Číslo 32/2000 () - Klub chovatelů želv

Informace KCHŽ číslo 32 -- únor 2000
http://default.kchz.cz/32/
KLUB CHOVATELŮ ŽELV
Informace č. 32 – únor 2000
Několik poznámek k „hnilobě krunýře“ suchozemských želv
Během doby, co se zajímám o želvy, jsem se několikrát setkal s onemocněním, kterému se nepříliš přesně a ani ne moc výstižně
říká „hniloba krunýře“. Toto označení více vystihuje analogické onemocnění vodních želv; o tom zde ale nechci psát.
Doposud jsem viděl toto onemocnění pouze u želv čtyřprstých (Testudo horsfieldi), a to především u starších jedinců z
přírody. V chovu se u nás objevuje dost zřídka, i když může postihovat i v péči člověka odchované želvy a také středomořské
druhy, jak vyplývá z literatury i ze zkušeností jiných chovatelů želv. Postižené zvíře vypadá, jakoby bylo potaženo
tmavožlutým emailem, který na řadě míst odprýskává, a na těchto „otlučených“ místech se objevuje bělavý poprašek. „Email“
je svrchní rohovinová vrstvička krunýře, která je odumřelá a zčásti odloučená od níže ležících vrstev, a právě v proluce mezi
touto odloučenou a spodní pevně na kost připojenou vrstvou je zmíněný „pudr“, který připomíná poprašek z droboučkých
zrníček vosku na povrchu trnek nebo na těle některých mšic a červců. Když jej dáme pod mikroskop, nedá se v něm
identifikovat nic jiného než amorfní, jemná drť, zřejmě rohovinového původu. Když jsem tak poprvé učinil, očekával jsem, že
uvidím spory plísní nebo tělíčka a svlečky roztočů, ale nic takového tam nikdy nebylo. Jak tento poprašek vzniká dodnes
nevím a byl bych vděčný za jakoukoliv informaci, která by tuto záležitost objasnila.
Zdá se, že takto postižené želvy nijak nestrádají a že onemocnění krunýře nijak neomezuje jejich normální fyziologické
pochody a chování, pokud nedojde ke vzniku otevřených, mokvajících lézí a jejich druhotné infekci z nečistoty. Také jsem
nezjistil, že by se jiné želvy touto formou „hniloby krunýře“ nakazily. Přesto řada jedinců takto postižených časem uhynula,
vždy samozřejmě na něco jiného (zpravidla na selhání ledvin nebo během zimování), ale nemyslím, že jejich smrt souvisela
přímo s tímto onemocněním krunýře. Jednalo se totiž o velmi zubožené želvy ze zásilky postižené dlouhodobým podchlazením
a dehydratací, takže nejpřirozenější vysvětlení jejich úhynů spočívá právě v tomto přestárlém stresu a ve změnách, který v
organismu želv vyvolal. Naproti tomu jedna želva, která rovněž pocházela ze stejného transportu želv a také byla postižena
„hnilobou krunýře“ a kterou jsem získal, přečkala dobře kritické období, dodnes žije a postižení krunýře prakticky vyhojila.
Foto. 1: Dospělý samec Testudo horsfieldi kazachstanica s masivním
poškozením krunýře „hnilobou“. Dobře je vidět odhojující se „kostěnou jizvu“
v místě prvního vertebrálního štítku a druhého kostálního štítku vpravo. Snímek
pochází z roku 1997, tedy za 6 let po dovozu a pravděpodobném potlučení.
Želva předtím nebyla nijak léčena.
1z3
Foto. 2: Týž jedinec při pohledu zpředu po odstranění odloučené rohoviny
a „kostních jizev“.
5.11.2008 9:32
Informace KCHŽ číslo 32 -- únor 2000
http://default.kchz.cz/32/
Pokusím se nyní popsat svoji hypotézu vzniku a průběhu
tohoto onemocnění. Počátek je nutno hledat v zánětlivém
procesu, který vznikne mezi kostí a rohovinou na vnější straně
krunýře (nejčastěji na karapaxu), a to buď jako důsledek
traumatického „odražení“ (po pádu z výšky, při surové
manipulaci během odchytu či transportu) nebo z nějakých
jiných příčin (může jít i o nějakou infekci). Během tohoto
zánětu (popřípadě
nekrotizace
způsobené
nějakými
patogenními mikroorganismy – bakteriemi, kvasinkami,
plísněmi) dojde k odloučení rohoviny od živé kosti (obr. 1 ) a
mezi oběma vrstvami potom vzniká něco na způsob podlitiny,
kde se utkávají leukocyty a celý zmobilizovaný imunitní
systém želvy s vyloučeným hematomem nebo s patogeny. Bílé
krvinky a vůbec krev a účinné látky sem pronikají především z
nejbližších kostí krunýře a proto po úspěšném lokálním
zvládnutí zánětu nebo patogenů zde dochází k hojení pomocí
kostních buněk (obr. 2), které zde vytvoří vrstvičku porézní
kosti. Ta zůstává nějakou dobu živá a prokrvená, dokud se
zcela nezregeneruje svrchní vrstva kosti krunýře, která
produkuje rohovinu. Jakmile se zde začne tvořit sekundární
rohovina, ztratí porézní kostní tkáň, zajizvující dočasně prostor
mezi kostí a odraženou rohovinou, přívod krve a potřebných
látek a začne odumírat.
