného zaměstnávání, která hledá klientům práci a vyjednává u zaměstnavatelů
pracovní místa. To je prostě paráda!
Stážování jsme zakončily v Psychiatrické nemocnici Kosmonosy na oddělení K20, což je
resocializační a psychoterapeutické oddělení a detox pro muže i ženy. Velmi jsme oceňovaly
vstřícnost a profesionalitu personálu, který nám nechal nakouknout i pod pokličku
psychoterapeutických skupin.
Bára Jánská
(Nejen) společenská rubrika
Pavlína se během měsíce srpna stala vdanou paní. Nyní se může pyšnit novým příjmením
Macounová, ale také novým přírůstkem do rodiny, malým pejskem Donaldem. Během měsíce září
Lucka zazářila na soutěži Miss Prima křivky 2015. Lucka bojovala statečně a vysloužila si titul
Vicemiss. Gratulujeme!
Další novinkou hradeckého střediska je uspořádání Případové konference z důvodu
efektivního nastavení služeb pro jednu klientku. Konferenci pořádaly Lucka a Bára a vše dopadlo na
výbornou.
CHRUDIM
Pomohli jsme uskutečnit sen jedné
z našich klientek, paní Ivaně, a zorganizovali
výstavu její tvorby. Výstava obrazů proběhla
v průběhu října ve Výměníku. Podpořit jí přišli
i ostatní klienti z klubu, kteří se výstavy
zúčastnili v rámci klubového setkání.
V rámci Týdnů pro duševní zdraví
svépomocná skupina Polárník uspořádala
v našem klubu turnaj v pétanque. Dvoučlenné
týmy byly složeny z členů různých organizací.
Do turnaje se zapojila například Vida a denní
stacionář Jitřenka.
V září se s námi rozloučila Daniela, nyní pracuje v Probační a mediační službě. V novém zaměstnání ji
přejeme mnoho štěstí! V červenci naše řady posílila Zdeňka, která nám o sobě napsala pár řádků do
rubriky níže. A perlička na závěr: v Chrudimi se opravdu nenudíme, důkazem toho je zabouchnutí
dveří v kanceláři, které se podařilo Lenkám. Vysvobodit je přišel až správce z městského úřadu .
JIČÍN
Měsíc září byl v jičínském středisku ve znamení akce „Tour de psyché-komiks“. Touto akcí
jsme chtěli pomoci lidem s duševním onemocněním v jejich boji s předsudky a stigmatizací. Zároveň
jsme chtěli dát více vědět o naší organizaci, našem středisku, naší práci.
Inspirovali jsme se výstavou komiksů na téma „život lidí s duševním onemocněním“, která
proběhla v loňském roce v pardubickém Výměníku. Zapojili jsme žáky ZUŠ Jičín a studenty Lepařova
gymnázia, kteří komiksy dle scénářů Petra Hejzlara vytvořili. Komiksy jsme nechtěli zakonzervovat na
jednom místě, ale dostat je co nejvíce mezi lidi, Tak jsme zvolili formu „TOUR“ – vystavovalo se
v Biografu Český Ráj, v Knihovně Václava Čtvrtka a v Židovské škole.
Vyvrcholením výstavy v Jičíně byla závěrečná beseda, která se konala 30. 9. v Knihovně
Václava Čtvrtka. Přišlo asi 30 návštěvníků z řad klientů PDZ, pečujících osob, odborníků, i laické
veřejnosti, kterou problematika zajímá. Dotazy na hlavního aktéra besedy – tvůrce myšlenky Petra
Hejzlara – byly různé. Odpovídalo se třeba na otázky: Jak jednat s člověkem v psychóze? Jak se léči
schizofrenie? Jak pomoci pečujícím osobám? Co mohlo být jinak v tzv. „Žďárské aféře“? Akce
plánovaný zájem veřejnosti vyvolala a to je pro nás potěšení, ale i výzva k pořádání dalších akcí s
cílem ještě většího zapojení veřejnosti do tématu destigmatizace.
