tolkien-parodie (266910)

Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
Úvod
Milé, zdravé čtenářstvo. Budíž pochválen Tolkien, v jehož uctění toto ryze neumělecké,
zesměšující dílo vzniklo. Nedokážu však bohužel své díky vyjádřit lepším stylem, než použít
toho braku, nedopalku literatury - parodie. Tvorbou, kterou každý opovrhuje a nedostává se jí
žádného ocenění, ani pochval.
Pán prstenů pro mě znamená mnoho, více než si dokážete představit – změnil můj
život k lepšímu. Proto doufám, bude toto dílko přijato bez vehementních hemzů. Vězte, že
trvalo několik let, než bylo konečně doděláno!!! Bez legrace!
K ději: Nezabiju Ganďu, nechci z něj mít Gandalfa bílého, poněvadž Gandalfův šedý,
špičatý klobouk se pro mě stal legendou. Neospravedlním Skapeho počínání, protože miluju,
jak Alan Rickman dokázal ve filmech o Harry Potterovi ztvárnit záporáka. Věřila jsem mu, že
je hajzl. Nakonec, on za to nemůže, to Rowlingová. Mrzí mě, že jsem pomíchala tyto dva
naprosto rozdílné světy – avšak, sic bylo toto dílo trochu předěláno, Harry musel zůstat.Aspoň
na chvíli. Co se týče Frodova konce, nemusí všecko dopadnout zrovna nejlépe, avšak to se
dostávám ke spoilerování, a to já nechci.
K Tolkienovi: drahá ďíťata fantasy, měli jste už čest číst můj životopis? Hrůza, vzniklo
něco strašně šílenýho, ale vznikalo to taky dlouho, možná už jen proto stojí za to!
Ke mně: Moc dobře víte, kdo jsem. Moc dobře víte, jaký, který, čí kdo jsem. Jsem
hold taková maková, bez ančoviček.
Nuže Bon voayage!!!
-1–
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
Obsah
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
Cesta tam, přísáhám, že i zpět
Na návštěvě u Elbonda
A vyšli dobrodružství vstříc
Dobře promyšlená pomsta?
O udatném Aragornovi a smradlavém prdu
Únos
I jali se ho zachránit…
U Šálumena doma
Síla jednotlivce
Der Urwald Fangorn
Frodík se Samíkem
V Roklince poprvé
Frodo a Sam na cestě….sami
Frodo a Sam na cestě….s Glumem
Koňskej mor
Shnilej strom
Mordor
Mordor2
Velká bitva
Smutné zprávy
Návrat domů
Nesmírný dodatek
Pár slov k dílku
-2–
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
Prostor pro poznámky, případné kletby či dokonce výhružky smrti.
-3–
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
0
Cesta tam, přísáhám, že i zpět
Profesor Skape (jehož jméno vypovídá lecos o jeho osudu) vyučoval na škole čar a
kouzel v Bradavicích, ikdyž patřil k sortě příznivců Lorda Vold-em-orta.
Jak to bývá, Harry Potter lecos podělal, dostal školní trest a nevědomky se připlet
uplně někam jinam. Kdyby nebyly byly s klukem Harrym krutý špeky v příběhu, jako že se
mi taky něco hold povedlo, Pottera a celou Rowlingovku s ním bych vyškrtla, dělaj tam jen
bordel. Tak zpátky k příběhu.
Dítě s jizvou na čele zlobilo, dostalo školní trest, ze kterýho se snažilo vemehementně
ulít a čumělo coby….a tak Potter popadl přenášedlo a přenesl se do jinýho příběhu, do
Středozemě (Ach jak moc mě mrzí, že jsem to slátala do hromady, u všech hromů a blesků,
copak si to Tolkien zasloužil?  Ne!)
-4–
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
1!
Na návštěvě u Elbonda
Prudce dopadl na zem, prsty mu konečně sklouzly z přenášedla. Slyšel hlasy, jeden mu
připadal povědomý. Rozhlédl se. Byl to Albusos Brumbálost, jako vždy v dobře padnoucím
sombréru. Ten se otočil a mrknul na Harryho. „Co ten tu dělá?“
Než ze sebe mohl Harry cokoliv vypustit, ozval se příjemný, mužský, hřejivý (místy až
přiteplený) hlas.
„O něm jsem mluvil, Brumlo“
„Cože? On? Neblázni, Elbonde, vždyť je to jen dítě, malý chlapec…“
„Dítě, nedítě, už tolikrát ho dokázal porazit.“
„Jenže a….“
„O čem to mluvíte, mohu se vrátit?“
„To počká Harry, tohle je důležitější než čistění kotlíků, neměl ses toho přenášedla dotýkat,
ale asi se to tak mělo stát. Musím se vrátit, vemu si to přenášedlo, pak ho možná použijí
Severus s Jihem, ty si zatím hezky popovídej s mistrem Elbondem. Je to chytrý Elf, ba,
nejchytřejší, co znám.“
Elbondova tvářička se rozpálila do ruda, než si toho Brumla mohl všimnout, dotkl se
přenášedla a už to s ním škubalo kdesi ve větru.
„Harry, rád tě poznávám chlapče, řekl Elbond. Mrkal přitom jak divej, a doufál, že dělá
dojem.
„Já taky, Elbonde, hm…četl jsem o Vás.“ Ve skutečnosti mu o něm, kdysi vyprávěla jeho
šilhavá šprťácká kámoška.
„Ale, neblázni, zas až tak slavnej nejsem…..a copak si o mně, Harry kloučku, četl?“
Do spola osvětlené místnosti vkročil shrbený stařec. Byl oděn celý v bílem, jen na hlavě měl
špičatý šedivý kloubouk.
„Gandalfe, příteli“ vyšťěkl Elrond, plivancem z huby si uhladil vlasy a s úsměvem v xichtě
šel naproti módní ikoně ze Středozemě.
„Nazdar, bazar – ty ňůňo, jaxe ti vede, brácho“: usmíval se čaroděj a přitom cosik zvláštního
s Elbondem provozoval ruku v ruce. Asi něco jako na způsob černošských machr-pozdravů,
pomyslel si Harry.
„O, dobře se mám, odpověděl Elbond, Copá to máš zase na sobě??“
„Líbí, To je nová moda, šedá s jiskrou měsíční záře, sladěná s bílou. Zimní fashion. Hele,
čéče, nesneznámíš mě? Tvůj přítel?“
„Copak jsem pedofil“ rozuzlil se Elbond.
„Takhle jsem to nemyslel.“
„Já vím, jaxi to myslel.“
„Jak můžeš, kurnik, vědět, jak jsem to myslel“?
Stejnejma dveřma jako Gandalf do místnosti vkročila mužská, silná postava – a hned řvala:
Jste jak malý, přestaňte se okamžitě hádat!“
„Ano!“: řekli zrovinka se dohadivší leadrové z Tolkieonovské fantasie.
„Wauw, není todle Harry Potter? Poznám ho podle těch brejliček, co nosíval chudáček John
Lennon, a taky ta jizva ve tvaru blesku….
„Harry Potter? Juchů, hochu, jak já se s tebou chtěl seznámit!“: narovnal si Gandalf klobouk a
zamířil k mladému čarodějovi. Potřásl s jeho malou ručkou a potom představil i nedávno
přibyvšího fandu skupiny Beatles.
„A, todle je Aragorn, Chodec, Hraničář, Dunádán, Aragorn III. Vznešený, gondorský král,
Péromasťoch, Špína a smrad ruku v ruce, vyber si jak ho budeš častovat….“
„Říkej mi, Aragorne“: špitnul tiše Aragorn, klekl na kolena a políbil Harrymu cíp pláště. (Dle
starých hraničářských zvyků)
-5–
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
Elbond se postavil na schůdek, aby byl pěkně vidět a jeho hlas se nesl místností, aby
ho všichni dobře slyšeli.
„Harry, Harry, náš odvažný Harry! Vítáme tě ve Středozemi, v trošku mnohem víc
dokonalejším a propracovanějším světě než je tvůj, ovšem – a bohužel, ne více bezpečným. I
nás tu trápí samými mordy, hladem, špatnou muzikou a občasným puchem linoucím se z jeho
sídla, zlý černokněžník. Šílený Istari Sauron, který se zhmotnil do podoby velkého kulatého
oka, které se furt dívá. Tvůj úkol bude, vyjít si s několika věrnými druhy na procházku do
Železného pasu, a při té cestě nám povíš všechny drby, co se týkají Voldemorta. Je to celkem
štreka, ale myslím, že to zvládneš.
Elbondovu řeč přerušil příchod několika dalších postav.
„A, konečně jsme tu! – já, Legolas, Pipin a Smělmír Bramborák!“
„Nech toho, Gimline, jsem Smíšek! Dupl si nohou Smíšek!“ Říkej mi, tak jako ostatní, a
neponižuj mě, tak jak to dělávala Macecha Murymíra!“
„Co se škádlívá, to se rádo mívá!“: vrhl svůj názor do světa Elbond.
„Jenže oni, oni nejsou tvůj případ!“ : přitvrdil Gandalf a přitom mrkl na Harryho.¨
„Ale, co Frodo!“ Vmísila se do hovoru židle v rohu. Harry se otočil a zjistil, že na ní sedí
další maličký hobit. Tlustý hobitek Bilbo Pytlajz z kraje, zvaný Kraj.
„Ale, co Frodo, Sam a prsten?“ Ozval se zas Bilboš.
„No, musíme jim spěchat na pomoc, abych dořekl, to, co jsem říkal, než jsem byl nezdvořile
přerušen. Takže cestou do Želpasu nám povíš Harry všecko, i to co nevíš. Možná s Voldym
budem potřebovat i pomoct. Tam v Pasu ze železa, tam tvá pouť chlapče končí. Vaše, panáčci,
vaše pouť tam teprve začíná. Odtud, posilněni vědomím, že je o zloducha méňě se vydáte za
záchranou Středozemě, odtud se vydáte na pomoc Frodikovi a Samíkovi. Našim truhlíkům, co
se nevědomky samy vydaly to obrovského nebezpečenství, jen proto, aby nás před ním
uchránily. Jdeme jim na pomoct!
Ticho v přijímací místnosti Elrodova domu v Roklince napovídala jejímu majiteli, že své
posluchače překvapil. Netušil však, jak. Mile? Nemile?
Napětí ve vzduchu (a Elbondovu chuť zvracet) přerušil Gandalfův příjemný hlas. „Musíme
svolat opět radu Středozemě a….“
„Na to, Ganďo nemáme čas. Sestavíme společnstvo z toho, co tu zbylo z pařby po té minulé,
proflákle poradě Středozemě. Máme málo času.!“ Ted Elbond dramaticky snížil hlas a pravil:“
Frodík, Sam a ten lesklý kroužek z kovu, jsou v nebezpečí!“
„Okey, budeme se jmenovat, Výprava na záchranu Frodíka, Samíka a toho lesklého…..“
„Pipino! Drž klapačku! Budeme se jmenovat Společenstvo a půjdeme všichni, všichni ti, co
měli býti členy ve Společenstvu prstenu, nebo jsou snad ńáký výhrady?“
Nejspíš se Smíšek tvářil mnohem víc vážně, než si myslel, protože si mu nikdo nedovolil
odporovat.
„Dobře, dobře, chválil si Gandalf. Už máme členy dva, jak slyším. Se mnou a Harrym, to jsou
čtyři. Gimli? Legolasi? Natočil svou velkou vousatou hlavu k nim.
Gimlik juknul na Legolase a kývl. Legolas zamyšlenkoval nahlas. „Gimli, nesmíš u ničeho
chybět, vid? A já nesmím chybět po tvém boku, takžeee…Ano!“
„Dobře, chňapu, to nás bude šest, Aragorne? Vlastně, ty nemáš na výběr, tebe beru tak či
onak.
„Proč ses namáhal se mě těda ptát, šedochlupe?“
„To je nás sedm, sedm! To je víceměně dost.
„Pche, ale Sauron dal dohromady své vlastní černé společenstvo jezdců – těch je devět, zas
má navrh – a vůdči nám je to převaha!“ Přitom rozčilování se Gimlikovi podařilo vyprsknout
si nudle z nosu, což řešil tím, že si je utřel do vousů a nevinně se podíval na Gandafla, který
xichťáckým gestem dával najevo, jak mu to příjde odporné. Své vousy by takhle nikdy
nezneucil.
-6–
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
„ Jdu s vámi, nemám sice dost sil, nohy samou křečovou žílu, ale pojedu na motorce.
„Ale Bilbo, ty přece víš, že mudlovské výtvory u nás nefungují…a ty s námi stejně nemůžeš,
je mi líto:“ vysvětloval hobitovi Aragorn. Doopravdy moc dobře věděl, že po snadné úpravě
zde může fungovat všechno, i létající koberec. Jenže to by byla pro Bilba výhoda, a tu mu
Aragorn nemohl poskytnout. Navíc Bilbo své dobrodružství už prožil!
„Jo, a ty tvoje písničky, ty stojej za starou belu!“: připojil se k debatě Pipin, druhý synovec
Bilbova strýce z třetího kolena.
„Pchest!“ naštval se Bilbo, otočil svůj středozemský prototyp vozíku a odjel kamsi, prostě
pryč!
Aragorn mlčky zakroutil hlavou, u toho se drbal na patě.
„Připojím se, budu hrdý člen Společenstva, ačkoliv neznám cestu. Budu Vám oporou
v dobrém i ve zlém, budu Vás střežit a ochraňovat před nástrahy zla, ukrytými na dlouhé
cestě, nikdy Vás nezradím a nescho….“
„Fajn, Ele, jsem moc rád, že jdeš s náma. Ten proslov si nech pozdějc. Tak se připravíme na
cestu a zítra v šest ráno, nebo radši v sedm…..vyrážíme! Bon voyage!
Gimlík spal vedle Legolase. Leželi na nádherné velké vodní posteli, v lilemi zdobené
komnatě, ve které to po liliích i vonělo. (Dokud na pokec nepřišel, budoucí král, Aragorn)
Mimo květin stály v místnosti i nádherné sochy,. Gimli měl sochy rád. Hlavně tu jednu. Byla
malá, měla krásná trpasličí ňadra a nádherné vousy. Když mu však elfí blonďatý přítel
vysvětlil, že je to jeden ze známých literárních hrdinů-válečníků, nemilosrdně se mu před
Legolasem vydraly slzy do očí a nepromluvil slova až do rána. (Nejspíš usnul v mlžném
oparu vzpomínek na domov. Gimlík vyrůstal v přísné, trpasličí rodině, jenž opovrhovala
knihami. Dokonce mu nedovolili ani studovat na vysoké středozemní, což jim do konce života
neodpustí.)
Elbondův dům se Aragornovi líbil, trávil tu podstatnou část roku, více se mu však
zamlouvala jeho dcera Erwen. Často o ní v nocích, jako tato, snil. (Zdalipak se ptáte, na to,
jak o ní sní, vraťte se ke scéně, kde Gandalf představuje Aragorna Harrymu, jedna přezdívka
mluví za všechny…: )
A co sám Hostitel? Co elfí kníže Elbond?
Ten si zabalil krém na opalování, pilníček na nehty, zrcátko ve tvaru labutě, hřeben, šampón,
rtěnku /pro případ nouze/, pár žiletek, mýdlo, párátka, zubní nit, kartáček, Odol3D-pastu,
ručníček s delfínkem, Make-up, atd...., ponožky, atd…., sadu mýdel ve tvaru prdelek, atd…
Celé to začaroval do slušivého baťůžku značky „Horsefuckers“. Těšil se, jak bude zářit mezi
takovými …..s úsměvem na rtech usnul.
Gandalf. Jediná produktivní vložka společenstva sehnal Devítku. Devátého člena
společenstva. Byl jím Boromir, velký a krásný muž ze země Gondor.
Ráno se všichni sešli ve vstupní zahradě, kde cvrlikala ptačí mláďátka a slizské housenky se
vydali na průzkum terénu. Po vydatné a ještě vydatnější druhé snídani (kvůlivá hobitům)
poslal Elbond polibek vzdušnou cestu svému drahému domovu na rozloučenou a vyšli
dobrodružství vstříc.
-7–
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
2
A vyšli dobrodružství vstříc!
A vyšli dobrodružství vstříc. Nikdo z nich nepromluvil, do té doby než zastavili na
vysokém kopci. Tam si ho poprvé Elbond všimnul. Cizince s tmavě zelenýma očima.
„Kdo jsi, siláku?“
Boromir veliký se nuceně usmál, „Jsem Boromir, syn Demethora – správce Gondoru!“
„A víš, že jsi celkem pohledný muž, s jiskrou v …“
Z pochlebování ho vyrušilo tiché hvízdnutí Gandalfovo. Velice podivně se ten čaroděj na
Elbonda díval.
„Musím s tebou, Boromire, mluvit. Po chvilce ticha dodal. Hned a osamotě.
„Nu, dobrá, tak já jdu zas o dům dál, aby se nám tady čaroděj ne….“
„Co?“ zeptal se podrážděně Gandalf.
„Nezlobil“ doplnil Elbond, usmál se a odpochodoval. Došel až pod kopec, kde si tiše
prozpěvoval a natrhal celou kytici těch nejkrásnějších kytiček, co našel
Elbond nebyl navyklý na krajinu mimo té v Roklince, proto Vám určitě jeho vrtochy příjdou
divné a budete mít namále ztratit sympatie, které vůdči němu chováte. Nečiňte tak však
předčasně!
Během toho, co elf lítal pod kopcem, vedl Ganda s Boromirem zelenookým vážnou
konverzaci. „Jde za námi už od Roklinky, Elbondova mysl je zatížena hloupostmi, (podíval se
na Elbonda, který pok kopcem, na louce poletoval s motýlky) Neví o něm.
„Gandalfe, počíhám si, večer až budou všichni spát, vytáhnu svůj velký meč a…“
„Ne.“
„Co?“
„Ne.“
„Gandalfe, to stvoření si zaslouží smrt!“
„Zaslouží, to ano. Spousta těch, co žijí zaslouží smrt. A někdo umírá a zasluhuje život. Můžeš
mu ho dát? Potom nevynášej horlivé rozsudky smrti. Moc nedoufám, že se Glum navrátí, než
umře, ale možnost tady je. A je svázán s osudem Prstenu. Srdce mi napovídá, že sehraje ještě
nějakou rolil. Dobrou či zlou, než příjde konec.“: odfrkl si Gandalf. Tím svou milosrdnou řeč
zakončil.
„Dobře, ale co jiného s ním?“
„Dobrý nápad si měl s tím číháním. Počíháme tedy na něj….a volky-nevolky se z něj stane
desátý, nedobrovolně přijatý člen společenstva.
„Člen? Ty starej blázne!…“
„Blázne klidně, ale ne starej! Rozumíš, já nejsem starej!“ A o sebe se bát nemusíš, myslím, že
máš nového ochránce!“: usmál se zpolarozčílený čaroděj. „Vlastně, nechám vás o samotě.,
zvedl se se smíchem Gandalf, když spatřil, blížícího se nebezpečnou rychlostí, Elbonda.
Jenže Borymu to vtipné nepřipadalo. Chtěl se zvednout, odejít. Když už ho dohnal ten mírně
přiteplený hlásek. „Tyhle jsou pro tebe, natrhal jsem ti je sám, jejda, co je to? Jé, asi mi
naskočil mozol, a další!“
„Ukaž! Muhehe, chachacha, hehe, ha!“ smál se udatný Boromir. „To není mozol, ale vyrážka,
pojď Aragorn ti to spraví, věř mu!“
„Ach můj bože, jen jsem na chvíli spočinul zrakem na tvé líbezné tváři a hned mi jich
naskočilo dalších deset. Jůá, strašně to svědí!“
A tak Boromir krásný zavedl svědivé dlaně Elbondovi k Aragornovi, který si postavil stan,
kde se mu zachtělo, kdy se mu zachtělo.Právě pokuřoval dýmku. Budil tak dojem
„všehoználka“. Slušelo mu, když si hrál na chytráka. I když vlastně on nebyl zas až tak
hloupý.
-8–
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
„Aragorne, máš návštěvu!“: ohlásil Boromir chechtající se.
„Cos vyváděl ty vole! Ty, že jsi Elf?“
„Když já chtěl Béčkovi udělat radost (nenápadně mrknul směrem, kde stál Boromir
šlechetný). Nevěděl jsem, že jsou jedovatý!“: rozesmutnilo se elfí kníže.
Boromir podlý dostal další záchvat smíchu. Když pocítil spalující pohled Aragornův, rozhodl
se jít pomoct Gandalfovi s čímkoliv, co měl čaroděj na práci.
Aragorn vzal Elbonda ke své posteli a přikázal mu, aby si vyhrnul rukávy. Dal mu k nohám
hnědou mísu. Nalil do ní vlažnou vodu a nadrolil zelené lístky plevelu Králův lístek. (Pro
odborníky v květomluvě rostlinu Athelas.)
Elbond si chtěl do mísy namočit nohy, ale Hraničář mu to zakázal.
„Co to tu tak pěkně voní?“ vešli do plátěného obydlí Gimli a Legolas.
„Doloken, musím se sebou něco dělat, pomyslel si Elbond, ten Legolas je furt hezčí a hezčí.
Jak on to jenom dělá?“
„Co se ti stalo Elbí?“: zeptal se rozpustile Gimlik, posadil se vedle ztrápeného Elfa a optal se
Aragorna, jestli si může po Elbondovi v míse vymáchat nohy.
„Nohy?“ Elbonde, namoč si tam ty hnusný ruce! A vy jděte!“ rozčílenému králi nelze odolat a
tak si Elbond ruce namočil.
O několik minut později:
Elbond užasl. Ruce, které vyndal z vlažné vody, byly o mnoho více „elfčí“ a jemnější, než
kdy dřív. Bez půchýřů.
„Legolasí? Už jsi měl tu čest vidět krásnější ruce?““ štastný vyskákal ven se slovy: Kde je
Boromir?
„Jak si mi to mohl jen udělat:“, nakoukla hlava elfího kmotřence Legolase a zase zmizla!
„To si neměl dělat, nene!“, prozměnu se ve stanu objevila hlava trpaslíka.
„Ťuk, ťuk! Můžu dál?“
„Kdo je to?“
„Tady Harry?“
„Jakej?“
„hm, Potter, pane, Harry Potter!“
„Aá, pojď dál, hochu.“
„Děkuju“
„Hm, máte to tu pěkné. Koukám, že využíváte stan, který jste si nejspíš pořídil v příčné ulici,
není-liž pravda. Totiž, aby jste věděli, firma Laop, která tyto stany vyrábí je vybaví předem,
potom si už stačí vybrat mezi 1. nebo 2.společnesky přijatelnou kategorií.
