docstáhnout e-knihu
download 
Stížnost Transkript
stáhnout e-knihu
¶ JOSEF JANDA ý n l o v b o s ů zp VOLNÝ ZPŮSOB JOSEF JANDA ý n l o v b o s ů zp (1978–1988) PRAHA 2014 Tato kniha vyšla za finančního přispění těchto institucí: Nadace Český literární fond VOLNÝ ZPŮSOB Copyright © Josef Janda, 2014 Illustrations © Josef Janda, 2014 Epilogue © František Dryje, 2014 Czech edition © dybbuk, 2014 ISBN 978-80-7438-104-1 Ruská ruleta LISTOPAD 1978 – DUBEN 1980 A přesně 55 minut po západu slunce zazáří hlubinné ryby zlatozeleným světlem A samička zazáří silněji a déle A sameček vrhá ostré přerušované blesky A s podivuhodnou přesností najde své místo a vplouvá přímo do jejích světelných kruhů A potom zhasnou a ztratí se v moři (Zbyněk Havlíček: Izraelské plavky, 1962) Ministr X: Mistře, vy prý znáte tajná slova pravého poznání. Ungo: Pane ministře! Ministr: Ano. Ungo: Rozumíte? Ministr: Nerozumím. Ungo: Když nerozumíte, tak jsou všechna slova tajná. (Texty zen) · · · Mattoniho kysibelie lehce stravitelná vředů nečiníc vhodná pro nemastné diety kojence těhotné osoby Bez obtíží již lehce zvládla miliony kocovin na omak vlhká až mokrá Jsou ale i jiné železité vody Drahý alkaloide 11 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · Až vymyslím znovu kolotoč převážně řetízkový mé zdivočelé ucho ukryté ve višňovce nečekaně vyrazí a do krvava pokouše tvoji touhu Stane se to v romantické krajině plné skal nezbytně musí být přítomen hluboký les obsahující temné mnohoslibné stíny Vše vyvrcholí v močálu proslulém svojí bezedností Nejprve do něho vpochoduje jednotka milicionářů zmizí beze stopy Beze stopy ostatně zmizí víc věcí nakonec i močál Na jeho místě se objeví několik rozkvetlých krutích brk Slezu s koně a objevím mlhu Odšroubuji ji na několika místech kterými ke mně konečně pronikneš Ty 12 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · Vítr si pohrává se stínem na Uhelném pahorku vzpomínku poslednímu císaři dynastie Mingh dnes už jen kvůli turistům nejméně tucetkrát za den musel bys viset Buď silně zdráv soudruhu! 13 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · Lidé si svoje životy plánují. ------------------------------------kapybara zpívá---------------------------------------kapybara tančí-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------kapybara pláče----------- 14 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · Posílám Ti přání zum Geburtstag a v igelitovém pytlíku srdce mravenečníka Doufám, že Ti to udělá stejnou radost jako mravencům Nepřipiji Ti na zdraví pohárem medoviny z bájí a pověstí protože to svinstvo se nedá pít ale aby ses neurazil vymyslel jsem nový stroj Jednou stranou to tam hodíš a druhou to zase vypadne 15 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · Vysoko v karpatských horách v temné sluji se stará o tři malé draky sv. Jiří Zamlada proslulý drakobijce dnes což je méně známo starý kajícník 16 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · Až skočím z Karlova mostu strhnu s sebou veškerou slávu pardubického perníku a několik nočních květů vypučí na místě dlažební kostky která spočívá ve třetí řadě napravo i nalevo Ale i přesto mšice nebudou levnější ani o píď na kterou mnozí tak spoléhali A večer až se slunce sesune za Petřín šero do té chvíle zalezlé ve škvírách domů na Malé Straně vyskočí a rozprostře se vůkol V této chvíli bude možno uvidět v Ostruhové ulici binokl na očích — v ruce hůl mírně kvílivého ducha Jana Nerudy Avšak pozor! Toto vše potrvá pouze pět minut 17 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · Robinson zemře v pátek Boťaba 18 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · Zelená tvář se sklání nad jezerem kde s nalomeným stěžněm utrženým kormidlem pluje lodička bláznů kteří využivše dobrodiní technické civilizace zaujatě sledují v podpalubí televizní přenos fotbalového utkání 19 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · A kdyby se čas klátil jak bambusový stvol a zvolna nabíral na objemu jako slon po zpařeném jeteli stále by se nepodařilo vymýtit z lesů kapraď samec ledaže bych zapálil vyschlou studnu proměnil větší za drobné a zvolna nabíral na objemu a klátil se jak bambusový stvol Neboť případ není jednoduchý byť se nám původně tak zdál milenku polít papírem a vypadnout fofrem s nohama na ramena se rozpustit se rozpustit se rozpustit jak říkali o židlích 20 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · . . . koruna koruna koruna dvacet . . . . . . koruna koruna koruna dvacet . . . . . . dvě koruny čtyřicet . . . Miláčku řekni a budu imbecil. — vražda v kufru — 21 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · . . . Je nutno . . . Bé . . . se zamyslet . . . Bé . . . . . nad . . původem stepního mezka . . Bé . . . a zároveň nepřipustit . . . Bé . . . Jeho nedovolené . . . . . Bé . shromažďování . . . . . Bé . . . v počtu větším . . . . Bé . . . Bé . . . . . větším než tři kusy . . . . . aby . . Bé . . nevznikly mezi mezky falešné . . Bé dohady . . . Bé . . . Bé . . . o jejich případném . . . . Bé . . mimostepním . . . . . . Bé . . . . původu . . . . Masky završené skulpturami. 22 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · Mám duhový prsten místo kamínku otáčející se globus zahrádkářské kolonie mě nedojímají … bez prdele… trochu se nadouvám větrem Hehehe Prý žijeme jen jednou 23 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · Meine liebe Alkoholik! Ich trinke „Ding an sich“… Minimum času je dáno velikostí kladkostroje 24 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · Svět je mi stále více tavený sýr i kdybych dokázal zachytit skutkovou podstatu vrznutí dveří Nic již nemůže přibrzdit stále se zvyšující tektonické napětí společnosti posouvající otázku přežití člověka definitivně do blízké budoucnosti Umělec pouze seismograf více či méně vzdálený leitmotivu sdělení provádí destrukci dosavadního způsobu poznání jako příklad neuchopitelného všeobecně stačí poukázat na činnost domorodého afrického bubeníka a za sebe na smutek Golfského proudu Celý problém vyřešení unavenosti nemusí být v obklopování se věcmi ale ve fázovém posunutí myšlení kdy problém jednotlivce ve vesmíru a jeho řešení spočívá spíše v pochopení výbuchu supernovy než na invalidním vozíku 25 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · — — — tázal se, nejsem-li alkoholik, netrpěl-li jsem příjicí — — — — — — a výsledkem všeho toho bylo, že lékař, pohlížeje na mne soucitně, učinil prstem na svém čele kolečko. Der echte englische Trichter — — — 26 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · Hřbitov (slovensky cintorín) je rozmazanou množinou lidí 27 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · Kaplanovu turbinu tu já mám nejradšif b l Je to můj nejlepší kamarád m p prase chrochtá s v chleba okoral z 28 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · Vypadala jako jedna z těch které Kitagawa Utamaro svého času převáděl do dvojrozměrného prostoru Ovšemže i její subjektivní láska má polypí charakter Snaha vyplňovat cizí dutiny vlastní prázdnotou jenom objektivuje afinitní společenský obraz prádelní šňůry Kašlu na Tvoje mentální leukocyty na Tvoje sociální nebe na Tvoji studenou smrt Ty moje kočičko — — — Mňau 29 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · Sympatický mladý růžový muž vedl na provázku sympatickou tříbarevnou štěnici. Roztomile se zaplétala nožkami do příliš velikého postroje. Přivezl jsem si ji z rozvojové země — říkal sympatický růžový mladý muž udiveným dotazům. Umí dávat pac, pít z půllitru, masturbovat, hádat z ruky, štrykovat svetry atd. — časté to odpovědi žasnoucím udivencům. Štěnice se mezitím kousala nudou. Jak již ani jinak nemohlo být, potkal sympatický růžový mladý muž sympatickou světlezelenou dívku s platinovým obojkem a chlupatým rozparkem. Setrvali v delším srdečném rozhovoru až do konce. Sympatická štěnice se mezitím stačila ukousat k smrti svou tříbarevnou nudou. 30 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · Stejně i nádraží z hlediska neuvěřitelnosti (Magrittovy) lokomotivy nebo kuře pojednané na grilu nemůže rozumět bačkorovitosti vietnamských okurek názornému příkladu paranoidního exportního tovaru Benzinový posilovač myšlení na vaše hlavy hlavy praktických epileptiků organizátory železných nedělí nadšení pracovních sobot či pohody víkendů na venkově v selském stylu Vidím stále jasnější obraz člověka jako duchnovitě optimistického opilce přibodnutého vidlemi dialektiky k rozbalenému vítacímu koberci v krajině rozmarné asi jako Sahara Názorně se poukázalo na akutní nebezpečí olejomalby v malířství Jak se státi osudnou suchou větví nataženým výkřikem slimáka doznívajícím nad hladinou vod ochromených tesknotou že jim ukradli a spálili Shellyho tělo a chudáka krysu amputovali její díře 31 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta a na tom místě vybudovali atomový reaktor a uprostřed nekonečna postavili maják aby do něj nikdo nevrazil A když ani to nestačilo zakázali rozmlouvat s hvězdami a vštípili lidem do hlav že pračlověk znal elektrickou energii jen málo na to aby mohl úspěšně roztáčet kola pětiletky Veliká převeliká je Tvoje moudrost příteli ale co to vše znamená proti mé Blbosti Disjunkce Intermediální stav Kolik je na světě lidí a kolik hoven Diskuse pokračování Věci které nemají konce ani začátku jako třeba hodiny které neukazují čas 32 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · … litry… … litry… … a litry… Mezi námi, jakpak chodíte na maliny vy. 33 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · A den odcházel jak starej simerink A noc se blížila jak uhelnej důl A někdo klepal a někdo otevřel A někdo neotevřel ale valný rozdíl se nekonal Z technických důvodů jsme vypili leštěnku a tím nabyli vzdělání s čímž se původně nepočítalo Ruch ve věži zvolna ustával i přibližnost a kydací mechanismy namodralého postsvazáckého happeningu se svojí houbovitostí začaly podobat těstu z něhož skrze Adama Evu skrze Evu knedlíky Opět jsme si začali nakládat utopence aby nám prosvítily kalná rána respektive plynové trouby taky mají za ušima 34 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta A ti kteří neslyšeli majíce uši zatavené zeleným voskem Hradčan byť přinášeli omluvenky ze sociální sféry nebudou mít stejně na vybranou u zdi osudu A v daleké budoucnosti si další pokolení blbců spletou naše kosti s druhohorními ještěry a vědecky to ověří 35 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · Před soudem v Římě stál vedoucí obchodu, který se během roku obohatil o zboží ve značné finanční hodnotě. Hájil se tvrzením, že vedl samoobsluhu. Inzerát v LD — duben 1980: Stromy pokácím, dříví nařežu. Zn. I přijedu. 36 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · Často jsem chodíval okolo jednoho starého domu už dlouho je pryč včetně svého místa I z mojí borovice největší v tom lese zbyla jen almara a nostalgická vzpomínka Vstavače na louce mi taky brzo vychcípají Pomalu se začínám připravovat s optimismem stavitele dávno zbořené babylonské věže na frenetický tanec pod atomovým sluncem 37 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · Jednoho odpoledního dne to již s nábytkem dále nešlo i vytrhl jsem jej z kontextu pokoje zavraždil rozřezal na kusy nacpal do kufru uložil na nádraží v úschovně zavazadel kde byl po týdnu učiněn hrůzný nález po čase jsem byl dopaden a odsouzen k doživotí na zemi 38 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta · · · Jednou mi napadlo jak obrovský se skrývá prostor mezi hráčem ruské rulety a zenovým lučištníkem mezi těmito mezními vnitřními polohami střelců Přistoupil jsem na paradox a do odkrytého prostoru umístil text 39 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ruská ruleta Muž který miloval nákladní auta 1980 Poskytuje snad láska zapomenutí, poskytuje snad znecitlivění, hluchost, slepost, ochromení? Může láska soutěžit s bezmocí? Willy Kyrklund Mistr Ma · · · Muž který miloval nákladní auta jako Xerxes si oblíbil jistý platan v Lýdii Zdobil jej a rád u něho prodléval jako muž který miloval nákladní auta a přicházel každé ráno do práce aby byl v jejich blízkosti jako Xerxes jenž byl v podstatě petrklíč a usiloval o stále těsnější blízkost slunce a pracovní nástroje svěřené do jeho rukou měly jenom jeden určitý cíl kvůli němuž květina nedá dopustit na svůj stvol ani kdyby pršelo ani kdyby kroupy a malované sáně jako Xerxes se vydával každé ráno ke svému stromu za svým stádem nákladních aut s acetylénovým hořákem a vším co s tím souvisí 45 VO L N Ý ZP ŮS O B / Muž který miloval nákladní auta V době jež není příznivá touha marně hledá svůj předmět na občanském výboru i když původní chtění směřovalo úplně jinam a tak muž který miloval nákladní auta i po pracovní době jen náhodou zůstával jimi nepřejet a přicházel s francouzským klíčem lící červenou rozpaky k tahačům a sklápěčkám jež stejně jako lidé si svá tajemství odnášejí do šrotu Mimo tento první plán se v druhém plánu každodenně utkával se svačinovými pytlíky v nichž nacházel a to mohu klidně dosvědčit objekty které si zasloužily státi se doličnými předměty 46 VO L N Ý ZP ŮS O B / Muž který miloval nákladní auta Jako každý jiný den Xerxes našel ve svém loži dva slepené stydké pysky protože vychován ve slušné rodině odkládal přebytečná zavazadla v šatně kde se prodávala italská zmrzlina a lidé se tam učili číst a psát jako v Lýdii za našich mladých let točili pívo do kelímků a prodávali párky s hořčicí na úpatí kopce kde stál platan kopce který byl odedávna domovem xerofilních ryb stojí on a dívá se na nedalekou silnici po které projíždějí kolony vojenských nákladních aut aby zmizely kdesi v poušti i o volných sobotách přichází a prodlévá u předmětů své touhy pije na zdraví které se s léty stává čím dále tím více úzkým profilem 47 VO L N Ý ZP ŮS O B / Muž který miloval nákladní auta a třeba se naučit zacházet s ním opatrně jako naši dědové a otcové se naučili jezdit vpravo a jenom zpočátku to považovali za národnostní útlak jako šroub M12 dotažený kontramatkou Jako lid v Lýdii vídal ozdobený strom ověšený šperky a pentlemi vídal občas i muž který miloval nákladní auta předměty své touhy v plné kráse olepené vavřínovými věnci vítězů nad výmoly projíždět svým městem v triumfálním průvodu za nadšeného jásotu obyvatel Odcházel s bolestí v srdci do ticha prázdné garáže plakal steskem a otíral si oči zaolejovanou pucvolí plnou ocelových špon které mu rozdíraly duhovky do úplného zoufalství bezesné noci napěchované jarní bouří 48 VO L N Ý ZP ŮS O B / Muž který miloval nákladní auta přibíhal Xerxes k platanu na kopci a snažil se křečovitým máváním rukou odlákat blesky zahnat hromy lezl na strom a třesoucíma se rukama strhával ze sebe královský majestát holým tělem přitisknutým ke stromu zmítanému vichřicí se drápal do větví až k milované díře po suku jíž se tímto způsobem dostávalo královských poct plnou měrou a plným právem neboť strom je také rostlina pokud je k tomu předurčen Tak jako tenkrát ve staré Lýdii i dnes přestože svět se změnil některé věci zůstávají pevně na svých místech byť zdánlivě vypadají jinak náš člověk povoláním automechanik dobrý pracovník a vzorný otec rodiny plížil se po setmění 49 VO L N Ý ZP ŮS O B / Muž který miloval nákladní auta přelezl plot dopravního závodu přesvědčil se že není pozorován opatrně falešným klíčem odemkl garáž a v matném světle kapesní svítilny prošel mezi stojícími náklaďáky až na konec haly kde stála nová oranžová Tatra v předvečer Svátku práce ozdobená fábory a pentlemi se zastavil chvíli jenom němě hleděl potom dlouze vzdychl a klesl na kolena objal čerň pneumatik s terénním vzorkem a horce je líbal Zhasil svítilnu a uprostřed filipojakubské noci masturboval do výfuku sklápěčky 50 VO L N Ý ZP ŮS O B / Muž který miloval nákladní auta Prášková metalurgie PODZIM 1980 – JARO 1981 Prášková metalurgie SLINUTÉ KARBIDY Přehled ČSN 42 0846 JK 205 Tato norma platí pro slinuté karbidy a uvádí jejich přehled. I. NÁZVOSLOVÍ 1. Slinuté karbidy jsou výrobky práškové metalurgie z karbidů těžko tavitelných kovů a plastického pojícího kovu nebo slitiny, nejčastěji skupiny železa. 2. Názvy a definice jsou uvedeny v ČSN 42 0049. II. VŠEOBECNĚ 3. Přehled slinutých karbidů je uveden v tab. 1 v ČSN 42 0846. 4. Informativní základní použití je uvedeno v tab. 2. v ČSN 42 0846. 5. Porovnání značek jednotlivých druhů slinutých karbidů členských států RVHP je uvedeno v tab. 3. v ČSN 42 0846. 54 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie III. TECHNICKÉ POŽADAVKY 6. Hodnoty fyzikálně-mechanických vlastností jednotlivých druhů slinutých karbidů jsou uvedeny v příslušných materiálových listech. 7. Doporučené použití jednotlivých druhů slinutých karbidů je uvedeno v příslušných materiálových listech. IV. ZKOUŠENÍ 8. Výrobce je povinen provádět při výrobě takové množství zkoušek, aby se přesvědčil, že slinuté karbidy vyhovují ustanovením příslušných materiálových listů. V. DODÁVÁNÍ 9. Přejímání a dodávání se provádí podle ustanovení norem výrobků ze slinutých karbidů. Břitové destičky a roubíky ze slinutých karbidů se přejímají a dodávají podle ČSN 22 0802, průvlaky ze slinutých karbidů podle ČSN 22 7501, tažné trny ze slinutých karbidů podle ČSN 22 7590. 55 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie OBSAH ČSN 41 8500 Slinutý karbid F1 ČSN 41 8501 Slinutý karbid F2 ČSN 41 8503 Slinutý karbid S1 ČSN 41 8504 Slinutý karbid S2 ČSN 41 8505 Slinutý karbid S3 ČSN 41 8506 Slinutý karbid S4 ČSN 41 8507 Slinutý karbid S5 ČSN 41 8510 Slinutý karbid U1 ČSN 41 8511 Slinutý karbid U2 ČSN 41 8515 Slinutý karbid H1 ČSN 41 8516 Slinutý karbid H2 ČSN 41 8518 Slinutý karbid G1 ČSN 41 8519 Slinutý karbid G1.1 ČSN 41 8520 Slinutý karbid G2 ČSN 41 8523 Slinutý karbid G3 ČSN 41 8524 Slinutý karbid G4 ČSN 41 8525 Slinutý karbid G5 56 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie Utrpení bylo zahnáno některými jeho poddanými v poctivém boji Vzdálenosti se mohou dál rozplývat Někteří lidé jdou dokonce tak daleko že tvrdí že není nemožné aby člověk Přestal požírat člověka a ačkoli v tomto ohledu nečiníme žádné pokroky Přesto si dám pozor na tuto souvislost vlivů Aby se mi nezachytila za klobouk jako zářivá pavučina Vše co přichází podle přání má dvojí tvář a je ošidné Nejlepší se znovu vyvažuje nejhorším Pod stuhou raket Nezbývá než zavřít oči Abychom znovu nalezli stůl nepřetržitého (André Breton: Fata Morgana) když si člověk pomyslí, že se lidé pojídají, jeden člověk, upřímně řečeno, druhého! (H. M. Enzensberger: Pěna) 57 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie SLINUTÝ KARBID 18 500 ČSN 41 8500 F1 JK 205 301 Přicházel svým nezapomenutelným krokem a zapálenou cigaretou zastrčenou v uchu kouřící a vypouštějící typickým druhým uchem kouř levou nohou napřed když v určitých chvílích pravou nohou pozadu se na schodech odehrávaly často i naopak srdceryvné scény a i jinak kupující se dostávali do šlamastyk či temné příběhy ovšem brigády soc. práce také někdy se říkalo že možná ne ovšem naprosto jasně si již nevzpomínám na cigaretu hořící levým uchem tam a pravým ven stěhovavých ptáků ulétlého podzimu tanečním krokem případně jste drzý protože v jistých případech: ó vy lichometníče navrhla bych Vám to sama ale zejména pravá pozadu zůstávající noha s tím se samozřejmě mnoho nepořídí kupte si radši hovězí voda už se vaří vhoďte ho tam vždyť v lesích černých obzor ztrácí nudu družstevních polí kecáním se to nespraví; máte doma stěnu my máme stěnu stěna má nás když večer tak klidně ráno se vstává někdy mi zkus sehnat co chci a vyn dej tu židli z huby je už celá rozvrzaná svým typickým krokem chci šroubky nechci kolejnice zacouvejte s tím pískem semdle guláš už se vaří pivo na talíři koukej jak sežeru toho motýla nebýt cihel není ani proč ne zásuvka kdepak máme tu silnici co vede kam jsme to chtěli, ježíšmarjá dyť mi to ujede to sem přeci vůl jak krabice se zapálenou cigaretou v hořícím levém uchu po schodech kročeje odměřujíc svým typickým krokem sune své tělo chlupatá housenka tohoto ožvejkaného nedělního odpoledne. 58 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie SLINUTÝ KARBID 18 501 ČSN 41 8501 F2 JK 205 302 Touto cestou se špička stromu i přes koukol od zrní dostane nejspíš do našeho zorného pole; pouhé dva žabí muže i když hospoda zavírá až ve 23 nula nula máme dvoje tepláky a gumový člun s jednou fuseklí proč si to zastírat soustruh kdykoliv je starší, méně je nejspíš zase jen méně a proto na větvi stále ještě sedí pták se sovíma očima hever to chce a točit klikou štěstí například pod vodou je samozřejmě úplně jiný svět a jiné možnosti jsou samozřejmě i ve vysokých funkcích máme teď důležitější úkoly než azbestovou rouru či strženou trolej cibulku zpěníme a necháme zrůžovět poté vhodíme na pánev obalovanou dřevěnou nohu ne ne to ještě nestačí změnit směr a znovu potopit Scharnhorst jenom proto že to byla velká loď a čas se nachýlil, zpěníme a dva žabí muži se dělí o jednu žabí ženu ve velké hloubce máme teď mnohem důležitější úkoly chcíp nám pes a pec nám spadla to přece nikdo nemohl tušit. 59 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie SLINUTÝ KARBID 18 503 ČSN 41 8503 S1 JK 205 311 Na tenkém ledě asfaltové silnice má hnízdo ta vzácná černá labuť to není pouze stín na asfaltové silnici modré z nebe ukusuje hráče minigolfu ta vzácná černá labuť jako pozvánka na cikánský ples, můj bože to se nezdá ale ano do čistírny dáme všechno co jen lze odnést v nejhorším trakaře zapojit na asfaltové silnici v loužích přijíždějí papírové lodičky se šohaji ve slováckých krojích kteří juchají a po valašsku mávají sekyrkami; na náš břeh na invazní záležitosti nemáme naftu ale máme lidové písně a můžeme si je zazpívat… ještě musíme roztát spoustu sněhu kluci lyžařský na asfaltové silnici se dlouží stíny a černá labuť se přestěhovala na poštovní známku s nápisem Neklid. 60 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie SLINUTÝ KARBID 18 504 ČSN 41 8504 S2 JK 205 312 C o znamená ten brambor v lahvi na dně tvého pokoje a citróny vsazené do zdi nad postelí ráno se vstává vstříc komínům nutno obávati se sračky je namístě i bez luštěnin jakkoliv kybernetická záhada není problémem a čoudí se z toho i tak dobře dávno vím že máš ve skříni schovaná monstra a pod postelí plazy mých nočních můr všechno to čeká na moji slabou chvilku kdy přistoupím na hru a roste to i bez čočky kdykoliv předtím špatně nakloněná motorka do zatáčky znamená výlet na onen svět i tak je továrna s dělníky hysterickým přeludem Hefaistovy kovářské výhně fronta na melouny nemenší jejich popularitu mezi žaludky čekatelů o nic víc než hromada písku utržená voj a nafukovací hrby vagóny rychle sem vagóny rychle tam bitva o uhlí započala bitva o ječné zrno vyhrána radary sledují každé hnutí v našem výsostném prostoru nejspíš chcípnem v boji za mír změníme skupenství vysublimujeme jako suchý led jakkoliv kybernetická záhada se snadno vyřeší co s tím má společného Petr je skála a nic víc se dosud nestalo i když ve skříni monstra se žlutýma očima ďáblů číhají na schizofrenika možná dobře odpustit drásavý tón a vrhnout se do víru kola života a nezapomenout na svoje kosti v komínech jako čáp nezapomene nikdy klapat zobákem ale proč v montérkách ano miloval svoji práci až ho mašina namotala Romeo pracovního úsilí rozdrcen obráběcí Julií seškrabte ho ze zdi a vraťte manželce jako hrdinu ta bude mít radost že už je v prdeli a ona může užívat co se do ní vejde. 61 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie SLINUTÝ KARBID 18 505 ČSN 41 8505 S3 JK 205 313 V čerejší den mi přinesl kašel a dnešní hustou rýmu je to k nasrání rozestavěná silnice zavřenej krám v posteli ležet a čmárat ale já rád číst a neni hajzlpapír nemám teď chuť ani na Rolling Stones čímž vzniká vakuum v místě kostní dřeně a pletivo se bortí na to se umírá i v Turecku chrchlám jako vůl letos bylo poměrně málo much ale zato hodně vos abys věděla jedna mi kousla jen abys věděla co všechno jsem zkusil než jsem došel až sem; Nojo zase ti prodali shnilý rajčata ty si nenapravitelný blb máš se s těma hajzlama hádat a karbanátky byly dobrý co aby viděli že se nedáš jsem děsně nastydlej nic mi nebaví chtěl bych jeřáb a zvedat věci do vejšky a pak je pouštět až by se roztřískaly vo zem ty věci vo zem na malý kousky s vypoulenejma vočima na zdi čmárá sprosťárny kdepak ten na něj si jen tak někdo nepřijde s politováním vám musím oznámit že dnes v dopoledních hodinách mi zemřela pravá polobotka levá se ještě trochu cuká „vrr vrr“ řekl vlk v pohádce a začali s Karkulkou holdovat z jedné strany zoo a z druhé pedofilii ale lidi jsou zlí zkazili jim to myslivec sežral dort a babička ho šla prásknout vlk se pověsil a Karkulce se narodil funkcionář s hlavou jak plynojem a nikde nebyl po ruce taxík nesmysl v žádným případě se ještě nestalo i když tikot tohoto srdce zdá se býti podezřele umělý stejně se nedáme převážně opilost zas nejsou plochý baterky a shánět med to všechno votrava kdykoliv naprosto jasně pochopitelně hlavou dolů i z jiných příčin než přímo jógických ale výsledek není adekvátní vynaloženému úsilí hlav- 62 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie ně aby česky se řeč nestála „glo glo glo“ tak se pije na zdraví jinak je to neslušné za pár let zřejmě budu starší jestli se ovšem nezmění poměry tak třeba se může stát že každé prase bude mít pět nohou z toho tři zadní a ta prostřední z nich bude hlavní šunková noha pochopitelně budování tím neutrpí naopak šestihranná vejce působí podivně jen na první pohled dávat pozor hlavně aby přírodní podmínky a pracovní nářadí stroje i za pecí se dají věci řešit protože když se neřeší špatné výsledky fotbalové nabádají ke zvýšenému úsilí ohledně kopacího míče za ty prachy kdo by si nekop nohou která se zvolna posouvá v upřímném úsilí prostorem ve směru soupeřovy branky. 63 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie SLINUTÝ KARBID 18 506 ČSN 41 8506 S4 JK 205 314 Z ajisté je třeba zvýšit hranici tekutosti aby nedocházelo k dalším nepříjemným potopám které nicméně nebude dost dobře možné i nadále absolutně vyloučit kdykoliv tam a nepříjemně zpátky včetně Jidášova groše pomyslet na budoucnost až se Slunce změní v rudého obra i nejpesimističtější předpovědi vzhledem k tomuto předpokladu mají charakter leporela pro naše nejmenší stejně tak filosofie pod pojmem katedrová věda, kurva noha je vesměs dědičně patologické blbství antropocentrismu podporované nespočetnými šálky kávy brýle v kovových obroučkách dodávají lidským hovnům nepopiratelnou eleganci příhodnější termín než učenost pasírovat svět zouvákem politické ekonomie a zapomenout na výrobu sirek přitom stačí myslet pořádně pár minut a srab lidstva se scvrkne na etickou záležitost což důsledně řešil pouze buddhismus jinak jen pár chlápků vylézá ještě z děr věků ale základní factum že idioti všech zemí fúzovali již v praoceánu zůstává pochopitelně nepovšimnuto. 64 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie SLINUTÝ KARBID 18 507 ČSN 41 8507 S5 JK 205 315 ěkdy rostlina vydávající se za zvíře naivně se domnívá svými úponky dej N jim pámbu zdraví kopec až navečer když se připozdí vychází pivo ze sudů a začíná obíhat hlavami živých utopenců na konci jara patrně deštivo dlouhodobá prognóza řídící se přesnou analýzou tureckého medu konkrétně se to dá zrušit máme na to čtyři systemizované rušiče: Karla, Vencu, Jardu a Jirku Sirku a hurakán Bob zesmutněl má švestka to dítě přírody kam ses schovala ano přístroj na ničení vzpomínek má poruchy když levá tohoto času vzadu vyčnívající noha svými rty mlsně olizuje chladnoucí aspik marasmu tehdy pravá tohoto času lehce vybočená noha svým nepravidelným krokem do daleka viditelná umocňuje nápad s polární září kousek napravo od Špicberků třeba potichu potichoučku chroupat zrní sysle a dospívat k výborným pracovním výkonům předčasným výtokům a jásat v záchvatu padoucnice nad ctí jíž se nám tímto neočekávaným způsobem dostalo stejně jako cigaretu v každém uchu budujeme více práce do matrace více míru najdeš v sýru ideální krasavice naše česká dojnice ve folklórním úboru běží liška k Táboru ježek za ní pospíchá že jí píču rozpíchá jak se dnes kalíme tak se zítra najíme pereme u nás do každé domácnosti vestavíme pevnou hrázi v níž zazděn Bezděz a panna lékařsky ověřená ve skladu pneu za regálem pojednal ji francouzákem ale to jsem odbočil, návrat je však možný pouze po spirále čímž se dává zapravdu nákupu u odborníků, všechno tlustě podtrhnout inkoustovkou sečíst a výsledek pro jistotu nepublikovat. 65 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie SLINUTÝ KARBID 18 510 ČSN 41 8510 U1 JK 205 331 A ž z dnešních malých děvčátek se stanou velké kurvy budoucnosti mír bude zaručeně spočívat na berlách každodenních jistot o mnoho důkladněji než v současnosti, nechceš eventuálně do držky málem nálevním pultem jako v kovbojce z dob filmových druhohor základním předpokladem je vyvinuté příčně pruhované svalstvo a štráfec sádla v zátylku, oměj šalamounek a máme to z krku babičko chceš radši čajíček nebo mrtvičku kolega je opilec konec konců to není žádná novina přísahej na korán že si s ním nechrápala nechcete si koupit škrkavky 4.50 Kčs za kornout jsou tiché a čistotné o hodně lepší než jedovaté houby nudle z nosu nudle do polévky nudle jsou úhlavními nepřáteli noků květina klíčí a rosterosterosterosterosterosteroste kvete uvadá stále se toho nemohu nasytit i pozpátku je dobré si to pouštět dnes již není problém odstranit hnusnou zeleň přírody a nechat všude za sebou utěšenou dozlatova vypečenou poušť. Vhodíme-li do země kámen v místě studny neděje se nejprve nic až teprve po chvíli to udělá žbluňk. 66 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie SLINUTÝ KARBID 18 511 ČSN 41 8511 U2 JK 205 332 Nejdřív analytik potom syntetik dnes metař a šťastný člověk vědecky vzdělaný od zvířat se nelišíme ani tak rozumem jako spíš porcí blbosti nafukovací něco tady už bylo kolikrát ale zkuste někdo vymyslet nafukovací nic tři schody z toho první se opakuje dvakrát po sobě laik by ovšem řekl čtyři zatímco pravá okusující se ruka provždy zanechává dloubání v nose levá zůstává v kapse a nic nedělá někteří lidé věří že je nečistá těmto se říká musulmani žijí v písku živí se převážně naftou a sušeným velbloudím trusem je to jejich obyčej jsou plátěných postav a nesnáší míčové hry a chlast. Jděte támdle a najdete tam chlapa se sekerou jak teše futra řekněte mu ať toho okamžitě nechá a postaví Prahu nebo že uvidí jo přesně tak to říkala a dupla nohou až se zaprášilo, stejně jako několik plechovek jaro nedělá i když jsou znát to máte tak jednoduchý nejdřív kov na kov a potom píchy pích a je mrtvej to je celá věda šermu trvá to již celá staletí i když ne vždy to bývalo spojeno s luxusem šlechtických hnízd přesto nemajetné vrstvy se přečasto uspokojovaly pouhým mlácením klacky po hlavách či dokonce mlácením prázdné slámy což je odvěká výsada myslících bytostí tím se lišíme i od štěrku přečasto zakopávající noha v kožené polobotici neúnavně se deroucí ke svému rakvovému cíli to všechno najdete v jakémkoli slušném skladě informací protože balónky plněné plynem a zaškrcené nití dosud nepřestaly stoupat k obloze pro potěchu neviditelných bytostí a k zármutku bytostí viditelných. 67 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie T o je tak každý chce za sebou vidět kus práce pokud možno co největší kus práce za sebou vidět po otočce a prstem na ni ukázat a říct koukejte to je co aby všichni mrkali a říkali joó nebo jeé z čehož vyplývá že zdravý rozum spolu s železnou logikou mimo jiné zavinil koncentráky, genocidy a ekologickou krizi a nemíní s tím přestat protože se to vyplácí jako ostatně vše co slouží k všeobecnému prospěchu a zvolí se pro to populární název. 68 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie SLINUTÝ KARBID 18 515 ČSN 41 8515 H1 JK 205 321 Vytvářením obecně prázdného prostoru na místě k tomu určeném zvláštním oběžníkem na základě usnesení výboru na konferenci kde se celá věc projednávala bylo zjištěno že zejména v přítomnosti členů příslušné komise a na zvláštní připomínky diskutujících bude návrh znovu projednán a to tehdy až zvláštní k tomuto účelu vytvořená komise pečlivě přešetří dosavadní stav a připraví podmínky k dalšímu jednání na úrovni jež by přesně vystihovala daný stav a zároveň dávala nadřízenému orgánu záruky ohledně již připravených opatření která byla přijata na podporu usnesení za účelem zlepšit stávající stav a mající plnou podporu všech zúčastněných zejména v bodech týkajících se přímo již vyslovených požadavků k sféře připomínek jež byly předneseny na základě dohody o exploataci již vytvořeného obecně prázdného prostoru na místě k tomu určeném. 69 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie SLINUTÝ KARBID 18 516 ČSN 41 8516 H2 JK 205 322 Pamatuješ jak jsme se tenkrát posadili na mez a z nedostatku jiných nádob si připíjeli z příkopu, jistě věnoval jsem se potom delší čas v továrních halách automatům které stejně nefungovaly a krmil za prachy železné příšery dračí krví ale co na tom stejně bych nezabránil nadvládě sprayů ve Tvém vědomí a informační kolaps v našem komunikačním kanálu by se pouze odložil tomu se nedalo zabránit to spíš traverza se zazelená a kriminály provoní krajinu — … sakra už mi bylo třicet a ještě jsem se nenaučil vlnit rytmem doby jsem zřejmě retardovanej jak prase měl bych se radši vrátit zpátky na čtyři a najít si dokud to jde nějakej teplej chlív… ne že bych zrovna špendlíčkem kopal na hřbitově vzpomínek ale někdy se mi udělá smutno ne není to sentimentální je to spíš na blití kdybych měl aspoň čtyři žaludky hned by se ty radosti bagovaly o poznání líp takhle je často písek v ložiskách a vyjetej volej ráno. 70 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie SLINUTÝ KARBID 18 518 ČSN 41 8518 G1 JK 205 341 Po vystoupení z vozu je vstupenka neplatná a to jak v případě čistého vystoupení tak v případě vypadnutí někdy je možno věci kvalifikovat jednodušeji protože skutečnost je stejně jiná a doba si toho žádá mrzutý les a okoličnaté kytky lemují cestu k vesnici v níž přespává tíseň řeka si to brblá opodál zahýbá doprava a pak si to sere rovnou do lesa tmavýho myslivec tam na ni čeká starou zastřelí mladou šuká zároveň na okolním kopci vzlíná kamení směrem k povrchu i když říkat tomu sopka by bylo v našich poměrech přehnané je to přesto zajímavý přírodní jev a bylo by záhodno z toho udělat rezervaci ještě sehnat nějaký hrad s věží a komedianty s kolotočem a střelnicí pro větší slávu našich dějin je třeba je trochu přivošlehnout jinak nevykvikne patřičně naše pašáctví a země bude ještě chudší než kdybychom ji pouze mírně práškovali lehce pepřili a mlčky okopávali. Hej osobo neviděla jste tudy jít dvě malá děcka Pleju len Pleju len a myslím v kvantech na Plancka trochu šedivím na ulici dlážděné veřejným míněním okresního města nad nímž v lesnatých kopcích pramením. Toliko prázdné kelímky usvědčují čas z pohybu a krumpáč ve spánku objímá upracovanou rukou svoji utahanou lopatu a oba sní dostupný stereo sen dneška o autu a chatě a propanbutanovou televizí pračkou po drátě a děti až vychodí zvláštní školu a nebudou tolik šišlat dáme do učení na 71 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie soudruhy ať jsou z nich páni jenom proto chodím na schůze jinak bych seděl v hospodě hrál mariáš a vedl řeči. Za zdí agent myšlenkové policie vysouvá miniaturní periskop a zapíná automatického mikrofízla aby pracující mohli klidně spát a když ne zítra tedy jistě pozítří uskutečnili poručíme větru dešti na velkých širých rodných lánech. Hej osobo… Pleju len. 72 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie SLINUTÝ KARBID 18 519 ČSN 41 8519 G1.1 JK 205 391 éšť který dnes neustále z oblohy nitěmi a špagátky okolo našich oken D posléze do kanálů jistě co s tím volem správně vyhodit ho a praštit čepicí rozrazit sklo vyvrátit sloup rozsypat bedrník rozvorat meze vypálit rybník umastit louku. Stále ještě v horách mají laviny domov zašlápnout podešví a přetrhnout ve dví komáři koušou a sníh ten se sype je-li sezóna je levnější než vlašské ořechy a přinejmenším stejně dobrý jeden tramvaják vyprávěl že mu jednou dokonce zaklepal u dveří a požádal o oheň nevím jestli tomu lze doslova věřit ale každopádně je to pěkný příběh jakých dnes je už jen poskrovnu. 