Stáhnout dokument

1. MEZINÁRODNÍ STUDENTSKÁ VĚDECKÁ KONFERENCE, UNIČOV, 21. DUBNA 2010
1 Sekce humanitní
Eva Skočíková: Zachránci a zachránění
Nicholas Winton, syn londýňana a Židovky pocházející z Německa, se narodil 19. května 1909 v londýnské čtvrti
West Hampstead. Chodil na střední školu ve Stowe (městečko vzdálené asi 100 km SZ od Londýna), kde se
pravděpodobně zrodil jeho pacifismus. Nicholas nerad střílel a měl strach z táboření.
Ve volném čase hrál s otcem a přáteli šachy, kulečník nebo stolní tenis. Babička ho vodila na Shakespeara, kterého
si zamiloval. Po střední škole se začal věnovat bankovnictví stejně tak jako jeho otec Rudolf Wertheim. Na cestách po
západní Evropě se blíže seznámil s náboženstvím, především s křesťanstvím a židovstvím. Poté, co se vrátil z Berlína
domů, si začal všímat, že u nich přespávají cizí lidé, kterým jeho rodiče poskytovali přechodný azyl. Byli to Židé, kteří
prchali před Hitlerem. Tehdy Nicholas Winton poprvé na vlastní kůži pocítil nebezpečí, které Židům hrozilo.
V noci z 9. na 10. listopadu 1938 došlo k pogromu nazývanému „Křišťálová noc“. Nato byla zmírněna imigrační
opatření Velké Británie, která se doposud velkému množství přistěhovalců bránila. V prosinci 1938 se Nicholas Winton
chystal na lyžařskou dovolenou, ta se ale nekonala, protože mu zavolal jeho přítel Martin Blake a požádal ho, zda by se
mohl neprodleně dostavit do Prahy. Po příjezdu Nicholas zjistil, že se nikdo nestará o záchranu československých
židovských dětí, proto se do ní pustil sám. 14. března 1939 odjel první transport do Velké Británie. Díky soustavné práci
Nicholase Wintona odjelo do Anglie celkem osm vlaků a zachránilo se 669 dětí.
V současné době Nicholas Winton žije v Maidenheadu u Londýna, věnuje se práci na zahradě, rád vaří a chodí do
opery, kterou si oblíbil již v mládí.
Raoul Wallenberg se narodil 4. srpna 1912 ve Švédsku. Studoval architekturu na An Arbor University v Michiganu.
Po studiích se věnoval taktéž bankovnictví a ve volném čase cestoval. Od roku 1944 zastával funkci obchodního
ředitele společnosti Mellaneuropeiska Handels A.-B. ve Stockholmu. Zde se seznámil s Ivarem C. Olsenem, finančním
atašé velvyslanectví Spojených států amerických ve Stockholmu, který ho seznámil s myšlenkou záchrany Židů
v Maďarsku. Samotný Ivar Olsen byl členem War Refugee Board (úřad zřízený vládou USA pro uprchlíky). Raoul
Wallenberg s převzetím mise v Maďarsku souhlasil. 9. července 1944 přijel do hlavního města Budapešti a rozjel
záchranné akce.
Do března 1944 žilo židovské obyvatelstvo relativně v poklidu, pak se ale situace v Maďarsku radikálně změnila.
Berlín přinutil stávající vládu k odstoupení a do funkcí dosadil své příznivce. Koncem dubna byly zahájeny transporty
Židů do koncentračních táborů Osvětim a Březinka. Admirálovi de Horthymu, který v době neschopnosti maďarského
krále řídil zemi, stále chodily žádosti ze strany demokratických mocností, aby deportacím zabránil. Podařilo se mu
zbavit funkcí ve vládě dva antisemity, ale vlaky, směřující do náruče smrti, byly stále vypravovány.
