Zde - LMS Unifor

ICT pro podporu studia
3
Obsah
Úvod 1 Počítač 2 3 4 5 6 7 Internet Podle čeho vybírat počítač? Péče o počítač Internetový prohlížeč Komunikace na internetu 3.1 E-mail 3.2 ICQ Aplikace ICQ Alternativy – QIP a Miranda 3.3 Internetové telefonování - Skype 3.4 Sociální sítě - Facebook 3.5 Netiketa - zásady komunikace přes Internet Kancelářské balíky, grafické programy a interaktivní výuka 4.1 Kancelářské balíky Word Excel PowerPoint Další programy balíku Office 4.2 Grafické programy 4.3 Interaktivní výuka Blog E-learning LMS 4
Úvod
Využívání moderních informačních technologií se stalo součástí běžného dne nejen u současné
mládeže, ale u většiny z nás. Proto je velmi důležité využívat aktuální trendy a technologie i ve výuce.
Výuka uplatňující moderní technologie je nejen více poutavá pro většinu studentů, ale také pomáhá
rozvíjet tyto klíčové kompetence u těch, kteří nejsou při práci s informačními technologiemi tak zdatní.
Současně také můžou být informační technologie užitečnou pomůckou pedagoga, díky níž může výuku
nejen zatraktivnit, ale také lépe zpřehlednit či systematizovat. Tento studijní text může být stručným
návodem, jak moderní technologie nejen používat, ale také využívat pro zkvalitnění edukačního
procesu.
5
1
Počítač
Cíle
Po prostudování této kapitoly by jste měli umět:
 rozlišovat různé typy počítačů
 určit způsoby údržby počítače
 specifikovat základní parametry výběru počítače
Doba potřebná ke studiu

2 hodiny
Průvodce studiem
Obr. Stolní počítačová sestava
Používání počítače je jednou ze základních dovedností téměř každého člověka působící na trhu práce.
Proto by bylo vhodné na začátku zmínit, co to vlastně počítač je a jaké druhy počítačů se v současné
době dá používat. Počítač je elektronické zařízení, které zpracovává data dle předem definovaného
programu. Hlavní rozdělení by mohlo být na stolní počítač a mobilní zařízení, mezi které se dá zahrnout
notebooky, netbooky, tablety apod. Jak již název napovídá, rozdíl je zejména v mobilitě těchto zařízení.
Klasický stolní počítač je složen z počítačové skříně a externích komponent (monitor, klávesnice, myš),
které umožňují práci s ním. Tyto komponenty jsou u stolního PC (Personal Computer) umístěny mimo
samotnou počítačovou skříň. Zatímco u mobilních zařízení typu notebook (případně netbook, ultrabook)
jsou tyto komponenty již součástí. Zabírají tedy mnohem méně místa než u stolního počítače. To má
vliv zejména právě na možnost přenášet tyto zařízení.
6
Obr. Notebook
Obr. Netbook
Poslední zmíněnou kategorií mobilních zařízení je pak tablet. Jedná se o zařízení, které již nemá
hardwarovou klávesnici či myš (případně touchpad – polohovací zařízení používané u notebooků,
alternativa pro myš), ale ovládání zařízení probíhá dotykem.
7
Obr. Tablet s operačním systémem Android
Obr. Tablet s operačním systémem Windows 8
Trendem v poslední době je kombinace notebooku a tabletu v hybridní zařízení, které má dotykový
displej, ale současně také klávesnici a touchpad jako normální notebook.
Podle čeho vybírat počítač?
Hned na úvod rozhodování by si měl člověk určit, pro jaké účely chce počítač využívat. Jestliže ho bude
využívat stabilně na jednom místě a bude k němu připojeno více periferií, je lepší volit stolní počítač,
který je osazen více konektory a má ve většině případů větší výkon. Jestliže očekáváme, že bude třeba
zařízení často přenášet, např. mezi učebnami, je lepší zvolit notebook.
Dále je třeba vědět, s jakými periferiemi bude třeba zařízení propojovat a podle toho zvolit takové
zařízení, které bude mít patřičné konektory a výstupy. Zatímco většinu zařízení jako tiskárny, skenery,
externí paměťová zařízení apod. připojujeme pomocí USB rozhraní, např. datové projektory komunikují
přes grafické rozhraní. Velmi často bývají kompatibilní s VGA rozhraním, novější zařízení však lépe
8
spolupracují s HDMI rozhraním. Některé datové projektory lze propojit s počítačem i přes bezdrátové
rozhraní WiFi.
Obr. Datový projektor
Další důležitou etapou výběru počítače je volba operačního systému, který chceme používat. U stolních
počítačů a notebooků je na výběr z tradičních Microsoft Windows, aktuálně ve verzi 8.1, případně
Linux, který je distribuován zdarma. Volíme-li zařízení od společnosti Apple, je jasnou volbou OS X. U
menších zařízení typu tablet je pak na výběr z operačního systému Android, Microsoft Windows a v
případě iPadu iOS. Při volbě operačního systému je velmi důležité zvážit kompatibilitu nejen vlastního
počítače a jeho komponent (zda jsou distribuovány ovladače pro všechny komponenty pro daný
operační systém), ale také všech zařízení, které chceme používat. Nesmíme zapomínat samozřejmě ani
na programy, které potřebujeme pro plnohodnotné využívání počítače. Ne každý program je
optimalizován pro více operačních systému.
Péče o počítač
Stejně jako auto či jiné mechanické zařízení, i počítač potřebuje svou péči a údržbu. Jednou z hlavních
součástí péče o počítač je ochrana počítače. Je tím myšleno zejména zajištění bezpečnosti počítače
antivirovým programem, který by měl být udržován aktualizovaný a měl by mít neustále aktivní tzv.
rezidentní štít, který zajišťuje kontrolu všech aplikací a souborů v reálném čase. Spousta antivirových
programů je dostupná pro domácí použití jako freeware, tedy program distribuován zdarma. Stačí tedy
stáhnout instalační soubor z internetu, nainstalovat, případně zaregistrovat a počítač je proti většině
virů a útoků chráněn.
9
Obr. Výběr antivirových programů
Nejen antivirový program je třeba udržovat aktuální. Každý operační systém může obsahovat
bezpečnostní nedostatky, které usnadňují hackerům proniknutí do počítače. Proto je třeba stahovat a
instalovat aktualizační balíky, které většina výrobců operačního systému distribuuje. V rámci
operačního systému Windows se jedná o aplikaci Windows Update, která vyhledává dostupné
aktualizace a zajišťuje jejich stažení a instalaci. Většinou se jedná pouze o dílčí malé aktualizace, může
však vyjít i velký balík aktualizací a bezpečnostních vylepšení, které společnost Microsoft nazývá Service
Pack. Operační systém, který má již takovouto velkou aktualizaci za sebou, bývá označován zkratkou
SP za názvem systému (např. Microsoft Windows XP SP3, kde číslo za zkratkou SP udává pořadové
číslo aktualizačního balíčku). Aktualizovaný operační systém by se měl většinou stávat bezpečnějším,
stabilnějším a případně i optimalizovanějším.
Další poměrně důležitou péčí o počítač je tzv. defragmentace disku. Při dlouhodobém užívání počítače
dochází k situacím, kdy nové data ukládané na disk nemají dostatek prostoru pro uložení celého
souboru do navazujícího dlouhého diskového prostoru. Dojde tak k rozdělení souboru na více částí,
které jsou uloženy v různých oblastech pevného disku. K čemu však tento postup vede? Jednoduše k
tomu, že čtecí hlava pevného disku musí číst na více místech disku namísto čtení souvislé datové stopy.
Dochází tím logicky k prodloužení doby čtení dat a tím zpomalení celého běhu počítače. Tento problém
lze řešit právě již zmíněnou defragmentací disku, při které dochází k přesouvání takto „rozházených“
dat do souvislejších navazujících datových bloků a tím i k urychlení načítání souborů. Základní aplikaci
pro defragmentování disku obsahuje operační systém Windows již přímo, lze však využít i další aplikace
volně stažitelné z internetu (např. JKDefrag, atd.).
Obr. Defragmentace disku (součást OS Microsoft Windows)
10
Dalším způsobem péče o počítač je samozřejmě také správa aplikací a dočasných souborů. V průběhu
života každého počítače je do něj instalována spousta různých aplikací dle aktuálních potřeb uživatele.
Ty se ale v průběhu času mohou měnit a některé programy pak už nejsou dále používané. V takovou
chvíli už pouze zabírají místo na disku a zpomalují tak běh celého počítače. Je tedy vhodné aplikace,
které již uživatel nepotřebuje, odstranit. Odstraněním však není myšleno pouhé smazání programu z
pevného disku, jak si někteří uživatelé myslí, ale jeho řádné odinstalování. Odinstalování může
proběhnout dvěma způsoby. Buď má program vlastní součást umožňující jeho odebrání ze systému,
nebo přímo přes správce programů systému Windows. Ten je k nalezení v Ovládacích panelech, pod
hlavní záložkou Programy. Zde se ukrývá možnost Odinstalovat program, která otevře seznam
nainstalovaných aplikací a u každé je po jejím označení nabídnuta možnost odinstalovat.
Shrnutí
Správný výběr a péče o počítač je základem úspěšného využívání možností těchto zařízení. Proto je
třeba počítač chránit proti napadení viry či útoky hackerů, udržovat počítač dostatečně rychlý a
provozuschopný.
Pojmy k zapamatování





počítač
notebook
tablet
antivirový program
defragmentace disku
11
2
Internet
Cíle
Po prostudování kapitoly by jste měli umět
 definovat pojem Internet
 znát základy práce s internetovým prohlížečem
Doba potřebná ke studiu
1 hodina
Průvodce studiem
Internet je celosvětový systém navzájem propojených počítačových sítí, v které jsou jednotlivé počítače
schopny navzájem komunikovat. Historie Internetu sahá do roku 1969, kdy byla spuštěna síť
ARPANET, první decentralizovaná síť.