73 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie SLINUTÝ KARBID 18 520 ČSN 41 8520 G2 JK 205 342 a louce pohřbívá mrtvé kočky a jedním okem zakrytým hledí do slunce N a pláče druhým okem nad mrtvými zvířaty snad i jeho jednou vyslyší čas a nechá ho trhat blumy krásnější než všechny ryngle co jich kde je to bude pěkné až on nejprve levopravou a potom i pravolevou rukanohou pomalu do koruny bude se strmět čím dále tím výš a blumy krásnější než vápenopískové cihly mu vyjdou vstříc svojí modrofialovou mlhou která dojímala i masové vrahy tak že někdy ani nemohli dál vraždit a museli je trhat a tisknout za úplňku na svá víčka zbavená lidskosti a jejich temné vytí strašilo děti už v pohádkách ze kterých utekli aby se realizovali v čase a prostoru nejen 20. století čím dál tím výš nahoru do větví a blumy krásnější než plastické pumy stále více plní sadařský košík svojí modrofialovou mlhou která po utržení pomalu mizí stejně jako láska je-li používána pouze za jediným účelem i když pečeně voní velice slušně nutno si dát pozor na přepálený tuk a bahenní plyny v bažinách občas vybublají směrem nahoru a v korunách stromů docházejí konečně touženého upokojení jako blumy které dospívají ke konci svého rostlinného života v okamžiku škubnutí ruky jež je zbaví příslušnosti k říši chlorofylu a ony pomalu umírají vylučujíce okolo sebe jemnou modrofialovou něhu mlhy kterou švestkové knedlíky nikdy nemohou nahradit. 74 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie a nohou vyschlé skořápky Popelčiných dřeváků přicházíš a hledáš prince N pro tuto noc jež odděluje od sebe pouze dva všední dny tuším úterý a středu oba dva stojí v lahvích támhle na polici — noc která Ti možná přinese vytouženého prince vznikne jejich smícháním ve sklenici kterou jak předpokládám vypiješ a staneš se Popelkou princem a v neposlední řadě sklenicí někdy v noci mezi úterým a středou. A pak můj strom. — Mé oblíbené blumy jsou takovéto. Slast je ve věcech neskutečných a půvab překrásný v takovýchto obrazech, leč co z nich všech lze vypsat? Síla modrofialové mlhy mi zní, jen pokud význam knedlíků ji netísní, pokud je svobodná jak dětská hra, jak hudba stromu v tichu večera. 75 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie SLINUTÝ KARBID 18 523 ČSN 41 8523 G3 JK 205 343 P od baldachýnem nastřádaných nedělí promíchaných s představami sobot sedí v koutě své zahrady zachumlaný do županu svých jistot které z něho co chvíli stékají na zem a on sisyfovsky odevzdaně odvine opět nějaký ten metřík střev ze svého břicha jinak s ním moc zábavy není. To já jsem proti němu učiněná veselá kopa a to ani nevíš koťátko že jsem Tě jednou málem uškrtil i když nakonec jsem místo toho postavil na kafe a přinesl koláč aby bylo co zakousnout a potom anihiloval Tvůj obraz shodou okolností byla přitom také volná sobota a trochu rocku aby nezůstalo u příliš smutných obrázků. Neboj se Smolíčku my se jen maličko přivožerem a hned zase půjdem Ruka přilepená na tváři anekdoty se tváří přísně a pevně svírá mezi palcem a ukazovákem šáteček plný sbohem. 76 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie SLINUTÝ KARBID 18 524 ČSN 41 8524 G4 JK 205 346 Tak a pomalu se zavírá okno a dveře se napínají aby dosáhly na kliku schodiště se otočilo místo dovnitř vede ven a listí je už zase dole místo na větvích a ptačí federace poslala spoustu svých členů na rekreaci někam kde je líp je čas figurek z kaštanů plesnivých sýrů a návštěv filmového klubu ozbrojen šálou a svetrem pletenáčem se procházím po městě které je vteřinu od vteřiny matnější jeho hospody nabitější. Báseň je možná láska která se někde minula s adresátem skoro jako plyn který zabloudil v potrubí staré obrázky nás příjemně vzrušují vyměnit pojistky něco malého pojíst něco malého jedlého s ušima ucpanýma vatou namočenou ve škopku zlostných pomluv pojíst něco malého zakousnout jen tak aby se neřeklo třeba zatoulané děcko reakčním chrupem například zakousnout malé dobře krmené příběhy všimla jste si paní tamhletoho chlapa tak ten utek své ženě minulý týden v seriálu a dvě děti jí nechal na krku a voni mu eště za tu roli platěj hříšný peníze pak se nikdo nemůže divit že ten svět takhle vypadá to dělají ty družice víte jak je furt vypouštěj to za mejch mladejch let nebejvalo to dybych řekla fotrovi že vypustim umělou družici tak by mi urazil prdel teda to vám povim já před svou svatbou nevěděla ani co takovej chlap kde má. 77 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie SLINUTÝ KARBID 18 525 ČSN 41 8525 G5 JK 205 345 A pláně budoucích cukrů a korunovační klenoty a konce sípavých žab srabe ani teď nemáš odvahu se kouknout do očí té soše protože jiné pobíhají po okolí a mohly by se horšit a na dně tohoto pokoje leží jiný starší dočista polámaný seismickou činností citů protože se srazil s něčím co jelo právě okolo když došel mu humor a pak tu jsou ještě ty vzpomínky na jedno blues sepnuté neviditelnou ale těžko přetrhnutelnou pavučinou s modříny čas od času to vyvolávám jenom abych nezapomněl, ne žádné výlety do historie na růžovém pozadí s poupátky k popření, ne ještě nezemřela ještě sebou trochu cuká ta tolik vychvalovaná teorie vlivu lusků na sluneční záření a zpětně pak na ekonomickou podstatu člověka jako tvora nejedlého byť nejedovatého což divoši nikdy zcela nerespektovali a pro stříbrné hodinky misionářů měli vždy více slabosti než pro vliv lusků na hodnoty akcií na burze pravd kde každá kravina se stává pravdou pravdoucí už jenom proto že to někdo plesknul kolo se nám polámalo udělalo bác strašidla se rozutekla a řeky jsou už tak špinavé že i vodníci jsou v červené knize ohrožených druhů a revoluční myšlení se obalilo sádlem středověku a tak už snad jen báseň poslední plynová lucerna (skutečnosti) projevu života jako otevřeného systému ve sladkých vzpomínkách zkamenělých trilobitů. Průměrná délka lidského života je dnes něco přes 170 cm. 78 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prášková metalurgie Poločas rozpadu 1982 A vy pro mne I. A vy pro mne zůstanete již navždy nejkrásnější mrtvolou tohoto světa možná ne nejkrásnější ale rozhodně nejčerstvější Záludné telegrafní tyče sliznou a po nárazu se ohýbají tam kde došlo k něčemu mění se dvoupatrový dům v jednopatrový a na ubruse uprostřed hromady vzpomínek a jiného smetí sedí malé zvíře jehož jedinou vlastností je pitvornost zaklínání nepomáhá a vchod do studeného nebe víry je zatarasen ve chvíli kdy jedinec zjistí že je sám svým vlastním dveřníkem možno to brát i jako výhradu vůči Kafkovi nebo přesně naopak 83 VO L N Ý ZP ŮS O B / Poločas rozpadu II. A vy pro mne zůstanete již navždy nejkrásnější mrtvolou tohoto světa možná ne nejčerstvější ale rozhodně nejkrásnější A vždycky když se půjdete vymočit do toho roští uvidíte tam boží muka s datem výroby dnes již málo čitelným a vždycky když se tam půjdete vymočit můžete se tam zároveň pomodlit a obráceně opatrnější tam mohou na stranu 84 VO L N Ý ZP ŮS O B / Poločas rozpadu III. A vy pro mne zůstanete již navždy nejčerstvější mrtvolou tohoto světa možná ne nejčerstvější ale rozhodně nejkrásnější Přikurtované tělo se napínalo právě jím procházel elektrický proud nad kopcem visící slunce připomíná že je ještě den někteří sice tvrdí že noc ale třeba někdy někdo zase vymyslí pravdu jako Anaxagoras kdysi vymyslel na Měsíci hory a údolí a už je to pěkných pár let 85 VO L N Ý ZP ŮS O B / Poločas rozpadu IV. A vy pro mne zůstanete již navždy nejčerstvější mrtvolou tohoto světa možná ne nejkrásnější ale rozhodně nejčerstvější V ruce která zvykla držet žezlo se schovává utopenec uleželý jak syreček a přece měl jednou dobrý nápad koupit každému nebožtíkovi do rakve čerstvě pašované digitální hodinky A když to uděláte za něho budete mít příjemný pocit protože jste právě vykonali dobrý skutek příznivě to ovlivní vaši karmu a zapuzuje démony 86 VO L N Ý ZP ŮS O B / Poločas rozpadu Tak jako… Tak jako motocyklový závodník vsadí svůj život do jedné stopy pojede dál a třeba v záchvatu rychlosti blízek smrti Tam v moři pouště dům vyrůstá ostrov přijdete-li někdy v ta místa vyjde vám naproti vlastní já a řekne například co tu chce ten vůl vody vám nepodá rady nedodá a vy třeba chcípnete je to dokonce silně pravděpodobné Tak jako motocyklový závodník… Ovšem jistá vozidla nezanechávají stop Jsou nulastopá 87 VO L N Ý ZP ŮS O B / Poločas rozpadu Několik věcí Pod hlubokou skálou se šklebí několik věcí a jedna z nich ta nejmenší se prochází v holinkách z gumy večera pros krávo za plné věci s velkými objemy Ať máš třeba rajská jablíčka jsi už stejně na druhé straně mince 88 VO L N Ý ZP ŮS O B / Poločas rozpadu A vždy nejprve na půl A každý si pobíhat může jak upír chce v pokoji možná na papír promění kůže přečtete si to v Ahoji Vždy když nad lékárnou z patra vyskočí hlava uťatá vyvolávajíc marně přelud z bahna posléz v něj padá ubohá Nejprve jeden řekl každý setmělo se jak při bouři Při tanci objevil smysl paží a bavili se potom o kouři Na půl roku si odskočil k hlavě byl zbytek přibalen Ponocný poledne zardousil vzbudil se poněkud překvapen 89 VO L N Ý ZP ŮS O B / Poločas rozpadu Námořník mezi cestami Vždycky když přijel odněkud zdaleka uzavřel se ve svém pokoji a vybaloval věci Nikdy ale nezapomněl nejprve upevnit mucholapku na lampu u stropu na kterou každé ráno hned jak se vzbudil nalepil sen z právě uplynulé noci Prý aby na něj nezapomněl a mohl jej kdykoliv znovu použít Po čase odjížděl na nové cesty a mucholapka visela dokud sny neuschly a neopadaly potom jsme ji spálili 90 VO L N Ý ZP ŮS O B / Poločas rozpadu Holé dráty pustého formalismu Když jsem se jednou vypravil do přírody a uvařil vodu v tůni aby byl grog potkal jsem v roští kam jsem si odskočil strašidlo jménem Bukes které na mně vysomrovalo cigaretu a řeklo: „Schválně se mrkni“ a proměnilo se v rybí tuk Tomu všemu se ale říká úpadková kultůra Všimněte si jak z toho ční na všechny strany holé dráty pustého formalismu 91 VO L N Ý ZP ŮS O B / Poločas rozpadu Bouřka ve vaně Ve dnech které přicházely po těch nocích papriky na trhu bývaly zelené a v úvoze zahynuly dva traktory bídnou smrtí kvůliva rezu a na poště seděla slečna v letech kdy slečny už začínají být babama šlapala si na jazyk tl, tl, tl a tl tlapala si na jazyk kvůli vadě řeči Na potoce podíval-li se člověk pozorně plavala šprcka proti proudu pomalu ale jistě slepice snesla vejce z něhož se vylíhl kosmonaut Týden se vlekl jak pětiletka Košile se lepila každým pivem víc Nějaké dítě velice vřeštělo Koupaliště přetékalo sádlem Byl horký letní den a bouřka ne a ne 92 VO L N Ý ZP ŮS O B / Poločas rozpadu Škoda že není po ruce Škoda že není po ruce žádný sultán možná by stálo za to zas jednoho vyrobit jenom tak jen kvůli změně aby bylo kam se chodit poklonit Mýlíte se vše není snadné zjistíte to nejlíp u řezníka voda teče pokud nestojí pantáta panímámu přímo do břicha 93 VO L N Ý ZP ŮS O B / Poločas rozpadu Nuda předchází prášku Nuda předchází prášku proti bolení hlavy až na věky trvalá od holiče Lehce opalizuje jaro tam kde nemá až na další je to burleskní Jenom tak mi to napadlo a citrony zrovna nejsou k sehnání vratné lahve se vracejí a znovu naplňují Koloběh lahví v přírodě dobře míněná snaha o negativní entropii nahrává u jistých systémů cirhóze Mluvím o rumu který piju nerad Šňůra elektrického spotřebiče je tak trochu had 94 VO L N Ý ZP ŮS O B / Poločas rozpadu Ubohá je každý Sneslo se neštěstí povidla nad kanálem ve zbytku živočichů jsem se ptal kam se všemi vysavači kde trčí plot a jsou zimy zimy jako horká léta a topič zpravidla spí nebo je na pivu a ubohá je každý pozoun těch podezřelých procesů s tóny zrzavá svině je sviňovitější kde jinde bydlela jatka než v Holešovicích a spí dům rakev na sny 95 VO L N Ý ZP ŮS O B / Poločas rozpadu Sklenice s medem Připadal si jako jójo ve sklenici s medem a nějaký soudruh si objednal večeři a voni řekli že mají jenom salám potom stál na hrázi a dělal žabky Všechno si pamatuji a když zhasly pouliční svítilny ty proslulé Iljičovy lampičky prošlé metamorfózou v každé domácnosti bylo světlo modravé neboť po celém sídlišti sledovali lidé seriál ve kterém jak říkali v pondělí v práci některé momenty byly skoro jako ve skutečnosti Po půlnoci světla změnila okna a trochu spektrum byla sobota to pracující obyčejně souloží 96 VO L N Ý ZP ŮS O B / Poločas rozpadu Vyptával se mi Vyptával se mi skoro jako fízl na smysl umění ať myslel tím cokoli stále mu něco nebylo jasné připadal i s těmi pivy co platil Gumička kalhotek měla prázdniny říká se tomu akt na jednom obraze kamaráda který časem uzraje v Mistra a bude ke spatření za mírný poplatek To už tu nebudem leda jako jiné bytosti budeme říkat že je to dobrý a v těch dobách kdy žili ti co dělali co tu visí to bylo určitě lepší a možná stálo za to tenkrát žít To už tu nebudem leda jako jiné bytosti se tomu budeme smát Vyptával se mi… 97 VO L N Ý ZP ŮS O B / Poločas rozpadu A tak podobně Tyče pomocí kterých kapky a meze se naučily vybírat hnízda kde se vzal a proč odjel kdybych se víc učil moh jsem bejt klidně něčeho doktorem byl však nedostatek sicflajše Včera jsem se trochu opil ale jen málo tak jako tykve zpívají zatracencům ty domečky z karet a pomocí citu se dostat k řešení happy happy happyend nebo leštěním klik k moci ne ne miláčku radši ne Ve vrbovém proutí se osmělil vzduch a promluvil větrem taky by šlo kvůli ženský si nechat říkat Mistře Už jenom ze snobismu Schizofrenie jsou prý větry v hlavě a tak podobně 98 VO L N Ý ZP ŮS O B / Poločas rozpadu Poeta laureatus Kráčel po schodech unavených až k prasknutí ke stropu který zrovna nebyl doma na nejvyšším stupni stály dvě lahve v jedné bylo uzavřeno horko a v druhé mráz On chtěl dosáhnout alespoň na jednu z těch lahví ale nebylo to dost dobře možné protože celé jedno jeho oko bylo vyplněno motocyklem dávno vyhynulé značky a zbývající zcela zakryto dobrovolným požárníkem tápavě se motajícím k sítnici kde měl viset pokažený minimax Tak se stalo že lahve byly nedosažitelné nepomohlo ani použití výbušnin ukradených v lomu Pozdě si uvědomil zakrytý výhled v afektu šplhal po fakírově laně u prvního mraku zjistil že podlehl sugesci a zřítil se do připraveného výkopu Nezbylo nic co by stálo za řeč pionýři uhrabali záhonek a vysázeli květiny které uvadly ještě ten den neboť na tom místě půda již dávno neobsahovala žádné živiny 99 VO L N Ý ZP ŮS O B / Poločas rozpadu Hovory s IBM Proč to upadlo na zem má chlup na dlani mít kde vem a je celý vyděšen následuje výměna paměti a promačknutý kryt Otázka č. 1. Je možno zpracovat lumpenproletariát na polévkové koření? Dále jen dále přicházejte a odcházejte tam kde nasypáno zrní ptáčkům a ti poslové nebeští zobou Je možno strávit dovolenou na cestách vlastním tělem? To je otázka č. 2. 100 VO L N Ý ZP ŮS O B / Poločas rozpadu Máte v hlavě brouky? Otázka č. 3. Odkoupíme je od vás Na brouky už jsme vyzráli Vydry jsou taky lidi a strom něco jako zvláštní druh kytky něco mezi špejlí a sloupem větve ovšem stranou skvěle se to hodí do krajiny Otázka poslední: Jste na tom už tak že Vás všechno sere? Jestliže ano vstupte do Spolku přátel žehu zaplaťte příspěvky a dostanete slevu 101 VO L N Ý ZP ŮS O B / Poločas rozpadu Blem Blem PODZIM 1982 – ZIMA 1983 · · · myslíš sis ďasem že půjde to, jak tenkrát? založit totiž chtěli království krásy. Přitom však zapomněli na vlastní zemi a bědně se rozpadlo Řecko, země nad jiné krásná. Teď jinak věru se věci mají. Měli by totiž zbožní a po všechny dny plála by slavnost. Proto nesmí poctivý (mistr) (Friedrich Hölderlin, z pozdních básní) 107 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. V kolikáté řadě je to místo na co ty lístky schováváš výborné skoro jako Plum Brandy Stíny včerejšího večera pěkná to pitomost Archibalde Sotvaže vsednuv již spadnuv proklaté kamení všude a nikde a nikde a nikde ani hlt Je to bezva film to musíte vidět … a kde to dávaj F kině vole 108 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. No mrkněte se třeba sem tak dyš sem byl malej kluk tadydle bejval les jo až támdle se táhnul jo až tam No a ten potok kerej tu teď neni von je v rourách pod náma protože moc smrděl jo tak ten potok tek na vzduchu a byly v ňom malý rybky taky raky sme tam chytali do rukou jo jen tak do rukou víte jak vypadaji raci 109 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Kdo je další na řadě Tady ta paní nepředbíhejte pane nejdřív vyplňte tento dotazník Jmenujete se Bydlíte Jste zaměstnán Nejdřív to všechno a pak teprv co chcete No a tak jsem mu řekla ať si jde naše děti víte když byly malé chytly ve škole vši manžel je po infarktu to víte a od té operace musí držet přísnou dietu jinak půjde jak mu řek doktor Je jí přes vosumdesát a už dva roky leží jak lazar v hlavě se jí to mate Kdo to nezažil sám nemá ponětí Nikomu bych to paní nepřála 110 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Bude-li o víkendu sněžit může se místy vyskytnout i mráz proto řidiči jezděte opatrně Najednou děsná rána to ste neviděli nejmíň tři kotrmelce ne nevypad mysleli sme že je mrtvej vostal viset v pásech hlavou dolu byl úplně vožralej a spal 111 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. V mazutové kotelně před lety jsem dělal parťáka topil se mnou jeden důchodce bývalý šofér dnes nebožtík a jeho kamarád dělal ve fabrice vrátného Jednou na noční přišel k nám do kotelny uvařil jsem kafe a oni vzpomínali Jak za revoluce v pětačtyřicátém posádka wehrmachtu odtáhla se vzdát Američanům a Národní garda převzala město se navečer rozkřikla zpráva že ustupující kolony SS pravděpodobně projedou v noci městem takže velení vydalo rozkaz odejít na noc domů a v kasárnách zůstala jenom tříčlenná hlídka v níž byli tito dva Říkali mi nedovedete si představit tu noc strachu Kdybysme šli domů tak nás zastřelí pro zběhnutí a kdyby nás chytli esesmani každý dobře věděl co dělali s lidmi než je zabili 112 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Byla to nekonečně dlouhá noc jenom zdálky od státní silnice bylo slyšet tanky a střelbu Němci chvátali ale přesto zavraždili několik mužů v chalupách u silnice Asi si nedokážeš tu noc představit říkali Dokázal jsem si představit jenom mlýnské kameny jak drtí proud zrní na krev 113 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Už zase půlnoc dávno pryč čas k ránu zvolna pinoží Leží na posteli ani jeden nespí Miláčku nechceš se milovat Ale cizí ještě neurčité vrhá se mezi již odděluje cítíš to říkáš cítíš ale vlastně víš jenom se snažíš nepřesvědčit Miláčku chci Tě milovat čas letí směřujem ke hrobu vzdechy bohužel nic nezmohou Tak tedy dobře tak se rozejdem jak je to všechno pitomé a venku padá sníh 114 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Na střeše jednoho baráku smutně ční opuštěný komín Kupte si drátěné pletivo neboť dřevo je vzácný kov Temnou nocí se plíží zločinec ze zaparkovaných aut krade gumičky ke stěračům Ze sklepa z hromady uhlí slyšet je jakýsi šramot Neboj se to nejsou bubáci je to jen sousedka má malý důchod a naše brikety ji neodolatelně vábí Už zase budou Vánoce a tak se všichni snaží 115 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Říkal jsem přece Frantovi jistě se pamatujete na ten jeho driblink pamatujete se ještě na ten gól Je to sice dnes už dávno ale já pořád vidím že to neměla bejt penalta 116 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Ze sochařů této generace stavší se vlastními pomníky uzavřenými v retortě à konto doličného symbolu popelníku a flašky na svoji suverenitu vypíjet cizí sklenice věže z níž visí makarón upoutaný na vlečném laně třemi záchvaty megalomanie 117 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Půjdete-li touto chodbou dorazíte do druhého křídla budovy Druhé dveře od konce napravo jsou ty na které zaklepete Pustí-li vás dovnitř slušně pozdravíte řeknete co chcete a vypadnete Nepustí-li vás dovnitř přijdete jindy 118 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Tato jeskyně je proslulá neméně než zdejší JZD kde v letech 1914–1918 se odehrávaly věci podobné první světové Výplaty hoďte na počítač kdepak on je vykuk chudoba cti netratí ani holubice míru kdo nepracuje ať nejí a hesla prší 119 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Ráno vstal v 5.30 nasnídal se a šel do práce na 6.30 tam pracoval 8 a půl hodiny alespoň to říkal Když šel z práce zacházel někdy na pivo za svobodna každý den potom jen dvakrát týdně Když přišel domů navečeřel se a pustil televizi Spát chodil ve 23.00 Když v televizi dávali co se mu nelíbilo chodil spát ve 21.30 Když bylo v neděli hezky ač nerad chodil s rodinou na procházku do parku 120 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. V kredenci z minulého století se nafukuje jako porcelánový Buddha mezi ostatními porcelány čajová konvice nevzhledná bachratá jak stará baba která bydlívala než umřela v jednom baráku u nás v ulici 121 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Na stromě štěkal pes ve vodě plavala kočka ryba seděla na břehu a pokuřovala z pěnovky zatímco pana Vorla tohoto času chytili na hranici celníci s autem pašovaných kalkulaček Bu-hé proč nemáme moře pravil pan otec zatočiv přitom šibalsky pikslou plnou malých rybářů které časně ráno nachytal v náhonu 122 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. A nyní ještě několik slov k zamyšlení nad knihou která nás svým způsobem nebo také ne Protože věc nelze ponechat náhodě radši to natřete i když je to jenom naoko ale kdo ví možná totiž že se to upraví samo Ovšem také možná že ne 123 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Za chvíli bude půl třetí to ten čas letí viďte práci dáme do šuplete a vyrazíme do ulic bude zas jednou kulaté výročí a tak snad seženeme pomeranče bez velké fronty přece jen jsou slavná výročí k něčemu dobrá Za chvíli bude půl třetí to ten čas letí viďte Půjdeme domů ples bude končit róby vadnou a pohledy unavené Nelíbí se Ti tu ale vždyť ty sama jsi chtěla sem jít Půjdeme dokud není u šatny velká fronta 124 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Víte to máte těžký Strašně rád bych vám pomohl ale znáte to sám Já vím ale kdyby náhodou se to dalo nějak zařídit Samozřejmě bych se revanšoval Já se samozřejmě pokusím udělat co půjde ale nemohu nic zaručit Kdybyste byl přišel před takovým půl rokem No tenkrát jsem to ještě nevěděl Zkusím zavolat tomu člověku Ale jak jsem říkal nevím Kolik Nó… Tolik Tak po neděli 125 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Hele hoď mi tam A Máš to nízko To slyšim ne Už je to dobrý Teď ladim já Dotáhni si na tej base déčko Fajn Co tam dáme Hele ne aby si zas řezal do těch bicích jak hluchej do vrat Třeba to buggy vod Gé Jasně jedem Raz dva tři čtyři… 126 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Ve válce která bezpochyby vždy někde zuří ať spravedlivá nebo ne jak pro koho umírají lidé a nejenom lidé někteří proto někteří pro něco někteří kvůli něčemu jinému někteří jen proto že musí a všichni dohromady pro hovno a jiní na tom vydělávají a jiní se kvůli tomu rozhořčují a všem je to nakonec srdečně fuk a tak to jde pořád a tak je to furt 127 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Už dyš sme ten den fárali jako bych cejtil ve vzduchu průser Na dílo šel s náma eště zámečník poněvač sme chtěli vopravit bagr Všechno se zdálo bejt v cajku Já sem se trochu zpozdil nes sem pytel se střelivem a musel sem ho uložit do sucha Šel sem na předek až chvilku za nima a dyš sem byl pod posledníma stojkama vidim jak de ta flec dolu Uskočil sem a zařval bacha Huplo to najednou a slyšim řev Vlít sem do toho prachu Zámečník byl hotovej přimáčklo mu to hlavu na bagr Franta se eště stačil skrčit tak mu to jenom přerazilo haksny Vytáh sem ho a hodil do vozu U skladu střeliva sem dohonil štajgra Zavolali sme nahoru a to další už znáte 128 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Výroba kníkavců — samozřejmě plán nesplněn nutno podotknout že vlňouši se lísají v pořádku na noc něco teplého do postele jen aby se nepřitížilo a svého vlastního cizíma rukama bez počtu v každé hospodě za rohem exotické to ptactvo velmi háklivé na změnu teploty samočinného zařízení 129 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Řek sem jí že je pěkná kráva takhle točit pívo to že už může rovnou do půllitru nachcat Kapaný pívo je hnůj divim se že to ty volové tady můžou chlastat voni jí čuměj na kozy jak blbci Dudy má festový to jo ale pívo sračka … no a pak na mě ta svině zavolala poldy že prej sem byl pod vlivem Hovno Tři kila mě ta záchytka stála 130 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Kde opilá v odlehlém koutě zahrady zvrací Výlet na chalupu ke známým probíhá dle předpokladů Od stromu se odlepuje tmavý stín a zezadu se blíží jak démon Je pozdě v noci všichni spí nebo nalití žvaní vzadu u ohně Rychle hadr přes hlavu potichu bodá nůž a krev vytéká — teplá krev Rychle rychle je lásky čas Jenom té noci a nikdy víc 131 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. V místnosti kde je špatné světlo u stropu trám brání se zoufale červotoči ve své hlavě která je podobná mnoha jiným Nelze však bohužel než konstatovat že prozatím je pouze jeho výhradním majetkem Nechutný individualista místo aby ji rozdělil spravedlivě všem bez rozdílů a předsudků chce mít svou palici jenom pro sebe 132 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Jistě ste to všichni slyšeli nebo četli Néé Tak se podívejte tady to stojí Vidíte to Černý na bílym 133 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Mléko se sníženou tučností tohle zase obohaceno vitamíny a prý velmi výživné a chutné Drcený losos nepravý — uměle barveno a chleba v igelitovém pytlíku tvrdý sýr momentálně není snad odpoledne přivezou zboží a uzeniny Vyrobeno za použití nejjemnějších přísad lahvové pivo kafe zavináče mouka polohrubá jedny olejovky pytlík cukroví pro neteř lahev vína áno ještě prosím krabičku cigaret a fronta u pokladny To máme přesně tududududu čtyřicet vytáhnout seznam a zbývá ještě zelenina masna a drogerie 134 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Již v dávných dobách mnoho před situací několika let opožděného přístupu k metafoře se přiřítil pronásledován rojem včel obaleným medem A na tomto místě před ukázalo se nedostatečné zásobování tropů horkými termálními prameny 135 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Lahvový máš v lednici a jestli chceš udělám k večeři polívku a ohřejem si ty párky Maso na neděli jsem nedostala byla tam děsná fronta Hele jestli deš se džbánem do hospody dám si taky jedno a ne abys tam ztvrdnul a přišel ve dvanáct nalitej No co moc na mě nekoukej Minulej tejden se ti to povedlo Nemysli si že jsem tak pitomá Jestli mě máš dost tak to řekni Jo a nezapomeň tam koupit cigára 136 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Tenkrát jsme seděli ve vinárně Objednal jsem lahev červeného Jestli se dobře pamatuji bylo z Dalmácie Ožralý klavírista příšerně hrál Říkala že je se mnou ráda a leskly se jí oči K našemu stolu přicházeli opilci gratulovali nám a zároveň se omlouvali Když jsme jim prominuli jak si přáli považovali to za rozhřešení a pili na naše zdraví Ožralý klavírista hrál opravdu příšerně a my jsme vyšli do noci Doprovodil jsem ji domů Bylo pozdě a sychravo Musel jsem si od ní půjčit na taxík 137 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Dejme tomu že výrobek nejprve soustružit potom frézovat pravděpodobně vyleštit povrchovou úpravu jistěže na to se nesmí zapomenout je to samozřejmě velice zajímavé tak tady se to vyrábí vypadá to tu trochu jako tajemná kuchyně s těma mikrofonama pojďte sem a vy s tou kamerou zůstaňte Stop Jedem Máte to Výborně 138 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Moh byste mi připálit Samozřejmě Vono mi to zhaslo To se stává Jo a prosím Vás kolik je hodin Bude pět Dík Není zač 139 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Moh by jsi soudruhu náměstku vyřídit tohle… zaskočit tamhle… zlikvidovat tuhle hromadu spisů vynadat Novákovi vždyť víš jak ho nemám rád Potom zavolej jestli nám to pošlou a když řeknou ne klidně jim vyhrožuj mým jménem Děkuju ti soudruhu Jiřinko uvařte kafe ten pitomec už vypad Vypadáte dnes skvěle Jiřinko Přineste taky koňak 140 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Sdělení č. Ten večer jsme byli v kavárně seděl s námi a poručil lahev byl veselý a žertoval V půl dvanácté zavírali rozloučili jsme se a šli domů On si v noci pustil plyn Když ho našli už bylo pozdě Nechal po sobě dopis ve kterém stálo že se cítí strašně sám a abychom se na něj nezlobili on že se prý taky nezlobí 141 VO L N Ý ZP ŮS O B / Blem Blem Volný způsob 1983–1984 Mořské záležitosti V rámci podmořského výzkumu jsme u dna narazili na mohutnou vrstvu usazenin utvořenou ze zbytků námořních kapitánů Největší část z toho tvořily ulity maličkých Cousteauů které na západoafrickém pobřeží byly používány jako výtečné platidlo a to přesně do příchodu bílého muže 147 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Jednou ráno Vstupovali jsme do popelnic a vycházeli odtud s vyhrnutými víky a kola plná čabajek se otáčela na plný plyn mocně podporována svetry zaschlého romantismu ponořeného do srdceryvného čaje a na mezi mezi bodláčím se dohadovala jitrnice Bible vepřové pečeně s flanelovým jelitem Kapitálu 148 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Kdoví Taky bych rád věděl možná že jsem se přeslechl Kurva co je? až na konci třeba ráno polívka jo a někdy se třeba ještě potkáme Tenkrát ta stará reklama a příbytky kde žijí bytosti Ostatně bych o tom mohl napsat řekněme i železniční román Dva hřebeny ani jeden není halucinace je to možná trochu odporné ale kdoví kdoví 149 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Zpráva o stavu kanálu V této rouře se odehrálo velké množství příběhů převážně z tematického okruhu věcí okolo sraček Jiná svinstva jsou zde sice také možná ale vzhledem k vnitřnímu průměru 50 cm je operační prostor poněkud stísněný takže kupříkladu světové dění by zde nemohlo mít globální charakter a těžko by je někdo mohl brát vážně 150 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Její Inteligence Její Inteligence sedí na plynovém krystalu dokola obklopená soustavou tekutých masturbátorů a na špičce nosu modelovaného pouze s mírnou nepřesností sedí nahatý fialový pyják a ujasňuje si stanovisko a přestože je infantilní zřejmě se mu to podaří ještě před dosažením prvního infarktu 151 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Skrytý pramen zjevného poznání Kdysi když jsem byl ještě schopen velkých zlostí mimo jiné mě rozčilovalo že nemohu ovládat prameny lnu tak aby pramenily přesně podle mých dispozic Vyčerpávalo to značně moji energii a přinášelo nebezpečí že bych mohl zblbnout i na ještě poměrně mladá kolena Ale potom jednou v noci přišel ke mně třívrbý helbloud kterého jsem ten den vymyslel a já hned ráno když jsem se vzbudil šel surově zkopat pitomou hroudu nivu a dodneška je mi to egál 152 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Pták Pep Stalo se to v mžiku jako nehoda na olejové skvrně a uprostřed sumarizovaných zahrad si hrdě vykračoval pták Pep tak dokonale popsaný Kleem na jednom obraze Rád bych ten obraz měl ale víc jak kilo bych za něj nedal ani při dnešní ceně barev 153 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Problémy dramaturgie V kraji vládly dramatické poměry střídaly se roční doby jen to svištělo někdy foukal vítr jindy pršelo anebo něco jiného Myslím si že nejsem rasista když se domnívám že krále Ubu by mohl hrát dobře třeba i Eskymák neboť takoví jsou všude a někteří nemusí být ani savci 154 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Smutný osud Rybaření měli v rodině a tak nikoho neudivilo že mu propadl docela a vždycky když ho to popadlo mizíval v ranní páře nad vodou a vracíval se někdy až za několik dní vždy přinášeje ichtyologické skvosty Někteří z těchto krasavců byli však natolik atypičtí že věda s tím nechtěla nic mít protože by jí to natrhlo systematiku a rybář se většinou estetikou neuživí tak se moc lidí o tom nedozvědělo a on zůstával chudý měl jenom chatu a díru kudy odcházel kouř O to smutnější je to co mu připravil ten starý prevít osud Jednou se vrátil z lovu nachových zlaků zcela sám prostě bez ryb 155 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Našli ho v noci na břehu opilci kteří tam chodili močit na měsíc Byl v bezvědomí a v nemocnici kam ho převezli zjistili že má na čele vyryto znamení ve tvaru skutečně sprostého kosočtverce Mimoto jak se říká ztratil rozum a to formou společensky neškodnou Když se vrátil do své vesnice na pobřeží hodní lidé mu sehnali místo obecního blbečka v němž byl používán až do své smrti (Pokus o ideální mikroromán ve stylu V. Huga) 156 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Venkov Protože papír je zabarven zelenou oktávou úplně do černa mísí se na kraji rybníka růžový kombajnér s malou hnědavou jiskrou žňového požáru Telefonuje se o tom bahenním drátům a mocně se vtipkuje přičemž ultraklavikulární slabihoud duje na zimničné stonky trav píseň o květináči plném starých secesí Obecní tlampač hrdě hlásí že doplňovací volby ve Sběrných surovinách v okresním městě vyhrála nečekaně stará naprosto prožluklá děrovačka Na návsi před místním národním výborem vévodí oživlé dřevo monumentaci zadní místnosti na světlo proměněnému kaštanu nadlesních čoček tabule cti místního JZD 157 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob V tenké režné niti V tenké režné niti se rodí maličcí sněhoví trpaslíci a čekají až uhodí mrazy Při minus deseti nit povolí a oni vyskakují a svými helikoptérkami letí do práce na obrovském sousoší dávno omšelého … to ještě není vše na záchodě se usadil splachovací démon a splachuje a splachuje mezi půlnocí a prvním ranním zatroubením Bez zjevné příčiny tak děsí pracující noční směny 158 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Proměna V jednom řeznictví v Praze na rohu dvou ulic Starého Města zabil řezník jednoho dne špalek krvavou širokou sekyrou Potom si nasadil prasečí hlavu z výlohy zavřel krám a za hlasitého chrochtání zmizel směrem k Holešovicím a podle pověstí co se ihned vyrojily skončil tam neblaze na jatkách které už taky skončily 159 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Dům kde straší V jednom domě kde prý straší tajemné skřípavé zvuky bydlí ve skříni u staré vdovy zcela zapomenut maličký Golémek vlastně hračka kterou jistý rabín kdysi zhotovil z tréningových důvodů a dočista na ni zapomněl 160 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob V dehtu Pythagorovy poučky V dehtu Pythagorovy poučky skromně se blýská několik šupin ze