„Něco potřebuješ, Harry?“ zeptal se nevrle Aragorn. Tak jako já, neměl rád, když ho někdo
doma ruší, protože se nudí.
„Ne, jen se nudím.“ : přiznal se Harry. „Boromir a Gandalf se furt tajně o něčem dohadujou,
přestalo mě je bavit špehovat, Gandalf mě pokaždé odhalil. Pipin a Smíšek se prali, než je
zaskočil Elbond. Ukazoval jim svoje ruce. Zvláštní. Legolas s Gimlim hovořili o nějaké
pomstě, nebo co a když jsem spatřil Elbonda, kterak míři ke mně….zkusil jsem vás.
„Nevadí, můžeš to ostat se mnuc.“ Když Aragorn spatřil chlapcovi reakci, poznamenal: to je
dunadánské nářečí, občas tomu propadnu.
„Ach tak!“ Aragorn připadal Harrymu asi nejnormálnější, ze všech které tu zatím poznal.
„Pane Aragorne, včera se trpaslík Gimli zmínil o nějacích černých jezdcích, co jsou zač?“
Aragorn se zadíval ze svého stanového okénka, od rtů si odtrhl konec fajfky a šeptem
spustil:
„Je jich devět, devět nazghůlů – prstenových přízraků, kdysi dostal každý z nich od Saurona
vládnoucí prsten. Zároveň je však ovládal mocí Jednoho prstenu, ten Frodo hodlá zničit.
Dříve to byli lidé. Králové velkých říší, zaslepila je touha po moci, stali se jeho služebníky
-9–
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
v čele s černokněžným králem z Angmaru. Prsten je k sobě přitahuje, chtějí ho a jestli se
k němu dostanou. Je s náma End, hochu. Konec, rozumíš.“
Harry přikývl na znamení, že pochopil.
„Harry, nebojíš se ho?“
„Koho?“
„Jeho!“
„Koho, jeho?“
„Voldemorta, zašeptal Aragorn. Chtěl tě přeci zabít, ne?“
„Nevím, ale myslím, že vám pomůžu. Zatím nevím, jak. Ale budu se snažit.“
„Na to jsem se tě, ale neptal. Bojíš se ho, viď? Já bych se ho bál.“
„Já se ho strašně bojím, pane Aragorne!“ ulevil svému srdíčku Harry.
„Srabe!“ – Bane, dělám si z tebe legraci. Jedl si už něco? Myslím dneska?“: upřesnil hraničář.
„Ne, ještě ne“ přiznal Harry, hlady už mu skoro padaly brýle.
„Já taky ne, furt jen kouřím, už mi je z toho zle.“ Na to letěla Aragornova dýmka přes celej
stan a oni vyšli ven ze dveří.
Došli k ohništi, kde už všichni netrpělivě čekali až Pipin se Smíškem dovaří svou hobití
specialitu. Houloubata na houbách, bez holoubat.
Všichni se dosyta najedli. Legolas při tom nechtíc zavadil svými dlouhými vlasy o Gimlíkův
talíř s jídlem. A to by nebyl Elbond, kdyby to nezaznamenal svým ostřížím zrakem. Usmál se.
„Když tě Legolasi vidím, napadne mě taková básnička“. Křenil se chytrý elf, ba, nejchytřejší
Elf co zná Albusos Brumbálos.
„A jaká!“: zeptal se lichotivekchtivý Legolas.
„Legolasi, Legolasi, ušpinil sis, smrade, vlasy.!“
„A víš jaká básnička, napadne mě, když vidím tebe, Elfe?“: hrozil Legolas.
„Ne“: odpověděl debilně se usmívající Elbond.
„Elbonde, Elbonde, usmíváš se jak Špidla!“
Uražené kníže se zvedlo a odkráčelo ke svému batůžku a cosik si tam žvatlalo.
Lego, Gim, Pip a malej Smích spali v jednom stanu s Harrym. Odešli od ohně, přichystat si
lože.
Boromir najedený a Gandalf marně čekali na Gluma.
Elbond si vlezl pod Aragornovu peřinu, ten ho ale bez lítosti vyhodil na jeho místo a začal mu
vyprávět o zdravých účincích kouření, které si cpe do dýmky. Nic nenasvědčovalo tomu, že
jsou na nebezpečné misy, nýbrž to vypadalo na bezstarostný výlet přátel.
Když se Aragornovi po sedmé dýmce podařilo usnout, vzal si Elbond bez dovolení, dobře,
ukradl mu Elbond trochu lístku Athelas, pro jistotu. Pak šel ven a tam připravil nápoj lásky.
Přitom po vzoru šílenců tiše šeptal do noci: „Pche, jak Špidla. Já ti dám Špidlu. Takovýho
Špidlu jsi v životě neviděl!“
- 10 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
3
Dobře promyšlená pomsta?
Sluneční paprsky už dávno ozařovaly skaliska nedalekých hor, když se Elbond
probudil. Vyšel ze stanu značky Laop ven, kde už Legolas pozoroval kuchtícího Pipina.
„Bré ránko!“ pozdravil spíše ze zvyku, než Legolase.
„Ahooj, co to tu tak krásně voní, nevíš?“ zeptal se lesní elf.
„To je můj čaj, Lego, chceš Ho?“ zalhalo vyčůrané kníže.
„ A ty ho už nehceš?“ optal se vůní zmatený Legolas.
„A, stejnak sem ho přesladil, doufám, že neva.“
„Já sladký moc rád!“ Ještě než to na ex Legolas dopil, vyšel ze stanu pozlobený Aragorn.
„Legolasi, kolikrát jsem ti opakoval, aby sis u mě nenechával fusekle, pak se mi nepodaří
zapakovat stan, už takhle to mám těžký!“
Elfovi zajiskřilo v očích. Zrovna foukal vítr a Aragornovy mastné vlásy se mu od hlavy ne a
ne odlepit. A to se ten vítr tak urputně snažil.
Jakoby se svět zastavil. Legolasovo srdce snížilo svůj výkon ze šesti na dva výkonnostní
stupně, což způsobilo, že se elfovi objevila na čele rudá žílka. Myšlenka stvořená podivnými
čachry podlého elfího knížete, si to z žaludku šinula k srdci. Tam zanechala kousek sama sebe
a zbytek, ten si užíval pomalou jízdu na jedné krvince přímo do mozku. Přitom si hvízdala
písničku od Stinga a těšila se na nové prostředí. CINK! Legolasovi to konečně došlo!
Zamiloval se!
„Co tak vole čumíš, vem si ty ponožky, ne? Dneska v šest máme bejt v Morii, tak mi udělej
laskavost a vzpamatuj se!“ hodil fuseklemi Legolasovi k nohám a jal se balit svůj superstan.
„Hele, Elbonde, všiml sis, jak to Aragornovi sluší, když se trošku opláchne?“
„No, víš, kamaráde, já se po chlapech nekoukám, mrkl na elfa elf. Jop, a myslím, že se
Aragorn konfortu umytí úmyslně vyhýbá.“
V sedm už stáli před Mórií. (zase pozdě).
Gimli chtěl zafrajeřit a tak Legolasovi vybásnil ječné pivo, bohatství, jenž trpasličí svět skýtá
a sexy trpaslice, na které se těšil ze všeho nejvíc.
Jenže Legolas ho nevnímal, byl tady někdo jiný, někdo, kdo oddělával jeho pozornost. Byl
tady Aragorn. Nejen elfovy modré oči tu byly jen a pouze pro něj.
Po několika minutách prodírání se přerostlou trávou a strachem z klíšťat se dostali k bráně
Morie. Konečně!
Gimli přistoupil k samotným vratům. „Hej, bando líná, co nestřežíte?“
Dostatečnou odpovědí mu bylo ticho a vykulené oči jeho společníků.
„Asi musím říct heslo, napadlo trpaslíka a tak vyřknul to slovo: „Meloun!“
Vrata zaskřípala a poté se ozval burácející se rachot, když se otevřela a narazila do kamene.
Jenže místo přátelského trpaslíka přívítal Gimlíka zákeřný skřet. Obuškem. Legolas však,
opět při smyslech, natáhnul svůj luk a strefl se skřetovi přímo mezi oči. Skřet se ujistil, že to
dostal, ohmatal šíp, jenž spůsobil jeho smrt. A umřel.
„Jsi v pořádku, mistře trpaslíku?“
„Jo, ten chlapík s obuškem byl překvapivě milý!"
Aragorn se na Legolase usmál, je votevřeno a strážnej je voddělanej, co se juknout po nákým
kouření?!“
A tak vstoupili in. Gimli se těsně za vchodem zastavil a pohlédl na Pipina. Peregrine Brale, ty
hlupáku hobitskej, chceš nás prozradit, šuline???!“
„Já jsem ale nic neudělal?“ odpřísahal hobitek, „doopravdy!“
„Co podle tebe udělal?“ zeptal se Harry.
„Co asi, prdnul si. To pozná každej, že jde o hobití prd.“
„Nene,“ bránil svou čest Pipin.
- 11 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
„Jojo!“
„Gimli, to není prd pulčíka, to je skřetí zpuchlina.“ Poznamenal v čichu mistr Legolas.
„Nojo, asi máš právdu, ja to nepoznal, ono to smrdí dost podobně a navíc mám rýmu!“
Tím si Gimlík vysloužil Pipinův pohled tygra nr. 3.
„Harry, pojď dopředu, rozkázal Gandalf, potřebuju moc tvé hůlky!“
Potterovic chlapec přiklusal poslušně k čaroději a podával mu svou hůlku. Gandalf jen
nechápavě zakroutil kebulí a řekl: „Sviť nám na cestu!“
„Aha, došlo Harrymu, že si udělal trapas. „Lumos!“
Světla bylo až, až. A Tak Gandalf ukázal, co umí jeho hole. „Tlumos!“ trošku ze síly světla
Harryho hůlky ubral a odkráčel pyšně na konec řady, hned za Elbonda. „Tak a teď pomalu
můžem jít dopředu. Támhle u toho velkýho kamene, tam si Harry vyměníme místa.“
Než však došli, tam kde se chtěl Ganda čendžnout, páč mu došlo, že Harry nezná cestu,
stihnul si Elbond postěžovat.
„Gandalfe, tady v tom vlhku se mi určitě zkroutěj vlasy, sleze make-up a mý ruce jsou
ohroženy kdejakou plísní!“
„Tvoje řeči, to je fakt sranda poslouchat, Elbonde! Někdy se přistihnu, nekecám, že lituju
toho, že ses s náma z Roklinky vydrápal“
„Já toho taky lituju, postěžoval si Elbond, když si vzpomněl na bahenní zábal, kterého se mu
dostávalo od prsatých elfčic.
„Já toho nelituju, vložil se do řeči Legolas. Pořád vykukoval z řady. „Podívej se na ty
nádherný ruce Aragornovy, na jeho krásnou pleť a jiskru v oku.“
Gandalf se rozesmál. Jiskra v oku? Legolasi, Aragorn má už asi 3 roky skleněný oko, a pleť,
sory, možná se od ní odrážej všechny barvy světa, jak je mastná.“
„Tojo, zabodoval Elbond, měl by použít nějakou matující masku, nedělá mi to dobře na moje
oči, dívat se na takovou hrůzu!“
„Vy dva, zastavil se Legolas a díval se jim upřeně do očí. Ještě několik slov o mém králi a
tebe, tebe pošlu zpátky do Roklinky v takovým stavu, že tě ani Erwen nepozná. A ty, ty
čaroději, cožpak bys to byl za čaroděje bez toho tvýho velkýho vousu!
Gandalf, natolik zaskočen Legolasovou obrannou-neřku-li útočnou reakci, pohladil svou
chloubu, svůj vous a omluvil se za ošklivá slova.
Elbond se nechápavě na elfa podíval:“ Kdo je Erwen?“
Už stáli při kameni, zeptal se Pipin všech přítomných. „Cítíte taky, jak smutně to tu
působí?“
„Jo, je to tu celkem útulný, pokud si masový vrah“! odpověděl mu jen Aragorn.
„Hele, elfe, dívej se pořádně na tu cestu, Ať si neumažeš svoje střevíce. Je to tu samej bordel.“
„Víš, Boromire, neměl bys se mnou takhle nemístně flirtovat.“ Ozval se opět do růžova
zbarvený hlas Elbondův, v jehož hlávě právě hrály hity tipu: „Podíval se na mě, usmál se na
mě, zaftipkoval!, miluje mě!!“ Myslím, že ty hity hrály v rytmu tanga, tance vášně,ale mohu
se mýlit.
Pipin a Smíšek se bavili tím, že ukopávali hlavy skřetům a smáli se, když se strefili do
malého, vousatého trpaře Gimlika.
Harrymu zuřil v hlavě myšlenkový boj. „Jakou cenu to má být tu. Nikdo se se mnou
nebaví, s ním – s Harrym Potterem! Ještě, že nemusím trávit čas nad učebnicemi, nebo hůř,
trávit čas se Skapem, ten mu tak lehce ten školní trest neodpustí. Usmál se, když si představil,
jak se asi Skape tváří, ted si to musí dělat sám. (čistit kotlíky).
Aragorn kráčel za Harrym. Přemýšlel, jak co nejopatrněji navázat kontakt. Došlo mu
kouření, tak potřeboval mluvit.
„Tak co, Harry, jak se ti jde?“
- 12 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
„Jo, dobrý, ještě, že mám tu hůlku!“ odpověděl zdvořile Harry, ale dál už nic neříkal. Nechtěl
se znemožnit. Už bud ticho, dokud se tě zase na něco nezeptá. Dyť je to skorokrál. Bylo mu
najednou tak nepříjemně teplo vzadu na krku, cítil se trapně.
Aragorn, skorokrál, v čirém zoufalství čapnul cíp svého kabátce a začal ho žvýkat.
Od doby, co si Gandalf prohodil pozici s Harrym u velkého kamene, uplynula už půl
hodina. Celou tu dobu družina stoupla po strmých schodech. Když je konečně vyšli, dostali se
k ploše, ze které vedlo několik chodem.
„A kam teď!“ zeptal se Gandalf, v jeho hlase byly znát stopy zoufalství.
„Ty nevíš, kam dál?“ zeptal se trochu zbytečně Boromir rozpolcený.
„No, nemůžu si vzpomenout. Naposledy jsem tu byl skoro před devítisty lety, tyvole, to byla
pařba jak svině. Balínova babka se znovu oženila, takovej mejdan jsem snad už nikdy
nezažil.Byl jsem střízlivej asi jenom dvě minuty.“
„Dobře, využijme proto dobu, než si vzpomeneš, na odpočinek. „Odpočinééééék“ Zařval ke
družině Boromir, stále rozpolcený.
„Musím ti něco, Gandalfe, říct! Jde za náma. Cítím tu ten nezamněnitelný pach rybího tuku a
škvařených jater.“
„Glum“
„Jo,jo. Je to on, domnívám se, že jsem spatřil ty jeho bludný oči, jak na mě vejrá ve tmě,
rychle mrká a ty oči blikaj…a blikaj. Já se z toho zblázním!“
„Uklidni se, Boromire. Na Gluma se teď vyser. Já mam větší problém. Vzpomněl jsem si, že
jsem při tý pařbě rozmlátili most. Prostě jsme ho nechali vylítnou do luftu. Takže musíme
severovýchodojižní chodbou, co vede k severu. Tam, až k můstku Khazad-dům. To bude chtít
pár panáků, na odvahu.!“
„To je taková síla?“ zeptal se Boromir povzbuzený. („Jé, bude se pít!“)
Zatímco tidle dva debatovali, Pipin se Smíškem zase pokoušeli trpaslíkovu trpělivost. Po
chvíli si ale všimli, že se tvar lebek a kostí, které po Gimlim házeli změnil.
„Co, to tady xakru, všude je?“ vyštěkl Aragorn, když po jedné té věci uklouzl.
„Gandalféééé! Taky leží hromada kostí!“ zařval hystericky Elrond.
„A doprdele!“ odpověděl mu Gandalf!
KŘUP!
Ozvalo se křupnutí. Elbond zakopl o stehení kost trpaslíka, kterého posléze počastoval
nepěknými nadávkami.
Pipinovi a Smíškomi bylo líto, že se nemůžou strefovat těmadle kostma do Gimlíka, pročež tu
jiné nebyli. Nechtěli mu ublížit psychicky, fyzicky ho mordovat, to byla slast, byť to bylo
v rozporu s hobitími morálními kodexy.
„Byla to ale sranda, Pipine, vid?“
Gandalf nezamířil k chodbě, která vedla k můstku. Doklopýtal, zasažen poznáním a smutkem,
pramenícím právě z onoho poznání k černě vymalované místnosti. Ničehošnetušící družina ho
poslušně následovala, spatřila, jak jejich čaroděj, vůdce, jak tam klečí v blátě a kostech. Jak
tam klečí a drží svou hlavu ve svých dlaních. Jak tam klečí u velikánského, honosného
náhrobku, na kterém v Daérových runách, které trpaslíci používali dříve, stálo:
Balín, Syn Fundinův.
Sbalil každou, kterou chtěl.
Pán Morie.
Celou družinu zasáhl smutek, který sálal s Gandalfových šedých očí. Všichni se kolem
něj v tichosti shlukly, aby ho poplácali po rameni. Jen Pipin ne.
Peregrin Bral se koukal do hluboké studny a přemýšlel o jejím významu. „Co kdybych tam
hodil Smělmíra? Jak dlouho by asi padal? Podíval se na Smíška a okamžitě nápad zavrhnul.
- 13 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
Byl na hobita dost monstrozní, nejspíš by ho ani neunesl. A koneckonců –s kým by
tyranizoval trpaslíka?? Hodím tam trpaslíka? Ej, ještě mnohem hůře proveditelné. A co takhle
tudle pozůstalost čísi velké hlavy. Sehnul se a oběma rukama uchopil velkou lebku.
Podíval se na studnu, přimhouřil oči a pravil: Tak co,Studno, mám lebku a nebojím se ji
použití“! Na to Pipin zakopl a lebka mu vylétla z ruky přímo nad studnu, kde zavadila o
železný belík. Ten, nemilosrdně beroucí s sebou i tu kdysihlavu, zahajil střemhlav pád přímo
do hlubokého nitra studny.
To co následovalo, si nedokážete představit. Trošku vám pomůžu. Představte si rockový
koncert. Ne, to je málo. Přestavte si 30 rockovejch koncertů a vy sedíte před zesíleným
reproduktorem – ze kterého hrajou všecky najednou. Jinak nedokážu popsat rámus, který
Pipin svou rozmařilostí způsobil.
Těsně před pádem osudné lebky
Elbond si, nikým nepozorován, poposedl do koutku místnosti, kam dopadalo trošku světla
z odložené Gandalfovy hole. Z batůžku vyštrachal zrcadlo.
V elfské řeči na něj promluvil. Ethoul ouiel arete, tare? (Zrcadlo, kdo je v zemi zdejší, mezi
mužmi nejkrásnější)
Zrcadlu se protočily panenky, ale poslušně odpovědělo. Joute, youeqe apule Legolas tare.
(Hezčího muže než-li Legolase není)
Elbond si bezděky sáhl na nos, kde mu trůnil obrovský bílý běďar. Há, ty skřetí vynálezi,
tumáš!: rozčílil se a mrsknul zrcadlem o zeď. ¨
„Co jsem to udělal, já hlava beďarovitá?, kdo mi teď na mou otázku odpoví?“ V očích mu
zajiskřilo, to jak dostal nápad.
„Nazdárek Harry Pottere, pozdravil úlistně“.
Harry si stihnul pomyslet: „Bože, když jsem si připadal tak sám, nemusel si mi posílat zrovna
tohodle!“ a pak se ozvala ta strašná rána. Ten hrozný rambajz!
„Pipine, debile, proč si tam rovnou nehodil sám sebe?“ zařval na něj vztekle Gandalf.
„Chtěl jsem tam hodit Smělmíra, ale a…a…a…!“ Jakékoliv výmluvy a omluvy pozbyly
smyslu, Gandalf byl vytržen ze vzpomínek. To ho vždycky rozběsnilo.
„Uáááááááááááá, hobite tlustej, kvůli tobě mi naskočili z leku dva uhry, víš jak dlouho takovej
elfí beďar vydrží? Nemluvě o potřebe nových spodku pro chudátko, trpaslíka. Vid, šmudlo!“
Elbond se podíval na zničené zrcadlo. „Vidíš, kdybys nebyl dávno mrtvej, řekl bych ti, jak
zbytečná tvá smrt byla.“
BUM, BUM, BUMTARATA, BUM, BÁC, BUM, BUM, BUMTARATA, BUM, BUM!
„Slyšíte to?“ zeptal se Boromir, nikoliv nahluchlý!
„Jasně, někdo vychází z rytmusu, kazí jim to!“ ozval se zase nevhod Elbond
Co to je?: zeptal se Legolas
Co to k sakru do prdele je?: ozval se Boromir zúčastněný
Co to k sakru do prdele zasraný je?: optal se též Smělmír Bramborád.
Co to k sak…..:“ Než stačil Harry dopovědět svůj text přeřval je všecky Gandafl:
Vy debilové debilský! To je „Skřetí píseň!“ , jsme v prdeli, připravte se k boji!“
Než se Aragorn, zblbnutej ze žvýkání svýho kabátu vzpamatoval, objevili se ve dveřích dva
obrovští skřeti, kteří byli ošklivější než Gimli. A to je co říct!
Elbond okamžitě využil svých úskočných metod a skoval se do Hrobu. „Promiň Baline, ale já
netoužím dopadnout jako ty! Zůstanu zde, střežit tvé ostatky“!
Než se mu podařilo skrýt se celý pod víko, slyšel řvoucího Aragorna, který tím reagoval na
otevření velkých dřevěných vrat:
„Ať už jste kdokoliv, ustupte, nechceme bojovat“
A byl konec.
- 14 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
4
O udatném Aragornovi a smradlavém prdu
Konec? Ne, konec ještě nebyl. Byla to jen „spousta“ skřetů! Našemu společenstvu
hrozilo velké nebezpečí. Jenom dva byli v bezpečí. Eblond a jeho smradlavý přítel.