Internet nabízí mnoho samostatných služeb, které lze využívat. Jednou z nejznámějších, kterou však
mnoho lidí považuje za internet jako takový, je služba WWW (World Wide Web). Jedná se o systém
webových stránek, který používá protokol HTTP, případně zabezpečený protokol HTTPS. Prohlížení
webových stránek je možné přes internetový prohlížeč. Dále však síť internet nabízí i další služby, jako
například elektronickou poštu, přenos souborů FTP (File Transfer Protocol), systém jmen počítačů DNS
(Domain Name Systém), internetové telefonování VoIP (Voice over Internet Protocol) a mnoho dalších.
Internetový prohlížeč
Pro prohlížení webových stránek je třeba mít v počítači nainstalovaný webový, resp. internetový
prohlížeč. Uživatelé operačního systému Microsoft Windows mají již přímo v rámci operačního systému
nainstalovaný prohlížeč Internet Explorer. Alternativou tohoto „vestavěného“ prohlížeče mohou být
Mozila Firefox, Opera, Google Chrome či Safari. Každý z prohlížečů má své výhody a své drobně
upravené uživatelské rozhraní. Je tedy víceméně na preferencích každého uživatele, který z prohlížečů
mu bude vyhovovat nejvíce nebo zda bude využívat více prohlížečů současně. Nevýhodou v některých
případech je optimalizace některých webových stránek, resp. webových aplikací pro konkrétní webový
prohlížeč. Příkladem mohou být například některá internetová bankovnictví, webové aplikace
pojišťoven apod.
12
Obr. Loga nejpoužívanějších internetových prohlížečů (Internet Explorer, Safari, Mozila Firefox, Opera,
Google Chrome)
Každý internetový prohlížeč má v horní části adresový řádek. Do něj se vpisuje adresa webu, na který
se chceme podívat. Není třeba ho zadávat v kompletním tvaru (např. http://www.seznam.cz), většinou
stačí zapsat pouze www.seznam.cz, v některých případech si prohlížeč poradí i s adresou bez www.
Vedle adresového řádku se nachází tlačítka Zpět a Dále, která nás přesunou na předchozí načtenou
stránku, resp. pokud jsme se vraceli zpět, tak tlačítko dále nás posune dopředu. Hned vedle bývá
tlačítko Obnovit (Refresh, Reload). Toto tlačítko je užitečné zejména v případech, chceme-li
aktualizovat obsah stránky – zda se zobrazují nějaké aktuálnější události či při aktualizaci obsahu webu,
zda se tyto změny již provedly. Dále lze některé weby ukládat do záložek, oblíbených apod. což
následně umožňuje rychlejší spouštění těchto často zobrazovaných webů. Ve webovém prohlížeči si
také můžeme v nastavení vybrat, jakou domácí stránku v prohlížeči chceme (tedy jaký web se má
načítat při spuštění) a s rozmachem prohlížení webů v různých panelech jednoho prohlížeče také to,
zda při spuštění se mají načítat poslední otevřené weby či nový čistý panel apod. Tato možnost
individualizace a upravení dle potřeb uživatele výrazně usnadňuje práci s prohlížečem.
Většina internetových prohlížečů také nabízí možnosti doinstalování různých rozšiřujících doplňků, které
umožní přehrávání internetových rádií či videí, spouštění flashových aplikací, javascriptů apod. Naopak
některé doplňky blokují součásti webových stránek. Toto se týká zejména blokování reklamy.
Shrnutí
Internet nabízí mnoho různých služeb, které můžeme využívat. Jednou z nich je služba WWW, pro
kterou lze využívat různé internetové prohlížeče.
Pojmy k zapamatování




Internet
WWW
FTP
internetový prohlížeč
13
3
Komunikace na internetu
Cíle
Po prostudování této kapitoly by jste měli být schopni:





znát různé způsoby komunikace na internetu
umět pracovat s komunikačními programy
umět používat program Skype
umět používat program ICQ
znát zásady komunikace na internetu
Doba potřebná ke studiu
21 hodin
Průvodce studiem
Internet nabízí mnoho způsobů online komunikace. Mezi nejčastěji používané patří elektronická pošta,
různé typy komunikačních protokolů (např. ICQ), hlasové i videohovory (např. Skype) a spousta
dalších. Pojďme se podívat na některé z nich.
3.1 E-mail
Mezi jeden z nejčastějších způsobů komunikace na Internetu patří samozřejmě elektronická pošta.
Jedná se o elektronickou formu dopisování, umožňující nejen mnohem rychlejší doručení „dopisu“
adresátovi (která se bez ohledu na vzdálenost mezi odesílatelem a adresátem pohybuje v řádu
sekund), ale také přikládání různých typů souborů. Můžete tak odesílanou poštou zasílat fotografie,
dokumenty, multimediální soubory atd. Avšak tato možnost vkládání příloh do elektronické pošty
přináší nejen mnoho výhod, ale i nevýhody. Jednou z největších jsou podvodné e-maily, které mohou
obsahovat viry či jiný škodlivý software, který má za úkol buď poškodit data v počítači, nebo sledovat
soukromé informace o majiteli. Těmto hrozbám se dá předejít nejenom používáním antivirového
programu s aktuální virovou databází, ale samozřejmě také rozvahou při otevírání příloh od neznámých
osob.
Vzhledem k možnosti registrovat si e-mailovou schránku zdarma u většiny poskytovatelů, stala se tato
služba dostupná opravdu každému, kdo disponuje připojením k Internetu. Registrace nové schránky je
většinou záležitost několika kliknutí jednoduchým intuitivním průvodcem, který i nezkušeného uživatele
provede zadáním základních údajů a nastavením hlavních parametrů schránky. Odkaz na registraci
bývá většinou na úvodní stránce poskytovatele, poblíž přihlašovacího tlačítka.
Máme-li již e-mailovou schránku založenu, potřebujeme nějakým způsobem pracovat s příchozí a
odchozí poštou. Elektronickou poštu lze spravovat dvěma hlavními způsoby. Prvním je správa účtu přes
14
webové rozhraní poskytovatele e-mailové schránky. Po přihlášení se dostává uživatel do specifického
uživatelského rozhraní, které má každý poskytovatel mírně uzpůsoben. Hlavní ovládací prvky však
většinou zůstávají stejné. V levé části obrazovky bývají složky, které shromažďují poštu dle typu –
doručená, odeslaná, koncept (rozpracovaná), k odeslání, koš či spam. Poslední zmíněná složka je velmi
užitečná součást každé e-mailové schránky. Shromažďují se v ní zprávy, které by mohly být
nevyžádanou hromadně rozesílanou poštou. Jedná se zejména o různé nabídky (často také podvodné),
hromadné zprávy, komerční sdělení, zprávy generované spamovými aplikacemi apod. Vzhledem
k faktu, že určování, které zprávy jsou potenciálně nevyžádané a mají se tedy zařadit do složky spam,
vyhodnocují aplikace speciálně navržené pro jejich vyhledávání, mohou se tam dostat i zprávy
s normálním vyžádaným obsahem, obsahují-li např. některé klíčové prvky, které tyto aplikace hledají.
Je proto vhodné čas od času zkontrolovat i tuto složku, není-li v ní omylem nějaká zpráva, která je pro
nás důležitá.
Nechceme-li využívat webové rozhraní e-mailové schránky (důvodů může být více – např. potřeba
současné správy více e-mailových účtů, práce s poštou v offline režimu, kdy nemáme připojení
k internetu, apod.), naskýtá se nám samozřejmě možnost využít některého tzv. e-mailových klientů.
Jedná se o speciálně navržené aplikace, aby umožňovaly pracovat s elektronickou poštou. Tyto
aplikace jsou nainstalované v počítači (případně jiném zařízení, např. tabletu, smartphonu apod.) a
připojují se do našich schránek. Tyto programy pracují s e-mailovou schránkou dvěma způsoby. Buď
pomocí POP3 protokolu nebo vzdálenou správou složek IMAP. Základním rozdílem je právě způsob
komunikace s poštovním serverem. Zatímco POP3 protokol se přihlásí do uživatelova účtu, zkontroluje
nové zprávy a ty stáhne k uživateli do počítače, IMAP pracuje vzdáleně se všemi složkami v poštovním
účtu. Z tohoto popisu nemusí být rozdíl na první pohled zřejmý, uveďme si tedy příklad. Máme
nastaven e-mailový klient přes POP3 server. Spustíme klienta (např. Outlook, Outlook Express, Mozila
Thunderbird, atd.), který se přihlásí do schránky, zjistí, že jsou ve složce Doručená pošta tři nové
zprávy. Všechny tři stáhne k uživatelovi do počítače (dle nastavení lze zprávy buď rovnou ze serveru
smazat nebo naopak ponechat), kde si je uživatel přečte. Dvě jsou pro něj po přečtení nepotřebné,
rozhodne se je tedy smazat. Vymaže je však pouze u sebe v počítači. V e-mailové schránce, je-li
nastaveno ponechání kopie zprávy na serveru po jejich stažení na disk, zůstávají stále. Naopak, je-li
nastaveno smazání stažených zpráv ze serveru po jejich stažení, zůstávají již pouze v uživatelově
počítači a nemá k nim přístup z jiného zařízení. Stejně tak je to pak s odeslanou poštou. Odepíše-li
uživatel na některou zprávu a odešle ji, zůstává uložena pouze lokálně v počítači, nenahraje se nikam
jinam. V tomto je právě hlavní rozdíl ve správě pošty pomocí IMAP. V tomto případě se jedná o
vzdálenou správu složek. Jak již tato charakteristika napovídá, aplikace je neustále připojena (má-li
internetové připojení) k poštovnímu účtu a jakoukoliv operaci provedeme v počítači, projeví se také
přímo ve schránce. Smažeme-li tedy poštu, která pro nás již není užitečná, smaže se i na serveru.