zvláštních starých hadů opatřených v rozkroku pumovnicí vařeného mléka z gorilích samic které přivezli z pralesů Afriky rozbitým oknem ještě za časů krále Klacka Je v tom nevšední půvab deště hynoucího v mraženém zboží a vzato z hlediska psychologie to pravděpodobně znamená že penízek rolní působí silně libidiosně a spolu s dření kamene buližníku skrývá v sobě silný náboj proti všem jak napsal už Jirásek 161 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Bez názvu Kde v knechtu vousatých figur se nebezpečně ježí oči mřížek Ubližovadla vycházejí na lov a nešetří planými sliby vypadajícími někdy jako preludia a jindy spíše jako fugy Do toho všeho zaznívá z vedlejší vesnice malého zvonečku lkání Uchop se blbečku pletiva které v pozdním odpoledni se mění v tiché měňavé luskouny Ale o tom všem se nikdo nikde nemůže dočíst ledaže by se tam dořezal 162 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Na zápraží Na zápraží jemného loje usedá nahá zelená paruka a vytváří slavnostní ohňostroj který se usazuje až na hladině Dymokur benzin hraje svoji známou duhovou píseň rozpačitou jak sláma která je silně klišovitá a to je ta stará vesta pole lán Cizí slovo honem třeba a máme to v kabele jako listí na pekáči oroseném pěnou energetické špičky přímo Budweiser Export Lager někdy žel trochu trolejbusovitý 163 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Na samém konci Na samém konci osamělé silnice se rozprostírá obzor od ucha k uchu a do ticha cementových pytlů večerních červánků sladce vyje cigaretový papírek taková vzácnost a pomalu se vznáší šikmo ke dnu oblohy když tu najednou se zčistajasna zableskne a se žravostí umělé hmoty vylétá z pytle cementu osamělý otřes mozku V tu chvíli příroda ani nepípá a pomalu se připravuje na zimu 164 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Beznadějné Teskná je melodie řinčivých plechů na poli decentních zkamenělin když z nich vyprchala veškerá ultrafialovost Chtěl být mocným šéfem něčeho velkého aby se ho báli a říkali o něm že je velká zvěř Je to smutné jak hemoroidy Na návsi leží nejčkon lejno z krávy a kazí tak pověst vzorné vesnice Copak si asi turista pomyslí jistě nic pěkného a venkov mu neučaruje svojí jímavou krásou umělého hnojiva a smradu ze selských hřbetů Budeme to muset na schůzi projednat Beznadějné jako únava tekutých písků 165 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Tenkrát Ne že by to bylo špatné nechci Vám do toho pane kecat ale nejlepší marše se vždycky hrávaly u nás za pecí když tatínek přehodil nohu přes kohout a maminka naházela té drobotině venku pár hrstí sušených buldozerů Dědeček obyčejně kouřil na fajfku z ovsa pro nedělní večery upadlo kolo jak vrata a někdy se stalo že přišla návštěva nejčastěji to bývali lidé Tenkrát víte auto byla ještě vzácnost 166 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Formulář ztraceného vosku Formulář ztraceného vosku přání na sebe bere někdy tvar šansonu a protože nevyniká příliš šindelovitostí lístkového těsta její ústa se křečovitě děsí hromu ačkoliv ještě minulý týden se prodávaly nedělní obědy silně pod cenou Dnes již málokdo si vzpomene na ploutev starého obyčeje a jeho seschlá barokní vrata již nejsou dominantou ani toho nejzapadlejšího kraje To ale není na tom to nejsprostší to je prý na tom to nejhorší 167 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Konec konců To že přišlo nové jitro nebylo nijak překvapující ale že bylo tak strupaté to pobuřovalo i ječná zrna ale nikoho ani nenapadlo dát to dál Dokonce to nevzrušilo ani šedý mor To už je ovšem přímo pobuřující No a karlovarské oplatky plně využily situace Nikdo je totiž nehlídal Potichu zavřely za sebou dveře Konec konců proč by si taky trochu nešoustly 168 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Vzpěrač A protože měl celou hlavu z kouře mohlo se mu cokoli zdát kdykoli mohli hrát zelenou louku Nudili-li se obzvlášť v práci a on byl jeden z nich i když mistr světa a vzepřel tolik železa že hutě by z toho žily týden Byl pozván na Hrad a tam mu udělili cosi jako že je dobrej a ať dál ty železa ve zdraví nahoru a k slávě a příště když zase něco velkého vzepře dostane zase něco pěkného Podíval se jednou nahoru a viděl jak přímo nad ním se vznáší široce rozevřený Tip-ťop 169 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Horror Ten večer byla úplná tma pouze moli ve stodole ještě trochu svítili Akorát ve staré hospodě bylo rušno hostinskému se narodilo dvouhlavé tele a tak ten večer naléval kapavku zadarmo Místní vlkodlak Dvořák již zcela opilý předváděl na kulečníkovém stole jak se mění ve hrozné zvíře a zase zpátky v Dvořáka Do toho vyšlo nad hospodu pár hvězd a všechny za hlasitého pištění zapadly do hnoje Opodál vartující obecní sova se chumlala do peří a tiše si pohukovala zhruba toto To se na to To se na to už asi brzo vyseru (Lidová z Příbramska) 170 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Balada Stoje v kolenou široce se příčně klíní už navždy zlá sena a lesnaté můry Kopce bez srsti a vaťáky do zimy noří se noří do vypuštěného rybníka a ne a ne se topit ztěžuje si to sám mamlas jeden Bouchaje dveřmi otvírajíc je možné Na základě surovosti jež zvolna všední vysedává plačky u piva a třese se pila jedna kolozubá Toho dne se přiřítil do vsi na staré pneumatice poháněné bičem usměvavého ryku 171 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Kýbl hlavy Kýbl hlavy sedí na svém skleněném konci a tleská protože se to má Na vytáhlém bidle nočního sulce se opíkají candáti špikovaní alpakou Bude pohoda zvláště jestli si tříčárkované „C“ nezapomene doma trumpetu pěkně se to tady rozjede a navzdory ziskuchtivým kramlím se podebere palec to bude velmi veselé až zazvoní zvonec bude se věšet za konec 172 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Tak to chodí Zítra ráno se hodiny určitě zastaví tam kde to bude potřeba Vznikne tak ouplné bezčasí jaké si kdo jen může přát a o tom jaké přitom bude počasí můžeme si nechat v noci zdát Vidím Tě oči máš z panny mrkací splašené pozouny necháme si hrát a pro přátele uspořádáme trachtaci do jídla jim něco dáme aby mohli… Tím uzavírám tuto kreaci a s chutí se odebírám spát Již ležím v posteli a stále si opakuji: Ostrava je ocelové srdce republiky. Ostrava je ocelové srdce republiky. Ostrava je ocelové srdce republiky… Je to účinnější než počítat hvězdy nebo ňáký pitomý berany 173 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Odřené uši písku Odřené uši písku ve stylu ortodoxního muškátu přicházejí k nám a my je někdy nevidíme Na zastydlé rýmy si nestěžuji protože chladná podzimní rána se srážejí a opět nepoškozená vrací směrem ke vzdáleným planetám jejichž slunce mohou být rozdílná stejně jako jsou rozdílné barevné skvrny na srsti Stračen (Stračeny jsou krávy.) 174 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Čistota je půl zdraví Upaluje to až na hranici řek až tam kde prodávají voňavá mýdla Kvůli stesku z nemytých nohou upřímně řečeno mám pocit že sejra mezi prsty nestojí za takovou námahu no nešť ale protože již vsazeno nelze vzít zpátky Toaletní potřeby jsou zde kvůli nám a ne naopak Zdravuško Před použitím WC je třeba si ruce pečlivě omýt a potom hrdě vykročit vpřed a budovat a nestydět se a budovat a vpřed a umýt ruce a vpřed 175 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Zpívá si jelen Zpívá si jelen ve vinném měchu naráží na zaschlé keře vran v zemi kde neplatí zákon ztráty a zisku bude mít stále svoji naději až semele v mašince kližky pověsí se pak ze zvyku na hranatý kámen před hospodou se přilepilo řemeslo zlatým dnem Možná mu rozbodává papír na pěšině vyvinuté k tomu účelu zabývá se soustavným likvidováním vzruchů v nervovém systému bukového polena populární zejména mezi vyššími dejchacími vrstvami 176 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Podzimní imprese Během dunivého zvuku sudu se otelí poklesem teploty a potom mrazem ohřeje na kaši z níž se dají vyrábět zapuštěné skříně Kdyby se totiž spadlo se schodů muselo by se vyloudit vysokým tónem opovržení vymknutých kotníků Na místě opalovacího krému se setkávají dva kreténi a pouze jeden z nich představuje světlou budoucnost lidstva Ještě potřese rukou a první mizí ve sloupu elektrického osvětlení ten zbývající usedá na chodník a pomalu se do něho vsakuje Nezbývá nikdo Listopadový vítr honí spadané listí pustou ulicí 177 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Kombinát Za temným močálem vyrůstá moderní kombinát Již z dálky je vidět jeho nalité struky jak zpívají radostnou píseň ocelové konstrukce budoucích hal vytvářejí proti obloze grafickou síť ve které se ztrácí lepkavé hvězdy vysušené žárem klotových rukávů úředníků k pohledání na papírových štítcích Nesou se obědy v kastrůlcích mezi dvěma sváry otřít zpocené čelo a večer pivo rum v hospodě u lesa kde mrtvé oči zabité zvěře nakukují do oken připomínajících osvětlené černé díry očí generálního investora který prý kdysi stvořil svět 178 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Pochybnost Pochybnost plná tuku se připlácává pěkně na stěnu jako do skla a lymfatické žlázy produkují budoucí chřestidla na počest obrýlených mrakodrapů z mlhy kde se toulá jisté specifikum Stojí teď těsně vedle stěny z hořících vidlí které již dávno pomáhaly obracet živé na mrtvé 179 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob V hlubokém tichu V hlubokém tichu parních blbů se dusí několik lahví borovičky při zimním rozhovoru trav Na umně napnutém laně poskakuje pár opeřenců a touží po trošce slunečního svitu který by nahnal teplo do jejich prašivého peří Slunce ovšem nevylézá a oni kuvíkajíce nešťastně nemajíce na vybranou odlétají smutně na místa kde v hlubokém tichu parních blbů se dusí několik lahví borovičky při zimním rozhovoru trav (Věnováno Karolu Baronovi 1985) 180 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Transformátor davu Na nádvoří upřeného pohledu se potácí postava něčeho co pravděpodobně připomíná člověka oblečeného v hokejku tělové barvy Jeho primární vinutí není vidět zato sekundár je dobře patrný zejména od kolen dolů Tak silně ionizuje okolní vzduch že ten se ač nerad prohýbá a umožňuje prskavkám záření připomínat oheň sv. Eliáše který jak známo žil okolo přelomu století na hromádce s jednou domovnicí v Libni 181 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Folklórní slavnost S ulicí tvrdě zaťatou do kopřiv studené ruky vrací se hltavý čas zpátky Kam se poděla ta hloupá husa a kde ji as kuchají kam se jenom mohla vrtnout ledaže by úplně zmizela ještě včera tady kejhala ale dnes ji hltavý čas odnesl Tak a je tu zas to staré faustovské téma kam kdo koho odnesl hltavý čas do kopřiv studené ruky s ulicí tvrdě zaťatou kde je s ní asi ámen Kde asi? to vzalo s tou hloupou husou konec kdyby to aspoň někdo postříbřil ten konec zaťaté ruky u tej božej muky To je písnička kterou většinou zpívají vožralí ve sklípku na Slovácku ve stínu kopřiv a granulí slušovických zouváků 182 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Může se to dostat na mělčinu tvrdě zaťatou mělčinu za spodek chytí dole za svršek a kule taky nebo srdce čili lepší písničky jako hřebíky do rakve a mouchy všude jich že mlhavo ve stínu kopřiv opilci zpívají Vínečka obě zalamují ruky Cimbálovka je prý nejlepší a Marie Šuláková taky Dobrá nálada se nezapře a když si k tomu dáte rokfór to se to potom uvadá na podzim Když si představím že někde na poli si přidržují tepláky lidé jednotící řepu zaťatou rukou a jejich velocipédy zahálí na mezi místo aby také nelenily Všichni přece chceme sladit v zimě bílým zlatem tak prostě nenalézám slov nad takovým plýtváním s natí A to se prosím píše dvacáté století To by to pěkně vypadalo paní Šuláková viďte kdyby každý velocipéd chtěl zpívat 183 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob lidové písničky za doprovodu dud se něco prodírá kudy kam a stín padl jak podťatý kmen do kopřiv studené ruky která původně ohřívala párek někde uprostřed hltavého času se možná někdy něco nepovede ale nelze opravdu nelze propadnout zoufalství vždyť máme ulici tvrdě zaťatou sice ohřívala původně párek někde uprostřed hltavého času v kopřivách plných rozhlasů po drátě plných rozhlasů po drátě plných folklórů plných folklórů plných Šuláků plných kopřiv a kynutých knedlíků 184 VO L N Ý ZP ŮS O B / Volný způsob Tektonické poruchy 1984 Už nebudu sněžit Ne již nenaléhej mé rozhodnutí je konečné Rozhodl jsem se jednou provždy Už nikdy nebudu sněžit Už prostě nebudu sněžit O mrznutí ani nemluvě Roztaju Grónsko rozpustím ledovce zatopím pobřeží a lidi lumíci Je třeba už jednou přestat flastrovat ty pukliny ve zdi Ne nezlob se ale já opravdu už nikdy nebudu sněžit Odpadnou bohužel Vánoce a dětem i zimní prázdniny zmizí Antarktida k zármutku Amundsenů a zmizí i většina souší a lidi lumíci se větším cílem utopí chudinky ale vodohospodáři budou mít radost furt kvičej v novinách že neni voda Vody bude všude tolik že pumpy se stanou anachronismem 189 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy a pokud se všichni neutopí za dvě generace už nikdo nebude vědět k čemu byly ty roury a páky a nápisy Sigma Pumpa vodu dá Ne neříkej mi že je to nehumánní To si nezasloužím já jenom přestávám sněžit Ne nehádej se se mnou tím mě nepřesvědčíš Nikdo mi nenamluví že to má smysl na jedné straně budování kompostu z hesel a na druhé zákon nabídky a poptávky Tlampače idealismu slyším už víc než třicet let blábolit ze všech stran a na všech frekvencích a pořád mám ještě nos mezi očima a ne tukaní zobák ani mávátko Tak proč bych tomu věřil Nic se nezměnilo jenom poleva toho dortu je čím dál tím víc řidší Přestanu sněžit a tím to přestane mrznout i s celým vědeckým názorem 190 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy Uvidíš sama bude to legrace Někdy není tak úplně marné podívat se tomu jak říkají přímo do ksichtu jak ujíždí půda pod nohama i té nejvýše postavené pitomosti Všechno se rozteče i tuleni mroži jeseteři Kde budou ponorky přístavy piráti burzy propagandy a všichni pazdráti Snad nějaký nadšený Noe neopomene vzít na palubu párek tajemníků Byla by to škoda kdyby pravěká zvířata beze zbytku vyhynula Už nebudu sněžit ani pukliny ve zdi jenom oceán a pár vršků ani mrazové květy na oknech ani líh ani studna ani želé v čokoládě ani houfy přestárlých Hurvínků na tribunách ani ty rozjásané masy ani ta gotika ani to baroko ani ty lišky na dobrou noc Roztaju Grónsko rozpustím ledovce 191 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy Zatopím parlamenty národní výbory se rozčvachtají samy protože už nikdy nebudu sněžit a všude se tím pádem oteplí Je to přitom tak prosté Divím se že na to už dávno nikdo nepřišel ale konečně co je mi po tom stejně přidáno nedostanu víš Nedělám to kvůli vlastnímu prospěchu ale pro blaho všech Mám totiž vyvinuté kolektivní cítění jako málokterý individualista a nejlépe se vždycky cítím v poloprázdné hospodě Miláčku neplač vždyť jsi dospělá ženská a sama dobře víš že jedna zparchantělá planeta vesmír nedělá a těch pár volů co si myslí že jo jsou jenom choromyslní chudáci kteří nedokážou poručit ani větru dešti 192 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy Tak už nebreč víš jak mi to jde na nervy nakonec Ti jednu vrazím a vše se vrátí do starých kolejí a nezbude ani naděje ani kusanec vzpomínky ani možnost úniku z kornoutu krachu Jenom staré pukliny ve zdi si budou za tichých večerů vyprávět pohádku o jedné planetě na které bylo zbytečně moc kyslíku a to způsobilo všechny ty problémy ale to už je tak dávno že si na to nikdo nepamatuje A dál se prohlubují ledy tříšť se sune mořskými proudy zdánlivě neměnná jak starý nábytek zpívají velryby své dávné písně lední medvědi jsou stále stejně nebezpeční a ryby připlouvají z obchodů v síťovkách a jejich ohlodané páteře odplouvají v popelnicích neznámo kam a slunce ráno vychází a večer zapadá a lidí stále přibývá 193 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy a stále je to beznadějnější a stále sílí hlasy že to tak dál nejde a stále se schází nějaká shromáždění a stále to všechno končí v temnotách a stále se létá do vesmíru a stále nové úspěchy a stále stejné masakry a svinstva a stále stejná bezmoc a stále stejný strach A já stále nosím dlouhé vlasy protože nesnáším když se mi uši plácají volně okolo hlavy a stále občas píši své texty obracím stránky někdy škrtám občas se potácím coby ideál nočního chodce kácím se na postel a toulám po snech Ráno mi vrací budík a já vstávám s chutí chlastu cigaret a žaludečních šťáv se valím do práce a říkám „Dobrý den“ lidem které potkávám a celý ten čas strávený mezi vyviklanými mozky leštiči klik a paranoiky činnosti si opakuji staré přísloví „Eště si se Pepku po špenátu neposral“ 194 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy Ne miláčku jedno vím jistě už nikdy nebudu sněžit a ani mrznout změnily se totiž poměry ale o to v podstatě nikdy ani nešlo Jistě jako vždycky jde prý především o princip Nějak to tady táhne zavři za sebou ty dveře když už konečně odcházíš Jsem tak benevolentní že se nezlobím Rozmrznu i konzervy i Sibiř bude minimálně subtropní jestli se ovšem hluboce nezamyslím a neudělám z ní rovnou trop Poledníky rovnoběžky a takový srandičky jsou bez šance protože od zítřka nesněžím Ani neuplácám cihlu ani nezasadím dům ani nepostavím syna ani neporodím strom ani nevytáhnu kudlu 195 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy ale všechno rozmrznu tak jak to má být ani pukliny ve zdi mého života ani ty ani já ani to málo co ještě zbývá ani to všechno co už bylo ani já ale ani ty Svět se dál řítí jak nuda po dešti valí se okapem ten podivný kout na zbylé mezi se shlukují mršiny zkyslého ticha a krákorají kdo dřív a Černé divadlo má nový program který prý odvázal všechny onanisty v Kamerunu bóžičku jak jsou světoví Například tato scéna Nimrod jde do lesa s puškou a nějak špatně míří a rána se ozve ještě než vystřelí je to tak veselé že Obecenstvo zcela určitě popuká Je to vždycky velice veselé když posledního sežere červ a kasa cink 196 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy Ne už je to naprosto jisté Už nikdy nebudu sněžit a samozřejmě ani mrznout Roztaju vše co se kde jenom šustne a lidi lumíci a vesele noste na stůl a zpívejte písničky a žerte a chlastejte a tvořte kulturu Já už nesněžím jednak nechci a taky ani nemohu (duben — květen 1984) 197 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy Tektonická porucha A pak se ozvalo temné zaburácení Některé slabší povahy v té chvíli začínaly vyplivovat tulení mláďata Jiní zaráželi své hlavy do betonových chodníků nebo je strkali do piksel pro všechny případy Zůstalo jenom pár štěrbin ze kterých vykapávaly cáry blat nejkrásnější tektonické poruchy Dálného Supervýchodu Oblaka telurického popelu zakryla slunce a soused když chtěl jít ráno na ryby otevřel plechovku s červy Ke svému úžasu v ní našel klubka svíjejících se pravoslavných Gennadijů kteří uprchli před pogromem který vyhlásil v posledním glaciálu pamírský ledovec soudruh Cholodnyj Protože soused neměl na vybranou a bál se to oznámit musel jít na ryby s tímto materiálem Ryby to nepoznaly a navíc umějí mlčet a pak se ozvalo další temné zaburácení a u nás ve fabrice spadla nástěnka s fotografiemi nejlepších zlepšovatelů 198 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy Ve vedlejší hospodě praskla na hajzlu trubka Hostinský nás vyhnal a my byli nuceni dodržovat pracovní dobu a Žlutá řeka změnila koryto zahynulo při tom přes milion lidí dle střízlivých odhadů odborníků a uhodila tak strašlivá parna že Sněhová královna se opalovala bez a lední medvědi šli na dračku a sodík vyskákal z výbojek a založil odborovou organizaci všech halogenů dobré vůle která fungovala ke vzteku všech pravověrných až do příchodu příští frontální poruchy Pak se vše urovnalo a začal se opět plnit plán a oblaka sopečného prachu oblétávala Zemi popoháněná odstředivou silou a mašlovačkou slapových sil Měsíce Kdesi v tropech zemřel na podivnou nemoc misionář který snědl kus nepřevařeného krajíce a protože se v nebi báli infekce musí do konce světa bloudit v astrálu 199 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy i když jeho víra byla nesestřelitelná jako budou prý nové americké bombardéry a inkvizice dál pokračuje ve svém bohulibém díle třeba pod názvem kádrové komise a tak je beztřídní společnost rozdělena na lidi prvé a druhé jakosti samozřejmě existují jemné nuance jako existují mezi vlnami tsunami To ví i blbej soustružník natož chytrej Nastává období další poruchy kdy promovaní uzavírači systémů ztrácí půdu pod nohama a věřící se obrací na své víry které mají zakódovány v horoskopu a na všechno prší kyselý déšť a výstražně vztyčené ukazováky pouze znamenají že jejich majitel je víceméně inferiorní zajatec subproblémů Nedávno jsem v novinách našel inzerát ve kterém někdo sháněl dlažební kostky ovšem pouze žulové Také jsem dostal dopis od anonyma ve kterém je mi slibováno štěstí 200 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy ovšem pod podmínkou že to 10x opíši a pošlu dalším 10 lidem do 96 hodin Jinak mi hrozí sankce Já to samozřejmě považoval za blbost a šel do hospody na pivo a vyhrál v kartách 100 korun a zároveň se opil že mi bylo špatně takže v tom možná ňáký čáry byly Jsou možná už i továrny na ropuchy ani bych se moc nedivil připadá mi že už jsou továrny na všechno že všechno je stále anonymnější do barvy unylé šedi zejména postrádám motýly Podle údajů které jsem četl ve Vesmíru za posledních 30 let je jich v prdeli už 92 % z tehdejšího množství ale koho to zajímá zvláště když v Kotvě je módní přehlídka a v Mototechně nový gumy ale já mám přírodu rád i když nevím jestli se to ještě smí Nejradši mám přírodní řízky 201 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy V kanceláři mám orientační plán hlavního města dosud se stále jmenuje Praha a leží pro případ že to bude číst Křovák leží stále ještě ve střední Evropě dokonce se zde ještě střídají roční doby občas se sice promíchají ale taková znalost neuškodí ani žádnému okrasnému zvířeti jinak plán působí spíše skličujícím dojmem i když má měřítko 1 : 20 000 a je na něm několik zelených skvrn a surrealisté si v něm stále ještě prohlodávají svoje chodbičky a vydávají přitom rýpavé zvuky Jedna z mých pratet uměla krásně vyprávět o hrozných sesuvech půdy které zažila kdysi ve Štýrsku a já jsem se jich strašně bál až jí to rodiče zakázali Vůbec tedy není divu že přední vulkanologové světa jsou pro mír protože jedině v míru 202 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy se může sopečný popel správně ukládat a dají se výborně sledovat gejzíry Ano pamatuji se na ten otřes lampy se kývaly rybičky vyskakovaly z akvária na koberec lidé vybíhali na náměstí staré ženy lomily rukama a muži si dávali panáky Neštěstí si vyžádalo životy čtyř havířů Jinak zůstalo vše při starém a už je to dlouho tenkrát ještě ani auta neuměla rodit živá mláďata Koneckonců žijeme ve střední Evropě a ve velkém se zde seismická činnost už dávno nepěstuje Vzpomínám si na Krakatoa to byla nádherná exploze Zeměkoule se trochu uprdla a do povětří vylít celý ostrov plný Dajáků Možná tam zařvalo i pár bílých tuanů 203 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy to už tak přesně nevím protože jsem tenkrát nebyl na světě i když ani to není tak jisté protože jestli jak tvrdí hinduisté existuje stěhování duší klidně mohu býti jedním z mála očitých svědků Vzpomínám si tedy na Krakatoa a jsem i nadále živ a zdráv Tímto způsobem by se dalo dolézt třeba až do devonu bez zbytečného divení I když to věda neuznává Ostatně na tom nezáleží a chce se mi spát takže zavřu zemětřesení do chlívka kde kdysi kdákaly slepice Mívali jsme jich pět kusů Snášely vejce a ďobaly do země a byly strašně pitomý skoro jako lidi čestný pionýrský a na mou duši (červen 1984) 204 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy Mimo mísu „Možná, že je správné, aby se vyklenula nad nejbouřlivějšími dobami, dokonce i proti jejich vůli, samota několika bytostí, jejichž úlohou je zabránit zániku toho, co může trvati jen přechodně a jen jako v koutě skleníku, a co najde později své místo ve středu nového řádu, jako květ naprosto a úplně přítomný, protože pravdivý, květ v poměru k času jakoby ústřední, jenž ukazuje, že zítřek se musí tím úžeji snoubit se včerejškem, čím rozhodněji se musí od něho odloučit?“ (A. Breton: Spojité nádoby, Mánes 1934) Chuej-neng: „Jde mi o poznání své vlastní podstaty, ne o meditaci nebo osvobození.“ (M. Novák: Každý sám svým pánembohem, Světová literatura č. 4, 1965) Nevěřím obsahu těch starých kýblů Příliš často se starý smrad vydává za novou vůni Příliš často povstává na můj vkus nová doba a příliš často má světlá epocha lidstva červí charakter Ne nevěřím ve svatý obsah těch špinavých kyblíků ani v nesmírný pokrok ani v magické vlastnosti vůdců Nevěřím novému balení starého sajrajtu ani nevyzpytatelné moudrosti i když jsem sám proti sobě protože bych se měl zaručeně lépe jako každý kdo vyplní nějakou přihlášku zatáhne břicho a vykročí levá 205 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy Možná že pro lidstvo skutečně není jiná volba než se vyhodit do povětří třeba právě opak odporuje přírodním zákonům a lidské představy o člověku jako vrcholu dokonalosti jsou jenom trapným omylem který je akorát dobrý abychom neřvali strachem a nezachrání nás ani desatero ani poezie salonního lva Puškina ani pronikavá moudrost soudruha generálního ani víra v Ufony ba dokonce ani Armáda Spásy Ostatně to se uvidí Aby se to nepletlo nejsem pesimista a doufám že se přitom nedopouštím žádného zločinu Jsem pouze náchylný vidět věci tak jak jsou možná že tím patřím mezi vyhynulé živočichy nejsem již schopen adorovat ani penicilin přes jeho nepopiratelné zásluhy Mám-li uvažovat o avantgardě evropský kultury a vyjít z období 20. a 30. let a dívat se na ni prizmatem dneška a pokusit se o zhodnocení její úlohy v souvislostech s úkoly jež si tehdy vytkla 206 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy tak se musím dlouho chechtat a musím pochybovat zda má něco vůbec smysl ne z existencialistické pozice soukromé interpretace světa ale principielně zda může vůbec existovat reálné řešení problémů které se s lidstvem táhnou jak slimáčí sliz a vývoj tyto problémy pouze přesunuje podobně jako se mění módy a v základě zůstávají konstantní pouze my se domníváme vzhledem ke krátkosti života že se něco zásadního děje Možná že obecná problematika tohoto světa a jeho přeměny směrem k větší snesitelnosti je odraz odvěké touhy lidstva po ztraceném ráji a nemůže tato touha být skrytá vzpomínka každého z nás na blažený stav prenatálního vývoje Prakticky ve všech kulturách se objevuje tento mýtus nezávisle na sobě A není všechen ten kravál dějin způsoben pouze neschopností vymezit konkrétní polohu ztraceného ráje a vypracovat jednotnou metodiku jeho znovunalezení a celá ta mašinka na maso lidstva 207 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy není než nemožností vypořádat se s tímto bazálním problémem který cestuje s lidstvem jako nepohodlný barel již od počátků jeho lidožravosti Není surrealistický princip odmítnutím hysterického lomcování zaseklým zipem poklopce vesmíru jak je odnepaměti provozováno a pokusem o kvalitativně vyšší syntézu bez ztráty osobní identity a není snad zkoumání sebe sama v co možná nejširších rovinách jichž jsme schopni snahou o komplexnější pochopení role člověka jako nedílné součásti kosmických procesů i když se zrovna přitom zuřivě netříská puckou do atomu Tady se nepochybně surrealistická noetika přibližuje hermetické tradici a v otázce o jejím smyslu je již skryta odpověď protože rovnoběžky se v nekonečnu protínají pokud se časem nedospěje k jinému názoru Ne že by se svět nezměnil za těch padesát let to tu skutečně ještě nebylo a všechno bylo vedeno prý ve jménu lepší budoucnosti lidstva dokonce ještě dnes se občas ozývají hlasy že vyhlazovací tábory byly humánní zařízení 208 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy a politické procesy to že se jen vloudila malá chybička ale výsledek prý bude stát určitě za to dokonce se dá na to prý vzít i jed umění by to mělo už konečně pochopit Skoro se zdá že to pochopilo zejména když byly vypsány slušné cílové prémie Skoro jsme již všichni zralí na nějaké vyznamenání i když většina se jistě spokojí s kořalkou nebo opečeným buřtem Dnes už je i Poslední soud na knoflík a za rozumnou cenu No není to skutečně triumf myšlení a vrchol pokroku jestli má vůbec smysl se tím ještě vzrušovat a nepovažovat to sice za významný krok ale vedoucí ke hmyzí civilizaci robotů Nebo lidstvo ve vesmíru Kosmonaut vyleze z rakety chvíli se plácá v luftu kosmického záření slétne dolů dostane metál Kdo nevěří televizi může si na něho sáhnout Vždyť je to další nepopiratelný úspěch A to že půlka lidstva nemá co žrát žije v děrách a neumí se to ani podepsat to je samozřejmě jen dočasný negativní jev 209 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy stejně jako zničené životní prostředí Tím se přece nenechají znepokojovat ti žoviální pánové s tučnou apanáží v OSN ani starostové zapadlých samot vždyť na všechno mají předem směrnice ve kterých stojí že bylo sice špatně ale je dobře a brzy přijde štěstí není proč se znepokojovat věda to tvrdí kdo nevěří je živel buzerant a lotr svině by nám ještě podrejpnul republiku anebo nedej bóže dolar udělejte z něj umělý hnojivo dokud je čas Maul halten und weiter dienen Na Nový rok o slepičí krok Čas nový nové chce mít činy Nový čas krásný jak kombajn a družstevní lán Nová doba prý bude krásná jak čerstvá fabrika dokonce bude mít i tak vysoký komín Neříkejte mi že světlý zítřek bude temný defétistické řeči a všichni až do posledního muže budou hájit pán hrad muž stroj neboť tak jest psáno ve směrnicích civilní obrany 210 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy Jsou stále nová jara bez nových myšlenek jsou ztracené lodě bez zjevných důvodů jsou nástěnky plné úspěchů ázerbajdžánských kolchozníků jsou porosty travin které zváleli básníci jsou spousty věcí které už nás neserou vyčichly ve větru jak staré koření Dnes se dokáží horšit zřejmě již jen zarytí pokrokáři kteří nechápou že pokrok je skutečně všude Každý si může dát vepřovou s knedlíkem dokonce i dvě porce každý den když se trochu snaží A těch pár starců co vybírají popelnice to mají nejspíš jako zajímavého koníčka nebo sentimentálně vzpomínají na bídu kapitalismu a pokud nestačí rychle přeběhnout silnici zahynou pod koly aut západních značek naší socialistické aristokracie šmelinářů Inu kdo umí ten umí tak praví staré české přísloví a pár tun biblí není nic proti pesticidům vtělený Antikrist by zřejmě pošel nudou anebo by začal vekslovat s markama A celé mi to připadá jako vyvolávání čertů kteří mají podobu tělnatých pišingrů způsobujících nevolnosti 211 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy Před nedávnem jsem byl na vernisáži kde vystavovali vopravdický voriginály dvou nadějných mladých malířů První byl blbej jak štoudev už na dálku a druhý se zase neustále nořil do močálu Uváděl to takovej starší pán zajisté odborník který blábolil o dlouhé tradici českého imaginativního malířství Podařilo se mu zručným eskamotérstvím nevyslovit ani jednou slovo surrealismus Vyžadoval se tam i potlesk Zřejmě jsem byl svědkem toho čemu se říká bohatý kulturní zážitek z čehož vyplývá poučení nelézt ani tam kam člověka srdečně zvou pokud se nechce poblít nastojato už ve dveřích z té slavné tradice lidské pitomosti která by určitě přežila i jadernou válku Tak tak strom umění vydává stále skvělé plody kupříkladu v Praze již není místa kde by se nepovaloval nějaký kovový chlap který se úžasně vo něco zasloužil a tím se nesmazatelně vryl 212 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy Hemingway tak dlouho jezdil střílet slony dokud nezjistil že je sám slon Pak se jako vášnivý lovec picnul Slavný a velice pokrokový G. G. Márquez též onobelován tak aktivně bojující proti diktátorům v rozhovoru tvrdí že soudruh Fidel Castro s nímž je kamarád čte pouze hodnotnou literaturu a je velice sympatický Jak je vidět je o všechno dobře postaráno a tak by to mohlo jít do nekonečna Svět prý jako zrnko písku Svět jako místo stvořené pro nudu Svět jako instituce jejíž povinností je jít lidem na ruku Ale nejspíš pořád jako místo nejvhodnější pro různá autodafé Dají se zde velmi dobře shánět blbosti a lepidla Dokáže to výborně vyplnit volný čas mezi žrádlem a postelí a sběratel v pokoji plném zápalkových nálepek ze Sušice má pocit skvěle naplněného života Pocit vítěze nad smrtí nebo nové auto silně pochromované a sportovní dokáže stále ještě přehlušit myšlenky na rakovinu a nad novým barákem se stále blije rozkoší 213 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy Svět pro někoho ustřelená kecka a pro někoho přihláška do strany a pro jiného vzorek bez ceny a pro dalšího touha hledající svůj objekt aby jím pronikla do jiného prostoru Na zadních nožkách tancující okamžitý kamzičí skok nepřející oliheň součástka jídel opatruje mateřské školky kde na věšácích visí mrtvolky autobusů a rozvodné skříňky ismů močí tupláky flekovského piva do hlav Němců Slunce je k večeru spíš ovál Únos nějakého letadla někam jinam snad íránského had je typický půdní živočich a má svůj stát v Indii Něžná květina z kelímků a prázdná guma Macíčkové podejte nám pac Z roury se stala trubka Nejnovější hit je krajáč umělé krve Sporožiro vám usnadní život Škoda lásky a papírový Golem Národní podnik a velká úroda višní 214 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy Pádné argumenty a nic se s tím nedá dělat nepomůže transfuze ani ovesné vločky Neckermannův katalog zboží a předvařené vaření Máta peprná a chvostíky podzimu Jaro léto voda vzduch Na to jsou nejlepší Luhačovice a teplé obklady Obsáhlé monografie o mrtvých a výpravné antologie o všech ostatních Prcal kozu mravenec skákal na ni z vozu Mírové iniciativy kosatek a vorvaňů Hoď tam toho víc ať to má šmak a musí se s tím kvedlat pak je to v pořádku Přeměnit svět změnit život a přece vždy zdánlivé utopie mají v sobě základní surracionální jádro které je žene na vlnách k uskutečňování touhy anebo k útesům o něž se rozbíjejí na pěny smyšlenek ale to základní jádro které je mimo prostor a čas je vehementem života a poezie jako otevřených systémů schopných dalšího vývoje (srpen — září 1984) 215 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy Když zuby hledají vaz Je jasná noc uličky starého města se svažují až k moři Jenom podkůvky palácové stráže cvakají kdesi nad našimi hlavami Je hluboké ticho jen šumění moře a výstřih tvého trička Najednou od přístavu noc rozřízne zoufalý výkřik mění se v řev a najednou utne asi zas někoho podřízli to se tu občas stává jsou tam takový špeluňky a v nich všelijaká verbež jestli se tam někdy chcete podívat tak ve dne a dávejte bacha a nikdy sám Jo copak tenkrát ve starej Haliči když se ještě věřilo na upíry to bylo hej to se to v noci chodilo cicat krev ale dneska tfujtajbl ji každej dává dobrovolně a zadarmo 216 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy To jsou poměry ani nevíte pane kolego jak jsem rád že jsem mrtvej a strašení to je k smíchu stačí číst denní tisk a zjistíte že je s tím utrum teď to maj v rukou profíci jojo nějak tady táhne vlezu si zpátky do rakve tam je aspoň klid Vzpomínám si na jedno sobotní dopoledne asi před osmi léty autobus přejel starou