inventarizační průzkum cévnatých rostlin se zaměřením na

Komentáře

Transkript

inventarizační průzkum cévnatých rostlin se zaměřením na
INVENTARIZAČNÍ PRŮZKUM CÉVNATÝCH ROSTLIN SE
ZAMĚŘENÍM NA CHRÁNĚNÉ DRUHY PP BORŠOV U LITĚTIN A
JEJÍHO ŠIRŠÍHO OKOLÍ
Jaroslav Zámečník
Muzeum východních Čech, Eliščino nábřeží 465, 500 01, HRADEC KRÁLOVÉ, e-mail: [email protected]
2007
ÚVOD
V roce 2007 byl proveden na základě objednávky Krajského úřadu Pardubického kraje botanický
průzkum se zaměřením na zvláště chráněné druhy cévnatých rostlin, v PP Boršov u Litětin a v jejím
ochranném
pásmu
v souvislosti
s probíhajícím
výzkumem
poslední
východočeské
populace
myrmekofilního modráska Maculinea alcon alcon.
Mapování bylo zaměřeno na všechny cévnaté rostliny, ale největší pozornost byla věnována
chráněným druhům uvedeným v prováděcí vyhlášce č. 395/1992 Sb. zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně
přírody a krajiny, v platném znění. Cílem bylo podrobné vymapování chráněných druhů cévnatých rostlin,
zjištění jejich početnosti a navržení optimálního způsobu managementu pro jejich zachování a zvýšení
početnosti v daném území.
Lokalita byla autorem práce v roce 2007 navštívena celkem 15x v období od počátku května do
konce září.
PŘEHLED DOSAVADNÍCH VÝZKUMŮ
První soupis druhů cévnatých rostlin lokality Boršov u Litětin pochází od věhlasného
východočeského botanika F. Procházky (cf. PROCHÁZKA 1972), který ve studovaném území botanizoval
v letech 1969 až 1971. Výsledky své práce shrnul ve zprávě interního charakteru: SPR Boršov u Litětin –
botanická inventarizace. Procházka (PROCHÁZKA 1972) však provedl inventarizaci na mnohem větší
ploše, než je samotná rozloha současné přírodní památky. Botanicky zmapoval i další louky v okolí. Lze
se domnívat, že se zaměřil především na louku suššího charakteru nacházející se S od chráněného
území s bohatým porostem hořce hořepníku (Gentiana pneumonanthe) a hvozdíku pyšného pravého
(Dianthus superbus superbus). Tuto domněnku potvrzuje i KNÍŽETOVÁ (1975): „cca 250m severněji od
chráněného území byla sledována další lokalita podobného charakteru, avšak s daleko bohatšími porosty
hořce hořepníku a hvozdíku pyšného, než ve vlastním chráněném území. Tato lokalita je i druhově
bohatší (Inula salicina, Rosa gallica, a na ni se pravděpodobně vztahuje i Procházkův údaj o Dianthus
armeria, Platanthera bifolia a Veronica longifolia) a nesporně by zasloužila ochranu.“ Toto tvrzení lze
snad ještě potvrdit skutečností, že Dianthus armeria roste na zmiňované ploše dodnes!
Louku suššího charakteru nazývá Procházka ve své práci jako „severní část chráněného území“ a
upozorňuje na skutečnost, že tato část území je ponechána svému vývoji a začíná pomalu zarůstat
dřevinami (Betula spec. div., Salix spec. div., Quercus spec. div.). Procházka (PROCHÁZKA 1972)
upozorňuje na vysokou diverzitu rostlinných druhů a zároveň velkou zranitelnost chráněného území.
Klade především důraz na nezbytnost pravidelného monitoringu lokality a populací vzácných druhů rostlin
a na vhodný management.
Další písemná zpráva, která uvádí pouze několik druhů cévnatých rostlin pochází z roku 1976, kdy zde
proběhla ve dnech 31.8. a 9.9.1976 prověrka SPR Boršov (cf. KNÍŽETOVÁ 1976). Autorka upozorňuje na
skutečnost, že severně od stávajícího území rezervace se nachází další louka s bohatšími porosty hořce
hořepníku a hvozdíku pyšného. Ve své práci z této plochy uvádí pozoruhodný výskyt růže galské (Rosa
gallica) a upřesňuje některé informace z Procházkova inventarizačního průzkumu. KNÍŽETOVÁ (1976) ve
své zprávě uvádí pouze nejvýznamnější druhy rostlin (5 druhů) a odvolává se, že soupis všech zde
2
zjištěných druhů rostlin bude uveden ve zprávě o inventarizačním průzkumu území. Ta však nebyla
z neznámých důvodů nikdy zpracována.
Další písemná zpráva o zájmovém území pochází až z roku 2000, kde v PP Boršov u Litětin a v jejím
ochranném pásmu prováděla průzkum PRAUSOVÁ (2000). Bohužel závěrečná zpráva o tomto
inventarizačním průzkumu nebyla v rezervační knize na pardubickém středisku AOPK vůbec nalezena.
Později, v roce 2004, zpracovává Prausová botaniku pro nový Plán péče pro PP Boršov u Litětin
(PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004). Autorka zde uvádí, že při dílčí floristické inventarizaci v roce 2000
(PRAUSOVÁ 2000) bylo v přírodní památce zjištěno 97 (v ochranném pásmu – les 62, v ochranném pásmu
– kulturní louka 27) taxonů cévnatých rostlin. V roce 2004 zaznamenala Prausová na území přírodní
památky celkem 118 druhů cévnatých rostlin, v ochranném pásmu v louce 74 a v lese 66 taxonů
cévnatých rostlin. Bohužel v Plánu péče jsou uvedeny pouze druhy z hlediska ochrany přírody významné
(chráněné podle vyhlášky č. 395/92 a ohrožené podle červeného seznamu cévnatých rostlin) a pak
několik desítek druhů v textu (cf. PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004).
Je velmi pravděpodobné, že studované území navštívila řada botaniků, ale výsledky těchto návštěv
nejsou shrnuty v žádném manuskriptu ani v publikovaném článku a nejsou tudíž dostupné.
CHARAKTERISTIKA A POPIS ZKOUMANÉHO ÚZEMÍ
Geomorfologicky patří zkoumané území do VIC-1C-f: Východočeská tabule-Východolabská tabulePardubická kotlina-Holická tabule. Zkoumané území leží na západním okraji lesa Boršov, 1 km jižně od
obce Litětiny v nadmořské výšce 245 m. Podloží tvoří svrchnokřídové vápnité jílovce a slínovce
teplického souvrství a hlinitopísčité holocenní naplaveniny, zvláště při březích rybníka Lodrant, který leží
uvnitř obory východně od lokality. V severozápadní části se zachovaly relikty vátých písků. Z hlediska
pedologie se zde vyvinuly pararendziny (p. pseudoglejová), organozem typická (glejová) – glej, na
píscích především arenosoly (kambizem arenická a regozem arenická).
Klimaticky patří území do teplé oblasti A3 – mírně suché s mírnou zimou, či do teplé oblasti T2 (QUITT
1971) s následující charakteristikou: dlouhé léto, teplé a suché, velmi krátké přechodné období s teplým
až mírně teplým jarem a podzimem, krátkou, mírně teplou, suchou až velmi suchou zimou s velmi
krátkým trváním sněhové pokrývky. Klimatologické charakteristiky podle Quitta (QUITT 1971) jsou
následující: počet letních dnů – 50 až 60, počet dnů nad 10°C – 160 až 170, počet mrazových dnů – 100
až 110, počet ledových dnů – 30 až 40, průměrná teplota v lednu - -2 až -3, průměrná teplota v červenci –
18 až 19, průměrná teplota v dubnu – 8 až 9, průměrná teplota v říjnu – 7 až 9, dnů srážek nad 1 mm –
90 až 100, úhrn srážek ve vegetační době – 350 až 400, úhrn srážek v zimě – 200 až 300, srážky celkem
– 550 až 700, počet dnů se sněhem – 40 až 50, počet dnů zamračených – 120 až 140, počet dnů jasných
– 40 až 50. Průměrné roční srážky jsou 600-650 mm, srážky ve vegetačním období 350-400 mm.
o
o
Průměrná roční teplota 6 C, průměrná teplota ve vegetačním období 14-15 C.
Podle Culka (CULEK 1996) patří zkoumaná oblast do bioregionu 1.9 – Cidlinsko-chrudimský.
Z fytogeografického hlediska (SKALICKÝ 1988) patří studované území do oblastí České termofytikum: 15 –
Východní Polabí, 15c – Pardubické Polabí; z hlediska geobotanické rekonstrukce zde byly vymapovány
dubohabřiny (MIKYŠKA et al. 1968). Potenciální rekonstrukční mapa dle NEUHAUSLOVÁ et al. 1998 uvádí
černýšové dubohabřiny (Melampyro – nemorosi Carpinetum).
Celé studované území (viz. Mapa 1) bylo rozděleno na 8 základních ploch A, B, C, D, E, F, P, R, které
3
byly podle charakteru vegetace dále členěny na jednotlivé dílčí plošky (celkem 421 dílčích plošek), na
kterých byly sledovány a zaznamenány botanické a lepidopterologické parametry pro pozdější statistické
vyhodnocení
vzhledem
k lepidopterologickému
výzkumu
poslední
východočeské
populace
myrmekofilního modráska Maculinea alcon alcon.
Plochy s prokázaným vývojem modráska M. alcon alcon a živnou rostlinou hořcem Gentiana
pneumonanthe (plochy A a R) byly dále velmi jemně členěny na drobný systém dílčích plošek, aby bylo
možné získat co nejpodrobnější data pro statistické vyhodnocení.
PLOCHA A
2
V rámci výzkumu byla celá plocha rozdělena na dílčí plošky o velikosti 25m , celkem zde bylo vyčleněno
159 dílčích plošek (A1 až A159).
V současné době nejhodnotnější a z hlediska ochrany přírody nejvýznamnější plocha zkoumaného území
s řadou ohrožených a chráněných rostlinných a živočišných druhů. Zachovala se zde pestrá mozaika
biotopů od rozsáhlé louky suššího, skoro až xerotermního charakteru s rozvolněným bylinným porostem
s řadou obnažených plošek půdy, až po fragment lučního porostu svazu Molinion navazující na západní
okraj dubohabřiny. Kombinace rostlinných a živočišných druhů je zde zcela unikátní, neboť se zde mísí
druhy preferující jak sušší, tak i vlhčí stanoviště. Pozoruhodná je skutečnost, že zde skoro na
xerotermním biotopu roste největší množství exemplářů hořce Gentiana pneumonanthe, hvozdíku
Dianthus superbus superbus, vítodu Polygala vulgaris atd. Z dalších významných rostlinných druhů stojí
za zmínku Galium boreale boreale, Potentila erecta, Inula salicina, Sanguisorba officinalis, Succisa
pratensis, Selinum carvifolia a řada dalších druhů preferující spíše vlhčí stanoviště. S nimi tu pohromadě
rostou druhy rostoucí spíše na sušších stanovištích, z nichž stojí za uvedení např. Thymus pulegioides
chamaedrys, Dianthus armeria, Festuca rupicola, Hypericum perforatum, Peucedanum cervaria a dnes již
na ploše vyhynulá Rosa gallica. Velice důležitým faktorem, který umožnil přežívání řady kriticky
ohrožených druhů je skutečnost, že louka byla v minulosti nepravidelně kosena, a že tuto část území
občas navštěvují divoká prasata, která zde rozrývají povrch a udržují tak stále rozvolněný bylinný porost
s obnaženými ploškami půdy, což umožňuje snadné vyklíčení konkurenčně slabých a zároveň
nejohroženějších rostlinných druhů (Gentiana pneumonanthe, Dianthus superbus superbus). Fragment
porostu svazu Molinion se zde udržel pouze při západním okraji dubohabřiny a okrajem sušší louky.