Napíšeme-li nový e-mail a odešleme, bude tato zpráva ve složce odeslaná pošta i na poštovním
serveru. Máme tak tedy přístup k veškeré poště i na jiném počítači.
Obr. Poštovní klienti (Outlook Express, Mozila Thunderbird)
15
3.2 ICQ
Dalším způsobem komunikace na internetu je například ICQ. Etymologií vzniku tohoto názvu je
podobnost výslovnosti těchto tří písmen „aj sí kjů“ s výslovností věty I seek you (přeloženo do češtiny –
hledám tě). Pod názvem ICQ se ukrývá nejen program určený pro komunikaci, ale zejména
stejnojmenný protokol, přes který online komunikace probíhá. Software určený pro komunikaci byl
vyvinut v roce 1996 izraelskou firmou Mirabilis. Od té doby změnil několikrát majitele. Možnosti
komunikovat přes protokol ICQ využilo více firem vyvíjející komunikační software a integrovalo tento
protokol do svých programů (např. QIP, Mirinda, atd.). Proto již není třeba pro komunikaci přes ICQ
využívat pouze tento software. Pravdou ale zůstává, že zatímco alternativní programy využívají pouze
hlavní funkce protokolu ICQ, kterými je komunikace pomocí online vzkazů, posílání souborů, sdílení
statusů atd., program ICQ nabízí možnost hrát online s přáteli flashové hry, sdílet flashové animace
apod. Při registraci nového ICQ účtu dostane uživatel přiděleno tzv. UIN, tedy jedinečný devítimístný
číselný identifikační kód, díky němuž lze uživatele vyhledat v síti a přidávat si ho do svých kontaktů.
Obr. Logo a uživatelské prostředí programu ICQ
Aplikace ICQ
Po stažení a instalaci aplikace ICQ je připravena k použití. Spuštěním se zobrazí přihlašovací obrazovka,
na které je třeba zadat své přihlašovací údaje. Heslo je možno uložit do paměti a není tak třeba ho
16
zadávat při každém spuštění. Toto se však doporučuje pouze v případě, že jste na počítači, ke kterému
nemají přístup ostatní uživatelé.
Nemáme-li ještě svůj ICQ účet, je na této přihlašovací obrazovce přímý odkaz pro registraci, ve které je
třeba uvést základní informace a odeslat formulář.
17
Po přihlášení do svého účtu se zobrazí hlavní okno, v kterém jsou různé ovládací prvky a k němu
připojené reklamní okno se zprávami, novinkami atd. Tyto dvě okna lze ikonou v pravém horním rohu
rozdělit na samostatná okna a následně reklamu zavřít. Tuto reklamní uvítací obrazovku lze následně
zakázat v nastavení.
18
Hlavnímu oknu ICQ dominuje seznam kontaktů, které lze řadit abecedně, podle aktuálního módu apod.
Ve spodní části vpravo je nastavení právě módu, v kterém se chcete zobrazovat ostatním uživatelům.
Na výběr je stav online, volný pro chat, pryč, neviditelný, nerušit a další. Dále ve spodní části máme
tlačítko pro přidávání nových kontaktů. Ty lze vyhledávat podle různých parametrů, ideální je však
přidělené jedinečné UIN – zobrazí se tak přímo kontakt, který hledáme a nemusíme vybírat
z vyfiltrovaného seznamu. Dále je zde tlačítko menu, které otevře všechny hlavní nabídky programu.
Od přidání nového kontaktu, přes importování a editace účtu, nastavení programu, až po vypnutí a
odhlášení.
19
Po kliknutí na nastavení se zobrazí velmi rozsáhlé možnosti, jak si program upravit dle svých přání a
požadavků. Lze si zvolit chování programu při upozorňování na události, zobrazování a odesílání zpráv,
práci s kontakty, nastavení soukromí, účtů apod. Vybírám tu ukázku nastavení obecné a nastavení
zpráv. V záložce obecné se nastavují automatické události, nejsme-li u počítače (změna módu na
„Pryč“), zda se má program spouštět automaticky při spuštění počítače (vhodné chceme-li být na
příjmu vždy, když zapneme počítač), umístění pro ukládání příchozích souborů či již zmiňované
zobrazování / nezobrazování úvodního okna s reklamou a novinkami.
20
V záložce zprávy lze nastavit zejména ukládání historie konverzace (pro možnost zobrazení starých
rozhovorů a případné dohledávání informací), způsob odesílání zpráv (zda chceme odesílat zprávy
stisknutím klávesy Enter, dvojitému stisknutí klávesy Enter či klávesovými zkratkami).
21
Samostatné dialogové okno je pak velmi jednoduché a intuitivní. Je rozděleno na dva hlavní panely –
v horním se zobrazuje konverzace, do spodního pak píšeme aktuální zprávu. Do textu lze vkládat i
různé emotikony, které jsou ve většině případů animované.
22
Alternativy – QIP a Miranda
Jak již bylo zmíněno v úvodu, pro komunikaci přes protokol ICQ lze využít i alternativní programy.
Nejpopulárnější jsou programy QIP a Miranda. Společně s mnoha dalšími jsou tyto programy výrazně
méně náročné na systémové požadavky, protože nabízí omezenou paletu služeb – neumožňují např.
hraní online flashových her. Zaměřují se na hlavní funkci ICQ a dalších podobných online
komunikačních protokolů – komunikaci v reálném čase, tedy tzv. chatování. Oba programy se liší
zejména zpracováním uživatelského rozhraní, možnosti nastavování jsou však velmi podobné jako u
programu ICQ – nastavování automatických úkonů, spouštění při startu, řazení a zobrazování kontaktů,
práci se zprávami, posíláním souborů apod.
Následuje ukázka prostředí programu QIP – přihlášení, uživatelské prostředí, nastavení a prostředí
zpráv.
23
Prostředí je velmi podobné, ve spodní části je nastavování statusu, viditelnosti, hledání kontaktů,
v horní pak např. vypnutí / zapnutí rozdělování kontaktů do skupin, vypínání / zapínání zvuků,
zobrazení historie či otevření podrobného nastavení programu.
24
Jak je vidět, nastavení u programu QIP je taktéž velmi široké. V globálním nastavení vidíme nastavení
autorizace (požadavek odsouhlasení, chce-li si Vás někdo přidat do kontaktů), spouštění programu při
startu systému, nastavení upozorňování na narozeniny, aktivace či deaktivace přenosů souborů (ke
kterým je možnost i nastavení portů, přes které má být přenos souborů realizován) či nastavení
velikosti vyskakovacího okna, které upozorňuje na události (nová příchozí zpráva, nově přihlášený
uživatel atd.). Dále samozřejmě nechybí nastavování parametrů seznamu kontaktů, událostí, okna pro
zprávy, historie, zvuků atd.
Prostředí zpráv je velmi podobné, jako u programu ICQ. Při chatování s více uživateli se otevírají
jednotlivé konverzace do záložek, mezi kterými lze jednoduše přepínat. Do textu jde vkládat
emotikony, zobrazovat historii apod.
25
Další alternativou, kterou zde zmiňujeme, je program Miranda. Na první pohled vypadá nejvíce
„odlehčeně“, ale možností nastavování a upravování je ekvivalentní s předchozími programy. Na
následujících dvou screenech je k vidění uživatelské prostředí programu s prostředím zpráv a následně
pak nastavení programu.
26
Zatímco protokol ICQ je zaměřen primárně pro textovou online komunikaci v reálném čase a až
sekundárně pro videohovory, opačně je na tom následující program pro internetové volání a
videohovory – Skype.
3.3 Internetové telefonování - Skype
Velmi užitečným způsobem komunikace na internetu je samozřejmě možnost internetového
telefonování a videohovorů. Nejznámějším programem určeným pro tento typ komunikace je program
Skype. Ten kromě zmíněných služeb internetového volání a videohovorů, které jsou zdarma, nabízí
také možnost volat za poplatek i na normální telefonní linky. Dále nabízí psaní textových vzkazů či
zasílání souborů, stejně jako ICQ. V současné době je program Skype vlastnictvím společnosti
Microsoft, proto je tento software integrován do nejnovějších operačních systémů Windows. Pro
využívání služeb programu Skype opět stačí rychlá online registrace, při níž uživatel vyplní základní
údaje a vytvoří si uživatelské jméno, pod kterým chce v této síti vystupovat. Pak už jen stačí se
přihlásit, nastavit vstupní a výstupní zvuková a obrazová zařízení počítače (reproduktory, mikrofon,
webkameru) a lze rovnou telefonovat.
Obr. Logo a uživatelské rozhraní programu Skype
Uživatelskému prostředí programu opět dominuje seznam kontaktů a historie volání. Při kliknutí na
některý z kontaktů se zobrazí rozsáhlejší nabídka.
27
Hlavní možnosti jsou zahájení hovoru a videohovoru, případně zahájení textové komunikace, tzv.
chatování. V rámci chatu lze i odesílat či přijímat soubory. Velmi zajímavou funkcí je pak přizvání
dalších osob do komunikace a vytvořit tak např. videokonferenci, případně sdílení obrazovek. Obojí je
velmi zajímavé i v rámci pedagogického prostředí, protože lze tímto způsobem propojit jednání i
vzdálených spolupracujících pracovišť či fakult, sdílet si náhled obrazovky, na které běží prezentace
přednášejících apod.
V rámci nastavení programu lze opět pracovat s mnoha položkami zaměřených na funkčnost programu,
nastavení zvukových a obrazových zařízení, spouštění programu při startu operačního systému apod.
28
V průběhu videohovoru se pak zobrazuje obraz snímaný webkamerou protější strany, tak v menším
okně i vlastní obraz. V průběhu hovoru lze pak vypínat či znovu zapínat jak kameru, tak i mikrofon,
přepínat obraz do režimu celé obrazovky či si zapínat textovou komunikaci.
