Press Kit ze dne 1. 5. 2009

PRODUCENT
KOPRODUCENTI
BRASCA v koprodukci s HOLIDAY FILMS, FILMPARK, TV BARRANDOV a ve spolupráci se
společností AVION
uvádějí nový česko-slovenský koprodukční film režiséra Dana Svátka
HODINU NEVÍŠ
Příběh nemocničního vraha
Ne tak docela fiktivní příběh člověka, který ve skutečnosti dostal označení "heparinový vrah".
na motivy knihy Vraždy ze závisti Miroslava Skačániho
režie
Dan SVÁTEK
scénář
Dan SVÁTEK a Miroslav SKAČÁNI
kamera
Jakub ŠIMŮNEK
distributor
Premiéra: 27.8. 2009
www.hodinunevis.cz
PRESSKIT
TVŮRČÍ TÝM
Při výběru tvůrčího týmu pro film Hodinu nevíš šlo všem zúčastněných především o spojení
mladých energických a nápaditých lidí se zkušenostmi umělců, kteří se v branži pohybují již
delší dobu a kteří sklízejí za svou práci úspěchy po celém světě. Vzhledem k československé
koprodukci jsme vybírali tvůrce v obou zemích. S námětem na film přišel původem slovenský
autor, nynější jihlavský psychiatr Miroslav Skačáni, který též napsal k tomuto tématu knihu,
Vraždy ze závisti (Parola, 2008). Režisérem filmu je Dan Svátek (nar. 1975), který má za
sebou úspěšný celovečerní debut Zatracení (2002) a anglicky mluvený film Blízko nebe
(2005). Kameramanem filmu je vyhledávaný tvůrce obrazu Jakub Šimůnek (nar. 1973), který
má za sebou tři úspěšné celovečerní filmy (Účastníci zájezdu, Roming, Václav). Výtvarník,
akademický malíř Ivo Návrat (1976), dal dohromady spolu s režisérem Svátkem a
kameramanem Šimůnkem výtvarnou koncepci připravovaného díla.
Hudebním skladatelem je Varhan Orchestrovič Bauer (1968), který je autorem hudby
k poslednímu filmu Miloše Formana Goyovy přízraky.
Úvodní skladbu složí pro film výborný slovenský muzikant Richard Müller.
ŠTÁB FILMU „HODINU NEVÍŠ“
Námět
Miroslav Skačáni
Scénář
Dan Svátek
Miroslav Skačáni
Režie
Dan Svátek
Kamera
Jakub Šimůnek
Výtvarník dekorací
Ivo Návrat
Výtvarník kostýmů
Zuzana Návratová
Umělecká maskérka
Pavlína Žďánská
Hudba
Varhan Orchestrovič Bauer
Původní skladba
Richard Müller
Line Producer
Zdeněk Obůrka
Výkonný producent
Lukáš Kaplan
OBSAZENÍ
Václav Jiráček .... Hynek
Ivan Franěk .... Dr. Valenčík
Marián Geišberg .... primář Havelka
Stanislav Zindulka .... pan Sládek
Jana Krausová .... Jana Valenčíková
Zuzana Kronerová .... vrchní sestra
Petra Nesvačilová .... Markéta
Marko Igonda .... Dr. Ptáček
David Švehlík .... Dr. Šimek
Jaromír Dulava .... Dr. Malý
Miroslav Táborský .... ředitel nemocnice
Jaroslava Adamová .... Vilémová
Jitka Smutná .... Peterková
Dana Syslová .... matka Hynka
Robin Soudek .... malý Hynek
Vlastina Svátková .... Tereza
Iveta Jiříčková .... Zuzana
Lucia Lužinská .... Hanka
Jarek Hylebrant .... Petr
Jan Vlasák .... Dr. Míšek
Tereza Macková .... Valerie
Stanislav Fišer .... Machovec
Libuše Švormová .... Mráčková
Miriam Kantorková .... Škarpová
Daniel Margolius .... Honza
Jaroslav Plesl .... Jarda
Petr Franěk ….. advokát
Bohuslava Hábovčíková .... dementní pacientka
Eva Leinweberová Nosálková .... Dr. Malcová
Jan Kindl .... Křeček
Tomáš Pustina .... spolupacient Křečka
Karel Heřman … spolupacient Petra
a speciální obsazení Zita Kabátová ... babička
PŘÍBĚH
Film inspirovaný případem člověka, který ve skutečnosti dostal označení „heparinový vrah“.
Co bylo příčinou a co se odehrává v mysli mladíka, který se rozhodne vykonat a vykonávat ty
nejtěžší zločiny a mít přitom často pocit, že vlastně dělá dobrou věc? Co nutí nadějného a
inteligentního adepta studia medicíny z podstaty se změnit a páchat na lidech zlo?
Je hrozná, ta představa, že vraždí člověk, kterého dobře znáte, kterého denně vídáte, máte
ho vlastně rádi, a který je všem nápomocný, ochotný a obětavý, i na úkor vlastního pohodlí a
svých vlastních věcí. A první, co vás napadne, když zjistíte, jakou lidskou bestii jste znali,
kolik chybělo, aby se obětí stal kdokoli z vašich blízkých a známých, nebo dokonce vy
samotní. Ano, tohle se opravdu mohlo stát komukoliv z nás. Tohle už nebylo „někde ve
světě“. Tohle bylo opravdu hodně blízko!