Bohužel podstatná část tohoto typu biotopu nebyla v minulosti kosena a v současné době je z větší části
zcela zarostlá náletem dřevin. Tento fragment louky svazu Molinion je jedním z nejvýznamnějších biotopů
pro populaci modráska Maculinea alcon alcon, neboť se zde nachází dostatek živných rostlin housenek
motýla a s největší pravděpodobností i hostitelských mravenišť.
PLOCHA B
V rámci výzkumu byla celá plocha rozdělena na 4 základní plochy (B1, B2, B3 a B4) a dále na dílčí
2
plošky o rozměru 100m , které kopírovaly lemy a okraje plochy. Celkem zde bylo vyčleněno 20 dílčích
plošek (LB1 až LB20).
Luční porost představuje komplex sušších a vlhčích stanovišť. Vegetační kryt je relativně druhově chudý,
ale lze zde na řadě plošek pozorovat postupné zlepšování. V severní části této plochy navazující na
plochu A lze pozorovat pomalé pronikání význačných rostlinných druhů – Gentiana pneumonanthe. Ve
východní části plochy, těsně nad cestou, bylo zaznamenáno několik kvetoucích exemplářů Gentiana
4
pneumonanthe. Louka hostí poměrně bohatou populaci silně ohroženého česneku Allium angulosum.
PLOCHA C
Plocha představuje extenzivně používanou cestu se sušším a rozvolněnějším charakterem vegetace,
2
která byla rozdělena na jednotlivé dílčí plochy o velikosti 100m . Celkem zde bylo vyčleněno 8 dílčích
plošek (C1 až C8).
PLOCHA D
V rámci výzkumu byla celá plocha rozdělena na 4 základní plochy (D1, D2, D3 a D4) a dále na dílčí
2
plošky o velikosti 100m , které kopírovaly lemy a okraje plochy. Celkem zde bylo vyčleněno 13 dílčích
plošek (LD1 až LD13).
Dílči plocha představuje luční polokulturní porost vlčího charakteru. Vegetační kryt je relativně druhově
chudý, ale lze zde na řadě plošek pozorovat postupné zlepšování, především na západním okraji plochy
navazujícím na meliorační kanál. Jižní část plochy navazující na plochu R je místy relativně květnatá a
byly zde zaznamenány význačné rostlinné druhy – hořec Gentina pneumonanthe. Louka hostí poměrně
bohatou populaci silně ohroženého česneku Allium angulosum.
PLOCHA E
V rámci výzkumu byla celá plocha rozdělena na 4 základní plochy (E1, E2, E3 a E4) a dále na dílčí
2
plošky o rozměru 100m , které sledovaly lemy a okraje plochy. Celkem zde bylo vyčleněno 11 dílčích
plošek (LE1 až LE11).
Luční porost představuje polokulturní louku, která ve své východní části navazující na meliorační kanál
hostí bohatou populaci silně ohroženého česneku Allium angulosum. Luční porost se nachází v mírném
svahu orientovaném k východu. Směrem k poli se květnatost lučního porostu zhoršuje.
PLOCHA F
V rámci výzkumu byla celá plocha rozdělena na 4 základní plochy (F1, F2, F3 a F4) a dále na dílčí plošky
2
o velikosti 100m , které sledovaly lemy a okraje plochy. Celkem zde bylo vyčleněno 32 dílčích plošek
(LF1 až LF32).
Luční porost představuje polokulturní louku, která ve své jihovýchodní části navazující na meliorační
kanál hostí bohatou populaci silně ohroženého česneku Allium angulosum. Luční porost se nachází
v mírném svahu orientovaném k jihovýchodu. Směrem k poli se květnatost lučního porostu zhoršuje.
V severní části lučního porostu, včetně okraje navazující na pole, byla na plochách s rozvolněnou
vegetací nalezena velmi početná populace zeměžluče Centaurium erythraea.
PLOCHA P
Příkop navazující ze západní strany na plochu E a z východní strany na plochu D, byl rozdělen na 6
2
dílčích plošek o rozměrech 100m . Celkem zde bylo vyčleněno 6 dílčích plošek (P1 až P6).
Meliorační příkop má zcela odlišný charakter vegetace od okolních ploch. I když zde nebyly
zaznamenány žádné chráněné druhy cévnatých rostlin, má vzhledem k diverzitě studovaného území
význam. Byla zde nalezena poměrně početná populace, v červeném seznamu uvedeného druhu,
nadmutice bobulnaté – Cucubalus baccifer. Příkop slouží především jako významný koridor pro disperzi
5
řady bezobratlých živočichů. Je také zároveň díky své značné květnatosti (Cirsium oleraceum, Cirsium
canum, Eupatorium cannabinum, Mentha aquatica, Betonica officinalis, Jacea pratensis aj.) bohatým
zdrojem nektaru.
PLOCHA R
2
V rámci výzkumu byla celá plocha rozdělena na dílčí plošky o velikosti 25m , celkem zde bylo vyčleněno
151 dílčích plošek (R1 až R151).
Plocha zahrnuje celé území PP Boršov u Litětin a část polokulturní louky, která nebyla v roce 2006
v době členení ploch pokosena. Dílčí plocha představuje fragment bezkolencové louky s výskytem
ohrožených druhů organismů a částečně polokulturní bezkolencovou louku. Chráněné území bylo
vyhlášeno na ekotonálním stanovišti na ploše 0,32 ha a ze severu a východu je obklopeno dubohabřinou
a z jihu a západu polokulturní loukou a melioračním kanálem, na které navazuje další polokulturní louka.
Díky ekotonálnímu charakteru v PP dochází k šíření lesních druhů (např. rožec velkokvětý – Stellaria
holostea, sasanka hajní – Anemone nemorosa, pitulník žlutý – Galeobdolon luteum, mařinka vonná –
Galium odoratum, vrbka úzkolistá – Epilobium angustifolium, lipnice hajní – Poa nemoralis, kokořík
mnohokvětý – Polygonatum multiflorum, violka Rivinova – Viola riviniana atd.). Velmi intenzivně se
v lokalitě v kontaktu s lesním porostem šíří ostružiníky (Rubus idaeus, R. fruticosus agg.) a konopice
(Galeopsis bifida, Galeopsis pubescens, Galeopsis tetrahit). Vegetace je na této dílčí ploše díky
nevhodnému dlouhodobému managementu (kosení) silně zapojená a většina nejvzácnějších druhů je
vytlačena do rozvolněnějších porostů na západním okraji plochy, které navazují na polokulturní louku.
Zde se udržely poslední jedinci hořce Gentiana pneumonanthe.
Z fytocenologického hlediska nelze dílčí plochy ve studovaném území přesně charakterizovat a
jednoznačně přiřadit k botaniky definovaným svazům. Luční porosty totiž představují mozaiku různě
degradovaných bezkolencových luk, pravděpodobně svazu Molinion (plocha A a R, jižní okraj plochy D).
Velmi významnou roli zde hraje vlhkost a vysýchavost jednotlivých stanovišť. Zřetelné je to především
mezi plochami A a R, které se nejvíce přibližují svazu Molinion.
Dílčí plochy F, E, B a D lze považovat za polokulturní louky, které byly s největší pravděpodobností
v minulosti dosévány. V současnosti je na těchto plochách patrný pozvolný návrat k přírodě blízkým
společenstvům svazu Calthion (východní okraj plochy F navazující na plochu A, západní okraj plochy D a
východní okraj plochy E).
6
CHRÁNĚNÉ DRUHY CÉVNATÝCH ROSTLIN ZAZNAMENANÉ V ÚZEMÍ
Ze studovaného území je doposud známo 217 druhů cévnatých rostlin, které zde byly zaznamenány
v letech 1972 až 2007. Z toho 5 druhů je uvedeno v prováděcí vyhlášce č. 395/92 Sb. k zák. č. 114/1992
Sb. o ochraně přírody a krajiny (dále jen vyhláška) v kategorii „silně ohrožený druh“: Gentina
pneumonanthe – hořec hořepník, Dianthus superbus – hvozdík pyšný a Allium angulosum – česnek
hranatý a v kategorii „ohrožený“ Taraxacum palustre (pampelišky ze sect. Palustria) a Platanthera bifolia
– vemeník dvoulistý.
Z druhů uvedených v Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin ČR (cf. Procházka et al. 2001) zde
byly zaznamenány v kategorii C1 (kriticky ohrožený druh): Dianthus superbus – hvozdík pyšný;
v kategorii C2 (silně ohrožený druh): Allium angulosum – česnek hranatý, Gentiana pneumonathe – hořec
hořepník; v kategorii C3 (ohrožený druh): Carex hartmanii – ostřice Hartmanova, Pseudolysimachion
maritimum – rozrazil dlouholistý, Rosa gallica – růže galská, Scorzonera humilis – hadí mor nízký, Silaum
silaus – koromáč olešníkový; v kategorii C4a (vzácnější taxony vyžadující pozornost, méně ohrožené
druhy): Centaurium erythraea – zeměžluč okolíkatá, Cerastium lucorum – rožec hajní, Cucubalus baccifer
– nadmutice bobulnatá, Dianthus armeria – hvozdík svazčitý, Galium boreale boreale – svízel severní
pravý, Peucedanum cervaria – smldník jelení, Primula elatior – prvosenka vyšší.
Za prokazatelně vyhynulé druhy lze v současné době považovat následující chráněné druhy: Taraxacum
palustre (pampelišky ze sect. Palustria) a Platanthera bifolia – vemeník dvoulistý. Z druhů uvedených
v Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin ČR (cf. PROCHÁZKA et al. 2001) lze v území považovat
za vyhynulé následující druhu: Pseudolysimachion maritimum – rozrazil dlouholistý a Rosa gallica – růže
galská.
Přehled jednotlivých druhů rostlin významných z hlediska ochrany přírody je uveden v následující tabulce.
TABULKA 1: Druhy rostlin významných z hlediska ochrany přírody
Novela č. 175/2006 Sb. vyhlášky č. 395/1992 Sb. zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny: §1 – kriticky ohrožený druh, §2
– silně ohrožený druh, §3 – ohrožený druh; Červený seznam cévnatých rostlin České republiky [PROCHÁZKA et all. 2001]: C1
(kriticky ohrožený), C2 (silně ohrožený), C3 (ohrožený), C4a (téměř ohrožený).
LATINSKÝ NÁZEV
ČESKÝ NÁZEV
AUTOR NÁLEZU
OHROŽENÍ
Allium angulosum L.
česnek hranatý
C2, §2
Carex hartmanii Cajander
ostřice Hartmanova
ZÁMEČNÍK 2007
PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004
ZÁMEČNÍK 2007
C4a
PRAUSOVÁ IN MIKESKA
2004
ZÁMEČNÍK 2007
C4a
ZÁMEČNÍK 2007
C4a
Centaurium erythraea
Rafn
Cerastium lucorum
(Schur) Möschl
SYNONYMUM
Centaurium minus auct., zeměžluč okolíkatá
C. umbellatum Gilib.
(zeměžluč lékařská)
Cerastium fontanum
subsp. lucorum (Schur)
Soó,
rožec hajní
C. vulgatum subsp.
macrocarpum (Schur)
Dostál
Cucubalus baccifer L.
nadmutice bobulnatá
Dianthus armeria L.
hvozdík svazčitý
Dianthus superbus subsp.
superbus
hvozdík pyšný pravý
7
PROCHÁZKA 1972
KNÍŽETOVÁ 1976
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972
KNÍŽETOVÁ 1976
PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004
C3
C4a
C1, §2
ZÁMEČNÍK 2007
Galium boreale subsp.
boreale
Gentiana pneumonanthe
L.
svízel severní pravý
Dasystephana
pneumonanthe (L.)