Skype je v současné době dostupný nejen pro počítače, ale i pro zařízení jako tablety či smartphony,
které jsou většinou vybavené webkamerou pro videohovory. Ve spojení s různými způsoby připojení
29
k internetu v těchto zařízeních – mobilní datové přenosy s dostatečnou rychlostí sítí 3G či LTE nebo
dostupné sítě WiFi se i z těchto kompaktních a mobilních zařízení stávají ideální nástroje pro online
zdarma komunikaci. Což je velmi užitečné zvláště na cestách či v zahraničí.
3.4 Sociální sítě - Facebook
Dalším v poslední době populárním způsobem komunikace na internetu jsou sociální sítě. Nejznámější
a nejpoužívanější v rámci ČR je bezesporu Facebook, ale určitě i další si najdou své příznivce, např.
Twitter. Facebook se stal fenoménem posledních let a získává si stále více příznivců, ale i odpůrců. Přes
tuto sociální síť lze sdílet statusy, fotky, videa, odkazy z Internetu, vytvářet události, publikovat své
zájmy či prezentovat své podnikání a spoustu dalšího. Samozřejmě nabízí i možnost chatování (online
textovou komunikaci stejně jako např. ICQ či Skype) či zanechávání vzkazů uživatelům nepřítomným
na online chatu. V nastavení zabezpečení lze nastavit mnoho parametrů, zejména komu se má co
zobrazovat. Např. když nechceme, aby nové fotoalbum viděli všichni uživatelé, lze ho omezit pouze
třeba na své přátele či přátelé přátel. Existuje samozřejmě i možnost publikování pouze vybraným
uživatelům, nebo naopak blokace konkrétních uživatelů. Nastavení zabezpečení by neměl žádný
uživatel FB podcenit, protože špatně zabezpečený účet může znamenat velký problém. V takovém
případě se mohou informace, statusy, fotky apod. dostat i k osobám, pro které nebyly určeny a které
mohou tyto data potenciálně zneužít. Bezpečím nejen na sociálních sítích, ale obecně při využívání
internetu se zabývají různé projekty, např. projekt E-bezpečí (fungující na Pedagogické fakultě
Univerzity Palackého v Olomouci).
Obr. Přihlašovací stránka sociální sítě Facebook
3.5 Netiketa - zásady komunikace přes Internet
Netiketu můžeme chápat jako pomyslnou sbírku pravidel či zásad, které určují, jakým způsobem by se
měli chovat uživatelé internetu při vzájemné komunikaci. S rostoucí anonymitou a „odosobněním“
komunikace přes internet se často posouvají také zábrany a současně i hranice slušného jednání. Při
komunikaci přes Internet je vhodné dodržovat určitá základní pravidla, která jsou ekvivalentní
s komunikací tzv. tváří v tvář.
Stejně jako v normální etiketě, ani v netiketě nejsou tyto zásady a doporučení vynutitelná, jedná se
spíše o doporučení. Avšak při jejich nedodržování nás mohou potkat jiné nepříjemnosti, např. v podobě
opovržení ostatních uživatelů či v některých případech zablokováním či omezení účtu a přístupových
práv k určité službě.
30
Zatímco etiketa jako taková je mnohem komplexnější, protože se týká všech aspektů chování ve
společnosti, tedy například i oblékání, stolování apod., netiketa je omezena téměř výhradně na oblast
komunikace. Výjimkou by mohly být např. videokonference a videohovory, kde samozřejmě vhodně
zvolené oblečení má svůj vliv také.
Obecné zásady pro práci na počítači a na internetu:
‐ obecné:
o počítač by neměl být používán k tomu, abychom škodili ostatním lidem
o neměli bychom omezovat možnost ostatních osob na práci s počítačem
o neměli bychom slídit v cizích souborech a složkách
o neměli bychom pomocí počítače či internetu krást
o nepoužívat pirátský software
o nepoužívat prostředky na cizím počítači bez svolení vlastníka
o znát alespoň základy jazyka, který hodláte používat
‐ bezpečnostní:
o pravidelně kontrolovat svůj počítač proti virům, malware a spyware
o nezůstávat přihlášení, odcházíme-li od počítače
o pravidelně měnit hesla, používat taková hesla, která jsou bezpečná a těžko
prolomitelná
o neprozrazovat nikomu svá hesla
‐ dodržování práv
o udržovat respekt k ostatním
o znát autorská práva a řídit se jimi
o nepublikovat a neposílat obscénnosti, perverznosti či pornografii
o dodržovat zákony své země
Základní pravidla netikety:
‐ E-mail by měl mít jasně danou strukturu, zvláště pokud se jedná o formální korespondenci.
Neměl by nikdy chybět pozdrav, rozloučení a podpis. Text by měl být přehledný a věcný.
‐ Při formální komunikaci by neměly být používány emotikony či akronymy. Tyto způsoby
vyjadřování patří spíše do neformální, případně poloformální komunikace.
‐ Při komunikaci s osobou s vyšší společenskou úrovní je třeba dbát zásad etikety, např.
správné oslovení, vykání apod.
‐ E-mail není bezpečný, neměly by v něm být tedy informace, které by neměl vědět nikdo jiný.
‐ Nepoužívat při elektronické komunikaci texty či slova psané velkými písmeny. Text psaný
velkými písmeny znamená, že křičíte.
‐ Je-li e-mail, na který odepisujete, adresován více lidem, pozor na „odpovědět všem“. Ne vždy
je vhodné, aby všichni znali Vaši odpověď.
‐ Odepisovat na e-maily by se mělo co nejdříve. Má-li zpráva vysokou prioritu, je vhodné
odpovědět hned, případně s dodatkem, že podrobněji se vyjádříte později.
‐ Než odepíšete emotivně na zprávu, která Vás rozčílila, je lepší počkat do druhého dne. Co
jednou napíšete a odešlete, nelze vzít zpět.
‐ Nikdy neposílejte řetězové e-maily (tzv. hoax) a spam (nevyžádanou poštu).
‐ Vždy pamatujte, že ač komunikujete přes počítač, na druhé straně sedí člověk. Nechovejte se
tedy jinak, než byste se chovali při osobním jednání.
31
Při komunikaci na internetu se používají také akronymy a emotikony. Proto by bylo dobré se alespoň
lehce s nimi seznámit, abychom věděli, co ty zvláštní zkratky a symboly znamenají.
Akronymy jsou zkratky vytvořené z počátečních písmen víceslovného výrazu. Mezi často používané na
internetu jsou např. tyto:
 4U
 For You
 pro tebe
 ASAP
 As Soon As Possible
 co nejdříve
 BBL
 Be Back Later
 vrátím se později
 BTW
 By The Way
 mimochodem
 DND
 Do Not Disturb
 nerušit
 F2F
 Face To Face
 tváří v tvář
 FAQ
 Frequently Asked Questions
 často kladené otázky
 FMPOV
 From My Point Of View
 z mého úhlu pohledu
 FYI
 For Your Information
 pro vaši informaci
 ICQ
 I Seek You
 hledám tě
 IDN
 I Don´t Know
 nevím
 ILY
 I Love You
 miluji tě
 IMHO
 In My Humble Opinion
 dle
mého
skromného
názoru
 L8R
 Later
 později
 LOL
 Lauging Out Loud
 hlasitý smích
 OMG
 Oh My God
 ó můj bože
 PLS
 Please
 prosím
 THX
 Thanks
 děkuji
 WAYTA
 What Are You Talking About?
 o čem to mluvíš?
 WRT
 With Respect To
 s ohledem na
Emotikony, tj. „smajlíci“ jsou grafické značky, většinou složené z dvojteček, středníků, pomlček a
závorek. Jejich úkolem je dokreslit psaný verbální projev. Jejich použití je spíše v neformální či
poloformální komunikaci. Ve formální komunikaci nejsou emotikony žádoucí, mohou být dokonce
považovány za nevhodné či nepřístojné. Pomocí při identifikaci jednotlivých „smajlíků“ může být
podívat se na něj s hlavou nakloněnou doleva. Nyní výčet některých nejpoužívanějších emotikon.
Přehled všech by byl velmi rozsáhlý a vzhledem k občasné nejednotnosti ve významu i náročný.
 :-)
 úsměv, dobrá nálada
 :-(
 smutek, mračení
 :-D
 smích
 ;-)
 mrknutí
 :-*
 pusa, polibek
 :-P
 vypláznutý jazyk
 :-/
 mrzutý, skeptický
 O:-)
 svatozář
 <3
 srdce
 @-) kytička, růže
32
Shrnutí
Komunikace na internetu nabízí mnoho různých možností a způsobů, jakým se můžeme mezi sebou
dorozumívat a kontaktovat. Některé umožňují komunikaci v reálném čase (např. ICQ, Skype), některé
jsou určeny pro předávání zpráv, které si může adresát přečíst kdykoliv (např. e-mail). Přesto, že
komunikace přes internet nabízí vysokou úroveň anonymity a „odosobnění“, je třeba se řídit většinou
pravidel, které dodržujeme i při komunikaci tzv. tváří v tvář. Třebaže komunikujeme přes monitor a
klávesnici, stále bychom měli mít na paměti, že na druhé straně sedí opět člověk, který si zaslouží úctu
a slušné chování.
Pojmy k zapamatování







E-mail
E-mailový klient
protokoly POP3 a IMAP
ICQ
internetové telefonování
sociální sítě
netiketa
33
4
Kancelářské balíky, grafické programy a interaktivní
výuka
Cíle
Po prostudování této kapitoly by jste měli být schopni:



znát hlavní součásti balíků kancelářských aplikací
znát základní charakteristiku grafických programů
znát pojem interaktivní výuka
Doba potřebná ke studiu
1,5 hodiny
Průvodce studiem
4.1 Kancelářské balíky
Jedna z nejpoužívanějších funkcí počítače je neodmyslitelně práce s kancelářskými aplikacemi. Asi
každý z nás někdy psal textový dokument, zpracovával nějaká data do tabulky či vytvářel prezentaci.
