Horalský inspiromat

Transkript

Horalský inspiromat
Horalský inspiromat
Dlouhé a ještě delší povídání pro odvážné
sepsal: Richard ‘Richi’ MacTeine
Tento trojdílný dokument vzniká pro inspiraci, nikoliv diskriminaci (zejména jeho fotografická část) ;-)
Tady budu celkem subjektivně rozebírat několik palčivých problémů. Pokud dočtete až na konec, můžete být
na sebe hrdí. Zároveň bych dočíst na konec všem radil, neboť se zde skrývá mnoho a mnoho odkazů, kde se
dozvíte ještě víc.
Co to tedy nakonec ten horal je?
Jako národ máme velikou nevýhodu. Neexistuje v podstatě zaběhnutá představa a každý má vlastní názor, jak
by takový správný horal měl vypadat.
Čeho se chytit?
Polonahý barbar?
Bezvousý trpaslík?
Skoro-elf bez uší?
Skoro skřet?
Člověk?
Ne, horal je muž z hor, tam obvykle bývá zima a větrno. Navíc polonazí
bojovníci umírají velice, velice rychle.
Ne, železo by na muži z hor skutečně svítit nemělo…
Ne, muž z hor nenaslouchá zpěvu lesa, jeho životní styl je úplně jiný.
No to už vůbec ne.
Ano! Je to člověk, ale k obyvateli Esgarothu má skutečně daleko.
Musíme udělat tedy nějaký průměr. Řekněme, že horal je svou „rozedraností“ a divokostí kostýmu přesně
uprostřed mezi hrdým Esgarotským vojákem a otrhaným skřetem. Ač „přesně uprostřed“ je stále široký
pojem a samozřejmě si můžeme představit mnoho jiných přístupů, zůstat u tohoto je dobrý začátek.
Horal je pastevec v horách. Shlukují se jako národ do malých vesniček a neustále se mezi sebou
hašteří. Mají tuhé zimy a nijak teplé léto. Jejich stáda jim jsou hlavní obživou a zdrojem surovin. Kůže
a kožešiny, vlněné látky… Jejich oděv není stavěný na horké počasí. Často nosí suknice. Nikdo
pořádně neví proč, ale koluje prý domněnka, že to kvůli vysoké trávě, ve které by si své kalhoty
urousali.
Teď všichni zbystřete, nastává první várka odkazů.
Oděv
Když už seženu nějakou tu kostkovanou látku a nechci vypadat jako letuška, prohlídnu si obrázky
případně i přečtu anglický text. ;-)
http://www.lindaclifford.com/GreatKiltWrap.html
http://www.scottishdance.net/highland/MakingKilt.html
Všimněte si, že kilt má vzadu spoustu skladů. Ty zajišťují jeho pohyblivost a funkčnost. Moderní kilt je pouze
sešitý a horní část, kterou se původně zahalovala i horní půlka těla, chybí.
Taštička ke kiltu, spuštěná vpředu, se nazývá sporran. Pokud nebudete mít chráněnou tuto část
zbrojí, velmi důrazně doporučuji si ji vyrobit či pořídit, zvlášť když jsou zavedena kopí. Ochrana „rodinných
klenotů“ je na prvním místě. Zde několik užitečných odkazů:
http://www.nwta.com/patterns/pdfs/291sporr.pdf
http://www.troop7.net/Resources/6.%20Modern%20Sporran%20Pattern.pdf
http://www.troop7.net/Resources/5.%20Old%20Style%20Sporran%20Patterns.pdf
Zvolíte-li kalhoty, pak doporučujeme široké a plandavé. Opět, budete-li si šít sami, zde je střih:
http://www.kostym.cz/Cesky/7_Adaptace/04_Kalhoty/VII_04_02.htm
Když už jsme u těch střihů, zároveň se podíváme i na horní část těla, tuniku či košili, kabátec…
Tunika, skutečně jednoduchý kus ošacení, zvládnete na koleni doma v ruce.
Zde skutečně hodně názorné: http://www.slovane.cz/view.php?cisloclanku=2009040004
Kromě tunik, na stránkách Curia Vítkov najdete spoustu užitečného povídání. Stojí za to si pročíst.
http://curiavitkov.cz/prace37.html - Střihy a rekonstrukce raně středověkého oděvu
http://www.curiavitkov.cz/prace33.html - Oděv prostého člověka
http://www.curiavitkov.cz/prace32.html - Oděv nobility
O stránkách Curia Vítkov nemluvím naposledy, rovnou si je uložte do oblíbených.
http://www.kostym.cz/Cesky/obsah.htm - odtud pochází střih oněch širokých vikingských kalhot. Nakonec,
nejen zručným švadlenkám se jistě bude stránka líbit…
Teď se určitě spousta z vás ptá, kde ale sehnat látky? Nerad bych dělal zde reklamu různým
prodejcům, takže se poptejte na fóru B5A nebo použijte Google a najděte si nějaký obchůdek vám nejblíže.
Zbroj
Tady se pozastavíme a řekneme si, co to znamená kvalitní ochrana a jak se musí stavět.