PARDUBICE
Střípky
V rámci Týdne pro duševní zdraví proběhla v úterý dne 22. 9. beseda se dvěma skupinami studentů
v počtu 20 lidí. Beseda probíhala ve spolupráci s klientem, který hovořil o své nemoci a službách,
které mu pomohly. Máme zájemce o dobrovolnickou činnost a snažíme se je propojit s uživateli
služeb. Opět po roce jsme rozjeli Program pro dobré zdraví. Jedna z částí je určena návštěvníkům
klubu Pohoda.
První zkušenosti s provozem skupinového tréninkového bytu
Po skončení rekonstrukce se během prázdnin do skupinového bytu postupně nastěhovalo pět
klientů. Všichni muži, různého věku a léčení pro schizofrenní poruchu. Klienti přicházeli z různých míst
(léčebna Havlíčkův Brod, vlastní domov, nájemní byt, bydlení u rodičů či prarodičů). S většinou
klientů jsme předtím spolupracovali zhruba jeden rok, kdy jsme se snažili mapovat jejich dovednosti a
připravovat je ke skupinovému bydlení. Během nastěhování probíhaly přímo v bytě společné schůzky
s celým týmem PDZ, kdy se projednávalo vzájemné soužití. Byli jsme nápomocni při nastavení
některých pravidel soužití (úklidy, vaření, volný čas, kouření, pití alkoholů, cizí návštěvy, umístění
vlastních věcí atp.). Klienti se s námi všemi z týmu mohli seznámit pro případ zástupů, řešení
krizových situací a zajištění krizové linky o víkendech. Postupně schůzky probíhaly jenom společně
s klíčovými pracovníky a klienty.
Přes hodně snahy a energie bohužel tři klienti postupně v rozmezí dvou měsíců z bytu odešli.
Důvodem byl relaps zdravotního stavu, pití alkohol, porušování podmínek bydlení, citlivost na
odmítnutí skupinou a plánovaná odvykací léčba gamblerství. Celou situaci jsme rozebrali a pro příště
chceme v přípravném období více pátrat po rizicích, která se u klientů mohou změnou prostředí
aktivovat. Nově zavedeme možnost zkušebních krátkodobých pobytu zdarma a do budoucna
plánujeme zvýšit počet pracovníků, kteří budou schopni nabídnout klientům vyšší míru podpory
včetně zaměření na náplň volného času.
RYCHNOV / NÁCHOD
Na začátku září jsme vypisovali výběrové řízení a vybírali jsme z třinácti uchazečů. Novou
kolegyni Pavlu Mňukovou jste měli možnost potkat na školení v Mnichově Hradišti. Protože se nám
na výběrovém řízení zamlouvala ještě jedna uchazečka a od roku 2016 máme mít ještě o jeden
úvazek navíc, tak jsme se rozhodli přijmout i druhou v pořadí našeho výběru. V lednu posílí naše řady
další kolegyně, jménem opět Pavlína. O té však více v dalším čísle. Výhledově budeme v týmu
genderově vyrovnaní, 3 muži a 3 ženy, a přestaneme tak být raritou sociálních služeb se 75%
mužského týmu. Od 14. prosince se do práce po nemoci a rekonvalescenci vrací Petra Zimová.
Personální posílení zaznamenalo i středisko Náchod. Jana Heczková se po návratu z mateřské
dovolené ujala své role sociální pracovnice s plnou vervou. Náchodský tým tak má již 3 pracovnice a
od ledna 2016 by jich v týmu mělo být 5. Výběrové řízení již bylo vyhlášeno a uchazeči se hlásí.
Důvodem tak rychlého nárůstu je mimo jiné veliký zájem města Broumov o naše služby.