Práce Raoula Wallenberga spočívala v informování Švédska o vývoji v Maďarsku, posílání maďarských sirotků do
švédského bezpečí (mezi nimi i děti z Československa, Německa, Rakouska, jejichž rodiny emigrovaly do Maďarska a
posléze „zmizely“ neznámo kam), vydávání ochranných pasů apod. Lidé ho měli rádi, vysloužil si od nich přezdívku
„Švédský bedrník“ (bedrník obecný je rostlina, která se kdysi používala jako lék proti moru, má blahodárné účinky na
lidské zdraví). Zato pro novou vládu byl velice nepohodlný. Za jeho největšího protivníka lze považovat Adolfa
Eichmana, který řídil deportace Židů do koncentračních táborů. Na Raoula Wallenberga bylo spácháno pár pokusů o
vraždu pravděpodobně právě ze strany Adolfa Eichmana.
Později už Židé do koncentračních táborů nebyli deportováni ve vlacích, Eichman dal příkaz k tomu, aby chodili
pěšky. Na těchto pochodech smrti zemřela většina lidí umučením nebo se rozhodli skoncovat se životem dobrovolně,
než aby snášeli nelidské zacházení. Raoul Wallenberg se navíc dozvěděl, že k pochodům byli donuceni i lidé mající již
vystavené ochranné pasy, které jim měly zaručovat bezpečnost.
Raoul Wallenberg vymyslel geniální plán. Smluvil se švédskou vládou koupi několika domů v Maďarsku, čímž
vytvořil jakýsi stát ve státě. Umístil sem bezmocné Židy, kteří se nyní nacházeli na švédském pozemku a byli tak
chráněni před maďarskými a německými národními socialisty. Domy ohraničené švédskou žluto-modrou vlajkou
poskytovaly i lékařskou péči.
Běsnění v Budapešti vyvrcholilo v momentě, co Rudá armáda na konci prosince 1944 hlavní město obklíčila.
Nacistickým zločincům bylo jasné, že se blíží jejich konec, a protože neměli co ztratit, začali drancovat ghetto a
dokonce pronikli i do „švédských domů“. Wallenberg se po setkání s Rusi prokázal svými švédskými diplomatickými
doklady, ale i přesto nad ním udržovali dohled. 17. ledna ho údajně odvezli do Debrecína za velitelem vojska 2.
Ukrajinské fronty Rodionem Malinovským. Švédské velvyslanectví dostalo z Moskvy telegram, že po osvobození
Budapešti sovětští vojáci nalezli Raoula Wallenberga a nyní je pod jejich ochranou. Postupem času byly zprávy o
švédském diplomatovi méně a méně konkrétní a ne příliš pravdivé.
Podle výpovědí válečných vězňů propuštěných z vězení, byl Raoul Wallenberg vězněn v káznici Lubjanka. Dále se
objevily důkazy o tom, že pobýval ve vězení Vladimir aj. Raoula Wallenberga obžalovali ze špionáže, ale on neustále
1. MEZINÁRODNÍ STUDENTSKÁ VĚDECKÁ KONFERENCE, UNIČOV, 21. DUBNA 2010
bojoval o propuštění. Psal dopisy na švédské velvyslanectví v Moskvě, ale ty nebyly nikdy doručeny. Bylo mu řečeno,
že švédské velvyslanectví ani Červený kříž o něj nejeví zájem. Obrátil se tedy na samotného Jossifa Vissarionoviče
Stalina. Zda byl dopis doručen, už ale nevěděl.
Po osudu Raoula Wallenberga pátral i známý „lovec nacistů“ Simoc Wiesenthal. Pravda o jeho životě po obsazení
Budapešti Rudou armádou už ale pravděpodobně zůstane pohřbena navždy.
Součástí mé práce bylo i pátrání po zachráněných. Podařilo se mi najít tři ženy, které přežily holocaust. První
zachráněná si přála zůstat v anonymitě. Druhou je paní Darmar Šímová, která ve svých jedenácti letech odjela
„Wintonovým vlakem“ z Prahy do Londýna, aby unikla nacistickým hrůzám. Třetí ženou je Renata Laxová, taktéž
„Wintonovo dítě“. Paní Renata mi poslala dopis, ve kterém vzpomíná na cestu do Anglie jako malé děvčátko a zároveň
popisuje své pocity z prvního setkání se svým zachráncem Nicholasem Wintonem při příležitosti akce „Winton Train“
v září 2009.