Vždycky je základem jakékoliv výbavy bojovníka, co se týče ochrany těla, prošívanice či vycpávanice. Curia
Vítkov, Čas války, rekonstrukce prošívané zbroje: http://curiavitkov.cz/clanek19.html
Nejprve si vysvětlíme, proč je prošívanice/vycpávanice tak důležitá (trocha fyziky v praxi).
Princip zbroje: Svrchní tuhá vrstva (třeba kov, tlustá tvrzená kůže) svou tuhostí ránu roznese na velkou
plochu, měkká vrstva (prošívanice, vycpávanice) roznesenou ránu na velké ploše vstřebá a předá ji pozvolna
tělu. Takže výsledek: Kinetická energie soustředěná po krátký časový úsek do malé plochy je roznesena na
plochu mnohem větší a předávána pozvolněji podkladu (tedy tělu, které utrpí mnohem menší škody). Pokud
prošívanici zanedbáte, zbroj (zejména kovová), většinou přesně nekopíruje tvar těla, dosedá jen na několika
bodech. A ránu přenáší do těla právě těmito několika body. Proto se také lidi s kyrysem, kovovým ramenem a
podobně bez vycpávky či měkčení pod tím diví, že je každá rána pěkně bolí.
V našem prostředí dřeváren s širokými údernými plochami zbraní (tzn. „čepel“ meče má v lepším
případě pod 1 cm tloušťku a navíc je měkčená…) je přednější ránu utlumit než skutečně zastavit. Právě pro to
není tak důležité mít zbroj, jako mít prošívanici/vycpávanici. Málokdy za zbroj dostanete životy na víc
(kompenzujte to kostýmem), nejdůležitější je nebýt umlácen. Z toho nám vyplývá, že ti, kdo si pod svojí zbroj
neberou nějaké to měkčení, si to rychle odskáčou. Ono dostat takovým plechem občas bolí víc, než
měkčenou zbraní, zamyslete se nad tím!
Pořád o nich mluvím, ale jak se prošívanice a vycpávanice liší? Název hodně napovídá, zjednodušeně
jde říct:
Vycpávanicí rozumíme, když mezi vrstvy látky (někdy i kůže) napěchujeme a nacpeme něco měkkého.
Nejlépe ovčí vlnu, případně staré hadry či starý vnitřek polštáře.
Prošívanicí rozumíme, když několik (až desítek) vrstev látky (látky zejména vlněné a lněné, kůže se moc
nehodí) prošijeme. Prošitím se vše hodně zpevní. Jeden z nejpoužívanějších materiálů současnosti je vojenská
deka. Několik vrstev vojenské deky, na vnitřní i vnější stranu len a prošít = velice jednoduchá a funkční
prošívanice.
Společně s prošívanicí si pořiďte helmu i s vycpávanou čapkou. Teprve tenhle základ má smysl
rozšiřovat nějakou zbrojí.
Železa máte jako horal málo, takže z kůže si dovedete spoustu věcí vyrobit doma, na internetových
obchodech nakupujte minimálně. Skutečně velkou většinu zboží, když ne vy, tak dovede často mnohem
kvalitněji vyrobit někdo z vašeho okolí – nebojte se zeptat.
Na internetových obchodech povětšinou nenajdete ani výrobky, co se na horala hodí.
Pokuste se držet velmi striktně přírodních materiálů, jakékoliv náhražky skoro nikdy nevypadají
dobře. Navíc, pokud výrobek nebude úplně skvěle vzhledný, nevadí, horal zas tak upravený není. Můžete mít
dobrý pocit vlastní výroby. Kdežto zbastlené „něco“ z jekoru bude pořád cosi z jekoru a nic víc. Ano, existují
mistři v oboru šmelených zbrojí, ale je jich minimum a většinou je lepší naučit se to dělat pořádně, než naučit
se to dělat pořádně šmeleně. Rok co rok se na jednu takovou skvěle propracovanou šmelenou zbroj najde 10
(i víc) hnusných jekorových zrůdností. Proto nešmelte, nepokoušejte se o to! Tak zručných lidí, kteří si mohou
dovolit šmelit a věnují tomu velké množství času, je málo. Investujte do kůže, poptejte se na fóru B5A nebo
na skřetím fóru BOT: http://forum.snaga.cz/.
Závěrem
Některé informace zde napsané jsou značně subjektivní, je to můj pohled na věc. Tento trojdílný
dokument slouží hlavně k utvoření vašeho názoru a pro vaši inspiraci. Omluvte časté odkazování. Jak z první
části sem do třetí, tak ze třetí na fóra, ať se zeptáte. Ano, je to trochu krkolomné, ale téměř všechno se řeší
individuálně. Například každý má své dva tři oblíbené obchůdky, ze kterých odebírá zboží a co je komu do
nějakého pěkného obchodu někde na druhém konci Republiky. To se radši zeptá stylem: „Bydlím tady a tady,
můžete mi doporučit nějaký blízký (třeba) obchod s látkami?“ Nejbližší najdete na Googlu, ale doporučit
můžou jen zákazníci. Nebuďte líní a nebojte se zeptat, dost často vám to ušetří čas i peníze.
To je ode mě všechno.
Díky, že jste dočetli až do konce, díky za vaši trpělivost, díky Alweronovi za korekturu.
--- Konec třetí a závěrečné části---