Jen tak si zahrát s vnoučaty

V í t e j t e v k lu bu
Jen tak si zahrát
s vnoučaty
MUDr. Hana Šmikmátorová
Nemůžu než začít jedním z nejnepříjemnějších zvuků, jaké znám: „Vzíííííííí…,“
srdcervoucí kvílení zubní vrtačky. Ano, to je on. Ptáte se, co má tohle dělat
s golfem? Budete se divit, ale v tomto případě strašně moc. Ten zvuk vychází
každý všední den z pod ruky jedné velmi milé a aktivní dámy – novopečené
golfistky, která se „zeleným sportem“ začala až se svými vnuky.
P
aní doktorka Šmikmátorová je pro
mě dokonalou kombinací a vzorem
pohodové babičky, prima ženské,
která si umí užít chvíle volna, a ještě
k tomu golfistky, která na sobě neustále pracuje. Hned po své první sezoně na hřišti zabodovala v celoročním žebříčku svého domovského
klubu, když skončila na třetím místě celoroční
tour Slapy Tour 2011 a skočila na HCP 37, na
prvním jarním turnaji pak snížila díky intenzivní zimní přípravě na 31,5 a dnes hraje na pohodu s krásným HCP 26,4 – klobouk dolů!
Jak se to stane, že se zavedená zubní lékařka vrhne takzvaně „na stará kolena“ (a to
mi prosím promiňte ten výraz, protože u vás
rozhodně neplatí!) na golf?
Před dvěma lety byla v Přestavlkách na Slapech, kde mám chalupu, otevřena devítka.
V srpnu jsem měla na starosti vnuky, a tak
jsme se jeli na hřiště podívat. Probíhaly zde
tréninkové hodiny v rámci akce Hraj golf,
změň život a my se přihlásili na zkušební tréninkovou hodinu. Občas jsme s chlapci hráli
golf virtuálně na Wii sport a golf jsem pova-
26
žovala za sport pro běžného smrtelníka nedostupný. Provozuji mnoho let tenis a už mi to
tak rychle neběhá. Usoudila jsem, že svižná
procházka v přírodě s golfovou holí by mohla
být další sportovní disciplínou.
V kolika letech jste začínala, můžeme-li to
prozradit?
Trénovat jsem začala v srpnu 2010, na oslavu
svých šedesátých třetích narozenin. V říjnu
jsme šli se starším vnukem ke zkoušce a získali
osvědčení ke hře na hřišti. Chodili jsme s tre-
napsala Pavla Charvátová foto archiv
nérem v zimě jednou týdně do indooru a já se
těšila na jaro do přírody.
Jak dlouho vám trvalo přehoupnout se přes
hranici HCP 36?
Celé léto 2011 jsem chodila hrát dvakrát týdně a občas turnaje. Snížila jsem na 37. V zimě
turnaje Indoor Dejvice a v březnu 2012 jsme
odjeli na týden do Tuniska. V dubnu účast na
Men tour, povedlo se mi vyhrát – snížení na
28,5 – šok a rázem decimující pocit zodpovědnosti… Ještě pracuji na plný úvazek, tak 1x
týdně si dopřeji turnaj a o víkendech trénink.
Tak tady musím zasáhnout a doplnit a uvést na
pravou míru to skromné „a občas turnaje“…paní
doktorku jsme u nás na hřišti viděli v dubnu pravidelně na každé handicapové středě, nevynechala
ani jednu, a to, ať bylo počasí jakékoli, pršelo, fučelo, nebo svítilo sluníčko. Spolu se svými golfovými
přáteli, kteří se dali dohromady právě na slapském
hřišti – s Radkem Potužníkem a Karlem Holoubkem (oba také začínali spolu s paní doktorkou na
Slapech krátce po otevření hřiště) – byli a jsou
skalním jádrem a věrnými členy, kteří si nenechají
ujít snad žádnou klubovou akci a turnaj. A navíc
kolem nich vládne vždycky příjemná nálada. Ale
zpátky k začátkům…
Vítězové jarní Slapy Tour 2011 – mezi nimi i MUDr. H. Šmikmátorová
Jaký byl váš první trénink?
Shovívavý, milý trenér Karel Šíma, který vzal
v úvahu, že jsem starší žák, už ne tak pružný,
možná se slušnou dynamikou z předešlých
sportů (tenis, házená, volejbal apod.). Musím ocenit jeho individuální přístup. Jinak
trénuje děti, jinak babičky – a s láskou. Hned
první rána „devítkou“ byla vydařená, na greenu se povedla jamka, následovala pochvala
a byla jsem ztracená. Po první hodině s trené-
rem jsem byla uchvácená, zakoupila dalších
60 míčů a přes jeho varování odpalovala do
setmění. Druhý den nešlo zakašlat, kýchnout
ani se zasmát. Mezižeberní svaly na levé straně (všichni zubaři je mají zkrácené) se bouřily. Nepřiznala jsem se, ibalgin a plavání to
spravily.
Jak moc je podle vás důležité mít od začátku
trenéra?