bábu špatně přecházela silnici a přímo pod něj vlítla Šofér sice zabrzdil ale zrovna na její hlavě a autobus trochu sklouznul bokem a mozek se rozmatlal na silnici Asi deset vteřin bylo ticho a pak to začlo Nejdřív vyběhl z krámu řezník a začal přikrejvat masnými papíry ten sajrajt 217 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy a vzápětí bůhví odkud se začal sbíhat dav Byli tam všichni a měli oči hyen i mimina v kočárcích i starci nad hrobem Najednou se mi začalo chtít blít když jsem si uvědomil že jejich nejmilejší barvou je krev Takhle v noci si vyrazit a měkce kočičíma tlapkama našlapovat a tiše číhat na kořist Už to vylézá z díry a větří čumáčkem ale nás to nezvětří a my si to chytíme Už to vylezlo úplně Myslí si že je všechno v pořádku ale my už to lovíme Jak krásně to piští úzkostí kdo to nezná o moc přichází a teď do toho vrážíme drápky ale ještě ne moc 218 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy ještě nám musí chvilku zpívat a pak si to zakousnem jak se to chudinka třese takový malý chlupáček ti většinou nemají v životě moc štěstí ani slimákovi nedokážou ublížit ale to je neomlouvá my je máme strašně rádi i když pacičky a žluč nežerem to by nám pak bylo špatně Teď se to chudinka strachy podělalo Strach nejlepší střívka dokonale pročistí a my to můžeme zakousnout To je největší rozkoš když zuby hledají vaz a trochu to chrupne a v tlamě máme čerstvou krev Ta jde jak říkával Kája Mařík rovnou do ledvin Na Starých Hamrech v rekreační oblasti se pět ubodalo sirot velké to neštěstí pod vozem zhasla vdova 219 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy a starý s rozbitou lebkou do hospody vpad až se tobě třásti bude ruka koryto ti synek udělá jak lvové v kleci jatí nuž buďme tou malou vesničkou kol níž se velké hatí pro pírko skočme s babičkou přes plot až do náhonu ukončíme to písničkou tou naší českou přečeskou co nám v těžkých dobách vždycky podržela tou naší rustikální mízou Pod Boubínem nad Boubínem měla jedna dvě červené Šumavy dala mi obě avšak ty velké a mámivé jen z plynových jsou kvádrů zelená je tráva a mantinely duní Aničko stůj auto houká na něm v gala paní kněžna auto kněžnu odváží a z Paříže módu přiváží 220 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy prý už navždy bude něžná jak pohádka máje pane nadlesní až do pitoma Dnes už zapadá slunce nad nekrofilní Evropou ne že by jiné kontinenty na tom byly líp snad s výjimkou Antarktidy ale nevidím jim tak přesně do žrádla a v Asii jednotlivec nikdy nic neznamenal a národy tam ze sebe vždycky dělaly sójovou omáčku nebo jestli máte na mysli jinou přísadu tak Vám nikdo nebrání konečně každý si může zvolit svého Boha jako značku automobilu S televizními programy je to ovšem horší ale nemůžeme mít všechno to by pak měli lidi velký roupy přestali by se bát možná že by chodili nahatý a některým by to zcela určitě neslušelo tak vidíte že to nejde věřit se musí aspoň v blbosti jinak prej bude s civilizací ámen 221 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy a v tom jsou všichni svorně zajedno V Americe v takovým případě tvrdí že by je schlamstli rudý když už ne kvůli ničemu jinýmu tak kvůli prachům No a nás v takovým případě by sežrali trockisti nebo jiná taková svoloč co se furt kolem plíží a přisírá když jenom o stupeň poleví bdělost Jó vy mladý vy už nevíte co to je mít o soustruh opřenou pušku a nepřítele v týlu Dnes ještě zapadá slunce nad nekrofilní Evropou a všechno zvolna dohnívá ještě stále se pořádají magické tance nad hromadami kostí Byl první máj průvodu čas Po modrém overalu špinavé šmouhy šmíru lehounký somnambul na ně tiše hraje a vysoko kam až oko nedohlédne se rýsují svalnatců národní kroje bílé mohyly táhlou píseň dují 222 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy jak tibetské ragdungy se zvuk noří do údolí a smutný debil takto pluje k nim Vy jež rozkulačivše se Vy ráhna prohnilá jak inteligentní pípy Vy smetáky poklízející babí léta teskně se halí vraky do rubášů a smutný debil takto pluje k nim To vše kamenec ještě jednou zaspal to všecko co nyní odjíždělo pryč a hluboký kravinec mu ucho uchvátí hluboce prdne — hle sračka nohavicí vytéká klozet můj — latrínu mou jak skálu nad jezerem vyklovanou umlkl již smrad truchlencův vzlétá a daleko široko žádný papír nerozkvétá i použije zem v dědictví mu danou širou tu zemi vězně pluk ve funkci zůstal ač v koleno vpleten jen hlavně žádný velký hluk na schůzi zval hrdliččin jarní ťuk a smutný debil takto pluje k nim To vše skrčenec ještě jednou zřel pak srstnatý svůj kal k nebi obrátí 223 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy když z mleziva vystupuje tlak nejblíž se mokro k břehu svině skrčence do peří obléká tvář po pěšině se šine nohou mine slavnostní krtince ráz pak mu pravou botu uchvátí Hluboko pod ním krásný mol temné jej vrásky zdobí kol vždy zeleněji prosvítá že najeden je dosyta to ticho všude kolem kol tak tlustý mastný je ten dol kde hodil flintu do žita však vždy zeleněji to prosvítá se slzou v oku smutný bas jejž truchliččin zval do průvodu hlas se třásl zimou jarní vlas jak kropenaté půlnoci se pahorek zdvíhá a nudli za nudlí po ksichtě rozetírá skrčenec omdlí jako stvol u zubaře jenž zvolna podestýlá svou postel pletí zašlých dam tak jako pekáč plný sluk se rozechvívá dávná smržová strž zatuchlé prkno sní 224 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy prasklé šprcgumy cit — jalové krávy buk zapomenutý šroub — mrtvé milenky mruk zašlé čepice bloud — věčnosti prázdný byt umřelé mrtvoly hrob — školního zvonku cink vyhasla kamen kouř — dařivý kováře pyj a smutný debil takto pluje k nim Tam v lesklé dálce dolarový strom jak v jezeru jej ukazuje světla lom však na přeludy jež ho v srdci tíží již nereflektuje stoje na refýži se vrací jezero v temno hor Po kouskách lámán oud až celé oudu tělo vpleteno v život nad jeho kolem pnělo a v jeho hlavě požár plál když cos stále zeleněji prosvítá a vzadu za roštím to prokmitá Tu zaduněl mocný krok když z hory sbíhal oudu pán kde na břehu ženské tělo se rozvaluje sluneční paprsek k tomu přikusuje tu lesa mocný oudu pán 225 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy vidí svůj hrob svou milovanou tu širou jedinou a již již se do ní ubírá širokou stezkou v středu mlada borku a smutný debil takto pluje k nim a svůj uplakaný zrak cudně do Mácháče upírá a do západu slunce svůj bol vypouští Zmrdánať láska je — Marné volání Byl první máj — průvodu čas (říjen — prosinec 1984) 226 VO L N Ý ZP ŮS O B / Tektonické poruchy Zubynehty (Skorodeník) 1984–1985 „Divnou věc tiskli v Čechách, že jedna Židovka v Praze porodila zvíře, medvěda živého, a ten že hned, běhaje po světnici a podrbav se za uchem, umřel.“ (Mikuláš Dačický z Heslova, Prostopravda — Paměti) Kečup za bony Tak jako hejno vrabců vylétá ráno ze svého hnoje a kupuje si pečivo i mladý kretén vyjíždí dobýt svět na své ojeté botě a shání hadr na nádobí který podle Libušina proroctví je mu přisouzen za pucfleka a až se z něho stane odborník a bude si kupovat kořalu a kečup v diplomatické prodejně no a to už bude chybět jen málo a bude si moci válet šunky na Hradě možná že dostane geniální nápad nasadit zase do Jeleního příkopu medvědy pokud ovšem nebude mít starosti s pěstováním řepy a chovem skotu i když lepší by bylo tam nasadit hroznýše krásně syčej a míň žerou a lidi se jich bojej skoro jako fízlů 231 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Jak já jsem někdy praktickej moh bych třeba začít sedlačit nebo vymyslet nový náboženství ne to radši ne to by mi zavřeli tak radši něco jinýho třeba turbinu která by byla lepší a dokonalejší a vyráběla by míň proudu za míň peněz protože za málo peněz málo muziky (Josefu Prágrovi, 30. 12. 1984) 232 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Sežral kozu vápenec Kdysi když ještě kamení umělo mluvit si vyprávěly šutráky před spaním příhody ze života skal a skály si vyprávěly příhody ze života hor a hory pohoří ale pak se na to vysraly což si myslim že udělaly dobře Zabučelo podsvinče hromovým hlasem z kopce začal vytékat pramen vápenité vody ta je vůbec nepitná a smrdí jak nemytej jézeďák a tři traktory najednou a dva kozí chlívky a eště celej smrad Škoda že je dneska umění v úpadku dal by se o tom natočit hodnotný širokoúhlý smradlavý film a dostal by cenu nebo by ho zakázali to se nikdy předem neví nebo možná obojí (30. 10. 1984) 233 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Tak jsem si… Tak jsem si onehdy koupil Desnose a čtu si v něm a najednou koukám co to nečtu že rýmovaná poezie je poezivější a lid ji lépe chápe je to prý velké umění přiblížit se srdci lidu který pak básníka si zamiluje až na věky věkův amen Tak si to taky zkusím zarýmovat aby mě prostý lid miloval a v paměti své uchovával až na věky věkův amen Postavili jsme si hrad chodili tam denně srát a když hoven bylo hodně chodili nám je tam žrát Projevil se jako had kdo nechtěl ty hovna žrát byl to jistě ňáký srab že chtěl jenom hovna srát Byl by jistě velký smrad kdo nechtěl by hovna žrát Byl by lump a ubožák kdo chtěl by jen srát a srát (V opilosti na Silvestra 1984) 234 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Hudba na hnusnou noc Ryba se rýpe v bahně vodní lopatkou a přikusuje k tomu piroh tam kde k oklamání většiny stačí změnit vítr nebo odklidit pomník jako se vaří čaj udělejte si to raději někde jinde tady na to není nálada a ryba žábrami hnípe vodu a přikusuje k tomu olomoucký tvar Teď uhodily velký mrazy ještě nevím jak budu na ně reagovat dost možná že se s nima dohodnu na vzájemně přijatelném řešení Metafora je prý koření básně a báseň je kořením života Život tedy musí být kořením smrti to je logisch hřbitovy jsou takové sáčky pepře takové metafory života co k tomu přikusuje krematorium (5. 1. 1985) 235 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Mír na taktilní způsob Šli docela rovně až za roh pak sebou ale praštili a zavrtali se do země Zbylo po nich několik krtin ta největší byla krtinou míru a měla lanýžovou sukénku podšitou dělnickou třídou Jednou k ní přistoupil takový akurátní pán modrozelený a s kozím pyskem a požádal ji o její krtinu Dala mu ji bez váhání a měli spolu krtonožky ty přihlásili na úřadě aby měli nárok na byt Od těch časů se vždycky v Ženevě při mírových jednáních podávají jako základní chod krtonožky a na toaletním papíru který se tam používá při těchto slavnostních příležitostech je slovo „Mír“ vytištěno ve všech jazycích nevyjímaje jazyk hluchoněmých a potentáti ho používají a zároveň čtou taktilním způsobem (6. 1. 1985) 236 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Zemědělství je výborná věc Zemědělství je výborná věc Bez zemědělství by člověk nemohl existovat protože by neměl co jíst a musel by se jít pást nebo vybírat hnízda jako za starých časů kdy předpotopní lidé museli polykat celé kusy syrové zvěře a když zvěř došla museli polykat sami sebe aby měli dost živin a nevymřeli jako třeba u nás Přemyslovci nebo v Maďarsku Arpádovci nebo mamuti a sauři a jiná havěť Proto bych soudruzi navrhoval abychom na Letné postavili monumentální pomník našim družstevníkům Ten pomník by představoval družstevníka jak pracuje a zároveň by musel být symbolem pokroku a hrdé historie našeho lidu 237 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Představuji si to takto: Zemědělec bude žulový asi dvacet metrů vysoký na hlavě bude mít rádiovku s anténou Bude mu přes čtyřicet to je ideální zemědělský věk na sobě bude mít pracovní halenu a cajkové kalhoty a gumovky se zbytky chlévské mrvy Bude svírat v mozolnatých dlaních bronzové vidle a stát v pracovním postoji nakročen a vidlemi bude napichovat asi pětimetrový balík slámy z červené leštěné žuly Tím se zabijí dvě mouchy jednou ranou Jednak socha bude představovat pracovní hrdinství našeho lidu a za druhé vidle v sobě zahrnují hrdou tradici našeho zemědělství již od husitských dob a navíc budou odstrašovat případné nepřátele co obyčejně bývají ubytovaní naproti přes řeku v Intercontinentálu 238 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Up to date Na stole je prostřeno jsou tam samé dobroty a je to i zdravé tamhleto zelené podporuje růst hlezenních kloubů to je důležité zejména pro reprezentanty i pro toho kdo trpí zácpou se něco najde Jak jste to paní dokázala takovou dobrotu to mi musíte dát recept Manžel bude jistě štěstím bez sebe až mu to uděláte na tento způsob to je po malajsku ten můj se taky nejdřív vofrňoval ale pak mu to zachutnalo a dnes i když má potíže s dechem to vyžaduje takhle obden Romane nežer ty prášky zas ti dá kantorka poznámku že si byl při vyučování nafetovanej to je hrozný ty děti Dáte si paní raději vodku nebo džin Já mám po ránu nejraději Bloody Mary nechcete to taky zkusit To víte když chce člověk udržovat úroveň a občas pozvat pár přátel na skleničku to se nedá chlastat rum a bejt přitom furt up to date 239 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Děda Mráz Sněží a jako tašky ze střech padají cihly a prázdné lahve ze stěn úplně naslouchají hysterickým cvičitelům spartakiády v průvanu tratí se oligofrenní cvičenec a vpředu na trenýrkách mu mokvá skvrna Mrzne a neleží někde ve sněhu krásná žena a já budu bernardýn a zachráním ji a ona se změní v masařku a bude na mě dělat bz bz bz a pak odlétne za drahou mucholapkou zepředu Mercedes zezadu Benz a mně ještě chvíli potečou sliny neboť jsem ještě pořád bernardýn tak se taky zachráním ale nějak levněji Stále mrzne na housle oborového ředitele usedá malá kachlíčková pečeně nadouvá se kachlíčky pomalu odpadávají a pečeně se začíná sama cpát a odkapávající smyčec tuku začíná hrát revoluční píseň o trojitých podbradcích husích játrech a něčem co kopne 240 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Přijede soudruh Děda Mráz na saních tažených tulením kožichem přiveze nám –25 a lahev pro zahřátí cinkat bude rolničkami u nosu dva statné rampouchy a já dostanu novou střelu země vzduch a budu říkat dědo ty si bezva a koupím mu v mrazáku sněhuláka nebo ledovec s automatickou lavinou Mrzne Děda Mráz je tu (6. 1. 1985, před večeří) A v lahůdkové črtě této spásonosné chvíle je ukryt rmut čisté šedi jde to napořád i s execírkou drahokamy návnada na loupežníky a do očí se jí dere teskné Miriam v kormutlivé loukotě však spleen se valí pivní sýr roztahuje svá chapadla nad mokřady a tyto trapně míří vstříc pustinám na nichž nové fabriky kvapně vyrůstají nočníky podzimu se bolně sklání a osamělý se pustě mihl stín 241 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty co bagr tajemný vůkol samý mech Já znám tu tvou křišťálovou studánku a inspicient jim do toho radí Nemyjte se bude vám zima jemnostpane když dovolíte odnesu soudruha do zámku na zádech aby hon mohl slavně započít sluky jsou prevíti ale táhnou jak zamlada Mladý lovčí od Kavčích hor dal povel a interview se započal po celém lyrickém chodníčku pobíhají ježci v plechovkách a provádějí sebekritiku a zuby se jim sbíhají na nový hlavolam bachraté kedlubny jim vzdávají čest Někdo vám pane do piva naplival V té chvíli tesklivé se těsto převrátí aby nakynulo pěkně i z druhé strany a potom šup do pece s Jeníkem žádný sraní jíst se přece musí tak žádný kosý pohledy Mařeno o příštím víkendu si na řadě ty mňam mňam ten Honza je dobrej kluk škoda že ho víc nezbylo a teď děti hezky na kutě zejtra musí Ježibaba do práce muří nemuří (6. 1. 1985, po večeři) 242 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Velká bečka od vína Na jižní Moravě se traduje starý příběh že v dávných dobách kdy ještě lišky chodily dávat lidem dobrou noc žil tam jeden muž ač abstinent ve velké bečce od vína Protože to bylo poblíž města Bzenec říkali mu Vínobzenec dějiny to překroutily na Diogenes jako všechno se převrátí a převonačí Jednou jsem jel autobusem ten se sice nepřevrátil ale převonačil Dojel jsem úplně někam jinam Byla tma a smrdělo to tam po lidech a já lidi vůbec nemám rád i když mám taky občanský průkaz a jednám s nima většinou laskavě ale nejradši bych to vyhubil jsou jako mšice Řekni mi jak dlouhý máš potravní řetězec a já ti řeknu jestli jsi turmalín nebo živec a pak se rozejdem na cimpr campr k tomu nám dopomáhej Ferda Mravenec 243 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Sobota Je sobota — z kuchyně voní pečeně bude oběd přesto moji depresi nerozpouští jsem ze všeho unaven a otráven nebaví mi už ani pít Odjedu nakoupit chrastí na starém kamenitém velbloudu že jsem na to nepřišel dřív (15. 1. 1985) 244 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Uzený Dlouhá jsou uzená masa na konci tenkých skel ale delší jsou večerní kosti Na lucerně visí osamělý vrápenec piští do kraje láká sovu Okamžité průduchy kubistických zátiší Zaplňují se odstíny doběla roztavených nudlí V kabátě ticho přilétá na zdivočelé lyži Několik psanců odmítá plynovou komoru v Nevadě Na východ od tohoto útesu se rozkládá skráň Přichází nepřítel s dunivou holínkou Odtavují se drátky mléčného obvodu Na prchlivém jaru přijíždí mastný bůvol Daleká záře upírá tajnosnubné rostlině řidičský kurs a zároveň vlétá oknem do kastrolu Patníky zpívají své pochcané písně Mísí se se sladkovodní flórou Feferonky se připravují na spartakiádu Budou letnice a větry od luštěnin Někdy se zdá že přijede atrakce a švihadlo Uvidíme řekl a skočil Květiny za výkladem se potí a drbají Přijedou skříně a kančí pel Na zimu je třeba hrábě (27. 1. 1985) 245 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Zubynehty Uprostřed vesmíru ze starých židlí motá se několik nastydlých revolucí Na vrcholu odstředivého čerpadla se drží zubynehty několik kousků sladkého dřeva Možná je slovo které máš ukryté v dlani a písek se zvolna prosívá stejně i poušť Máš na zádech nastříkané písmeno B jako blbec zřejmě Jméno Padevět je divné aniž vím proč Kdysi se vařilo z vody a na náměstí byl pranýř Rozpad osobnosti se dá popisovat i pikantně Bábovky a koláče když jsou domácí tak k čaji Vyteklo to ven a už se holt nic nedá vrátit Medkova Snídaně stále dýmá dobře ji tenkrát ohřál Stelivo je ve stodole a očistěte si boty Máme vás rádi vy nás jistě taky Kolik kilometrů zbývá do konce světa a kde seberu najednou lán řepky Možná že přijde sám když na něj hvízdnu Přijel však náklaďák a byl ho plný plot Vlahé lopaty se třesou úzkostí před jarním vánkem Říkávalo se tomu kdysi nějak úplně jinak Vypadá to že churaví 246 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Kde se to má vypnout Nejlépe je když a proč ne Vílám tě fůro zajeď do dvora Koupím ti pásek nádobí a housku kterou se budeš moci ovívat jak panna v rychlíku se ovívá přisprostlými pohledy staršího pána Jen dál jen klidně dál za zatáčkou je také mikroklima (4. 2. 1985) 247 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Polena Dávný starý kufr na půdě je egocentrický jak tři zubaté srpy zahnuté do podoby hangáru ve kterém se uchovával poslední Zeppelin naší epochy Pošleme-li nějaké žrádlo na jižní polokouli bude nám na oplátku zadarmo svítit Jižní kříž a pole budou rodit zavírací špendlíky a naftové vrty se vrátí do svých starých hnízdišť Budovy ve kterých se soudí mají ve sklepích houbu a červotoče na půdách kde skřípou staré provazy V nejsladším nálevu spočívá uhynulý brouk který kdysi dávno rybařil na jezeře Titicaca to jsem ještě nebyl na světě Návratka bez odjezdky a výdejka spojená gumou s předenkou si zašly na zmrzlinu do Mraženky kde potkaly párek siamských koťat která si mňoukala „Mitrajézu“ v As dur kde v refrénu se zpívá: „A na návsi majonézu / A na návsi Majonézu / Majonézu chceme stát“ je rybník ve kterém nebydlí už ani voda a na loukotě se přisál svlačec V roce ve kterém to začalo dýchali si dřevorubci mrazy do oken potom dostali nové pily a zbrusu nový polom (4. 2. 1985) 248 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Výroba Mezi úlomky měsíčního světla se vetřel zádrhel a dva jezevčíci z něho skládají mozaiku Na lískách se sluní gumovičníky a posílají střelné modlitbičky ke všem koránům a i jinam Vzal to ďas a voda vodnesla o kus dál Vždycky mi oslňovalo světlo do očí Vyjíždí maskovaný tekutý obzor vyjíždí vpřed Na pastvu mám malé husy a dlouhé podešve kde lýko se tyčí přímo do krajin Bude se zase apelovat na zimu aby přestala kdekdo shání rance prádla a španělský ptáčky Víte taky co je to výroba Nemusíte to říkat nahlas stačí jen zašeptat Stalo se to na rovině a přímo přede mnou se rukavice svalily na zem a ne a ne vstát Musel jsem nést ten těžký kufr až do planého poplachu kde prevít usnul pod plachtou na níž bylo napsáno jméno pohoří ale už dávno jsem zapomněl to jméno nevím ani čí bylo ani jistě nevím nic avšak když se zamyslím a chvíli popřemýšlím zdá se mi že tam to pohoří skutečně bylo a s tím jménem to taky není tak jisté i když sokol je vzácný pták možná že už se budí červotoč a louská a chruje se to 249 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty už úplně do haraburdí co je to práce jak vypadá když neseženete hrozinky a ke všemu jí hrozí spoušť můj ty smutku je to divný co budu házet do kamen až spálím žlučník mě nebolí ale nemám ani hmyz jenom bakterie vevnitř a pár virů udělalo zas pokrok v laboratoři stupnice se protahuje jako tažný tón kdo se v tom má vyznat já to určitě nebudu protože si půjdu lehnout a vykváknu se i na velká vítězství našich welterů na opičí dráze Už dávno jsem to měl udělat ale zrovna v tu chvíli se vařila voda a tak se vzepjal že mu praskl ale to je vedlejší to je jen taková legrace jako když si někdo ve slušné společnosti nedá pozor a špatně drží příbor za uši ho krákala až vil věnce pohřební Někdo má rád rychlíky ale já ne já mám rád klid a vlastně to je fuk už se tím nebudu zabývat nemá nikdo ani a vlastně proč vždyť to stejně je zase tam (9.–10. 2. 1985) 250 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Bulharská spojka Před devaterými žábrami a sedmero trilobity měly měchýře plněné živočišnými nároky svoji platnost Vrtule bulhaly cigarety BT v hotelu na náměstí se ubytoval rigol a kdoví jestli to nebylo zkaňhané Již tolik slov se vyplácalo do větru Kdo neměl padák byl odsouzen k potupné smrti U vrat byli očekáváni ruměncem kterého znali už z dřívějška Problém skladby a vliv paprik na teplotu žaludku Kdo ještě není členem má nejvyšší čas Za chvíli bude konec a kdo nezaplatil členské příspěvky nedostane se do ráje ani nebude mít státní funus bídně zahyne smrtí obyčejného člověka Co si o tom lidé pomyslí jak to bude vypadat Jaké kádrové materiály se budou probírat u posledního soudu Dokáží roboti opravdu nahradit lidi já si myslím že jo i ne já si myslím oboje Dialekticky jednoduchej jednotnej protiklad Jenom bych rád ještě věděl kolik tisíc bude potom v Českém království stát půllitr piva (15.–17. 2. 1985) 251 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Přichází střep Přichází střep snáší se kořen ohořelého listu do průvlaků z banánových vláken usedá prach a bič času prohání stáda ojíněných dýchavičných dragounů po zemi z nekrytých cukršpagátů Nashledanou už jsme obědvali Moralistu v televizi prozrazuje krokodýlí chrup Kdo by se s chutí nezasmál že ano pane soudruh Veliký traktor uhání splnit plán Zpoza rohu se vystrkuje atomová řiť Sbírejte děti ty bachraté ptáky za každého dostanete korunu Jó kde jsou ty časy kdy to eště stálo za hovno a republika měla varlata To už je dalších pět minut chůze navíc Obraťte prst vemte pochopa Raroh je pták dravec a já jsem Pepík Co je nahoře to je i dole a co je dole to je v prdeli To už říkal hostinský Palivec a to byl ňákej moudrej pán 252 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Osušte dámě slzu a neváhejte v některých domech prý budou zavádět novou elektriku ta stará je už špatná a v některých hlavách prý straší a v jiných naopak nic Svět je tak složitý že se to jednomu vymyká druhý má na to recept a další to vidí jinak Automat zavírá v osm a plný džbán smutku je na prodej na inzerát a další jel kolem přijíždí hnojnice zlaté prasátko odchází (17. 2. 1985) 253 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Chlívák V krabičce leželi srovnaní tři mutanti Ani na jednom nebylo nic znát ani zdraví ani porucha Kdo by si něco myslel tak to teda ne Uvidí se co se z toho vyvine nebo utvoří až se to třeba pustí na procházku Pan Chlívák a jetel na poli hadimrškou přijet a sežrat kanape Na to je užije ale takhle makat to už je horší co Kdo by se v tom ještě dloubal to je mu podobný ten nesmysl a vůbec tak mu to někdo řekněte kde se prosím vás dostane dneska knot Ne už je tu zas ta paní s kabelou Nemáme nebude zavíráme rušíme Co když to nevyjde co tak se to vyhodí Svět jako duševní stav co je to zase za blbost Kroupy padají na zem a ne na podloubí to už je tak jako tak celý zachcaný 254 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty V tom městě zůstaly ještě tak tři kameny na kameni zbytek vzal čert a rozebral vítr zbytek a voda uplavala Kdo uplave tak daleko tak ať Je tam stejně hráz z kamenů (23. 2. 1985) 255 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Malý Muk a Velký Muk Cesta jda necestou odbočoval vlevo a už z dálky se na něm rýsovaly ony dvě postavy z názvu Mám v zásobě úžasné názvy nevšedních kvalit Tak třeba Krobiánův sputníček Skrytá tajemství poživačů počítačů jakož i požíračů čísel Mononukleóza a svíčková Pod plachetkou gubernie (Cestopis místopis a chorobopis) Páté pohlaví v nadhlavníku (Psychologické pojednání dr. Flusáka) Debilita a její politický význam při budování vyspělé socialistické společnosti Jak se státi plžem (Praktická příručka typu „Udělej si sám“) Etc. V Louskavičkách kam nás vede cesta se prohýbá kopec ohnutý tyčí pod dvěma malými Muky Ten menší je ten Malý a větší ten Velký kde se vzal tu se ocitl jak zákon káže U kamen je výbojka jako vůl Spi děťátko dokud spíš 256 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Není čas kam se vine ta cesta na oba Muky se musí dát pozor stále se totiž hajzlíci schovávají za názvy Teď jeden vykoukl a bác Zamázl jsem ho tyčí Až vyleze ten druhý taky ho určitě zamáznu Nejdřív ale posvačím (23. 2. 1985) 257 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Prázdné prostory určené k prasknutí Na konci roku se rozpouští těžký hliněný déšť a opodál dříme velká závlačka I kdyby ložiska uměla počítat do deseti stejně by nevyplnila prázdné prostory Prázdné prostory určené k prasknutí a na náhody nevěří už ani šroubky Ještě tak možná obrubník věří je těžký líný a starý chramosta někdy se zdá že nevyletí ani kondenzátor a jindy pojistky zmateně dobíhají vlak V určitých okamžicích se světlo samo tlumí a na scénu vylézá elektrický drát Leskne se svěží mědí a pokyvuje koncem než se přilepí na nějaký stojan Velkokapacitní elektrárny chřadnou a churaví už je nedokáže rozveselit ani komínů kouř a celá ta margarínová smečka pláče nad výdělkem té malé podložky Už nikdy prý kelímek nebude kazit hru na kazisvěty a mour se rozplývá samým nadšením Ano v korytě zůstalo ještě trochu lepu (24. 2. 1985) 258 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Tak že úplně Zkusmo se brodí kalíškem žitné ta malá pijavička a tak jako v lesích zrají zimy budou se zase prodávat melouny budou se zase brousit kosy a všechny hrany budou nakonec medové jako divoké husy Některé atomy jsou tak neposedné že je zbytečné to víno svařovat protože lanovka vede rovnou až na kopec a liják zahání její vozíky do údolí Některé ryby mají samozřejmě smůlu ale takový už je ten vodní svět je to taková velká knihovna pokud se to má přesně popsat Pod kterým mostem stále ještě zbývá alespoň malý kousek okraje který by se neubránil lesklým drbům i když sliny jsou poněkud přilnavé Některé věci jsou tak že úplně (2. 3. 1985) 259 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Ne ty časy už se nevrátí Na obrovském triku se pase několik koz v lesích černých jak smuteční kouř se odehrává Snídaně v plynárně Tenkrát vzpomínáte si ještě se měřil tlak na atmosféry to už se nevrátí teď máme pascaly To si filozof určitě nepomyslel když myslel Myšlenky Tak ráno se probrat k úžasu Možná že se zrovna někde zase něco projektuje a pak se to třeba i postaví Ale ne v kameni se nedá tesat ovoce to jenom ve studiu se může krmit zelí Prý v Africe existuje takový had že když zasyčí je to horší než když kousne Ne ty časy už se nevrátí tenkrát si Amazonky přibrušovaly prs aby se jim nemotal do tetivy Dnes již nejsou ani Amazonky ani prsy které by stálo za to přibrušovat ne ty časy už se nevrátí když se začarovával čaj a hrnek uměl zpívat a vykuk byl úplně jasně placatý čeřen 260 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty v lesích černých jak smuteční kouř se umělé květiny snadno udržují čerstvé a vejce natvrdo najednou měknou a když se na ně vezme pendrek začnou z nich létat kvíčaly U vrtačky stál A tak jako se prohýbají mosty budeš se brzy prohýbat i ty ó ano na řekách i na tratích zpívající vlny jdou ej ty vlny jdou a zlátnou svěží úrodou Ne ty časy už se nevrátí soudružko učitelko už nás nebudete učit budovatelské písničky a krásná hesla do májového průvodu „Ameriku hrůza jímá, za námi jde Rudá Čína!“ „Adenauere nekal vodu a běž radši do důchodu.“ Nebyla jste hezká ach ty pupínky ale byla jste mladá a četla jste nám krásné příběhy o hrdinech kteří neustoupili a zahynuli hrdinnou smrtí u kulometu někde v bažinách Běloruska a my díky jejich oběti mohli chodit do nové školy kterou nám postavili političtí vězňové a z okna jsme se dívali jak nám dostavují Dům kultury 261 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty obehnáni ostnatými dráty a hlídáni z věží a Váš soudruh manžel bděl nad nimi se samopalem v ruce Bylo to v Příbrami ve školním roce 1958/59 Kdo měl to štěstí jako já jezdit na koloběžce na staveništi koncentráku a zpívat si přitom: „My letci máme ocelové ptáky.“ Ne ty časy už se nevrátí soudružko učitelko Nedávno jsem Vás viděl Zub času hlodá i na sfingách (3. 3. 1985) 262 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Résumé Na nekrytých holých stěnách spává čtyřdílné jablko Bez potěšení stoupá voda Ovoce se prodírá ke zralosti pozvolna Možná že jednou bude emigrovat i orloj Po smrti prý už zaručeně nic nebolí Možná že tato definitiva je taky jenom dočasná Ne nic jsem neřekl jenom naznačil že v tomto proměnlivém vesmíru se mi každá definitivnost zdá podezřelá Jsem unaven až moc na svůj věk Jestli to není tím že ve skrytu duše jsem možná ještě trochu romantik i když letošní příval depresí mne pořádně nahlodal Tuhle sbírku textů jsem napsal jaksi sobě natruc a částečně mi měla dokumentovat vlastní znechucení které je skutečné a zahrnuje i mou osobu i když to zatím jakž takž dokážu maskovat a snad dokonce jsem ještě zvědav co z toho všeho nakonec vyleze (10. 3. 1985) 263 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Postscriptum V těchto dnech v Dolních Chabrech povlávaly na oficiální státní návštěvě čerpadla kosmatých velbloudů a jejich duše divokých kachen byly chyceny jak kradou v místní samoobsluze olejovky kafe a tavený sýr Obvinili je z kleptomanie a už jim to nikdo neodpáře i když jejich strýc je odborovým činitelem mrožích odborů v Grónsku a je prý velice vlivný a má mohutné kly (4. 10. 1985) 264 VO L N Ý ZP ŮS O B / Zubynehty Prašné deště 1986–1987 V pařezech květů K tomuto textu mne inspirovaly obrazy Karola Barona (zejména cyklus „Zahradníkove dny“), které jsem viděl v jeho ateliéru v Žilině. V prasklině ucha svítí fialové ticho svými špunty V hlubokém krepu zahrady stříbrošedé hrdlo spí Po všech koutech zeleň a pařeniště Volavky kynou zobáky na pozdrav Je časně ráno a z houští u plotu vyplouvá majestátně osvětlená ryba Na chvíli se zastavuje u zlaté zahradní koule a pozorně ji očichává Mírný větřík čeří její dlouhé ploutve a ona pomalu odplouvá do otevřené kůlny a schovává se ve staré kropicí konvi Najednou vše přehluší padající rýč Pod kořeny statného stromu je uskladněna nová bramborová sadba Křehké lupínky protíná purpurový pohled bytosti která nemá jméno ani tvar není definitivní Ale je zde už napořád fantom z listí větví a květů Po levém listu mu leze housenka 269 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště a on ji napjatě pozoruje se vzrůstající nevraživostí bez možnosti jakkoliv zasáhnout funí zlostí Postel uprostřed zahrady se otužuje Plná jinovatky která ji štípe do nohou roste tráva slyšet je i list Spokojeně se houpe sucho na větvi břízy a ze sklepa pomalu vystupuje klam Písek je nachlazen a skřípe cestičkami neposedný jak plevel Tulipán který doběhne první tam k té hrušce dostane tlustého čmeláka a může si s ním dělat co chce Až v samých vrcholcích stromů staví si své hnízdo broskve Stará broskev sedí na peckách které se pomalu obalují dužinou Ke konci léta broskve vyvádějí mladé po patnácti korunách za kilo Ve stínu kopřiv a černého bezu hoví si rozšafný kompost 270 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště Nikam nespěchá vyrábí humus a zívá na vypasené masařky sedající na zabitého krtka jenž se po smrti rozhodl produkovat smrad a jetel se topí v rybízu Uzavřené báně kedluben mlčí pevně rozhodnuty udržet svá tajemství do poslední chvíle na rozdíl od rajských jablíček která všechno vyžvaní v salátu čemuž se pošklebují i papriky Ale pozor! V trávě na břehu jezírka s lekníny jako by se něco pohybovalo V laskavém šeru večera se plazí na lov potměšilá plíseň Pootevřená dlaň zobáku hlodá ve křoví kde usíná slaměný klobouk a pěšina která se ztrácí v jabloni je posypána skvrnami slunce zářícími jak přezrálé chrupky 271 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště Mohutný bodlák zemřel na mrtvici byv předtím podetnut kosou Najednou musí přemýšlet i starý jasan krpatá stráň je pro to nejpříhodnější I ta nejmenší myší díra se najednou stydí před nachovou bradou rozkvetlé lilie Řeřichy ach řeřichy kam ste sa podeli vy staré svině Vodkvetli ste si vodkvetli tak choďte do prdele Iba vreco priezračných bledulí môže vraviet čosi že také sa deje iba pod snehom ktorý ohúrí jich cibulky i kadeže; neohúrí jich pretože jich rodná sestra snežienka píchá s ľadovcom a odtial predsa nehrozí žiadne nebezpečenstvo Ve světě pylu pestíků a blizen V pařezech květů 272 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště V rámci truskavce a čekankových puků Kapustový chozraščot na nástěnce lopuchového listu Kdoule nadstavby plná včelích pysků jako skalničky a túje v urnách ořechů A v květech pařezů Zelenina není sprosté slovo a důsledně vytváří košťály Kde skleníky dávají dobrou noc tam usychá mohyla višně mezi roštím zdivočelých angreštů na římsách pivoněk obrůstá česnekem a hřbitovní vůní pláž konvalinek a rajčata V neklidném povyku sasanek má hlavní slovo úpolín Ovlivněn libidem vstavače Ale tak přece končí kaktusy! Bohužel je to pravda a ta je vždycky horký brambor na ušatých stráních podzimu 273 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště Pod bezmračným okrajem paseky pochodují řízky mrkve z bláta dneška do sraček zítřka mezi špalíry chřestu a řepy pod taktovkou zelí před tribunou plnou kopřiv k obědu smažené vepřové kroupy v uniformách z natě a cukršpagátů za radostného zpěvu pesticidů masožravě vpřed Je neděle a v rozkroku květáku se vztyčuje židle zahrady Na první pokus dokáže celé opěradlo i přes příkop dosáhnout až k pámelníkům na jejich bosenské švestky Ne ne jistě je v tom skryto něco hlubšího v kraji kořenů nepřežije dlouhodobě ani jediný kokršpaněl Vane tam silný protivítr a hluchavky, ty hluchavky… 274 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště Na podzim z bobulí vytéká pramenitá voda tak zrnitá že se nemusí znovu vysazovat a na jaře se zazelená sama od sebe mezi pampeliškami se prý těžko shánějí povidla ještě snad marmeláda nebo okurkový džus skřípe ve veřejích altánu Hé hé píde jalo, píde jalo milé detycky Budem tlhat kytycky budem vázat venecky Hé hé píde jalo milé detycky (19. 