Borkh.,
Pneumonanthe vulgaris
F.W. Schmidt
hořec hořepník
(hořepník proužkatý,
hořepník luční)
PROCHÁZKA 1972
PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972
KNÍŽETOVÁ 1976
PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972
ZÁMEČNÍK 2007
C4a
C2, §2
Peucedanum cervaria (L.)
Lapeyr.
smldník jelení
Platanthera bifolia (L.)
Rich.
vemeník dvoulistý
PROCHÁZKA 1972
KNÍŽETOVÁ 1976
C3, §3,
CITES
Primula elatior (L.) Hill.
prvosenka vyšší
PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004
ZÁMEČNÍK 2007
C4a
rozrazil dlouholistý
PROCHÁZKA 1972
C3
Rosa gallica L.
růže galská (růže
keltská)
KNÍŽETOVÁ 1976
C3
Scorzonera humilis L.
hadí mord nízký
Pseudolysimachion
maritimum (L.) Á. Löve et
D. Löve
Pseudolysimachion
longifolium subsp.
maritimum (L.) Hartl,
P. longifolium auct.,
Veronica longifolia auct.
Taraxacum sect. Palustria
PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004
PROCHÁZKA 1972
C4a
C3
§2
KOMENTÁŘE K CHRÁNĚNÝM A OHROŽENÝM DRUHŮM
Chráněné druhy podle vyhlášky v kategorii „silně ohrožený druh“:
GENTIANA PNEUMONANTHE – HOŘEC HOŘEPNÍK
Druh je rozšířený v Evropě, kromě severní a nejjižnější části; od severozápadní části Pyrenejského
poloostrova a Anglie na sever po jižní Skandinávii a východní Pobaltí, na jihu po severní Itálii a sever
Balkánského poloostrova; širokým pásem před střední část evropského Ruska zasahuje až na
jihozápadní Sibiř.
Na území České republiky je rozšířen téměř v celém území, kromě středních a vyšších poloh oreofytika,
v oblastech charakterizovaných výskytem vlhkých úvalových, slatinných nebo lesních luk. Dříve se
vyskytoval velmi hojně, zvláště podél velkých řek a v lesních územích s loukami, popř. v pánvích
s rybníky, dnes již jen vzácně až roztroušeně.
Hořec hořepník roste na nehnojených, střídavě vlhkých bezkolencových loukách a pastvinách, vlhkých
lesních světlinách, pasekách a v lemech, na čerstvě vlhkých až vlhkých, živinami bohatých, obvykle
minerálně bohatých půdách neutrální až slabě zásadité reakce, často s kolísající hladinou podzemní
vody. Hořec hořepník je diagnostickým druhem svazu Molinion (cf. KIRSCHNER & KIRSCHNEROVÁ in SLAVÍK
[eds.] 2000).
V důsledku likvidace jeho stanovišť (meliorace) a změně způsobu hospodaření (ukončení pastvy a kosení
- pro generativní rozmnožování potřebuje nezapojenou a narušovanou vegetaci) patří k mizejícím druhům
naší přírody. Podle vyhlášky je řazen k silně ohroženým druhům a podle Černého a červeného seznamu
cévnatých rostlin ČR (cf. PROCHÁZKA et al. 2001) patří do kategorii C2 – silně ohrožené druhy.
8
Hořec hořepník je vytrvalá bylina s dlouhým tlustým oddenkem, kvete od července do září. Semena
dozrávají podle místních podmínek od konce července do konce září. Na lokalitě je většina semen zralá a
začíná vypadávat z tobolek počátkem září.
Na území bývalého východočeského regionu hodnotí jeho rozšíření PROCHÁZKA (1980). Uvádí, že nejvíce
lokalit bylo zaznamenáno v Polabí. Jeho výskyt uvádí z lokalit - v Pšovském lese až k Labouni, u
Kopidlna, Skochovice, Nový Hradec Králové, Bělečko, Hoděšovice, Novoveský rybník, Žernov a Hradce u
Holic, Vysoké Chvojno, Veliny, Litětiny, Pardubice, Dašice, Čivice, mezi Podlesím a Poběžovicemi,
Výrov, Nový Ples atd. Více nalezišť je ještě i dnes také v Českomoravském mezihoří, i když ne všechna
z uvedených existují (Bor u Vysokého Mýta, mezi Zámrskem a Vraclaví, Kosořín, Nořín, Zářecká Lhota,
Trpín atd.). Posledním územím, odkud je ve východočeském regionu větší množství údajů je Chrudimsko
a Hlinecko, tedy Železné hory a přilehlá část Žďárských vrchů (Palác u Heřmanova Městce, Svídnice,
Slavice, mezi obcí Lukavice a Skalka, Žumberk, okolí Hlinska, Plaňany, při cestě z Mokrýšova do
Mrákotína atd.). V Podorličí je druh znám jen od Bačetína, Brtvy u Dobrušky, Solnice a Lukavice na
Rychnovsku. Mimo to byl zaznamenán ještě na Podzvičínsku (Mlázovice, severně od rybníka Hluboký u
Lázní Bělohradu, na západním okraji Lískovického lesa směrem ke Koutům na Hořicku). Jinde asi úplně
chybí (PROCHÁZKA 1980).
Ve studovaném území lze rozlišit tři mikrolokality hořce hořepníku (viz. mapa 2). Poměrně silná populace
čítající v roce 2007 155 kvetoucích exemplářů je přítomna na ploše A. Rostliny hořce hořepníku se zde
vyskytují jak v porostech svazu Molinion, tak pronikají i na značně vysýchavá stanoviště na ploše, a tak je
zde možné zaznamenat hořec Gentiana pneumonanthe společně např. s mateřídouškou Thymus
pulegioides chamaedrys či Dianthus armeria.
Další mikrolokalita byla zaznamenána na ploše R, respektive v její severozápadní části. Díky poměrně
silnému zapojení travního porostu v rezervaci byly rostliny hořce hořepníku postupně vytlačeny do
okrajových patrií plochy, navazující na plochu D. V roce 2007 zde bylo nalezeno celkem 49 kvetoucích
rostlin.
1
Nové mikrolokalita byla zaznamenána v roce 2007 na ploše B. Na východním okraji plochy navazující na
dubohabřinu, zde bylo v roce 2007 nalezeno celkem 5 kvetoucích rostlin hořce hořepníku. Jedná se
pravděpodobně o exempláře, které zde přežívají delší dobu (poměrně velké trsy rostlin), ale vlivem
pravidelného kosení lučního porostu je zde nebylo možné v minulosti zaznamenat.
Celkem bylo ve studovaném území v roce 2007 nalezeno 209 kvetoucích rostlin hořce hořepníku. Jeho
rozšíření ve studovaném území je přehledně graficky znázorněno v mapě 2.
Druh patří mezi konkurenčně slabé rostliny, které ke svému úspěšnému růstu, ale především ke klíčení
semen, potřebují nezapojené porosty vegetace s jednotlivými ploškami obnažené půdy.
Ve studovaném území může být tento druh ohrožen především špatně zvoleným managementem (časná
seč před dozráním semen v tobolkách a jejich vysemenění, silně zapojené porosty vegetace, meliorační
kanál lemující východní okraj studovaného území) (viz. kapitola Doporučený management).
1
V připomínkované studii uvádí ing. J. Horák, že na dílčí ploše R zaznamenal v roce 2007 > 70 kvetoucích
rostlin hořce Gentiana pneumonanthe. Tento počet je překvapující, neboť autorovi studie se podařilo zaznamenat
pouze 49 trsů hořce. Z tohoto důvodu bude v roce 2008 provedeno opětovné sčítání jednotlivých rostlin hořců
Gentiana pneumonathe na dílčí ploše R.
9
DIANTHUS SUPERBUS SUPERBUS– HVOZDÍK PYŠNÝ PRAVÝ
Druh je rozšířen ve Střední Evropě, na severu zasahuje až do Skandinávie a Pobaltí, na jihu po sever
Balkánského poloostrova. Na jihu evropského Ruska, na Sibiři, ve Střední Asii a ve východní Asii se
vyskytují blízce příbuzné taxony. U nás se vyskytuje roztroušeně až vzácně především v teplejších
oblastech. Na území České republiky se druh vyskytuje ve dvou poddruzích, z nichž oba jsou rozšířeny
na území východočeského regionu.
Hvozdík pyšný pravý se na území České republiky vyskytuje roztroušeně až vzácně v termofytiku a
mezofytiku celého území, výjimečně v oreofytiku; od nížiny do podhorského stupně.
Druh je vytrvalá bylina se silným primárním kořenem a vystoupavým nebo plazivým, větveným
oddenkem, květenství vrcholičnaté, bohaté, koruny růžové nebo i bílé, nedřípená část čepele korunních
lístků úzce kopinatá, kvete od června do září. Plodem je tobolka. Semena jsou vyzrálá a vypadávají
z tobolky během června až října .
Hvozdík pyšný pravý je v naší přírodě dosti vzácný, ohroženy jsou především jeho biotopy, které se
nacházejí často v zemědělsky využívané krajině. Druh roste na vlhkých nebo střídavě vlhkých loukách,
ve světlých listnatých lesích a v lesních okrajích. Preferuje půdy jílovité až hlinité, minerálně bohaté, vlhké
až vysýchavé. Nejčastěji jej lze zaznamenat ve společenstvech svazů Molinion (diagnostický druh),
Trifolion medii, Quercion pubescenti-petraeae (diagnostický druh), vzácněji Genisto germanicae-Quercion
a Carpinion (cf. KOVANDA in HEJNÝ & SLAVÍK 1990).
Podle vyhlášky je druh řazen k silně ohroženým druhům a podle Černého a červeného seznamu
cévnatých rostlin ČR (cf. PROCHÁZKA et al. 2001) patří do kategorie C1 – kriticky ohrožené druhy.
PROCHÁZKA (1980) uvádí, že Dianthus superbus superbus má centrum rozšíření v Polabí. Četné lokality
jsou ve východočeské části fytochorionu střední Polabí (Slatina, Liběšice, Jičíněves, Pševec, Libáň, lesy
u Češova, obora u Kopidlna, lesy v okolí Budčevsi, Nový Bydžov) a pak ve fytogeografickém podokrese
východní Polabí (Vysoké Veselí, les jižně Záchrašťan, Komárov, Sobětušský bor, pod Přímem a v lese u
Zvíkova v okolí Nechanic, Hradec Králové, u lesa Ouliště u Piletic a Slatiny, mezi Sobčicemi a
Trstěnicemi, Zvole, Nový Ples, Týniště nad Orlicí, Kladruby nad Labem, „Stáje“ u Bezděkova, Kokešov,
Nové Čivice, les Křemenec u Barchova na Pardubicku; již počátkem minulého století je udáván Ph. M.
Opizem z borového lesíka u Pardubic, v lese mezi Pardubicemi a Velkými Koloději, u rybníka Mordýř
severně od Horních Ředic, na úpatí Žernova při silnici pod Vysokým Chvojencem poblíž rybníka Smílek,
nad rybníkem Šmatlán u Chvojence, pod hrází rybníka Lodrant u Trusnova). Sem pravděpodobně patří i
údaj od Hořic na hranicích s Podzvičínskem, který publikoval Košťál v Čelakovského Rezultátech a
přímou návaznost na výskyt v Polabí má i lokalita „Spytské keře“ u velké Jasenice, udávaná K.Prokešem,
ležící již v území Podorlických opuk, odkud publikoval hvozdík pyšný pravý ještě J.Rohlena z Opočna.
