První dojmy z Holandska Tak jsme v téhle zajímavé zemi třetí týden

Evropské zkušenosti
Hanka Beránková z MC Studánka v Tišnově se odstěhovala na čas do Amsterdamu.
Napsala: Asi není úplně špatné občas porovnat svůj český život s tím, co se děje někde jinde.
Přiznám se, že i ve svém okouzlení vždycky vzpomenu na domov a zatím marně hledám tu správnou
odpověď na otázku, proč to tak hladce a s úsměvem nejde i u nás. Dopis jsem posílala už spoustě
lidí a když jsem byla před pár dny na skok v Čechách, tak mi všichni říkali, jak je mé psaní nalákalo
taky si někam takhle vyjet. To mě nadchlo, protože tady cítím, že by se všichni měli vydat někam
za hranice na zkušenou, možná by to i pomohlo něco u nás v Čechách změnit.“
Staré české pohádky mívaly didaktický podtext, a tak souhlasím, že bychom si měli dopřávat
zkušenosti „Českého Honzy s ranečkem buchet“.
První dojmy z Holandska
Tak jsme v téhle zajímavé zemi třetí týden. Mé dojmy proto nejsou úplně objektivní. Přiznám
se, že jsem docela nekriticky okouzlená. Popsat chci víc oblastí, tak si dovolím rozdělit vše na
kapitoly, které se budou týkat bydlení, životního stylu, dopravy a péče o děti.
Holandské bydlení stojí za víc než pár vět, to musíte vidět!
Tady se opravdu krásně bydlí! Od pidi bytečků, kde se sotva vejde malinká kuchyň a uzoučké
schodiště do dalšího mini patra až po nádherné z velké části prosklené vilky schované
v udržovaných přírodních zahradách. Zajímavé domy, rozmanitá okna bez záclon, výrazné
vitráže a vchodové dveře a všude, kde si jen pomyslíte rostou a kvetou květiny a plazí se
popínavky. I na vodních kanálech plovou umělé zelené ostrůvky a obydlené lodě - hausbóty
mají na palubách, střechách i nejbližším břehu, kde kotví, plno květináčů…Přízemní byty
mívají přímo z pokojů vstup na zarostlé dvorky a zahrádky ve vnitroblocích, některé jsou
slavné svou krásou a jeden den v roce bývají ty nejkrásnější přístupné veřejnosti.
Lidé s mou náturou by chtěli vyzkoušet všechno – bydlet chvíli na hausbótu, chvíli
v uzounkém nakloněném domku v centru Amsterodamu a taky v krásné vilce se zahradou
kousek od duny, za níž už šumí Severní moře.
Z našeho bytu máme docela blízko do dvou velkých parků – Vondelparku a Rembrandtparku,
které jsou plné vodních ploch, stezek pro cyklisty, měkoučkých trávníků, krásných vzrostlých
stromů a rozkvetlých květinových záhonů. Potkáte tu elegantní volavky, pobíhající psy, kteří
úplně ignorují hned vedle hopkající zajíce. Děti se vydovádí na dokonalých hřištích, ti velcí si
čtou, nebo i pospávají na trávě. Tady se totiž tak trošku bydlí i v parku…V číslech má
Amsterdam 28 parků, 220 tisíc stromů, 600 tisíc vysázených květinových cibulek všeho
druhu, ale taky je tu prý víc knihkupectví než v Londýně.
V souvislosti s tímhle tématem mě napadá, že už v domovech Holanďanů se odráží a vytváří
jejich povaha – výborných zahradníků, obchodníků a lidí, kteří si opravdu užívají života.
A to už přecházím k životnímu stylu
Tohle téma budu určitě ještě rozvíjet, až se víc spřátelím s nějakými Holanďany. Můj první a
nejvýraznější dojem je, že Holandsko je bohatá země velkých možností a místní lidé je umí
řádně využít. Pracovat se tady začíná kolem deváté a večer kolem šesté se většinou setkává
rodina doma. Obchody taky otevírají v devět, někdy až v deset a v šest už najdete otevřené
máloco. Velký význam tady má volný čas, který většina lidí tráví opravdu aktivně, všichni
běhají, jezdí na kolech, vyráží na výlety k moři, chodí cvičit, hrát fotbal. A nejen ten, obecně
mi přijdou mile hraví, neostýchají se v parcích, nebo na pláži blbnout s míčem, honit se
s dětmi, nebo dovádět se svým psem. Tedy abych byla přesná, tady mají všichni všechno
nejmíň dvakrát – od květináčů za oknem až po psiska. Připadá mi, že dvojka je magické
holandské číslo.
