zde

Vycházka č. 12 – Čisovice – Bratřínov – údolí Kocáby – Svojsíkova mohyla – Štěchovice - Zajímavosti na trase:




Čisovice - První písemná zmínka o vsi se váže k roku 1037, kdy zdejší včelaře (Cvsowicyh debitores mellis)
věnoval kníže Břetislav I. ostrovskému klášteru. Dle jazykovědce Antonína Profouse původní podoba názvu
zněla Tisovice a pocházela od osobního jména Tis, snad motivovaného někdejším hojným výskytem tisů
v okolí. V obci byla bohatá ložiska cihlářské hlíny a ještě k roku 1939 byly v obci 4 cihelny. Největší z nich
“panská” produkovala ročně až 120 tisíc cihel. V době německé okupace (podzim r. 1943) došlo k zatýkání
občanů v Čisovicích za přechovávání osoby, která byla nepřátelská Říši. Hned 24. září 1943 bylo popraveno
na Pankráci 6 osob (nejmladší 18 let) a o rok později další žena (po narození jejího dítěte). Další osoby byly
uvězněny v německých káznicích.
Bratřínov - První písemná zmínka o vsi je z roku 1205. Vesnička je zasazena do krásné přírody, kde se pole
střídají se smíšenými lesy. Rozloha katastrálního území Bratřínova je 421 ha. Nejvyšší kótou, na
severozápadním okraji katastru, je kopec Horní vrch, který má nadmořskou výšku 439 m. Nejníže položené
místo je pak řeka Kocába - 235 m. n. m. Výškový rozdíl tedy obnáší 204 m.
Kocába - pramení 1,5 km východně od Příbrami pod kopcem Velká skála v nadmořské výšce 537 m a do
Vltavy ústí na úrovni kóty 198 m. Délka toku se uvádí 47,2 km, plocha povodí 313 km2, průměrný průtok
u ústí do Vltavy je 0,62 m2/sec. V jejím okolí se nachází velké množství trampských osad – trampové dali řece
jméno Hadí řeka. Kocába původně tekla o mnoho metrů výše –
dodnes jsou patrné stopy po jejích aktivitách ve stráních údolí.
Podobně jako u Vltavy či Bojovského potok voda z řeky odnášela
měkčí horniny a vytvářela jakési kapsy, které posléze vyplňovala
pískem a štěrkem – ten obsahoval významné množství zlata,
proto se v okolí Kocáby nacházelo mnoho těžebních prostorů,
mlýnů, puchýren atd.
Trampské osady na Kocábě
o Askalona – založili ji Jan a Josef Vrbenští v r. 1933; píseň „Když
jsem byl mlád, bývala Askalona nejhezčí osadou …“ je hymnou
osady, složil ji Eman Prkno Sally (na internetu existuje diskuse,
zda autor svou písní myslel osadu na Kocábě či osadu
v Českém krasu u Loděnice). Název osady byl zvolen podle
nedobytné středověké pevnosti a přístavu Aškelon z doby
křižáckých výprav (leží v dnešním Izraeli) - křižáci ji latinsky
pojmenovali Ascalon - také ve středověkých romancích je kopí,
kterým Jiří zabil draka, nazýváno Ascalon podle
této pevnosti.
Emanuel Prkno Sally – autor písně

