Výsledky loňského ročníku

Výsledky 36. ročníku Mezinárodní soutěže v psaní dopisů pro mládež do 15 let a
3. ročníku Národní soutěže v psaní dopisů pro mládež do 12 let
Dopisů do obou soutěží přišlo dohromady asi 1500. Každý z účastníků obdržel od České
pošty malý dárek, vítěz získal digitální fotoaparát, druhý a třetí pak přehrávač mp3. Česká
pošta děkuje všem, kteří se soutěže zúčastnili, stejně jako těm, kteří ji podpořili – zejména
tedy učitelům a vedení škol.
V soutěži pro mládež do 15 let členy české poroty nejvíc zaujal dopis třináctileté Anety
Podhorné (viz strana 2) z Brodku u Konice, další stupně vítězů obsadili Veronika
Cedivodová z Rychvaldu, Kamil Šamonil z Rájce-Jestřebí a Denisa Solničková z Mladé
Boleslavi. Téma znělo „Představ si, že jsi divoké zvíře, jehož způsob života je ohrožen změnou životního prostředí nebo podnebí. Napiš lidem celého světa a vysvětli jim, jak ti mohou
pomoci.“
Mezinárodní porota ovšem nakonec dala bohužel přednost jiným, a tak zlatou medaili za
první místo v Mezinárodní soutěži v psaní dopisů obdržela od Světové poštovní unie
čtrnáctiletá Sze Ee Leeová z Malajzie, stříbrnou medailí byly oceněny Margaret Ayieko Gaceová z Keni a Wara Sofia Facio Floresová z Bolívie, bronzová příčka patří Marianě Kősterové
z Estonska a čestné uznání obdrželi Justin Ward z Barbadosu, Lorena Catalano Gómezová
z Venezuely, Alexej Gavrilik z Běloruska, Edgard Eduardo Calderón z Peru a Soe Pyi Kay
Thinzali z Myanmaru.
V soutěži pro mládež do 12 let, jejímž tématem byla „Moje nejoblíbenější knížka“, zvítězila
jedenáctiletá Dominika Abrlová ze Svobodných Heřmanic a na druhém a třetím místě se
umístili Karel Kučírek z Krásné Hory a Jana Rybenská ze Slepotic.
Vítězný dopis Národní korespondenční soutěže 2007 do 12 let od Dominiky Abrlové
uvádíme na straně 3 tohoto dokumentu.
VÍTĚZNÝ DOPIS
Mezinárodní korespondenční soutěže 2007 do 15 let
Téma: „Představ si, že jsi divoké zvíře, jehož způsob života
je ohrožen změnou životního prostředí nebo podnebí. Napiš
lidem celého světa a vysvětli jim, jak ti mohou pomoci přežít.“
Milí obyvatelé této planety,
tenhle krásný svět. Spousžádám Vás, abyste bezdůvodně neničili
sti přišla o život. K této
ta zvířátek už kvůli této lidské bezohledno
příběh…
velice naléhavé prosbě přidávám i svůj
se přibližně před
Jsem mládě medvídka koaly. Narodila jsem
iny jako poslední, tedy
dvěma lety do poměrně početné koalí rod
a všechny stejně. Hodčtvrtá v pořadí. Maminka nás měla ale rád
koal. Jednou k nám do
ně nás toho naučila. V lese bylo mnoho
nás střílet. Naší rodině
lesa přišli nějací divní lidé a začali po
usta koal takovéto štěstí
se naštěstí podařilo uprchnout, ale spo
chtějí udělat kožešiny.
neměla. Maminka mi pak říkala, že z nás
Proč, honilo se mi hlaBylo mi z toho na nic. Proč zrovna my?
, která se v našem
Aneta Podhorná
Jenže to nebyla poslední hrozná událost
.
vou
let
14
ce,
Koni
u
ek
Brod
ZŠ T.G. Masaryka
lese stala.
Vítězka Mezinárodní korespondenční
soutěže 2007 pro mládež do 15 let
i část lesa rovnou
O pár měsíců později začali dělníci naš
silnice.
e část lesa stála v cestě výstavbě nové
naš
na
zrov
tože
pro
at,
ček
em
ovš
to
se
kácet. Dalo
inka na
nci už utekli také. Ale mě musela vzít mam
roze
sou
ji
Mo
at.
utík
ně
tup
pos
ala
zač
Zvířátka
velmi těžce. Byly
a chodit. Mezi spadanými stromy se jí šlo
záda, protože jsem tenkrát ještě neuměl
dl těsně vedle nás
o! Strom, který byl zrovna pořezaný, spa
jsme už docela daleko a vtom se to stal
přimáčkka spadla na zem a já s ní. Ležela jsem
min
Ma
.
inku
mam
áhla
zas
om
přit
v
a jedna věte
vyčerpáním
ohla jsem se ani hnout. Nakonec jsem
Nem
t.
děla
mám
co
la,
ědě
nev
a
i
zem
k
nutá
usnula.
y. Rozespale
í hlasy, které ke mně doléhaly jakoby z dálk
Probudily mě až něčí vzrušeně mumlajíc
usil
ových vlasů.To se mě nějaký člověk pok
tan
kaš
oj
záv
ou
seb
nad
třila
spa
a
a
jsem otevřela očk
pustil zpět.
latilo se! Ten člověk mě hned vyděšeně
Vyp
nit.
brá
se
jsem
ala
Zač
ut.