A tak se rozehrává příběh obětavého, inteligentního a zakřiknutého mladíka s tváří
padlého anděla, který se pokouší, a později ještě několikrát, dostat na studium medicíny. Ale
jeho povaha, přestože schopnosti a inteligenci na to má, mu nedovolí, aby přijímací zkoušky
na medicínu, teď a kdykoliv potom, zvládl. A tak se dostává do nemocnice jako sanitář a
bere to samozřejmě jako přestupnou stanici, protože ON na to má, aby se doktorem stal. ON
rozhodně víc než kdejaký doktůrek, který vystudoval jen proto, že jeho příbuzný pracoval
tam a tam, nebo že pomohly peníze na správném místě. A navíc od nich musí snášet tu
nadřazenost, potupu… ON, který by je strčil do kapsy, najednou je musí poslouchat, snášet
příkoří a chovat se jako ten nejpodřadnější člověk pod sluncem. Jako nula. Hlavně ten doktor
Valenčík!
A pak přišel den, kdy umírající starý pán požádá JEHO, aby mu pomohl skončit to trápení a
dostat ho na druhý břeh. A ON to udělá a najednou se dostaví pocity blaha. Uvědomí si, že
má vlastně možnosti Boha. Že ON je ten, co rozhoduje o žití či nežití pacientů. A splnilo to i
primární účel! Lékař Valenčík, který prosazoval léčbu, která byla teprve novinkou a kterou
primář rozhodně neschvaloval, byl najednou ten špatný, ten viník, ten poražený. A ten pocit
štěstí z vítězství byl pro NĚJ opojný. Mám moc, konečně mám moc!
A tak to zkusí znovu… a znovu. Stále častěji, často na pokraji prozrazení. Divák se
několikrát přistihne, že občas tomu outsiderovi, tak jak to odpovídá lidské povaze, drží na
začátku palce. A když spáchá zločin (často za dramatických situací a podmínek, kdy budoucí
oběť bojuje o prostý život, protože pozná oči vraha), najednou poznáme, jakou strašnou věc
provedl. A ON vraždí a vraždí a má pocit, že dělá dobré skutky. A že se vlastně stal Bohem,
který rozhoduje o lidských životech…
Každá vražda je jiná, každá se stane za jiné situace, s jinými aktéry. Jen způsob zůstává
stejný. A pocity vraha… Přestože nebezpečí prozrazení stále stoupá. Jenže chuť zabíjet další
a další bezbranné lidi je jako droga. Jenže tohle prostě nemůže dělat donekonečna. Někdy a
někde musí udělat chybu. Díkybohu! Na vraha je nalíčena past. Skončí v ní vrah nebo přibude
další oběť v podobě „volavky“ – nevinného, čistého, těžce nemocného člověka s obrovskou
chutí žít.
Chytře a napínavě napsaný knižní thriller (Vraždy ze závisti, Miroslav Skačáni, 2008), nám
zprostředkuje vrahovy úmysly a prapůvodního chtíče zabíjet. Takhle nějak se to mohlo ve
skutečnosti stát. A je to velmi pravděpodobné. Kolik takových lidí žije vedle nás… s námi?
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
TVŮRCI
DAN SVÁTEK, režisér, scénárista, producent
Absolventský film Dana Svátka Soví řeka získal mnohá ocenění nejen v Čechách, ale i na
zahraničních filmových festivalech. Jako praktikant režie se zúčastnil natáčení amerického
velkofilmu režiséra Briana de Palmy Mission: Impossible, s Tomem Cruisem v hlavní roli. Byl
členem natáčecího a doprovodného štábu třináctiměsíční cyklistické expedice, která objela
světadíly na kole. Tuto výpravu popsal v cestopisné knize s příznačným názvem Cesta kolem
světa. Po návratu ze světa pracoval jako pomocný režisér na filmu Vladimíra Drhy Početí
mého mladšího bratra, o pár měsíců později natočil jednu povídku do filmového triptychu
Začátek světa. V roce 2002 debutoval svým vlastním celovečerním snímkem Zatracení
inspirovaný skutečným příběhem českých pašeráků heroinu. Kromě mnoha jiných
mezinárodních festivalů se zúčastnil hlavní soutěže „áčkového" filmového festivalu v Moskvě,
kde Svátek soutěžil s takovými tvůrci, jako jsou Krzysztof Zanussi, Bob Rafelson, Paolo a
Vittorio Tavianové, Kira Muratova nebo třeba Alexander Rogoškin. V roce 2005 dokončil svůj
další autorský projekt, anglicky mluvený film Close to Heaven / Blízko nebe, na kterém se
podílí nejen jako scénárista a režisér, ale také jako producent. Celovečerní film Hodinu nevíš
je Svátkův třetí celovečerní film a návrat k příběhům podle skutečných událostí.