Zajímavý je výskyt na dvou blízkých lokalitách v Orlických horách (v údolí Bělé jižně Mnichové a na
jihozápadním svahu Kobylinky u Dobřan), dále je známa jedna lokalita z nejvýchodnější části Železných
hor na hranicích se Žďárskými vrchy (na lukách východně od obce Krouna) a jediný údaj, publikovaný
A.Culkem v roce 1955, z naší části Českomoravské vysočiny („jediný, avšak dosti silný trs v nepatrném
porostu břízy a osiky u silnice z Borku do Spačic“). Obecné údaje o výskytu v Podkrkonoší jsou mylné,
vznikly asi zobecněním výskytu u Hořic. Uvedený výčet lokalit zachycuje už jen historické rozšíření
taxonu ve východních Čechách, protože mnohá z citovaných nalezišť (zejména na loukách) už zanikla
(PROCHÁZKA 1980).
Ve studovaném území lze rozlišit dvě hlavní mikrolokality hvozdíku pyšného pravého (viz. mapa 2).
10
Poměrně silná populace čítající v roce 2007 181 kvetoucích exemplářů je přítomna na ploše A. Rostliny
hvozdíku pyšného pravého se zde vyskytují jak v porostech svazu Molinion, tak i na značně vysýchavých
stanovištích na ploše.
Další mikrolokalita byla zaznamenána na ploše R, respektive v její severozápadní části. V roce 2007 zde
byly nalezeny celkem 2 kvetoucí rostliny hvozdíku pyšného pravého.
Celkem bylo ve studovaném území v roce 2007 nalezeno 183 kvetoucích rostlin hvozdíku pyšného
pravého. Jeho rozšíření ve studovaném území je graficky znázorněno v mapě 2.
Druh je na lokalitě ohrožen pouze v silně zapojených porostech, jelikož se jedná o poměrně konkurenčně
slabý druh. K úspěšnému klíčení druhu na lokalitě jsou nutné obnažené plošky půdy. V případě
rozvolnění dnes silněji zapojených travních porostů je možné populaci hvozdíku pyšného pravého
mnohonásobně navýšit.
ALLIUM ANGULOSUM – ČESNEK HRANATÝ
Eurasijský druh, areál zasahuje od východní Francie a severní Itálie přes střední Evropu a Ukrajinu na
jihozápad Ruska a západní Sibiř, na jih Evropy proniká na Balkán. V ČR se vyskytuje vzácně v severních,
středních a východních Čechách (např. v Polabí) a na jižní a střední Moravě (Dolnomoravský a
Hornomoravský úval, Bílé Karpaty aj.).
Druh roste v nížinách a pahorkatinách na vlhkých až mokřadních loukách, slatinách a travnatých březích
řek. Je to světlomilná rostlina, preferuje střídavě vlhké až mokré, výživné, hluboké, slabě zásadité až
kyselé půdy, snáší i zvýšený obsah rozpustných solí.
Česnek hranatý je vytrvalá bylina vysoká 20–60 cm, s podlouhle válcovitou cibulí 0,5-0,75 cm v průměru,
nasedající na silný větvený oddenek, obalné šupiny se nerozpadávají. Lodyha přímá, jen dole listnatá,
nahoře ostře hranatá. Listy v počtu 4–6, úzce čárkovité, 10-25 cm dlouhé a 1,5–6 mm široké, žlábkovité,
na rubu ostře kýlnaté, toulec neopadavý se 2–5 laloky, 1 cm dlouhý. Soukvětím je šroubel (lichookolík) v
průměru 2,5-4,5 cm velký, polokulovitý, mnohokvětý. Okvětí zvonkovité, světle červenofialové až bledě
červené, zřídka i bělavé, vnější lístky úzce vejčité, člunkovité, vnitřní eliptické, delší než vnější. Tyčinky
kratší než okvětí, prašníky zpočátku žluté, později červené, mírně vyčnívající z okvětí. Plodem je vejčitá
tobolka, semena černá, 2,0-2,3 mm dlouhá. Kvete od července do září. Cibule, listy i květenství česneku
hranatého se používají na Sibiři jako zelenina (www.botany.cz).
Druh je ohrožen zejména zánikem mnohých lokalit způsobeným destrukcí a změnou charakteru biotopů.
Četné slatinné louky byly v minulosti vysušeny a přeměněny na pole nebo porosty šlechtěných topolů,
jiné po ukončení kosení postupně zarůstají křovinami.
Podle vyhlášky je řazen k silně ohroženým druhům a podle Černého a červeného seznamu cévnatých
rostlin ČR (cf. PROCHÁZKA et al. 2001) patří do kategorie C2 – silně ohrožené druhy.
Na studovaném území se druh vyskytuje na všech plochách s výjimkou dílčích ploch A a R. Vzhledem
k jeho „masivnímu“ výskytu ve studovaném území nebylo možné jednotlivé rostliny přesně spočítat. Lze
však odhadnout, že v současné době se ve studovaném území druh vyskytuje v populaci čítající přibližně
500 trsů (viz. mapa 2).
Druh není v území ohrožen. Jedná se o poměrně nenáročnou rostlinu vázanou na různě kvalitní vlhké
louky. Jediné ohrožení druhu by mohlo spočívat v případném „kejdování“ lučních porostů či v
nevhodných melioračních zásazích.
11
V území nebyl recentně potvrzen výskyt dvou chráněných druhů rostlin, uvedených podle vyhlášky
v kategorii „ohrožený“. Jedná se o vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), který byl v roce 1969
zaznamenán Procházkou na ploše A, a některý z druhů komplexu bahenních pampelišek (Taraxacum
sect. Palustria), který se s největší pravděpodobností vyskytoval na ploše R. Příčiny ústupu vemeníku
Platanthera bifolia nejsou zcela jasné, ale u pampelišek Taraxacum sect. Palustria mohlo být příčinou
hned několik faktorů: nevhodné kosení lučních porostů nebo naopak úplná absence kosení, postupné
přílišné zapojení vegetačního krytu, občasné pokejdování atd.
Vemeník Platanthera bifolia se poměrně hojně vyskytuje v dubohabřině východně od studovaného území
a hned několik druhů bahenních pampelišek Taraxacum sect. Palustria je známo ze slatinné louky od
nedalekého rybníka Lodrant. Zde byly v roce 2007 autorem práce nalezeny následující druhy komplexu:
Taraxacum subalpinum, Taraxacum hollandicum, Taraxacum bohemicum (lokalita je dokonce typovou
lokalitou druhu!!!) a Taraxacum paucilobum.
Vhodně zvoleným managementem ve studovaném území lze očekávat určité zlepšení biotopových
nároků, dnes již zde vyhynulých druhů, a zároveň tedy i jejich možný návrat na jednotlivé dílčí plochy.
12
DOPORUČENÝ MANAGEMENT
Níže navržený management pro studované území se snaží vytvořit optimální podmínky jak pro rostliny,
tak i pro živočichy. Zřetel je brán především na potřeby chráněných a ohrožených druhů rostlin a
živočichů, zvláště bezobratlých. Nejvýznamnějšími druhy celého území jsou v tomto případě myrmekofilní
modrásek Maculinea alcon alcon, jeho živná rostlina hořec Gentaina pneumonanthe a hostitelské druhy
housenek, mraveneci Myrmica spp. Navržený management tak musí především vytvořit optimální
podmínky pro tyto 3 organizmy. Zároveň je však nutné upozornit na fakt, že navrhovaný management
bude s největší pravděpodobností vyhovovat i zbytku chráněných a ohrožených rostlinných a živočišných
druhů a nemělo by tak dojít k jejich vyhubení či radikálnímu potlačení. Lze očekávat spíše opačný efekt.
Dílčí plocha A
V současné době představuje tato dílčí plocha nejcennější a nejvýznamnější stanoviště modráska
Maculinea alcon alcon a zároveň silně ohrožených rostlin – hořce Gentiana pneumonanthe a hvozdíku
Dianthus superbus superbus.
Cílem managementových prací by mělo být zachování bohaté mozaiky rozvolněných porostů vegetace
s obnaženými ploškami půdy až po silněji zapojené porosty vegetace.
Na celé ploše je nutné provádět pravidelné kosení travních porostů. První kosení je nutné realizovat
nejpozději do poloviny června, poté druhé kosení v době semenění hořců. Kosení je nutné provádět
v pruzích o šířce 2 až 4 m. Pokosenou hmotu z prvního kosení je nutné deponovat mimo území dílčí
plochy. Pokosenou hmotu z druhého kosení je nutné využít k dosušení (vysemenění) na připravených
pokusných přebránovaných pruzích na plochách B a D. Nepokoseno by do příští vegetační sezóny mělo
zůstat alespoň 20% travního porostu – náhodně vybrané plošky vegetace na celé dílčí ploše.
V menších porostech v jižní části dílčí plochy dochází k pronikání třtiny Calamagrostis epigeios do lučních
porostů. Doporučuji lokální použití herbicidů, respektive graminicidů, protože třtinu z těchto porostů při
navržených způsobech managementu nebude možné odstranit. Dojde tím také k pozitivnímu rozvolnění
zapojeného travního porostu.
Nálet dřevin v porostu svazu Molinion na východním okraji plochy je nutné vyřezat ve prospěch bezlesí.
V podrostu tohoto náletu přežívají, byť ve sterilním stavu, jednotlivé rostliny hořce Gentiana
pneumonanthe a hvozdíku Dianthus superbus. Vyřezání dřevin by mělo proběhnout v etapách v době
vegetačního klidu. Nejprve je nutné odstranit asi 2 m široký pruh na rozhraní louky a náletu dřevin, poté
rozdělení zbývajícího náletu na 6 pruhů směřujících kolmo na porostní stěnu a z nich 1., 3. a 6. vyřezat.
Vzniklé pařezy je nutné ošetřit kontaktním herbicidem, aby se zabránilo jejich zmlazování. V druhé etapě
by měly být ze zbylých 3 pruhů odstraněny 2. a 4. a nakonec ve třetí etapě poslední 5. Podle potřeby je
nutné v následujících letech zajistit pravidelné kosení vyřezaných ploch, zmlazující dřeviny opětovně
vyřezat a ošetřit kontaktním herbicidem. Cílem by mělo být postupné, ale kompletní odstranění náletu ve
prospěch bezlesí.
Vegetací a dřevinami zarostlý meliorační kanál na západním okraji dílčí plochy je nutné výrazně proředit.
Během 2 let je nutné odstranit až 50% stávajícího náletu křovin a dřevin a vytvořit tak rozvolněné
skupinky se zde rostoucími ovocnými dřevinami a keři. Cílem by měl být stav zachycený na fotografiích
19 a 20. Tedy skupinky stromů a keřů se širšími ploškami bezlesí. Dojde tak k pozitivnímu propojení dílčí
plochy F s dílčí plochou A pro disperzi bezobratlých v rámci území. Vyřezané dřeviny je nutné spálit mimo
dílčí plochu A a vzniklé pařízky ošetřit kontaktním herbicidem. Vegetaci na melioračním příkopu a na
13
nově vytvořených ploškách bezlesí je nutné 1x
během roku pokosit, popř. lokálně vypalovat. Část
vegetace (alespoň 20%) by měla být zachována a zůstat stát do jara příštího roku.
Dílčí plocha B a dílčí plocha D
Základním cílem je vytvoření koridoru pro migraci motýlů mezi dílčími plochami A a R a zároveň i
postupné zlepšení druhového složení lučních porostů. Jedním z cílů by mělo být dosažení rozšíření hořce
Gentiana pneumonanthe na obě dílčí plochy.
Luční porosty je nutné kosit v nespojitých pásech, přičemž první seč musí proběhnout nejpozději do 15.