Fafkův mlýn – (na katastrální mapě z r. 1840 se
uvádí pod jménem Fatkův mlýn) - dnes z něj zbyl
již jen jediný objekt. Za posledními chatami osady
Ascalona byla na náhonu na ostrově stavidla,
kterými se voda pouštěla buď zpět do hlavního řečiště, nebo pokračujícím náhonem do mlýna. Náhon byl
zavezen zhruba před padesáti léty.
Ve mlýně bylo snad původně mlýnské kolo. Později bylo mlýnské zařízení poháněno vodní turbínou. Pod
mlýnem byly vody vedeny dosud částečně zachovaným odpadním korytem, kterému dnes říkáme Malá
Kocába. Pravidelně se ve mlýně mlelo až do počátku minulého století, později, do let čtyřicátých již jen
příležitostně. Vlastníkem mlýna, přilehlých pozemků a lesa byl pan Kühn, který ve mlýně bydlel. Nad mlýnem
byla kamenná zeď, chránící mlýnské stavby při velkých vodách. Značně byla poškozená při povodni v roce
1981 a posléze časem rozebírána až zmizela. Součástí staveb u mlýna byla i hráz u hlavního toku Kocáby. Od
mlýna v délce asi 200 – 300 m chránila louky proti zaplavení při vyšších vodních stavech. Hráz po válce již
nebyla udržována a dnes jsou podél Kocáby jen zbytky. Částečně byla hráz opravena a dosypána péčí osady v
roce 2003. V současnosti se jedná o soukromý objekt, který prochází postupnou rekonstrukcí.
o Dashwood – První začátky osady spadají do roku 1927. Již před tím však do údolí Kocáby v místech, kde
dnes stojí osada, jezdili kamarádi z Libně Láďa Ježek a Ota Plecháč, ovšem jen pod stany. V roce 1927 se
stalo, že s partou z Brdské pivní armády procházel tímto krajem i Swenny – Václav Krupička, seržant této
armády. Postavil na noc stan v místech, kde dnes stojí chata Merinka. Přitom zjistil, že blízko táboří jiná
parta, která chtěla v údolí postavit chatu. Dobré vůle bylo dost, ale peněz málo. Slovo dalo slovo Swenny
přidal peníze a tak byla postavena první chata, kterou vlastní Swenny dodnes. Swenny je tedy
zakladatelem osady a osada byla pojmenována snad podle Setonovy knihy na Dashwood (Kdo četl od
E.T.Setona „Úsvit na Cedrové hoře“ tak si vzpomene, že tam je uváděno jméno jaké má i naše osada.
Osada leží v malebném údolí v zákrutu Hadí řeky, obklopená strmými stráněmi. Na stráni se tyčí přímo
nad osadní chatou velký nápis „Dashwood“.
o Rewastone – osada vybudovaná na svahu podél velké louky lemující Kocábu – založená byla v roce 1921.
V roce 1931 osada ztratila jednoho ze svých nejlepších kamarádů a to populárního Bundu (Toníka Kosaře).
K uctění jeho památky jsou pořádány lehkoatletické závody.
Slavná píseň z prostředí Kocáby
Na osadě hráli
Autor: Jarka Mottl
D
A7
1.Sedáváme zvečera s Madlou u buku,
D
vodím ji až za šera domů za ruku.
Emi
Její otec nadlesní doma o svý Madle sní,
A7
D
A7
D7
kluci říkaj: "Dej si bacha, nechoď Karle s ní."
G
D
D7
R. Na osadě hráli na harmoniku, a my jsme se báli,
G
Cmi G
Ami
jen tak ze zvyku, dole u Kocáby, kuňkaly dvě žáby,
D7
G
D
G
lesní ten doma běsní, že na to hajnej nestačí,
D7
G
D7
G
denně mu zaručeně v revíru někdo pytlačí.
2. Jednou jsem se posadil s Madlou na pařez,
sotva jsem ji pohladil, vyčmuchal nás pes.
Hrozně jsme se ulekli, div jsme sebou nesekli,
jen tak tak tak nadlesnímu z mušky utekli.
o Havran – byla založena v roce 1927. ale je to trochu složitější. Tábořit na tomto místě se začalo již v roce
1925. To se však nejednalo o Havrana, ale o Utah. Jenomže v roce 1927 se většina zdejších traperů
rozhodla, že svojí osadu přestěhují na pravý břeh Vltavy. Jenomže část zdejších osadníků se nechtěla
s tímto místem rozloučit, a tak zde založili novou osadu a pojmenovali ji po nedaleké zlatokopecké štole.
Dnes tato osada čítá asi třicet chat.
o Mantrap – osada založená v r. 1957 na základě foglarovských ideálů. V roce 1959 se spojila s osadou Gray
Sage. Její název „Mantrap“ je převzatý z knihy od S. Lewise, což v českém překladu znamená „Past na
muže“. Dozvěděl jsem se také i to, že právě zde vznikla populární hudební skupina Pacifik.
o Louisiana – název této osady vznikl zajímavým způsobem. Jeden z místních trampů Franta Petrus sem
v roce 1929 pozval tři tanečnice z černošské revue „Luisiana“ a tím bylo o jejím názvu rozhodnuto. Je tu
také osadní domek a velké hřiště na volejbal a nohejbal, ve kterých tato osada každoročně pořádá
turnaje. Členem TO Louisiana byl zase Tony Hořínek, autor mnoha trampských hitů, také snad
nejznámějšího tanga vůbec - Anita. A na tutéž osadu dodnes jezdí další klasik trampské hudby Tony
Linhart, kapelník skupiny Pacifik a autor mnoha písní.
o Liberty – osada byla založena partou chlapců kolem roku 1924. Nejdříve sem jezdili pouze tábořit, ale již
v roce 1926 zde stála první chata. Název dostala po jednom z kovbojských filmů, který se do naší vlasti
dostal v roce 1919.
o Maják – historie osady se táhne již od roku 1926 a vždy byla plná sportu. Jak by ne, když prvním šerifem
byl Sláva Pták, autor prvních pravidel nohejbalu a jeho zanícený průkopník a hráč.