Abychom nezůstali jen u personálních záležitostí, zmíníme ještě několik akcí, které se nám
podařilo uskutečnit. Proběhla u nás velmi příjemná návštěva Michala Balabána, který měl setkání
s našimi klienty. Původně plánováno na hodinku, nakonec jsme po dvou hodinách živé diskuse museli
vyhlásit konec. Celkově třetím setkáním jsme ukončili projekt setkávání v komunitní zahradě
v Doudlebách nad Orlicí. Setkání sice měla postupně klesající účast, nejspíše danou extrémy v počasí,
nicméně ukázalo se, že jsme pro sebe a naše klienty objevili velmi příjemný prostor pro konání
mimoklubových aktivit a společenských setkání.
A nakonec krátká Dušanova reportáž o návštěvě Bláznivého festivalu v Praze:
Letos jsme se na tuto akci s příjemnou atmosférou vydali znovu. Tentokrát nás posílil pan Martin,
který je uživatelem našich služeb. Aktivně se zapojil do prodeje a prezentace výrobků a služeb PDZ a
za jeho pomoc mu tímto děkujeme. Součástí festivalu byly workshopy. Zájemci si třeba mohli zkusit
simulátor schizofrenní ataky. Byla zde i prodejní výstav obrazů, které vytvořili lidé s duševním
onemocněním. Kdokoli mohl poslat vzkaz do budoucna na videosnímek, který bude otevřen až za 50
let. To byl pro nás jeden z nejsilnějších okamžiků, protože jsme od Martina okamžitě uslyšeli upřímné
„kéž by byl za 50 let lék na schizofrenii“.
A toto přání bylo velmi rozšířené i mezi
ostatními účastníky a respondenty. Letošní
ročník byl komornější, než ten minulý. I přes
dobrou organizaci, příjemné zázemí Žlutých
lázní a výborné vystupující (Like It, Nebe,
Děda Mládek Illegal Band) přijela polovina
organizací oproti minulému roku a také
zájem veřejnosti byl slabší. Tak třeba příští
rok…
VÝMĚNÍK
V sociálně terapeutické dílně to expanduje! Časopis
„Tady a Teď“ si můžete přečíst nejen v Café Robinson,
ale i v Café Apatyka, Kosatci i Cedru. Naši herci z
Divadélka z košíku sklízejí se svým maňáskovým
představením veliký aplaus. Divadélko Z košíku taky
přispělo na dobrou věc a pro Městský útulek Pardubice
uspořádalo benefiční představení, jehož výtěžek činil
825 korun a plnou bedýnku pamlsků s jídlem a jinými
potřebami pro čtyřnohé přátele. Divadélko též
účinkovalo na blešáku zaměřené na benefici pro lidi
bez domova ve spolupráci s SKP-CENTRUM.
Program kavárny opět přinesl spousty zajímavých a nevšedních akcí! V květnu se v rámci
Multikulturního týdne uskutečnilo hravé odpoledne před Café Robinson určené pro rodiny i
jednotlivce. Příjemnou atmosféru doplnily workshopy a hry pro malé i velké a vystoupil též bubenický
kvartet žáků ze ZUŠ Polabiny Drumheads kvartet. V červenci se uskutečnila veřejná sbírka na pomoc
jezídským rodinám a sirotkům v Iráku, jejímž cílem bylo vybrat co nejvíce potřebného materiálu.
V červenci Tomáš Retka zreflektoval své zkušenosti a postřehy z tádžického Pamíru, které
nashromáždil na svých cestách a pobytech od roku 2006 do současnosti.
Horké léto bylo také ve znamení španělských rytmů, kdy veřejnost mohla přijít a dozvědět se
něco o Kolumbii a popovídat si španělsky v rámci Spanish clubu. Zároveň proběhla prodejní výstava
chilské výtvarnice Macareny Barra s názvem Ženské cykly. V září proběhl 13. vesmír, který se otevřel i
účastníkům se zdravotním znevýhodněním. Další akcí byl blešák alias benefiční odpoledne pro lidi bez
domova ve spolupráci s SKP-CENTRUM, o. p. s. Proběhl sběr oblečení a beseda s pracovníky o práci s
lidmi bez přístřeší. Pro zpestření vystoupil Honza Čermák, písničkář z Choltic a Jakub Jan, který hraje
na didgeridoo.