dno
zve
opatrně
(teď už zakrváceorovala škrábance a kousance na jeho
poz
jsem
ěním
učin
osti
zad
kým
ovs
obr
S
něco píchli do
ě vykládat dalším dvěma lidem. Pak mi
ných) rukou. Ten člověk začal něco naštvan
om jsem zase usnula.
tlapky obrovskou jehelní stříkačkou. A pot
í řešení
Rozhodla jsem se uprchnou. Jako nejlepš
tma
ě
ješt
ku
ven
byla
ila,
bud
pro
se
Když jsem
o vázu, která
to šlo velmi ztuha. Když jsem zavadila
že
Jen
.
ené
tevř
poo
bylo
é
kter
o,
okn
lo
mi přiš
ký další člověk,
dla, otevřely se dveře. Ve dveřích byl něja
se následně zakymácela a nakonec spa
hlasem a když mě vzal do náruče, vůbec
vým
ejši
kon
vit
mlu
mě
na
al
Zač
.
nala
nez
kterého jsem ještě
už mi nehrozí vůbec žádné nebezpečí.
jsem se nebránila. Věděla jsem totiž, že
Aneta Podhorná
VÍTĚZNÝ DOPIS
Národní korespondenční soutěže 2007 do 12 let
Téma: „Moje nejmilejší kniha“
ička. Moje babička.
Když mi bylo sedm roků, zemřela mi bab
A tahle moje babička mě
Drobounká, milá, voňavá, pohádková.
(po obědě). A pak jsme si
vyzvedávala každý pátek ze školky po O
y, do bazénu. Babiččiny
užívaly. Chodily jsme do ZOO, do cukrárn
nápady byly nepřekonatelné.
zly jsem si s babičkou
Nejvíce jsem se ale těšila na večery. Zale
bábinka povídala a četla
do její obrovské a měkoučké postele. A
přečetly spolu několikrát,
a četla a povídala. Knížku, kterou jsem
íce.
miluji díky ní dodnes ze všech knížek nejv
když jsem se naučila
Nejdříve mi ji babička četla sama, ale
ilku babi. V tu chvíli jsme
číst, tak jsme se střídaly. Chvilku já a chv
se jmenovala Lisa. Tehdy
obě dvě bydlely v Bullerbynu a já jsem
Dominika Abrlová
máme s Lisou společnéze ZŠ Velké Heraltice, 11 Let
jsem ještě zdaleka netušila, kolik toho
nu. Já
Vítězka Národní korespondenční
Lisa bydlela v malinké vesničce Bullerby
e.
uďt
pos
No
ho.
let
12
do
ež
soutěže 2007 pro mlád
Svobodné Heřmanice.
bydlím také v malé vesnici, ta se jmenuje
e jako děti z Bulkrapet víc. Ale i my se navzájem škádlím
je
nás
,
dětí
šest
ze
pou
žilo
nu
erby
Bull
V
Lisa. I my spolu
vaz stejně, jako Anna, Brita, Olle, Lasse a
lerbynu. Když je třeba, držíme za jeden pro
žíváme společně vánoce a velikonoce.
chodíme do školy do vedlejší vesnice, pro
na sebe
ji čtu, je to jako bych se dívala do zrcadla
si
ž
kdy
že
to,
pro
vě
prá
milá
mi
je
ka
Ta kníž
é Dominiky.
se život švédské Lisy podobá životu česk
moc
jak
é,
teln
věři
neu
Je
y.
žitk
pro
je
svo
a na
Lasse a Bosse.
věc záviděla. A tou byli její dva bráškové
Musím se ale přiznat, že jsem Lise jednu
kám. Jako ve
babička mě stále utěšovala, že se také doč
Tehdy jsem žádné sourozence neměla. Ale
zně moc
zemřela, chtěla jsem zemřít s tebou. Hro
y
tehd
jsi
ž
Kdy
.
vdu
pra
i
bab
a
měl
jsi
všem, i v tom
ednou se
mi rodiče, že se mi narodí sourozenec. Naj
li
ámi
ozn
ůř,
nejh
bylo
mi
ž
kdy
A
.
běla
jsi mi chy
la jsem to tak, že
o, jestli to bude ségra anebo bráška. Bra
mi zase rozjasnil svět. Bylo mi úplně jedn
mi toho sourozence posíláš místo sebe.
apí,
mám ji moc ráda. Určitě tě vůbec nepřekv
a
roky
i
čtyř
jsou
é
kter
,
Evu
ru
sest
A tak mám
Vždycky
ro zpaměti. Miluje ji stejně jako ty a já.
sko
nu
erby
Bull
z
i
Dět
ku
kníž
zná
ka
že malá Evič
tin, nebo jak
ou nakupovat, anebo jak hlídaly malou Kers
Ann
s
Lisa
šly
jak
mi,
ti
přeč
mi,
„Do
rá:
škem
posté.
vůbec mi nevadí, že to čteme už nejméně
se Ollovi viklal zub, anebo ... A já čtu a
našla báječnou kamarádku. Je příjemná,
mi
jsi
á
kter
ty,
to
s
Byla
vat.
ěko
pod
i,
bab
Na závěr ti chci,
adí. Je
sice poučuje, ale to mi od ní opravdu nev
mě
dy
Něk
ká.
tels
přá
a
á
avn
záb
elá,
užitečná, ves
na ni dopustit. Je to knížka.
vždycky po ruce, když ji potřebuji. Nedám
DÍKY BABIČKO!
Dominika Abrlová