června. Seč je nutné provádět každoročně s ponecháním poloviny plochy území neposečenou, přičemž
ponechaný neposečený porost musí být nespojitý a musí vytvářet mozaiku nepokosených a pokosených
pásů směřujících od plochy A k ploše R, tedy ze severu na jih. Šířka pásů by neměla přesahovat 4 m.
Důležité je, aby pokosená biomasa nebyla ihned odvezena z lokality (např. senážování), ideální by bylo
hmotu na místě dosušit. Velmi žádoucí by bylo po pokosení v době semenění chráněných rostlin některé
pokosené pásy skarifikovat či přímo oddrnovat (v úvahu připadá i vypalování), což podpoří semenění
rostlin a rozvoj mravenců. Druhou seč je nutné provést nejdříve 30. srpna a to na obou dílčích plochách.
Zároveň je nutné vybrat 2 pruhy vegetace spojující plochu A a R a po pokosení je převláčet těžkými
bránami či jinak skarifikovat. Poté na ně přenést biomasu z plochy A, dosušit ji zde (kvůli vysemenění
chráněných rostlin) a poté odstranit. Možné je i ruční dosévání semen hořce Gentiana pneumonthe na
tyto přebránované plochy. Jeden z těchto pruhů by měl kopírovat západní okraj ploch B a D (kolem
melioračního kanálu), druhý pruh by měl být veden spíše prostředkem obou dílčích ploch.
Dílčí plocha P
Nutné je pokosení vegetace (křovinořezem) 1x za dva roky. Získanou biomasu je možné spálit přímo
v melioračním příkopu nebo na vybraném místě na ploše E. Pokosení je vhodné provést brzy na jaře,
nejlépe do konce dubna.
Je nutné zvážit postupné zasypání melioračního příkopu v území (v horizontu 5 let), aby i nadále
nedocházelo ke zbytečnému odvodňování území a rychlému vysychání podmáčených ploch.
Na západní okraj melioračního příkopu je vhodné zvážit dosadbu vybraných druhů dřevin - hrušeň
polničku (Pyrus pyraster), jabloň lesní (Malus sylvestris) či jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), aby se
vytvořila „závětrná“ místa na ploše D, která je ze západu vystavena poměrně intenzivnímu větru. Ten
ztěžuje a někdy i znemožňuje migraci bezobratlých v rámci ploch A a R.
Dílčí plocha E
Luční porosty je nutné kosit v nespojitých pásech, přičemž první seč musí proběhnout nejpozději do 15.
června. Seč je nutné provádět každoročně s ponecháním poloviny plochy území neposečenou, přičemž
ponechaný neposečený porost musí být nespojitý a musí vytvářet mozaiku nepokosených a pokosených
pásů směřujících od západu k východu, směrem na dílčí plochy D a R. Šířka pásů by neměla přesahovat
4 m. Důležité je, aby pokosená biomasa nebyla ihned odvezena z lokality (např. senážování), ideální by
bylo hmotu na místě dosušit. Druhou seč je nutné provést nejdříve 30. srpna.
Nepřípustné je kejdování nebo převedení travního porostu na ornou půdu. Stávající rozloha lučních
porostů by měla být v plném rozsahu zachována. Je nutné zvážit, zda východní okraj dílčí plochy
navazující na meliorační kanál by nebylo vhodné při první seči vůbec nekosit (stačí pruh o šíři 5m) a při
14
druhé seči by došlo k jeho pokosení.
Na severním a západním okraji dílčí plochy by bylo vhodné dosázet vhodné dřeviny (nejlépe topoly černé
– Populus nigra), jako větrolamy. Snížila by se tam intenzita větru ze západu a severozápadu na dílčí
plochy E, D a B. Zároveň by tak došlo k přirozenému oddělení lučního porostu od zemědělské půdy.
Dílčí plocha F
Luční porosty je nutné kosit v nespojitých pásech, přičemž první seč musí proběhnout nejpozději do 15.
června. Seč je nutné provádět každoročně s ponecháním poloviny plochy území neposečenou, přičemž
ponechaný neposečený porost musí být nespojitý a musí vytvářet mozaiku nepokosených a pokosených
pásů směřujících od severu k jihu. Šířka pásů by neměla přesahovat 4 m. Důležité je, aby pokosená
biomasa nebyla ihned odvezena z lokality (např. senážování), ideální by bylo hmotu na místě dosušit.
Druhou seč je nutné provést nejdříve 30. srpna.
Nepřípustné je kejdování nebo převedení travního porostu na ornou půdu. Stávající rozloha lučních
porostů by měla být v plném rozsahu zachována. Na západním okraji dílčí plochy by bylo vhodné dosázet
vhodné dřeviny (nejlépe topoly černé – Populus nigra), jako větrolamy. Snížila by se tak intenzita větru ze
západu na dílčí plochy F a částečně i A. Zároveň by tak došlo k přirozenému oddělení lučního porostu od
zemědělské půdy.
Dílčí plocha R
Dílčí plocha je vymezena na původní rozloze PP Boršov u Litětin. Vyžaduje specifický management a to
nejen díky dlouhodobému nevhodnému obhospodařování, ale také díky svému zastínění dubohabřinou
z jihu. Luční porost je zde z celého studovaného území nejvlhčí a zároveň i nejvíce zastíněný. Luční
porost je nutné kosit. První kosení je potřeba realizovat nejpozději do poloviny června, poté druhé kosení
v době semenění hořců. Zároveň je nutné provést každých 5 let na 1/4 rozlohy dílčí plochy drnování, při
respektování rozmístění rostlin hořce Gentiana pneumonanthe.
Dále je třeba radikálně rozvolňovat zapojený travní porost, především ve východní části dílčí plochy. Bylo
by vhodné zvážit pobránování těžšími bránami. Tím dojde i k tolik potřebnému obnažení půdního
povrchu, který je nezbytný pro úspěšné klíčení silně ohrožených druhů rostlin (Gentiana pneumonanthe,
Dianthus superbus superbus). Zásah je nutné realizovat pouze na části dílčí plochy (cca 30%) a teprve
na základě jeho úspěšnosti zvážit pobránování i zbytku plochy. V úvahu dále připadají např. pojezdy
traktorem po podmáčené louce, skarifikace, odstraňování drnu, vypalování, používání herbicidů
(graminicidů na potlačení druhů rodu Molinia spec. div.) apod.
Jižní okraj dílčí plochy navazující na dubohabřinu bude nutné dlouhodobě intenzivně kosit, aby se potlačil
růst ruderálních druhů pronikajících z lesa na dílčí plochu.
Pro okraj dubohabřiny platí management doporučený pro okraje lesních porostů v celém studovaném
území.
Okraje lesních porostů v celém studovaném území
Okraje lesních porostů v současné době představují velice cenné biotopy a to především z botanického
hlediska. Je potřeba postupně odstraňovat vybrané stromy na lesních okrajích a především pak postupně
snižovat zakmenění na okrajích lesa a to nerovnoměrně. Cílem by mělo být vytvoření nepravidelného
15
lesního lemu (na úkor lesa) o šíři cca 5 až 20 m a to na celém lesním lemu. Nově vytvořené plochy by
měly být extenzivně sečeny, aby se zabránilo zarůstání těchto ploch náletem křovin.
U lesa v ochranném pásmu je třeba preferovat při obnově clonný či výběrný způsob těžby a to především
v části do 50 m od hranice PP Boršov. V úvahu připadají i maloplošné holé seče (kotlíky), které mohou
být udržovány dlouhodobě jako bezlesí. Nezbytně nutný bude převod na les nízký nebo střední, a to
alespoň v ochranném pásmu PP Boršov pro světlinové druhy motýlů (např. Argynnis adippe) a dalších
bezobratlých.
Nedávno obnovený meliorační kanál na západním okraji dubohabřiny musí být co nejdříve zrušen
(zasypán), protože stahuje vodu a postupně vysouší luční porosty dílčích ploch A a B. Vliv melioračního
kanálu je patrný zvláště na východním okraji dílčí plochy, kde v minulosti vegetace vlhkých lučních
porostů, je postupně nahrazována vegetací sušších stanovišť.
PŘEHLED MANAGEMENTOVÝCH ZÁSAHŮ JEDNOTLIVÝCH DÍLČÍCH PLOCH
Plocha A
= luční porost
2008
-
kosení travního porostu v pruzích o šíři 2 až 4 m ve směru sever – jih, 1/2 travního porostu
pokosit, 1/2 ponechat stát,
-
první kosení provést do poloviny VI., pokosenou biomasu deponovat mimo dílčí plochu,
-
druhé kosení provést v době dozrání semen hořce hořepníku, pokosenou biomasu nedosušovat
na dílčí ploše, ale využít na managementová opatření na plochách B a D,
-
při druhém kosení na ploše ponechat pouze 20% nepokoseného travního porostu v náhodně
vybraných malých ploškách do jara příštího roku,
-
lokální porosty třtiny Calamagrostis epigeiois v jižní části dílčí plochy ošetřit graminicidem během
měsíce V., chemicky ošetřenou biomasu po zaschnutí rostlin shrabat a deponovat mimo dílčí
plochu.
Výše uvedené zásahy provádět každoročně, chemické ošetření třtiny Calamagrostis epigeios pouze do
doby jejího úspěšného potlačení.
= nálet dřevin na východním okraji dílčí plochy
2008
-
odstranit 4 m široký pruh náletu dřevin na rozhraní lučního porostu a náletu,
-
rozdělit zbývající nálet na 6 pruhů směřujících kolmo na porostní stěnu a vyřezat 1., 3. a 6,
-
vyřezání provést v době vegetačního klidu,
-
veškeré pařízky ošetřit kontaktním herbicidem a zabránit tak jejich dalšímu zmlazování,
-
vzniklou biomasu likvidovat mimo dílčí plochu, je možné ji spálit na dílčí ploše F.
2009
-
vyřezat další dva pruhy náletu dřevin, 2. a 4.,
-
vyřezání provést v době vegetačního klidu,
-
veškeré pařízky ošetřit kontaktním herbicidem a zabránit tak jejich dalšímu zmlazování,
-
zmlazující pařízky z loňského vyřezávání ošetřit kontaktním herbicidem,
-
vyřezané plochy pokosit křovinořezem a zabránit tak jejich zarůstání ruderálními druhy bylin a
16
dřevin.
-
vzniklou biomasu likvidovat mimo dílčí plochu, je možné ji spálit na dílčí ploše F.
2010
-
vyřezat poslední pruh náletu dřevin, 5.,
-
vyřezání provést v době vegetačního klidu,
-
veškeré pařízky ošetřit kontaktním herbicidem a zabránit tak jejich dalšímu zmlazování,
-
zmlazující pařízky z vyřezávání ošetřit kontaktním herbicidem,
-
vyřezané plochy pokosit křovinořezem a zabránit tak jejich zarůstání ruderálními druhy bylin a
dřevin.
-
vzniklou biomasu likvidovat mimo dílčí plochu, je možné ji spálit na dílčí ploše F.
Zajistit dlouhodobé udržování vyřezaných ploch, vyřezávat a chemicky ošetřovat zmlazující nálet,
vzniklou plochu kosit křovinořezem a získanou biomasu likvidovat mimo dílčí plochu.
= meliorační příkop na západním okraji dílčí plochy
2008
-
vyřezat 30% veškerého náletu dřevin a křovin v okolí a v melioračním kanálu a to tak, aby zde
zůstaly skupinky stromů s keři střídající se s ploškami úplného bezlesí,
-
vzniklé pařízky ošetřit kontaktním herbicidem,
-
křovinořezem pokosit vegetaci na stávajících ploškách bezlesí a na nově vytvořených plochách
v rámci vyřezávání, nepokoseno by mělo být 20% vegetace, která zůstane stát do jara příštího
roku,
-
místo kosení je možné provádět lokální vypalování za holomrazu nebo kombinovat jak kosení,
tak i vypalování v poměru 1:1.