Šicí dílna se účastnila malého festivalu choltického deštníku, kde proběhl prodej výrobků a
prezentování sociálních služeb. Sob nyní připravuje vánoční výrobky, které budou k prodeji v
obchůdku, ale i na prodejních akcích a trzích. Z nejbližších akcí to bude výstava Kreativ nebo vánoční
prodej na pardubickém Úřadu práce a na krajském úřadě.
Půjdete-li se v brzké době podívat k nám do obchůdku, překvapí Vás chodník, který jsme pro
své zákazníky vybudovali. Poslední informace, kterou Vám chceme sdělit je představení našeho
nového člena týmu, a to firemního vozidla, které jsme si již dlouho toužebně přáli! Děkujeme panu
šéfovi, že to zařídil!
Závěrem děkujeme i kolegům ze středisek Rychnov a Ústí za čas a vlnu energie, kterou
věnovali při prodeji výrobků chráněné dílny Výměníku, při veřejných akcích, kterých se účastnili.
ÚSTÍ
Integrační setkání
Ve čtvrtek 24. 9. 2015 jsme se na náměstí v Ústí zúčastnili již tradičního „Integračního dne osob se
zdravotním postižením a široké veřejnosti“. Měli jsme možnost prezentovat naše služby a zároveň
výrobky klientů z Výměníku. U dětí jsme zabodovali s připravenými soutěžemi, díky kterým se
k našemu stánku opakovaně vracely. Starší návštěvníci si měli možnost vyplnit kvíz s otázkami
zaměřenými na schizofrenii, u kterých si většina vyvrátila mylné domněnky.
Seminář a beseda
V říjnu jsme uspořádali dvě osvětové akce. První byla určena studentům středních škol. Teorii o
duševních nemocech prezentovanou Pavlem Provazníkem oživil příběhem peera Michala Balabána.
Druhé akce se zúčastnilo na 30 sociálních pracovníků z městských úřadů a místních neziskových
organizací. Lektorské role se ujali Pavel Provazník s Petrou Špryňarovou. Účastníci se interaktivní
formou dozvěděli informace o komunitní práci s lidmi s duševním onemocněním a praktické tipy pro
komunikaci s nimi.
Autorské čtení
Poslední akcí v rámci TDZ bylo autorské čtení. S recitací vlastní poezie vystoupili dva lidé využívající
naše služby. Akce se odehrála v Domově
pro seniory Ledax ve Vysokém Mýtě a
hlavními posluchači byli místní senioři,
pracovníci a rodinní příslušníci našich
klientů. Klienti museli překonat překážky,
co se týče nedoslýchavého publika a hluku
z místní kuchyně, ale poprali se s tím jako
skuteční profesionálové a sklidili velký
potlesk. Zároveň byli požádáni, aby poskytli
každý jednu z básní pro otisknutí do jejich
zpravodaje, což je velmi potěšilo.
ZÁBLESKY DOBRÉ PRAXE / PŘÍBĚH
MARKÉTA, 56 ROKŮ
Kontakt s Markétou iniciovala vedoucí oddělení dávek hmotné
nouze z městského úřadu v J. Službu kontaktovala telefonicky,
následně zprostředkovala osobní setkání u sebe v kanceláři. O
Markétu se už vážně bála. Měla obavu, že Markéta pro špatný
psychický stav přestane docházet pro dávky – jediný příjem.
Představovala si, že Markéta s podporou služby požádá o invalidní
důchod.






Ukázalo se, že:
Markéta dlouhodobě trpí nadměrnou úzkostí
už 16 roků je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadě práce
manžel se s ní rozvedl
nový přítel ji taky opustil
sourozenci s ní přerušili styky (možná se za Markétu styděli)
kontakt s ní omezila i vlastní matka; když už přišla, na Markétu křičela (je to s ní špatný, musí
se léčit, já k ní ani nechodím)
Markéta žije v nájemním bytě, spolu s ní i její dva synové. Starší Josef, nezaměstnaný, se
záznamem v rejstříku trestů (3x ve vězení, krádež a ublížení na zdraví), a mladší Milan. Josef jí
vyhrožuje blázincem (potřebuje se léčit, musí jít do blázince, ji nepomůže mluvení), nadává jí (ty píčo,
kurvo zasraná). Markéta se ho bojí (že mě nechá zavřít do blázince, jen přijde domu, tak se rozklepu,
strašně se ho bojím). Milanovi se to nelíbí, ale ví, že jemu by Josef nikdy neublížil.