INZERCE
27
V í t e j t e v k lu bu
Hana Šmikmátorová
Pečlivá příprava na putt na greenu jamky č. 6 na slapské Rabyňské hoře – paní doktorka se svým golfovým
parťákem Radkem Potužníkem
Máte nějaký golfový cíl nebo sen?
Mít možnost hrát, co nejdéle to půjde, zlepšovat hru, získávat nové přátele, zahrát si v Arabských emirátech.
Nezbytné, začátek si bez něj neumím představit, vylepšování hry také ne. Bylo pro mě těžké
odbourat pohupování v kolenou jako u forhandu, stále jsem pohlížela za míčem, kam letí
aj. Naučit se dobrý postoj a správně uchopit
hůl je základ na cestě k dobrému švihu. Mám
řadu encyklopedií, čtu časopisy, ale pro mě je
lepší vidět nebo kopírovat.
Hraje ve vaší rodině golf ještě nějaký jiný člen
rodiny?
Vnuci, velmi sporadicky, mají mnoho dalších
zájmů a povinností ve škole, takže se těším na
jejich prázdniny. Zeťův bratr Michal, domovský klub Beřovice, ještě jsem s ním nehrála,
snad letos v létě.
Jak často trénujete?
Při každé příležitosti. Na koberci, na zahradě
(zakoupila jsem míček na provázku, abych nemusela přes plot k sousedům, a síť), na akademii.
Kdo vám poradil s tím, jaké vybavení si pořídit, a čím jste se při výběru řídila?
Radila jsem se s trenérem a koupila opravdu
dobré hole, protože jsou to možná moje poslední.
Jaký byl váš pocit na prvním turnaji?
Pocity smíšené. Těšila jsem se, protože jsem
soutěživá, a zároveň se obávala, abych nezdržovala zkušenější hráče a nedělala chyby v pravidlech.
Což se nestalo ani jedno, ani druhé. Postupem času
se dokonce naše známá „trojice“ propracovala k takové dokonalosti, že v průběhu hry slyšíte z míst,
kde zrovna hraje jejich flight, neustálý smích. Pokud bych si mohla já osobně vybrat, s kým jít ve
flightu, tak paní doktorka by byla na předních
místech. Je s ní legrace, je to milá, inteligentní žena
s nadhledem a hlavně je to ohromný pohodář…
Datum narození: 31. 8. 1947
Profesní obor: Stomatoložka
Místo bydliště: Praha, Velká Ohrada
Hobby a koníčky: Můj obor, tenis, vodní
sporty, zimní sporty, střelba, hudba, chalupaření, zahrada
Domácí zvířata: Svého pejska nemám, můj
malamut mě nepřežil – jezdili jsme spřežení.
Vnuci mají českého strakatého psa – holku
a kočičku Micku – jako kdyby byli moji
Nejoblíbenější spoluhráč ve flightu:
Karel Holoubek – prototyp aktivního stáří;
Radek Potužník – mladý toužící muž (po
dobré ráně); Ján Lakner – střední věk,
vyrovnaný, klidný, milý
Nejoblíbenější hůl v bagu: Driver, dřeva,
hybrid
Nejméně oblíbená hůl v bagu: Všechny
miluji, jen s některými to tak dobře nejde –
železa, pracuji na zlepšení
Nejoblíbenější jamka: Slapy, jamka č. 7
Něco na zahřátí při Novoročním odpalu na Slapech
1. 1. 2012
Je vůbec něco, co vám na turnajích vadí?
Opravdu mi nevadí nic a baví mě vše. Golf
je disciplína, kde mají všichni hráči různých
úrovní vyřešit stejný problém – jamku. Je to
sport i společenská hra v jednom.
Co se vám na tomto sportu líbí nejvíc?
Když vyjde záměr. Je to sport jako každý jiný.
Nadšení, naděje, zklamání i statisfakce.
Co naopak považujete za nejhorší rys golfu
nebo golfistů?
Nejhorší rys golfu neznám, špatným ho
mohou dělat jen hráči nerespektující etiku
a úporní neurotici. Zatím jsem měla štěstí na
samé báječné spoluhráče.
28
Kam chodíte hrát nejraději?
Miluji Slapy, líbí se mi Štiřín, tam je to napínavé. Milá domácká Líšnice. Technicky
náročná Hluboká, zde mi spadl hřebínek
– cena útěchy, nevylovitelné míče, úžasné
zázemí.
Jaký je zatím váš největší úspěch?
Vítězství na Men Tour letos v dubnu, doufám,
že to není konečná.
Tak o tom rozhodně nepochybuji, konečná v případě paní doktorky určitě ještě hodně dlouho nenastane, už jen proto, že stále pravidelně trénuje a zlepšuje se pod vedením trenéra (její nasazení bych chtěla
mít!). A až ji jednou definitivně omrzí ten svištivý
zvuk zubní vrtačky a praští se zubařinou, je to docela dobře možné, že o ní ještě uslyšíme. Ptáte se
proč? No to je jednoduché. Paní doktorka bude mít
najednou tolik času na golf, že to bezesporu dotáhne
až na single handicap. O tom já tedy nepochybuju!