2009
-
vyřezat dalších 20% veškerého náletu dřevin a křovin v okolí a v melioračním kanálu a to tak, aby
zde zůstaly skupinky stromů s keři střídající se s ploškami úplného bezlesí, v tomto roce bude
vyřezávání konečné a dojde k požadovanému finálnímu stavu (viz. foto 19 a 20).
-
dosadba cca 10 exemplářů ovocných stromů po celé délce melioračního kanálu, preferovat
ovocné dřeviny hrušeň polničku (Pyrus pyraster) či jabloň lesní (Malus sylvestris).
-
křovinořezem pokosit vegetaci na stávajících ploškách bezlesí a na nově vytvořených plochách
v rámci vyřezávání, nepokoseno by mělo být 20% vegetace, která zůstane stát do jara příštího
roku,
-
místo kosení je možné provádět lokální vypalování za holomrazu nebo kombinovat jak kosení,
tak i vypalování v poměru 1:1.
V následujících letech je nutné zajistit kosení jednotlivých plošek bezlesí 1x do roka nebo jejich
vypalování v poměru 1:1. Zmlazující dřeviny či křoviny je nutné opětovně vyřezat a ošetřit kontaktním
herbicidem.
Plocha B a D
2008
= luční porost
-
každoroční kosení travního porostu v nespojitých pásech o maximální šíři 4 m ve směru sever –
17
jih, tak aby došlo k propojení ploch A a R,
-
první seč provést nejpozději do 15. června,
-
pokosenou biomasu dosušovat přímo na dílčí ploše (podpora vysemenění řady druhů rostlin) a
po dosušení odvést,
-
druhou seč provést na celé dílčí ploše nejdříve 15. srpna s tím, že na ploše zůstane 10%
nepokosené vegetace do následujícího jara,
-
na dílčích plochách vytyčit dva pásy vegetace o šíři 4m, jeden vést po západním okraji dílčích
ploch a druhý prostředkem dílčích ploch ve směru sever – jih, po druhé seči na nich provést
pobránování těžkými bránami (možná je kombinace bránování x vypalování) a deponovat na ně
pokosenou biomasu z plochy A, kterou zde dosušit a po dosušení deponovat mimo dílčí plochy,
-
na pobránované plochy je možné i ruční dosévání silně ohrožených druhů rostlin – Gentiana
pneumonanthe a Dianthus superbus superbus (semena musí pocházet ze studovaného území),
-
kosení pobránovaných pásů bude do doby prokázání úspěšného růstu Gentiana pneumonanthe
a Dianthus superbus superbus stejná jako na celé dílčí ploše, později bude nutné kosit až po
dozrání semen v semenících obou výše uvedených druhů.
Plocha P
2008
= vegetace melioračního kanálu
-
pravidelné kosení vegetace křovinořezem 1x za dva roky,
-
pokosenou biomasu likvidovat přímo v dílčí ploše (severní část u cesty) nebo deponovat mimo
dílčí plochu,
-
na západní okraj melioračního příkopu dosadit vhodné ovocné dřeviny - hrušeň polničku (Pyrus
pyraster), jabloň lesní (Malus sylvestris) či jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia).
Plocha E
2008
= luční porost
-
pravidelné kosení lučních porostů 2x do roka a to celoplošně,
-
při prvním kosení nekosit a nechat stát vegetaci v pruhu o šíři 5m na východním okraji dílčí
plochy při melioračním kanálu (přítomnost saranče Stethophyma grossum), vegetaci pokosit
v rámci druhého kosení,
= severní a západní okraj dílčí plochy navazující na zemědělské pozemky
-
výsadba vhodných dřevin jako větrolamů (nejlépe topoly černé – Populus nigra) a přirozené
oddělení lučních porostů o zemědělské půdy.
V následujících letech zajistit péči o vysazené stromy, v případě uhynutí některých jedinců dosadit nové.
Plocha F
2008
= luční porost
-
pravidelné kosení lučních porostů 2x do roka a to celoplošně.
18
= západní okraj dílčí plochy navazující na zemědělské pozemky
-
výsadba vhodných dřevin jako větrolamů (nejlépe topoly černé – Populus nigra) a přirozené
oddělení lučních porostů o zemědělské půdy.
V následujících letech zajistit péči o vysazené stromy, v případě uhynutí některých jedinců dosadit nové.
Plocha R
2008
= luční porost
-
pravidelné kosení lučního porostu nejpozději do poloviny června s ponecháním náhodně
vybraných plošek nepokosené vegetace (celkem 30%),
-
druhé kosení provést v době semenění hořců (tento management bude vyhovovat i zde se velmi
hojně vyskytující saranči Stethophyma grossum),
-
pokosenou biomasu deponovat po pokosení mimo dílčí plochu,
-
jednotlivé rostliny hořce Gentiana pneumonanthe nekosit, ale obsekávat, zajistit tak jejich
úspěšné vysemenění,
-
zároveň je nutné provést každých 5 let na 1/4 rozlohy dílčí plochy drnování při respektování
rozmístění rostlin hořce Gentiana pneumonanthe,
-
rozvolnit zapojený travní porost, především ve východní části dílčí plochy pobránováním (použít
těžší brány) a to na 30% dílčí plochy (podle úspěšnosti zásahu realizovat tento krok na zbytku
dílčí plochy),
-
podle charakteru vegetace dále využít pojezdy traktorem po podmáčené louce, skarifikace,
odstraňování drnu, vypalování,
-
lokální a husté porosty bezkolence Molinia spec. div. ve východní části dílčí plochy ošetřit
graminicidem během měsíce V., chemicky ošetřenou biomasu po zaschnutí rostlin shrabat a
deponovat mimo dílčí plochu, použití graminicidu je možné nahradit „vytrháním“ jednotlivých trsů
Molinia spec. div., čím dojde k uvolnění porostů a zároveň i k obnažení menších plošek půdy pro
úspěšné klíčení semen hořce Gentiana pneumonanthe a hvozdíku Dianthus superbus superbus.
-
jižní okraj dílčí plochy navazující na dubohabřinu kosit 1x ročně k potlačení ruderálních druhů
rostlin pronikajících z lesa.
Okraje lesních porostů v celém studovaném území
postupně
-
postupně snižovat zakmenění na okrajích lesa a to nerovnoměrně po celém okraji studovaného
území,
-
vytvořit nepravidelný prosvětlený lesní lem o šíři cca 5 až 20m a to na celém lesním lemu
dubohabřiny,
-
nově vytvořené plochy bezlesí (po vykácených stromech) extenzivně kosit, zabránit zarůstání
těchto ploch náletem křovin.
19
Lesní porosty v ochranném pásmu
postupně
-
lesní porosty v ochranném pásmu převést na lesy zvláštního určení,
-
následně zavést hospodaření formou „středního lesa“,
-
v případě nemožnosti změny charakteru pozemků v katastru nemovitostí preferovat clonný či
výběrný způsob těžby a to především v části do 50 m od hranice PR Boršov, vytvářet maloplošné
holé seče (kotlíky), místy převod na střední les.
Meliorační kanál na okraji dubohabřiny
2008 až 2009
-
zrušení melioračního kanálu na západním okraji dubohabřiny a to bez jakýchkoliv kompromisů a
nejpozději do konce roku 2009,
-
meliorační kanál je možné přehradit několika „hrázkami“, čímž lze docílit drobných periodicky
zaplavovaných terénních depresí pro rozmnožování obojživelníku.
20
TABULKA 2: Přehled zjištěných druhů cévnatých rostlin ve studovaném území v letech 1972 až 2007
Novela č. 175/2006 Sb. vyhlášky č. 395/1992 Sb. zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny: §1 – kriticky ohrožený druh, §2 – silně ohrožený druh, §3 – ohrožený druh; Červený seznam cévnatých
rostlin České republiky [PROCHÁZKA et all. 2001]: C1 (kriticky ohrožený), C2 (silně ohrožený), C3 (ohrožený), C4a (téměř ohrožený).
LATINSKÝ NÁZEV
SYNONYMUM
ČESKÝ NÁZEV
AUTOR NÁLEZU
Alopecurus pratensis L.
psárka luční
Anagallis arvensis L.
drchnička rolní
PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ IN MIKESKA
2004, ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004, ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
sasanka hajní
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
děhel lesní
pelyněk černobýl
kopytník evropský
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
Acer campestre L.
javor babyka
Agrimonia eupatoria L.
řepík lékařský
Agrostis capillaris L.
Achillea millefolium L.
Achillea ptarmica L.
Ajuga reptans L.
Alisma plantago-aquatica L.
Alliaria petiolata (M. Bieb.) Cavara et Grande
Allium angulosum L.
Alnus glutinosa (L.) Gaertn.
Anemone nemorosa L.
Agrostis tenuis Sibth., A. vulgaris
With.
Ptarmica vulgaris Hill
Alliaria officinalis M. Bieb.
Anemonoides nemorosa (L.) Holub
Angelica sylvestris L.
Artemisia vulgaris L.
Asarum europaeum L.
psineček obecný
řebříček obecný
řebříček bertrám
zběhovec plazivý
žabník jitrocelový
česnáček lékařský
česnek hranatý
olše lepkavá
Avenella flexuosa (L.) Drejer
Deschampsia flexuosa (L.) Trin.
metlička křivolaká
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
Avenula pubescens (Huds.) Dumort.
Avenastrum pubescens (Huds.)
Opiz, Helictotrichon pubescens
(Huds.) Pilg.
ovsíř pýřitý
ZÁMEČNÍK 2007
sedmikráska obecná
(chudobka)
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004, ZÁMEČNÍK 2007
Bellis perennis L.
Betonica officinalis L.
Stachys officinalis (L.) Trevis.
bukvice lékařská
Betula pendula Roth
Betula verrucosa Ehrh., B. alba
auct.
bříza bělokorá (bříza
bradavičnatá)
válečka prapořitá
Brachypodium pinnatum (L.) P. Beauv.
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
OHROŽENÍ
C2, §2
Brachypodium sylvaticum (Huds.) P. Beauv.
válečka lesní
PROCHÁZKA 1972
PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004, ZÁMEČNÍK 2007
Calamagrostis epigejos (L.) Roth
třtina křovištní
Calluna vulgaris (L.) Hull
Caltha palustris subsp. palustris
Campanula patula L.
vřes obecný
blatouch bahenní pravý
zvonek rozkladitý
Campanula trachelium L.
zvonek kopřivolistý
Cardamine pratensis L. (incl. Cardamine
pratensis subsp. major Tomšovic)
řeřišnice luční
ZÁMEČNÍK 2007
Carex acuta L.
Carex gracilis Curtis
ostřice štíhlá
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
Carex flacca Schreber
Carex hartmanii Cajander
Carex glauca Scop.
ostřice chabá
ostřice Hartmanova
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004
Carex hirta L.
ostřice srstnatá
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
Carex panicea L.
ostřice prosová
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
Carex tomentosa L.
ostřice plstnatá
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
Carpinus betulus L.
habr obecný
PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004, ZÁMEČNÍK 2007
C3
Centaurea jacea L.
Jacea pratensis Lam.
chrpa luční (chrpina
luční)
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
Centaurium erythraea Rafn
Centaurium minus auct., C.
umbellatum Gilib.
zeměžluč okolíkatá
(zeměžluč lékařská)
ZÁMEČNÍK 2007
C4a
Cerastium lucorum (Schur) Möschl
Cerastium fontanum subsp.
lucorum (Schur) Soó, C. vulgatum
subsp. macrocarpum (Schur)
Dostál
rožec hajní
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
C4a
Circaea x intermedia Ehrh.