Gandalf pozvedl svou hůl, Harry hůlku, Boromir silný svůj meč, Aragorn Narsil, Legolas luk,
šípy, meč, štít a dva nožíky /všechno mu to popadalo, tak se spokojil jen s lukem/, hobiti
pozdvihly své mečíky a začal krutý boj!
Legolasovy šípy našly všechny svůj cíl, Boromir udatný pobil víc než 50 skřetů,
Aragorn se snažil, Gimlimu se podařilo sekerou prosekat si cestu k bráně a v hobitech se našla
trocha odvahy a síly sejmout několik skřetů.
Takhle se tam snažili všichni zachránit svůj holý život. Teda až na jednoho, toho, určitě
trýznilo, že se boje neúčastí.
Potom najednou Aragornovi zaťukal někdo na levé rameno. Aragorn otočíl tímto směrem
hlavu, nic, otočil se tedy doprava. „A, Ganďo!!“, neruš, nevidíš, mám práci!“ S těmito slovy
zbavil jednoho skříťu břemena jeho hlavy.
„Vypijto, makito!“ hnal ho Ganďa, strkaje mu do obličeje jakousi malou skleněnou lahvičku.
„Ale já teď nemám žízeň, další skřetí hlava se válela v bizardně barevný směsi krve a bláta,
co to vlastně je?“
„Vypijto, ti říkám, mám to od Skapeho. Je to kouzelný nápoj, dodá ti sílu.“
„Od Skapea? (probodl jakési malé, obzvlášť podle vypadající skřítě). „Tomu nevěřím“ Proč
by taky měl Aragorn věřit člověku, který se může pochlubit mastnějšími vlasy, než má on?
„Pij, jestli zemřeš, pomstím svou smrt! – ale pokud to nevypiješ, umřem všichni!“
„Tak jo, no!“ a vyklopil to do sebe na ex, Aragorn, sekač hlav!
Najednou to v něm zajiskřilo a byl tisíckrát silnější. (Dobře, byl silnější jen o 95, 8 % (což je
síla 5 učitelů kung-fu, Bruce Leeho nevyjimaje)
„Aaaaaaaaaaaaraaaaaaa, Arrragoooooorn!“ Zařval a vrhl se na skřety, ani oko nemrklo a
rozmetal tu hordu Sauronových přisluhovačů. Další a další skřeti padaly pod Aragonovými
silnými pažemi.
BUM, BUM, BUMTARATA BUM, BUM! Znělo skřetům na poplach.
Zbytečně. Prásk, Bum, Ratatatata!
Ticho.
Tu prolomil ledy ticha jemně přiteplený hlásek. „Už je po všem?!Vyhráli jsme? Nemohu se tu
pořádně nadechnout!“¨
Boromir bystrý, následoval zvuk jako Jeníček a Mařenka drobečky, odsunul víko trpasličího
sarkofágu a usmál se. Elbond úsměv oplatil, pak pravil: Ty, hegh (citoslovce pro kašel), si mě,
hegh, zachr, hegh g hegghhhhg, ánil. Ty můj hrdino!! Hegh, hegh!"
Pomocí lidských silných paží se elf, oslabený zápachem, vyškrábal ven. Boromirovi blesklo
hlavou: „Jaký jsem měl já štěstí, že jsem potkal toho nejvtipnějšího elfa na světě!“
A tak bylo po skřetech. Celá naše rychlá rota se složila na zem u Balínova hrobu a odpočívala.
Když tu Gandalf vstal. Rozhlédl se a začal ostatní pobouzet k odchodu. Nikomu se nechtělo,
po urputném boji, byli všeci vyšťavení. Bez energie. Gandalf chtěl odejít, protože cítil
přítomnost tvora z dávných dob, ohnivého ducha zla, Balroga. Setkat se s ním by pro něj
znamenalo smrt. On nechtěl zemřít. Elbond hrdě vstal a pronesl hlubokým hlasem: „Vstávat
hoši, noták, odvahu!“
„Jasně, vždyť ty jsi bojoval s mrtvolou, v jejím hrobečku!“: ozvalo se od někoho z družiny.
„Nemá cenu se mezi sebou přít, Elbond má pravu. Vstávejte, řekl Aragorn, zvedl Pipina,
Smíška i Harryho, jemuž se po zásahu velkou palicí dostalo milosrdenctví v podobě omdlení.
Elbond se začervenal a ukončil tuto stránku zákeřnými slovy : „Já vám to říkal!“
- 15 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
O hodinu později.
Pod vedením Gandalfovým se dostali všeci zdraví z Morie. Balrogovi se jim podařilo
vyhnout. Gandalfovy oči zářili plamenem naděje pro život na dalších několik stovky let.
Odteď se musí Morii vyhýbat.
Na skřety zuboženou krajinu padla už dávno tma. Les, do kterého vešli, byl plný zvuků a
divných pachů. Zvuky pocházely od prapodivných tvorů, jenž v lese přebývaly, pach od
Elbonda. U Balina pobyl příliš dlouho.¨¨
Došli k malému jezírku uprostřed lesíka, tam se všichni (až na Aragorna) omyli. Po
Elbondově řádění ve vodě vypuklo obecné veselí, neboť se komusi podařil vtip na jeho účet.
Něco v tom smyslu, kdož se z těchto vod napije, budíž odsouzen k záhubě. Chudák Elbondovi
by zbyly slzy jen pro pláš, on si myslel, že se smějou s ním, ne jemu
Harry pomocí jednoduchého kouzla rozdělal oheň, za což sklidil pochvalu skoro ode všech
přítomných. Jen Gandalfovi se to nelíbilo, i ždibeček magické síly by mohl přivolat z hlubin
zla cosi nebezpečného. Legolasovi se podařilo svým šípem ulovit něco jako ptáka a tak se
všichni schromážidili u ohýnku a dali se klábosení. Pipina napadlo si zazpívat. Aragorn ho
však upozornil: „Jesltli se chystáš zpívat písničku od Queen: We are the champions, tak se
toho zdrž! Mohl bych ti zlomit vaz! Tu písničku už jsem slyšel milionkrát a tvý podání, by mi
tě napadnou určitě neuznesnadilo. A tak po přehodnocení situace, napadlo Pipina vyprávět si
příběhy.
A tak začal Aragorn. Vyprávěl o Gondorštích králích, o velké minulosti Numéronu,
starých bitvách. Nikoho to však nezaujalo. S nadějí, že je bude bavit něco jiného začal znovu:
„Za časů dávných mýtů a legend, zrodila země hrdinku. Byla jí Xena, princezna bojovnice,
zocelená v žáru bitev….!“
„To už jsme všichni viděli stokrát, zastavil ho Gandalf, mluv ti Pipine. Od tebe vzešel ten
stupidní nápad.“
Pipin byl lepší zpěvák než vypravěč, ale snažil se.
„Kapitán Slint žil na opuštěném ostrově sám, přes 17 let. Dřív se jmenoval Robin
Crusoé a pracoval u Batmana. Jemu to ale na rozdíl od Batmana nevynášelo, tak s tím praštil.
Batman pak ve zlosti praštil s Robinem, od tý doby, taky chudáček kulhal. Měl v plánu utýct
do Ruska, ale cestou jeho loď ztroskotala. Tři roky na ostrově, tři pekelné roky trpěl. Nevěděl,
co má pořadně dělat a tak si z nudy postavil přístřeší, zasadil si pšenici a podařilo se mu i
domestikovat divokou kozu, prase a ochočil si vlka. To bylo ještě předtím, než ho bodl ten
komár, který okamžitě poté zemřel. Příčina smrti: bacnutí. Robin dostal jakousi záhadnou
tropickou nemoc, dnes už je dávno identifikovaná a známe ji pod odborným názvem Martinův
syndrom. Příznaky této nemoci jsou: Deformuje se vám noha, ruka, začnete slintat (kpt. Slint)
a lehce zdementníte. Avšak. Robin během dalšího půlročního pobytu na Ostrově potkal
černocha, kterého skupina lidožravců přitáhla na ostrov s nadějí, že bude hostina. Jemu se
však podařilo zdrhnout. A protože podle Slintova kalendáře byla Sobota, pojmenoval
černocha Patek. Pátek jako by z oka vypadl tomu herci Denzel Washingtonovi, znáte ho?
Jednou v pátek, to měl zrovna Pátek svátek, se u břehu objevila jakási španělská loď.
V tom ho neurvale přerušil Gandalf. „Zajímavá story, pak nám ji dopovíš. Myslím, že nás
sleduje. Chovejte se nenápadně, prosím.
„Sleduje, nás? A to jako bez prdele? To je tak vzrušující!: rozhlížel se sběsile Elbond, očima
těkal po místech, která by mohla plnit funkci skvělého ukrytu.
„Mistře Elbonde, zda-li mohu podotknouti – hlavně, hlavně nenápadně!“
„Vhm!“ zabručel elf a rovně se posadil, zatvářil se jako by nic neřeknul, jako kdyby byl
nespravedlivě napomenutý hodný chlapec. Čekal omluvu, nic takového se však nekonalo.
Legolas zavětřil. Otočil se nalevo, napravo, podíval se nahoru. Potom na horu. Nakonec dolů,
kde spatřil otisk svých nohou.
„Nohy“: zašeptal do noci.
- 16 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
Obešel velký strom, učmudl si /prdnul si/ a vracel se pomalu k ohništi, který Pipin se
Smíškem zuřivě zašlapovali.
Při cestě k družitě se Legolas pochválil. „Moc dobře se mi to povedlo zamaskovat, on takovej
elfí prd není žádná bžunda!“ Muhehe.
Z ničešnic mu na záda spadl jakýsi podivný tvor. Malej, hubenej ohava s prořídlými vlasy.
Ano, byl to Glum. Legolas se leknul a rychle zpoza stvoření vyleznul.
Nehýbalo se.
„Co se mu asi stalo?“ poznamenal Aragorn a kráčel k obludce. Pomalu se kolem Gluma
seskupilo celé naše společenstvo. Dívali se na něj, po tom na sebe – dokud je všechny
Gandalf ujistil, že to je ten, kdo je sledoval, byli napnutí jak guma do tepláků.
Legolas moc dobře věděl, co mu je. Jeho reputace mu však nedovlila říct pravdu. Moc dobře
věděl, co dokáže elfí ticháček.
„Dej chudáčkovi hubenýmu první pomoc, Aragorne“ : chodil si přece do kurzu, zmatkoval
Elbond.
Aragorn se rozesmál, ale když pochopil, že nejde o vtip, nýbrž o vážnou věc, požádal o
papírový kapesník a jal se svých záchranářských povinností.
„Tu máš“, daroval mu kapesníček Harry. Pro šéfa by udělal cokoliv.
A tak nezcela-rozhodnutý, ale dobře naladěný Aragorn položil kapesníček na suchá, šeredná
popraskaná ústa. Nadechl se, přiložil ústa ke Glumovým a vdechl, pak smích, nádech, výdech,
smích, nádech, výdech, smích, nádech, výd….Glum se zakuckal, zakašlal, posadil se, podíval
se na Legolase a zašišlal: „Teda, ty ši ale šmraďoch, víš to, mijášku?“
„ Kdo, nebo co je to?“
„Ten je ale ošklivej, viď!“ podotkl Elbond.
„Mijášku, ty š tím beďalem, ty taky nevypadáš hešky!“
„Zřejmě není ale blbej, jaxi to dokázal, jaxe ti podařilo:“ zakoktal se čaroděj.
„Glum, mi utekly, Glum, glum, a pálí náš nožišky a nošánek, přitom si mnul nos a nedůvěřivě
pozoroval Legolase.
„Pipine, Smíšku, Pipine, Boromire, Pipine….potřebuju….Gandalf se potřeboval posadit a
nadechnout se. Glum ho překvapil, což bylo divné, protože už několik dní věděl o jeho
pronásledování. Avšak, stále tu byla ta naděje, že si to jen vymýšlí Gandaflova fantasie.
Významě se podíval na svolané pohunky a poslal je do Fangornu. Ti teda čuměli. „Musíte do
Fangornu, za Stromoknírem. Musíte mu říct, že máme Gluma, že se mu to povedlo. Musíte
zjistit, jak na tom jsou, my se pro vás cestou ze železného pasu zastavíme, teď ale není času
nazbyt, běžte mý věrní druhové. „Počkejte, ještě napíšu Stromoknírovi psaní.!“
Zatímco starý čaroděj psal dopis, ten mladý se zaposlouchal do podivného rozhovoru:
„Co si myslíš, Borisi, jak se mu podařilo proklouznout kolem Stromovouse?“
„Nevím, za to ti na stopro můžu říct, proč se tam ta chudinka zelenošedivá válela v trávě.
Tuším, co ho odrovnalo.“ Odpověděl Elbondovi slabounký hlasek.
„S kým si to tu povídáš?“ zeptal se ho Harry.
„Asi si se přeslechl, Bobánku, tady nikdo nic neříkal:“ osopil se na mladíka Elbond, zvedl se a
o kus poodešel.
„Já taky nic neříkal.“: Ozval se slabounký hlásek.
Nakonec se rozhodli, že pokračovat budou až ráno, všichni ulehli do pelechů svých
kouzelných stanů, jen Glum zůstal venku. Přivázanej ke Gandalfově noze elfím provazem.
Než na něj sáhnout, uhryzal by si radši ruku. Zatím však neměl hlad, tak si ji šetřil na hroší
časy. Schoulil se u špičaté kouzelníkovic nožky, strčil palec do pusy a oddal se snění.
„Jednou bude mijááášek zase můůůůůůůůůj!“
- 17 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
5
Únos
Ráno všichni vstali, nasnídali se, popřáli si štěstí a zdar na cestách.
Pipin, Smíšek a Boromir sličný se vydali po kamenné cestě, která byla dlážděná, jak jinak,
než kameny, které byly pozor, přivezeny až z Egypta. A z Egypta do Středozemě to je pěknej
kusanec!
Zbytek party šel ouplně na druhou stranu. Harry se nejistě snažil připojit do rozhovoru
Aragorna, Gandalfa a Legolase. Ani jeden z nich však nereagoval. Byli zaskočení tou
událostí samotnou až do morku svých kostí. Byli překvapení tím, že se Glumovi podařilo
utýct a ještě si stěžovat. Legolas jen smutně zavrtěl hlavou a řekl: „Pro mě je ten žal až moc
čerstvý!“ Harry chvíli tápal o jakém žalu to mluví, ale pak to nechal tygrům, jak se říká.
Chvíli se jen tak nechal unášet nohama, když v tom opět zaslechl ten vysoký, pisklavý
hlásek.
„Co tady dělá,o vznešený?“
„Pozval jsem ho, je dobrej, kdybych ho cvičil já, mohl by být nejlepčí a přepral by i
Boromira, ale měl by se možná konečně umýt, co je moc, to je moc.
„Nemluvím o Aragornvovi, myslím toho za námi.“
„Ah, to je Harry Potter!“
z rozverné nálady jakoby je vyvedl obraz, jenž se jim naskytl. A to teprve neuplynula hodina,
co si Elbond došel na velkou – čili o překvapení jim nouze nebylo. Stál tam před nimji, zpoza
stříbrných chlupatých housenek obočí se na ně dívali dvě malé hnědočernohnědé oči.
„Jářku, osud je hráč, který si hraje hry podle svých hracích pravidel“ pravila vám dosud
neznáma osoba.
Tiho, které dodavalo okamžiku prapodivnou, až strašidelnou atmosféru prolomila možná ne
až nejlíp zvolená slova mistra trpaslíka. „Co je to za vopentlovanýho vošousta??“
Odpověď, jenž mu přinesla Gandalfova ústa, ho vyvedla krapet z míry.
„To je Šálumen, ta čuba!“¨
Ale to už trpaslík nelenil a udělal několik kroků vpřed. ZaStavil se, ušel zase pár kroků vpřed.
Zas popošel o kousek. Teď stál pár kroků od ˇŠálumenova orlího nosu – když jeho kroky
znejstili pod tíhou Šálumenova pohledu. Popošel pár kroků od těch, co udělal, než ho ta
všimvá mrcha nejistota dohnala k pomalému úprku. Otočil se na družinu a pohled na ni, jako
by mu dodal kuráže a on vyšel vstříc příteli, či snad ne? Nejsem si jistý.
Mezitím se – naše druhá, menší půlka plahočila pořád obtěžkána teplými slunečními
paprsky po kamenné cestě.
„Klucí, já vám tady cejtím houby!“
„No jo, Pipine, jsou to houby!“ souhlasil s ním Smíšek.
„Boromire, nasbíráme si jich pár a Smíšek nám udělá smažku, umí výbornou. Dietní!!
A tak sešli z doporučené stezky a hledali. Boromirovi bystrozrakému ani Malému Smíchu se
nepodařilo bohužel najít ani hub, proto se vrátili na cestu. První dorazil Boromir svalnatý a
začal tam z nudy sbírat klacíky na oheň – bude-li se vařit. Za ním se objevil Smíšek s jednou,
jedinou houbou v ruce.
„Ahoj, Borče, taky nic?“
„Nikdo z nás by se neměl toulat sám. A hlavně ne ty Smíšku, tolik mi na tobě záleží. Vím,
proč hledáš samotu, trápíš se, vidím to den co den. Netrápíš se ale zbytečně?“
Smíška tím evidentně zaskočil….“ty už si nějaký houby našel a chutnal??“
„Chutnal? Nic jsem nechutnal! Jsou i jiné stezky, kterými se můžeš dát, teda můžeme!“
„Tak proč jdeme toudle kamennou cestou, vypadá tak strašidelně!“
„Všichni se bojíme, Smíšku. Ale nechat se strachem dohnat k záhubě veškeré naděje, nevidíš,
že je to šílenství. Boromir šílený přidal na hlase.
- 18 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
„Zřejmě jiná cesta není, co B ory, víš, vymyslel jsem to, půjdu po trávě, kameny mě přestaly
bavit.!“
Boromir chtivý se po něm najednou ohnal. Vystartoval po něm. Smíšek jaˇxtaˇx uhnul a syn
gondorského správce se rozplác na zem.
„Mám jich plnou náruč, čumte na to!“ řval od lesíka jako potrhlej Pipin.
„Co se tu dělo?“: ptal se.
„Nic, zavolal jeho směrem Smíšek. K Boromirovi však mluvil šeptem: „Držet klapačku
budeš, jinak ….“
„Gimli, syn Gloinův, jestli si vzpomínám. Tvůj taťka měl zatraceně dobrej vkus a poc
pěkný šály. Pár mi jich daroval, co tady děláš?“ vyzvídal Šálumen a opět hladil svůj modrý,
slušivý bledě modrý šál.
Můj táta šály nenosil, kupoval je matince, aby mohla zakrýt svůj plnovous, za který se
můj otec styděl a na který byla ona tak pyšná. Vážně je to dlouho, co jsem tě viděl naposledy,
to ti to slušelo. Teď vypadáš, tak staře a utahaně.
Šálumen ani nemrkl a zeptal seho: „Vážně je to s váma Elbond? Bych se divíl, že vytáhl paty
z pohodlí Roklinky.:“
Gimli se otočil ke družině, která se držela vzadu a přikývl. „Bohužel!“
„A kdo je ten malý, tmavovlasý, s brýlemi alá ten mrtvej brouk?“ lísal se šálí muž.
„Hm, to je jen nějakej Harry Potter, docela kluk v pohodě!“
„Harry Potter?“
„Vždyť jsem to teďkonc právě řekl!“
Šálumen se zatvářil divně, jakoby zmaten, rozčílen, přitom se však stále usmíval, hajzl jeden.
„Elbonde!“ usmál se na elfa a zamířil k ozdobě naší družiny. „Tak rád, tě zase vidím, už je to
tak dávno!“ : rozpřáhl Šálumen ruce, jako by chtěl dávného přítele obejmout.
„Opovaž se mě dotknout, ty zrádče!“
„Ale, ale, promluvil Gandalf. „Náš starý známý, copak, obchody nekvetou, nebo pročpak se
tady poflakuješ, co?“
„Gandalfe“, to jsem si mohl myslet, že tu budeš taky!“
„Kouzelníku Gandalfe, prosil bych, a teď nás neobtěžuj, zdržuješ a my máme důležité
poslání, o kterém ti nic nepovíme, tak táhni! Mazej!“: všechny překvapil Aragorn
Dobře táhnout budu, ale Pottera!“ Harry jen vykulil oči a podíval se naposledy po svých
druzích a třetích…..
Šálumen rozvinul svůj nejmohutnější žlutý šál a bleskurychle do ní sebe i chlapce zabalil, pak
se zvedl vítr a s ním i čaroděj s kouzelníčkem a odpluli kamsi do neznámého kamsi.
Gandalf jenom koukal, Aragorn koukal s rukou na meči, Gimli koukal a mimoděk si pohrával
s vousy, Legolas koukal, tak jak má elf koukat a Elbond? Ten se díval tím nejhorším
způsobem, jakým se elf (a k tomu kníže) může dívat. Žádným, on omdlel. Glum tam jen tak
seděl a sám se. Pořád se jen smál….
Jo ta druhá (menší půlka) dožírala smažený houby, výtečnou. Najednou jim nad hlava
něco proletělo.
„Co to bylo?“ lekl se Boromir houbový.
„Já myslím, že pták!“ odpověděl mu Pipin.
„Ne, to nebyl pták, to by byl obrovskej pták se zálibou v přehnaným množství šál a s
dlouhatánským vousem.
Všichni tři se shodli na tom, že chtějí-li pokojně usnout, musí zjistit, o co šlo. Smíškovi se
zdálo, jako by zahlédl Harryho, tomu však ostatní odmítali uvěřit z čistě logických důvodů.
Pak jim to došlo. Ošálovaná postava s dlouhým vousem? To musel být jen a jenom Šálumen!
A tak se Šálumenovy zrady netuše, vydaly směrem k jeho hrabství. Když se pomalu blížili
k místu, kam měli namířeno, zeptal se Pipin Smíška.
„Hele, nebývaly byly tu stromy?“
- 19 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
„Byly, tady jich bylo – to je divný, jak jen takhle rychle mohly zmize?“
„Oni ten les vymýtili“: odhalil pravdu Boromir inteligetní.
V zásadě jo. Vymýtili les, vyrvaly všechny stromy i s kořeny ven. Ty, kteří byly kořeny spjaty
se zemí tak hodně, že to nešlo, tak ty porazily. Zbylé pařezy pak využily jako sedátka a
stoupátka při bouřlivé poradě, ke které tu před několika týdny došlo. Šálumenova sebranka
hnusných skřetů, které se nebál skřížit s lidmi, se tu dožadovala konečně akce! A tak je kdysi
dávno hodný istari, vyslal drancovat, plenit a provádět další hnusné oplzlosti.