Později začne „odprýskávat“ odumřelá a odloučená stará
původní rohovina (obr. 3), za nějakou dobu i „kostní jizva“
pod ní, a nakonec se objevuje nová, sekundární vrstva
rohoviny (obr. 4). Pro tuto novou náhradní rohovinu bývá
typické, že je mírně nepravidelně zbrázděná a pokrytá malými i
většími prohlubněmi (nejčastěji velikosti špendlíkové
hlavičky). Na povrchu této nové rohovinové vrstvy po
odstranění vrstev, které ji překrývají (stará rohovina, kostní
jizva) bývá obvykle ten již zmíněný voskovitý poprašek.
Ať už je původ nekrotických změn pod rohovinou krunýře jakýkoliv, můžeme podpořit a urychlit hojení tím, že odumřelé
vrstvy odstraníme. Uvádí se často, že patogeny způsobující tato ložiska jsou anaerobní, takže jde-li o příčinu tohoto druhu,
odstraněním překrývajících vrstev změníme prostředí pod nimi z anaerobního na aerobní, čímž zmíněným patogenům významně
znesnadníme živobytí a výrazně pomůžeme imunitnímu systému želvy. Já jsem ještě postižená a odkrytá místa na krunýři u
suchozemských i u vodních želv potíral koncentrovaným roztokem akriflavinu a jiní chovatelé si zase pochvalují obyčejný
hypermangan.
První látka (acriflavin) se prodává někdy také pod komerčním označením Trypaflavin, a to buď v podobě rudohnědého
prášku (rozpustného ve vodě), nebo už jako koncentrovaný roztok oranžovohnědé barvy. Zředěním žloutne; při silnějším
naředění vodou získává roztok zelenožlutou, „kloktadlovitou“ fluorescenci.
Při použití zbarvuje inkriminované části krunýře do žlutohněda; má velmi dobré fungicidní a baktericidní účinky, přitom
obratlovcům ani většině bezobratlých nevadí (léčí se s ním například akvarijní rybky a ve vodě obarvené akriflavinem bez
potíží přežívají i perloočky a buchanky).
Foto. 3: Ventrální strana téže želvy, na obrázku vpravo (tj. na levé části
plastronu) jsou vidět jak plochy porézní kostní tkáně – „kostní jizvy“ (na levém
abdominálním, levém humerálním a pravém pektorálním štítku), tak plochy
2z3
Foto. 4: Stejný pohled na stejnou želvu po odstranění již odloučených „kostních
jizev“.
5.11.2008 9:32
Informace KCHŽ číslo 32 -- únor 2000
http://default.kchz.cz/32/
sekundární, zregenerované rohoviny (nejvíce na obou abdominálních a levém
femorálním štítku) a dokonce dobře odhojené posttraumatické změny na levém
análním štítku.
Hypermangan (manganistan draselný) je velmi drastický sterilizační prostředek působící jako okysličovadlo, takže při silnější
koncentraci živou tkáň popálí nebo úplně zlikviduje, a také intenzivně černohnědě barví. Roztok je podle koncentrace růžový až
černofialový, krystalky šedé, kovově lesklé.
Je-li krunýř želvy postižen „hnilobou“ na více místech, dochází časem k vymizení hranic mezi rohovinovými štítky a
druhotná, náhradní rohovina vytváří nad zhojenými místy nekróz krunýře jednolitou, více méně nerozdělenou vrstvu. Je
samozřejmé, že proces hojení hniloby krunýře může způsobit změny na identifikačních znacích na krunýři želv a že je v zájmu
chovatele, aby tuto situaci včas zdokumentoval a oznámil na příslušném registračním místě.
Ještě se musím v souvislosti s tímto onemocněním zmínit o jedné věci. Dříve se běžně doporučovalo mastit želvám krunýř
nějakým nezávadným tukem (sám jsem to léta dělal kusem syrového loje nebo kůží od špeku).
Zdá se ale, že tímto způsobem dochází k omezení nebo
znemožnění některých funkcí krunýře, které souvisí s jeho
průchodností pro vzduch – drobné póry v rohovině se totiž
tukem ucpou. Vedle toho se tak uměle vytvoří pod rohovinou
zcela anaerobní prostředí, které může vést i k masivnímu
rozvoji patogenů způsobujících uvedenou „hnilobu krunýře“.
Jak tedy postupovat, když se takové příznaky objeví u naší
želvy nebo takto postiženou želvu získáme? Citlivě jí
odloupeme odumřelou a odlučující se rohovinu z krunýře, jak
jen to jde, a pokud tím zpřístupníme vrstvy „kostních jizev“,
odstraníme je také. Všechna místa, kde dosud probíhá nějaký
nekrotický proces, pravidelně (alespoň 1x za 3 až 4 dny)
potíráme žlutým (nikoliv už zeleně fluoreskujícím) roztokem
akriflavinu, a želvu chováme v optimálních podmínkách.
Samozřejmě je třeba držet želvu v čistotě a suchu, aby nemohlo
dojít k druhotné infekci poraněných míst na krunýři. Po 2 – 4
letech se potom můžeme těšit ze zvířátka se zcela obnovenou
druhotnou rohovinou.
Pavel Pecina
Foto. 5: Stará samice T. h. kazachstanica (uprostřed skupiny) pochází ze
stejného importu jako výše zobrazený samec. Má již zcela odhojené nekrózy
krunýře, který je celý pokryt druhotnou rohovinou. (I když tato želva dostala
jméno Lejla, zpravidla se u nás označuje přezdívkou „Německá helma“ právě
pro svou sekundární rohovinu bez patrných štítků. Snímek je z léta 1998.
.... podstatně více článků vychází v tištěné verzi....
3z3
5.11.2008 9:32