čarovník prostřední
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
Cirsium canum (L.) All.
pcháč šedý
Cirsium canum x oleraceum
Cirsium canum x palustre
Cirsium palustre (L.) Scop.
Cirsium xtataricum (L.) All.
Cirsium xwimmeri Čelak.
pcháč bahenní
22
PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972
PROCHÁZKA 1972
Clinopodium vulgare L.
Calamintha clinopodium (Benth.)
Spenn., C. vulgaris (L.) Halácsy,
Satureja clinopodium (Benth.)
Caruel
klinopád obecný
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
Colchicum autumnale L.
ocún jesenní
PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004, ZÁMEČNÍK 2007
Convallaria majalis L.
konvalinka vonná
Convolvulus arvensis L.
Conyza canadensis (L.) Cronquist
Crepis biennis L.
Erigeron canadensis L.
Cruciata glabra (L.) Ehrend.
Galium vernum Scop.
Cruciata laevipes Opiz
Galium cruciata (L.) Scop.
Cucubalus baccifer L.
Cuscuta europaea L.
Dactylis glomerata L.
Danthonia decumbens (L.) DC.
Daucus carota L.
Descurainia sophia (L.) Prantl
Sieglingia decumbens (L.) Bernh.
Sisymbrium sophia L.
svlačec rolní
turanka kanadská
škarda dvouletá
svízelka lysá (svízel
jarní)
svízelka chlupatá (svízel
křížatý)
nadmutice bobulnatá
kokotice evropská
srha laločnatá (srha
říznačka)
trojzubec poléhavý
mrkev obecná
úhorník mnohodílný
PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004, ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, Knížetová 1976, ZÁMEČNÍK
2007
Dianthus armeria L.
hvozdík svazčitý
Dianthus deltoides L.
hvozdík kropenatý
(“slzičky”)
ZÁMEČNÍK 2007
Dianthus superbus subsp. superbus
hvozdík pyšný pravý
PROCHÁZKA 1972, Knížetová 1976, PRAUSOVÁ
in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
Echium vulgare L.
hadinec obecný
vrbovka úzkolistá (vrbka
úzkolistá)
osívka jarní
brslen evropský
sadec konopáč
pryšec chvojka
světlík lékařský pravý
Epilobium angustifolium L.
Erophila verna (L.) DC.
Euonymus europaea L.
Eupatorium cannabinum L.
Euphorbia cyparissias L.
Euphrasia rostkoviana subsp. rostkoviana
Chamerion angustifolium (L.) Holub
Tithymalus cyparissias (L.) Scop.
23
ZÁMEČNÍK 2007
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972
C4a
C4a
C1, §2
Festuca ovina L.
kostřava ovčí
ZÁMEČNÍK 2007
Festuca pratensis Huds.
kostřava luční
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
Festuca rubra L.
kostřava červená
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
Ficaria verna Huds. subsp. bulbifera Á. Löve et
D. Löve
Ficaria bulbifera Holub, F. verna
subsp. bulbilifera (Lambinon)
Dostál, Ranunculus ficaria subsp.
bulbilifer Lambinon
orsej jarní hlíznatý
ZÁMEČNÍK 2007
Filipendula vulgaris Moench
Filipendula hexapetala Maxim.
tužebník obecný
PROCHÁZKA 1972, Knížetová 1976, PRAUSOVÁ
in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
jahodník obecný
krušina olšová
křivatec žlutý
křivatec luční
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
pitulník žlutý
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
Galeopsis bifida Boenn.
konopice dvouklaná
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
Galeopsis pubescens Besser
konopice pýřitá
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
Galeopsis tetrahit L.
konopice polní
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
Galium album Mill.
svízel bílý
Galium boreale subsp. boreale
svízel severní pravý
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004, ZÁMEČNÍK 2007
Fragaria vesca L.
Frangula alnus Mill.
Gagea lutea (L.) Ker Gawl.
Gagea pratensis (Pers.) Dumort.
Galeobdolon luteum Huds.
Lamiastrum galeobdolon (L.)
Ehrend. et Polatschek
Galium palustre L. s.str.
svízel vonný (mařinka
vonná)
svízel bahenní
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
Galium sylvaticum L.
svízel lesní
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
Galium verum L.
Genista tinctoria L.
svízel syřišťový
kručinka barvířská
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972
hořec hořepník
(hořepník proužkatý,
hořepník luční)
PROCHÁZKA 1972, KNÍŽETOVÁ 1976,
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
kakost luční
ZÁMEČNÍK 2007
Galium odoratum (L.) Scop.
Gentiana pneumonanthe L.
Geranium pratense L.
Asperula odorata L.
Dasystephana pneumonanthe (L.)
Borkh., Pneumonanthe vulgaris
F.W. Schmidt
24
C4a
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
C2, §2
Geum urbanum L.
Gnaphalium sylvaticum L.
Omalotheca sylvatica (L.) Schultz.Bip. et F.W. Schultz
Hieracium laevigatum Willd.
Hieracium murorum L.
Hieracium pilosella L.
Hieracium sabaudum L.
Hypericum perforatum L.
Chelidonium majus L.
Inula britannica L.
Hieracium sylvaticum (L.) L.
kuklík městský
protěž lesní (protěženec
lesní)
jestřábník hladký
PROCHÁZKA 1972
jestřábník zední
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
Pilosella officinarum F.W. Schultz et
jestřábník chlupáček
Sch. Bip.
jestřábník savojský
třezalka tečkovaná
vlaštovičník větší
oman britský
PROCHÁZKA 1972
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972: jen na okraji lesa v
nejsevernější části lokality porost několika metrů
čtverečních. ZÁMEČNÍK 2007
Inula salicina L.
oman vrbolistý
Iris pseudacorus L.
Knautia arvensis subsp. arvensis
Lamium album L.
Lamium purpureum L.
kosatec žlutý
chrastavec rolní pravý
hluchavka bílá
hluchavka nachová
Lathyrus pratensis L.
hrachor luční
Lathyrus tuberosus L.
hrachor hlíznatý
(hrachor ořeška)
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004, ZÁMEČNÍK 2007
Lathyrus vernus (L.) Bernh.
Orobus vernus L.
hrachor jarní (lecha
jarní)
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
Leontodon autumnalis L.
Scorzoneroides autumnalis (L.)
Moench
máchelka podzimní
(podzimka obecná)
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
Leucanthemum ircutianum DC.
Chrysanthemum leucanthemum L.
p.p.
kopretina irkutská
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
Linum catharticum L.
Cathartolinum catharticum (L.) Sm.
len počistivý
PROCHÁZKA 1972
Lotus corniculatus L.
Lycopus europaeus L.
štírovník růžkatý
karbinec evropský
Lychnis flos-cuculi L.
kohoutek luční
Lysimachia nummularia L.
vrbina penízková
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
25
Lythrum salicaria L.
Maianthemum bifolium (L.) F.W. Schmidt
Malva neglecta Wallr.
Matricaria discoidea DC.
Chamomilla suaveolens (Pursh)
Rydb.
kyprej vrbice (kyprej
obecný)
pstroček dvoulistý
sléz přehlížený
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004
ZÁMEČNÍK 2007
heřmánek terčovitý
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
Melampyrum nemorosum L.
černýš hajní
Melampyrum pratense L.
černýš luční
PROCHÁZKA 1972, Prasová in Mikeska 2004,
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
Melica nutans L.
strdivka nicí
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
Mentha aquatica L.
Mentha aquatica x M. arvensis
Mentha arvensis L.
máta vodní
máta přeslenitá
máta rolní
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004, ZÁMEČNÍK 2007
Mentha x verticillata L.
Molinia arundinacea Schrank
bezkolenec rákosovitý
Molinia caerulea (L.) Moench
bezkolenec modrý
PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004, ZÁMEČNÍK 2007
Myosotis palustris (L.) L.
Myosotis radicans Opiz, M.
scorpioides var. palustris L.
pomněnka bahenní
PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004, ZÁMEČNÍK 2007
Ononis spinosa L.
Ononis campestris W.D.J. Koch et
Ziz
jehlice trnitá
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
snědek chocholičnatý
rdesno blešník
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
Peucedanum cervaria (L.) Lapeyr.
smldník jelení
PROCHÁZKA 1972: jen při okraji lesa a na suché
části louky v severní části chráněného území.
ZÁMEČNÍK 2007
Phleum pratense L.
bojínek luční
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
Picris hieracioides L.
Pinus sylvestris L.
Plantago lanceolata L.
Plantago lanceolata L.
Plantago major L.
hořčík jestřábníkovitý
borovice lesní
jitrocel kopinatý
jitrocel kopinatý
jitrocel větší
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
Ornithogalum umbellatum L.
Persicaria lapathifolia (L.) Delarbre
Polygonum lapathifolium L.
26
C4a
Plantago uliginosa F. W. Schmidt
Plantago intermedia Gilib., P.
laciniosa Domin, P. major subsp.
intermedia (Gilib.) Lange, P. major
subsp. pleiosperma Pilg., P.
pauciflora Gilib.
jitrocel chudokvětý
ZÁMEČNÍK 2007
Platanthera bifolia (L.) Rich.
vemeník dvoulistý
PROCHÁZKA 1972: jen 2 odkvetlé exempláře a
několik sterilních zjistil jsem v Molinietu v severní
části louky. KNÍŽETOVÁ 1976
Poa nemoralis L.
lipnice hajní
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
Poa trivialis L.
lipnice obecná
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
Polygala vulgaris L.
vítod obecný
Polygonatum multiflorum (L.) All.
kokořík mnohokvětý
Populus tremula L.
Potentilla anserina L.
Potentilla erecta (L.) Raeusch.
Potentilla reptans L.
Primula elatior (L.) Hill.
Prunella vulgaris L.
Prunus spinosa L.
topol osika
mochna husí
mochna nátržník
mochna plazivá
prvosenka vyšší
černohlávek obecný
trnka obecná (trnka)
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
C3, §3,
CITES
C4a
Pseudolysimachion maritimum (L.) Á. Löve et D.
Löve
Pseudolysimachion longifolium
subsp. maritimum (L.) Hartl, P.
rozrazil dlouholistý
longifolium auct., Veronica longifolia
auct.
PROCHÁZKA 1972: v roce 1969 nalezen jediný trs
v severní části louky, v roce 1970 nepodařilo se
znovu rostlinu najít. Jde o významný a vzácný druh,
je nutné znovu po měn pátrat a bude-li nalezen,
pokusit se o vytvoření takových ekologických
podmínek, jež by umožnily jeho rozvoj.
C3
KNÍŽETOVÁ 1976: cca 250 m severněji od
chráněného území další lokalita podobného
charakteru, avšak s daleko bohatšími porosty hořce
hořepníku a hvozdíku pyšného, než ve vlastním
chráněném území. Tato lokalita je i druhově
bohatší.
Pulmonaria obscura Dumort.
Pulmonaria officinalis subsp.
obscura (Dumort.) Murb.
plicník tmavý
PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004, ZÁMEČNÍK 2007
Quercus petraea (Matt.) Liebl.
Quercus sessiliflora Salisb., Q.
sessilis Ehrh.
dub zimní
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004
27
Quercus robur L.
Quercus pedunculata Ehrh.
Ranunculus acris L.
Ranunculus flammula L.
Ranunculus repens L.
pryskyřník prudký
pryskyřník plamének
pryskyřník plazivý
růže galská (růže
keltská)
růže
ostružiník maliník
(maliník)
Rosa gallica L.
Rosa spec. div.
Rubus idaeus L.
Rubus spec. div.
Rumex acetosa L.
Salix aurita L.
Salix cinerea L.
Sanguisorba officinalis L.
Scorzonera humilis L.