Něktěré stromy byli spatřeni, jak mizí v dálce. Byli to ti, kteří ještě patřily k velkému klanu
Entů, bylo jich tak málo a přeci se rozhodli rozkřiknout zprávy o tomto zvěrstvu do všech
koutů světa – o tom, co je Šálumen vlastnězač – jak obchoduje se skřetím a drůbežím masem.
Jak vykořisťuje malé ptáčky. O tom, co vyvádí ve svém Orthanku s malými hobity. Ale
jelikož je země kulatá, což potvrdilo mnoho výzkumů a taky jeden Magalianč (nevím, jaxe to
správně píše), nikdo se nic nedozvěděl a klan entů pořád hledá někoho v nějakém tom koutě
světa, komu by si mohl postěžovat.
„No táák, jdeme dál, nebo ne? Šálumen je fajn a má spoustu zásob dýmkového kouření.
Chodil k nám skoro každý měsíc, nakupoval ho hromady… vždycky sem ho viděl, jak odjíždí
na svém voze taženým koněm Felícií s šesti nebo sedmi pytli dýmkového kouření“. Jenže
v tom se Pipin mýlil, ano pět nebo taky šest pytlů z těch šesti nebo taky sedmi pytlů bylo
plněno dýmkovým kouřením, ale ten jeden zbývající…, v tom unášel Šálumen do svého
šedého hrabství malé hobity. Ty, kteří měli malý vliv, většinou mladí, bez rodin a přátel, aby
se nikdo nesháněl. Šálumen byl ta nejhorší ta nejzasajratovanější sketa na světě… však sami
poznáte.
Naši tři společníci nevěděli, co je čeká, když vkročili na nehostinné území, ohraničené
ostnatým drátem, smradlavém a špinavém.
- 20 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
6
I jali se ho zachránit
„Co budeme dělat, Gandalfe?“ : probudil se ze sna Aragorn. Nemůžeme v tom
Harryho nechat. Jestli se mu něco stane….nesnesu to a budu muset spáchat sebevraždu…nebo
možná zabiju někoho jinýho….teď momentálně nevím, kde mi hlava stojí.“
„To nebude nutné, hold se vypravíme do Železného pasu, musíme Harryho zachránit,
nemůžeme se dál rozdělovat, třeba budeme mít štěstí a narazíme na Pipina a ostatní. Dojdeme
za Stromovousem a pak….“ Nechal chvilku pro napětí…a dodal „ paxe uvidí!“ náš
roztomilka Gandalf.
Legolas promluvil velice tichým hlasem: „Vy hlupáci, kam jsme chtěli Potteráka celou tu
dobu dostat? Co? Jo, přesně tam. Jestli se Voldy ukrývá tam, bude to tttááák snadnéé.!“
„Kdo je tady hloupej, nečteš „Hrom“?Voldemort se přestěhoval, k tomu…no je teď u
Saurona, toho Saura Hua.! (Pozn. Překladatele z elfštiny : Saura Huo = Odporný pes, děkuji,
nashledanou)
„Eště se moc neladujte, pánofé, něšo vám milášek opomněl žíci“ : zašišlal pořád se
chechtající Glum .
„Přestaň se chechtat kriple a mluv, nebo ser písmena. Rychle! Jinak se má ruka neudrží a
sáhne po meči.“ Vyhrožoval Aragorn.
Glum pokusil štěstí a jeho
„hahahahehuchejahuchachechu“ proťala čepel Aragornova meče, jenž se dotkla hrdla toho
odporného, již nechechtajícího tvorečka. „Devítka byla vypuštěna,“ řekl Glum a v jeho
ztřeštěných očích se zalesklo. Aragorn povolil stisknutí. „Vidíš, eště tě odnaučím šišlat“:
zachechtal se tentokrát Aragorn.
Elrond, který se právě probral a vše to sledoval vykuleným pohledem, projel prstem po krku a
zkřivil obličej. „Devítka? Jako pět plus čtyři černí jezdci? To jako devět černejch králů?“ Je
po nás hošánci…máme utrum!“
„Dokážem to, zachráníme ho, dojdem za Stromovousem, spojíme se s muži z východu a
vyženeme ty příšery tam, kam patří. Zpátky, do těch sraček, ze kterejch se vyškrábaly.“
„Koukám, že Aragorn, má řečnivou, jenže ti tví „přátelé“ právě řešej svý problémy – rohan –
koňskej mor a v Gondoru maj problém se zahradníkem, kteréj přelil nákej posvátnej strom a
on zemřel. Je z toho celostátní aféra.“
„Gandalfe, ten „Hrom“ už nečti!“
„Aragorn má ale pravdu, přesto přeze všechno nemůžeme my, kteří jsme zůstali, opustit své
druhy, dokud máme sílu. Pojďte! Necháme tu všechno, bez čeho se můžeme obejít.
Poputujeme ve dne v noci a nalehko!!!“
„Aragorne? Gluma a Elronda tady asi nechat nemůžem, co?“: zažertoval Legolas
a přitom zahazoval další zbytečnou věc, kterou s sebou nosil od té doby, co vyšli z Roklinky.
„Bude se mi stýskat!“
„Gandalfe, nenecháte mě tady, že ne? To víš, budeš mě potřebovat, v Šálumenovejch
katakombách se vyznám líp jak von sám, dokonce vím, kde má zásoby dýmkovýho
kouřeníčka.
„Už jsem řek, jde s náma!“: odpověděl místo Gandalfa Aragorn a v pomyšlení na to, že bude
mít zase plnou dýmku zahodil šampon, mýdlo, kartáček na zuby a toaletní papír. To
potřebovat určitě nebudu, pomyslel si. Kolem roste spousta trávy….a čas ani místo na
koupání taky nebude ee.
„Jenže, co uděláme s Glumem?“ : zeptal se Gimlik. „Jenže, kde xakru ta obluda je?“ zeptal se
znova Gimlik. „Kde je?“ : zeptali se skoro všichni jednohlasně. Neladil s nimi jen Elrond,
který se ptal : „Kdo?“
V tom něco zahučelo ze stromu, byla to ta obluda, řečná Glum. „Au, sakryš, to kvůli tomu
šmladlavému pldu, šem štlatil šviha, to je ten propečenej chleba, co furt vy elfáci žerete.“
- 21 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
Legolas se začervenal. Řekl jenom : „Kupředu honiči!“
Elrond se podíval na svou krásnou ručku a pro sebe se zeptal „Oni taky? Myslel jsem, že jsem
sám.“
„Nejsi sám, nikdy nejsi sám!“, ozval se ten slabý hlásek.
Aragorn skočil vpřed jako jelen a pospíchal po kamenné cestě, neúnavný a rychlý. Což ostatní
nebyli. Elronda píchalo v boku. Legolasovi dělaly problémy jeho boty. Trpaslíkovi vousy. !
„Pojďme nahoru, tam na ten kopec!!“ navrhl Aragorn. Unaveně ho následovali dlouhým
svahem nahoru  až se doplazili na vrchol. Byl to hladký, holý a kulatý kopec. Slunce už
pomalu sklouzávalo po kopcích na obzoru a vítr nabýval na síle,nejvíce to cítil Glum, jelikož
měl chudášek jenom bederní roušku a pod tu mu ukrutně foukalo. Možná proto ta vada řeči.
Noc byla stále chladnější a taxe rozhodli přespat tu. Gandalf usnul jako špalek. Ale Elrond
s sebou trhaně házel, cosi ho trápilo. Možná měl říci své družině o svém malém příteli. Měl?
Teď byl na největších rozpacích, neboť věděl, že na něm družina visí. Věděl, že teď jsou
opravdoví kámoši. Ale někdy neznamená vědět všechno. Aragorn a Gimli spali taky trhaně a
kdykoliv se probudili spatřili Legolase,jak stojí vedle nich nebo přechází kolem a pořád si
prozpěvuje, tiše a falešně Legolas na kopci..zpíváááá.
Naši společníci brzičko po ránu vyraziko na cesty. Od Šálumenova panství je dělilo pouze pár
hodin běhu…no možná s přihlédnutím na nemotorné členy týmu jako je Elbond…spíše den
chůze.
- 22 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
7
U Šálumena doma…
„Mno, nevypadá to tady, že by to zrovinka Šálumen udržoval, co?“
„Hele, Pipine, vážně, děje se tu něco divného“, řekl Malej Smích a zakopl o kámen, jenž
nebyl větší než Boromirova hlava, která byla ve srovnání s jeho velkým tělem opravdu
malinkatá. Boromir se za nimi vlekl a stěžoval si na smrad a že todle by v Gondoru nemusel
trpět. V tom se odněkud vynořila tlupa skřetů. Asi stočlenná tlupajzna skřetů, upřesnil bych.
Všichni měli dlouhá kopí, někteří z nich ještě meč a všichni se kryli velikým štítem
s vyobrazenou bílou šestiprstou rukou. (někteří z nich měli tři ruce, někteří tři nohy…a někteří
neuměli počítat  ) „Ten Bastard!“ : zařval Boromir než se semlela rvačka. Největší skřet –
Uglug, (Pozn. Překladatele z mordorštiny : Uglug = ošklivý, tuze ošklivý, děkuji,
naschledanou) , tak ten, rozkázal ostatním, menším a méňě ošklivým, aby odnesli hobity živé
přímo k Šálumenovi, on bude vědět, co a kam s nimi. A tak chudák Boromir padl v nemilost
sebrance bílého podlého čaroděje. Bránil se seč mohl, opravdu více než polovinu jich pobil,
byl opravdu udatný a dobrý bojovník, měl sílu za tři, což skřeti pocítili. Jenže když se
schylovalo k době, kdy slunce svítí přímo kolmo dolů , padl na zem unaven  a z těla mu
trčely nejen šípy do všech světových stran. Jenže to už se blížila naše zbylá družina
(samozřejmě zase pozdě) a nenechala hýbat se jediného skřeta. Aragorn sekal, Gimli mával
sekerou, Gandalf holí a i Glum se zapojil.Škrábal, kousal, chutnal, tahal za vlasy. To by jste
koukali, kolik skřetů zůstalo bez prstů. Jenom Elrond, ten vyšel s očima pouze pro pláč vstříc
svého hrdinovi.
Přiklekl k Boromirovi. Ten otevřel oči a snažil se promluvit: „Pokoušel jsem se říct Pipinovi,
že ho mám rád. Že vím, co ke mně cítí, Elronde, věděl jsem, že ty a já….ne, to nešlo, ty si na
můj vkus přeci jenom vysoký….Lituji toho všeho, zaplatil jsem.“ Pohledem sklouzl po
padlých nepřátelích, leželo jich tam spousta. „Jsou pryč, myslím hobiti, skřeti je vzali s sebou,
myslím, že nejsou mrtví, svazovali je.“ Odmlčel se. Oči se mu unaveně zavřely. Zemřel.
„Néééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééuíéééééé! Za to Šálumen zaplatíííí,
zaplatíííííííííííííííííí!“
„Elbonde, vstávej, no táák, musíme dál. Víme, že Šálumen je zrádce, taky za to
zaplatí, jen se podívej na tu ceduli.!“
Šálumen, zrádce a čaroděj první kategorie, Orthank
Životní krédo: „Nic nikomu nikdy neplať!“
„Musíme už jít, prohlásil Gandalf, nemůžeme tomu….“Bylo očividné, že i Gandalf, lidem
nevěřící, byl Šálumenovou zradou zaskočen. Prohlížel si padlé a přemýšlel, co dodat, potom
dodal: „Jdeme!“
A tak šli, Legolas chytil Elbonda za ruku, chtě ho morálně podpořit, jak to Elfové mají ve
zvyku. Jenomže. Jenomže když se Elbond naposledy ohlédl a spatřil mrtvé silné tělo bývalého
adepta na místokrále, popadl ho amok a vrhl se vpřed jako divoká volovina, pardon, býk.
Za chvíli se však zastavil a zůstal nevěřícně stát. Díval se před sebe a ani nedutal. „Co se děje,
Elbonde?“ dohonil ho zbytek družiny.
„Kobra!“
„Kobra, a tady? Nemožné.“ Pravil Gandalf.
„Ale jo“, opáčil Elbond,“ tady žije jenom jeden druh kobry, je to ten nejsliztější had, co znám.
Kobra 11,“
„Kobra 11?“ zeptal se dosud nezrazivši čaroděj.
- 23 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
„Jo, vim o koho de, vložil se do hovoru Legolas, četl jsem o ňom, je to ten nejpodlejší a
nejsliztější had na světě, dokáže zradit i nebezpečného zrádce a vůbec si z toho nic nedělá,
právě naopak. Je to vážně nej nejvícbastardskej a nejpodlejší a nejzákeř….“
„A co Šálumen?“ zeptal se Gimlik
„No dobře, přiznal Legolas, až po ňom.“
„A co Sauron?“ zeptal se Gimlik
„No dobře, přiznal Legolas, až po těch dvouch.“
„A co Voldemort?“ zeptal se Gandalf.
„Táák jo, až po Sauronovi, Šálumenovi a Voldemortovi…“
„A co, vole, Hitler?“ zavtírl se Aragorn.
„Děte všeci do prdele!“ nevydržel s nervama Legolas.
Jak tam stáli a dívali se všichni na hada, had zasyčel: „SSSS sss SSS dal bych vám radu,
kdybysssstee chtěli.“
„Proč bys to dělal, když si ten nejpodlejší a nejzákeřnější had na světě, teda až po Sauronovi,
Šálumenovi, Voldemortovi a H…“
„Co nám chceš Hade sdělit,, to nám sděl, a Elbondovejch keců si vůbec, ale vůbec nevšímej!“
„SSSSSSSSSSSsssssssssss ss jeden z vááássss si může poplepšit. Sss ssstačí, když ssse
dosstanete do Šááleumenovi laboratořřře a najdete tam lahviškůů s nálepkou „Sérum pro
nadčlověka“ je to ssssérum, který z váásss udělá nadčlověka, budete mít sýru, pardon, sílu,
kterou sssvět neviděl, vašiii fyzickou ssssilu předčí jen ssssíla, kterou máte v ssrdci, a vězte že
Osud vybere toho pravéého.“
„Takže Gimli to určitě nebude, pravil Legolas, páč to by se nic nezměnilo, čák?“
„mějte sse a dávejte pozssor, Šálumen je ssssketa.“
„Ty taky, a díky.“ Poděkoval Legolas v naději, že obsah lahvičky je určen pouze jenom jemu.
„Jasná páka, pardále“, odvětil Had a odplazil se než bys řekl ššššššššššššveccssss!
A tak se naše pětičlenná mise vydala spolu s Glumem rovně. Glum si byl taky jistý, že
je lahvička určena pro něj. Jako by to slyšel. „Myslím, že Glum sehraje v tomto příběhu roli,
ještě nevím, jestli dobrou nebo zlou, ale je důležitý!“ a taky že ano. Zatímco porhcázel otohle
Společenstvo hromadou pobitých skřetů – Pipin a Smělmír (teď mu do smíchu rozhodně
nebylo), byli předvedeni před Šálumena.
Ten tu stál na vyvýšeném trůně, jako nějaký král, z dávných, zapomenutých dob,
kolem něj stál houf skřetů a Harry! Krotký jako beránek. „a vy budete taky“ : odpověděl
hobitům Šálí muž na jejich zvědavé pohledy.
„Ne, ty magore vylízanej, s náma si takhle hrát nebudeš, na to zapo….“
Kamera zabírá Šálumena, jenž dlí na trůně, jako nějaký král z dávných, zapomenutých dob,
kolem něj stojí houf skřetů, Harry a oba hobiti. Jeden zpívá smutnou písničku a druhý drží tác
s odpudivě vypadajícím jídlem, v očích toho druhého se odráží čirá nenávist, podpořena tím,
že umírá hlady a je neschopen jídlo z tácu ochutnat. I taková síla třímá v Šálumenovi.
Když tu majestátní klid naruší hrstka neohrožených a statečných bojovníků. Inu dobrá,
kamera zabírá tyto odvážlivce a na druhý pohled je vidět, že nejsou zas až tak neohrožení. Na
třetí pohled je vidět, že někteří mají strach..a někteří propadají panice. „Inu, dokázali jsme to,
jsme v nitru železného pasu“ : promluví ten nejodvážnější a po Elbondovi nejpitomější člen,
Aragorn. „I když jako zajatci“ prohodí jen tak mimochodem pořád se usmívající hlupák.
Ono je těžké probojovat se tupou tlupou skřetů, jenž neváhá použít všelijakých fint, například
Legolas bojoval statečně..jenomže bojovat po boku takových smolařů jako je Elbond a
Aragorn…Pardon, kdo je tady smolař?….Celou skupinku díky těmto dvoum expertům zajali
skirti a ..a …kde je ten malej smradlavej páprda, co mu nechutná elfské pivo? Glumovi se
zase podařilo zdrhnout.
„Pipine, Smíšku, Harry, vykřikl Gandalf, ty lumpe“! zavrčel a pohledl Šálumenovi do očí..
Gimli, Legolas i Aragorn vykřikli sborem: „Ne!“
- 24 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
„Ale ano, a vy přijdete na řadu“ : pochechtával se Šálí muž.
Elbond nemaje ponětí, co se děje, byl tak vystrašený, že nevnímal žádné zvuky.
„Gandalfe, příteli, stýskalo se ti? Zašel si navštívit svého starého kamaráda?“
„Dobře víš, ty hajzle, že na mě ty tvoje medový kecičky neplatěj, tvýmu hlasu jsem se naučil
odolat …věz, že dnes je poslední den tvého…..“
„Poslední, chachachachacha“ řehtal se Medový hlas jako blázen.
Chceš se se mnou utkat? Ty? Co?“:rozkročil nohy Gandalf a rukama zaujal bojovej postoj.
(rukama? ) Jestli chceš, můžem si to rozdat“.
„Dobře, souhlasil Šálumen, bohužel to zasejc špatně pochopil, a usmíval se od šály k šále.
Ostatní byli odvedeni do tmavé, vlhké komnaty, která bya jediná volná. Bohužel Šálumen
netušil, že byl zrazen, tím nejzákeřnějším a nejpo…no jo, Kobrou 11, která je zasvětila do
jednoho moc důležitého tajemství.
Setmělo se. Šálumenovo hrabství bylo opravdu velké. Jedna z nejmenších místností
však ukrývala tajemství. A štěstí v neštěstí se radovalo. Právě v té komnatě byli uzavřeni naši
přátelé a nevědomky bojovali o přízeň osudu.
Avšak byl tu někdo, kdo si byl vědom toho, že se bude bojovat.
Starý čaroděj si upravoval vlasy a přemýšlej jak na toho zrádce vyzraje. „Zavedli mě do téhle
prapodivné místnosti, která mi vůbec nepřipomíná ring, nebo něco takového. Voní to tady jak
v harému, visí tu samé šály, fialový záclony, jestli někdo obývá tuto místnost, je určitě
žena..nebo gay. Anebo naprosto slepý a neschopný čichu.“ V tom uviděl postel.
„ Ty vado, to je postel! Tak rád, bych do ní hupnul…je to tak dlouho, člověk by se
natáhnul…,ale ne, nemůžu, musím se prát, musím vyhrát, musím zachránit přátele. Nesnáším
slovo musím. Ale musím. Najednou dohadovaní v jeho mozku vyrušil čísi medový hlásek :
„ Ta postel je jenom naše“ Přicházel zpoza přikrývek. A Gandalfovi v tu ránu došlo, v čí
místnůstce se právě nachází. Jak mohl být tak hloupý? „Co?“
„Vůbec to nebude bolet, nevěř tomu, Gandafiku, jsou to jen babský pověračky….vůbec
nevím, co to bolest je, Gandalfe, pojď, a taky to nepoznáš….“
„Tak ty nevíš, co je bolest? Tak pojď sem, a já ti ukážu, co může bolet!“ rozjančil se Gandalf.
nato pozvedl svou hůl a namířil ji na Šálumena. Ovšem protivník byl v mžikuoka pryč…
Gandalf se otočil a přemýšlel….Jenže Šálumen nebyl tak bezradný, jak se zdálo Gandalfovi
býti. Neúspěch nepřijímal…Objevil se znenadání, ale Gandalf byl připraven, udělal salto, pak
ještě jedno, zvedl pravou nohu a otočkou zchodil rádoby manekýna na zem. Dlouho to
netrvalo a fousáč se zvedl, oprášil si kabát a vystřelil po Gandalfovi. Jenže Gandalf udělal
toreadorský úhyb a Šálumen se rozplác jak širokej tak bílej na zemi. Gandalf k němu
přichvátal a nohu, obutou v krásně vyšívané vysoké botě na podpatku, položil placce na záda:
„ Tak a teď to řekni! Řekni to!!“ řval jak smyslů zbavenej. A tak Šálumen – chtě – nechtě
musel prozradit, kde uvěznil Gandalfovy společníky, kde je sklad s dýmkovým
kouřením….dost pozdě si však uvědomil, kam umístil naše hrdiny a že se jeden z nich může
v několika krátkých okamžicích stát nadčlověkem..a zničit tak horu zla. Gandalf využil všech
šál a čaroděje přivázal k posteli, jak jen to šlo. O něco později, když ho manekýnovi skirti
našli, to jeden pořádně schytal, páč s rozeběhnem skočil přímo do té postele a zasáhl..koho
jiného než svého pána. Chudák, smrt byla opravdu hrozná.
Gandalf rychle hledal cimru, kde se snažili naši přátelé neomdlít, protože Elbondovi
neudělalo množství prolité krve dobře a taxe trochu pozvracel.
Když mu zrovna Legolas vyhrožoval : „Jestli si to něčím neutřeš,jestli to nezmií..přísáhám,
že…“ vrazil do dveří náš vítěz a Elbond se tak lekl, že zakopl o vlastní hábit a spadl přímo
pod stůl,rukou však zavadil o nějakou nádobku a vylil na sebe tekutinu. Lekl se chudák tak, až
omdlel. Gandalf k němu přiskočil a pokusil se ho křísit, když se zase ozval Legolas. „Sérum
pro nadčlověka!“ „Ách jo, nech ho Gandalfe, někdo má hold štígo, s těmito slovy podal
Legolas zbytky sklenice čaroději. „a jejej, doufal jsem…že…no, že by se to hodilo více na
- 25 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
Aragorna..než na….“lhal Gandalf, ještě před hodinou se totiž viděl na vrcholu slávy, jak září a
je silný a dokáže věci, který si ani nedokáže představit.