Neslyšela jsem zatím, že by se tu někdo hádal, křičel na děti, nebo nervně nadával, že něco
nestíhá. Většinou se setkávám s úsměvem a naprostou pohodou. Maximálně někdo zatroubí,
nebo zacinká kolo.
Amsterdam je na první pohled multikulturní město, setkává se tu mnoho národností i
náboženství (žije tu asi 750 tis. lidí), ale nepůsobí to tu nijak chaoticky ani násilně a
překvapivě se tu necítíte ani jako ve velkoměstě.
Sobotní dopoledne patří nakupování na neodolatelných a velmi půvabných trzích. První trh
byl v Amsterdamu otevřen v Židovské čtvrti v roce 1783 a dnes si můžete vybrat z víc jak
třiceti tržnic, některé jsou otevřené každodenně, jiné zas jen určitý den v týdnu. Stánky na
ulicích obsahují všechno, na co si vzpomenete – květiny, oblečení, obrovská kola sýrů,
neuvěřitelnou nabídku ovoce a zeleniny, ryb a mořských potvůrek, na několika místech vám
prodají čerstvou šťávu z ovoce a spoustu různých pečených i vařených dobrůtek…Setkávají
se tu lidé, nakupují, povídají, přátelí se. No a opravdová lahůdka je místní organický trh. Tady
s úžasem procházíte nejdřív kolem různých stánků, kde se prodávají věcičky z druhé ruky –
knížky, klasické gramofonové desky, nádobí, oblečení, šperky se mísí s všelijakou možnou i
nemožnou veteší, najdete tu i originální výtvarníky a to zejména se šperky a pleteným
oblečením. No a nejvíc žasnout budete nad nabídkou bio, eko i biodynamické zeleniny a
ovoce, sýrů, pečiva i masa, kterou si z velké části prodávají sami farmáři. Stánky jsou
ozdobené fotkami farem, postupem výroby a koupíte tady opravdu vše. Krásně to tu voní a
nabízí se všelijaké ochutnávky, do vlastních nádob si můžete načepovat olivový olej, čerstvou
ovocnou šťávu, mléko…A ta nabídka biopečiva – několik voňavých stánků za sebou, mňam.
Přehlédnou se nedají svazky čerstvých, sytě zelených, málem ještě orosených bylinek, umně
vázané květiny z biodynamické farmy ani stánek s neuvěřitelnou nabídkou bio masa. Příště
vezmu sebou foťák, ale tenhle trh se musí nejen vidět na vlastní oči, ale taky ochutnat.
Myslím, že tady stoprocentně platí, že je vše, co na trhu koupíte nejen bio, zdravé, ale taky
náramně dobré.
Na rodinné víkendové výlety se jezdí k moři - na nekonečné písečné pláže, nebo do
rozsáhlých bludišť zarostlých písečných dun, které lemují pobřeží a jsou protkané stezkami
pro cyklisty. Mně osobně se moc líbí mumraj na plážích – procházející se rodinky, pobíhající
psiska, sem tam někdo projede na koni, nebo na kole. Všichni jsou zabalení do teplých bund,
ale bosé nohy hladí písek a studí mořská voda…A určitě někdy na pláži Severního moře
vyzkoušejte pouštění draků, nebo fotbálek.
Ještě mě napadá drobnost k celkem vděčnému konverzačnímu tématu – tím je počasí
v Holandsku. Jasně, hodně prší, ale rána mívají jemně oranžovou barvu, jak se sluníčko snaží
prodrat skrz šedivé mraky. A vůbec barvy v přírodě i na ulicích jsou díky deštivé údržbě
pořád jasné a výrazné. Můj názor je, že Amsterdam je město neodolatelné i v dešti, dokonce
si myslím, že déšť a vítr tomuhle místu sluší.
Jak se v Holandsku mají rodiče a jejich malé děti?