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
JAKUB ŠIMŮNEK, kamera
Jakub Šimůnek se pohybuje od dětství ve filmařském prostředí. Veden otcem a dědem
fotografoval od svých šesti let. Babička, automobilová závodnice, mu předávala lásku k
technice a matka vštěpovala pořádkumilovnost. Přesto chováním jako dítě ve škole
nevynikal, jakoby pro něj školní řád neměl pochopení…
Po úspěšném absolutoriu střední fotografické školy přijal místo ve studiu ČVUT, kde natáčel
jako kameraman a později režíroval výukové filmy pro vysoké školy. V tomto období
poznává malíře Miroslava Šislera a společně pracují na koncepci výtvarného divadla, kde
stavbu obrazu určují plochy figur - dívčí ruce, jejich pohyb a promítaná barva. Dívky, jejich
fascinující tvary a jejich ruce učarovaly oběma natolik, že vznikl společný projekt výtvarných
škol AVU a FAMU nazvaný „Rukameron“ a společná výstava obrazů a fotografií v Národním
Technickém Muzeu v Praze a ve výstavní síni Mánes.
Na pražské FAMU, kde studoval obor kamera, začala jeho spolupráce s režiséry Jiřím
Vejdělkem, Aurelem Klimtem, Theodorou Remundovou, Janem Bubeníčkem, Marianem
Polákem a jinými. Absolvoval v prosinci roku 2002 barevnou etudou „Rukameron“ a
diplomovou prací „Působnost kameramana v procesu realizace filmového díla“.
Od té doby působí jako kameraman. Soustředí se především na hranou tvorbu (celovečerní
filmy: Účastníci zájezdu, Romig, Václav, Setkání v Praze, s vraždou...) dokument (Standart,
Praha mezi hvězdou a půlměsícem, Zapomenuté transporty, Po stopách Josefa Seidela...) a
reklamu. Specialitou je natáčení pod vodou (SSI).
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
VARHAN ORCHESTROVIČ BAUER, hudba
Varhan Orchestrovič Bauer je český hudebník, hudební skladatel, aranžér a dirigent. Věnuje
se komponování filmové a scénické hudby, v poslední době se vepsal do povědomí české
veřejnosti svojí prací na filmu Goyovy přízraky amerického režiséra českého původu Miloše
Formana. Dirigoval také Olomouckou filharmonii na turné české operní divy Evy Urbanové a
se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu premiéroval svoji symfonickou větu Trebbia
007. Kromě toho se nevyhýbá ani komponování reklamní, propagační a jiné drobné hudby
utilitární povahy. Svoji vlastní tvorbu často hraje i nahrává s orchestrem, který založil pod
jménem Okamžitý filmový orchestr.
RICHARD MÜLLER, titulní píseň
Richard Müller je významnou osobností slovenské a české hudební scény.
Začínal jako hudební novinář. Po roce 1990 začal svou sólovou dráhu. Hned na začátku se
mu podařilo do té doby nemožné - jako Slovák zažil obrovský úspěch s "federálními" československými megahity - s písničkami nazpívanými v češtině (Štěstí je krásná věc,
Rozeznávám), které na album "V penzionu Svět" napsali Petr Hapka a Michal Horáček.
Novým Richardovým spolupracovníkem se v tom čase stal skladatel, aranžér a
multiinstrumentalista Henrich Leško, s kterým nahrál Richard své první dvě sólová alba "Neuč
vtáka lietať" (1992) a "33" (1994). I když sólová prvotina byla po autorské stránce takřka
výhradní Richardovou záležitostí, na "33-ce" už spolupracoval s Jarem Filipem, který se stal
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
jeho dvorním skladatelem na několik let. Výsledkem byla tři alba "L.S.D."(1996), "Nočná
optika"(1998) a "Koniec sveta"(1999), díky kterým se Richard Müller dostal do absolutní
slovenské a české hudební špičky. To dokazuje trvalý multiplatinový prodejní status všech
jeho alb, množství odborných ocenění, vítězství v anketách popularity, stejně jako vyprodané
koncertní turné bez ohledu, zda vystupuje s velkou rockovou kapelou nebo ve dvojici
v doprovodu klavíristy. V roku 1999 mu vyšlo první koncertní album Müllenium Live (vůbec
první album v SR a ČR zmixovaný v prostorovém systému Dolby Surround). V roce 2000
vychází tzv. české album s texty Michala Horáčka - "Richard Müller a hosté" a o rok později
mnohými slovenskými výročními cenami ověnčené album "01", na kterém byl hlavním
hudebním partnerem a producentem Ivan Tásler zo skupiny I.M.T. Smile. Na jeho vydaní
navázalo úspěšné turné po sportovních halách v SR a ČR, stejně jako vydání kompilací
"Retro" (2002). Richard Müller se definitivně dostal do pozice v jaké byl i jeho otec, známý
herec Vlado Müller. Stal se slovenskou žijící legendou.