„uech, uche, echu,euch!“: posadil se s velkou námahou Elbond.
Legolas odvrátil zrak a díval se radši na Gimliho, který se drbal pod paždí. Pipin, Harry a už
zase náš známý Smíšek byli velice rádi, že právě Elbond, je tímm vyvoleným. Věděli, jaxe
musel cítit…neužitečný.
Po asi tak 50 minutách se družina vypravila na čerstvý vzduch.
Bylo jich o dva méně, než když odešli z Roklinky, ale nikdo si na toho druhého
nestěžoval . Takhle je to prostě lepší.
- 26 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
8
Síla jednotlivce
Ha. Mýtina. Jak stvořená pro piknik našich přátel.
A vlastně ne. Aragorn je odtáhl kousek od mýtiny, mezi stromy. Dodal, že takhle vítr nebude
ohrožovat ohýnek. Sám se jal rozdělování. Legolas a Gimli se vydali na lov, Gandalf zíral
kamsi do ztracena, hobiti, ti se schoulili u nejbližšího stromu a truchlili za Boromira. El ond,
jenž nebyl sto si uvědomit svou nadlidskost padl do trávy a vzpomínal na to, co se během
posledních několika desítek minut stalo…
Poté, co na sebe Elbondys vylil obsah lahvičky, vstal, oklepal se a v očích mu zablesklo.
Podíval se na družinu a pevným mužným hlasem, jenž u něj do této chvíle nebyl obvyklým
promluvil : „Čekejte tu, dojdu pro dýmkový kouření…tak půl hodiny, ty, ukázal špičatým
elfským prstem (nejen uši maj špičatý) na Gandalfa, se spoj s Brumbálosem, s Harrym už
nemíním riskovat.“
„Hei, ty chceš najít za půl hodiny dýmkový kouření?“: zeptal se druhý elf obsažený v této
různorodé směsi, jenž měla toliko opovážlivosti nazývat se družinou.
„Ne, klidně odpověděl náš právě ztavivši se superhrdina, najdu ho během několika minut…
ale musím pomstít Boromirovu smrt…a vyřídit si to s pár….“lidma“!“ Na to zmizel.
Ze vzpomínek ho vytrhl Legolas. „Hey, extraElronde, dáš si něco k žrádlu?!
Megaextrasupervícemistr Elbond se posadil k přátelům, oheň již divoce plál a Legolasem
ulovení ptáci krásně voněli. „Dám si, co žaludku stačí.“ : odpověděl skromně elf a hmátl po
elfském chlebu značky Lembas ® kousku masa a kečupu. Když huby domlaskaly, pronesl
Pipin, to co k čemu se chytal každý z družiny. „Elbonde? Co se dělo během těch 27 minut, co
si byl pryč a my na tebe čekali?“
Tucet očí se zabodlo do prostoru, kde dle jejich paměti sedíval Elbond. Oheň už kolísal mezi
ohýnkem a mini ohýnkem, když tu elf započal své vyprávění:
„ Jakmile jsem vyrazil ze dveří, pod čenich se mi dostala skupinka skřetů, než si stačila
uvědomit, že je pátek a že už maj padla, sundal jsem ze zdi lano a pěkně svázal. Pak jsem jim
všem najednou rázem usekl hlavy….než jejich oči v těch tupých hlavách válejících se
v kalužích krve domrkaly, dostal jsem další – asi sedmičlennou skupinku. V tom jsem narazil
na mastnou stopu. Jo. Skape. Ta atrapa muže v hábitu zradila Brumbálose. Viděl jsem mu
v očích pohrdání, když se chystal mě zasáhnout nějakou tou kletbou, co se nepromíjí. Jenže já
mu neprominul už ten pohled. Mečík, jenž jsem si vypůjčil od kámoše skřeta, kterej ho už
beztak nepotřeboval, jelikož bez rukou….meče nepotřeba, mu vykreslil na hrudi krásné
písmeno “E“!
Než se ex-živý člověk vzpamatoval…jeho hlava se kutálela – jako magnetem přitahována –
k ostatním usekaným hlavám, a šlo ji to..jak to říct,hezky jako po másle.
Pak jsem napochodoval do místnosti, kde nás Šálumen tak vřele uvítal. Tiše jsem proklouzl
spícím strážním a juknul dovnitř až na pár skřetů nikdo nikdoucí. A. Šálumen se vzadu díval
do nějaký koule….opravdu jsem se snažil nenadělat moc rámusu, když jsem míjel skřety
čepelí zkrvaveného meče.
„Zdar“ pozdravil jsem ho. Podíval se na mě a zmohl se jen na: „Do hajzlu“ „Přesně tam
půjdeš! Já na to. Je pravda, že mě sváděl, nabízel mi akcie, podíl na moci, šťavnatá jablka…
ale má vůle byla neotřesitelná….to Šálumenovo křehké tělo nebylo. Rychlostí, co by mi i
světlo závidělo jsem s ním zašejkoval a docela mu tu jeho černou duši z těla vyklepal. Pak už
stačilo jen fouknout a Šálumen se rozplynul. Jak skirti zjistili, že jejich šéf skonal, složili
zbraně a nabídli mi svých služeb. Nedalo se nic dělat, přijal sem jich i s vědomím, že nebudou
naplněny. Oni zradí.
Zadíval jsem se do té koule. Tam na mě ohnivejma řasama mrkalo OKO. Podíval jsem se oku
do oka a řekl :“Ty budeš další“! Oko mrklo a odpověd přišla do mé hlavy jako e-mail. Na něj
- 27 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
že nestačím, že elixír požil taky…a další pindy…já si jen řekl, že je to jen hloupý oko, co
nemá ručičky ani nožičky…a co bez svejch kumpánů nic nezmůže….vyrazil jsem do skladu
kde jsem nalezl tudle bezva věcičky…“Veselý Vánoce, hoši!“
Kouření
Pár dýmek
Kouření
Prapodivnou kulatou skleněnou věc
Kouření
Alobal
Kouření
Konzervu se sušeným skopovým
Kouření
Skleněnou baňku elfského likéru ®Sabmel
Kouření
Malý soudek ječného piva
Kouření
„ Jo a málem bych zapomněl!“Na hromadu přidal ještě jeden kožený váček s kouřením.
Todle všechno Elbond vyndal z toho svého batůžku, jenž během výpravy používal na své
„ehm..doplňky“, ale žádná z nich už tam nebydlela. Než odešli z paseky (pamatujete, padl tam
Boromir  ) Elbond některé „blbosti“ vyházel a nahradil je těmito užitečnými věcmi.
/Legolas nelenil a pár si jich přibral ke svému pokladu – zejména taštičku s přípravky na
dokonale pěstěnou pleť/….jenže teď byl batůžek už prázdný…až na pár věcí, do kterých nám
ani vám prozatím nic néni.
Jo, kde jsem přestal, aha, taky ty věci dal k ohni a řekl: “Rozeberte si to“. Gandalf sáhl po té
kulaté věci, Palandíry, byl si vědom jeho síly a zrádnosti. Palandíra, abych vysvětlil, je jakýsi
druh webcamery a to nepotřebujete ani PC a už vůbec net. Principem je magie, to vy
smrtelníci nemůžete znát. Na světě jich není víc než tři, ale bacha jsou to nebezpeční grázlíci
tihle kulatí nezbedníci…NIKDY nevíte, kdo se dívá! Co vidí, co slyší a co konečně může
použití proti Vám! To proto ho Ganďa zachumlal do svého hábitu, a né proto aby mu tam bylo
útulně….jsou to nebezpeční grázlíci tihle kulatí nezbedníci…
Aragorn neváhal a s lstivostí (i rychlostí) ohnivé lišky hmátl po všech hnědých voňavých
váčcích, jejichž tvar a vůně mu lahodili. Hlavně tedy jejich chuť. Taky sáhl po alobalu, nestihl
však ®Sabmel, ten si přivlastnilo Listí (Pozn. Překladatele do elfštiny: Listí = Legolas,
děkuji, nashledanou), malý soudek piva udělal radost trpaslíkovi a konzerva s masem ukojila
touhu dvou hobitích jazýčků. Všichni si užívali darů, jen Aragorn se lopotil nad papírem
s kouskem uhlíku vyňatého z ohniště.
Elbond seděl na velkém balvanu a s dýmkou nacpanou kouřením až k prasknutí vzpomínal na
„chvíle“ před opuštěním Orthanku. Jakmile zpacifikoval Šálumena, hodil do ruxaku tu
kulatou věc, přiměl skřety k poslušnosti a vykrádal „jejich“ zásoby…ozvala se rána, jenž by
se nestyděla za přízvisko obrovská. Elbondovi ihned došlo, co nebo kdo to bylo . Vypotácel
se z houfu vyplašených skřetů, kterým zrada plála z očí, a pádil za ránou. Došel do komnaty,
která měla na svědomí jeho „přetvoření“ na Eso Elbonda a pozdravil Brumbálose.
„V jaké neodkladné záležitosti jsem byl povolán do takto ohavné místnosti?“
„Brumlo, budu mluvit za všechny, když si Harryho odvlečeš zpátky do Bradavické školy.
Nechceme už riskovat. Zvládneme to bez něj. Nehodlám ohrozit jeho život. Voldemort už
beztak není ve hře, odešel zpět ke svým smrtijedům, poněvadž ho Sauron se Šálumenem
zradili…podvedli, ukojili svou touhu po elixíru života a síly. Voldy byl tak naivní, že při
svých mega kouzelnických schopnostech šťávičky vytvořil i bonus, jehož výsledkem je má
transformace, sérum pro nadčlověka, bohužel … nebylo mu dopřáno ochutnat a byl podle
- 28 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
vyhnán. Myslím, že teď ve vašem dobře ukrytém světě plánuje své znovuzrození, a´t se Harry
věnuje radši jemu samotnému. Koneckonců ti dva mají nevyřízené účty.“ Mrkl Elbond na
vykuleného Harryho.
Brumbálovy světlé oči prolétavaly místností a jeho ústa se nakonec podvolila rozkazům jeho
mozku a on odpověděl. „Máš recht, já už jsem starej trouba a nestačím na to sám, Harry
pojď, pomůžeš nám zbavit se vlastních problémů.“
A tak se brýlatý hrdina, jehož jsem nedopatřením připletl někam, kam nepatří, a strašně mě to
mrzí, vrátil se svým pánem i sokem…tam kde mu je nejlíp. Domů. Nejdřív se však se všemi
rozloučil, hlavně s hobity, s nimiž si tak rozuměl. Odtáhl Elbonda do kouta místnosti, kde je
nikdo nemohl slyšet ani vidět. Ostatní poslouchali Brumbála, který jim osvětloval situaci,
která tam v Bradavicích nastala.
„Promiň Harry!“
„Je to OK. Jen mi prosím odpovězte,mistře Elbonde, na jednu otázečku.“
„Inu, co tě trápí?“
„Co, nebo kdo, je Boris?“
Ä tak Elbond sundal hábit, rozepl pár knoflíků na světlé košili a ukázal Harrymu, to co ještě
nikdo neviděl.
„pupínek?“
„Né jen tak obyčejný, výsledek..ehm…experimentu, jenž se starému Elbondovi nezdařil. Má
v sobě životn sílu, kterou se nebudu bát jednou použit, poněvadž teď vím, jak na to. Škoda, že
jsem na to nepřišel před Boromirovou smrťou. Tak moc rád bych byl, kdyby žil a já mu mohl
říci…“
Harryho se zmocnila lítost, Elbondova tvář jakoby sklesla a on ji raději schoval do
stínu….“Běž Harry domů a zbav své lidi toho otrapy.“ A tak Harry opustil Středozem s nadějí,
že se někdy vrátí….i když třeba jenom na dovolenou.
V tom Elfa ze zamyšlení vytrhl hurónský smích opilého Legolase a Gimliho. Zahlédl jak
Aragorn sbírá ze země nějaké věci. Pozoroval zástupce Homo Sapiens s velkým zájmem a
Aragorn Všímavý si toho „povšimnul“….“Hej, Eso, pojd sem, ale psst!“
„Co vyvádíš, člověče?“
„Koukej, co sem vymyslel, stačí to naplnit vodou, tááák (dolil do bańky,která zbyla po
®Sabmelu), teĎ sem dám tuhletu trubičku..(„Kdes ji vzal? „ podivil se Elrond), teď todle,
plíšek, na ten trochu tabáčku….
„No to sem celej zvědavej…“ pousmál se Elbond
…“no ták..podej mi uhlík….ať je ještě horkej..“ ale to už jeho počínání přihlížel i zbytek
družiny.“Co to bude, jestli to bude“? zeptal se podnapilý trpaslík.
„Počkej, to si pošmákneš.“ Hobiti s vidinou dobrého šmaku se posunuli o kousek vpřed, aby
na to veledílo lépe viděli.
Gandalf se mezitím zahleděl do plánku…..
A usmíval se.
Chodec přiložil na vrhol svého díla uhlík, natrhal pár rostlin, kterým vyndal dužinu a zůstala
z nich jen jakási trubička, pár jich rozdal a jednu si nechal a ukazál kamarádům, jak na to.
Za pár momentů všichni plně využívali prvního prototypu „vodní dýmky“ ve středozemi.
„Kdyby tady tak někdo měl Nari – huanu. „ povzdechli si Gandja..pardon, ganďa.
„Ahm…, zašmátral v ranci Legolas, něco tady mám, není toho moc, ale je to kvalita.Nesu to
do Gondoru, tam se můj strejda živí v drogistice..udělá mi z ní krém na paty.“
Gandalfův úsměv byl tak hřejivý, že se rozhořelo i skoro již vyhaslé ohniště.
„Na co to, Ganďo, potřebuješ? A nech trochu ať mi zbydéé!“
„To je zbožíčko, kdes ho sebral?“
Legolas se začervenal a přiznal se k drobné krádeži.
„Komus to seknul, vole?“ zeptal se už opilý trpaslík.
- 29 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
„Skape“
Tomu to nevadí, věř mi, usmálo se Eso Elbond a mrklo na Gandalfa…Vážně máš v úmyslu…
a naznačil pohledem směr, kde ležela „vytuněná“ baňka.
„JOOOO!“
Podle vašeho úsměvu nemusím popisovat, co se dělo. Nari-huana, což jsou sušené části
rostlin nonopí, vám určitě připomíná tu Mařku, co vás teď hřeje v kapse u riflí. Jakpak by
taky ne, když obsahuje sejnou látku „THC“ a vlastně řekl bych, že je to to samé..jen se to
jinak jmenuje…a jinde to roste . Máte chuť? Tak jo, ale až po večeři. Jasný? Teď mě
napadá, když autor knihy, kterou máte tu čest právě číst, píše o jídle, chlastu, hulení či sexu. A
e píše o tom bravurně, tedy mnohem poutavěji, než já..mají čtenáří chuť knihu odložit
(rozuměj: zahodit do toho nejtmavšího kouta) a utíkat jíst, chlastat hulit případně souložit…a
já se jdu najíst, teplý hranatý hranolky  se studenou tatařicí Helmans (skrytá reklama)…je to
pravý co ted potřebuji, jelikož mi k hulení a chlastu chybí prostředky..a k sexu prostředníci…
nezbývá mi nic jiného.
- 30 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
Zhodnocení děje 
Zatímco se naše parta vyspává z vykouřené opičky, vám povím, kde tak přibližně jsou.
Omrkněte mapu…a v případě nouze pohlédněte do textu – zhodnocení děje.
Takže z Roklinky nás vyšlo devět. Po útrapné cestě jsme doputovali ještě k úmornější. Totiž
k branám Morie, kde jsme o nikoho díky vyšším silám, jenž píší naše Osudy, nepřišli. Jenže.
Po udatném boji nás překvapil Glum. Jo, přesně ten malej smrad. Museli jsme vyslat zprávu
po našich třech braších, teď víme, že to byla chyba. Nám zbyvším péro Osudu již tolik
nepřálo (jako prve v dolech) a postavilo nám do cesty Šálumena. Ten unesl nejmladšího z nás.
Jali jsme se ho zachránit…přišli jsme bohužel pozdě…Boromir byl jako jehelníček. Padl.
Šálumen za to zaplatil tím nejcennějším, co měl..kouřením. Harryho se nám podařilo
zachránit..a poslali jsme ho domů. Moc nám během cest stejně nepomohl. Jeden z nás se
změnil. Změnu jsme uvítali..i když si každý přál býti tím změněným. TeĎ sedíme v dešti…a
čekáme, až se nám otevřou pomyslné dveře do Fangornu, prastarého lesa záhad a kouzel,
kterým nechceme rozumět. Ano, odpovím vám na tu otázku, jenž vám hlodá díry v mozku.
Trošičku Nari-huany nám zbylo…ale pssst!
Kapitánův deník, hvězdné datum 23. dne slunečního měsíce roku 26 před příchodem
2. syna Božího.
- 31 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
9
Der Urwald Fangorn
„Ha. Čekat na Stromokníra je nuda.“ Povzdechl si jeden z hobitů
„No to teda“, dodal tomu šťávu Smíšek.
„Hele klucí, Enti jsou lehce zabržděný, kže pomalu na ně, vážně..a hlavně neurážet! Jsou to
páni lesa a ovládají wooodooooo!“
„Aragorne přestaň hochy balamutit a radši skliď tábor, Stromoknír tady bude coby dup.
Ozvalo se dupnutí a z velké výšky na zem dopadla čísi noha…po noze se tu objevilo veliká
postava připomínající člověka, ba téměř obra, vysokého nejméně 14 stop, velice statného
s vysokou hlavou téměř bez krku…co celkově budil dojem suchého stromu.
„He, ahoj“: pozdravili bojácně hobiti.
„Burarum?“: odpověděl Stromoknír
„He, děkujeme, my už poobědali…dvakrát!“ odpověděli hobiti.
Stromoknír se podivil a zeptal se Gandalfa ve staré entštině na pár otázek:
„Co jsou zač, ti dva malí skřeti?“
„Co je to s Elbondem?“
„Proč se Legolas pořád usmívá na Aragorna?“
„Proč za ním přišli?“
„Jestli může sejmout trpaslíka!“
Poslední odpověď ho zklamala, ale jinak položil ty otázky mu trvalo hodinu a půl.
To už hobiti byli po druhé svačině, když Gandalf odpověděl. (Of kórs že v old entiš)
Stromoknír byl znechucen Glumovým počínáním a taky stále tím, že trpaslíkovi nemohl
ublížit. Pozval hosty na sušenky z listového těsta a čaj. Hobiti dostali speciální – s růstovým
hormonem a přes noc o 20 cm vyrostli.¨
Gimli se čaje a ni netknul, jelikož mu zbylo v soudku …a dobře udělal, už jste viděli někdy
120 cm trpaslíka???
Když večer usínali v provizorních postelích v korunách stromů se Gandalf se Stromoknírem
dohadovali. Tématy byli samozřejmě Glum, černí jezdci (divili se, že na ně dotud eště
nedorazili) a Frodik se Samikem.
Tiché chrupkání a šepot Gandalfa přerušila siréna. „Hóóóóřííí!“ ječeli páni Enti. Skřeti s bílou
šálou vracivši se z plání Rohanu si hráli se zápalkami….“
„Burárum!“: zařval Stromovous.
Stromoknír, Gandalf a pár z nejsilnějších Entů utíkali k přehradě, kterou měli za to rozbít, aby
voda natekla do lesa….
Gandalf doběhl jako první a musel čekat poněvadž s balvany nehnul a kouzla? Kouzla? Ty se
zdráhal použít, protože by přitáhl pohled jednoho Oka. Než enti pustili imaginární kohoutky
se dělo v Entí vesnici toto:
Elbond nakázal zbytku družiny, aby vodu nosili v korýtkách z nedalekého potůčku a začalo se
hasit…nejdříve se hasili samotní Enti, kterým bylo znemožněno skočit do vody, po té Entí
obydlí. Když došli k jednomu z nejvíce ohněm postiženému domku (s velkou střechou) se
odněkud ze zadu ozvalo: „Moje dcéra, Větývka tam zůstala…a je tak
mladá…!“ :plakala vrásčitá Entí žena.
„Kolik jí je?“, zeptal se neuctivě Pipin.
„Jednostodvacetšest let“: odpověděla žena a dala se do srdce i uši rvajícího jekotu.
„Dojdu pro ní, ztrhl Elbond Aragornovi plášť, namočil ho do koryta a přehodil si ho přes
hlavu na záda a a vešel do dřevěného příbytku. V koutě, kde byl kouř nehustčí, ležela asi tak
100 kilogramová Větývka. Odvážný Elf se belhal zkrz spadané ohnivé trámy a statečně
uhýbal těm zrovinka padajícím…když došel ke stromu, pardon k mladé entí slečně…
nepodařilo se mu probudit a tak sebral veškerou Elfí i nadlidskou sílu, co byl schopen a
- 32 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
Větývku vynesl ven jen tak tak. Celá chatrč se zřítila. V tom do lesů vnikl příval vody, Enti se
zapřeli kořeny a ti chytřejší chytili naše Společníky a před proudem vody je uchránili…¨
„Tsunami“: pronesl Legolás, a mám účes v prdeli!“
„Já zase vousy“ – nezdráhal se trpaslík.
Na vodě dorazili i Enti v čele s Gandalfem. Mokří hobiti byli vyvedeni z míry, ale jinak Ok.
Aragorn se rozčiloval nad zmáčeným kouřením a Elnond? „Kde je Elbond“! vyzvídal
Gandalf.
„Jé můj plášť“: zajásal Aragorn.
„Todle má bejt král?“: zeptal se Gimli
„To je můj král“: špitnul Legolas a běžel si usušit vlasy. Smíšek s Pipinem pátrali po
Elbondovi, ale nic. Žádný Ent ho nezachytil, voda ho určitě odplavila. Pipinovi bylo do
pláče, Gandalf ho utěšoval. „Neboj, on se vrátí…“
„Kdo?“
„Elbond, odpověděl bezduše Gandalf.