Tyto tři činnosti jsou zřejmě nejznámější součástí každého balíku kancelářských aplikací. V tomto textu
se zaměříme zejména na software od společnosti Microsoft, konkrétně produkt Microsoft Office. Existují
však opět alternativy, které zastanou téměř všechny funkce jako placené programy, ale přitom jsou ke
stažení z internetu zdarma jako freeware. Konkrétně v tomto případě se jedná o OpenOffice, který již
několik let úspěšně sekunduje balíku MS Office. Pojďme se nyní podívat na jednotlivé programy.
Obr. Logo balíku kancelářský aplikací Microsoft Office
34
Word
Microsoft Word (v případě OpenOffice – Writer) je textový editor, který umožňuje tvorbu a editaci
textových dokumentů. Není to však jen tvorba dopisů či čistých textových dokumentů. Lze vkládat
různé obrázky, grafy, schémata, atd. což z tohoto programu dělá komplexní nástroj pro tvorbu jak
čistých textových dokumentů, tak i odborně zaměřených textů, výukových materiálů či letáků.
Obr. Uživatelské prostředí Microsoft Word
Excel
Microsoft Excel (v případě OpenOffice – Calc) je tabulkový procesor, umožňující zpracovávat libovolná
data do přehledných tabulek, grafů apod. Mimo to nabízí také širokou paletu funkcí a vzorců, které jsou
schopny z velkého množství dat určit hodnoty, které potřebujeme (např. suma, průměr, statistické
hodnoty, výpočet konkrétních požadovaných hodnot pomocí vlastních vytvořených funkcí atd.). Stejně
jako Word či PowerPoint, i Excel je možno velmi jednoduše využít při výuce, kdy pomocí vhodně
nastaveného dokumentu a výpočtových vzorců mohou žáci procvičovat učivo (např. zlomky). Jednou
z velmi používaných součástí tohoto programu je tvorba grafů. Stačí zadat data, která chceme do grafu
zpracovávat, vybrat vhodný graf a průvodce uživatele jednoduše provede vytvořením celého grafu.
V něm pak lze editovat různé parametry – rozsah jednotlivých os, názvy os, umístění legendy, apod.
Jak je tedy vidět, Excel je velmi užitečný nástroj, zpracováváme-li nějaká data, např. z výzkumu. S daty
z programu Excel spolupracují i některé další programy, např. STATISTICA pro již velmi složité výpočty
statistických metod.
Obr. Uživatelské prostředí Microsoft Excel
35
PowerPoint
Microsoft PowerPoint (v případě OpenOffice – Impress) je nástroj pro tvorbu prezentací. Poutavá
prezentace je mocným pomocníkem nejen při obchodních jednáních, ale také při výuce, kdy pomocí
vhodně vytvořené prezentace lze velmi přehledně a systematicky přednést požadované učivo, vložit
k němu obrázky, multimediální soubory apod.
Obr. Uživatelské prostředí Microsoft PowerPoint
Při vytváření prezentací by se však měly dodržovat určitá pravidla, aby prezentace byla přehledná,
dobře čitelná a zajímavá. Prezentace by zejména měla sloužit k zobrazení hlavních poznatků a faktů,
které jsou doprovázené verbálním komentářem. Proto snímky, které jsou plné souvislého textu
psaného malým písmem, jsou pro čtenáře nezajímavé a špatně čitelné. S tím souvisí právě i další
důležité pravidlo – velikost písma. Tvůrce prezentace by měl předem zvážit, pro jak velkou učebnu či
místnost bude přednášet a tedy aby text na snímcích byl čitelný i pro nejvzdálenější posluchače. Dalším
důležitým pravidlem, kterého se zdaleka ne všichni autoři drží, je správný kontrast písma a pozadí.
Každý má sice své oblíbené barvy, ale červený text na černém pozadí nebo oranžový text na žlutém
pozadí je velmi špatně čitelný a proto již po pár snímcích posluchače přestane prezentace zajímat.
Ideální kombinací je světlé pozadí a tmavé písmo, v případě tmavého pozadí naopak velmi světlé
písmo. Pravidel pro vytváření prezentací je více, ale dodržování těchto by mělo být standardem pro
každou prezentaci. Usnadní tak nejen vnímání obsahu posluchačům, ale samozřejmě i práci
přednášejícímu.
Snímky v prezentaci lze samozřejmě různě animovat a časovat jejich zobrazování. Časování je však
vhodné v případech, kdy potřebujeme dodržovat určitý časový harmonogram nebo jsme si jistí, že za
daný čas stihneme říct vše, co máme na srdci. V opačném případě je lepší standardní odklikávání
snímků či textu podle komentáře přednášejícího.
Další programy balíku Office
I když jsou tyto tři programy nejznámější částí balíku Microsoft Office, nejsou to jediné programy, které
jsou distribuované v rámci kancelářských aplikací. V závislosti na edici (od nekomerční – avšak ne
zdarma – Pro studenty a domácnosti až po Professional Plus – nejširší balík) mohou být společně
s programy Word, Excel a PowerPoint distribuovány i např. Outlook (poštovní klient), Access
(databázový nástroj), Publisher (textový a grafický editor, nástupce dřívějšího Frontpage), OneNote
(nástroj pro vytváření textových a grafických poznámek) atd.
36
4.2 Grafické programy
Grafické programy jsou důležitou součástí softwarového vybavení počítače. Umožňují nám práci
s grafikou a obrázky. Zřejmě nejčastější aktivitou, kterou s grafickými programy vykonává běžný
uživatel, je editace fotografií. Pro tento účel existuje spousta velmi kvalitních a rozsáhlých grafických
programů, jako je Adobe Photoshop, Corel Photopaint apod. Jejich nevýhodou je však pořizovací cena,
která je poměrně vysoká. Existují však jejich ekvivalenty, které se řadí do skupiny freeware, tedy
software distribuovaný zdarma. Jedním z nich je např. GIMP. Nabízí širokou paletu možností editace
fotografií či různé efekty. Mezi hlavní patří např. ořezávání fotografie, malování pomocí štětce,
klonovací tlačítko, pipeta pro snímání aktuální barvy, úprava jasu či kontrastu, přidávání textu apod.
Obr. Uživatelské prostředí grafického programu GIMP
4.3 Interaktivní výuka
Trendem posledních let je zvýšení interaktivity edukačního procesu. Proto se čím dál více využívají ve
výuce interaktivní tabule a s nimi související další zařízení. Interaktivní tabule je vlastně komunikační
rozhraní určené pro ovládání počítače. Jedná se většinou o velkou dotykovou plochu, na kterou je
obraz promítán z datového projektoru. Následně dotykem prstu nebo speciálního pera dochází
k ovládání počítače a programů na něm běžících. Pro výuku na interaktivních tabulích jsou vyvíjeny
speciální výukové programy, které se snaží vytěžit maximum z potenciálu elektronického materiálu.
Velmi zajímavé hodiny pro interaktivní výuku lze vytvořit i za pomoci aplikací z balíku Office či
specializovaných programů pro obsluhu interaktivních tabulí. Velkou výhodou interaktivní výuky je
zatraktivnění hodiny žákům a rozvíjení nejen znalostí týkajících se konkrétního předmětu, tak současně
i schopností ovládat moderní zařízení.
37
Obr. Interaktivní tabule
Shrnutí
Moderní technologie nabízí kromě využívání služeb internetu a komunikace přes něj, také mnoho
dalších užitečných možností. Mezi ně patří práce s dokumenty, tvorba působivých prezentací, grafická
úprava obrázků či interaktivní výuka.
Pojmy k zapamatování



interaktivní výuka
kancelářské aplikace
grafické programy
38
5
Blog
Cíle
Po prostudování této kapitoly by jste měli být schopni:



definovat pojmy blog a blogger
umět založit svůj blog
umět pracovat s prostředím portálů blog.cz
Doba potřebná ke studiu
7,5 hodiny
Průvodce studiem
Publikování informací na Internetu je výsadou každého uživatele, proto existují snahy o větší zapojení
uživatelů (tedy každého z nás) do tvorby webů, zejména jeho obsahu. Zatímco vytváření samostatných
plnohodnotných stránek je komplexnější záležitostí vyžadující alespoň základní znalosti práce s HTML
jazykem, případně PHP a dalších, k tomu schopnost zaregistrování domény a webhostingu u některého
z poskytovatelů, případně i dovednost správy MySQL databází, existuje jednodušší varianta pro
publikování na Internetu. Tou možností je tvorba blogu. Občas se můžeme setkat se ztotožňováním
pojmů blog a webová stránka, skutečnost je však trochu jiná.
Blog je zkrácený tvar pojmu Weblog. Ten vznikl sloučením anglických slov web a log, volně tedy
přeloženo webový záznam. Termín blog, který je tedy zkrácený a méně formální, ale zato více užívaný,
označuje webovou aplikaci obsahující periodické příspěvky na jedné webové stránce. Většinou, ne však
vždy, bývají příspěvky zobrazovány v opačném chronologickém pořadí, tedy nejnovější příspěvky jsou
nahoře. Autor blogu bývá označován jako blogger.
Blogy vytváří na internetu široké spektrum stránek, např. osobních „deníčků“, firemních zpravodajství,
sdělovacích prostředků nebo politických kampaní. Do blogu může přispívat jediný autor, ale také třeba
menší skupina konkrétně zaměřených osob, případně velmi široká různorodá skupina. Některé blogy
umožňují přidávat komentáře k jednotlivým příspěvkům, takže kolem nich může vznikat čtenářská
komunita.