IVO NÁVRAT, výtvarník/architekt
Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. Hraje na klavír a trubku. Jako výtvarník
vystavuje svá díla po celém světě a vyučuje na SUŠG Jihlava. Pracoval na filmech Zatracení
(rekvizity), Close to Heaven/Blízko nebe (výtvarník), Hodinu nevíš (výtvarník)
ZUZANA NÁVRATOVÁ, kostýmy
Vystudovala gymnázium v Telči a SPŠT Helenín, obor oděvní návrhářství. Pracovala na
filmech Close to Heaven / Blízko nebe a Hodinu nevíš (kostýmy).
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
PAVLÍNA ŽĎÁNSKÁ, masky
Umělecká maskérka a stylistka. Pracovala na filmech Dana Svátka Blízko nebe a Hodinu
nevíš. Dále na filmu Jana Prušinovského František je děvkař. Věnuje se reklamě, divadlu a
módě.
LUKÁŠ KAPLAN, výkonný producent
V minulosti pracoval jako asistent produkce na filmech Children of Dune, La Cittadella,
Cime Tempestose, Maigret, Mazaný Filip, Duše jako kaviár, Krev zmizelého. Od roku 2005
pracoval na pozici zástupce vedoucího produkce na filmech Grandhotel, Všechno nejlepší,
Václav, Saxana – Veletrh strašidel. Za sebou má i dlouhou praxi na televizních seriálech, za
zmínku stojí seriál Náves, Velmi křehké vztahy, Expozitura. V současné době dokončil
celovečerní filmy Vy nám taky, šéfe! a Hodinu nevíš, jako výkonný producent.
PETER NEVEĎAL, koproducent
Absolvent FTF VŠMU Strihovej katedry pod vedením Patrika Pašša. Od ukončenia štúdií má
na starosti produkciu a supervíziu výroby v štúdiu OPONA a Filmpark. Ako režisér a
producent natočil polhodinový film Kúzlo, ako producent zrealizoval polhodinový film
režiséra Milana Kaliňáka Oči pre plač. Ako producent sa podieľal aj na vzniku filmov režiséra
Gabriela Hoštaja Výlet a Prekvapenie.
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
MAREK MACKOVIČ, koproducent
Má na starosti produkciu a supervíziu výroby v štúdiu MMFILM a Filmpark. Pracoval na
filmoch „Frankenstein" (2004) TV mini-series (key production assistant, König der Diebe
(2004) (set production assistant), Uprising (2001) (TV) (set production assistant), Siegfried
(2005) (first assistant director: second unit)
PETER KUČERA, koproducent
Absolvent Hudobnej fakulty VŠMU a Bratislavského konzervatória. Má za sebou množstvo
podkladovej hudby pre televízne projekty, rádiové spoty, krátkometrážne filmy a hudobné
skupiny.
ZDENĚK OBŮRKA, producent
Dvacet let pracuje jako kameraman. Od roku 2002 externě vyučoval na Vyšší odborné škole
grafické v Jihlavě obor Multimediální audiovizuální tvorba. V současné době je jeho hlavní
náplní práce produkční činnost. Podílel se na vzniku propagačního klipu pro Playboy (2007),
klipu pro Kostelecké uzeniny, a.s., prezentačního dvd Prezidenta Václava Klause (2007),
natáčí divadelní hry v Horáckém divadle Jihlava a také spolupracuje s Českou televizí. Také je
spolumajitelem společnosti tagaDesign.cz, která se zaměřuje na multimediální činnost –
reklama v oboru grafiky, videa a webu.
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
ROZHOVORY S TVŮRCI
DAN SVÁTEK (režisér, scénárista)
Film Hodinu nevíš je projekt, který vznikl nezvykle rychle. Mezi samotným nápadem, až po
realizaci, bylo jen pár měsíců. Vyhovuje vám cesta takovým "rychlíkem"?
Film je umění a tomu prospívá čas a odstup. Samozřejmě, když je prioritou vzhledem
k aktuálnosti tématu, jako to bylo v tomto případě, vyjít s filmem mezi diváky co nejdříve,
nedá se dělat nic jiného, než se přizpůsobit podmínkám. Ale je to pravda, takhle rychle jsem
film ještě nedělal.
Jak u vás funguje obsazování rolí?
Už při práci na scénáři se pokouším představit si jednotlivé charaktery. Pak té mé představě
hledám typově nejbližšího herce. Na castingy moc nesázím, ten český herecký svět není tak
velký, abych o hercích nevěděl. Ale jsou i výjimky. Občas je dobré hledat herce v oblastních
divadlech nebo při castingu, aby se právě ta představa charakteru uskutečnila a našel se ten
pravý či pravá.
Film Hodinu nevíš se opravdu může chlubit výjimečným obsazením. Jak těžké je získat
hvězdy do malých rolí?
Občas ano. Faktem je, že plno herců hraje v mnoha filmech a neradi propůjčí své jméno
v malé roličce. V tomto jsme měli velké štěstí. Je to film složený z tzv. cameo rolí, tedy rolí,
ve kterých se hvězda objeví jen na okamžik. Za všechny zmíním Zitu Kabátovou, která byla i
ve svém požehnaném věku svolná a navíc neuvěřitelně milá a profesionální.
Jaké období tvorby filmu máte nejraději? Přípravy, natáčení nebo postprodukci?