Svojsíkova mohyla - "Na těchto místech v době zákazu skautingu skládali za druhé světové války štěchovičtí
skauti svoje sliby. Když si uvědomíme, že na druhém břehu Vltavy byl výcvikový prostor SS a Němci tady měli
v údolí Kocáby zabrané nějaké vilky a tady jezdili němečtí vojáci, tak to bylo celkem riskantní."
o Zdejší skauti tak za války místo u lípy ve Štěchovicích skládali slib v lese Na hrádku. Postavili tu kamenný
stolec pokrytý prstí z Řípu. U něj skládali skautský slib na rozvinutou československou vlajku a Základy
junáctví. Na památku těchto událostí tu byla po válce postavená Svojsíkova mohyla. Děti nosily v tornách
kameny a písek z pískovny ve Štěchovicích. Stavba mohyly trvala šest týdnů, v několik set metrové stráni
vznikla i přístupová cesta. Mohyla byla slavnostně odhalena v neděli 2. června 1946. Neměla ale dlouhého
trvání. Po zákazu skautingu ji štěchovičtí svazáci odstřelili. V květnu 1952 byl pak šéf štěchovického Junáka
Karel Borovička odsouzen v politickém procesu. Odseděl si rok a půl za to, že slíbil do připravované
skautské příručky jako kominický mistr napsat stať o tom, jak se mají stavět komíny v klubovnách.
o "Mohyla tu byla desítky let povalená. Teprve v roce 2008 se zbraslavský odbor skauta dohodl na tom, že
by bylo dobré mohylu obnovit a znovu ji postavili na základě toho, jak vypadala na fotkách. Ten kousíček,
co se tady vedle válí, to je tuším zbytek původní mohyly. Je to ne příliš známé místo, v žádné mapě ho
nenajdete. Není ani na žádné značce, žádná značená trasa sem nevede, přístup je dost utajen, takže sem
v podstatě nikdo moc nezavítá."
o Ani povalená mohyla neztratila své kouzlo. Dál sem chodily skautské oddíly. A právě z úcty ke Karlu
Borovičkovi a k 0. výročí úmrtí A. B. Svojsíka skauti z nedaleké Zbraslavi mohylu obnovili. Stejně jako
jejich předchůdci vynášeli na zádech materiál z údolí Kocáby a mohyla byla 20. září 2008 slavnostně
odhalena.

Štěchovice - První písemná zmínka o sídle (Scecowiz) pochází z roku 1209. Od 10. října 2006 byl obci vrácen
status městyse. Ke dni 30. 11. 2011 zde žilo 1761 obyvatel. Štěchovicemi protéká řeka Vltava. Obě strany
Vltavy spojuje Most Dr. Edvarda Beneše, sloužící pro automobilovou dopravu. Ve Štěchovicích se nachází
také secesní Kostel svatého Jana Nepomuckého s farou. Je to jeden z mála secesních kostelů v republice.
Postavený byl až na začátku 20. století. Jeho architektem je Kamil Hilbert, poslední stavitel Svatovítské
katedrály v Praze. Ke vzniku kostela se váže zajímavá historka:
"V první polovině 19. století tady ve Štěchovicích žil Matěj Rada. Byl to obchodník se dřívím. Měl několik šífů,
vozil do Prahy různý materiál a poměrně na tom zbohatl. Nicméně v roce 1853 při jedné cestě, kdy tu byla
větší voda, jeho loď ztroskotala. On to přežil, ale na zápal plic krátce na to zemřel. Protože to byl bohatý
člověk, tak poměrně velkou částku odkázal Štěchovicím na výstavbu kostela, protože Štěchovice žádný kostel
ani kapli neměly. Odkázal 20 tisíc zlatých, oni to uložili do peněžního ústavu a na úrocích to přibývalo
a přibývalo a za nějakých 50 let částka dosáhla na takovou sumu, že bylo možné přikročit ke stavbě kostela.
Je zděný z cihel, ale uvnitř jsou železobetonové prvky. Je hodně strohý, jsou tam plastiky od Vojtěcha
Suchardy."
Matěj Rada, který peníze na kostel věnoval, má na zdejším hřbitově velký pomník. Štěchovický kostel se začal
stavět v roce 1911 a hotový byl za dva roky. Kvůli tomu, že vypukla první světová válka, se jeho svěcení
zpozdilo o dva roky a ani tentokrát to nebylo bez komplikací.
"Svěcení samotné proběhlo až v roce 1915. Bylo naplánováno na 9. září, ale zrovna v ten den, kdy sem přijel
arcibiskup z Prahy, přišla povodeň. A celé okolí zatopila. Kostel je na takovém kopečku a zástavba, co je
okolo, tu nebyla. Kostel tak zůstal na ostrůvku a oni se sem nemohli dostat. Museli počkat, až povodeň
opadne a samotné vysvěcení proběhlo až o čtrnáct dní později."