4. – 7. 6. 1986) 275 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště Torricelliho pokus Torricelliho pokus v baňce s Apeninami pod příkrovem z předpjatého betonu na zaschlé straně Slunce loupe podešvemi na úplně opačnou stranu mezi nechutnými zbytky skal na nároží roku 2000 až na úplně Severní pól až zase přiletí divoká husa do Fukakusy v šeru toho podzimního baru k úpatí skla a mlčenlivých pitek nad porcí fugu se šťourat párátkem v zubech katastrofy intelektu To dělám docela rád Na hubené noze plováku osvěžuje se kapka vody a plete páté přes deváté jak nějaký delegát na zasedání a úplně jedno na kterém plováku se zase uhnízdí popravčí četa Pámbu dal, pámbu vzal staronové to nařízení na cestě k Velkému Varadínu 276 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště vozka koně bičem popohání Sakra hyjé ať nezmeškáme jarmark bude tam prej velká atrakce výprodej slavné revoluce Ještě se neví úplně přesně jak to všechno skončí ale jedno je naprosto jisté už dnes hydroplány se nejlépe rozpouštějí v rajské omáčce Zvláštní puk na strništi zkouší novou hru ne nepodobnou ranní páře nad vodou Umluveno je i nařízení ještě pár ďobanců a korýtka osiří Venkov je venkov to máte marný čerstvý vzduch deputát a něco se přikradne Venkov je venkov a vajíčka od slepiček Něco se vždycky najde stačí i žížala Mláďata tloustnou podívejte jak jsou pěkná jakou mají lesklou srst a ta bříška Králík na smetaně to je pochoutka Kdo nekoupí ten prohloupí Takový ve městě neseženete a když tak hrozně draho paninko Ještě pár ďobanců a korýtka osiří kšá kšá puťa puťa kšá 277 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště Nahoře v kopcích kam odcházejí spát polena a suky když zestárnou úhledně složeny v metrech jako bábovky a tlusté domovnice vydávají přitom lesnaté prdy až tam nahoře kde končí čára lesa a začíná čára roští a čára turistiky jsou zbytky rezervací ve kterých přežívají poslední sněžní muži živící se zbytky lavin a omrzlinami horolezců Až tam docela nahoře kde už není dočista nic jenom popílek a studená válka a prázdné bomby od kyslíku Tak tam Když v kraji zavládne lokální smutek ať mi osolí cihlu mákem a pak budeme vidět kdo dřív se ucpe nebo protrhne koho prvního zalejou do betonu dle starého sicilského zvyku Ještě že jsou na světě bílkoviny 278 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště bez nich by všude vládla nesmírná nuda a všichni by přišli zkrátka a nemohli stavět své organismy ulity a zahradní domky Jo jo kdo by tě pak budoval civilizace jedna pitomá Nakonec snědli i harmoniku a zmocnila se jich taková truchlota že se to nedá ani výtvarně zpracovat a bylo teprve úterý takže pátek v nedohlednu stejně tak i jiná možnost záchrany neboť kapacity byly plně vytíženy jinde a nešlo to bohužel změnit protože by to mohlo mít nedozírné následky Na rozškrabané stezce trochu na divoko v plášti z ochočených tchořů na jejichž srsti se zachycuje v zoufalých dryjácích ranního snědku usedavě krká na červánky Roztouženě zvrací přímo do východu slunce pečivo tvarované jako morková kost v batohu na rachitických zádíčkách 279 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště se tetelí ochočený glóbus Na autobusové zastávce mezi obcí A a obcí B ano tam se přihodila celá ta pohnutá historie Dnes už nemá cenu to znovu rozviřovat a otevírat staré rány čas je nejlepší lékař a umí přesně předpovídat budoucnost ne vždycky to ovšem vyjde ale víra prý i hory na hřbetě přenese a ještě navíc uzdraví (červen — červenec 1986) 280 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště Prašné deště Kamenné nástavce proluky se uzavírají před náporem prašných dešťů které padají jako uzlové písmo odkudkoli na prstech jedné ruky Ty tam jsou doby kdy za sezonu zkonzumovala jedna hlava v průměru 10 deka čepice Dnes nestačí čtvrt kila, úroveň stoupá, až jímá závrať. Oceňujeme to Jak jinak než olizováním se vyjadřuje vděčnost V dutinách prachu se dnes už neusměje ani Řempo Nebudeme přece kydat hnůj na dávno utonulé strávníky kdo by vás čekal tak brzy ráno na poli kór v době kdy i Matka Strana si ráda zalajdačí a celá ta na ní přicuclá novodobá šlechta jak si to připadá ve vyšších přihrádkách Když zaprší s chutí si to vzájemně přiráží prsty do šuplat a pištění se nahrává na kazety pro odstrašující případ ke zdůraznění správné linie 281 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště Na place u řeky stojí benzinová pumpa na pocestné mává usedle pavlačemi zve na panáka a chuchvalec zasviněné pucvole Ano jedete správně a když potom na nejbližší křižovatce zahnete doprava a ujedete ještě asi tak 2 až 3 kilometry přijedete přímo do Prdele To poznáte na první pohled Nemůžete se splést Naběhlé paznechty veřejných služeb se slizce otírají o nohavice a uslintávají své hnusné blemty to se snad ani dál nemusí rozvádět z popelnic je cítit smrad chcíplých idejí a ta paní je placatá ze všech stran Na světě nebude klid dokud nerozkvetou atomové pivoňky a můj kůň nevyhraje Velkou Pardubickou a Stěpan Ščipačov bude psát básně Do té doby bude panovat nebezpečná situace strategického patu a rovnováhy strachu boje o zrno a doložky nejvyšších výhod 282 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště Do té doby nevznikne žádná travnatá budoucnost ve které by se lidstvo upelešilo jak mu velí dávná jeskynní touha Jestli budou odborníci nadále zlobit pošleme na ně hladové housenky a ty už si s nimi poradí moc inženýrů nezbude ledaže by cvičili bradla v Hořesedlích nebo začali být i jinak užiteční pod černobylskými obláčky by mohli kopat rašelinu V zakouřené hospodě v podvečer mezi plesnivými lopatkami vyřazených ventilátorů ukapává zvětralé pivo do sklenic a ze sklenic do družstevníků a z družstevníků do hajzlu a z hajzlu do moře a z moře do piva a z piva do družstevníků To je věčný koloběh piva v přírodě S myšlenkami je to ještě horší Tramtarárá župajdá bum plesk čvacht 283 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště Nepříjemnostem vždycky předcházejí sympatické ozvěny nejlépe skalního charakteru Máslo je živočišný tuk a lze ho na první pohled rozeznat od polovodičů na první pohled lze rozeznat víc věcí třeba klobouky od čepic a brouky od ryb a vůbec živou přírodu od neživé To sice není zcela přesné ale v běžném životě s tím vystačíme docela slušně Mouchy malé větší i největší s kovovými prdelkami i bez kovových prdelek bzučí a jako bzučí mouchy bzučí i dráty Dráty bzučí píseň o míru a elektřina roztáčí kola pětiletek a pětiletky bzučí píseň o míru Píseň o míru bzučí všichni jako mouchy 284 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště Hejna domácích kutilů odtáhla na jih protože v teple se dá kutit lépe a radostněji neteče teplá voda každý den probíhají neustálé opravy vodovodního řádu Je potřeba to občas přihnojovat jenom pampelišky rostou samy od sebe ač je k tomu nikdo nepobízí To je podezřelá okolnost bude třeba si na to důkladně posvítit kdoví co se za tím může skrývat K takovým jevům je třeba přistupovat nekompromisně Na vojtěšku soudruzi je taky nutno si posvítit Nedosahuje plánovaných výnosů svině Celá ta botanická verbež je prolezlá disidentama Ale my jim ukážeme zač je dialektiky loket Poserou se z toho i melouny Ty projevovaly vždycky buržoazní choutky Ani jeden z nich nebyl u voleb To by se za Stalina stát nemohlo Tenkrát byl pořádek jak řemen Kdo nešel s náma šel proti nám a kdo byl proti šel do hajzlu aspoň na deset let 285 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště Chovné brambory Pod kopyty mraků se choulí sodovkové uzávěry a jehněčí pečeně se tváří jako by se jí vůbec netýkaly pokyny pro obsluhu izolačních trubiček Dva tucty pérových podložek a viskózní písty na kraji pramene cítí už na dálku tyristor jak se chystá k regulaci Pružiny chycené hřebíkem vržou skřípou závity Blíží se aerosolový obláček a na něm až zdaleka přijíždí klystronový vozík Chtěl bych gravírovat tvoje tělo písmeny „Miluji Tě“ červenou barvou a souložili bychom v bedně plné mosazných špon přikryti prošívanou dekou smogu na skládce elektrárenského popílku dokud by naše těla neutvořila jednolitý šedivý panel a přitom bychom se snažili zbavit Evropu jaderných zbraní aby nám nemohli vyčítat sobectví maloměšťáctví či neuvědomělost 286 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště Češi jsou známí závistivci dost možná že Američanům závidějí i AIDS Na toto téma se dá uvést spousta příkladů jak z neblahých dějin tak z pohnutého dneška Například tady odtud pár kilometrů si jeden chlapík opatřil pětiletku Prodali mu ji za pakatel protože vypadala že brzo chcípne On ale se o ni dobře staral dával jí poctivý žrádlo a udržoval v čistotě No a na podzim když chystal zabijačku práskl ho vlastní soused a kdyby si neschoval potvrzení že ji nabyl poctivě kdoví jak by to s ním dopadlo V batohu nese nudlovou polévku některé větší nudle visí ven a odkapávají z nich mastná oka špičkové výrobky českého tukového průmyslu který neškodí všeobecné obezitě a jenom dílem zvláštní náhody 287 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště nevyrábí produkty černé metalurgie ale sádlo na počest státního svátku Kampučské lidové republiky a v rovině zaměřovače se objevují další výročí k nimž je třeba zacílit výrobu sádla Nové náročné cíle si žádají stále více sádla Pokud tovární výroba nebude stačit zavede se výkup od soukromníků každý bude moci dát své sádlo na fond republiky a zajistit si tak nehynoucí zásluhy a vřelý dík všech uvědomělých hubeňourů jejichž muskulatura jim nedovoluje domácí výrobu sádla Mohli by alespoň seškrabávat mastnotu ze starých hrnců a konzumovat zaschlou kolomaz Kdybych měl vlastní bagr byl by ze mne úplně jiný člověk Nic jiného mi již nechybí k dokonalé spokojenosti Obejdu se i bez národního důchodu ale bez bagru je to těžké dokonce i sádlo nepotřebuji nijak zvlášť křepce snáším i podnebí a obědy v závodní jídelně ale bez bagru můj život není plný 288 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště chybí mu správné vyvrcholení ještě že máme ve sklepě brambory s těmi se to již nějak překlepe Spím poměrně bezstarostně neboť vím že pohraniční stráže bdí a neunikne jim ani kousek sádla ani kus špeku nanejvýš pár much přeletí pohoří z vazelíny jehož horská zákoutí jsou tak měkká a vazká Studánky plné rybího tuku Špičaté štíty z loje s nalepenými figurkami horolezců Škvarkovými sutěmi prorůstá štětinovitá vegetace Města vydlabaná z tlačenky Horské pastviny plné pasoucích se jitrnic a jelit Rybník dršťkové polévky Kultura se prodává ve formě bůčku stačí zakrojit a vstrčit do huby co se vejde Na telefonické zavolání je k disposici i vesmír Řeka sádla teče a teče plná uzených ryb Plná lodí s nákladem vinných klobás Bez bagru je ale život těžší a těžší kdo má stále odhazovat ručně ty hory prejtu ještě že máme ve sklepě brambory 289 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště a sud kyselého zelí s tím se to již nějak překlepe stačí zakrojit a vstrčit do huby ty balvany špeku ty hory sádla a úspěch se snáší jako třepetalka s úsměvem profousa v liščím kožichu v jedné ruce státní ceny a v druhé vůni hořkých mandlí nad hlavou hejno moravských brabců dozlatova vypečených s bramborovým knedlíkem a se zelím stačí zakrojit a vstrčit do huby kus špeku ze zasloužilého umělce Ještě tučnější jsou ti národní mají jemnou křupavou pečínku jako bagouni protože bývají včas odděleni od ostatních a krmeni vybranou potravou podávají se s brusinkovým kompotem Jejich játra pokud nezvápenatí mívají delikátnější chuť než husí a jedovaté sliny které na sebe vzájemně prskají slouží k výrobě hadího séra Jejich díla mají ohromnou moc zapudit na dálku každého 290 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště kdo dosud nemá tu ošklivou nemoc Je to dodnes nevyléčitelná choroba bohužel a tak ti zdraví v panické hrůze prchají před jejich díly která tím mají i profylaktické účinky Jsou tedy užiteční na mnoho způsobů v tom se jim málokdo může rovnat Ti mladší se dají připravovat i jako drůbež nejlépe s ořechovou nádivkou Ze starých se dají dobývat kopce sádla Ti přemýšliví mívají v lebeční dutině vzácnou vorvaňovinu a bronzové čelo jim dodává patřičného lesku Jejich úsměv je milý jak dýmějový mor Ale kdybych měl bagr vyhrabal bych velikou díru a do ní naházel všechnu tu zasloužilou verbež Posypal bych to chlorovým vápnem aby se infekce nešířila pak bych jámu zasypal a pořádně udusal a šel spokojeně domů po dobře vykonané práci Teoreticky jsem užitečný jako vlaštovka nebo jiný hmyzožravý pták (leden — únor 1987) 291 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště Tiché želvoví Ohnivá čára za větrem postel a trám přibouchnutých dveří k smíchu a pryč jsou roztěkaná údolí na polích citů hřbitovní lampičky plněné hořčicí svítí jako čerstvé nudle špatný to mezník usedá na polštář když vrací se zpátky do dětství plástvemi záhonů prošlých let Je letní večer a mezi keři pámelníků u laťkového plotu snáší se tiché želvoví O něco později nepříliš okázalý soumrak porýpal protější zeď staré stodoly melancholickými škrábanci Jako by ještě něco začínalo ve vůni sena na nedaleké louce cesta zpátky šindelem střechy pohybem koně ve stáji štěrkem cesty zahradou zasutých vzpomínek 292 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště Drátěná oka nastražená vysoko nad lesem ve kterém nestraší lidé Jenom šelest větru ve větvích a mladé světlé jehličí Ve stodole ráj pabuza a oj a tiché tiché želvoví V utěrce uprostřed hlavy mírumilovně zpívá skřivánek první osel jara ulamuje kočičky a jehnědy na základě křupavého štěrku je nutno připustit že někdo přichází po cestě naší vzpomínkou ale prožíváme tak pěkný dětský večer že zůstaneme skryti ve stínu odmítneme setkání a on zmizí ve tmě a večer se nerušeně kutálí dál pulzující pouze rytmem vzpomínání na dobu kdy čas neměl nožičky Na hrázi malého rybníka noc pokračuje v šelestu starých jasanů 293 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště občasné šplouchnutí nevyruší z klidu cár mlhy ani drátěný plot a žulový balvan vrak starého traktoru a koleje cesty nás zavedou o něco dál stejně i klikatý let netopýra slizké pod kamenem ukazuje zase na jiné směry kterými je možno se ubírat ale jako vždy ať přelezeš plot nebo obejdeš dům vyjde ti vstříc staré známé které je pouhým pocitem pohyblivého klidu usínající vesnice a přírody mých šťastných prázdninových večerů dětských let kdy jako kočka jsem vyrážel obhlédnout svůj rajon v předtuše neznámých objevů a tajemství Tak sbohem…… a tiché želvoví (červen 1987) 294 VO L N Ý ZP ŮS O B / Prašné deště Děravé básně 1988 Protože je sporné, co čte pozorný čtenář: bílou plochu papíru či nekonečný sugestivní prostor černé barvy písmen. Mikuláš Medek Perfektní negližé vrchu kterýúdolí mačkali tuleni ospalým hlasem Tehdy mráz vysušil kdeco a řeky ospale táhly vstříc Trinitrotoluol má na zdraví vždy když tráva svléká kůži na protest a jiné nepřístojnosti V té nemocné zemi i jiná perfektní negližé absolvovala s vyznamenáním 299 VO L N Ý ZP ŮS O B / Děravé básně Jako po dešti Nejvíce si dávala záležet na způsobné okolí a larvy se rozlézaly jako po deštivstupní otvor na paprice jinak zaznívalo volání touhy Byly obestavěny krytými vozy a pan generál JZD uspořilo 100 tun vepřového šrotu A sláva… prskaná padoucnicí 300 VO L N Ý ZP ŮS O B / Děravé básně Pozoruhodná črta Voda a kapesník Trochu stylu smršťující se ozonová vrstva asi nepřečká ranní mrazíky a tak dávno vyvářeli prádlo dragounům pod Blaníkem Pozoruhodné črty se umazal Ano, ano 301 VO L N Ý ZP ŮS O B / Děravé básně Sousedská se válí trochu přitlačit neuškodí ani na koloběžku Vždyť pověstem se A proč? ne to není pravda která by se Jeden koňáček a pak jenom vítr a Nepředbíhejte paní, sakra! 302 no a tak jsem jí to vmetla do VO L N Ý ZP ŮS O B / Děravé básně Sázeli jehličnaté a další mlátili už v parku chudáci Ani ň. sápal se po ní jak černej pardál to byla že se pominul brigáda sázeli jehličnaté Kdybydožil nikdy by peří se čistí v bez invence a proud 303 VO L N Ý ZP ŮS O B / Děravé básně Klape to Klapali zobáky ostošest vždy když docházela příze utkávali se v nejbližším stavení opodál pozemku kde se sušila ocel máslo, sýr např. nejlepší kde bylo u rypáku 304 až se jí z toho mrdání dělaly bubliny VO L N Ý ZP ŮS O B / Děravé básně Činovník Svazarmu právě v tom kritickém okamžiku Přitom jízda je bezpečná, takže taková situace nemůže dopadnout jinak než špatně v korunách stromů je nutno dbát Naštěstí přivezli záložní šasí poloměr levotočivé zatáčky vyžadoval plné Slavná africká soutěž abychom zcelamezinárodní pole závody tahačů 305 VO L N Ý ZP ŮS O B / Děravé básně Permanentní nedůvěra podezřele aby nepodrazil vždyť se kupodivu doklady, ale o to přece Všimli jste sizatvářil, když by zpíval blbec podezřenínedá pokutu mu stejně nevěřím. 306 VO L N Ý ZP ŮS O B / Děravé básně Klasická povídka se klasická povídka někdy o polednách rojili Veliká řepa tahali na spadnutí u cesty bude foukat ze strnišť vrněl rým Před velkými dešti si ji ochočili jako stavbyvedoucí 307 skočila z mostu. Nic se jí VO L N Ý ZP ŮS O B / Děravé básně Po nápravy žili v bludu jako dva pytle cementu na konci cesty Po nápravy a to zdaleka ještě pořádně nabaštili Mokré fleky dovnitř a skoby vrhaly dlouhé stíny na počest soudruha i celá půlka soudruha máte vzadu zrcátko bez výrazného úspěchu 308 Počasí a výnosy VO L N Ý ZP ŮS O B / Děravé básně Neobyčejná pětiverší 1988 Samozřejmě Po návratu z cesty byl jat závratí, která ho zcela vykolejila. Vždy když usychal, vyrazil mu na předním skle nový pot. Tehdy a nikoli jindy se pokusili zasáhnout cíl na správném místě. Nikdo by to byl do nich neřekl. Samozřejmě lze na věc jít i jinak, nejlépe je si na to nejprve pořádně posvítit. Vždycky se má nejdříve dvakrát zamířit, potom jednou vystřelit a pro jistotu ještě zaříznout. Neznám lepší recept na mlácení prázdné slámy. Chváliti dne před večerem se nemusí vždycky vyplatit. Stane se, že se najednou rozkape kohoutek a tu máš čerte přímo Kropáčovu Vrutici. Kde potom honit bycha, když není honitba. Proto je zdaleka nejmoudřejší, chváliti dne až po večeři. 313 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší Filozofické exkurzy Filozofie je přímo věda. Lidé se odnepaměti snaží myslet a většinou jim to moc nejde. Ty, kterým to jde o něco lépe a píší o tom tlusté knihy, nazýváme filozofy. Když se však lidé snaží žít přesně podle takových knih, končívá to obyčejně katastrofálně. Některé filozofie mají tu přednost, že je již předem patrné, jak jsou scestné. Ty bývají celkem neškodné, i když se mohou dobře číst. Záludnější bývají takové, co chtějí napravovat věci za každou cenu. Nebývají většinou valné ceny a to je činí srozumitelnými. Když se takové myšlenky náležitě rozředěné a vypelichané ujmou v dostatečném počtu jedinců, bývá ouvej. Lidé začnou vyvádět a často rozbijí všechno kolem sebe napadrť. Dost často se přitom pozabíjejí navzájem, aniž vlastně pořádně vědí proč. Po vystřízlivění, které se vždy po kratší či delší době dostaví, lidé začnou počítat, co všechno rozflákali a pozabíjeli. Pokud to jde, opravují, co zbylo, a staví pomníky mrtvým, aby je v noci nechodili strašit, nebo se na ně nezlobili, či co já vím. 314 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší Vypadá to, že dnes vstupujeme do této sečítací fáze. Budou se stavět další pomníky, protože je ještě plno mrtvých, kteří je nemají. Když si však pomyslím, že někdo někde zase filozofuje a špekulíruje, jak to všechno zgruntu předělat a vylepšit, jde mi z toho přímo mráz po zádech. Už přímo vidím další tuny rojících se filozofů a napravovatelů. Lidstvo je sice jako druh přemnožené — ale, že se to upraví nejspíš až dalším bojem za lepší svět, to mi připadá skoro nevkusné. Takových věcí si kupodivu všímá málokdo. 315 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší Politika otevřenosti Stín padající do čela uhelných skladů se nevšímavě rozhlíží okolo palisády z borových polen. Lenivě houká sanitka na sváteční koš a obrubníky dojí mrkev. V zápecí duní pracovní iniciativa mezi kýblem na smetí, smetákem a hadrem na podlahu. V uzenářství bylo čisto jako v dobře vedeném bordelu. Politika otevřenosti má prý také četná úskalí, která mohou naši neochvějnost trochu přibrzdit, ale nikoli zastavit. Tak velký loďák snad existuje pouze ve fantazii suchozemských zvířat. Voda v rybníce je tak čistá, že se zdá být až špinavá, jak říkal soudruh okresní hygienik a zároveň epidemik. Jsou lidé, kteří dokáží zabloudit i na hajzlu, neboť jejich orientační systém je narušen, pravděpodobně z neznámých příčin. Teprve když zemřel, zjistili, že byl vlastně těžce nemocen a jiná alternativa nepřipadala vůbec v úvahu. To je vskutku možné a nemá cenu se kvůli tomu zbytečně třepotat v povětří. Zvláště ovšem sůl se musí při dietě používat s rozvahou. 316 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší Krmiti zakázáno Sympatická lavina se bavila s mladým Křovákem o přednostech kontinuálního lití oceli. Vrazil mu do tlamy dřevěný klín a lebku prostřelil nad okem ranou z revolveru. Nic nedbal na to, že okolo sebe nepříčetně mlátí ocasem. Stáhl z něho kůži, která je vysoce ceněna na světových trzích kůžičkářů. Za jednu takovou kůži lze koupit i několik akademicky vzdělaných bílých žen. Nelze ovšem doufat, že každý bojovník Křovího kmene rád konzumuje při sexu bělošky. Někteří dávají přednost domácím Křovandám a to, co utrží za kůži krokodýla, prochrupnou v kořalce. Je s nimi potom těžké pořízení, zcela ožralí se potulují savanou a plaší slony. Sloni jsou zvířata veliká jako stodoly. Vepředu mají přidělaný mohutný chobot, který jim slouží především jako přívod vzduchu, když loví v moři sumýše a jiné žraloky. Jinak si obyčejně hledí svého a kromě toho, že občas rozdupou nějakou domorodou vesnici, není na nich nic zvláštního, 317 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší co by stálo za delší povídání. V dobách, kdy je v moři málo vody a sloni nemají dostatek potravy, je nutno je přikrmovat. Musí být přitom dodržovány určité zásady správné sloní výživy. Hřebíky, připínáčky a sklo nejsou rozhodně nejvhodnější. 318 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší Ta naše česká písnička Vždycky když se zešeří, vylézají ze svých doupat trávokusá zvířata. V koncích jsou překližky a lepenky. Na stromě spí a povídá si. Konverzuje se zelňačkou o novém čísle uměleckého pravidelníku. Je to všechno tam, v prdeli těchto dní. Bavili se o podjezdu na samém kraji chodníku. Přinášeli svoje klece, koupali je v dřevníku. Vyrazili na náměstí, všichni trochu ožralí. Zazpívali pár písniček, pak se všichni posrali. Ta naše česká písnička… ta je tak krásná a hezká. V potoce teče vodička, na louce kvete kytička, spraví to kyselá rybička, tak hezká, přehezká… Měl té noci divný sen, že byl svou milou nakrájen. Nakrájen byl, jak pravil den, snad to byl jenom zvláštní sen. Že jsem byl s tebou zasnouben. Měli jsme svatbu v Auroře, viděli jsme odtud moře. Pan Lenin ruce nám svázal, pan farář líp by nedokázal. Měli jsme svatbu v kostele, stříleli jsme tam rachejtle. Jedna vysoko letěla 319 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší a silně přitom hučela. Hučela vona tak prudce, že padla do Zimy paláce. A tam se pěkně rozprskla a hned byl voheň na střeše. Červenej kohout zazpíval a soudruh Lenin zaštěkal: Mcára mcárára, mcára mcárára. 320 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší Měsíční zub Ryba plující v dešti neuzavírá pevně svůj stonek. Ani vysokopecní ticho nemluví o ničem. Po Eskymácích zůstal jenom obrat a zbytky ledovců. Na tyči se suší mobilní skalpy a trochu kokosového mléka. V úžlabinách se pod kameny kují odvážné plány. Po starých cestách chvátají lány s úrodou. Bude prý i letos solidní jako obvykle. Vlak před nechráněným přejezdem musí povinně zahoukat. Patří to k logice moderní doby, je to její nedílná součást. Bude pršet, v ústavu vřeští blázni. Na veletrhu byla i letos veliká poptávka. Prodaly se i zmetky a šlupky z buřtů. Už jenom z toho je vidět, že se máme čím dál tím líp. Ne, nechci to zlehčovat, vidíte sami, jak nám to jde čím dál tím lépe a lépe. Neustálý oslňující krach. Rozpoutané živly někdy mohou i škodit. Kroupy nám na zahradě ozobaly, co se dalo. Vichřice lámala stromy jako děti kytky. Škoda, ještě chybělo zemětřesení. Je to škoda, ale jsme malá země, nemůžeme mít všechno. To si musíme uvědomit a podle toho i jednat. (Aleně Nádvorníkové) 321 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší Můj slamák v hejnu štěbetavých papoušků Ihned po narození jsem se ocitl v hejnu štěbetavých papoušků. Vypadali jako lidé, ale já jsem vždycky věděl a vím dodnes, že jsou to papoušci. Poznám přesně, kdo je papoušek. Mele nesmysly, které slyšel čert ví kde, a neví o tom. To je jasně papoušek. Abych se v tom hejnu neztratil, nosil jsem na hlavě slamák. Podle něj jsem se s určitostí vždycky poznal. Taky do mě furt hučeli, až se lesy prohýbaly v kramflecích, že to tak zařídil Bůh. Jiné hejno, v podstatě jim velice podobné, tvrdilo, že za všechno může vědecký názor. Nechal jsem je všechny plavat, vždyť jsou to papoušci. Nejvíc mi vadilo, že mi zakazovali všechno, co mě bavilo. Nesměl jsem se cachtat v potoce, čuchat ke kanálům, kamarádit se s hrochama a spoustu jiných věcí. I ty hroši jim vadili. Kdybych je byl včas neprohlédl, co by dnes asi ze mne bylo. Inženýr, umělec nebo něco ještě příšernějšího, co si ani nedokážu představit. Papoušek mezi papoušky. Naštěstí mi vždycky zachránil slaměný klobouk a maska blázna. Už jsem ale prozradil až dost. 322 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší Posléze Posléze se udělalo hezky. Nejprve vypadly z vany staré šupiny a měchýře. K odplatě chyběl pouze krůček. Náměstí se opalovalo v hustém dešti. Největším šlágrem toho léta byly motorové šibenice stojící nedaleko odtud. Posléze se udělalo ošklivo. Nejprve nevypadly z vany dvě vesnice a kopec. K odplatě je dobré používat lipového dřeva. Náměstí utrpělo nočním pomočováním na svém vzhledu. Největším šlágrem toho léta byly plavky bez plavek a umělé bradavice. Posléze se udělalo bác. Nejprve se usedlo do vany na šupiny a vesnice. Při odplatě je dobré zatnout tipec. Náměstí se odbagrovalo, uvolněný prostor se zastavěl kiosky a pomočování přestalo. Největším šlágrem toho léta byly pouliční zápasy bab s kuchyňskými noži. Posléze se udělalo mnoho. Nejprve se z vany udělala fontána vyplněná zubními protézami. K odplatě je možno použíti inkoustu. Náměstí, pokud se uchová, lze provozovat i jako pamětihodnost. Největším šlágrem toho léta byly falešné vousy historie. 323 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší Když nastaly deště Když nastaly deště, umění začalo nečekaně vydávat své plody. Přes meze je třeba skákat co nejlepším stylem. Nejlépe se osvědčil styl nazvaný zcela příznačně hop — flop. Při tankování benzinu je dobré dodržovat bezpečnostní předpisy. Mrkev se má krouhat na nerez struhadle. Tak se zachovají její užitečné látky. Včera někdo říkal, že v Tichém oceánu je nejvíce vody na celé zeměkouli. Možná to bude i pravda, ale je to stejně zvláštní. Tolik vody v jednom oceánu. Včely se rojí zajímavým způsobem, který připomíná jejich divoké příbuzné a také plnovous. Soustavným mentálním degenerováním vznikne nejspíš nová rasa lidí. Už se na ně těším. Přijedou, zastaví, vystoupí a řeknou: „Dobrý den, tak už jsme tady.“ Před půlnocí se nemají jíst tučná jídla. Výjimku lze povolit pouze v krajním případě. Vzniklé louže se opírají o kapalnou jistotu vody. Bez této jistoty by existence louží, na rozměrech nezáleží, byla daleko problematičtější, než je. 324 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší Před ukončením celého cyklu je prospěšné se ohánět i citáty z klasiků. Při nálezu je nutno zachovat věci pokud možno neporušené a předat je odborníkům. Pauza je imaginární prázdno mezi kamením a nedělí. Stále se neděje nic nového. 325 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší Mutace V rodinách, které se tradičně věnují pěstování cukrové řepy, patří k dobrému tónu onemocnění cukrovkou. V těchto rodinách se častěji než v jiných rodí rodilí cukrovaři. Cukrovařem se musí člověk narodit. To se nedá naučit. V rodinách, které se tradičně věnují pěstování skotu, patří k dobrému tónu onemocnění slintavkou a kulhavkou. V těchto rodinách se častěji než v jiných rodí pasáci a chlíváci. Pasákem nebo chlívákem se musí člověk narodit. To se nedá naučit. V rodinách, které se tradičně věnují pěstování umění, patří k dobrému tónu onemocnění duševní. V těchto rodinách se také častěji než v jiných rodí další umělci a podobně. Umělcem a podobně se musí člověk narodit. To se nedá naučit. 326 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší Říká se tomu všelijak Prostory k myšlení vycpané slámou čouhající z polobotek. V chladiči je díra jako vrata, která dříve také byla otvorem. Nevyplněný otvor zeje prázdnotou a prázdnota se obaluje hmotou, aby mohla být definována a poznána právě jakožto prázdnota. Pásla ocel na souvrati a bila ji železným kuželem z matného vosku. Úpravou se věci upravují. Někdy jsou úpravy nevhodné. V kleci zpola napuštěné vodou bývá živo jako v akváriu. Moci tak roztočit ty zasviněné špulky. Ano, i to je láska. Říká se tomu všelijak. Je to jídlo, kopec, řeka i pes. To všechno jsou jen pouhé pojmy. Přislíbené dotace se neobjasnily. Mohlo to být ještě horší. Krásné a vzrušující jsou i vyschlé tůně. Vyschlé tůně nejvíce připomínají prázdné sklenice. Moudrost bývá prospěšná i pro zdraví. Je to lopatka na smetí s voňavým držadlem. Základním dodavatelem mléka jsou krávy. Původně ani nebylo určeno lidem. Stejně tak i tento svět, ale když jsme se tu již vylíhli, tak co s tím. 327 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší Kdykoli se vzbudím, usnu Kdykoli se vzbudím, vím, že jsem spal. Neuvěřitelné, a přece tak prosté. Kdykoli usnu, nevím, že spím. Neuvěřitelné, a přece tak prosté. Kdykoli zhasne světlo, rozsvítí se tma. Neuvěřitelné, a přece tak prosté. To všechno jsou normální fakta. Místo chorobopisu byl vystaven klínopis. Ano, svět je dnes velmi zmatený. Místo sem, dojeli tam, a to jeli přímo odtamtud. Ano, svět je dnes velmi složitý. Místo krásné pečené husy odporná syrová labuť. Ano, svět je dnes plný překvapení. To všechno jsou normální fakta. Kdykoli usnu, nevím, co s časem. Prosté, ale velmi složité. Místo tam, lépe odtud a naopak. Svět je dnes velice ano. Kdykoli se vzbudím, nevím, co dřív. Neuvěřitelné, a přece tak nepříjemné. Kdykoli zhasne noc, rozsvítí se den. Ano, samá překvapení. To všechno jsou normální fakta. Místo čerstvého chleba jenom starý broťák. Neuvěřitelné, ale přitom tak prosté. Kdykoli na to myslím, vím, že to není normální. Nepříjemné, ale ne tak složité. Kdykoli se místo stromů dají zavřít okna. Svět je dnes velmi divný. Kdykoli se vzbudím, usnu. To všechno je stará vesta. 328 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší Neubližujte knedlíkům Příčně pruhované řeky se schovávají uprostřed skleněných prdů. Je v tom určité pravidlo. Nezáleží na síle přitažlivosti částic jádra, ale na velikosti kladiva, jímž jádro rozbíjíme. Lidé bděte a neubližujte knedlíkům. Ubližujte klidně vdolkům a buchtám, ale knedlíky nechte na pokoji, vždyť jsou tak užitečné. Nechte je klidně spát. Na míle daleko, na kilometry blízko. Loď plavala rychlostí 12 uzlů a 5 kliček. Na Východě svítá, na Západě se smráká, ale v prdeli je vždycky tma. Ve světle ojínělého měsíce nacvičovali své prostocviky. Jeden prostocvik najednou vykvik a byl ten tam. Nepůjdu tam, protože to nemá žádný význam. Chléb se připravuje z rozemletých zbytků rostlin, a když se dobře upeče, je to prý velký výdobytek. Bez práce nejsou koláče, pouze dělnický prezident. Tak nám, paní Müllerová, nejdřív zabili Ferdinanda a pak nám komunisti uváleli republiku. A teď nám ještě plešatějí lesy. Místo pohraničních hvozdů máme pohraniční pleše. 329 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší Nemoci Kdo se bojí chodit s rýmou do lesa, dostane zaručeně i kašel. Dokonce možná i dva kašle. Kašel vrchní a kašel spodní. Tento bývá nezřídka doprovázen pícháním v poprsnici. To je blána, která celý ten kašel drží pohromadě, aby se nerozsypal. I jiné nemoci mohou být člověku škodlivé. Taková nemoc, ta když si usmyslí, může být i životu nebezpečná. Ve chvíli, kdy se člověk nejméně naděje, nemoc mu skočí do týla a zakousne se tam. Těžko se potom takové nemoci zbavit. Stojí to velké úsilí. Během svého života prodělá člověk různé nemoci. Některé přežije a některé ne. To záleží na tom, zda má štěstí nebo smůlu. Má-li smůlu, to pak bývá každá rada dobrá. Ba ano, ale i když má štěstí, tak taky zemře. To je totiž přírodní zákon. Přírodní zákony se nedají snadno obejít. Pokud to vůbec lze, lze to těžce a výsledek bývá nejistý. Třeba Pythagorovu poučku nelze obejít. Může se pouze neznat anebo ignorovat. I to však mívá nepříjemné následky. Ne, ne, není to jednoduché. 330 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší Pravděpodobnost Podle zákona pravděpodobnosti se některé jevy opakují častěji než jiné. Je to zajímavý zákon. Některé jevy se teoreticky mohou opakovat, ale prakticky se nemusí ani vyskytovat. To již s sebou věda nese, taková drobná rizika. Možná se někdo otáže, k čemu je taková pravděpodobnost dobrá. Je dobrá k mnoha věcem, např. předpokládá, že tazatel je pravděpodobně vůl. Volové totiž patří právě k těm jevům, jejichž četnost výskytu je značná. Dá se dokonce říci, že tento svět je ideální místo pravděpodobného výskytu volů ve vesmíru. Vesmír je věc veliká a stará. Je prý stejně jako jiné vesmíry jistou formou fyzikální fluktuace vakua. Existuje na to více různých teorií. Tyto teorie jsou vypracovávány s největší péčí a prý dosti přesně zobrazují současný stav lidského poznání. Lidské poznání je věc velice ošemetná. Zároveň je velká pravděpodobnost, že naše poznatky týkající se vesmíru a vůbec budou stále bohatší a nejbohatší budou ve chvíli zániku lidstva. Anebo taky ne. Tady je pravděpodobnost úplně stejná. 331 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší Ňák se nám to hatí V dutinách uprostřed hlavy se líhne rozum. Přesnějších informací je o něm známo velice málo. Zhruba se ví, jak by asi měl fungovat, a to je vše. Také ho dosud nikdo na vlastní oči neviděl, a tak všechny ty řečičky o něm bývají jenom domněnky. Vzhledem k převaze nerozumu v lidském konání je zapotřebí věc posuzovat velmi opatrně a vyvarovat se opovážlivostí, které vedou ke špatným koncům. Zároveň je dobře známo, že lidé, u kterých se rozum projevuje nejvíce, jsou v obrovské menšině. Také často končívají špatně, když do všeobecného blbnutí pozvednou výstražně svůj hlas. Málokomu to připadá divné. Je to tak, jak říkával Günter Eich: „Našim bližním se ňák hatí svět.“*) Hatí se však stále více a čítám, že se asi časem dohatí. *) G. Eich byl předním německým básníkem. Žil v létech 1907–1972. Mozek i rozum měl docela v pořádku (pozn. aut.). 332 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší Vzhledem k intenzivnímu budování hacení předpokládám, že se tak stane již v historické budoucnosti. Alespoň pro lidi. Výdobytky hacení lze vidět už téměř na každém kroku. Příroda se chystá fláknout lidi pořádně po papule. A to může přijít raz dva. Možná je to tím, že lidé mají tak veliké mozky. Neumí je pořádně využívat, než většinou na samé voloviny. Tady někde se nejspíš stala základní chyba, ale nebojte se. Matka příroda se o nás dobře postará. Prostě jsme se jí moc nepovedli a experiment se zruší. 