„Ale já jsem tady i s večeří:“ usmálo se Eso a vytáhlo z rukávu OSM macatých ryb. Oheň
rozdělávat v entím domově se už neodvažovali. A tak se vydali na cestu do Rohanu, kde se
vybojuje velká bitva, ale o tom až později. Rozloučili se a poradili Entům, aby šli skouknout
Šálumenovo hrabství a děje-li se tam něco nekalého – zastavit to a skřetům se samozřejmě
dosyta pomstít. Jakmile vyšli z lesa, dal se trpaslík do hledání super místa na táborák…
(trpaslíci jsou totiž v rozdělování ohně mistři a taky v pití piva  v jídle je už předčí jenom
hobiti). Pulčíci zatím hledali vhodné klacíčky, aby oheň hezky plál a rybky se opékali…
Legolasovi bylo přiděleno kuchání ryb. Moc se mu to ze začátku nezamlouvalo, ale pak se mu
to čvachtání a mlaskání začalo líbit. Ganďa si postěžoval Aragornovi: „Co je Elbond Nadelf
není žádná sranda, co?“
Aragorn se usmál a podíval se na blaženě se tvářícího Legolase, jaxe čvachtá v rybích
vnitřnostech. „Mám už docela hlad, tak makej, línej červe“ a s těmito slovy hodil po tomto
rybumilovi pánvičku. „Přímá trefa,“ pomyslel si, když pánvička zasáhla blonďatou hlavu
Elfa.
„Co je s tebou, Aragorne?“ otázal se věčně zvědavej Gandalf. Ale, kdo není zvědavej, ten nic
neví.
Elbond, který právě přinesl velkej kus ohořelého kmene na sezení se posadil k nim a
zaposlouchal se do probíhajícího rozhovoru.
„Ale, sere mě, jak se na mě furt dívá a culí…jak ňáká holka, nedávno se mi zdálo, že mě chce
políbit.“
„Jo, tak za to může mé staré já, na něj se nezlob, můžu to hned zítra napravit, jestli chceš.“
Přiznal se napravený Elbond.
„Jasnačka, že chci. Jaktože za to můžeš? A nevymlouvej se na tvý starý já!“
„Měla to být pomsta…už ani nevím za co, namíchal jsem nápoj lásky..a tys ses mu připletl do
cesty….“
„Ty seš magor vylízanej!“ procedil skrze zuby člověk…“Naprav to! A hned!“
„Nech ho, ať je aspoň trochu sranda, ty toho můžeš Chodče krásně využít…“ dodal Gandalf a
každý, kdo měl co dočinění s kouzelníky a podobnou havětí, ví, že čarodějům nikdo
neodolá…a tak Legolasova nejlepší ryba přišla Aragornovi na talíř. S větším gastronomickým
zadostiučiněním by se nezazubil ani drak, kterému byla neservírovali na stříbrném podnosu
milovanou princeznu Dianu.
Hobiti si pošmákli a dali si ze soudku od Gimliho pivo….Přitom si toho podivného soudečku
všiml náš čaroděj: „Gimli, pujč mi ten soudek.“ Za chvilku ten soudek skončil v ohni.
„Co blbneš, ty senilní darmožroute? Moje pivo!!!“
Za to si Gimli vysloužil kárný pohled. „Nastav tlapy, je uplně v cajku a ani nepálí!“ a vážně
soudek to přežil. Gimli ho objemul a tiše zašeptal…“Ty můj milášku“
- 33 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
Gandalf se jen usmál a řekl: „Myslel jsem si to, je to bezedný soudek, není tam nic
napsanýho?“ „Ne!“: odbyl ho Gimli, poněvadž se bál, že bude jeho existence Gandalfem opět
ohrožena. „Neboj, Gimli!“ přidal se do hovoru Eso Elbond.
„hm, ták ja sekouknu..ale sám! ..počkejte…podíval se Gimli pozorně na soudek…jo ..něco
tam je. ale takovou řeč já neznám…takový divný písmo..“
„‫ځځږ ٴ ۻگ ږڠڠڣ ڦےۊٻټټ‬
‫ټ‬
‫ڕڰځٵپـ‬
‫“ۻگ ږڠڠڣڦ ےۊ ٷٸ ٹ ٺ پ‬
„ che tak je to jasný, Elbond ti přinesl bezedný soudek piva stojí tam…: „Pij rád a můžeš pít
pořád“!…to ti je taková šikovná věcička, řekl Gandalf a sevřel ruku v pěst. Už o něm slyšel,
nevěřil tomu, myslel, že to jsou jen kecy, narazil na něj v mnoha příbězích a často uvažoval
nad tím, jak štastný majitel tohoto soudku musí být. Kdykoliv bude chtít bude mít u sebe
vychlazené pivko….A tak, co jim zbývalo? Kámoši vyndali kelímky a pivo teklo proudem.
Museli ten objev nějak oslavit, ne?
Příštího rána. Krom zpívajících ptáků a naši skupinu očuchávajícíh zvířat se nic nedělo. …až
do odpoledne, kdy naše družina zažívala jednu z nejhorších druhů kocovin, co existujou. Že je
neznáte? Je jich celkem čtyři. První…tý se říká jednoduše říká kocovinka, ráno vstanete..motá
se vám hlava a to jen proto, aby vám oznámila, že jste s sebou včera měli málo peněz, tudíž
jste se nemohli pořádně ožrat. Druhá…tý se říká opička, bývá běžnou záležitostí, člověk ráno
nevstane, zavolá do práce, že má „sračku“, aby ho omluvili, žaludek jako na moři…
zvracení….a chlast nechce vidět aspoň dva dny. Třetí, docela zákeřnej druh..to mu se říká
„vypaření dočista!“…chlastáte, chlastáte…probudíte se a nevíte, kde jste…a čí ruku to máte
v kalhotách. Nejhorší na tom je, že si nepamatujete, jestli jste už zaplatili účet nebo ne. No a
tu nejhorší z kocovin, tu právě zažívala tadle parta. Celý je to vo tom, že chlástáte dokud tělo
nepadne. To už padlo lidský myšlení. Ted už chlastáte jen z pocitu, že si to můžete dovolit. Už
vám to ani nechutná. Jenom chcete víc a víc. Říkáte si…proč bych nepil, když můžu.
Většinou se to stává na oslavách,kdy můžete pít dopitosti ..a zadarmo. A stavu dopitosti se
nedostává, jelikož jedním koncem dovnitř – druhým a je jedno kde, ven. Ráno se nevzbudíte.
S tím nepočítejte. Pokud jse silní pijavci, jako naše grupka, taxe do toho odpoledne otevřete
oči. Ale …:
Hobiti s námahou vstali a marně zkoumali plechovku s masem, ta bohužel bezedná nebyla.
Nikdo nebyl ochoten vstát a zabít nějaké zvíře a tak si posloužil po dohodě s ostatními, že
lehce přiotrávené maso nevadí, Legolas se postavil a….. prdnul si. Ted si mohli vybírat.
Divočák, sýkorka, zajíc….veverka.
S nacpanejma bruchama těžká chůze a tak následovalo dalších „pár“ kelímků piva, opět byla
povolána H2O dýmnice. Život se zdál býti spravedlivým…teda spoň do té doby než….
Do té doby než se kolem nich prohnalo podle Aragornových slov – stádo splašenejch kobyl
Bohužel pro něj se ukázalo, že to nejsou kobyly, ale ti nejbujnější Rohanští koně. Taky se
ukázalo, že jezdci nejsou hluší….nebo aspoň vůdči stupidiním poznámkám imunní.
„Co tady xakru pohledávaj takový míchaný vajíčka!“ zařval ten nejblondatejší z nich.
„Omluvte tady našeho potrhlého přítele, ujal se rozhovoru Gandalf, je to neštastný člověk.“
Podíval se směrem k Aragornovi, který si právě v sedě sloupával z boty koní trus.
„Hey, je doma.Staroch? jak on se jenom menuje…no..Theodén..jo ten…by mě zajímalo, kdo
vymejšlí takový ftipný ména. Theodén, Eomér….“ : usmíval se na družinu Aragorn a v očích
mu zajiskřilo když se k jeho krku přiblížila čepel meče již zmíněného žlutohlavce.
„Ještě slovo a budeš o hlavu kratší!“
Elbond předstoupil před Eoméra, pořád výhrůžně mířícího na špinavej krk gondorského
šlechtice. „Eomére, přišli jsme v neodkladné záležitosti. Poslední zbyteček Šálumenovi duše,
- 34 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
jaxme po rozhovoru s několika skřety zjistili, dlí v těle vašeho pána Theodéna. Dokážeme ho
s Gandalfem zbavit této masky a dopřát mu konečně čistou mysl.“
„Elbond?“ Podivil se Eomer, „Změnil jste se mistře. Omlouvám se. Já a mí přátelé musíme
upalovat, dokud tito poslední koně neonemocněli. Člověk by se mohl rozkrájet ale před koním
morem se utéci nedá. „I s tím vám pomůžeme, prohlásil Elbond. Jen nás dovezte k vašemu
pánu“
A tak se z našich pěšců stali jezdci a na šachovnici příběhu se posunuli o několik políček blíže
ke králi.
Chcete-li vědět, co se dělo v Rohanu, kam mají naši dobrodruzi namířeno, sečkejte
chvilku. Čekání můžete zkrátit čtením. Né, ukliďte ten originál, jinak si ihned uvědomíte, jaký
obrovský rozdíl potenciálu v pisatelích je. Jen si nechte při ruce tendle stupidní brak…a čtěte
následující stránky o Frodovi a Samovi. Kdyby vás to nebavilo, a vy jste nemohli dočkat času,
který budete trávit zase s odvážným a krásným Aragornem, zamilovaným Legolasem a
zbyvšími členy této nesourodé skupiny..přeskočte Sama i Froda. Jsou to malí hobitkové a
určitě jim vadit nebude a skok vám nevezme tolik energie. Tak ať uděláte cokoliv  bavte se.
I když určité nalákání : i v této části příběhu se vyskytují zajímavé osůbky (a Gandalf…
Gandalf!)
- 35 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
10
Frodík se Samíkem
„Á, ptáci, serou mě! Nenávidím je.“
Takhle mile se stává ve Dnu Pytle v Hobitíně. Maličký, trošičku obtloustlý hobit jménem
Frodo Pytlík právě vstává. Nahý utíká zavřít okno. Prásk. A za ním zřetelné „Jauvajs, moje
prsty!Ҭ
„Samvěde Křepeličko, ty mě špehuješ klíčovou dírkou?“ rozlobil se na oko pan Frodo.
„Tadydle žádný dveře nejsou“, zamňoukal Sam. Okno se otevřelo a včetně slunečních
paprsků a čistého vzduchu dovnitř vnikl i samotný hobit Samvěd Křepelička. Samík byl o pár
kilo těžší než Frodo. V jeho milém obličejíčku svítili modré oči a on se věčně usmíval.
Patříval k těm lidem plným optimismu, kteří mají rádi své nejbližší. A opravdu, Sam Frodíka
miloval více než svůj život. Byl jeho přítelem již od dětství a spoustu věcem , které uměl, ho
právě naučil pan Frodo. Jejich vztah byl čistě přátelský..i když se objevili řečičky o jistém
teple. Ba ne. Frodo i Sam byli pořádní studení psí čumáci. Jakmile zahlídli ňákou babu, činili
se. Aby taky ne. Frodo se svým nabytým měním – mohl sponzorovat Samovy eskapády.
Povídalo se, že Dno pytle je přeplněné zlatem.
„Tě péro, klacku!“ pozdravil Sam Froda. Ten rychle utíkal pro deku, do které zabalil své
obtloustlé malé tělíčko. „Co takhle snídaně ve dvou?“
„Jasně“ usmál se Samík. Sedli ke stolu, posnídali klobásky, čajík, buchtičky – makový,
tlačenku s cibulí, pivko… Po hlasitém odříhnutí následovalo taktéž hlasité zabušení na dveře.
BUCHITY, BUCHITY, BUCH
Frodo ve svý dekový tóze utíkal ke dveřím. „Kdopak mě to tady ráno ráníčko buší na
dvířka?!“
„Gandalf! Dostalo se mu odpovědi.
„Co když neotevřu?“ tropil si žerty po ránu dobře naladěný Frodo. „Tak ti vyrazímm dveře a
tobě dám přes hubu!“ : vypadalo to, že Gandalf neměl snídani. A tak ho Frodo radši pustil
dovnitř. Klika cvakla..dvéře letí, Gandalf vchází do dveří.
„Bré ráno ve spolek, á klobásky!“
„Co je vole? Ty sou moje!“
„Samvěde Křepeličko, chceš abych tě proměnil v něco nepřirozenýho?!“ zamračil se na
bývalého vlastníka klobásek čaroděj a šlohnul mu ještě kousek grilovaného kuřecího křidýlka.
„Tak co parchanti?..jaxe máte?!“
„Prstýnek!“ zahuhlal Pan Frodo
„Cože?“ tápal ve tmě Gandalf
Sam se jal vysvětlování, zatímco se Frodo hrabal v bordelu pod postelí.“Bilbošík tady nechal
Frodovi stříbrnej prstýnek, vlastně stříbrnej, s Frodem jsme zjistili, že je vyroben z kovu,
který se na zemi nevyskytuje…Je takovej magickej…ať si tlustej nebo hubenej..tak ti sedí..a
nespadne..a..když si ho nasadíš, taxi neviditelnej.“
„Ale di ty!“
„No fákt, co tak čumíš, vopravdu, na mý chlupatý nohy, že jo, Frodo?“Taky sem hodil kaďák
na zem, když mi to Frodo předved. Ale před ňákým časem jsme zjistili, že po něm dou – jako
po prstenu, ňácí lapiduši. Týpci v černým obleku..na divnejch kobylách. Prostě jsme
z bezpečnostních důvodů hodili prsten pod Frodovu postel, tam by ji nikdo nehledal..a když
jo..třikrát by si to rozmyslel. A to nemám na mysli jen to množství použitejch gum, co se tam
válí. Frodo je hold hustej kreslíř. Jo bejt neviditelnej je dobrý akorát tak pro zloděje.“, ted
ztišil dramaticky hlas, „my se nakradli už dost“, po tom ujištění mrknul na Gandafla, co na něj
vejral s hubou dokořán jak vrata do hangáru.
„Mám ho!“
„Je docela šikovnej, viď“ usmál se Sam.
- 36 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
„Tu je!“ předhodil ho s pýchou v držce pan Frodo…Tak kulatý..a stříbrný…i když je z kovu,
který se na zemi nevysky…“
„Jo to už sem slyšel…“ přerušil ho Gandalf
„Poslouchej dědulo, todle si ale neslyšel. Chtěl jsem ho roztavit…že se to třeba prodá..nebo
tak, ale oheň tomu neublížil..ba naopak, pěkně ho vyčistil..přes tu mastnotu, jak furt se
Samem něco žerem, nebyl vidět nápis, co tam bejval býval byl. Vytáh jsem ho z toho ohně,
jak říkám..a byl ouplně studenej.
„Tty písmena, vole, štouchnul Froda loktem do žeber Sam.
„Au, počkej, ne..dilino, jen co najdu…ááá tady to je…jsem si to obkreslil. Pro jistotu. !
Uááááááááááááííáíáíá! : zařval po vzoru indiánů Gandalf. „Vy volové….máte vůbec
v merku..s čím máte, co dočinění..? Ale jak? Áhá..Glum, Bilbo..Glum…Bilbo…Bilbo! a teď
ty..Frodo! …no teda!“
„Gandalfe?“ zeptal se Sam.
„Gandalfe?“ zeptal se Frodo.
„Sory, hoši. Z pár dní jsem vrátky. Zpátky. Čekejte tu na mě. A prsten
schovejte..někam..nevim třeba pod tu postel…ale nepoužívejte ho již.“ Potom Gandalf zmizel
a ani nezavřel dveře. Upaloval, tak jak čarodějové upalovávají ¨.¨
Za několik dnů dnoucích někdo opět zabušil na dveře. Ovšem nikoho doma nezastihnul. A tak
nechal vzkaz. Z baráku zbyla jenom díra do země. Byli to černí jezdci, kteří mají dáno zhůry a
umí to s dynamitem. To je naučil Šálumen. K němu ještě nedorazila ta druhá skupinka. Ta tam
dorazí až za dlouho, dyť se ještě ani nesetkala u Elronda doma. Toto se odehráva několik
týdnů před začátkem příběhu. Jestli se v tom nevyznáte, nezmůžu víc – než se omluvit.
Možná vám (možná mě) chybí krapet inteligence. 
Frodo se Samem byli zrovna na obchůzce kolem. Jestli nemá náhodou nějaký hobit nový
stereo, nebo dvdčko…nebo třeba jenom ňákou ňamku v ledničce. I bez prstenu uměli loupit
dobře, i když tentokrát … neuposlechli Gandalfových rad a vzali ho s sebou. A dobře udělali.
Málem ho černí jezdci dostali..a já bych neměla vo čom psát.
Gandalf dorazil zrovna ve chvíli, kdy Frodo se Samem vejrali na jámu a kyvadlo. Kyvadlo
byla jediná věc, která z majetku Froda Pytlíka zůstala v celku. Frodo byl ovšem osřílený
mazák a dům měl pojištěný proti všem druhům havárií – nemluvě o tučném kontě u banky
BlaHOBIT a spol., a. s.
„Do prdele!“
„Správně, Gandalfe. Tam teď asi půjdu.“ Oddával se právem smutku pan Frodo.
„Frodo, no ták, můžeš ke mně.“: nabídl mu upřímně Sam.
„Nepůjde k tobě, nepůjde ani ke mně. Půjde na výpravu za zničením Prstenu. A staví se
v Roklince. Nemusí jít sám, to je na tobě Same. Ale musí jít – protože mít prsten – tento
prsten znamená nemít možnost volby. Musíš.
A tak se Frodo nesbalil, protože nic neměl, jen si došel do banky, Sam vzal vše potřebné,
hlavně věci na vaření a spaní. Sam by nenechal svého nejlepšího kamaráda do takového
nebezpečí jít samotného a tak po vyslechnutí příběhu o Prstenu a zlém Sauronovi řekl Frodovi
na rovinu: „Pane Frodo, miluji vás jako bratra, tudíž počítejte, že se mě jen tak lehce
nezbavíte. Já tu budu pořád s vámi“ A tak Frodo získal společníka. Museli pěšky, na koně byli
maličcí a na ničem jiném (krom osla – ale kdo by chtěl jet na oslu?) se jezdit nedalo. Měli za
úkol se dostat do sousedský vesnice Hůrka, tam prej potkaj někoho, kdo je doprovodí dál.
Gandalf, bohužel, musí za hlavou svého řádu a povědět mu,na co přišel.
Jo, my chytří, víme, že Šálumen patří do odnože zrádcovitých. Jenže Gandalf to nevěděl, ne
že by byl blbej, to ne – spíš neinformovanej. Vemu to zkrátka. Gandalf dojel do Orthanku
brzy po poledni a Šálumena překvapil u svačiny. Prozradil mu, že Prsten moci je na cestě do
Roklinky. Prozradil mu vše o nositeli prstenu. Šálumen se jen podle usmál a když to Gandalf
nejmíň čekal – tudíž na WC ho kouzlem dostal do sítě, tu pak (kouzlem – čarodějové rukama
- 37 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
nepracují) navázal na kladku a vyzvedl ho na vrcholek věže Orthanku. „Tam si třeba zmrzni“
popřál mu Šťastnou cestu Šálumen. A tak Gandalf zůstal uvězněn několik set metrů nad
zemí…a nebýt jeho kámošky ze střední – vážky, vážně by tam umrzl. Přivolala toho
nejsilnějšího orla a ten s Gandalfem na zádech odletěl směr Roklinka. Šálumenovi to na
radosti nepřidalo. Spíše ho to popudilo vůči všemu lidskému a v tu chvíli ho napadla
myšlenka..co takhle zkřížit lidi se skřetama???
Frodo se Samem pomalu vyrazili z Hobitína. Za nedlouho došli ke kamarádovi Ječmínkovi,
kde se osvěžili a poklábosili nad pivkem. Frodík byl velice smutný z toho, že přišel o svůj
domeček a Ječmínkovi se s tím svěřil. Ten mu slíbil, že s nabídkou prodeje svého domu
počká, až se pan Frodo vrátí z cest. A tak povzbuzen vidinou dobrého obchodu okusoval
syrovou mrkev a těšil se až uvidí to kouzelné místo zvané Roklinka.
Ještě nezačalo večera, když se Frodo se Samíkem rozloučili s Ječmínkem a vyrazili opět na
cestu vpřed – do Hůrecka, kde je v hospůdce u Skákavého poníka čekal jejich průvodce.
Zrovna když procházeli přes Ječmínkovu zahrádku narazili na zloděje. Pipin a Smíšek. Tidle
nám známí prckové právě brali, co jim ruce a pytle stačili. Sam se usmál…a zaštěkal jim
nepozorovaně skoro přímo do ucha. Oni se lekli a začali utíkat. Frodo se Samíkem je chtěli
dohonit a tak běželi za nimi. Pipin však na konci cesty narazil na malou sráz a ..správně  do
něj naboural Smíšek..do Smíška Sam a do Sama? Frodo. Přesně jako v pohádce o řepě. A tak
se naši čtyři hobiti zřítili dolů. Naštěstí, nikomu se nic nestalo. Pipin se Smíškem byli rádi, že
Froda a Sama vidí a div se nerozplakali. Frodo se Samem zjistili, že tamti dva byli vyhoštěni
z kraje na půl roku. A proč? Protože jim přišili domácí loupeže, o kterých nevěděli zhola nic.
Je pravda, že jsou zloději, jenomže oni se specifikují pouze na zahrady. Nějaká sterea a jiné
technické pakůstky je nezajímají. Frodo se Samem se na sebe podívali a byli rádi, že na čas
vypadli z Kraje. Navrhli nespravedlivě obviněným hobitům výlet. A tak byli čtyři, čtyři hobiti,
kteří změní osud Středozemě. S pomocí těch nejlepších z nejlepších.
Už byli po večeři a těch pár hodin chůze na jejich nožičkách taky zanechalo následky,
když tu uslyšeli tuze divné zvuky. „Ne.ne..klapou to koňská koppytta?“ : zeptal se na smrt
vyděšený Křepelička. Pipin se Smíškem zbylé dva ujistili, že klapou. Jaké bylo jejich
překvapení, když Frodo se Samem vystartovali a schovali se pod kořeny velmi starého
stromu. Sam vyndal zrcátko a podíval se, co se děje za ním. Kůň a jeho jezdec. Obrovský
černý kůň…obrovská mužská postava., která se díky svému oblečení ztrácela do noci. Frodo
polekaně hekl a strčil ruku do kapsy, kde měl schovaný prsten. Uvědomělý Sam však za jeho
ruku zatáhl a díkybohu zabránil nasazení prstenu. Tím zachránil nejen čtyři hobití životy.