Blogy můžou mít podobu od pouhých odkazů na webové stránky až po dlouhé původní texty. Protože
odkazy jsou pro blogy důležité, většina z nich dokáže starší příspěvky archivovat a přiřadit ji stabilní
URL adresu, kterou pak nazýváme permalink. Užitečnou vlastností blogů je samozřejmě také nabízet
přehled nejnovějších příspěvků ve formátu RSS. Následně díky různým formám čteček RSS kanálů
(samostatné aplikace, doplňky webových prohlížečů či instant messengerů) lze získávat velmi rychle
informace o novinkách na námi zvolených stránkách.
Když zabrousíme do historie blogů, tak jedním z prvních bloggerů byl Justin Hall, který začal jako
student Swarthmore College v roce 1994 psát svůj první blog. Termín weblog byl zřejmě zaveden
39
Jornem Bargerem v prosinci 1997. Zkrácená verze „blog“ byla vytvořena Peterem Merholzem, který
v roce 1999 rozdělil slovo „weblog“ na frázi „we blog“ v navigační liště svého weblogu.
Blogy mohou být odborné, ale i osobní. V České republice patří mezi populární blogy např. Neviditelný
pes, který má spíše zpravodajský účel, Ilblog, jehož autorem je Ivo Lukačovič, zakladatel portálu
Seznam.cz, apod. Své blogy mají i někteří politici, kteří na nich publikují různé informace či názory.
Svůj blog je možno založit na různých serverech, uveďme např. bloguje.cz, blogger.com (spadající pod
Google) či blog.cz. Pojďme se nyní podívat na prostředí jednoho ze zmíněných serverů, určených pro
vytváření a správu vlastního blogu. A tím bude naposledy zmiňovaný blog.cz.
Kromě možnosti založení nového blogu (v pravém horním rohu) a přihlášení do již existujícího
zaregistrovaného blogu (v pravé části) nabízí server také odkazy na nejnavštěvovanější, nejnovější či
nejlépe hodnocené blogy, případně na akce a soutěže, které jsou pořádány. Jestliže chceme si vytvořit
svůj vlastní blog, stačí kliknout na tlačítko „Založit nový blog“ a spustí se stránka s registrací.
40
Při registraci je třeba vyplnit jen jméno blogu, kontaktní e-mail a heslo pro přístup do administrace.
Po vyplnění registračního formuláře je na kontaktní e-mail odeslán odkaz pro dokončení registrace
(ověření funkčnosti e-mailové adresy) a plnou aktivaci účtu.
41
Po kliknutí na odkaz se pak otevře stránka s informací, že účet byl aktivován.
V tuto chvíli nám už nic nebrání v přihlášení se do svého blogu a počátku své bloggerské kariéry. Na
úvod se spustí krátký průvodce, v kterém zadáme název našeho blogu a vybereme šablonu, která nám
nejvíce vyhovuje.
42
Po vybrání si vzhledu a potvrzení dojde k přesměrování již do sekce pro vytváření a správu článků. Zde
můžeme zobrazovat, editovat či mazat své články. Prostředí je velmi intuitivní a rozhraní vychází
z prostředí aplikace Word.
43
Samozřejmě máme možnost vkládat do článku i různé emotikony, flash animace či obrázky (ikona se
stromečkem). Otevře se nabídka pro vkládání a nastavení obrázku. Volí se např. umístění obrázku,
velikost či odsazení.
44
V případě zkušenějšího uživatele, který má již zkušenost s HTML jazykem, lze otevřít aktuální článek
nejen v editoru, ale také přímo ve zdrojovém kódu, kde lze upravovat různé vlastnosti dle vlastních
požadavků a přání.
Po dokončení práce na článku si můžeme vybrat, zda chceme článek zveřejnit ihned, určit datum
zveřejnění či zda chceme článek pouze uložit do rozepsaných. Jakmile článek uložíme či zveřejníme,
zobrazí se nám ještě další možnosti nastavení a správy některých doplňků. Jako první je správa galerií,
kde můžeme nahrávat obrázky (ve formátech JPG, GIF či PNG), které chceme publikovat na svém
blogu. Lze vytvářet samozřejmě také složky, aby byla následně práce s obrázky přehlednější.
45
Samozřejmě lze vytvářet i vlastní ankety, díky kterým můžeme získávat rychlou zpětnou vazbu na
nějakou položenou otázku.
Co však každého bloggera bude hodně zajímat, jsou žebříčky, počty komentárů či návštěvnost jeho
blogu. To vše se lze dozvědět v záložce „Žebříčky“.
46
Dále pak už jsou k dispozici nastavení vlastního profilu, kde se vyplňují další údaje o autorovi blogu –
jméno, příjmení, datum narození, povolání, zájmy atd.
47
Jako poslední je pak obecné nastavení blogu, kde lze nastavit rozložení stránky, možnosti vkládání
příspěvků, editace přihlašovacích údajů atd.
48
Nakonec jen stačí zkontrolovat, jestli náš blog funguje jak má. Stačí zadat adresu ve tvaru
název_vašeho_blogu.blog.cz ve vašem prohlížeči a hned vidíte, zda se dílo podařilo.
Shrnutí
Možnost vytvořit a spravovat vlastní blog je užitečnou součástí publikace na internetu. Je tedy vhodné
orientovat se alespoň v základní problematice registrace a vytváření článků v některém z hlavních
portálů pro vytváření blogu.
49
Pojmy k zapamatování



blog
blogger
publikování článků
50
6
E-learning
Cíle
Po prostudování této kapitoly by jste měli být schopni:
 umět definovat pojem e-learning
 znát základní role v e-learningu
Doba potřebná ke studiu
5 hodin
Průvodce studiem
Pojem e-learning velmi často spojován s pojmem distanční vzdělávání. Proto by na úvod této kapitoly
bylo vhodné definovat a vymezit tento pojem a teprve následně specifikovat e-learning.
Existuje mnoho různých definic distančního vzdělávání, v některých bodech se však shodují. Dají se
považovat za základní znaky této formy vzdělávání:
‐ vzdálení vyučujících od studentů v průběhu výuky
‐ využívání moderních informačních a komunikačních technologií při komunikaci
‐ specificky upravené studijní materiály
‐ občasným uskutečněním prezenční výuky
‐ náročnost organizace
Znaky distančního vzdělávání shrnuje Evropská komise:
„Distanční vzdělávání je definováno jako jakákoliv forma studia, kde student není pod stálým či
bezprostředním dohledem učitelů, nicméně využívá plán, vedení a konzultace vzdělávací instituce či
jiné podpůrné organizace. Distanční vzdělávání charakterizuje samostudium, a proto je silně závislé na
didakticky kvalitním návrhu materiálů, které musí nahradit interaktivou mezi studentem a vyučujícím,
běžnou v prezenční výuce. Samostudium je vždy doplněno podporou tutora a dalším podpůrným
servisem, který je v ideálním případě poskytován regionálním studijním centrem a využívá ve stále větší
míře moderní komunikační média.“
Někdy bývá distanční vzdělávání definováno také jako vytváření vzdělávacích příležitostí a podpůrných
služeb pro samostatně (obvykle dospělé) studující. Studující jsou sami přímo odpovědní za vlastní
vzdělávací aktivity, místo apod.
Velmi důležitou v distančním vzdělávání je zpětná vazba. Ta je ideálně nejen formou testů a zkoušek,
ale také různými podpůrnými a sebehodnotícími aktivitami. Rychlost zpětné vazby je také klíčová. Při
příliš velkém zpoždění hrozí ztráta zájmu o studium. S tím samozřejmě také souvisí i velikost studijní
skupiny. Za optimální se považuje 15 – 20 distančních studentů v jedné skupině na jednoho učitele. Při
vyšším počtu hrozí přetěžovaní učitele. Záleží však na konkrétním předmětu a vyučujícím.
51
Distanční vzdělávání tak zvyšuje dostupnost pro ty, kteří mají zájem se vzdělávat a rozšiřovat svou
kvalifikaci. Což v současné společnosti je velmi důležitý faktor pro udržení konkurenceschopnosti na
trhu práce, který se čím dál více otvírá novým technologiím, postupům a příležitostem.
Klíčovými pojmy jsou u této formy vzdělávání zejména tutoriál, tutor, rezidenční a letní školy, studijní
balík či mentor.
Tutoriál je většinou nepovinné krátké (jedno či dvoudenní) setkání studujících a vyučujícího. Jeho
účelem je získání přehledu o studijních povinnostech, konzultace problémů vzniklých během
samostudia a případně odbourávání pocitu izolace při studiu.
Delší variantou setkání jsou pak letní a rezidentní školy. Cílem obojího je osvojení odborných
dovedností. Rozdíl je v délce trvání. Letní školy bývají většinou jeden týden, zatímco rezidentní jsou
pouze víkendové. V souvislosti s osobním setkáváním studujících a vyučujícího by měli dostávat
studenti tzv. studijní balík, tedy soubor studijních materiálů vztahujících se k danému předmětu,
modulu apod.
Další dva pojmy, které spolu částečně souvisí, jsou tutor a mentor. Oba pracují v úzkém kontaktu se
studujícím. Tutor však funguje jako metodický zprostředkovatel a hodnotí průběžné výsledky
studujícího. Zatímco mentor pomáhá sestavit cíle studia, individuální studijní plán. Na rozdíl od tutora
provází mentor studujícího celou dobu studia daného studijního programu.
V průběhu studia se obvykle konají tři typy prezenčních setkání – vstupní, průběžné a závěrečné.
Vstupní tutoriál je zpravidla věnován seznámení nejen tutora se studujícími, ale zejména se základními
principy studia, motivací ke studiu modulu, zjištění studijních předpokladů účastníků a specifikací
vzájemných očekávání od studia. V průběžných tutoriálech dochází většinou k vyjasňování problémů,
které vznikají v průběhu samostudia a plnění úkolů. Závěrečný tutoriál by navíc měl obsahovat i
instrukce k závěrečné zkoušce. Mezi jednotlivými tutoriály studující realizují samostudium a plnění
zadaných úkolů.