Markéta prakticky nevycházela z bytu. Když už (pro dávky, na úřad práce, do Kauflandu), tak
brzy zrána a v doprovodu syna Milana. Vůbec o sebe nedbala. Měla mastné vlasy. Na sobě špinavé
prádlo. Chodila stále v jednom, a to bez ohledu na počasí. Smrděla kouřem. Zpětně Markéta
vzpomíná: Byla sem na tom hodně špatně, teď už si to uvědomuju, já si opravdu myslela, že nedělám
nic špatného.
Očekávání vedoucí oddělení dávek hmotné nouze zůstalo nenaplněno. Žádost o invalidní
důchod si Markéta nepodala. Její ošetřující lékař byl proti. A hlavně: Markéta nezískala potřebné
doby pojištění, takže na výplatu by stejně neměla nárok. Obdobně tomu bude i se starobním
důchodem. Pokud nenastane změna – pokud si Markéta neodpracuje chybějící roky.
Jakkoliv Milan sám žije s lehkým mentálním postižením, matce byl skutečnou oporou. To on
přiváděl Markétu na pravidelné schůzky s pracovníkem. Pracovník si zvolna získával jeho a její důvěru.
Když pracovník přišel s návrhem, aby společně (pracovník a Milan) vyrazili na výlet do sousedního
města, do stacionáře pro lidi s mentálním postižením a do chráněných dílen. Milan souhlasil. Výlet se
uskutečnil, vzdor tomu, že Markéta křičela a byla proti. Milan možná prvně v životě mámě nevyhověl.
Dobře mu v tom nebylo, ale byl rád, že návrh pracovníka přijal.
Ve spolupráci s ním, matkou a ošetřujícím psychiatrem, po několika měsících, se ledy hnuly.
Markéta už měla dost sil na to, aby absolvovala několikatýdenní pobyt na psychiatrickém oddělení.
Ošetřující psychiatr s jasným záměrem vyjednal hospitalizaci v Krajské nemocnici v Liberci. Dál od
domova, dál od Milana. O Milana se starala babička. Začal docházet do denního stacionáře, kde celý
ožil. Aby měl na úhradu poskytované služby, podal si žádost o příspěvek na péči. Ve stacionáři si našel
děvče. Zamiloval se.
Po návratu z nemocnice se Markétě svět proměnil. Černou a šedou nahradily barvy. Markéta
se sama odvážila mezi lidi. A došla si ke kadeřnici. Už se zas pravidelně vídá se sourozenci, i s bývalým
manželem a jeho novou družkou. Už se jí příčí život z dávek. Uznala, že by měla pracovat. Že by si
měla zajistit příjem vlastní prací. Vyhledávání volných pracovních míst už byla schopna nacvičovat v
info kiosku na úřadě práce i na veřejném internetu v městské knihovně. Taky přijala návrh pracovníka
a 2 týdny dojížděla (poprvé sama po dlouhých letech hromadnou dopravou!) do sousedního města
do spolupracujícího občanského sdružení na sociální rehabilitaci.
Markéta už službu nepotřebuje. Sama se bude snažit. Práci jí domlouvá bratr. Pomáhá i
bývalý manžel. Starší syn Josef má přítelkyni. Očekává rodinu. Změní se? Markéta bude babičkou.
Těší se. V případě, že problémy s Josefem budou trvat a stupňovat se, ví, kam se obrátit s žádostí o
pomoc. Pracovník jí předal kontakt na Intervenční centrum v Hradci Králové. A občanskou poradnu už
zná, jen s pracovníkem tam byla dvakrát.)