„Co to bylo?“ zeptal se Pipin
„Co to bylo, do hajzlu?“ zopakoval Smíšek.
„Černý jezdec! Já a Sam musíme do Hůrky….tam vám všechno vysvětlím.“
A tak začala honička…Frodo, Sam, Smíšek a Pipin…rychlostí, která nebyla u hobitů obvykla,
zvlášt u takhle těžkých hobitů, pokračovali v cestě do Hůrky. Zbývalo jim několik metrů,
když opět zaslechli koně. Kousek od nich přejeli tři jezdci. Tiše se ztratili v cestě. Pulčíci
nelenili a rychle doběhli ke dveřím. Zabouchali jednou, dvakrát, třikrát. Frodo se vztyčenou
rukou, připravenou k dalšímu zabouchání se lekl, div nepadl na zem,když se otevřelo jakési
obrovské kukátko. „Dobrej den, hobistvo!“
„hem..dobrý den, pane“!
„ták, co tu chcete, chlapíci?“
„Chceme se ubytovat u Skákavého poníka.“
„Jo? No tak to pojďte, jen ať to u nás soukromým podnikatelům kvete.!“ Zašvitořil milý pán a
pustil je dovnitř.
„hůrka“ : vyslovil to slovo s úctou Pipin
„Jo, prej tu maj dobrý pívko“! dodal Smíšek
- 38 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
Frodo se Samem se na sebe pobaveně podívali. Moc dobře věděli, že tu Pipin se
Smíškem nikdy nebyli. Za to Frodo se Samem….byli obvyklými štamgasty. Už z dálky
rozpoznali dřevěnou ceduli se zlatým nápisem „U Skákavého poníka“
Jen co vešli do hostince, hned ucítili ten známý pach dušeného vepřového, který jim toliko
připomínal domov. Hobiti se usadili k malému stolu v rohu a Máselník, majitel hospůdky, jim
každému donesl pintu piva. Teda Sam si dal Coca-colu, jelikož mu bylo nějako těžko od
žaludku. Jak tam seděli a popíjeli – všiml si Sam, že se na ně ze zadu dívá nějaký zvláštní
muž. Vysoký muž v dlouhém kabátě s dýmkou u tváře, takže do ní neviděl. Chytl za rukáva
Máselníka a zeptal se ho „Páne, kdo je ten mužský, tam vzadu?“ Máselník trochu
zapochyboval, ale pak odpověděl: „to je Chodec, je divnej, lidi říkaj, že moc hulí…ale umí se
prát, to jo. Jednou sem ho viděl, myslím, že je nebezpečnej a ten kdo je s ním, tomu se jen tak
něco nestane…je to týpek..a vždycky platí dopředu.“ Usmál se Máselník a ještě dodal:
„ Akorát má divný kámoše, baví se s takovým hipíkem ve špičatým klobouku s dlouhejma
vousama a vlasama…takovej celej v bílým…divnej.“
„to už by stačilo“ vmísil se do hovoru Frodo, kterej neměl rád, když někdo nadával jeho
kámošům. „Díky“
Jen co jim Máselník zmizel z očí přisedl si k nim bez optání ten prapodivnej týpek. Už
nekouřil. „Ahoj Frodo.“ Zašeptal
Frodo se lekl, ale pak mu došlo, že je to Gandalfův přítel. Taky ho pozdravil a já to teď vezmu
hodně zkrátka. Kže – hobiti si objednali pokoje, ale nespali v nich. Nacpali pod deky kusy
slámy a lehli si na zem do Aragornova pokoje, tam spali. Ráno je vzbudil rámus. Byli to další
obydlíci  v hospůdce. Pokoje hobitů byli zdevastované a postele přímo roztrhané.
Návštěvník měl asi slabé nervy. Možná ho něco překvapilo – možná v tom pokoji bylo moc
uklizeno, nebo chyběla televize. „Todle ale zaplatíte, mladí páni“ zrichtoval hobity Máselník
Chodec však Máselníkovi vysvětlil, že to neudělali hobiti, a že spali u něj v pokoji. Že
takovou spoušt mohou způsobit psychicky narušení jedinci…a byli to JEZDCI. Máselník
vykulil voči a hledala židli, na kerou by mohl dřepnou. „Jezdci a u mě v podniku“ Zatímco
nevěřícně kroutil hlavou vyprovodil Chodec, jak se jim představil Aragorn naše hobitky na
cestu. Šli docela nehostiným prostředím. Močály. Močály. Lesem. Močály..a tak se to
opakovalo celý den. Bez přestávky. Hobiti padali vyčerpáním když došli na kopec, jenž býval
strážnou věží Amon-Sůl. Lidé se tu klaněli egyptskému bohu Amonovi. Lidé tu těžili sůl. Lidé
tu vybudovali strážnou věž, jejíž hlavní funkcí bylo..že měla hlavní funkci. Nikdo nevěděl
jaká to je. Nikdo nevěděl..proč věž stojí a nikdo se nad tím nezastavoval. Byla tady.
Gandalfovi přátele vylezli na kopec a začali připravovat věci na večeři. Když tu jim večeři
narušil ten známý strašidelný zvuk. „Koně!“
„Dneska se hold Smíšku nenajíme!“ dodal Pipin a Aragorn se jal hobity ochraňovat. Pro
jistotu každému hobitovi dal po jednom svém nožiku, které s sebou nosil, u nich budili dojmy
malých mečíků. Černí jezdci se pomalu blížili k Aragornovi, bylo jich ale příliš mnoho.
Sedm jezdců. Frodo bohužel nemohl být ochráněn. Hobiti se snažili ale proti nazgůlům není
šance. A tak Frodo padl v nemilost bývalým lidským králům. Snažil se, ale bohužel ..Prsten
mu nařídil, aby si ho nasadil. Frodo uposlechl jeho, nasadil si ho. Šéf nazgůlu ho bodl.
Aragorn však nelenil a házel vším, co mu přišlo pod ruku. Nejvíc se ti smradi lekli ohně a
taky pomocí jeho Aragorn nazgůly zahnal.
Frodo jen tak ležel a cítil chlad. Opravdu si myslel, že to bude sranda – tendle výlet…viděl se
jak se vrací domů s věncem slávy kolem pasu …viděl se, jak si kupuje dům pana Ječmínka
a jak si tam se Samíkem zřizuji hospůdku docela podobné té u Skákavého poníka. Viděl jak si
povídá s hosty, viděl jak se setká se ženou, kterou si bude chtít vzít. Není rasista, nebude mu
vadit, že je to žena – člověk. Měla dlouhé kaštanové vlasy a tmavé oči mrkaly na Froda, když
mu říkala: „Pane Frodo vstávejte, no ták, seberte veškerou svoji sílu a probuďte se, nenechte
zlo zvítězit!“ Náš raněný kamarád Frodík se probral, jaká úleva zasáhla Samíkovo srdce, jaká
- 39 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
úleva se rozhostila v obličejích zbylých dvou hobitů. „Frodo!“: zvolal Sam. Frodo se opřel o
lokte a pomalu se porozhlídnul – byla tu jakási krásna žena, špičatá ouška vyčuhující zpod
jejich hustých hnědých vlasů prozrazovala, že je Elfka. Horní část přívěsku – okřídlené víly která zdobila její krk (a jejíž druhá – dolní část visela kolem krku Aragorna) jakoby řvala do
nebes – jsem zadaná. Frodík ihned pochopil, že mezi Aragornem a krásné Erwen něco je.
Ovšem jeho mysl se opět začala zatemňovat. Erwen si toho všimla a rychle s Aragornem
promluvila: „Athelas, kde je?“ Aragorn sáhl do kapsy a vyndal kožený váček, v němž ukrýval
zelené lístky , které rozemlel svými zuby a vložil je Frodovi do hluboké rány na rameni.
Frodík už měl spoustu šrámů, ale tento je jediný, na který nebude vzpomínat s úsměvem na
rtech. Vypadalo to že se bylina nemine účinkem. Pomohla Frodíkovi aspoň v tom smyslu, že
neměl halucinace. Erwen ho přehodila přes svého bujného oře a se slovy „Pojedu s ním
napřed!“ naskočila koni na hřbet a odklusala za svým otcem, knížetem Elfů, který Frodíkovi
určitě pomůže. Černí jezdci, kterým neshořeli obleky nasedli na svá kobylata a vyjeli za ní.
Nositel prstenu nesmí uteci. Začala honička, kterou si určitě vybavíte, když řeknu malé
indície – Frodo, Arwen, koně, černí jezdci…a Peter Jackson. Kéž bych měl ten skvělý
vypravěčský talent, abych mohl popsat jak Erwen pobízela svého koně v elfské řeči, jak
Frodo pomalu upadal do mdlob a jak černí jezdci vyhrožovali mladé elfčici, krásná příroda,
krásný počasí,krásná hudba…a děs v srdci pana Froda. Peter je totiž frajer. A tak Frodo a
Erwen dorazili k velké řece, kde Erwen použila pár starých elfských triků a podařilo se jí
černojezdce setřást.
- 40 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
11
V Roklince poprvé
Frodíka opět probudili zpěvní ptáci. On je nenáviděl. „Nenávidím Vás!“ zašeptal, řvát
mu jeho vyschlé hrdlo nedovolovalo. Rozhlédl se kolem a všimnul si Samíka, jenž seděl na
dřevěné židlice a má hlavu v dlaních. „Same?“ pronesl potichu. Sam pozvedl zrak a prodíval
se na svého nejlepšího přítele. „Frodo!, ten Elrond ať je jakej je….on umí…já, jsem rád, že si
v pořádku“ přiskočil k posteli a pocuchal mu vlasy. „Jsem ted Sam štastný a za to vděčím
tobě!“ Frodovi ze v očích zračil pláč…nesmím plakat, říkal si. Jejich tetelení ovšem narušil
bílý čaroděj. „Zdar jizvoune!“ pozdravil Froda, který nemohl věřit svým očím. Už ani
nedoufal, že ho někdy uvidí. „Gandalfe!“ Gandalf nechal zavolat Elronda, taky jídlo,
poněvadž Samovi i Frodíkovi vyhládlo (a mě takýýý, kde je ta ségra s tím žrádlem???) a
vyprávěl mu o tom, co zažil u Šálumena doma. Frodo jenom kroutil hlavou, když se naněj
přišli podívat Pipin se Smíškem. Smíšek utrpěl v boji ránu, která narušovala jeho hustou
kštici. Bylo ale vidět, že to není nic ve srovnání s ránou,která o sobě dala vědět Frodovi,když
se snažil Pipina obejmou. „Nesmíš ji pár dní namáhat,“ pronesl moudrý Elf a spolu
s Aragornem se jali vypravování o tom, jak důležité je sehnat další společníky – na pouť,
která měla za úkol, prsten zničit. Frodo během vypravování pochopil vážnost celé situace a
rozhodl se, že se večer vypraví sám do toho nebezpečenství. Sam, jenž todle všechno viděl ve
Frodových očích, se rozhodl jít s ním, ať se děje co se děje. Slova jako nebezpečí, smrt a
strach pro něj neznamenaly nic oproti slovům jako přátelství a láska. Sam byl hold charakter.
Kníže Elrond se jal mejlování, potřeboval sehnat aspoň pět členů, kteří se výpravy
zůčastní. Gandalf mu poradil podat inzerát, ale Elrond nechtěl, aby mu před bránou Roklinky
postávala halda neznámých lidí, dobře věděl, kdo je ten nejlepší z nejlepších.
Frodo opatrně vylezl z postele, sbalil si šrajtofli a mečík, jenž mu byl poskytnut
Aragornem k ochraně, pomalu otevřel velké dubové dveře a chtě jít chodbou vpravo narazil
na Bilbouše. „Bilbo?“ Málem ho nepoznával, hobit zestárnul aspon o 30 let, jen tam tak seděl
na židli opatřené velkými koly, přikrytý chlupatou dekou. „Frodíčku, můj…synovče drahý!“
Chtěl jsem k tobě zajít, ale bohužel mi to tak nejezdí, nesu ti nějaké dary.“
“Bilbo, ja už musím. Vážně, doufám, že se ještě sejdeme!“ řekl Frodo a se sklopenou hlavou
si to rázoval ven. Pocítil až nezvyklou sílu starého hobita, když ho chytil stařeckou rukou za
cíp kabátku. „Nejdřív ty dary!“ A tak byl Frodo obdarován stříbrným kabátkem, který byl
vytvořen z mitrilu, jenž si nejvíce cenili trpaslíci a kterým neprojde žádné kopí ani žádná
střela. Frodo i Bilbo trochu zalitovali, že ho nebylo dříve před Amon-Sůl. Také dostal nový
mečík, taky kouzelný, vykuli ho elfové, když kuli pikle..jak na skřety. Jakmile se poblízku
objeví skirti..ihned čepel zmodrá. Frodo si darů vážil. Políbil hobitího starce na tvář a vydal se
kupředu. U brány, kterou se vycházelo z Roklinky a která nebyla hlídáaná, protože odejít
může kdokoliv, kdo byl puštěn, už čekal Sam. Frodo byl překvapen tím, jak moc ho Samík
zná. Opravdu byl rád, že nepůjde sám, ale o Sama se bál více než o sebe. Ale jak řek Sam
„jsme v tom spolu“ Spolu napsali dopis na rozloučenou, jaký píšou lidé, kteří se rozhodli utéci
z domova s konečnými slovy milujeme Vás – Frodo a Sam.
Když se ráno v Roklince probudili a nalezli dopis, byli tímto počinem zklamáni…
ovšem, schůze bude a bude vyvoleno několik statečných, kteří půjdou za záchranou
středozemě. A tam vlastně teprve začíná náš příběh. Příběh o … vlastně omlouvám se, vy moc
dobře víte o čom to je. Takže jde se dál.
- 41 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
12
Frodo a Sam na cestě…sami
Frodík se probudil. „ Mizerní ptáci“. Sam už byl vzhůru a obdaroval Frodíka snídaní.
Křepelčí vajíčka, pane  „ Frodo moc dobře znal kuchyňské umění svého přítele..a taky byl
rád, že je tu někdo, kdo to těm ptákům dokáže nandat. „děkuji příteli“ Oba dva se nasnídali a
sklidili provizorní tábor. Vydali se na cestu. Mapu, kterou šlohl Sam v pracovně mistra
Elbonda už měli dávno prostudovanou..a moc dobře věděli kudy k hoře Osudu. Byla to
dlouhá a útrapná cesta, oni ji však neváhali podniknout, vždyt jsou spolu. Sam a Frodo.
Nerozluční přátele. Na cestě za záchranou Středozemě.
Myslím, že nebude nic špatného na tom, když vám prozradím plán jejich cesty. Před
dalším svítáním chtěli dorazit k branám Morie. Ne že by se chtěli vydat zkrze ní, ale už
dávno toužili zkusit si sjet si to u průsmyku Caradhas. Inu – trochu si zpepřit hořkou cestu.
Potom chtěli navštívit další zpřátelené eflí hnízdo – Lorien. To prej obývá taková elfí trojská
Helena – nejkrásnější elfka, co kdy slunce spatřila. Galadriel. Po několika dnech, které u elfů
stráví se vydají přes hnědé země a mrtvé močály k Mordoru. Možná si sjedou raft na řece
Anduině. A tam těsně před tou strašnou zemí, tam se rozhodne o jejich další cestě. Dobře
udělali hobiti, že si cestu naplánovali pouze k Sauronovi, jak se ukáže získají skvělého quida.
Průvodce. Že nevíte koho? Jak už prozradil Tolkien a Jackson, bude to Glum. Glum konečně
pochopí, že přátelství má vyšší cenu než stříbrný prsten. Začne se opět cítit, jako hobit,
kterým kdysi býval. Přátelství Froda a Sama je totiž tak silné, až je nakažlivé. Tento
praprodivný tvor s dřívějším jménem Sméagol se konečně probudí z dlouhého snu, do nějž ho
vhodil Prsten. Ale to až v kapitole číslo 16 – Frodo a Sam na cestě … s Glumem.
„Hey, pane Frodo. Dívejte, támhle vzádu, vidíte, to co Já?“ řekl Samča a přitom
prstem ukazoval kamsi do dáli. „Caradhas“: uhodl to Frodík.
„Už teď valím bulvy, se poseru až to budem sjíždět.“ Postěžoval si Samča
Frodík ho uklidňoval a celá cesta se vedla v duchu konverzace, že by bylo skvělé si to natočit
kamerou. Bohužel kameru měl míval Frodo ve svým ex-domečku. Nuže se pomalu blížili
k Morii, poznali to tak, že čepel mečíku, jímž byl Frodík obdarovan modře světelkovala.
Chvilku si se Samíkem hráli na Hvězdný války, poněvadž svítící meč znali pouze z kina. Po
nějaké době je to omrzelo a tak hráli hry. Typu: hádej kdo jsem, hádej co jsem, hádej co mám?
Oba dospěli k tomu, že maj hlad. A tak si sedli na trávu, vytáhli svačinky a najedli se. Takhle
uplynul první den jejich cesty od Roklinky. Člověk by řekl, že to de docela v klidu. Jenže
nezaťukal na dřevo.
„slyšíte to?“ zeptal se Samík Frodíka. „Jasně že jo, je to strašidelný bubnování vo buben.“
„Musíme se schovat“
A tak se naši malí hobiši skovali. Tam . Kam? Jo tam. Skovali se do jeskyně, které krásně
viděli nově příchozí muzikanty – skřety. Jakmile skřeti zmizeli…hobiši nelenili a rychle se
vydali k průsmysku. Cesta netrvala dlouho s plnejma bruchama se jim šlo docela dobře.
Jakmile však spatřili sílu hory, ztratili odvahu. Zima. Nebezpečí.“Todle nezvládneme.“
Ale jakmile tydle slova Sam vyslovil, Frodo už šplhal nahoru na horu.
„Ukážeme těm lidem, jak my hobiši válíme.“ A tak se taky stalo. Oba po úmorném
plahočením v zimě, ve sněhu, BEZ BOT došli konce. A jéjej. Taky jsem tu cestu mohl popsat
mnohem obšírněji, že? Teď se vám ve tvářích zračí hněv. Inu potrestejte mě, jak uznáte za
vhodné, ale pochopte, že jsem v časově tísni. Vydavatel na mě tlačí, jestli si nepospíším
napíše si něco sám. Inu…jestli chci býti slavná, musím proto něco udělat . Nehněvejte se milý
čtenáři.
„Ty vaďo, my jsme to jako fakt dokázali,“ huhňal zadýchanéj Samík. Frodo i Sam se rozhlídli
kolem a doběhli k malé hospůdce,kde ovšem nebyli na Krajany z jiného kraje zvyklí. Ale
- 42 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
přesto se jim dostalo vřelého uvítání a dobré večeře. Objednali si pokoje a cupitaly na horu do
patra, kde už jim blonďatá pokojská stlala.
Frodík znám jako milovník žen – se nenechal zviklat špatnými časy a poplácal krásnou dívku
po zadečku, získal si tím její sympatie, protože to blondaté pokojské rády. Večer přitáhla
dívčina kamarádku a Samík s Frodíkem to rozjeli ve velkým. Meejdaan. Po bujaré noci se ani
jednomu z hobitu nechtělo vstávat.
„Zatracení ptáci, zamumlal Frodo. Nenávidím je.“ A Zabouchl okno. Samčák objednal
pořádnou snídani – jak je u hobitů zvykem, žrali div jim hlava nepukla.
Takhle jim uteklo poledne, před oběděm, který si nechali zabalit s sebou, si chtěli zkusit sjet
Caradhas. Když Frodo zaplatil za půjčení snowboardů a stoupli si na cíp hory, kde ta jízda
měla začít, uslyšeli hobiti z dálky hlas, který jako by jim vyhrožoval. Nebrali to v úvahu. Sam
měl jet jako druhej, ale nějakým nedopatřením se připletl pod nohy svalnatému chlápkovi, co
měl Snowboard s lebkou. Upadl na zem. V tom ho přepadla vize. Frodo i ten svalnatej
chlápek sjeli dolů, Sam za nima, za Samem další odvážlivci. V tom se urvala lavina. Vzala
s sebou odvážlivce a zbyl jenom Sam, Frodo a ten svalnatej týpek. Oba tři se snažili ve
zběsilém závodu vyhrát. Ovšem! Lavina se nenechala zastrašit, vztyčila prostřední prst a tím
dala Frodovi, Samovi i tomu svalnatému chlápkovi najevo, že se nevzdá. Samovi se podařilo
předběhnout toho svalnatého týpka. Dojel až k Frodovi kterej na něj mrknul a podařilo se mu
vyhnout se jehličňákovi. V tom se ozvalo LUP a poté KŘUP a oba hobiši se otočili. Viděli, že
svalnatej týpek už není. Lavina ho pozřela. Podívali se na sebe a nasidili tvrdší tempo. Ale to
jim vyhrát nepomohlo. A nepomohlo jim vlastně už nic. Lavina roztáhla své paže smrti a oba
je objala. V tom někdo do Samíkovejch úst lil kořalku. Sama ta síla lihu probudila. Díval se
kolem a v jeho vytřeštěných očích se blýskalo. Začal panikařit. „Nesmíte jet dolů, nesmíte,
vy…vy…pane Frodo nesmíte.“ Potom všem svědkům pověděl o své vizi. Nikomu však ani
zhola nezáleželo na tom, že se Samovi jednou stálo, že dostal psa. A že ho pak dostal. Všem to
bylo utrum. A tak nastoupli na snowbádáky a jeli. V čele se svalnatým chlápkem. Všichni, co
měli jet,jeli. Jen Sam s Frodem zůstali na hoře nahoře. A dobře udělali. V tom se strhla lavina
a…
Frodík a zbylí přeživší domorodci nemohli věřit svým vlastním očím. Bylo to jako
z filmu. Sam věděl, co se stane. Zachránil tím sobě a Frodovi život. Nebo snad jenom oddálil
příchod jejich smrti???? Ne, to ne, zas až takovém fanoušek filmů „Nezvratný osud“ nejsem.
Stačilo to, že to schytal ten svalnatej týpek. Frodík se Samíkem si to sjeli v příštím kole. Sjeli
si to i po několika nebožácích, kteří ještě byli pořád uvězněni pod nánosem sněhu. Získali
spoustu fanoušků a jejich podepsaná skejbordata bez koleček si vystavil hlavní výčepník
v hospodě.