Historie distančního vzdělávání
Historii této formy vzdělávání lze rozdělit podle způsobu distribuce studijních materiálů na tři hlavní
vývojové fáze – pošta, multimédia a internet. Počátek distančního vzdělávání lze zařadit již do poloviny
19. století, kdy v Anglii a Francii dochází společně se vznikem poštovních služeb k rozvoji
korespondenčních kurzů. V roce 1840 byla založena ve Velké Británii první evropská korespondenční
škola (Sir Isaac Pitman Correspondence Colleges), která byla zaměřena na výuku těsnopisu. Podobné
korespondenční školy v Německu a Rakousku-Uhersku se specializovaly zejména na oblast jazykových
a obchodních znalostí. Nevýhodou korespondenčních škol byla nízká flexibilita a velmi pomalá zpětná
vazba. To mělo za následek velký „odpad“ studentů. Od první poloviny 20. století s rozvojem techniky
přichází na řadu média. Vzniká tak multimediální distanční vzdělávání. Počátek byl v podání rádia,
vysíláním vzdělávacích populárně naučných pořadů. Následoval rozvoj kinematografie, kde již záznam
obrazu, pohybu a zvuku vytvářel názorný nástroj pro výuku. Vizualizace však dosáhla plného rozvoje až
s příchodem televizního vysílání. První televizní kurzy byly spuštěny na Univerzitě Iowa již v roce 1937.
Pro zpětnou vazbu a zasílání vypracovaných úkolů však stále byla používána pošta, což i přes
technologický rozvoj v distribuci byl pořád nedostatečný způsob komunikace mezi učitelem a
studujícím. Velký krok ve vylepšení i tohoto kroku byl vynález a rozšíření telefonu. Oproti poštovnímu
spojení je telefonní komunikace rychlá (v reálném čase). Přestože příchod telefonu znamenal velký
posun v interakci mezi oběma stranami vzdělávacího procesu, distanční vzdělávání v podobě, kterou
známe a používáme nyní, bylo odstartováno až s masivním rozvojem osobních počítačů a internetu.
Tato fáze se nazývá internetové distanční vzdělávání (případně distanční vzdělávání na internetu). Tím
se dostáváme ke vzniku e-learningu, tak jak jej chápeme v současnosti.
V pedagogické obci se dlouho profiloval názor, zda se jedná o metodu, formu či něco jiného. Nakonec
se došlo k závěru, že e-learning je možno chápat jako doplněk vzdělávacího procesu, který je propojen
s moderními informačními a komunikačními technologiemi. E-learning lze tedy chápat jako
multimediální podporu vzdělávacího procesu využívající moderní informačních a komunikační
52
technologie pro zvýšení kvality vzdělávání. Z této definice je znát nejen multimediální charakter této
podpory ve spojení s moderní technikou, ale také možnost využít e-learningu i jinde, než jen
v distančním vzdělávání. E-learning již není výsadou pouze distanční formy studia, ale prosazuje se čím
dál více a účelněji i v prezenční formě. Přijde tak s ní do styku velké množství studentů a při jeho
účelném využití lze zefektivnit výuku obou forem. Účelné využití zmiňuji zejména kvůli počátečnímu
technologickému pojetí převažujícím nad pedagogickým. Toto pojetí se snažilo především o maximální
multimedialitu, online distribuce, online komunikace a elektronické testování. Postupem času však
naštěstí opět převládá pojetí pedagogické, které se zaměřuje zejména na vlastní podstatu vzdělávacího
procesu, vzdělávací cíle, individuální potřeby studenta, respektování vstupních předpokladů ke studiu,
různých učebních stylů apod.
Elektronické vzdělávání se primárně dělí na online a offline výuku.
Offline výuka nevyžaduje, aby byl počítač připojen k internetu. Učební materiály jsou poskytovány na
paměťových nosičích. V současné době jsou tyto materiály v podání elektronických učebnic, např. pro
interaktivní výuku. Obecně však spíše převládá využívání online výuky.
Online výuka je tedy realizována výhradně přes připojení k internetu. Dělí se na synchronní a
asynchronní. U prvního zmiňovaného, tedy synchronní online výuce, probíhá komunikace mezi tutorem
a studujícím v reálném čase, ale různých místech (např. videokonference, chat apod.) Při asynchronní
online výuce probíhá komunikace se zpožděním, např. prostřednictvím elektronické pošty, diskusního
fóra apod. Tato forma má výhodu ve větší časové flexibilitě, ale také klade vyšší nároky na motivaci ze
strany studentů.
S ohledem na technickým možnostem lze elektronické vzdělávání rozlišit do tří základních úrovní elearningu:
‐ CBT (z angl. Computer-Based Training) – většinou bývá označována jako offline vzdělávání,
protože veškeré programy a kurzy jsou distribuovány na nosičích (např. CD, DVD apod.),
obecně však lze tento termín používat pro jakoukoliv počítačovou podporu vzdělávacího
procesu
‐ WBT (z angl. Web-Based Training) – jedná se vždy o online formu, distribuce probíhá přes
webové rozhraní. Důležitá je rychlost nejen distribuce informací, ale také možnost rychlé
online komunikace jak mezi studenty, tak mezi studenty a vyučujícím. Nespornou výhodou
je také možnost aktualizace informací, která je rychlá a finančně nenáročná, na rozdíl od
CBT formy, kde aktualizace informací probíhá redistribucí nosičů, což je náročné jak na
peníze, tak na čas.
‐ LMS (z angl. Learning Management Systém) – jedná se o speciální software instalovaný na
serveru podporující výuku. Je to soubor nástrojů pro tvorbu, správu a užívání kurzů
v elektronickém prostředí. Obsahuje také nástroje pro hodnocení studijních výsledků a
zpětnou vazbu. Tyto systémy jsou většinou komerční a tedy placené. Existují však také
open source licencované systémy, např. Moodle.
Vše má své výhody a také nevýhody. U e-learningu lze na obojí pohlížet ze tří různých náhledů – ze
strany studenta, autora a poskytovatele. Podívejme se nyní na jednotlivé přístupy.
E-learning z pohledu studenta
‐ výhody:
o neomezený přístup k učebním materiálům – student má možnost přistupovat
k materiálům a informacím kdykoliv a kdekoliv, dle svých možností a potřeb.
o rychlý přístup k informacím – student může nově publikované informace získat
okamžitě po zveřejnění, není zde žádná prodleva způsobená distribucí poštou
apod.
o finanční úspora – student získává studijní materiály v elektronické podobě, nemusí si
tak všechny materiály nákladně kupovat v tištěné podobě
53
o spolupráce – studenti mohou spolupracovat vzájemně mezi sebou, ale také je
možnost spolupráce a podpory ze strany vyučujícího. Tato podpora je možná bez
ohledu na nutnost fyzického setkání, je tedy finančně i časově výhodnější.
o zvyšování zodpovědnosti za své studium – student je veden k odpovědnosti za
pečlivý přístup ke svému studiu
o rozvíjení počítačové gramotnosti studentů
‐ nevýhody:
o dostupnost moderních technologií – předpoklad dostatečné technické vybavenosti
studentů, kdy každý musí disponovat počítačem a připojením k internetu
o nedostatečné znalosti nebo dovednosti v práci s počítači – v případě nedostatečné
znalosti práce s počítačem má student problém se zpracováváním a získáváním
informací
o u některých osob negativní postoj k ICT – pro takové studující je pak nutnost práce
s počítačem v souvislosti se vzděláváním způsobuje negativní vztah k takovéto
formě vzdělávání
o rozpor mezi učebním stylem a použitým technologickým řešením – ne každému musí
vyhovovat použité zpracování studijního materiálu (např. multimediální výukový
materiál) nebo učení se z počítače
o nedostatečná motivace a neschopnost samostatného učení – převzít zodpovědnost
za své studium je poměrně náročné a ne každý je ho plnohodnotně schopen.
V takovém případě pak je těžké se namotivovat pro samostudium a plnohodnotně
se tak připravovat a plnit úkoly.
o přehlcení množstvím informací nebo učebních materiálů – dostupností rozšiřujících
informací či vysvětlením dalších pojmů se akumuluje množství materiálů, které
mohou studenti prostudovávat. Může tak dojít k přehlcení informacemi a student
pak může mít problém rozlišit důležité informace od nedůležitých.
o nesoustředěnost na učení vzhledem k neustálé online komunikaci v rámci sítě –
množství komunikačních kanálů svádí k neustálé dostupnosti, i během studia. To
pak může mít rušivý charakter při učení a znesnadňovat soustředění na probírané
učivo.
o zdravotní rizika – při dlouhodobém sezení u počítače a koukání do monitoru či
displeje může docházet ke zvýšené únavě, bolestem zad apod. Je třeba dbát na
hygienu studijního procesu, optimální zázemí pro sezení apod.