333 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší Vskutku neobyčejný příběh V kraji, kde věčně prší větry a podávky a taky černý bez, se usadila rodina draků. Vypadali pěkně a živili se hlavně lidmi. Požírali je i syrové, takový měli apetit. Dokonce se jim neeklovali ani lidé s ošklivou vyrážkou. Hlad je totiž nejlepší kuchař a draci se vyznačují právě takovým hladem. Tak tedy žili si náramně dobře a zakrátko se vypásli tak, že měli břicha jako prosperující hangáry. I jejich děti se měly čile k světu. Nejraději se cpaly školní mládeží. „To je dobrota,“ říkaly, když zpucly celé gymnázium. Nakonec lidem začala dračí aktivita cuchat nervy. Celá populace trpěla tím dračím požerem. Dávali hlavy dohromady, ale vymysleli houby. Armádu, kterou na ně poslali, jim několik starých draků rozmlátilo napadrť i s celou technikou. „Je to pohroma,“ říkali lidé. „A bude ještě hůře,“ varovně kývali moudří starci ukazováky. A měli pravdu. Draci je zanedlouho sežrali všechny. Vybílili i inkubátory v porodnicích a márnice. Když byl celý kraj vylidněn, dračí rodina se odstěhovala jinam. 334 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší Jistota je jistota Jistota je jistota. Taková ideologie, jedno jaká, je také jistota. Lidé například věří, že po smrti budou dělat to, čemu věřili zaživa. Je to sice evidentní blbost, ale pro ty, kteří tomu věří, je to velká kolektivní jistota. Ti, kteří tomu nevěří, mají zase jistotu v tom, že nevěří. Nevěřit je pro ně velká kolektivní jistota. Všichni sází na nějakou jistotu patrně proto, že život je záležitost všeobecně značně nejistá. Někteří lidé si svoji jistotu berou s sebou i na WC. Jistota je zkrátka jistota a drtivá většina lidí bez nějaké nedokáže žít. Někteří lidé mají tak velikou jistotu, že si kvůli ní dokážou s chutí rozbíjet vzájemně huby. Nejsou schopni připustit jinou alternativu jistoty než svoji vlastní. Podobně si počínají i národy. Taková přirozená a nikým nezpochybnitelná práva vyvoleného národa, láska k vlasti nebo jediná pravá víra či nejpokrokovější státní zřízení bývají nejčastěji frekventovány. Kompenzace kolektivního pocitu méněcennosti jim dává křídla, a ať jsou jejich vnější projevy jakkoli blbé, vždy se najde dost pitomců ochotných pro ně chcípnout. Je to jejich velká kolektivní jistota. 335 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší Helou hejsa hurá V lese nevyrostou z růží knoty. Vybrala si dovolenou a odjela na šneky. V představách se jí míhaly divné věci. Kontroverzní příštipkaření uprostřed chroptícího balvanu. Trochu čaje ze šalvěje a jeli, jeli vesele. Nad čarou ponoru zel otvor zvící Brna. V restauraci „U zeleného ptáka“ podávali jako specialitu polévku z použitých kondomů. V restauraci „U Pešků“ mívali lahůdku: paštiku z upotřebených vložek. A to všechno „vodnes ajc“. Ty dnešní náhražky, to není nic pro fajnšmekry. T. S. Eliot prý nebyl idiot. Mezi dvěma sousty doušek, potom pár facek a zase je veselo. Na barikádách probíhaly úporné boje, skoro jako ve filmu. Jedna paní tam rozplácla tank holou nákupní kabelou. Co zbylo, dorazila rohlíkem. Takové to byly doby. Blbost měla zelenou a neobyčejně prosperovala. Celé to drží pohromadě už jenom pár rezavých kramlí a kus cukršpagátu. Co všechno se potom odtud vysype, radši nemyslet a přidat do kroku. Helou, hejsa, hurá! Helou… (Vladimíru Mišíkovi) 336 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší České vakcíny Ty české půllitry, ty staré vakcíny, když dojdou skleničky, zbývají písničky. Ty staré písničky zpívejte lidičky ze Slezska, z Moravy, z Čech. Těm všem už dochází dech. Ty české koblihy, ty staré vakcíny, zpívejte pochody, pěstujte kastróly. Ty staré podchody zpívejte pod vchody. Zpívejte pod mosty a taky tunely ze Slezska, z Moravy, z Čech. Já mám koně, koně vraný, to jsou koně mý. Já jsem blbec jako tele, ať to každej ví. Když požeru obroku, tak je mi hned do skoku. Já mám koně malovaný, to jsou koně mý. Dobrý prase všechno spase, to dnes každej ví. Když ten den končil den, zdál se mi, milko, divný sen. Až od Kladna se táhl drát, kvalitní, žhavý nastokrát. Nebylo třeba naříkat. 337 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší Nabídka za snížené ceny Kvalitní řešeta zcela rozpadlá Stopy po stopových prvcích Lahvička obsahující zaručeně zdravý vzduch Prostoduché úvahy Lakonická sdělení Nejlepší pomocník k telení je naše nové telidlo Skřípavé zvuky pro noční strašení Náš děsivec vyděsí i největšího nebojsu Zaručeně ovesné vločky Originální kosmický prach Magická zrcadla všech velikostí Hák na kterém viselo domácí uzené Fetiš vydlabaný přímo ze srdce černého světadílu Picassův umělý chrup Einsteinovu čepici Latinskou Ameriku v makulatuře Opravdický příběh člověka Návnady všeho druhu (diskrétně baleno) Bláznovy normální zápisky A všechny sesbírané sebrané spisy 338 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší V zahradě kvetoucích barelů Na prahu vyschlého potoka, v zahradě kvetoucích barelů. Špinavá mlha a starý baloňák hnaný větrem. Stejné nesmysly produkované v nesčetných variantách. Neustávající přičinlivé snažení beznaděje. Mrazivá rána bez zbytečných iluzí. Přistoupíme-li na nějakou iluzi nabízející se v našem současném světě, můžeme možná načas uniknout všudypřítomnému pocitu marnosti. V čase, kdy vše se sesouvá, není tak jednoduché nevidět konce. Vystrkují za každým druhým rohem své roztlemené ksichty. Přiznávám, že člověk může žít bez iluzí jen těžce, ale je to jediný možný způsob, jak se vyhnout všeobecnému marasmu. Nevidím snadná východiska a dnešní módní hledání boha na různý způsob je jenom další vyhýbání se osobní zodpovědnosti. Další iluzí a notně zasmrádlou už pár set let. Přiznáním prohry a potřebou chomoutu, nikoli svobody. Neveselé, leč groteskní. Hypertrofované blbosti tohoto světa lze snad vzdorovat už jen v masce blázna. Ne šaška, to úspěšně provozují skoro všichni. 339 VO L N Ý ZP ŮS O B / Neobyčejná pětiverší František Dryje Každý se pobíhat může (Na okraj hry na honěnou se sebou samým) Neboj se Smolíčku my se jen maličko přivožerem a hned zase půjdem Josef Janda Jeden charakteristický rys surrealistického rodokmenu a vlastního východiska básní Josefa Jandy z normalizačních let sedmdesátých a osmdesátých můžeme v čitelné zkratce ilustrovat na jedné z raných sbírek Prášková metalurgie (1980–1981), jejíž texty jsou pojednány a adjustovány ironicky jako jakési imaginární technické normy (ČSN = čsl. st. norma). To by snad mohlo na nezasvěceného čtenáře působit jako komunálně parodická hříčka s dobovými klišé, leč už na první pohled a rozbor je zřejmé, že záběr je hlubší, vrstevnatější, básnicky mnoho/významovější. Onen zcizující motiv a tvárný postup reprezentuje mezi jinými – jak se dále pokusíme doložit – výrazný příznak i bytostný znak surrealisticky relevantního konceptu, který bychom, pokud bychom pocítili potřebu kategorizovat, mohli označit třeba jako referenční, kritický nebo dejme tomu civilistně-existenciální. Aby však byla taková kvalifikace srozumitelná, dopřejme si krátký exkurz a připomeňme historický a věcný kontext vymezující fenomén Jandova psaní. Zhruba od počátku 50. let se v tvorbě autorů sdružených v neformálním okruhu kolem Vratislava Effenbergera objevuje kvalitativní sémanticko-výrazový a koncepční zlom, jímž 343 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může se poválečný surrealismus v Československu významně odliší od dominance emfatického vzývání každodenního zázračna a metaforických či metamorfických setkání a prolínání vnitřního a vnějšího světa, jak je známe z předválečného surrealismu bretonovského i nezvalovského. Nové, rozšiřující pojetí imaginativního, ba magického výkladu skutečnosti někdejší „zázračno“ explicitně nepopírá, ale navíc nově a plně reflektuje, zpracovává a asimiluje aspekty a obsahy všudypřítomné existenciálně rozvrstvené absurdity, již vyplavila na povrch dobové senzitivity až dosud nepředstavitelná, nad-ubuovská hrůza války a navazující nivelizační poválečná kocovina z havárie a zmarnění všech humanistických hodnot a idealizací (vlast, rodina, právo, náboženství atd.). V našich poměrech byl tento hodnotový masakr sociální a kulturní identity – který v dominantních trendech umělecké produkce vyústil jednak v povýtce spekulativní, sebevzhlíživý existencialismus, anebo v opačném gardu v moralistně bez/útěšný neorealismus – překryt a rozvrácen mocenskou propagandou importovanou ze země Stalinovy, jež se utápěla v glorifikující kamufláži byť jen náznaků jakéhokoli sebereflektujícího a kritického myšlení ve všech sociálně kontaktních, intelektuálních či uměleckých oborech lidské činnosti. Zde jistě plasticky vynikají ambice Mikuláše Medka, Vratislava Effenbergera a dalších autorů 50. a 60. let paralelně, leč v jádře souvztažně s rozvojem subjektivních, afektivně-emocionálních, psycho-poetických průzkumů každodenní intimní existence, identifikovat, vyzdvihnout a rozkrýt obludný, iracionálně konkrétní a konkrétně iracionální charakter soudobé sociální a psychosociální skutečnosti: Medek ji označuje jako stav a výraz „absolutní debility“, čímž jí ovšem hyperbolicky přiznává status fascinace zázračnem poněkud nově vyvinutého druhu. Effenberger mluví o „útěku do skutečnosti“ či o „syrové realitě“. Postupně vytváří koncept „kritických funkcí konkrétní iracionality“ a krom jiného formuluje a praktikuje model tzv. parapoesie. V ní sleduje tu výrazovou, tvůrčí polohu, jež může být „v básni psané volným veršem (!), ve scénických nebo filmových dramatizacích… ztotožňována s kritickou funkcí v tom smyslu, že s maximálním úsilím o deskriptivní přesnost transplantuje konkrétní trasy reálné absurdity současného života do umělé skladby básně nebo dramatického výrazu“, přičemž „je třeba zdůraznit, že nejautentičtějším stavem parapoesie jsou především reálné situace samy a že jejich přepis nebo záznam může mít jen povahu analogonu“.1 Atd. 1 Vratislav Effenberger, „Objevování parapoesie“, in: Realita a poesie, MF, Praha 1969, str. 337. 344 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může Mohli bychom citovat stovky dalších odstavců z teoretického díla Vratislava Effenbergera, který tuto ideovou, ba „ideologickou“ osu kriticky imaginativních tvůrčích realizací příznačných pro novou, na pohled jaksi zcivilněnou, leč prohlubujícící fázi surrealistických výzkumů pojmenoval, sledoval a zásadně koncepčně interpretoval. Dejme však slovo jinému autorovi, který zejména ve druhé polovině 60. let výchozí Effenbergerovy teze dílčím způsobem rozpracoval a – dalo by se říci – explikativně a demonstrativně aplikoval: „Nadšené výpravy k nevědomým pokladům lidské psychiky, denně znovu zbavované naděje najít v okolním světě ten realizační prostor, jímž se měla stát vysněná porevoluční budoucnost, pozbyly v poválečné tvorbě někdejší dominantní úlohu, aby se funkčně podřídily polemické dominantě básně a staly se ozřejmujícím korektivem chaotické reality. Je to především tato realita ve svých nejméně exklusivních, co možná nedeformovaných polohách a formách, která v dnešní tvorbě nachází svá vzdálená, temná zrcadlení v nevědomí, aby odtud zpětně prohlubovala a zostřovala své ,denní‘, bdělé vědomí. Známé tu jaksi dostává novou, neznámou dimensi, aby bylo lépe a pronikavěji vidět ono samo. Konkrétní iracionalita dnešní tvorby není už tajemstvím, odhalovaným za kulisami konvenční reality, ale tajemnost jejích matoucích útvarů vytváří především optimální vodivý prostor myšlence, směřující ke kritické identifikaci nejskutečnějších aktuálních nebezpečí; teprve touto ,oklikou‘ se zdá být reálné dospět znovu i k neznámému, jaké dnes může představovat především nové a vyšší formy lidské závaznosti. Burcující vědomí katastrofy tu často proniká konvenční podobou všedních jevů a významů jenom nepatrnou trhlinou v jejich obvyklém uspořádání, zneklidňující mezerou, dělící básnický znak od jeho očekávaného významu často jen díky minimálnímu posunu. Výrazné zcivilnění surrealistické metamorfosy, které se tu projevuje ve srovnání s její ,klasickou‘ podobou, v níž se naopak manifestoval dalekosáhlý rozvrat konvenčních významových plánů imaginací a touhou, není jen funkcí imanentní vývojové logiky básnického výrazu, jehož kdysi objevné polohy se samy 345 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může konvencionalisovaly. Pouhý posun konvenčního významu zachvacuje postupně obraz reality, jemuž jsme uvykli, o to aktuálnější a pronikavější nejistotou, oč méně patetickou podobu na sebe dnes potřebuje brát až příliš oprávněná pochybnost ve světě uzákoněné a zbanalisované absurdity, v němž logické přechází v nesmyslné na nejméně předvídaných místech a kde má často hrozivě nedozírné důsledky zdánlivě nejzanedbatelnější příčina.“2 Ve sborníku Surrealistické východisko 1938–1968, z něhož jsme citovali, je zastoupena řada autorů, jejichž díla tento nově pojatý model surrealisticky konformního uchopování reality reprezentují: kromě Effenbergera jsou to zejména Stanislav Dvorský, Prokop Voskovec, sám Petr Král a Karel Šebek. Pro jejich tvorbu je možná opravdu příznačná (jak se tehdy říkalo „signifikantní“) Králova formulace, jíž charakterizuje specifický vztah tohoto typu poesie ke skutečnosti: „Burcující vědomí katastrofy tu často proniká konvenční podobou všedních jevů a významů jenom nepatrnou trhlinou v jejich obvyklém uspořádání, zneklidňující mezerou, dělící básnický znak od jeho očekávaného významu často jen díky minimálnímu posunu.“ Čteme-li ovšem ony básnické texty pozorně, nemůže nám uniknout, že jejich autoři konvenci autonomní umělecké pozice tvorby principiálně neruší, pouze ji více či méně narušují, „posouvají“: jejich práce sice zahrnuje v nepoměrně vyšší míře a koncentraci bezprostřední skutečnostní reference (Effenberger mluví radikálně o „trsech syrové reality“), ale je průkazné, že v zásadě neopouštějí území tzv. básnické fikční reality jakožto výrazu či způsobu reflexe a přiznaného pře/zpracování oné skutečné, jakkoli do sebe zhroucené a kolabující či jinak nevyhovující skutečnosti. Napíše-li například Stanislav Dvorský, že „… lidé si pomalu zvykali na život s kravincem po boku a všechny koleje, podle mého názoru, příšerně rezavěly; všechno bylo svým způsobem jenom kroucení promočených hadrů…“3, vyzní to koneckonců jako neiluzivní civilní komentář dennodenního, anti-zázračného provozu světa, nicméně takový postup je stále pevně ukotven v řádu obrazného vyjádření, jež ústí v jakousi potrhanou, nepravou, leč přec jen metaforickou zprávu o životě. Nemáme před sebou vskutku syrový, jakkoli dekontexova Petr Král, „K dynamismu živého myšlení“, in: Surrealistické východisko 1938 –1968, Čs. spisovatel, Praha 1969, str. 115–116. 2 3 Stanislav Dvorský, „Překroucené koleje“, in: Surrealistické východisko 1938–1968, op. cit., str. 117. 346 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může ný, primárně (ani třeba brechtovsky) zcizený, paradokumentární záznam, fragment skutečnosti, tedy „realitu samu“, nýbrž čtenáři je v tradičním úzu literárního provozu předkládáno její poetické, v subjektivním hodnotovém spektru zachycené (dynamické) analogon. A tak nejblíže k modelu onoho Effenbergerem proklamovaného, v jádře paradoxního, neboť kritického a aktivního surrealistického pseudo-konceptualismu, který postuluje v citovaném modelu parapoesie, má tehdejší básnická tvorba Karla Šebka (zdaleka ne veškerá básnická produkce tohoto autora, zejména ne její pozdější „autistická“, sebetrýznivá fáze), jenž při plném vědomí sarkastické vivisekce uvádí, jak v citovaném komentáři píše Petr Král, na scénu svého textu mimo jiné „celé severočeské městečko s jeho skutečnými obyvateli“: „Jilemnice je napůl vesnice, napůl městečko, o němž by se dalo říci výletní (kéž by z něho opravdu jednou všichni vyletěli), kdyby nestálo poněkud stranou oblíbenějších turistických tras. Občas se tu sejde pár tlouštíků. Taky to není hřbitov (Jilemnice má kolem pěti tisíc obyvatel, to znamená pět tisíc pohřbů), jelikož ještě všichni neumřeli. (…) Okřídlená bestie napůl Šebek napůl včela představoval jsem si svůj let nad Jilemnicí jako zastávku na cestě do Vietnamu a naopak když jsem spěchal do Vietnamu zakroužil jsem ještě krátce nad domem kde bydlím skoro vždy se z komínu kouřilo to znamená že babička zvláště pak Vietnam kde babičku nemám stejně jako nejsem včela nikterak a vůbec nelítám o tom jsem se přesvědčil už v první třídě…“4 Karel Šebek, „Třikrát Jilemnice“, in: Surrealistické východisko 1938–1968, op. cit., str. 77. 4 347 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může Josef Janda o desetiletí později, když ve svém psaní intuitivně rezultuje čtenářskou zkušenost krom jiného a ovšem především s texty a teoretickými komentáři – jež citovaný sborník shrnuje co východiska a projekce nové básnické citlivosti –, po mém soudu navazuje v silně individualizovaném gestu právě na tuto krajní metodu Šebkovy vivisekční básně-pravdy: buduje svůj text už zcela bezprostředně a syrově, vlastně v samovolně legitimovaných intencích Effenbergerovy představy o transplantacích těch až bájných „trsů syrové reality“ do umělého prostředí textu. Básník zaznamenává realitu jakoby nahou, jako by chyběla či se jen co neviditelné podpůrné lešení zpřítomňovala všechna literární dikce a básnická formálnost, jež tu a tam jako nezničitelný stylizační relikt pronikala nejen do textů poeticky proškolených a ovlivněných autorů (Král, Dvorský), ale i do Šebkových rituálních her se skutečnými rekvizitami a jeho umanutě denním, paranoicko-kritickým i ne-kritickým sněním: „Slinutý karbid 18 505 ČSN 41 8505 S3 JK 205 313 Včerejší den mi přinesl kašel a dnešní hustou rýmu je to k nasrání rozestavěná silnice zavřenej krám v posteli ležet a čmárat ale já rád číst a není hajzl papír nemám teď chuť ani na Rolling Stones čímž vzniká vakuum v místě kostní dřeně a pletivo se bortí na to se umírá i v Turecku chrchlám jako vůl letos bylo poměrně málo much ale zato hodně vos abys věděla jedna mi kousla jen abys věděla co všechno jsem zkusil než jsem došel až sem; nojo zase ti prodali shnilý rajčata ty si nenapravitelný blb máš se s těma hajzlama hádat a karbanátky byly dobrý co aby viděli že se nedáš jsem děsně nastydlej nic mi nebaví chtěl bych jeřáb a zvedat věci do vejšky a pak je pouštět až by se roztřískaly vo zem ty věci vo zem na malý kousky s vypoulenejma vočima na zdi čmárá sprosťárny kdepak ten na něj si jen tak někdo nepřijde s politováním vám musím oznámit že dnes v dopoledních hodinách mi zemřela pravá polobotka levá se ještě trochu cuká ,vrr vrr‘ řekl vlk v pohádce a začali s Karkulkou holdovat z jedné strany zoo a z druhé pedofilii ale lidi jsou zlí zkazili jim to myslivec sežral dort a babička ho šla prás- 348 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může knout vlk se pověsil a Karkulce se narodil funkcionář s hlavou jak plynojem…“5 V této krátké ukázce můžeme tedy rozpoznat hned několik poeticky relevantních rysů či typologií, jež budou tvorbu Josefa Jandy charakterizovat i utvářet. Již jsme upozornili na pseudotechnickou adjustaci textu, jež plynule a přirozeně (strukturálně) spoluutváří sématické pole básnického sdělení. Řekl bych, že Janda ve srovnání s básníky „Surrealistického východiska“ postupuje o krok dále „do života“ a vkládá do básně jako její rovnomocnou složku zápis bezelstného deníkového konceptu, který – a tu vlastně zakládá pravidlo – volně přechází do legitimně infantilního, slastně obrazotvorného snění a třeštění: „… nic mi nebaví chtěl bych jeřáb a zvedat věci do vejšky a pak je pouštět až by se roztřískaly vo zem ty věci vo zem na malý kousky s vypoulenejma očima…“ Jako by i nám spadly z našich možná též překvapením vypoulených očí poslední šupiny literárních ambicí a my se stali očitými svědky zrodu či přímo porodu poesie jako čisté životní funkce: „král je nahý!“ volá dětský fantasmatický hlas básníkův, a my v náhlém osvícení víme, že právě zde se otáčí onen pravý a vlastně neskonale prostý, rudimentární klíč, „zdrojový kód básnictví“. Další průběh už jen rozvíjí a naplňuje toto výchozí mentální rozpoložení, které se postupně, organicky proměňuje v jakousi přestupní (či přečerpávací?) stanici mezi zdánlivě konceptualistickým východiskem (věrným zápisem banálního psychofyzického stavu-rozpoložení) a jeho imaginativní koincidencí a induktivní interpretací. Tato autorská hra na honěnou se sebou samým a s vlastním vnímáním, prožíváním a vykládáním skutečna probíhá paralelně v rovině destrukce a následné rekonstrukce reálných, notoricky známých jazykových her, frazeologických klišé, stereotypů či zkonven cionalizovaných řečových normativů (politických, propagandistických anebo třeba technických, prostě jakýchkoli), což zároveň podmiňuje a spoluvytváří věrný, na kost obnažený obraz, skelet či makrosnímek sémantických hlubin a aktivistických polí tohoto „našeho“, neodbytně vezdejšího světa: Citace z textů Josefa Jandy převzaté z této knihy nadále indexy neoznačujeme. 5 349 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může „V uzenářství bylo čisto jako v dobře vedeném bordelu. / Politika otevřenosti má prý také četná úskalí, která / mohou naši neochvějnost trochu přibrzdit, ale nikoli / zastavit. Tak velký loďák snad existuje pouze ve / fantazii suchozemských zvířat.“ „Po starých cestách chvátají lány s úrodou. Bude prý / i letos solidní jako obvykle. Vlak před nechráněným / přejezdem musí povinně zahoukat. Patří to k logice / moderní doby, je to její nedílná součást. Bude pršet, / v ústavu vřeští blázni.“ Významové východisko tohoto způsobu vyjadřování a sdělování pak spočívá v bezprostředním dokumentárním autorském monologu, jehož syrové užití zakládá kvalitativně inovovanou básnickou podstatnost: z většího odstupu můžeme dovodit, že teprve nyní, v nadhledu uplynuvších desetiletí se stává markantní onen posun od literárně značně zcivilněného, leč přec jen subtilizovaného, v „nepatrných trhlinách“ všednosti nalézaného zázračna, jak je praktikovali od věčnosti k nezávaznosti si pohrávající básníci ještě v 60. letech, k brutálnímu vpádu skutečné, nejen distančně a násobně ironizované a zpochybňované, ale zplna hrdla žité banality. Jako by se nám před očima sčítala a násobila antilyrická kvalita nejkaždodennějších, třeba dost přiožralých, div ne beatnických tematizací a čirých autorských výronů, které ovšem neustrnou v nějaké kontemplativně moralistní a vlastně prvoplánové podobě a funkci básnického ozvláštnění a komentáře skutečnosti, ani zbytně nezplaní ve všech těch pop-artech či neo-dada produkcích a podobných masturbačních orgiích pasivního, plytkého konceptualismu. Spíše než ginsbergovský pathos se nabízí srovnání s některými ironickými ozvuky v díle Gregoryho Corsa, avšak nejblíže jistě stojí fatálně odžitý, prozaický naturalisms Charlese Bukowského: „měl jsem pár / sexuálních fantazií / zašel jsem na oběd / odeslal tři dopisy / a udělal nákup v koloniálu. / v televizi nic. / telefon mlčí. / prošťoural jsem si zuby / zubní nití. / pršet nebude a já naslouchám, / jak přijíždějí první / lidi z práce, jak / vjíždějí dovnitř a parkují / za sousedním /činžákem. // sedím a piju německý pivo / a snažím se zplodit tu / nejlepší báseň / ale už ji nenapíšu. / budu jen pít dál / víc a víc německýho piva“6 Charles Bukowski, „Ach“, in: Láska je pes: Básně 1974–1978, přel. Lad. Šenkyřík, Pragma, Praha 1994. 6 350 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může Jandovy texty tedy působí a také fungují jako biograficky skutečný, žitý živel, organická buněčná matrice či kadlub, do nichž básník průběžně a nárazovitě nalévá zjevně dosti paradoxně uspořádaný chaos svého vnitřního i vnějšího světa-prožitku. Tato senzitivita již nepotřebuje literárně korektní, „matoucí“ sofistikované okliky, čas a prostor života a básně tu alespoň v jisté výrazné a zaznamenáníhodné míře a struktuře splývá v jedno jediné, přetržité, slastně trýznivé kontinuum. A tak je snad věru příznačné, že onen vysněný a tvrdě proklamovaný effenbergerovský posun – jenž byl jako mantra zaklínán a revokován v prostředí československého sur realismu koncem 60. let a jenž měl dále přiblížit a prolnout (nikoli ztotožnit, pohybujeme se, jak ke konci života nahlédl už Teige, po asymptotě významů) kdysi tak samozřejmě autonomní kategorie poesie a reality či tvorby a života – důsledně uskutečnila až generace tvůrců přicházejících do surrealistického okruhu v 70. a 80. letech. Pokud si mohu dovolit osobní reminiscenci (a proč bych nemohl, že?), můj první skutečně nový, surrealisticky konformovaný (v širším okruhu přijatý) básnický text se jmenuje „Rozšiřující výklad faktů“7 (datovaný 1974–1979): název parafrázuje konfekční právnickou terminologii, jež rozeznává doslovný (intenzivní), zužující (restriktivní) a rozšiřující (extenzivní) výklad právní normy. Do takto předzjednané, byť pro mne zcela reálně deprimující i hravě imbecilní pojmové konvence jsem spontánně, v jakési intuitivní imaginativně-delirantní konfrontaci vlil své emoce, zážitky, vzpomínky, myšlenky, obsese, obavy, úzkosti atd. a vzniklý pejsko-kočičkovský produkt s plnou důvěrou předložil úsudku svých surrealistických spřízněnců volbou. Stejně – a s obdobným, ba ještě intenzivnějším ohlasem – postupoval o pár let později Josef Janda, když v polovině 80. let přinesl své texty Slinuté karbidy, Poločas rozpadu, Prášková metalurgie atd. Snad se dotkne i toho méně vnímavého čtenáře, že má před sebou příznačně reálné technické termíny a nikoli jejich ozvláštněné, metaforizované referenční parafráze. Jednu z nich koneckonců představuje třeba i název básnické skladby Vratislava Effenbergera „Kybernetická harfa“ z přelomu 60. a 70. let rozehrávající svérázný imaginativní pastiš na téma fatálního úpadku vědeckého a technokratického diskursu. Dodáme-li na okraj, že Josef Janda vystřídal řadu dělnických profesí a posléze pracoval jako kvalifikovaný technický pracovník v nejrůznějších průmyslových provozech, jistě nebude takový postřeh bez významu, i kdyby nesl jen stigma příznaku. Byť – na straně druhé – bude tento prostý fakt pro genealogii Jandovy Srv. František Dryje, Muchomůr, génius noci, Votobia, Olomouc 1997, str. 5. 7 351 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může poesie sotva rozhodující. Jen jaksi samovolně koresponduje s výrazně pokročilejším sesuvem oněch všeobecně platných, jakžtakž v širší konvenci respektovaných kritérií nejen odedávna umělého, „uměleckého“, neadekvátně literárního, leč jaksi celoplošně socio-kulturního, politického, ekonomického atd. dění, řícení se a břednutí tohoto světa. Onen posun v důrazu na samo banální jsoucno, jež vstupuje do textu jako svébytná poetibilní komponenta nezávislá již na kvalitě jakkoli odpatetizovaného básnického označování, bezpochyby odpovídá Králově (Effenbergerově) tezi o povaze konkrétní iracionality v dnešní tvorbě. Jistě, již nesledujeme jen onu jednosměrnou „hru na řešení“ rovnice jednoho neznámého tajemství, jež je odhalováno „za kulisami konvenční reality“, ale v Jandově vášnivě empirickém drivu to není a zjevně nemusí být ani jen poněkud už také stereotypní „tajemnost jejích matoucích útvarů“, co vytváří „vodivý prostor myšlence, směřující ke kritické identifikaci nejskutečnějších aktuálních nebezpečí“. Pod náporem všežravě autentické reality-anti-show se váha kritických aspektů tvůrčího činu opět, jakoby po nějaké imaginární psycho-poetické spirále, vrací k realismu jednoznačné skutečné skutečnosti, k reálnému objektu, ale ve struktuře této básně-poznání neoddělitelně i k tvořivému prožívání, k nezpochybnitelně autobiografickému subjektu samému, který ve vztahu k takzvanému vnějšímu světu, k oné tolikrát uchopované a neuchopitelné, zaklínané a vykládané realitě vystupuje v trojjediné roli: její součásti, jejího objevitele-prostředníka-interpreta, ba i jejího spolutvůrce. Janda povětšinou zcela intuitivně volí metodu vnitřního monologu, jenž se ovšem v jeho podání neodvíjí z ambice nějakého bretonovsky puristického, nestrukturovaného psychoautomatického záznamu rozumem nekorigovaného proudu vědomí a představových či slovních asociací, nýbrž spíše se skrze specifickou mentální formu prolínání vnitřního a vnějšího – jak ji, ovšem v literárně transponované verzi, známe už od Schnitzlera, Dujardina a posléze i ze slavného závěru Joyceova Odyssea – jakoby z druhé strany ryzí životní empirie navrací do prapůvodních, od nánosů literární stylizace očištěných souřadnic psychologické autenticity. To v důsledku znamená, že básník primárně nekonstruuje autonomní svět jakkoli „realistické“ literární fikce, nestylizuje se, nepředstírá, neschovává se za všemožně převzaté cizí identity – nemá to zapotřebí. Regulérní deníkový zápis, v němž se slučuje nepřetržitý vnitřní proud rozvažujícího vědomí, myšlení a prožívání, tedy především osobní myšlenkové a emocionální reflexe a sebereflexe, se střídá s pa- 352 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může radokumentárním, subjektivně selektivním záznamem a komentářem vnějších – i vnitřních – událostí a faktů: Kdykoli se vzbudím, vím, že jsem spal. Neuvěřitelné, / a přece tak prosté. Kdykoli usnu, nevím, že spím. / Neuvěřitelné, a přece tak prosté. Kdykoli zhasne světlo, / rozsvítí se tma. Neuvěřitelné, a přece tak prosté. / To všechno jsou normální fakta. Takto vymezený vnitřní monolog, v němž se zřetězují a neodlišitelně prolínají fragmenty vnitřní (psychické) a vnější (reálné) evidence, nemá ovšem v dalším průzkumu „absurdní podstaty daného“ ani charakter pouhého záznamu, popisu či deklarace. Neboť jde o výkon a výron tvůrčí, básnický, jsou takto bezesporu autenticky rozvržená reálná východiska průběžně, více či méně skrytě/otevřeně fermentována trestí spontánně, automaticky-hravě uvolňované a účinkující skutečné imaginace: vnitřní monolog zcela přirozeně a plynule přerůstá, respektive rozšiřuje se z jakýchsi civilně naturalistických poloh do volné, leč referenční, interpretativní hry a souhry, kontaminace i komplementace imaginativních (fantasmatických, reálně – nikoli literárně – nutkavých) a oněch před závorku vytknutých a též zcela reálných, ze samého okolního životního provozu vystupujících motivů a souvislostí. Výsledek takové dynamické mentální asambláže-interpretace se poté může koncentrovat i do formálně-logicky ireálného (absurdního, snového, fantazijního), a přesto zároveň v hloubi skutečnosti ukotveného, bytostně realistického sdělení: „Karkulce se narodil funkcionář s hlavou jak plynojem…“ … kdo tvrdí, že nic a nikoho takového v těch bájně pokurvených dobách československé (státní) normalizace 70. a 80. let nepoznal, neviděl, neslyšel, ba ani nehmatal, necítil nebo nechutnal, je buď zcela invalidizován v oblastech elementárního čití, nebo sám vesele funkcionařil, až se mu z dlaní, očí, uší… prostě odevšad prášilo. A funkcionaří dodnes. Pojem vnitřního monologu a jeho surrealisticky významných konotací na počátku 60. let inovativně rehabilitovala Věra Linhartová. Autorka, která byla po jistou dobu aktivní členkou effenbergerovského okruhu, staví tento koncept do kritické opozice vůči surrealistické metodologii, již ovšem chápe a vymezuje tradičně, a tedy v té době již anachronicky a restriktivně – v elementárním, byť vývojově a historicky limitovaném pojetí Karla Teigeho. Ocitujme závěry její analýzy spolu s explikativním komentářem Marie Langerové: 353 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může „Jak od surrealistického textu, tak od surrealistické básně, která je ,vždy do vysokého stupně projevem psychického automatismu a je inspirována obrazy a ději, jež v bdělém stavu zosnovala touha‘ (K. Teige, 1947), se vnitřní monolog podstatně liší tím, že základem jeho kontinuity není jen vybavování a sdružování představ, nýbrž především mluvní, rytmická a – můžeme říci – gestická povaha jazyka. (V. Linhartová, Vnitřní monolog a vnitřní model) Gestická povaha jazyka: pracuje tu sice sama struktura řeči (vzniká tu tedy cosi jako samobáseň – použijeme-li název Jiřího Koláře z Prométheových jater pocházejících z roku 1950), ale gramaticko-logická výstavba textu je zároveň výsledkem konkrétní situace tvořícího subjektu. Právě tato situovanost se dostává do centra pozornosti – literární útvar signalizuje přítomnost vědomí produkujícího vnitřní řeč jako permanentní komentář okamžité pozice člověka ve světě. Vnitřní monolog je řeč, která stojí na zvláštním rozhraní: na pomezí jazyka, který sám mluví, konkrétního vědomí (já, které mluví) v konkrétní situaci, ze které řeč vyplývá.“8 Dodejme, že takové rozšiřující pojetí neomezující autentickou a relevantní výpověď „jen“ na asociace představ, jež motivuje „touha“, bylo v prostředí surrealisticky konformního „aplikovaného“ výzkumu 60. let již samozřejmostí a Linhartová se vlastně vlamovala do otevřených dveří. Anebo přesněji: její příspěvek se daleko spíše stává součástí a pokračováním onoho širšího sémanticko-výrazového zlomu, který poválečný surrealismus legitimoval a o němž jsme se již zmiňovali. (Sám fakt, že autorka se v polovině 60. let sama distancovala od – tohoto svého reduktivně chápaného – surrealistického rodokmene vlastní tvorby, není v této souvislosti překvapivý ani rozhodující.) Pro nás je důležité, že v linhartovsky vymezené trajektorii a genealogii textu je pojem vnitřního monologu uchopen dynamicky a že je zdůrazněna, ba rehabilitována role (tvořivého) subjektu. Marie Langerová, „Rýha řeči: vnitřní monolog“, in: Symboly obludností, Malvern, Praha 2009, str. 174–175. 8 354 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může Ačkoli na první pohled bychom sotva nalezli typově odlišnější poetické kódy a mody, než jaké reprezentují sofistikované a matatextové řečové hry Linhartové a Jandovy plebejsky řečné samomluvy, dovolíme si postulovat, že jde o aktivity niterně spojité a spřízněné: společný jmenovatel či množinový průnik nalézáme právě ve zmíněném pojetí výpovědi jako svého druhu vnitřního monologu a – možná nečekaně – v komparaci některých rysů tradice takzvaného básnického civilismu. Doplňme, že sám Josef Janda jistě vnímá a sdílí důraz na autorské a bezprostřední, ba autobiografické já, jež od heroických dob černě anarchického romantismu marně vzdoruje snad ještě slavnějšímu umělému, uměleckému alter egu – všemi poetikami světa protaženému a v jádře až k hyperformalistické smrti autora směřujícímu – „lyrickému subjektu“: „Dávám přednost spontánní tvorbě. U poesie nikdy předem neplánuji směr, jímž by se měl text vyvíjet, nechávám se jím překvapit. Když mám pocit, že je inspirace u konce, přestanu psát… […] Někdy se však stane, že mám v ruce polotovar, který má sice potřebnou imaginativní jiskru, ale něco tomu chybí nebo naopak přetéká. Potom se musím proměnit v chirurga a pustit se do riskantní operace. Pacient někdy překvapivě ustojí i velmi ošemetný zákrok, jindy i přes původní příznivé prognózy je nutno mu umožnit dobrodiní eutanazie. Hlavní je, se s tím moc nesrat, protože právě to patlání se zmetkama je nejlepší cesta, jak začít dělat ,umění‘.