Sam a Frodík se po jízdě nechali obskakovat nažhavenejma babama a pak je pozvali
na oběd. Po dalším žrádle, se hobiti rozloučili a vydali se cestě vstříc. „Fujtajbl“ to byla jízda,
co???
„RR – to teda.“
Tak a teď se vydáme směr Lorien, ne?“ chtěl si to vyjasnit Frodo,když Sam v mapě
odfajfkovával kostičku, kterou si nakreslil nad Carathas.
„Jo, to elfské hnízdo…..elfy a medovinou oplývající“
- 43 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
13
Frodo a Sam na cestě….s Glumem
A tak se Sam s Frodem, povzbuzeni sněhovým dobrodružstvím, vydali vstříc elfskému
sídlu, které bylo daleko větší a krásnější než Roklinka. V tomto lesním městě elfů bydlela
jedna z nejkrásnějších bytostí, kterou kdy, kdo viděl. Elfka Galadriel. Vypadala skoro jako
Cate Blanchett, akorát o mnoho krásnější a třpytivější. Sedávala na vrcholku svého
oblíbeného stromu a tiše prozpěvovala svým bratrům a sestrám.
„Víš, co je Same zvláštní?“
„Nevím, pane Frodo!“
„Nezpívaj tu ptáci, to je moc dobře, protože je nenávidím.“ : pronesl jednou u snídaně do
deky zachumlaný pan Frodo.
„Pane Frodo, od pařby na Caradhrasu uplynulo mnoho dní a Lorien se nepřibližuje. Připadá
mi, jako bychom pořád chodily v kruhu. Jako nějací automobilo-závodnický blázni.
„Máš recht Same, tendle šutráckej kámen jsem označil když jsme tudy kráčeli minule.“
„Jojo, pane Frodo, vzpomínám si. Dokonce ještě smrdí“!
„Počkat, neoznačil jsem ho nikterak zvláštně, jen jsem do něj vytesal krásné písmeno eF, ale
ten smrad cítím taky. Táhne se za námi už jakou dobu. Člověk by řekl, že je to něco, k čemuš
přilnul puch elfského prdu.“
V tom Sama něco napadlo. „Budeme večer dělat že spíme, vystavíme všecky svoje poklady,
aby je dotyčná věc spatřila a jakmile se přiblíží….šmik a máme to!“
„Same, ty si vážně hlavička, to by mě ani ve snu nenapadlo.“
Večeru však ještě nepřicházelo a hobiti museli pokračovat v cestě, už se docela těšili na
známé pohostinství elfů z Lorienu. Medovina. Dušené vepřové.
Konečně se začalo smrákat, smradu neubyvalo a tak…
A tak Sam s Frodíkem vytahali z batohů jídlo, nádobí, oblečení a na hromadu dokonce
přistál i lehce se třpytící prstýnek. „Kdyby náhodou“, zašeptal pan Frodo.
Oba položili své kudrnaté hlavy a předstírali spánek. Smrad získával na intenzitě a Frodíkovi
začalo loupat v uších. To znamenalo jediné. Někdo přichází.
Z převisu nad spícími hobity se udrolil kus kamení, nebylo toho tolik, aby tomu hobiti
věnovali pozornost. Chyba. Nad pulčíkovskejma hlavičkama se objevila odporná hlava
Gluma. Glumajz jen tak okouněl, když si všiml malé, lehce třpytící se cetky. Jeho vnímání
zamlžily vzpomínky na dobu, kdy i Glumajz jednu takovou míval. Lehce se třpytil, nikdy
nespadl z ruky a činil ho neviditelným. Povytáhl své chybějící obočí, čistě alegoricky a
pomalu se škrábal dolů. To už ale Frodík se Samíkem větřili příchozího, šibalsky na sebe
mrkli a netrpělivě čekali. Smradu přibývalo. Najednou se z čehošnic objevila vychrtlá,
vyšedlá ruka s dlouhými, zlodějskými prsty. Frodo i Sam vystartovali, chytili pařát a silně
zatáhli. O, jaké odporné stvoření se tu před nimi svíjelo zlostí. Sam se podíval na Froda a ten
špitl do burácivého kvílení kreatury. „Glum, ani žádná fantasmagorie nezná většího ohavy“
Po několika minutách snahy obludu uklidnit, se Sam s Frodem od Gluma dozvěděli o
výpravě, která byla uskutečněna. O Elbondovi, Harrym a o tom, jak padl Boromir. Frodovi se
zamlžily oči, pohroma, které chtěl zabránit, stejnak přišla a dohonila společenstvo. Teď už
Frodikovi nezbejvá nic jiného než se urychleně dobelhat do Mordoru, zahodit prsten Moci.
Musí, nechce-li, aby zemřel někdo další. Pomalu natočil hlavu k Samovi. Zítra ráno
vycházíme, jdeme dál, musíme. Vícehoš nedodal, zachumlal se do pokrývek a v myšlenkách,
které se obracely na domov tiše plakal, „Stýská se mi, Gandalfe!“ zašeptal naposledy a usnul.
Sam mezitím přivázal Gluma ke svý noze a slibem, že ho zítra pustí uklidnil Gluma, který
vyčerpaný a dosud smradlavý usnul.
- 44 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
Druhého dne v poledne si to už naše tříčlenná skupinka šinula k Lorienu. Glum, vida
přátelského chování hobitů upustil od toho dělat problémy a přizpůsobil se. Dokonce i to, že
byl veden na provázku, se mu začínalo líbit. Cavyky dělal jen tehdy, když se hobiti odhodlali
Gluma vykoupat ve Stříbřence, řece, která ústila v Lorienu. „Už jsme blízko!“ potěšil Froda
Sam a jal se mytí glumových vlasů.
Gluma samotného překvapilo, že jeho kůže pozbyla šedavé barvy. Nyní zářila
slabounce růžovou a jeho černé vlasy a hnědé oči činili z toho dříve odpudivého tvora, celkem
pohledného domácího mazlíčka.
„Glume, k noze!“ zavolal na něj Sam.
Glum, kdovípak proč k Samovi přilnul. Sam se k němu choval strašně mile, nenadával ho,
nechával ho spát u nohou, zpíval mu na usnutí a nikdy ho nebil a ani neškrtil. Jen se na něj
usmíval. Co se Glum umyl, párkrát ho dokonce pohladil. Glumovi konečně připadal život
krásný.
Z kamenité, drsné místy zasněžené krajiny se konečně naše trojka dostala k mýtinám a
loukám. Vdáli na ně mával Lorien. Už ani jednu proklatou noc v nehostiné končině. Dnes se
bude pít a spát s Elfy.
U pomyslného vchodu hlídali dva bratři. Haldir a Haldyr. Byla to elfí dvojčata. Kluci
do nepohody, řekla bych. Každou chvíli se kvůli něčemu hašteřili a tím vším vytvářeli
opravdu jemnounce kořeněnou náladu. V jejich blízkosti obvykle nevydržel nikdo dlouho
smutný.
„Hele, Halde, támhle někdo jde…a má opičku!“
„Nojo, máš pravdu, opičku, počkej, to jsou přece hobiti, co ti tu dělají? Dyť bydlí
širokodaleko daleko. Takovýho hobita, to je ojedinělá věc, spatřit.
„Heh, to jo, a ještě k tomu s opičkou, růžovou opičkou s příčeskem.“!
„To není vopice, to je …. To není možný!“
„Co není možný?“
„Vypadá to jako štastná, růžová obdoba Gluma!“
„Tyelfe, fakt, co takhle je přivítat?!“
Vstříc elfům kráčel tříčlenný kus něčeho, čemu bychom mohli říkat přátelská parta. Vstříc
hobitům a Glumovi kráčelo cosi, co bychom mohli nazývat špičatouchými dvojčaty.
Vůbec tadle situace působila trošku poťouchle.
Nádherný, obrovský a zřejmě tisíce let starý strom se třpytil v odlesku samotných hvězd. Stál
si tam tak trošku majestátně a tváril se lehce důležitě. Vždyť na něm se uhnízdila ta nejlepší
sorta elfů, která do Středozemě emigrovala v dobách, kdy ji ještě nemučil Sauron ani jiný
pomatenec. Stál tam, nemračil se, dokonce se ani neusmíval. Užíval si světla hvězd, užíval si
úcty, kterou k němu Elfové chovali, užíval si zpěvu, který vyluzovala krásná elfí královna na
vrcholu jeho koruny. Jeho obrovská koruna se širokou větenou a stříbrnými listy byla
dokonalou domovinou. A nyní mu bylo ctí přivítat ve své dřevěné náruči i dva hobití Reky. A
Gluma.
Glumovi se záře stromu líbila. Uklidňovala ho a slibovala mu přátelské uvítání, na
nějž si žačínal pomalu zvykat. V Glumově hrudi opět začínalo tlouct srdce, opět ho cítil, cítil
jak se do něj vléva teplo, o nějž nezavadil už desítky let. Jeho mysl se odčernila od temných
dnů a on opět začal vnímat všecky krásy světa. Cítil vítr, sluneční paprsky i Samovo
pohlazení. Dokonce se spolu s Elfíma dvojčatama několikrát zasmál, srdečně,jak jinak.
Smích, už zapomněl, jak se člověk po něm osvěženě cítí. Podíval se do Samíkovy jemné
tváře, kterou si nebylo těžké zamilovat. Jeho velikánské modré oči uklidňovaly a pomáhaly
najít cestu z temných stezek. A Frodík? Lež sužován urputně zákeřným (a zbytečným)
špatným svědomím, ten se taky nikdy neopomněl na Gluma přátelsky usmát, poplácat ho po
- 45 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
rameni a pronést několik milých slov. Glum nemohl uvěřit tomu, jaké štěstí ho potkalo. Opět
se cítil jako hobití mládenec, kterým kdysi dávno býval.
„Ach, Same, to je nádhera. Akorát ti ptáci!“
„Pane Frodo, zde poránu ptáci utichají, poněvadž zpívá naše královna!“
„Jupí‘!
Frodíkovi se zajiskřilo v očičkách, když kráčel po stříbrných schodech výše do koruny
nádherného stromu. Sama přepadla zimnice – z té nádhery, z té dokonalosti. Samík býval
kdysi zahradníkem, miloval stromy, květiny. Zde, na tomto kouzelném a nádherném stromu
zahlédl Samík tak nádherných květů, že se mu tajil dech. Byl nadšen!
Elfí královnička už stála na trůně, zahalena do bíleho šatu a potměšile se usmívala.
„Vítám vás hobití přátelé!“
Glum se nervozně zavrtěl. Krásná Galadriel však zpozorovala nejistotu v jeho očích a moudře
pravila. „Hobite Smeagole, vítej zde v mém království, zahoď jméno Glum do hluboké jámy a
nepoužívej ho již. Hobití srdce tluče, slyším ho!“
A tak Glum pozbyl glumoství, opět se z něj stal hobit Smeagol, který trpěl strašně
dlouho za svou zranitelnost, za nedostatek síly odolat. Hobit Smeagol v Glumí, růžové
podobě poděkoval a nechal se od Samíka opět pohladit po vláskách.
Hobiti se na pár dní ubytovali u Galadriel, užívali medoviny, užívali dušeného
vepřového. Po nocích se procházeli a vypravovali si s Elfy o jejich dávné minulosti a nikomu
z nich se nechtělo vydat se na pouť, která na ně čekala. Mohlo se zde udát něco legračního,
ale hanobit krásu Elfího knížectví Galadriel by pro mě samotnou znamenalo tíhu, která by mi
nedala spát. Proto se raději na čas navrátím k našim udatným přátelům, kteří míři, netuše
Glumovy proměny, k zemi, kde koně spávali v posteli se svými pány. Rohan.
- 46 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
14
Koňskej mor
Hle tu silný a neohrožený Aragorn, prdící trpaslík Gimli, malíští hobiti Smíšek a Pipin,
blonďatý a štíhlý proutek Legolas, šedivá postava čaroděje a na konec – zeséra zrozený elfí
hrdina Elbond. Všech sedm kousků toho nejlepšího ze Středozemě si to pod dozorem Eoméra,
jeho družiny a několika posledních rohanských vraníků šine k Šálumen-posedlému králi
Jízdmarky, Theodénovi. Už dávno přešli přes Rohanskou bránu, přebrodili řeku Želíz, přešli
rozlehlé travnaté pláně, které se táhnou míle a míle daleko jako veliký zelený oceán. Během té
zdlouhavé cesty se ujal Eomér vypravování:
Rohanští Páni koní jsou hrdý a starobylý lidský národ. Tváře mají strohé a sličné,
duchem jsou stateční a šlechetní. Nepíší knihy, ale skládají mnoho písní, jež oslavují jejich
činy v boji, nebo krásné koně, které chovají. Rohanští jezdci v sedle svých nádherných koní
nosí blýskavé kroužkové brnění značky nike, dlouha jasanová kopí značky žižka a přes
rameno malovaný štít od samotného A. Leea. Vlasy, plavé jako len, nosí pod zdobnou přilbou
dlouhé a spletené do vrkočů. Jsou urostlí a bojovní a setsakramentsky se vyznají ve válečném
umění a je jim toho zapotřebí, vždyť od chvíle, kdy vydobily svou zemi, museji ji bránit na
každé hranici, před vpády skřetů s podle barevnejma šálema kolem krků, před piráty
z Umbaru na jihu, kterým vládne obávaný Johny Vrabec. Před divokými lidmi, před
Mordorem a koneckonců před zlým koňským morem. Vyprávěl též o tom, jak Theodenův
syn, Theodred spadl ze svého koně, protože mu díky koňskému moru upadly nohy. Vyprávěl o
mazlavém rádci, ministru čistoty, Červivci. Vyprávěl o tom, jak svými zatuchlýmy kecy
omámil krále a ujal se vlády….ale to už Elbond nevydržel.
„Promiň,Eomére, vůbec mi to neříkej, popouzí mě to k tomu být zlostný. Je krásný
den, pojď radši zazpíváme koním starou Rohirskou píseň, s trouchou elfího kouzla sešleme
na tyto ušlechtilá zvířata ochranu proti nemoci, kterou ve svých komnatách vypěstoval váš
bílý soused.“
Jen co otevřel Elbond hubu a spustil prvních pár slov, přidal se Eomér i jeho celá
družina k písni, která v sobě nesla kousek elfí magie.
„Kde je teď jezdec a kůň? Kde roh, který pěje?
Kde je teď přilba a pancíř a vlas, který věje?
Kde je teď ruka a harfa a oheň, jenž hřeje?
Kde je to jaro, ta sklizeň, ta pšenice kde je?
Jako déšť po horách přešly a jako větérek v louce;
na západ odešly naše dny přes stinné kopce.“
Koně jako by na chvíli zabalil světle modrý, průsvitný závoj. Ozvalo se několikanásobné
zařechtání, narušované pouze tichými prdy trpaslíka.
Po několikaminutové jízdě v tichu, se stalo tak, že ho porušil Gandalf.
„Hleďte, Edoras a s ním Zlatá síň, Meduseld“
A vskutku, Na obzrou se tyčil Edoras, hlavní osada Jízdmarky. Rohanské Dvorce, stojící na
vrcholku skalnatého výběžku v závětří Bílých hor. Jak se tak družina přibližovala, vnímala
jeho krásu. Mohutná hradba, dřevěná palisáda, zlacená střecha, sloupy a trámy vyřezávané ve
složitém a krásném stylu Rohirů, kde se proplétají tisíce lidských a koňských těl,
vyjadřujících lásku a úctu Pánu koní k jejich ušlechtilým zvířatům.
Po celou tu dobu putování s Rohiry Aragorn mlčel. Todle na něj udělalo ale dojem. „Možná,
nebude tak zlé,příjmout svůj osud a stát se králem. To jsem ještě neviděl Minas Tirith.“ Myslil
si a přihlouple se usmíval.
- 47 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
„Tam někde, uvnitř v té kráse sedí král, polapený ohyzdnou Šálumenou mazaností a mluvou
výřečného Grímy Červivce.“: řekl Legolas dívaje se na dívku, které silný vítr odvlál kus šatu.
Dívka zakryla svůj hrudník a vida neznámé příchozí utíkala do své komnaty pro nový,
mnohem vkusnější kus oblečení.
Gandalf posmutněl. Ostatní na něj s údivem v xichtech pohlédli. Čekali, že něco řekne.
Gandalfova ústa je zklamala, místo toho se otevřela ta Eomerova a pravila: „Býval to kdysi
velký válečník a král hrdých Rohirů. Byl vysoký , silný a přísný. Skřeti připravili o život jeho
manželku, věrného koně Šemíka i jeho jediného potomka, Theodreda. Též jeho nadějněho
švagra postihla dosti zvláštní příhoda, když se snažil právě s královým vraníkem přeskočit
jakousi zeď, jeho žena Theodenova sestra ochuravěla a zemřela zármutkem. Takže po ni
zvostali dva sirotci, já a moje odříznuté siamské dvojče Eowyn. Po příchodu Šálumenových
vojsk skuruthů a skřetů se Theoden nořil hluběji do zoufalství a strnulosti, neschopen ničehoš
nic, než jen naslouchat Grímových řečí. Právě jejich prostřednictvím se Šálumenovi duši
podařilo rozpolčit a kousek sama sebe vložit do tohoto hrdiny, krále velkých lidí, který slavil
velký úspěch u všech žen, které se kolem něj mihly. To mu Šálumen záviděl, to nemohl
vystát. Proto je můj strýc mimo. Už nerozeznává přítele od nepřítele, ženu od muže….ani
vlastní příbuzné!“ Tentokráte zesmutněla tvář tohoto nezvykle krásného Rohirana.
„Dost bylo řečí“ rozohnil se Gimli. Cítím tu dušené vepřové, cítím pivo. Tak já s elfem
a hobitama letíme do hospody „U skákavé koňské hlavy“ a vy mu Elbonde a Gandafle
utíkejte pomoc!“
„A co mám dělat já?!‘ podivil se Aragorn.
„Ty sbal tu buchtu, co ukázala prsa!“ : mrkl na něj Legolas, jenže to už musel vyrazit, protože
to ti menší z družiny nevydrželi a utíkali za vůni jídla a pitiva.
A tak zbylí z družiny, /pro jistotu – Aragorn, Elbond a Gandalf – bez Eomera, jeho povinností
bylo postarat se o koně/ dorazili k vratům, jež střežil vousatý chlapík ve špatně padnoucí
zbroji.
„Co je?“
„Nic, jen bychom si přáli prohlídku!“ : odpověděl kupodivu všem Gandalf
„Skupinova sleva?!“
„Může být!“ zapojil se do hry Elbond, jehož osvítilo.¨
Aragorn stále tápal ve tmě, ale nenechal na sobě nic znát. Znal totiž tajemství. Když nevěděl
co říct, jednoduše se usmál od ucha k uchu. To taky udělal, což trošku strážného vyvedlo
z míry.
Po chvilce se však už procházeli Zlatou síní, vedeni průvodcem, který pořád něco žvatlal. Ani
jeden z návštěvníků však neposlouchal. Gandalf pátral po sužovaném králi, Elbond po
odpudivě mastném Červivci a Aragorn? poté prsaté blondýnce, se kterou měl v plánu bujaré
věci. První se radoval Elbond, spatřil toho bledého, přihrblého, úlisného člověka, oblečeného
v černém. Toho, co vlévá zrádná slova králi do uší, podlamuje jeho vůli a jasný rozhled.
Toho, co nebýt tak ošklivý připomínal by mu Skapeho. Stál tam mastný a ulisný, vyhlížel
z okna. Sluneční paprsky na jeho vysokém čele zveličovaly obrovitánskou mastnou skvrnu
která se táhla od vlasů až po obočí. Zarudlé oči a špičatý nos. Rozdvojená brada a prořízlá
ústa, ze kterých čpěl jed v podobě šepotu. Než však stačil detailněji prozkoumat zbytek jeho
těla, otočil se. Nikdo z našich kladných hrdinů nedokázal uvěřit že Gríma Červivec kdysi
býval rohanským mužem.
Místo lidských očí se na ně díval pár červičích. Zastavily se pohledem na Elbondovi a nos
zavětřil. „He, Eh, sérum pro nadčlověka!“: zasyčel jedovatě. Gandalf s sebou trhnul a v tom si
povšiml shrbené staré postavy, sedící u okna – brejlící kamsi do prostoru
- 48 –
Lotrovská parodie – Pohroma přichází
CathyBlackova
Aby výrobci alkoholu prokázali vyšší odpovědnost za své produkty, rozhodli se na návrh
Lékařské asociace umístit na všechny láhve alkoholu tato varování:
Varování č.1: Konzumace alkoholu může způsobit pocit, že šeptáte, když nešeptáte.
Varování č. 2: Konzumace alkoholu je hlavní příčinou toho, že při tanci vypadáte jako debil.
Varování č. 3: Konzumace alkoholu vás může přimět k vyprávění jedné a té samé nudné
příhody pořád dokola tak dlouho, dokud vám kamarádi nerozbijí hubu.
Varování č. 4: Při konzumaci alkoholu snadno uvěříte, že vaše ex-přítelkyně (ex-přátelé) nebo
kamarádi umírají touhou po tom, abyste jim ve čtyři ráno zavolal.
Varování č. 5: Konzumace alkoholu vás může zanechat v němém údivu, co se to proboha stalo
s vašimi kalhotami.
Varování č. 6: Konzumace alkoholu vás může dovést k přesvědčení, že dokážete konverzovat
s příslušníky (příslušnicemi) opačného pohlaví bez prskání.
Varování č. 7: Konzumace alkoholu může způsobit, že se ráno probudíte a vedle sebe uvidíte
něco opravdu strašného (jméno toho si však nebudete pamatovat).
Varování č. 8: Konzumace alkoholu je obecně hlavní příčinou nevysvětlitelných spálenin od
koberce objevujících se na čele.
Varování č. 9: Konzumace alkoholu ve vás může vyvolat iluzi, že jste silnější, krásnější a
chytřejší než ten obrovskej chlap, co sedí v rohu.
Varování č. 10: Konzumace alkoholu vás může přivést k domněnce, že tlustí a hnusní lidé
jsou štíhlí a atraktivní.
Varování č. 11: Konzumace alkoholu může vést k tomu, že se u vás doma najednou objeví
několik dopravních značek.
Varování č. 12: Při konzumaci alkoholu snadno uvěříte tomu, že se lidé smějí s vámi.
- 49 –