E-learning z pohledu vyučujícího či autora:
‐ výhody:
o možnost tvorby, archivace, distribuce a inovace učebních materiálů – vytvořené
materiály lze snadno a rychle distribuovat, při neaktuálnosti údajů v nich lze opět
velmi rychle a jednoduše materiály inovovat a opět distribuovat
o prostředek řízení výuky a sledování (diagnosticky) procesu učení studentů
o podpora komunikace, její sledování a archivace – komunikace je jedním z důležitých
faktorů, které zvyšují efektivitu e-learningu. Komunikace např. prostřednictvím
diskusního fóra je následně přístupná i dalším studentům a mohou v již uzavřených
diskusích najít odpověď na své otázky.
o externí aktéři ve výuce – pomocí např. videokonferencí lze do výuky zapojovat
externí osoby, např. odborníky z praxe, apod.
o kooperativní výuka s vyučujícími i studenty z jiných institucí – výhoda navazující na
předchozí bod, kdy do výuky lze zapojovat i jiné vyučující či studenty
o konzultace s kolegy – možnost konzultace s ostatními kolegy, jejich zapojení do
výuky či diskusí
54
o členství v odborných (virtuálních) komunitách – odborníci na danou problematiku se
mohou virtuálně sdružovat do odborných komunit, kde si mohou následně
vyměňovat zkušenosti, nové poznatky či didaktické poznámky
o podpora inovací v didaktických postupech – zapojováním nových technických řešení
do výuky přináší inovaci do celkově didaktických postupů výuky
‐ nevýhody:
o nedostatečné znalosti a dovednosti s online technologiemi a ICT – kvalitní vedení elearningových kurzů předpokládá dostatečnou počítačovou gramotnost a zkušenost
s online technologiemi. Při jejich absenci se lektorování stává poměrně náročné.
o rychlý a proměnlivý svět technologických inovací – technologie se vyvíjejí velmi
rychle a držet krok se všemi technologickými novinkami a inovacemi je poměrně
těžký úkol. Je třeba se neustále vzdělávat a rozšiřovat své kompetence pro práci
s ICT.
o potlačení přirozené lidské komunikace – při dominanci online komunikace dochází
k útlumu komunikace lidí tzv. tváří v tvář, což může některým lidem nevyhovovat
o nevhodnost online prostředků pro výuku některých oborů, předmětů či témat – ne
všechny obory jsou vhodné pro online výuku. Zvláště např. obory, kde je třeba
praktické vyzkoušení a ověření dovedností. Případně u témat, kde je třeba názorné
ukázky a zapojení studentů do praktického výcviku.
o nejasné představy o pedagogickém využití online technologií ve výuce – ne všichni
mají konkrétní představu o tom, jak vhodně využívat ICT ve výuce. Při nevhodném
či nesprávném použití může být zapojení ICT spíše kontraproduktivní.
o náročná příprava materiálů – příprava zejména multimediálních učebních materiálů je
náročnější než klasická příprava. Zvláště s ohledem na nutnost komplexnějšího
vysvětlení probíraného tématu.
o závislost na technickém vybavení – při nedostatečném technickém zázemí může být
problematické plnohodnotně připravovat a využívat online materiály
o plagiátorství
E-learning z pohledu poskytovatele (instituce):
‐ výhody:
o přístup studentů k učebním zdrojům a pracím vyučujících – studenti mají neomezený
přístup k publikovaným studijním materiálům, což je přínosem pro možnosti jejich
studia
o administrativa v elektronické podobě – vzhledem k obecné snaze přenést kompletní
administrativu celého studia do elektronické podoby, je zavedení e-learningu
výhodou pro vedení informací o studovaných kurzech, výsledcích či průběhu studia
na jednom místě
o ekonomický zisk – přes počáteční vysoké náklady je zavedení e-learningu do výuky
postupem času ekonomicky přínosné, protože se snižují např. náklady na provoz či
administrativu
o konkurenční výhoda – zavádění moderních technologií do výuky je atraktivní i pro
potenciální studenty, zvyšuje se tak konkurenční výhoda ve srovnání s ostatními
institucemi, které nenabízí různé způsoby výuky
‐ nevýhody:
o absence či špatná kvalita technologické infrastruktury – pro zavedení e-learningu je
třeba mít dostatečně kvalitní technologické zázemí. Bez něj je jeho plnohodnotné
zavedení a využívání poměrně náročné, ne-li nemožné. Jestliže např. dochází často
k výpadkům v internetovém připojení, je narušena nejen publikace a dostupnost
materiálů, ale zejména plnohodnotná komunikace mezi vyučujícími a studenty.
55
o velké počáteční náklady – i v případě úspory při pořízení LMS systému v open source
licenci jsou s jeho zavedením spojeny další náklady – vytvoření kvalitní
technologické infrastruktury (viz. předchozí bod), zaškolení vyučujících apod.
o nepřipravenost organizace či jejich členů – pro plnohodnotné využívání výhod je
třeba, aby všichni členové zapojení do jeho zavádění byli připraveni a zaškoleni a
byli tedy schopni plnohodnotně využívat LMS systémů
Všechny tyto výhody a nevýhody nelze globalizovat a vztahovat na všechny účastníky a poskytovatele.
Je však třeba k nim přihlédnout a zmínit, aby se minimalizovala možnost neúspěchu či nesprávného
vedení e-learningu.
S e-learningem velmi úzce souvisí již zmiňovaný pojem elektronický studijní materiál či studijní opora.
Co to vlastně přesně je se podíváme nyní. Elektronická studijní opora je plně elektronický, hypertextový
interaktivní studijní materiál. Je vytvořený pro realizaci vzdělávání formou e-learningu. Měla by být
sestavena tak, aby studentům umožnila snadnou orientaci v učební látce, a to využitím hypertextového
uspořádání textu a využitím širokého spektra multimediálních prvků. Opora by tedy neměla obsahovat
jen text, ale i prvky, které upozorňují na důležité pojmy, měla by studujícího průběžně motivovat a
udržet jeho pozornost multimediálními soubory apod.
Elektronická studijní opora se vyvinula z klasických studijních opor (učebnice, skripta apod.). Má tedy
stejnou strukturu, ale obsahuje některé rozdílné prvky. U klasických studijních opor je hlavní „psaný“
text, zatímco u elektronických studijních opor jsou to prvky multimediálního charakteru s vysokým
podílem interaktivity. Elektronická studijní opora se tedy skládá ze tří částí:
‐ statické prvky – tvořeny textem. Měl by být členěn podle zásad distančního vzdělávání do
samostatných částí: obsah, úvod, přehled použitých symbolů, závěr, použitá literatura, klíč,
rejstřík, slovníček pojmů, přílohy.
‐ dynamické prvky – multimediální a interaktivní část elektronické studijní opory. Mohou vhodně
doplňovat či nahrazovat některé části tradičního textu. Tyto prvky není možné je šířit jinou
formou než elektronickou.
‐ verifikační a evaluační aparát – zajišťují zpětnou vazbu mezi vyučujícím a vyučovaným, ale
mohou také sloužit k autoevaluaci studentových studijních výsledků. Jsou tvořeny např.
úkoly, kontrolními otázkami, shrnutím apod. Je možné je vyjadřovat slovně pomocí textu,
nebo pomocí některého z dynamických prvků.
Shrnutí
E-learning je velmi široká a komplexní oblast podpory vzdělávacího procesu, proto by bylo vhodné se
podívat ještě dále na jednu ze zmíněných oblastí a to LMS systémy.
Pojmy k zapamatování




e-learning
LMS
verifikace a evaluace
statistické a dynamické prvky
56
7
LMS
Cíle
Po prostudování této kapitoly by jste měli být schopni:
 definovat pojem LMS
 znát základní znaky systému LMS
 znát základní skupiny rolí v LMS
Doba potřebná ke studiu
2 hodiny
Průvodce studiem
Zkratka LMS vznikla z angl. Learning Management Systém, tedy přeloženo jako systém pro řízení učení.
Učení podporované systémem LMS je považováno za nejvyšší formu e-learningu. Zahrnuje nástroje pro
pohodlnou tvorbu, vedení a realizaci e-learningových kurzů, komunikaci mezi jejich účastníky a
testování znalostí.
Od kvalitního LMS zejména očekáváme:
‐ jednoduchou instalaci
‐ nízké nároky na hardware a software
‐ stabilní a bezpečný provoz
‐ uživatelsky přívětivé rozhraní pro uživatele
‐ jednoduchou tvorbu a aktualizaci kurzů
‐ přehlednou administraci
‐ průběžné sledování vzdělávacích aktivit
‐ synchronní i asynchronní komunikační nástroje
V České republice patří mezi zavedené programy např. Barborka, Eden, eDoceo, iTutor, Unifor a další.
Tyto programy jsou placené a tedy spolu s dalšími náklady spojených se zaváděním LMS do výuky,
poměrně nákladné. Proto někteří zájemci volí raději cestu tzv. Open Source Software. To jsou systémy
s otevřeným zdrojem, které jsou dostupné zdarma. Zřejmě nejpoužívanější open source software pro
LMS je aktuálně Moodle (Modula Object-Oriented Dynamic Learning Environment). Za další bezplatné
varianty lze považovat např. Claroline classroom online, PHPHomework, CampusGPL a spoustu dalších.
Do Learning Management System se přihlašuje mnoho osob s různými přístupovými právy. Jednotliví
uživatelé by se dali rozdělit do základních skupin:
‐ studenti – základní uživatel programu, očekává rychlý a intuitivní přístup k informacím,
možnost plánování studia či komunikaci s ostatními účastníky
‐ tutoři – uživatel, který koordinuje výuku, v některých systémech je role tutora totožná s rolí
manažera kurzu; vyžaduje např. možnost vkládat aktuality pro studenty, správu studijních
materiálů, vytváření a aktualizaci cvičných i ostrých testů atd.
57
‐ manažeři a administrátoři – uživatel, který spravuje kurzy a studenty, sleduje jejich studijní
aktivitu. Bývají globální správci systému. Zajišťuje hladký a bezproblémový chod celého
systému. Aktualizují informace o všech uživatelích systému, prezenční listiny, přehledy o
plnění studijních povinností, přiřazuje tutory a autory k jednotlivým modulům, vytváří
studijní plány pro konkrétní studijní skupiny apod.
‐ autoři – tvůrci kurzů
Shrnutí
Systémy LMS jsou velmi mocným nástrojem pro řízení učení uživatelů s využitím e-learningu. V České
republice existuje mnoho různých systémů, které jsou jak placené, tak Open Source Software.
Pojmy k zapamatování


LMS
Open Source Software