Securigera varia (L.) Lassen
dub letní (křemelák)
ostružiníky
Acetosa pratensis Mill.
Coronilla varia L.
šťovík kyselý (kyseláč
luční)
vrba ušatá
vrba popelavá
krvavec toten
hadí mord nízký
čičorka pestrá
PROCHÁZKA 1972: silný nálet na louce,právě v
místech Molinieta s Gentiana pneumonathe!
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
KNÍŽETOVÁ 1976
C3
ZÁMEČNÍK 2007
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972: ojediněle v louce, velmi hojně
při krajích lesa. ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
C3
Selinum carvifolia (L.) L.
olešník kmínolistý
Senecio jacobaea L.
starček přímětník
Serratula tinctoria L.
srpice barvířská
PROCHÁZKA 1972, KNÍŽETOVÁ 1976,
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
koromáč olešníkový
PROCHÁZKA 1972: nejen na ploše chráněného
naleziště, ale i v širším okolí je vcelku běžným
druhem; jsou však na Pardubicku i větší území, kde C3
zcela chybí. PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004,
ZÁMEČNÍK 2007
Silaum silaus (L.) Schinz et Thell.
Stachys sylvatica L.
silenka nadmutá
(měchýřnatka nadmutá)
čistec lesní
Stellaria holostea L.
ptačinec velkokvětý
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
Succisa pratensis Moench
Symphytum officinale L.
čertkus luční
kostival lékařský
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
Silene vulgaris (Moench) Garcke
28
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
Tanacetum vulgare L.
Chrysanthemum vulgare (L.) Bernh. vratič obecný
Taraxacum sect. Palustria
Thalictrum aquilegiifolium L.
Thlaspi arvense L.
Thymus pulegioides subsp. chamaedrys (Fr.)
Guşul.
žluťucha orlíčkolistá
penízek rolní
mateřídouška vejčitá
obecná
Tilia platyphyllos Scop.
Tilia parvifolia (Ehrh.) Ehrh., T.
ulmifolia Scop.
Tilia officinarum Crantz p.p.
Trifolium dubium Sibth.
Chrysaspis dubia (Sibth.) Desv.
Trifolium hybridum L.
Amoria hybrida (L.) C. Presl
Tilia cordata Mill.
lípa malolistá (lípa
srdčitá)
lípa velkolistá
jetel pochybný (dětel
pochybný)
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ in MIKESKA
2004, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
Trisetum flavescens (L.) P. Beauv.
Tussilago farfara L.
Urtica dioica L.
Veronica chamaedrys L. s.str.
Veronica officinalis L.
Vicia cracca L.
Vicia hirsuta (L.) Gray
Viola canina L.
Viola hirta L.
jetel zvrhlý (jetelovec
švédský)
jetel prostřední
jetel horský (jetelovec
horský)
jetel luční
jetel plazivý (jetelovec
plazivý)
trojštět žlutavý
podběl lékařský
kopřiva dvoudomá
rozrazil rezekvítek
rozrazil lékařský
vikev ptačí
vikev chlupatá
violka psí
violka srstnatá
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972
Viola riviniana Rchb.
violka Rivinova
PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, ZÁMEČNÍK 2007
Trifolium medium L.
Trifolium montanum L.
Amoria montana (L.) Soják
Trifolium pratense L.
Trifolium repens L.
Amoria repens (L.) C. Presl
2
§2
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
PROCHÁZKA 1972, ZÁMEČNÍK 2007
ZÁMEČNÍK 2007
2
Na konci března roku 2008 byly ve studovaném území zaznamenány další druhy rostlin, které však nejsou uvedeny v souhrnném přehledu: Veronica sublobata M. Fischer,
Veronica hederifolia L. s. str. a Arabidopsis thaliana (L.) Heynh.
29
Mapa 1:
V leteckém snímku
jsou zakresleny
studované dílčí
plochy.
Mapa 2:
V leteckém snímku je graficky
znázorněno rozšíření
jednotlivých chráněných druhů
rostlin podle vyhlášky č.
395/92 Sb. zák č. 114/92 Sb.,
modré body – hořec hořepník
(Gentiana pneumonathe),
zelené body – hvozdík pyšný
pravý (Dianthus superbus
superbus),
oranžové body – česnek
hranatý (Allium angulosum).
31
FOTOGRAFICKÁ PŘÍLOHA
Foto 1:
Rozvolněné porosty vegetace na
dílčí ploše „A“. Střídají se zde
plošky s rozvolněnou sušší, skoro
až xerotermní, vegetací s ploškami
vegetace vyšší a zapojenější. Na
všech těchto stanovištích jsou
přítomny silně ohrožené druhy –
hořec hořepník (Gentiana
pneumonanthe a hvozdík pyšný
pravý (Dianthus superbus
superbus).
Foto 2:
Pohled na plochu A. Nápadné je
především optimální pokosení
travního porostu v několika
„pruzích“ a rozdíly v charakteru
vegetace – mozaika sušších a
vlčích stanovišť.
32
Foto 3:
Pohled na dílčí plochu „B“. Jedná
se o střídavě vlhkou polokulturní
louku s poměrně chudým
druhovým spektrem.
Foto 4:
Dílčí plocha „C“ byla v rámci
studovaného území vyčleněna
vzhledem k suššímu charakteru
vegetace ve střídavě vlhkých
polokulturních loukách. Cesta
protíná dílčí plochy „B“ a „D“.
Foto 5:
Pohled na dílčí plochu „D“. Na
západním okraji dílčí plochy
navazující na meliorační kanál se
vyskytuje poměrně hojně, silně
ohrožený česnek – Allium
angulosum.
33
Foto 6:
Východní okraj dílčí plochy „E“ u
melioračního kanálu (plocha „P“)
hostí velmi početnou populaci silně
ohroženého česneku Allium
angulosum.
Foto 7:
Jihovýchodní okraj dílčí plochy „E“
s velmi silnou a početnou populací
silně ohroženého česneku – Allium
angulosum. Vegetace v této části
dílčí plochy je celkově vlhčí.
Foto 8:
Severní okraj dílčí plochy „E“ je
druhově velmi chudý. Projevuje se
zde vliv zemědělských pozemků.
Žádoucí by byla dosadba stromů,
které by oddělily zemědělskou půdu
od lučních porostů.
34
Foto 9:
Východní okraj dílčí plochy „E“ u
melioračního kanálu (plocha „P“)
hostí velmi početnou populaci silně
ohroženého česneku Allium
angulosum.
Foto 10:
Východní okraj dílčí plochy F
s poměrně bohatou populací
zeměžluče Centaurium erythraea.
Foto 11:
Východní okraj dílčí plochy F
s poměrně bohatou populací
zeměžluče Centaurium erythraea.
35
Foto 12:
Jihovýchodní okraj dílčí plochy „F“
je celkově vlhčí, ale zároveň i
druhově velmi chudý.
Foto 13:
Východní okraj dílčí plochy „F“
navazující na meliorační příkop dílčí
plochy „A“. Vegetace je zde celkově
sušší a spíše xerotermního charakteru
– Inula salicina, Trifolium medium,
Ononis spinosa aj.
Foto 14:
Severozápadní okraj dílčí plochy
„R“ je poměrně květnatý a zároveň
představuje jedno z nejvlhčích míst
ve studovaném území.
36
Foto 15:
Detail na květ silně ohroženého
hořce Gentiana pneumonanthe ve
studovaném území.
Foto 16:
Detail na květenství silně
ohroženého česneku hranatého –
Allium angulosum ve studovaném
území.
Foto 17:
Detail na květy silně ohroženého
hvozdíku pyšného pravého –
Dianthus superbus superbus. Na
lokalitě rostou exempláře jak
s růžovými, tak i s bílými květy.
37
Foto 18:
Vyšší a vlhkomilnější vegetace
na dílčí ploše P. Meliorační
příkop slouží jako „koridor“ pro
disperzi bezobratlých živočichů.
Foto 19 a 20:
Pohled na optimální mozaiku
roztroušených dřevin a bezlesí u
melioračního kanálu na ploše A.
Tento stav by měl být vzorovým pro
celý západní okraj dílčí plochy A.
Postupem času by bylo vhodné
dosáhnout podobného charakteru
vegetace na i na dílčí ploše „P!.
38
POUŽITÁ LITERATURA
CULEK, J. et al., 1996: Geomorfologické členění ČR. Enigma, Praha.
KIRSCHNER J. & KIRSCHNEROVÁ L., 2000: 131. Gentianaceae Juss. In SLAVÍK B. [eds.], 2000: Květena
České republiky. 6. (Flora of the Czech Republic). Ed. Academia, Praha, 770 p., 129 tab., 60
map., 1 photo color.
KNÍŽETOVÁ L., 1975: Zpráva o revizi SPR Boršov (okr. Pardubice). Msc. Depon in: Agentura ochrany
přírody a krajiny ČR, Pardubice, 2 pp.
KOVANDA M., 1990: 52. Caryophyllaceae, 25. Dianthus L. In HEJNÝ S. & SLAVÍK B., 1990: Květena České
republiky. 2. (Flora of the Czech Republic). Ed. Academia, Praha, 540 p., 119 tab., 1 photo
color.
MIKYŠKA R. et al. 1968: Geobotanická mapa ČSSR. Academia a Kartografické nakladatelství, Praha.
NEUHAUSLOVÁ Z. et al. 1998: Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. 341 p., Academia,
Praha.
PRAUSOVÁ R., 2000: Dílčí botanická inventarizace a návrh managementu v PP Boršov u Litětin. Msc.
Depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Pardubice, 8 p.
PRAUSOVÁ R. in MIKESKA M., 2004: Plán péče pro přírodní památku Boršov u Litětin na období 2005 –
2014, listopad 2004. Msc. Depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Pardubice, 19 p.
PROCHÁZKA F., 1972: Boršov u Litětin. Msc. Depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Pardubice,
8 p.
PROCHÁZKA F., 1980: Současné změny východočeské flóry a poznámky k rozšíření chráněných druhů
rostlin. Krajské muzeum východních Čech v Hradci Králové, Hradec Králové, 134 p.
PROCHÁZKA et al. 2001: Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000).
Příroda, Praha, 18:1-166.
QUITT E., 1971: Klimatické oblasti Československa. Stud. Geogr., Brno, 16: 1 -73.
SKALICKÝ V., 1988: Regionálně fytogeografické členění České republiky. In: HEJNÝ S. & SLAVÍK B. [eds.],
1988: Květena Československé socialistické republiky. 1. (Flora of the Czech Socialist
Republic). Ed. Academia, Praha, 557 p., 113 tab., 1 fig., 52 map., 44 photo, 1 photo color.
www.botany.cz
ZÁMEČNÍK J., 2007: Podklady pro návrh záchranného programu: kriticky ohrožený modrásek hořcový
pravý (Maculinea alcon alcon) (Lepidoptera, Lycaenidae) na lokalitě PP Boršov u Litětin a
v jejím širším okolí v Pardubickém kraji. Msc. Depon. in: Krajský úřad Pardubického kraje,
Pardubice.
ZÁMEČNÍK J., 2006: Výsledky inventarizačního průzkumu motýlů s denní aktivitou (Lepidoptera,
Zygaenoidea, Hesperioidea, Papilionoidea) PP Boršov u Litětin a jejího nejbližšího okolí za
období let 2004 až 2006. Msc. Depon. in: Krajský úřad Pardubického kraje, Pardubice, 18 p.
Doporučená citace:
Zámečník J., 2007: Inventarizační průzkum cévnatých rostlin se zaměřením na chráněné druhy PP Boršov u Litětin a
jejího širšího okolí. Msc. Depon. in: Krajský úřad Pardubického kraje, 39 pp.
39

Podobné dokumenty