“9 Despekt vzdělaného plebejce k Umění jakožto esteticky vymezenému a ustavenému obrazu a výrazu světa a respekt k životu jako zdroji a zároveň výsostnému živlu tvůrčího úsilí – jež je ovšem zažeháváno, udržováno a strukturováno nikoli prostou reprodukcí životních reálií a peripetií, leč nezbytným produktivním „jiskřením imaginace“ jakožto síly konstitutivní. To vše odrážejí vstupní hodnotová nastavení či elementární organické instrumentace principiálně vymezované ur-literatury, tj. její snad jediné ze surrealistického hlediska přijatelné podoby „literatury před literaturou“. „… poesie je kvalita jistých věcí i funkcí, která existuje i tam, kde nejde o umění,“ praví už v surrealismu a skrze sur realismus pevně prohlédnuvší Karel Teige. A pokračuje: „Poesie, to není veršotepectví, Josef Janda, Odpověď na Anketu o surrealismu dnes, rkp., 2014. 9 355 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může ale elektrické jiskření, jímž člověk vyjadřuje svou afektivitu. […]… poesií může být vše, každý svobodný projev lidského ducha, každý svobodný lidský úkon, každá reakce naší afektivity.“10 Ovšem – dodejme a jak vidno – nejen to. Máme po tisící první marně vtloukat do tisíců saních hlav (nejen) bohorovné akademické obce a literární mediokrity, že živý – žitý, stále se obnovující, nedefraudovaný surrealismus nikdy nenaplňoval, ba nemohl naplňovat schémata a představy o doktrinárně či jakkoli jinak definovaném nadindividuálním a reprodukovatelném uměleckém stylu a estetickém konstruktu? Že v jeho tvůrčích projevech a stavech jde v první řadě o jedinečnou, autorskou reprezentaci universálních dispozic a entit, jejíž koincidence shledáváme napříč dějinami myšlení, napříč uměleckými, filosofickými či třeba antropologickými přístupy a koncepty? Nu, buďme pokorní a opakujme: ani v určujícím, osovém směřování surrealisticky relevantního výrazového rejstříku Josefa Jandy nedominují konstrukce a konotace primárně literární, leč naopak, sledujeme možnosti průniku a účasti co nejnefalšovanějšího skutečna do – jistěže z definice umělého, avšak druhotného, odvozeného, heteronomního – prostředí takzvaného literárního díla. A tu, konstatujme lakonicky, nehraje následná literárněvědná klasifikace autorových snah, byť by navýsost poučená a sofistikovaná byla, hlavní a podstatnou, leč nejvýš vedlejší, podpůrnou roli. Pokud bychom přesto chtěli za každou cenu pojmenovat výslednou, ale vlastně i průběžnou, procesuální podobu a povahu oné specificky jandovské poetické „hry a souhry“, v první řadě se nabízí označení grotesknost. Michail Bachtin připomíná zrod tohoto klasifikačního instrumentu následovně: „Koncem 15. století byl v Římě při výkopu podzemních částí Titových lázní objeven dosud neznámý druh římského malířského ornamentu. Tento druh ornamentu nazvali italsky ,la grottesca‘ podle italského slova ,grotta‘, tj. jeskyně, podzemí… Nově nalezený římský ornament překvapil současníky neobyčejně fantastickou a svobodnou hrou s rostlinnými, zvířecími i lidskými tvary, které přecházejí jeden v druhý, jako by jeden tvar vždy rodil tvar následující. Nejsou tu ostré a nehybné hranice, které vzájemně oddělují tyto Karel Teige, katalog výstavy Štyrský a Toyen, Fr. Borový, Praha 1938. 10 356 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může přírodní říše v běžném obraze světa: zde, v grotesknu, se hranice odvážně narušují. Není tu ani obvyklá statičnost v zobrazení skutečnosti: pohyb přestává být pohybem hotových tvarů – rostlinných a zvířecích – v hotovém a stabilním světě, ale mění se ve vnitřní pohyb samého bytí, který nachází výraz v přechodu jedněch tvarů v druhé, ve věčné nehotovosti bytí. V této ornamentální hře se cítí výjimečná svoboda a lehkost umělecké fantazie, a přitom se tato svoboda pociťuje jako veselá, skoro smějící se volnost.“11 Podobný, ba téměř totožný osvobodivě slastný účinek se pro mne dostaví, napíše-li Josef Janda například: „Stále mrzne / na housle oborového ředitele / usedá malá kachlíčková pečeně / nadouvá se / kachlíčky pomalu odpadávají / a pečeně se začíná sama cpát“ nebo „mé zdivočelé ucho ukryté ve višňovce / nečekaně vyrazí / a do krvava pokouše tvoji touhu“ či třeba: „V rámci podmořského výzkumu / jsme u dna narazili / na mohutnou vrstvu usazenin / utvořenou ze zbytků námořních kapitánů / Největší část z toho tvořily / ulity maličkých Cousteauů / které na západoafrickém pobřeží / byly používány jako výtečné platidlo.“ Atd., příkladů nejen veskrze personifikačních našli bychom v této knize stovky. Michail Bachtin, Francois Rabelais a lidová kultura středověku a renesance, přel. Jaroslav Kolár, Argo, Praha 2007, str. 31. Za upozornění na vztah mezi Bachtinovým průzkumem grotesknosti a některými aspekty surrealistického pojetí a genealogie obraznosti vděčím Maxi Ščurovi – viz jeho rkp. studii „M. M. Bachtin – teoretik surrealismu?“ (2013). 11 357 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může Spontánní, psychologicky průkazná (validní), tedy surrealistickým souřadnicím autenticity tvůrčího projevu otevřená grotesknost jako vlastnost i bytostná kvalita básnického vidění a prožívání světa odpovídá stejně tak mechanismu snu, jako fundamentálně básnickému, od Lautréamonta či Rimbauda známému mechanismu „přemisťování vjemu“, krátkých spojení významů, představ atd. To jsou vcelku známé a v mnohém – jak bylo řečeno – někdy už také zkonvencionalizované rysy imaginativně založeného a strukturovaného výrazu. A přesto působí v osobitém hábitu jandovské transformace či transpozice osvěživě a osvobodivě a ozvučně rezonují v nepřehlédnutelně černém témbru nevymyšleného – nevymyslitelného, spontánního až nechtěného, z podstaty objektivně –, tj. z autentických procesů a stavů skutečnosti samé generovaného humoru. A tu, pokud bychom měli jmenovat autory s Jandou v linii humoru geneticky spřízněné, tj. z jejich práce účinně vydestilovat jemně hrubé činidlo této – řečeno s Effenbergerem – „chemie inteligence“, uvedli bychom bezesporu kompletní jmenný seznam Bretonovy Antologie černého humoru – anebo z jiné strany třeba některé osobnější záznamy a evokace z rozmanitého výrazového rejstříku Henriho Michauxe. Anebo jinak: nutkavě a samovolně se tu asociuje jméno jednoho kongeniálního dekonstruktéra srovnatelné psychosociální ideo-blbosti, jehož dílo se rozlévá v meandrech zvěčněného mocensko-ideologického kretenismu, plně a inspirativně analogických zdejším, zamřele normalizačním, jimiž se napájí (a opájí!) Jandova intuitivně exaktní „alchymie humoru“: Daniil Charms a jeho „reálné umění“ narativní miniatury: Nějaká stařena se z nadměrné zvědavosti vyklonila z okna, vypadla a potloukla se. Z okna se vyklonila druhá stařena, začala se dívat dolů na tu potlučenou, ale z nadměrné zvědavosti se také příliš vyklonila, spadla a potloukla se. Potom z okna vypadla třetí stařena, pak čtvrtá a pátá. Když vypadla šestá stařena, přestalo mne to bavit a šel jsem na Malcevský trh, kde prý jednomu slepci darovali pletenou šálu.12 Daniil Charms, Sen, přeložil Martin Hnilo, Volvox Globator, Olomouc 1992, str. 5. 12 358 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může Konstatujme i na základě těchto úvah a demonstrací, že přesvědčivý, autenticky surreálný kontrapunkt reálného a imaginativního je také u Jandy založen především v bytostně antiliterární maximalizaci pravdivostní hodnoty textu, v oné na doraz dokumentu jdoucí bezprostřednosti, kdy se uprostřed více či méně „surrealisticky“ konformního víření tvůrčích snah a rozrůzněných imaginativních postupů jakoby znenadání, po dlouhých desetiletích až po okraj naplnil jasnozřivý postřeh Jana Mukařovského, který již v roce 1938 napsal: „… surrealismus obrací zřetel, stejně v básnictví jako v malířství, nikoli ke znaku, nýbrž k věci jím míněné; věc sama, ne znak, přejímá úkol symbolu zastupujícího věci jiné.“13 Bezprostřednost v tomto smyslu nese a znamená: upřímnost i mystifikaci, cynismus i naivitu, neučesanost a hrubost, okouzlení i vztek, skepsi i nadšení, radost i zoufalství… V souhrnu je pro mne Jandův nezastřeně přetržitý, leč intenzivně autobiografický, z psychologického hlediska autenticky strukturovaný sebevýraz a neméně autentická dokumentace jeho (mého, našeho…) setkávání s realitou – jakožto reference určující – reprezentací onoho stavu ducha, jejž bych nejspíš typologicky označil jako svébytné imaginativní plebejství. Jeho předchůdné vidy a klony zahlédám tradičně stejně tak v některých aspektech díla Breughelova či Rabelaisova, v suverenitě Haškova realistického anarchismu, v grotesce načerno Jarryho Krále Ubu či třeba i v hořce hrubozrnném pesimu, ba sentimentu Františka Gellnera. O Charmsovi už byla koneckonců řeč… Abychom však lépe a plastičtěji pochopili svébytnost Jandovy surrealisticky legitimní poetiky, přistupme k jeho dílu z druhé, jakoby protilehlé či rubové strany a srovnejme imaginární, leč funkční pravidla, jimiž jsou organizovány jeho poetibilní hry doopravdy, s některými aspekty básnické tvorby od let diferencovaně respektovaného a literární lóží parnasu českého glorifikovaného autora – Jiřího Koláře. Vyjděme nejdříve z jiné relativně zasvěcené, byť jednostranné a vposled ultimativní komparace: „Kolářova poesie předpokládá, ba opírá se o to, co by psychoanalytik a surrealista nazval ,principem reality‘. Nic takového u Havlíčka není a celý proud poetiky, k němuž inklinuje, je kriticky nebo Jan Mukařovský, „K noetice a poetice surrealismu v malířství“ (1938), in: Studie z estetiky, Odeon, Praha 1966, str. 311. 13 359 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může destruktivně namířen proti ,totálnímu‘ obrazu reality. Je příznačné, že v tezích [Havlíčkových] Prolegomen se objevuje motiv absurdity, že poesie má být ,absurdním ekvivalentem absurdního světa‘.“14 Odhlédněme nejprve od prostého předpokladu a možná ještě prostšího „důkazu četbou“ Havlíčkova díla, že programatická proklamace, byť jakkoli vášnivá a nekompromisní, nemusí vždy a zejména ne absolutně korespondovat s fakty a praktickými básnickými zkušenostmi (srov. třeba problematiku takzvané „negativní afirmace“). A ovšem nezpochybňujme ani bezrozporné zjištění, že uvnitř vrstevnatého díla Kolářova ze čtyřicátých a první poloviny padesátých let (jež jediné nás zajímá!) se rozkládají psycho-poetické ostrovy sublimující či přímo libidinózní síle imaginace zaslíbené. Srovnávejme tedy (možná zdánlivě?) srovnatelné: Lahvový máš v lednici / a jestli chceš / udělám k večeři polívku / a ohřejem si ty párky / Maso na neděli jsem nedostala / byla tam děsná fronta / Hele jestli deš se džbánem do hospody / dám si taky jedno / a ne aby si tam ztvrdnul / a přišel ve dvanáct nalitej / No co moc na mě nekoukej / Minulej tejden se ti to povedlo / Nemysli si že jsem tak pitomá / Jestli mě máš dost tak to řekni / Jo a nezapomeň tam koupit cigára / (Josef Janda, Blem blem, 1980–1981) 24. KVĚTEN // Přestaň s tou manikurou, / nedovedeš nic jiného / nežli si prohlížet zuby / nebo vyštipovat uhry, / vesmír by zaplakal / mít tě za ženu, / nejsi k utopení / ani k otrávení, / neotvírej tu zásuvku, / přestaň ji zavírat, / seď chvíli pokojně, / promluv něco jiného / o švadleně, kadeřnici / nežli, že půjdeš, že musíš, / že jsi zapomněla, / řekni slovo o mně, / vyslov mé jméno, / nahlas, zavolej je / alespoň do zahrady, / okna jsou zatažena, / setmělo se, zavolej, / není jediné hvězdy, / aby tě slyšela, / a stromy budou mlčet, / řekni a odejdu šťasten, / řekni a můžeš se vrátit / ke své manikúře, / k uhrům a zubům, vyslov… (Jiří Kolář, Dny v roce, 1946–1947) Josef Hrdlička, „Vědomí jako princip imaginace v mimopoetických textech Zbyňka Havlíčka“, in: Marie Langerová, Josef Vojvodík (eds.), Symboly obludností, op. cit., str. 285. 14 360 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může Shody jsou zřejmé, a mohli bychom říci, že celý básnický cyklus Blem blem splňuje přinejmenším formální požadavky na samou dřeň jdoucího civilistického realismu (nebo Bukowského téměř bezpříznakového naturalismu) a jako takový by mohl být zařazen do libovolné antologie tohoto básnického proudu, rozlévajícího se od mladší doby S. K. Neu manna přes Skupinu 42 až k Vodseďálkově a Bondyho „absolutnímu realismu“ a k jeho pohrobkům z první i druhé vlny českého básnického undergroundu. Ale podstatnější je rozdílnost. Přijměme pracovní tezi, že oba texty nesou znaky práce „básníka naslouchajícího“, jak tvorbu Jiřího Koláře strukturně klasifikuje a kvalifikuje Emanuel Frynta: „… básník naslouchající nestojí ve středu básně. Opustil toto tradicí posvěcené místo a přešel na stranu čtenáře, kterému předkládá nikoli sebe, nýbrž nalezenou poezii. Sám sebe činí pouhým orgánem perspektivní orientace, pouhým profesionálem vidění a slyšení poezie, kterou demonstruje jako hodnotu a moc na básnictví nezávislou, jako všudypřítomný apel, jako emanaci samé podstaty lidského života. […] Zde není třeba vysunovat do popředí fiktivní podobu poetického mluvčího, protože pravost, autenticita této poezie se nezakládá na subjektu básníkově, neproklamuje se jako zvěstovatelský hlas jediného Inspirovaného, není to výpověď jen a jen básníkovy osobnosti. […] Smysl je zřejmý: chce nechat bezprostředně vystoupit sdělovanou skutečnost samu v plné její tragické osudovosti…“15 Komentátor tu má samozřejmě na mysli „naslouchání“ konvenční, kdy uši básníkovy jsou nastraženy na vnější zvuky, hlasy a podněty, na skrze řečové stereotypy a konvence fixovanou a zprostředkovanou skutečnost, kterou pak už co „pouhý svědek“ zaznamenává a za níž se jako autorský subjekt (údajně) ztrácí do anonymity a utajení… Zmíněná tradice notorického básnického civilismu měla v dosti chaotické režii Jindřicha Chalupeckého16 kdysi ztělesňovat zejména produkce Skupiny 42, jejímž nejvýraznějším básníkem Emanuel Frynta, „Bytostný básník Jiří Kolář“, doslov ke knize J. Koláře Prométheova játra, Čsl. spisovatel, Praha 1990, str. 209–211. 15 Tento „nespravedlivě“ odmítnutý pretendent surrealismu, jemuž a jeho druhům bylo kdysi upřeno „setkání s Bretonem“ při jeho předválečné pražské návštěvě, zhrzený a frustrovaný, měl dle dobové Teigeho glosy ambici přeškolit 16 361 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může byl právě Kolář. Je to ovšem také a především poetická tradice americká, jež se vine od Whitmana přes Sandburga a další (s odbočkou k T. S. Eliotovi) – autory, které Kolář vzýval – až k beatnikům či dalším a dalším poetickým školám, co jich bezbřehá anglosaská provenience přináší a unese. Kolář bezesporu takto dokumentaristicky pracuje v řadě svých sbírek, nejdůsledněji pak v cyklu Černá lyra, kde už pouze odosobněně reprodukuje skutečná dokumentární a faktografická svědectví z „dějin lidského útlaku“ (například působivé záznamy provozu nacistických vyvražďovacích „továren na smrt“ atd.). Ať tak či onak, konstatujme kategoricky, že většina výrazně civilisticky formovaných textů z cyklu Blem blem tvoří v tvorbě Josefa Jandy vlastně jakousi časovanou výjimku17, či spíše reprezentuje určité přesně rekognoskované a zároveň rekognoskující předpolí pro legitimní výpravy do krajin a světů… umístěných nikoli „mimo“, „nad“ či „za“, nýbrž právě uvnitř regulérní banality, do onoho každodenního světa slavně prvoplánové, „kolářovsky odposlouchané“ evidence. Ovšem oproštěné od jednorozměrného a často manicheisticky rušivého patosu a moralismu, od oné všudypřítomné „tragické osudovosti“ a imperativních etických souřadnic, skrze něž si autor Prométheových jater – jistěže paradoxně na bázi čiré literatury – pokouší (nepřiznaně, ba nevědomky) kompenzovat frustrující absenci vlastního tvůrčího já (jistěže ne onoho fiktivního „lyrického mluvčího“), vlastních subjektivně živých a jedinečně motivujících prožitků, emočních i intelektuálních tenzí či afektů. Že se mu to vlastně a velmi často nedaří a že mnohé jeho verše neztrácejí objevnou interpretativní strukturu a intersubjektivní sdělnost, stojí však mimo veškerou pochybnost.18 „někdejší surrealisty za realisty“. Jak se ukazuje, nebyl ve své snaze úspěšný nejen u Koláře, ale ani u Kainara, tím méně u Ivana Blatného. Ale to už je jiná „opereta“. Ve skutečnosti šlo ve značné míře o experimentálně rozmarnou mystifikaci: autor zdařile demonstruje svou řemeslnou schopnost napsat verše literárně plně konvenční, a také – jak jinak – v kruzích pěstujících úhor „umění básnického“ (nejen dle Edgara Poea) vysoce oceňované. Název sbírky a hölderlinovské motto celkové ironické vyznění jen podtrhují. 17 A také za jinou úvahu. Přeškolit bývalého surrealistu (přinejmenším co autora mladistvě odvozeného Rudého havrana) na realistu se holt zdařit nemohlo. Svědčí o tom nejen respekt Effenbergerův, který vnímal v Kolářově poesii 40. a první poloviny 50. let „nové tóny a nové postřehy postižené skutečně jakoby na dosah každodenního života, útržky nejvšednějších vět, jejichž sled odhaloval obludnou fantastičnost za nejvšednějšími životními momenty“ (Vratislav Effenberger, „Civilismus pro vybrané publikum“, inedit. text, přelom 50. a 40. let). Ale samozřejmě a především ona imaginativní klímovská či weinerovská linie, která dílo Kolářovo významně spoluurčuje. 18 362 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může V tom smyslu je Jandovo nefalšovaně autentické „plebejské Já“ pravým antipodem kolářovské anonymity, jež se skrývá za maskami převzatých a stylizovaných identit a truismů, byť uchopených a prezentovaných značně sugestivně. Ovšem na straně druhé: Jandův na první pohled přirozený, v jeho vlastní sebeprezentaci až naivisticky instinktivní, rozhodně však silně zdůrazňovaný effenbergerovský sarkasmus a „cynismus fantasie“ nemá koneckonců jiné pozadí než – ač si to surrealističtí autoři explicite a natvrdo sotva přiznají – hodnotové, hodnotící, a tedy také implicite moralistní. Za předpokladu, že budeme – koneckonců stejně jako onen v prvním a čitelném plánu umístěný Kolář – považovat pravdu, pravdivost a její apelaci za kategorii etickou. Rozdíl je v situovanosti významu a, řekněme, ve způsobu vyjádření, jenž v imaginativním surrealistickém diskursu nese krom jiného i rysy principiálně mimoliterární „negativní“ dialektiky. A tak nám i z takto letmo naznačených korespondencí vyplývá, že nejen psychoanalytik, leč zejména surrealisté druhé, třetí a čtvrté generace – v relativní opozici, jež by si žádala zevrubnější analýzu, nejen vůči Bretonovi a Teigemu –, ať už se jmenují Havlíček, Effenberger19 nebo Janda, působnost tak řečeného principu reality nepopírají ani nedeklasují, naopak v různé míře skrze svou poesii jeho funkce zkoumají, rozkrývají a exploatují a průběžně konfrontují s funkcemi či aproximacemi onoho slavně vnitřně motivovaného a generovaného principu slasti. Že jde o přístup komplexně dialektizovaný (ne pouze moralistní, jaký převládá – byť nikoli výlučně – u Koláře a spol.), netřeba opakovat. A právě v tom smyslu se poesie utváří a vynořuje nejen jako negace, jako „absurdní ekvivalent absurdního světa“, leč stejně tak jako rezervoár afirmativních sil zmocňujících se reality osvobozováním všech absurdně popíraných či degradovaných tvořivých potenciálů lidského života. I když tito dva autoři pojednávají vztah mezi poesií a realitou na první pohled básnicky i teoreticky odlišně, pro mne jejich postupy nicméně reprezentují především dva různé mody či dvě jinak zdůrazněné fasety téhož tvůrčího a myšlenkového směřování, kdy – zjednodušeně řečeno – se poetika jednoho autora stává aspektem poetiky druhého a naopak. Citovaný Josef Hrdlička nám oproti tomu nabízí distinkci: „Havlíček…tvoří relativně autonomní svět, který je poutem interpretace a imaginace spojen s realitou – ta je jeho součástí – a v podstatě převrací Effenbergerovo konstatování o převaze reality a o kritické imaginaci. Například v Effenbergerových scénářích jde více o kritickou imaginaci opírající se o realitu, kdežto u Havlíčka o imaginativní konstrukci, která reálné prvky přejímá do svého plánu a pořádá je podle svých zákonů.“ (Josef Hrdlička, Vědomí jako princip…“, in: op. cit., str. 283) Po mém soudu je zcela legitimní, pokud oba modely platí a fungují současně a spojitě – a právě v poesii Josefa Jandy mimo jiné nalézáme přinejmenším intuitivní varianty a prvky obou těchto různě zdůrazněných a zdůrazňujících pojetí. 19 363 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může Tedy i lidského světa. Teprve v tomto průniku, v tomto vzájemném umocňování se ekvivalent možného stává rovnocenný a rovnomocný s ekvivalentem reálného – je podán či průběžně podáván experimentální důkaz, že princip reality nemá (a nikdy neměl a nemohl mít) totální charakter, stejně jako – právě proto! – nemohlo jeho totální obraz vykazovat a garantovat vskutku autentické, adekvátní básnické zachycení a ztvárnění skutečnosti. Jako bezděčná komplementární ilustrace a praktická strukturace těchto úvah a modelací nám může posloužit krátká báseň Josefa Jandy rovněž z cyklu Blem blem, jež shodou okolností bezprostředně předchází již citované civilistické sentenci: Již v dávných dobách mnoho / před situací několika let / opožděného přístupu k metafoře / se přiřítil / pronásledován rojem včel / obaleným medem / A na tomto místě před / ukázalo se nedostatečné / zásobování tropů / horkými termálními prameny. Gramatika rozbita, syntax rozvrácena – formativní princip slasti v plné zbroji, indukovaný nonsens a absurdita co atributy vítězné, mohla by napsat začínající literární kritička, právě nadšeně ulovivší pravé a nefalšované surrealistické poetismy, které by poté jako takové hravě vymezila oproti poetickému diskursu realisticky civilistickému, dejme tomu právě „kolářovskému“, jak jsme tu o něm vedli řeč. „Elementary…?“ Inu, není to, zdá se, tak zcela černo-bílo jednoduché. Neboť v našem žádoucím universalistickém diskursu je podstatné, jak jsme už konstatovali několikrát, nejen dílo samé či nějaká ta jeho obligátní fenomenologická redukce. Onu reklamovanou podstatnost totiž legitimně spoluutváří věcný i ideový, rozhodně však dynamický, pohyblivý a – jak jinak – v limitě nekonečna měnlivý kontext. Ten příkladmo a mimo jiné v případě diskutabilního cyklu Blem blem zakládá už jeho úvodní motto – příznačně hravě-přízračný citát z pozdního, geniálně šíleného Hölderlina. Což není náhoda anebo snad provokativní autorská schválnost, leč bezesporu integrální součást bezelstné intence, v níž se uplatňuje myšlení a vnímání, recepce skutečnosti a její interpretace jako zrcadlový proces vzájemné a průběžné fragmentace a defragmentace, destrukce a rekonstrukce světa jako akt-moment okamžitého kontinua, celostního psycho-poetického poznání. Odtud je poté už jen krok k Děravým básním, textům, v nichž Janda rekonstruuje podstatu a podstatnost vnímání a výkladu světa skrze destrukci banality (slovní a větná klišé, slogany, truismy, frazeologie, hantýrky atd.). Toť vskutku čis- 364 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může tá, elementární ukázka konstruktivní práce imaginativní negace negace, za niž by se Hegel jistě stydět nemusel: Klape to Klapali zobáky ostošest vždy když docházela příze utkávali se v nejbližším stavení opodál pozemku kde se sušila ocel máslo, sýr např. nejlepší kde bylo až se jí z toho mrdání dělaly bubliny u rypáku A tak nám Josef Janda zcela spontánně a zdarma poskytuje manifestní ukázku práce „básníka naslouchajícího“. Ovšem jeho senzory nejsou nasměřovány pouze a jednostranně, „po kolářovsku“ ven, nejde o ono pohříchu literární „naslouchání vnějšku“, za jehož následnou reprodukcí se – byť iluzorně, jak jsme konstatovali – ztrácí a vytrácí jedinečný autorský subjekt, nýbrž zároveň, v každém okamžiku tvůrčího aktu podstupující a rezultující naslouchání vnitřní, bretonovsky legitimní zachycení slov a vět, jež „říkají ústa stínu“. Avšak – jak jsme už problematiku otevřeli při analýze a charakteristice svébytně rekonstruovaného vnitřního monologu – ani tento druhý typ naslouchání, jakkoli samovolný záznam vnitřního hlasu (či vnitřní vize), ať už jej preformuje bytostná ambivalence zázračné touhy či reálné afirmativní negace, nemůže z principu zrušit autorský subjekt. Plně legitimní a inovativní vědomí, že „já je někdo jiný“, že člověk je nadán nejen jedinečnou, leč i disponibilní obecnou subjektivitou, motivuje a neuzavírá naslouchajícího básníka sobě samému (jak v prapůvodním surrealistickém konceptu – posléze rozvinutém v kategorii „objektivní nadreality“ – marně absolutizoval svůj požadavek Breton). Básníkův vlastní, jeden a jedinečný sebe-vědomý hlas být umlčen nemusí, ba, důsledně vzato, 365 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může ani nemůže – obecně sdíleného poznání tu přece není dosahováno skrze pojmovou abstrakci, nýbrž skrze jedinečné, neopakovatelné básnické gesto, tedy skrze aktivitu subjektu vnitřně i vnějškově angažovaného a v tomto smyslu přinejmenším nemrtvého. Řekněme tedy, že historickou i vývojovou a aktuální koincidenci surrealistického kontextu jsme v souvislosti se způsobem básnické práce Josefa Jandy zaznamenali co referenci zřetelnou a určující. Pokusme se nyní ještě jednou ztotožnit a pojmenovat obecnější plán či rovinu, respektive souřadné ideové a – dejme tomu – ono tolikrát zaklínané hodnotové východisko této jedinečné a výsostně originální tvůrčí reprezentace, jež jsme už částečně a rámcově vymezovali v souvislosti s jednorozměrným moralismem civilistického realismu. „… přitom stačí myslet pořádně pár minut a srab lidstva se scvrkne na etickou záležitost což důsledně řešil pouze buddhismus jinak jen pár chlápků vylézá ještě z děr věků ale základní factum že idioti všech zemí fúzovali již v praoceánu zůstává pochopitelně nepovšimnuto.“ „Nejdřív analytik potom syntetik dnes metař a šťastný člověk vědecky vzdělaný od zvířat se nelišíme ani tak rozumem jako spíš porcí blbosti nafukovací něco tady už bylo kolikrát ale zkuste někdo vymyslet nafukovací nic…“ „Vzhledem k převaze nerozumu v lidském konání je / zapotřebí věc posuzovat velmi opatrně a vyvarovat se / opovážlivostí, které vedou ke špatným koncům. Zároveň je / dobře známo, že lidé, u kterých se rozum projevuje / nejvíce, jsou v obrovské menšině“ V těchto sentencích či spíše „za nimi“ se jako jejich nevyslovený předpoklad či aktivizující pozadí rozkládá možná překvapivě ekologicky prosté a ekonomicky nosné, od věku věků zorané a zúrodňované pole axiologických měřítek a klasifikací. Neboť co vlastně pro Josefa Jandu znamená ona v jeho očích zřejmě i korektní hypotéza vtělená do hodnotového axiomu „myslet pořádně“? Z desítek obdobných básnických parabol identifikujících 366 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může a stigmatizujících „blbost“ či „blbce“ jakožto fatální evolučně-antropologické danosti vyplývá pro nás implicite zásadní, před jakousi dávnověkou imaginární závorku vytknutý a možná už z vědomí dávno vytěsněný autorův respekt k racionalitě (byť evidentně menšinové), k reálné možnosti funkčního uspořádání věcí lidských, tj. koneckonců i k idealitě řádu, spravedlnosti, harmonie atd. Jde o „realistické“, na starosvětském zdravém či přímo selském rozumu založené přesvědčení, že právě rozum představuje a přináší hodnotu a smysl a že by bylo žádoucí, morální, etické dle něho konat. To se však fatálně nedaří, neb člověk je bohužel ze své přírodní, organické podstaty uspořádán a předurčen k nerozumnosti, vztah biologické a kulturní esence člověka je rozporný (jak reklamuje například i Zbyněk Havlíček), a to kategoricky. V základech této skepse tak stojí již od biblických dob tisíckrát převyprávěná antropologická moralita tkvící v prostém faktu, že lidé jsou nepoučitelní, byť mají v rukou všechny prostředky, všechny vědomosti a všechna kritéria non-blbosti, tedy účelu, funkce a „správného“ způsobu myšlení. Vulgo i konání a žití. Vulgo obecného Prospěchu, jenž je už na dostřel všeobecně vysmívanému všeobecnému Dobru: „Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé“ (J 3,19). Jenomže se nemůžeme zbavit vtíravého pocitu, že Mesiáš… se během posledních dvou tisíců let někde cestou na smrt zakecal. A tak i Josef Janda prožívá a sarkasticky tematizuje od věků věčné „hoře z rozumu“, východiskem jeho světonázoru není v jakémsi univerzálním romantismu zrozená a ukotvená frustrace z porážky Citu (svobodné iracionality romantismu) v jeho nekonečném, marném boji s Rozumem (třeba se zotročující jednorozměrností karteziánství), nýbrž v jádře novověké, osvícenské přesvědčení o možnosti a dosažitelnosti vskutku rozumného uspořádání světa. Leitmotivem a vlastně jedním z hnacích motorů básníkova přístupu ke skutečnosti se tak stává vleklá, bolestná frustrace z porážky Ratia v boji s Non-ratiem a vposledku především se sebou samým. Všeprostupující skepse, sarkasmus, pastiš, humor objektivně černý – ona dobová podoba groteskna, jak jsme ji letmo demonstrovali – jakožto charakteristiky a osobitě obsazované vehikuly jeho poesie jsou tedy v souhrnu rovněž odrazem a výrazem této výchozí existenciálně-volní morality. Již jsme konstatovali, že právě v takových, byť jakkoli primárně intuitivních ideových východiscích i v takto konfigurovaných významových a výrazových polohách tvorby se básník setkává se surrealismem, přesněji s tou jeho podobou, k níž se vyvinul ve svébytné vývojové fázi druhé poloviny 20. století a již formoval a reprezentoval především tvůrčí a teoretický duch Vratislava Effenbergera: 367 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může „A fodbalové20 čuráctvo, ti hodní, přitroublí neotesanci, vyfintění ochlupením kotletek a hovínkem knírku na naducaných tvářích, tak dotěrní nad půllitrem nasládlé břečky ze setrvačnosti nazývané pivem, tato nemehla kutilsky šikovná, komunikující mezi sebou už jen vzájemností drobných zlodějin a kurváren, představuje druhou část soudobé populace, vyprodukované agonií dožívajícího civilisačního cyklu. Touto antropologickou optikou, která byla nucena odložit do museí a archivů idealistické iluse, krášlící v minulém i v tomto století nejvýřečnější stránky humanismu, mění se základní these lidských práv, jimiž vyvrcholilo 18. století a v nichž náš věk odhalil pouhé nástroje politické demagogie, které ostatně samy o sobě nezabírají ani tolik jako modlitba k všemohoucímu. To proto, že lidé ve své většině i v jednotlivcích se ke svým právům protlačí ať tak nebo jinak, ať legálně nebo ilegálně, prostou gravitací či sedimentací, které s sebou nese reálný životní provoz v tzv. demokraciích stejně jako v totalitních režimech.“21 Janda by mohl bez zaváhání tyto agresivní, ba jistě i v mnoha ohledech „nespravedlivé“ a nekorektní klasifikace podepsat, přičemž onen za zástěnou vědoucí skepse ukrytý respekt k Rozumu – jejž s Effenbergerem v nejhlubším zákoutí duše sdílí, včetně oné titánské frustrace ze zmarnění jeho smyslu – se mu samovolně, ve zjevně sebeobranné gestikulaci – opět obdobně jako u Effenbergera – mění ve vlastní, sarkasticky bezútěšnou diagnózu: „… tak každý chce za sebou vidět kus práce pokud možno co největší kus práce za sebou vidět po otočce a prstem na ní ukázat a říct koukejte to je co aby všichni mrkali a říkali joó nebo jeé z čehož vyplývá že zdravý rozum spolu s železnou logikou mimo jiné zavinil koncentráky, genocidy a ekologickou krizi a nemíní s tím přestat protože se to vyplácí jako ostatně vše co slouží k všeobecnému prospěchu a zvolí se pro to populární název.“ Chybný pravopis je autorův. 20 Vratislav Effenberger, Republiku a varlata, Torst, Praha 2013, str. 16. 21 368 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může „… Kompenzace kolektivního pocitu méněcennosti jim dává křídla a ať jsou jejich vnější projevy jakkoli blbé, vždy se najde dost pitomců ochotných pro ně chcípnout. Je to jejich velká kolektivní jistota.“ A je to!, chtělo by se dodat. Ovšem a přece: při bližším vhledu do Jandových textů – stejně jako do valné části díla Effenbergerova – se jaksi na zapřenou vnucuje otázka, zda je tato deklaratorní, na odiv stavěná skepse vskutku jen a jen nediferencovaně pesimistická, nebo přece jen nějak, potenciálně či latentně očistná… sebezáchovná. Selhala-li víra v „rozumnou“ evoluci lidského druhu, autorovi – vlastně dosti paradoxně – zůstává v rukávu přesvědčení o „rozumnosti“ (spíše „účelnosti“, že) Přírody, přírodní evoluce jako takové: „Možná je to tím, že lidé mají tak veliké mozky. Neumí je / pořádně využívat, než většinou na samé voloviny. Tady / někde se nejspíš stala základní chyba, ale nebojte se / Matka příroda se o nás dobře postará. Prostě jsme se / jí moc nepovedli a experiment se zruší.“ Co tedy dělat?, ptáme se s básníkem. Moc možností nám jaksi nezbývá, odpovídá docela tradičně: „Hypertrofované blbosti tohoto světa / lze snad vzdorovat už jen v masce blázna. Ne šaška, / to úspěšně provozují skoro všichni.“ Že blázen a básník z podstaty jedno jsou, věděli nejen Shakespeare anebo Michel Foucault, ba celý bezpočet dalších autorů, kteří dokázali myslet a rozvažovat ve více než jedné úrovni jsoucna či kdož přecházejí v mezipatrech ne jenom jednoho modu vědomí. Josef Janda tu není výjimkou: „… každá kravina se stává pravdou pravdoucí už jenom proto že to někdo plesknul kolo se nám polámalo udělalo bác strašidla se rozutekla a řeky jsou už tak špinavé že i vodníci jsou v červené knize ohrožených druhů a revoluční myšlení se obalilo sádlem středověku 369 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může a tak už snad jen báseň poslední plynová lucerna (skutečnosti) projevu života jako otevřeného systému ve sladkých vzpomínkách zkamenělých trilobitů. / Průměrná dálka lidského života je dnes něco přes 170 cm.“ „V dobách, kdy svoboda stojí život, v dobách nejčernějšího útlaku každá síla odporu je poesií a jedině poesie zůstává důsledná ve své nesmiřitelnosti.“22 Náš kverulující básník tedy průběžně cílí na jádro té nekonečné, a jak zase věděli nejen Voskovec s Werichem, nezničitelné lidské blbosti („Blbost bude zastřelena…,“ prohlašují utopicky v jedné své hře, „bude to velká rána a bude se dlouho kouřit.“), jež odpradávna spočívá ve starém dobrém hříchu sebeobelhávání. Janda se s tímto závarem před vlastní nebeskou branou vyrovnává (jak jinak) plebejsky, ale ne primitivně, nadán fenomenální pamětí až „haškovskou“, v níž se lavinovitě snoubí přehršle jedinečných údajů technických, historických či životopisných dat, informací „autisticky“ přesných a zbytných i mezioborově populárně nezbytných, a ovšem i bohatství nejrůznějších, nikterak apriorně limitovaných básnických či vůbec uměleckých praktických projevů a demonstrací, ba i teoretizujících výlevů. Autor se v permanentní rezultaci těchto často velmi nesourodých modalit myšlení, poznání a vědění pohybuje intuitivně, chaoticky i suverénně, skrze anarchicky přesné přemisťování a prolínání významů, nikoli cestou jejich tradiční abstrakce a relativizace – což, jak známo, svede i onen sisyfovsky havarující kolotoč pojmově racionálního diskursu. Koneckonců každý básník hodný toho jména abstrakci jako nástroj poznání nahrazuje bezprostředností, zkušeností, prožitkem, a v ultimativní surrealistické gestaci „věc sama, ne znak, přejímá úkol symbolu“. Autor nalézá mnoho/významovost, mnohoznačnost života v hravosti a vtíravé samozřejmosti, v jakési nově objevené, inspirované, rozšířené, ale nikoli vyspekulované, vymyšlené realitě – stává se z něho objevitel paralelních světů, které se – jak jsme demonstrovali – otvírají zde a nyní, v každodennosti a banalitě, sestaveny z obrodně destruovaných a rekonstruovaných myšlenkových klišé, tv kultury, novinových zpráv, pop-myšlení, politických a hodnotových kýčů, havárií Zbyněk Havlíček, „Prolegomena poesie“, in: Otevřít po mé smrti, Čsl. spisovatel, Praha 1994, str. 184. 