Mám rád střižnu. Na všechno je víc času a klidu. Je to taková alchymie. Ale to vzrušení na
place taky není k zahození.
Vsadil jste u tohohle filmu na nějakou kartu, o které jste přesvědčený, že je to eso?
O všech, kteří na tomto filmu dělali, jsem přesvědčen, že jsou esa.
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
Celý štáb si pochvaloval, jak mimořádně rodinná a přátelská atmosféra byla na place. To ale
není standardní. Dovedete si představit, že byste pracoval s někým, koho nemáte zrovna
rád?
I to se občas stane. Ale tohle bylo opravdu mimořádné. Rád na to vzpomínám. Občas zvednu
na herce hlas, ale nedovedu si představit, že bych po něm řval. Jsem přesvědčen, že nejlepší
výkon lze z něho dostat klidnou verbální komunikací.
Vzpomenete si na chvíli, kdy ti bylo při natáčení hodně úzko?
No jasně. Třeba když nákladní auto míjelo hlavu Vaška Jiráčka jen o centimetry. Nebo když
Ivan Franěk přišel o hlas. Nebo když jsem do cateringu přišel mezi posledními a to nejlepší
jídlo už bylo snězené. Ale zas tak moc se nedělo. Musím říct, že nám vařili přímo skvostně.
Jak na vás doléhala reálná atmosféra při natáčení v nemocnici? Točili jste za plného provozu.
Točili jsme za plného provozu v nemocnici v Rumburku a u Milosrdných sester v Praze, kde
jsme se museli přizpůsobit jejímu chodu, a ne vždy to bylo jednoduché. Točili jsme též
v psychiatrické léčebně v Bohnicích, kde byla příšerná zima a kde můžete ve zdech cítit ne
právě hezkou minulost. Myslím, že obě situace byly pro dobro věci, a za to, že to herci a
štáb překonali, mají můj neskonalý obdiv.
Nad čím člověk přemýšlí, když vede příběhem tak zlou postavu jako je hlavní hrdina ve
vašem filmu?
V první řadě, aby to bylo pravdivé a uvěřitelné. Není možné dát prostor pro ironii či
nadsázku, zvlášť s tématem a žánrem, který není v naších končinách právě obvyklý. Tohle
opravdu není komedie, tady není místo pro smích a oddych. S tím by měl český divák
počítat, když půjde na náš film. Co se týče postavy, obdivuju Vaška Jiráčka, jak se s ní porval
a vyrovnal. Vím, jak jsem se cítil při psaní scénáře. Nedovedu si vůbec představit, jak se cítil
on při samotném hraní tohoto temného charakteru.
Váš film spojil neobyčejně výrazné osobnosti: kameramana Jakuba Šimůnka, skladatele
Varhana Orchestroviče Bauera, zpěváka Richarda Müllera a řadu dalších, nehledě na
zmiňované herce. A nehledě na slovenskou koprodukci. Tohle je vlastně "film
československých osobností". Připouštíte si tak velkou zodpovědnost?
Zodpovědnost cítím vždy, ať dělám cokoliv. A věřím, že to tak cítí všichni, se kterými
spolupracujeme. Je fajn, že se na tomto filmu podílí takové osobnosti. A mám radost, že jde
o česko-slovenskou koprodukci, nejen kvůli národnosti mé ženy. Vlastně od počátku, kdy
přišel s námětem slovenský autor, psychiatr Mirek Skačáni, to byl česko-slovenský projekt.
My jsme na té myšlence, spolu s našimi slovenskými koproducenty, jen dál stavěli. Je fajn, že
jsme spojili šikovné a nadané lidí z obou zemí a že děláme na společné věci.
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
MIROSLAV SKAČÁNI (scénárista, producent)
MUDr. Miroslav Skačáni vystudoval Lékařskou fakultu UK v Bratislavě, pak práce v oboru
psychiatrie v Trenčíně a Bratislavě, od r. 1996 soukromý psychiatr v Jihlavě. Soudní znalec z
oboru psychiatrie. Literární tvorba: "Bestie musí zemřít..." ( Parola 2003) - soubor tří
válečných povídek, "Z druhého břehu" (Madagaskar 2005) - dokumentární román z let 19451991, "Vraždy ze závisti" (Parola 2007) - detektivní román na motivy nemocničních vražd,
"Pomóc! Trpím depresí!" - (Parola 2007) - beletristické zpracování závažné duševní nemoci
formou příběhu ženy, která ní trpí. Člen Obce spisovatelů od jara 2008.
Pamatujete si tu vteřinu, kdy k vám přiletěl nápad napsat příběh o nemocničním vrahovi?
Přímo tu vteřinu si nepamatuji, ten nápad přišel spíše postupně, jak jsem v novinách četl o
nových a nových faktech, týkajících se uvedené kauzy. V mysli se mi začal na základě těchto
faktů vytvářet obraz osobnosti vraha a následně i příběh, který více nebo méně vycházel z
výše uvedených veřejnosti dostupných informací. Od vytvoření příběhu v mé mysli až po jeho
napsání už byl pak skutečně jenom krůček. Mojí výhodou v tomto směru bylo to, že jsem
zdravotníkem, dobře znám za léta praxe myšlení i jednání lékařů, sester i pacientů, co mě
výrazně ulehčilo vytvoření a vykreslení jednotlivých postav ve knížce i ve scénáři.