Tuhle oblast plánuji prozkoumávat podrobně. Zatím mám dojem, že Amsterdam je město víc
než přátelské rodinám s dětmi. Už na imigračním úřadě vás hned u vchodu zaujme dětský
koutek. S dětmi jste s úsměvem vítaní všude a běžně se setkáte s respektem lidí, i když se jim
nemusí líbit divočina, kterou děti kolem sebe šíří…
Státem placená mateřská je tu jen prvních šest týdnů. Existuje tu rozšířená síť péče o děti,
která je nastavená tak, že si v ní opravdu vybere každá maminka. No a povinná pravidelná
školní docházka začíná už od čtyř let…pro nás dost nepředstavitelné, ale i tak je tu cítit velká
láska k malým dětem. Výchova je tu podle mých zatím skromných pozorování dost liberální,
děti můžou téměř vše. Dospělí mají k dětem velkou důvěru, což jsem pochopila, když jsem na
vlastní oči viděla třídu mrňousků, učitele kdesi mezi posledními a první neposedové způsobně
zastavili na přechodu docela frekventované silnice. To bych si teda já v Čechách netroufla…
Kolem našeho bytu je do deseti minut chůze pět dětských hřišť, několik velice zajímavých
škol, multikulturní centrum, dva velké parky…Děti si hrají na ulicích i v parcích, často
s matkami a ještě častěji s tatínky. Kluci hrají fotbal i na pláži u moře. Hřiště bývají postavené
většinou v parcích, nebo kolem škol. Jsou většinou uklizená, asi už tu jsou všechna nějakou
dobu, ale pořád vypadají jako nová. Na dopadovou plochu tady používají gumové desky,
nebo jemný písek z pláží, který bývá plný drobných mušliček…
Co vás zaujme v Amsterdamu na první pohled, je doprava
Najdete tady široké ulice, kde bývá přehledně vyznačený pruh určený pro cyklisty, další
pruhy patří autům a chodcům a téměř vždy prostředkem, nebo na krajích ulice vedou pásy
zeleně a vzrostlých stromů. Veřejná doprava je tu docela drahá, jízda autem pomalá a tak se
určitě vyplatí mít kolo. Holanďané umí na kole neuvěřitelné věci. Vlastní stroje (na 750 tis.
obyvatel připadá 400 tis. kol) na které by u nás nikdo nesedl a tady na nich jezdí pánové
v oblecích a krásné štíhlé dámy ve střevících na podpatku. Kola mívají rozmanitě zdobená,
omotaná květinami, barevná. Cyklistické přilby tady používají jen cizinci…K mému údivu se
všudypřítomné velocipedy hodně kradou, takže každý sebou vozí těžký řetěz se zámkem.
Naprosto neodolatelná jsou kola s vozíky pro děti, se sedačkami vpředu a vzadu, někdy jsou i
dvě dětské sedačky vzadu za sebou. S pomocí kola s velkou korbou se můžete přestěhovat.
Jako chodci si musíte dávat řádný pozor, protože kola v tomhle městě vládnou a mají většinou
všude přednost, musíte se pořád rozhlížet a často mistrně vyhýbat rozjetým elegantním
dámám a pánům.
Autem se tady jezdí podle předpisů, nehody na rovných udržovaných silnicích (tady nemrzne,
naposledy před šesti lety…) skoro nejsou. Když vyjedete za město, bývají podél silnice
oddělené pásy určené pro cyklisty. Možná vás tahle moje poznámka udiví, ale i mě zaujalo,
jak pěkná auta tady jezdí…Cestou holandským venkovem jsem si všimla, že na pastvinách
kolem jsou často vidět kromě všudypřítomných ovcí a krav i stáda koní. A dozvěděla jsem se,
že koně si Holanďané chovají pro potěšení. Ve volných chvílích se na nich prohání
nekonečnou krajinou…Také se říká, že se z Amsterdamu vlakem dostanete po celém
Holandsku do tří hodin a nemusíte k tomu vlastnit ani jízdní řád. Jednoduše přijdete na
nádraží a nejdéle do půl hodiny vám zaručeně nějaký spoj pojede…
Musím se přiznat, že mé dojmy poskládat do předchozích řádků, bylo zatraceně těžké.
Nejsem žádnej spisovatel, tak dík, že jste vydrželi číst až sem. Příště napíšu víc o školství,
těšte se, holandským dětem tiše závidím, tím víc, čím lépe zdejší školy poznávám…
Vaše Hanka