22 370 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může všech až dosud rozhrkaných vozítek lidské pospolitosti… Atd. atd. Básník, tento hráč hrající doopravdy přeskakuje plynule tam a zase zpět a za nehty mu ulpívá nejen sarkasmus a dekonspirace té tisícihlavé zloby a povrchnosti, té Effenbergerem zuřivě zaklínané formalizace lidského myšlení a konání ve světě, který, žel, tak důvěrně známe. Na rubu gest přece – nenechme se mýlit – uvízne i ono všudypřítomné povědomí, latentní vědomí či tušení jiného světa, zbudovaného – dost možná, snad – na bázi tajné zbraně, neviditelné, leč všudypřítomné, bytostně aktivní psycho-poetické antihmoty. Ano, někdejší v romantismu křtěný a duchem osvícenství nedomyšlený, ba v sobě samém zbastardizovaný protest je stále přítomen. Nikoli v prvním ani v druhém, spíše až v třetím (a v dalším a dalším) plánu jako podivné, groteskně formované permanentní médium, citlivost, vnímavost, kritická pohotovost, ručička seismografu, senzibilita zjitřená obranným sarkasmem, ironií, sebeironií… Ta ochranná krusta je nezbytná, bez ní se na kost vlastní duše prokousaný básník nemůže vydat na cestu, nedokáže se otevřít, obnažit… Ale není to arogance, pozérství či stylizace jakkoli civilistická, ani krásná literatura a Umění, co živí jeho snahu, je to snad přecitlivělost, světloplachost, až stud za vlastní city… za jejich zranitelnost, za vlastní možnou, případnou lidskou, ach, tolik lidskou… nedokonalost: „… a na dně tohoto pokoje leží jiný starší dočista polámaný seizmickou činností citů protože se srazil s něčím co jelo právě okolo když došel mu humor a pak tu jsou ještě ty vzpomínky na jedno blues sepnuté neviditelnou ale těžko přetrhnutelnou pavučinou s modříny čas od času to vyvolávám jenom abych nezapomněl, ne žádné výlety do historie na růžovém pozadí… s poupátky k popření.“ Nenechme se však mýlit podruhé (ani po mnohé): citlivcův lyrismus a sentiment (nikoli sentimentalismus!) si v hlavě Josefa Jandy hravě a vlastně permanentně vyměňuje žezlo (či kříž?) s vyhlášeným lotrem po pravici, jenž dojista od dob prvních pravěkých sedimentů nese jediné jméno: humor co evoluční výdobytek, ochranný prostředek a jiskrný nástroj zachování druhu: 371 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může A každý se pobíhat může jak upír chce v pokoji možná na papír promění kůže přečtete si to v Ahoji Nejprve jeden řekl každý setmělo se jak při bouři Při tanci objevil smysl paží a bavili se potom o kouři Vždy když nad lékárnou spatra vyskočí hlava uťatá vyvolávaje marně přelud z bahna posléz v něj padá ubohá Na půl roku si odskočil k hlavě byl zbytek přibalen Ponocný poledne zardousil vzbudil se poněkud překvapen Připomene-li vám tato báseň Josefa Jandy z 80. let 20. století třeba hravého „ducha poloh“ někdejšího osobitě regulérního poetismu Jiřího Voskovce, nebudete zklamáni, leč naladěni… k poznání, že nejen skepsí, negací a sarkasmem živen jest dravec surrealistické legitimace světa. V něm založená lidská schopnost snít co dispozice universální má povahu a rozměr zeměkoule mnohonásobně větší, než je zeměkoule první, v níž je tato tak osudově skryta. květen 2014 372 VO L N Ý ZP ŮS O B / Každý se pobíhat může Ediční poznámka Kniha shrnuje všechny básnické sbírky Josefa Jandy z let 1978–1988. Vycházejí zde tiskem v úplnosti poprvé. Při přípravě edice jsme vycházeli z těchto strojopisných originálů: Ruská ruleta (listopad 1978–1980) Strojopis, volné listy formátu A4 bez desek, 28 stran číslovaných v pravém horním rohu propisovací tužkou. Muž který miloval nákladní auta (1980) Tištěný samizdat (z roku 1984), formát A5, na šířku zvětšený o 1,5 cm, nestránkováno, bílá obálka bez nápisu, na frontispice objekt Josefa Jandy „Očekávání 1982–1984“ na černobílé fotografii Václava Černého (1984). Prášková metalurgie (podzim 1980 – jaro 1981) Strojopis, vázáno v tvrdých deskách potažených šedým plátnem, formát A5, nestránkováno, tabulky na každé straně narýsovány obyčejnou tužkou, na obálce černě vyraženo jméno autora, pod ním název sbírky. Poločas rozpadu (1982) Strojopis (z roku 1984), brož, formát A5, nestránkováno, bílá obálka bez nápisu, na frontispice černobílá fotografie Václava Černého (1984). Blem blem (podzim 1982 – zima 1983) Strojopis, vázáno v tvrdých deskách potažených hnědým plátnem, formát A5, nestránkováno, na obálce zlatě vyraženo jméno autora, pod ním název sbírky, na frontispice vizuální báseň ze slov BLEM BLEM, vytvořená tuší pomocí pera a štětce. Volný způsob (1983–1984) Strojopis, brož, formát A5, 40 číslovaných stran, bílá obálka bez nápisu. 373 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ediční poznámka Tektonické poruchy (1984) Strojopis, formát A4, měkké růžové desky, spojeno plechovými svorkami, stránkován v pravém horním rohu propisovací tužkou pouze závěrečný oddíl „Když zuby hledají vaz (říjen–prosinec 1984)“. Zubynehty (Skorodeník) (1984–1985) Tištěný samizdat, brož, formát A5, nestránkováno, na bílé obálce černě vytištěn název sbírky, datace, pod ní jméno autora. Prašné deště (1986–1987) Tištěný samizdat, brož, formát A5, nestránkováno, na bílé obálce černě vytištěn název sbírky, datace, pod ní jméno autora. Děravé básně a Neobyčejná pětiverší (1988) Tištěný samizdat, brož, formát A5, nestránkováno, na bílé obálce černě vytištěn název sbírky, datace, pod ní jméno autora. Jan Šulc 374 VO L N Ý ZP ŮS O B / Ediční poznámka Obsah RUSKÁ RULETA (listopad 1978 — duben 1980) [· · ·] Mattoniho kysibelie................................................................................................................. 11 .[· · ·] Až vymyslím znovu kolotoč...................................................................................................... 12 .[· · ·] Vítr si pohrává se stínem.......................................................................................................... 13 .[· · ·] Lidé si svoje životy plánují....................................................................................................... 14 .[· · ·] Posílám Ti přání........................................................................................................................ 15 .[· · ·] Vysoko v karpatských horách.................................................................................................... 16 .[· · ·] Až skočím z Karlova mostu....................................................................................................... 17 .[· · ·] Robinson zemře v pátek........................................................................................................... 18 .[· · ·] Zelená tvář se sklání nad jezerem............................................................................................ 19 .[· · ·] A kdyby se čas klátil.................................................................................................................. 20 .[· · ·] Koruna koruna koruna dvacet.................................................................................................. 21 .[· · ·] Je nutno................................................................................................................................... 22 .[· · ·] Mám duhový prsten................................................................................................................. 23 .[· · ·] Meine liebe Alkoholik!............................................................................................................. 24 .[· · ·] Svět je mi stále více tavený sýr................................................................................................. 25 .[· · ·] Tázal se, nejsem-li alkoholik..................................................................................................... 26 .[· · ·] Hřbitov..................................................................................................................................... 27 .[· · ·] Kaplanovu turbinu................................................................................................................... 28 .[· · ·] Vypadala jako jedna z těch....................................................................................................... 29 .[· · ·] Sympatický mladý růžový muž................................................................................................. 30 .[· · ·] Stejně i nádraží........................................................................................................................ 31 .[· · ·] Litry ......................................................................................................................................... 33 .[· · ·] A den odcházel......................................................................................................................... 34 .[· · ·] Před soudem v Římě................................................................................................................ 36 .[· · ·] Často jsem chodíval................................................................................................................. 37 .[· · ·] Jednoho odpoledního dne...................................................................................................... 38 .[· · ·] Jednou mi napadlo.................................................................................................................. 39 MUŽ KTERÝ MILOVAL NÁKLADNÍ AUTA (1980) ............................................................................................................................................................ 45 PRÁŠKOVÁ METALURGIE (podzim 1980 — jaro 1981) ČSN 42 0846 Slinuté karbidy – Přehled................................................................................................ 54 ČSN 41 8500 Slinutý karbid F1............................................................................................................ 58 .ČSN 41 8501 Slinutý karbid F2............................................................................................................ 59 .ČSN 41 8503 Slinutý karbid S1............................................................................................................ 60 .ČSN 41 8504 Slinutý karbid S2............................................................................................................ 61 .ČSN 41 8505 Slinutý karbid S3............................................................................................................ 62 .ČSN 41 8506 Slinutý karbid S4............................................................................................................ 64 .ČSN 41 8507 Slinutý karbid S5............................................................................................................ 65 .ČSN 41 8510 Slinutý karbid U1........................................................................................................... 66 .ČSN 41 8511 Slinutý karbid U2........................................................................................................... 67 .ČSN 41 8515 Slinutý karbid H1........................................................................................................... 69 .ČSN 41 8516 Slinutý karbid H2........................................................................................................... 70 .ČSN 41 8518 Slinutý karbid G1........................................................................................................... 71 .ČSN 41 8519 Slinutý karbid G1.1........................................................................................................ 73 .ČSN 41 8520 Slinutý karbid G2........................................................................................................... 74 .ČSN 41 8523 Slinutý karbid G3........................................................................................................... 76 .ČSN 41 8524 Slinutý karbid G4........................................................................................................... 77 .ČSN 41 8525 Slinutý karbid G5........................................................................................................... 78 POLOČAS ROZPADU (1982) .A vy pro mne........................................................................................................................................ 83 .Tak jako…............................................................................................................................................ 87 .Několik věcí......................................................................................................................................... 88 .A vždy nejprve na půl........................................................................................................................... 89 .Námořník mezi cestami....................................................................................................................... 90 .Holé dráty pustého formalismu........................................................................................................... 91 .Bouřka ve vaně.................................................................................................................................... 92 .Škoda že není po ruce.......................................................................................................................... 93 .Nuda předchází prášku........................................................................................................................ 94 . bohá je každý.................................................................................................................................... 95 U .Sklenice s medem................................................................................................................................ 96 .Vyptával se mi...................................................................................................................................... 97 .A tak podobně...................................................................................................................................... 98 .Poeta laureatus..................................................................................................................................... 99 .Hovory s IBM...................................................................................................................................... 100 BLEM BLEM (podzim 1982 — zima 1983) .[· · ·] Myslíš si................................................................................................................................. 107 Sdělení č. (V kolikáté řadě je to místo)............................................................................................... 108 .Sdělení č. (No mrkněte se třeba sem)................................................................................................. 109 .Sdělení č. (Kdo je další na řadě)......................................................................................................... 110 .Sdělení č. (Bude-li o víkendu sněžit).................................................................................................. 111 .Sdělení č. (V mazutové kotelně)......................................................................................................... 112 .Sdělení č. (Už zase půlnoc dávno pryč)............................................................................................... 114 .Sdělení č. (Na střeše jednoho baráku)................................................................................................ 115 .Sdělení č. (Říkal jsem přece Frantovi)................................................................................................. 116 .Sdělení č. (Ze sochařů této generace)................................................................................................. 117 .Sdělení č. (Půjdete-li touto chodbou)................................................................................................. 118 .Sdělení č. (Tato jeskyně je proslulá)................................................................................................... 119 .Sdělení č. (Ráno vstal v 5.30)............................................................................................................. 120 .Sdělení č. (V kredenci z minulého století).......................................................................................... 121 .Sdělení č. (Na stromě štěkal pes)....................................................................................................... 122 .Sdělení č. (A nyní ještě několik slov).................................................................................................. 123 .Sdělení č. (Za chvíli bude půl třetí)..................................................................................................... 124 .Sdělení č. (Víte to máte těžký)............................................................................................................ 125 .Sdělení č. (Hele hoď mi tam A)........................................................................................................... 126 .Sdělení č. (Ve válce)........................................................................................................................... 127 .Sdělení č. (Už dyš sme ten den fárali)................................................................................................. 128 .Sdělení č. (Výroba kníkavců).............................................................................................................. 129 .Sdělení č. (Řek sem jí)........................................................................................................................ 130 .Sdělení č. (Kde opilá v odlehlém koutě zahrady zvrací)...................................................................... 131 .Sdělení č. (V místnosti kde je špatné světlo)...................................................................................... 132 .Sdělení č. (Jistě ste to všichni slyšeli)................................................................................................. 133 S. dělení č. (Mléko se sníženou tučností)............................................................................................. 134 .Sdělení č. (Již v dávných dobách)....................................................................................................... 135 .Sdělení č. (Lahvový máš v lednici)...................................................................................................... 136 .Sdělení č. (Tenkrát jsme seděli).......................................................................................................... 137 .Sdělení č. (Dejme tomu).................................................................................................................... 138 .Sdělení č. (Moh byste mi připálit)...................................................................................................... 139 .Sdělení č. (Moh by jsi soudruhu náměstku)....................................................................................... 140 .Sdělení č. (Ten večer jsme byli v kavárně).......................................................................................... 141 VOLNÝ ZPŮSOB (1983–1984) Mořské záležitosti.............................................................................................................................. 147 .Jednou ráno....................................................................................................................................... 148 .Kdoví................................................................................................................................................. 149 .Zpráva o stavu kanálu........................................................................................................................ 150 .Její Inteligence.................................................................................................................................. 151 .Skrytý pramen zjevného poznání....................................................................................................... 152 .Pták Pep............................................................................................................................................. 153 .Problémy dramaturgie....................................................................................................................... 154 .Smutný osud...................................................................................................................................... 155 .Venkov............................................................................................................................................... 157 .V tenké režné niti............................................................................................................................... 158 .Proměna............................................................................................................................................ 159 .Dům kde straší................................................................................................................................... 160 .V dehtu Pythagorovy poučky.............................................................................................................. 161 .Bez názvu........................................................................................................................................... 162 .Na zápraží.......................................................................................................................................... 163 .Na samém konci................................................................................................................................ 164 .Beznadějné........................................................................................................................................ 165 .Tenkrát............................................................................................................................................... 166 .Formulář ztraceného vosku................................................................................................................ 167 .Konec konců....................................................................................................................................... 168 .Vzpěrač.............................................................................................................................................. 169 .Horror................................................................................................................................................ 170 .Balada................................................................................................................................................ 171 .Kýbl hlavy.......................................................................................................................................... 172 .Tak to chodí........................................................................................................................................ 173 .Odřené uši písku................................................................................................................................ 174 .Čistota je půl zdraví............................................................................................................................ 175 .Zpívá si jelen...................................................................................................................................... 176 .Podzimní imprese.............................................................................................................................. 177 .Kombinát........................................................................................................................................... 178 .Pochybnost........................................................................................................................................ 179 .V hlubokém tichu............................................................................................................................... 180 .Transformátor davu............................................................................................................................ 181 .Folklórní slavnost............................................................................................................................... 182 TEKTONICKÉ PORUCHY (1984) .Už nebudu sněžit............................................................................................................................... 189 .Tektonická porucha............................................................................................................................ 198 .Mimo mísu........................................................................................................................................ 205 .Když zuby hledají vaz......................................................................................................................... 216 ZUBYNEHTY (Skorodeník) (1984–1985) Kečup za bony.................................................................................................................................... 231 .Sežral kozu vápenec........................................................................................................................... 233 .Tak jsem si…...................................................................................................................................... 234 .Hudba na hnusnou noc...................................................................................................................... 235 .Mír na taktilní způsob........................................................................................................................ 236 .Zemědělství je výborná věc................................................................................................................ 237 .Up to date.......................................................................................................................................... 239 .Děda Mráz.......................................................................................................................................... 240 .Velká bečka od vína........................................................................................................................... 243 .Sobota............................................................................................................................................... 244 .Uzený................................................................................................................................................. 245 .Zubynehty.......................................................................................................................................... 246 .Polena................................................................................................................................................ 248 .Výroba................................................................................................................................................ 249 .Bulharská spojka................................................................................................................................ 251 .Přichází střep..................................................................................................................................... 252 .Chlívák............................................................................................................................................... 254 .Malý Muk a Velký Muk....................................................................................................................... 256 .Prázdné prostory určené k prasknutí.................................................................................................. 258 .Tak že úplně....................................................................................................................................... 259 .Ne ty časy už se nevrátí...................................................................................................................... 260 .Résumé.............................................................................................................................................. 263 .Postscriptum...................................................................................................................................... 264 PRAŠNÉ DEŠTĚ (1986–1987) V pařezech květů................................................................................................................................ 269 .Torricelliho pokus............................................................................................................................... 276 .Prašné deště...................................................................................................................................... 281 .Chovné brambory.............................................................................................................................. 286 .Tiché želvoví....................................................................................................................................... 292 DĚRAVÉ BÁSNĚ (1988) .Perfektní negližé................................................................................................................................ 299 .Jako po dešti...................................................................................................................................... 300 .Pozoruhodná črta............................................................................................................................... 301 .Sousedská.......................................................................................................................................... 302 .Sázeli jehličnaté................................................................................................................................. 303 .Klape to............................................................................................................................................. 304 .Činovník Svazarmu............................................................................................................................ 305 .Permanentní nedůvěra...................................................................................................................... 306 .Klasická povídka................................................................................................................................ 307 .Po nápravy......................................................................................................................................... 308 NEOBYČEJNÁ PĚTIVERŠÍ (1988) .Samozřejmě....................................................................................................................................... 313 .Filozofické exkurzy............................................................................................................................. 314 .Politika otevřenosti............................................................................................................................ 316 .Krmiti zakázáno................................................................................................................................. 317 .Ta naše česká písnička........................................................................................................................ 319 .Měsíční zub........................................................................................................................................ 321 .Můj slamák v hejnu štěbetavých papoušků....................................................................................... 322 .Posléze............................................................................................................................................... 323 .Když nastaly deště............................................................................................................................. 324 .Mutace............................................................................................................................................... 326 .Říká se tomu všelijak......................................................................................................................... 327 .Kdykoli se vzbudím, usnu.................................................................................................................. 328 .Neubližujte knedlíkům...................................................................................................................... 329 .Nemoci.............................................................................................................................................. 330 .Pravděpodobnost............................................................................................................................... 331 .Ňák se nám to hatí............................................................................................................................. 332 .Vskutku neobyčejný příběh............................................................................................................... 334 .Jistota je jistota.................................................................................................................................. 335 .Helou hejsa hurá................................................................................................................................ 336 .České vakcíny..................................................................................................................................... 337 .Nabídka za snížené ceny.................................................................................................................... 338 .V zahradě kvetoucích barelů.............................................................................................................. 339 Každý se pobíhat může (František Dryje)........................................................................................... 343 Ediční poznámka................................................................................................................................ 373 Josef Janda Volný způsob V knize jsou použity autorovy koláže z cyklu „Vizuální poezie“ z let 2011–2013 Doslov František Dryje Ediční poznámku napsal a redigoval Jan Šulc Korektura Markéta Hofmeisterová Grafická úprava Jan d’Nan Tisk Akcent, tiskárna Vimperk, s. r. o. Vydalo nakladatelství dybbuk, Jan Šavrda, Lamačova 840/18, Praha 5, www.dybbuk.cz, roku 2014 jako svou 214. publikaci. Vydání první ISBN 978-80-7438-104-1
Podobné dokumenty
Český bratr 1-2011 - Evangelický časopis
Jeho jednání nás bude i v budoucnosti překvapovat,
vždyť nové činí všecko. Zasahuje do našeho světa
v pravý čas, tak jak to učinil, když do něho přišel
v Ježíši Kristu a vnesl do něho lásku, která ...
Ve své práci se zabývám různými typy zobrazení archetypů ve
společností. Stala se emblémem existenciální tísně moderního člověka, jeho tápání po
vlastním místě v prostoru a čase.
Hodnoty, které zobrazují staří mistři, již mnohdy vychladly, moderní umění je ...
ROZLOSOVÁNÍ 2010 BIG HOLIDAY CUP www.bigcup.cz
Ziombel Kru Gliwice (PL)
Kaliči Púchov (SK)
SK Olomouc (CZ)