Čekal jste, že vaše kniha bude tak rychle zfilmována?
Určitě pro každého autora jakékoli knížky je jednou z největší ctí, když se jeho příběhu
ujmou filmaři a na podkladě knížky vznikne film. Při počtu titulů, které ročně vyjdou na
knižním trhu, a počtu natočených filmů, z kterých jenom některé čerpají svůj námět z
napsané knížky, tuto skutečnost ještě víc oceňuji. Při psaní knížky mě tato možnost přímo
nenapadla, i když jsem byl přesvědčen, že samotný příběh je určitě mimo toho, že
je časově i místně aktuální, velmi zajímavý i svým námětem a natočení filmu na motivy
knížky by mohlo být skutečně zajímavé jak pro jeho tvůrce, tak i pro diváky. V té době jsem
neznal nikoho z umělecké branže, který by se natočení filmu mohl ujmout. O to víc jsem
zavázán panu Obůrkovi, který natočení filmu dle mé knížky prosadil, panu Svátkovi, který se
scénáristicky a jako režisér na filmu podílel, jako i všem, kteří k tomu, že mohl
vzniknout, přispěli svým dílem práce nebo financí.
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
Vy v projektu Hodinu nevíš zastáváte hned několik významných filmařských profesí. Jste
producentem, scénáristou, ale i hercem. V životní profesy jste ale lékař psychiatr. Uvažujete
o změně lékařské profese?
Ty uvedené profese, které jste vzpomenul v otázce, jsou pro mě tím nejhezčím hobby, jaké
si jenom umím představit, ale naštěstí zůstávám nohami na zemi. Je fakt, že psát knížky
nebo dělat scénáristu by mě skutečně bavilo, byl bych schopen se tomu věnovat i
profesionálně (o svých hereckých schopnostech nemám valné mínění a spíše mám obavu,
abych tam nebyl pro ostudu, producentem jsem takovým okrajovým, spíše proti své vůli), ale
pro umění jsem byl "objeven" šéfredaktorem Jihlavských listů Dr. Petrem Klukanem hodně
pozdě - až dost po padesátce, do té doby jsem neměl ani tušení, že bych byl schopen nějaké
literární tvorby. Na druhé straně by mě bylo líto zanechat profesi, které se věnuji celý svůj
pracovní život a to je pomoc lidem trpícím duševními poruchami, líto, že bych jim už nemohl
být nápomocen v jejich trápení. Takže i v budoucnu umělecký směr mých aktivit, bez ohledu
na úspěch filmu nebo knížek, zůstane téměř jistě na úrovni jenom oblasti zájmů a ne přímo
profese.
Jak jako spoluautor scénáře vnímáte negativní postavy?
Negativní postavy tvoří běžnou součást života a podle toho je i vnímám. Lidský život je pro
mě tím nejdůležitějším, co na světě existuje, a proto vrah nemůže mít v žádném případě
mé sympatie. Co se týče negativních lidských vlastností, patří ke každému jedinci, ale
neměly by dominovat nad těmi pozitivními, takže dobro by u lidí mělo vítězit i v životě,
nejenom v pohádkách.
Hodinu nevíš je vaším prvním filmovým projektem, jak jste si užil jeho vznik?
Užíval jsem si ho plnými doušky. Měl jsem možnost osobně se účastnit příprav i natáčení
filmu, seznámit se s mnoha zajímavými lidmi, z kterých velkou část jsem znal do té doby
jenom podle jména nebo z plátna kin a televizní obrazovky. Je to pro mě skutečně
celoživotní zážitek a přál bych jeho prožití každému.
Bylo něco, co vás překvapilo mile a naopak něco, co vás zklamalo?
Velmi mile mě překvapilo, jak celý filmový štáb i herci pracovali s chutí, dávali do filmu
skutečně všechno, i vysoká kvalita práce režiséra filmu Dana Svátka, takže skutečně věřím,
že ten film bude mít velmi dobrou úroveň a zaujme diváky. Zvlášť bych vzpomenul
hlavního představitele filmu Václava Jiráčka. Měl jsem možnost sledovat jeho herecký výkon
při natáčení a musím říct, že je skutečným talentem s velkou hereckou budoucností. Dokázal
se perfektně vžít do postavy hlavního hrdiny a jeho výkon byl skutečně vysoce
nadstandardní. Co mě zklamalo, byla nízká angažovanost především ze směrů, které by
měly kulturu v naší republice podporovat nejvíc, ze strany institucí a osob, které to mají
často přímo v náplni práce a někdy to byl i pocit kladení překážek rozvoji kulturních
projektů u nás.
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
JAKUB ŠIMŮNEK (kameraman)
Natáčet psychothriller to je pro tvůrce obrazu asi výzva, co?
Pro mne je výzva jakýkoli žánr, záleží především na scénáři a na lidech, se kterými film
děláte.