Poskytování služby bylo ukončeno. Na poslední schůzky s pracovníkem Markétu doprovázel
opět Milan. Aby hodnotil, porovnal aktuální stav se situací před rokem, a plánoval: Minulej rok to
stálo za velký prd, to byla síla. To sem se taky trápil a nevěděl sem, jak mamce pomoc, protože na
mamku to byla taky síla, ona tu pomoc potřebovala, proto jí nabídli, aby se léčila v Liberci. Kéž by se
ta úzkost nikdy v životě už neobjevila, protože ta úzkost je pěknej prevít, je to nepřítel toho člověka.
Oni mně ve stacionáři nabídli byt, jestli to vyjde, tak bych to zkusil. Jak se říká, risk je zisk.
SEZNÁMENÍ S NOVÝMI ZAMĚSTNANCI
Pavla Mňuková (středisko Rychnov)
Ahoj všichni, jmenuji se Pavla Mňuková. Od 1. 10. 2015 jsem
novou členkou rychnovského týmu, čehož si cením čím dál víc
. Do tajů sociální práce jsem začala pronikat v roce 2004
v azylovém domě pro muže v Rychnově. Protože jsem se
rozhodla v sociální oblasti působit dlouhodobě a s větší
odborností, vystudovala jsem bakalářské studium na UHK obor
Sociální práce. Kromě lidí bez domova mám pracovní zkušenost i
s lidmi s mentálním postižením a dlouhodobě jsem pracovala
s lidmi ohrožených sociálním vyloučením v navazujících
službách. Baví mě lidi, knihy a hudba různých žánrů, focení,
miluju společenské hry a kromě lidské rodiny taky psí slečnu
Bublinu. Budu se těšit .
Zdeňka Vilímová (středisko Chrudim)
Zdravím! Jmenuji se Zdeňka Vilímová a od července jsem
nový člen chrudimského střediska. Momentálně bydlím v
Chrudimi, ale pocházím z okolí Českého Švýcarska. Skály
jsou moje srdeční záležitost a ráda se tam vracím. Ráda se
kochám při toulkách přírodou, mám ráda výlety, cestování.
Ač Blíženec, nejsem příliš extrovertní - spíš vlk samotář a
ráda si dopřávám klídek a pohodu. V okolí Chrudimi jsem se
ocitla kvůli studiu a už tu jaksi zůstala. Vystudovala jsem
sociální práci v Pardubicích, sociální patologii a prevenci na
UHK a soc. pedagogiku tamtéž. Moje poslední působiště
bylo 6 let v SOPRE CR, o.p.s. jako soc. pracovnice. V průběhu
svého života jsem ale dělala ledacos, co mi osud přihrál dělnici v kabelovně, truhlářku, lakýrnici a čalounici při
výrobě rakví, operátorku ve Vodafonu ... život je pestrý. Tak
přeji pestrost v životě i Vám!
Martina Zahrajová (středisko Ústí)
Ahoj všem. Jmenuji se Martina Zahrajová a od října
jsem součástí týmu ve středisku v Ústí nad Orlicí. Je
mi 45 let, pocházím z Ostravy. Vystudovala jsem
sociálně právní školu a bakalářský obor na Právnické
fakultě Masarykovy univerzity v Brně. 20 let jsem
pracovala jako sociální pracovnice na obci, kde jsem
mimo jiné měla na starosti klienty s duševním
onemocněním, a to jako jejich opatrovník.
Mezi mé koníčky patří literatura, cestování po krásách
naší vlasti, jízda na kole, lyžování, turistika, ale nejvíce
ze všeho je mým koníčkem náš 2,5 letý syn Matěj.
FOTOOHLÉDNUTÍ ZA OSLAVOU 20 LET
Fotografie Martina Halíře ze semináře konaného v rámci oslavy 20 let existence PDZ:
NA ROZLOUČENOU
Advent skoro v polovině, čím jiným se tedy rozloučit, než poděkováním a přání dobrého roku 2016.
Mějte se....
pH