Má obraz filmu Hodinu nevíš nějaké zvláštnosti?
Nemyslím si, že by měl tento film nějaké vysloveně zvláštnosti. Pracovali jsme do určité míry
s barvami, ale obraz se snažím vždy podřídit maximálně příběhu a pocitům, které ve mě
příběh a jednotlivé scény vyvolávají. Vysloveně mi vadí obrazové efekty, které nemají
s příběhem co dělat a tomu se snažím vyhýbat.
Točilo se na zvláštní typ kamery. Je velký rozdíl pro kameramana točit na digitální záznam
či na klasický filmový materiál?
Točilo se na tzv. digitální film. Je to určitě posun oproti videozáznamu, ale po klasickém
filmovém materiálu se mi stále ještě stýská. Digitální záznam je daň, kterou musíme všichni
podstupovat díky postupujícímu technickému vývoji a devalvaci obrazového záznamu a jeho
reprodukce, která nás dnes obklopuje na každém kroku. Jinak se snažím být optimistou
a nacházet na digitální technice její klady a přednosti. Postprodukce filmu, významná část
práce s tímto médiem mě teprve čeká. Když film osloví diváka, je jedno na co a jak byl
natočen.
Jak dlouho trvají přípravy kamery na jednotlivý záběr?
Jestli myslíte přípravy digitální kamery oproti filmové, nevidím tam žádný velký časový rozdíl.
Jaká byla spolupráce s režisérem Danem Svátkem? Vy jste vlastně spolupracovali spolu
poprvé, že?
Ano, spolupracovali jsme spolu poprvé. Moc rád jsem ho poznal. Myslím si, že máme na
hodně věcí společný názor. Líbí se mi jeho práce s herci a vůbec jeho komunikace s celým
štábem. Věřím, že má před sebou velkou filmovou budoucnost.
Může se kameraman na snímání takového filmového žánru „vyřádit"?
Když na to dostane podmínky a má na to ty schopnosti tak určitě ano.
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
Jak moc se natočené obrázky upravují ve studiu?
To záleží na finálním střihu a možnostech postprodukce, obojí nás teprve čeká.
Dovolujete režisérovi, aby si nějaký záběr natočil sám?
Určitě ano. I když někdy nerad, ale nevzpomínám si, že by se to na Hodinu nevíš stávalo.
Někdy však jen režisér ví, jak ten záběr má vypadat... Stejně tak já mám občas připomínky
k hercům nebo režii. Ten film je naše společné dítě a já si ho přece nenechám zkazit
nějakým režisérem a režisér nějakým kameramanem.
Jak se spolupracuje kameramanovi s herci?
Když herec ví o kameře, myslí na světlo, umí se pohybovat na filmové scéně a k tomu ještě
hraje, je to neuvěřitelná radost až přechází člověku husí kůže po těle. V těchto případech se
za kamerou stávám divákem a nechávám se unášet hereckým výkonem a přes průhled
kamerového hledáčku si ho užívám. To bych asi neměl říkat. Nebo mohu?
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
ROZHOVORY S HERCI
IVAN FRANĚK (Dr. Valenčík)
Ivan Franěk vystudoval pražskou DAMU. Hned po absolutoriu odjel do Francie, kde se
soustředil na loutkové divadlo, nejen jako herec, ale i jako výtvarník. V roce 1996 začal
spolupracovat s francouzskou televizí a od roku 2000 hraje v celovečerních filmech.
Zlom nastal v roce 2001, kdy dostal nabídku na hlavní roli ve filmu Silvia Soldiniho Ve větru
hořím (Brucio nel vento). Po mezinárodním úspěchu tohoto italského filmu začal dostávat
nabídky také z Itálie - jednu z hlavních rolí hraji ve filmu Provinccia Meccanica, který byl s
úspěchem promítnut na Berlinale 2005. Výraznou roli má i ve filmu Válka policajtů
s Gepardem Depardieu. Jako český herec na sebe upozornil ve filmu Tajnosti Alice Nellis.
Jednu z hlavních rolí hraje ve filmu Hodinu nevíš. Téměř současně s tímto filmem natáčel
s režisérem Jurajem Herzem horor Tma.
Je Valenčík pozitivní nebo negativní postava?
Jarda Valenčích je Čech. Co Čech to muzikant. A kdo je muzikant má rád hezké věci, takže je
pozitivní, ale k lidem se chová, tak jak nás to naučila dnešní epocha. Není to sympaťák, se
kterým by divák hned sympatizoval. Valenčík se během filmu vyvíjí do člověka, který se
přetváří, což by mohl dát divákovi pocit zranitelnosti. Není to jen ta zlá nesympatická
postava ze začátku. On je pozitivní i negativní, ale já myslím, že jsme v tom takhle všichni.
Jak na vás působilo nemocniční prostředí?
Hrozně depresivně. Já jsem byl docela často v nemocnici. Na druhou stranu pracovně.
Doktora jsem hrál třikrát. Jednou psychiatra, což je vlastně mimo doktorskou realitu, pak
jsem pracoval jako doktor na chirurgii. To bylo hrozně zajímavý. Tam jsem zjistil, že
loutkařina a chirurgie má k sobě hodně blízko. Nechci zlehčovat, ani jedno ani druhý.
Vaše postava je vlastně lékař - detektiv. To je hodně zajímavá kombinace, jak jste s ní
naložil?
Valenčík se nestává přímo detektivem, ale je postavený před situaci, kdy mu na oddělení
zemřelo šest pacientů a právě pacienti, o které se staral. V kontextu, kdy všichni ostatní
nechtějí slyšet pravdu, ale je postaven před realitu a on za sebe se k ní postaví dobře. Nikdo
nechce slyšet o takhle vážném problému. Je to šílený a je to ohromný.
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
Ve filmu Hodinu nevíš je dost akčních scén v nemocnici. Mohl byste být lékařem?
Říkal jsem si, že chirurg ano, ale už na to nemám asi věk ani kuráž, ale jsem přesvědčený, že
by mě to bavilo. Je to precizní práce jako na švýcarských hodinkách.
VÁCLAV JIRÁČEK (Hynek)
Václav Jiráček v roce 2008 zakončil studium na pražské DAMU, obor herectví na katedře
alternativního a loutkového divadla pod vedením Miroslava Krobota. Věnoval se stínovému a
pouličnímu divadlu. Je zakládajícím členem divadla Letí. V současné době hostuje
v Dejvickém divadle a v mezinárodním divadle Meteorit. Kromě filmu Hodinu nevíš, hrál také
ve filmech Hlídač č. 47, Na vlastní nebezpečí ( oba režie F. Renč ); Restart ( režie J. Ševčík);
Krev zmizelého ( režie M. Cieslar ) a Jánošík ( režie A. Holland, K. Adamik ). Na svém kontě
má také námět na dokument Vo120 ( režie J. Počtová)
Co si myslíte o své postavě ve filmu Hodinu nevíš?
„Co si myslíte o postavě Hynka ve filmu Hodinu nevíš?“ Tuto otázku bych rád položil
budoucím divákům.
Jak jste se vypořádal s tak rozporuplnou a zákeřnou postavou Hynka, se kterým si musel žít
skoro tři měsíce?
Ty pocity a stavy, zvláště na začátku natáčení nebyly vůbec příjemné. Dalo mi hodně práce
se s nimi vypořádat.
Je vůbec možné mít takovou postavu, co hrajete, trochu rád?
Měl jsem radost z té práce, i ze hry. Postavu Hynka jsem nehodnotil, ale rozebíral.
Jak dlouho jste přemýšlel nad tím, že tuhle „šílenou“ hlavní roli vezmete?
Nabídku jsem dostal 7. srpna 2008 během natáčení filmu Jánošík v Polsku. Rozhodování bylo
pozvolné, i vzhledem k mému velkému pracovnímu vytížení. Definitivně jsem se rozhodl až
po schůzce s režisérem Danem Svátkem a po zhlédnutí jeho předchozího filmu Blízko nebe.
To jsem zjistil, že mu můžu plně důvěřovat.
Při natáčení v Rumburku jste dosti riskoval při náročné scéně? Nepřemýšlel jste, že byste
využil dablera?
Nepřemýšlel. Měl jsem svolení režiséra a věřil jsem si.
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
Je dobré na takovéto velmi citlivé téma upozorňovat filmem?
Takřka až řečnická otázka. Film může sloužit mnoha potřebám a jedna z nich je právě
rozebírání a upozorňování citlivých témat. Provázela nás dobrá vůle nikoli senzacechtivost.
Osobně jsem se snažil hledat jisté univerzální vyznění. Otázka odpovědnosti. No vidíte, zase
končím otázkou...
STANISLAV ZINDULKA (pan Sládek)
K herectví ho přivedli nejen jeho rodiče, kteří hráli ochotnické divadlo, ale i jeho nos.
Divadlo a divadelní šatny mu totiž natolik zavoněly, že se z toho prostě musela stát láska na
celý život. Na prknech, která znamenají svět, stál poprvé už v pěti letech. Od té chvíle jde až
do dneška téměř z role do role. Po absolvování pražské DAMU hrál 12 let v Hradci Králové,
poté 22 let v Divadle bratří Mrštíků a při tom dlouhá léta spolupracoval i s loutkovým
divadlem Radost. Vedle herectví se v Brně věnoval také pedagogické činnosti. Od roku 1994
je členem pražského Činoherního klubu, vedle toho také často hostuje. Filmový či televizní
divák si ho vybaví především jako "velkého herce malých rolí". V polovině osmdesátých let jej
proslavila role v seriálu Vlak dětství a naděje. Často hraje v pohádkách (například Anděl páně
či Kouzelný měšec), objevil se ve známých snímcích Hanele, Báječná léta pod psa nebo
Bumerang i v úspěšných seriálech (Bylo nás pět či Četnické humoresky).
V roce 2001 získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za
ztvárnění Edy v Babím létě.
Co vás napadlo jako první, když jste si přečetl scénář?
První, co mě napadlo, že tvůrci jsou velmi pohotoví a že toto téma bude divácky velmi
atraktivní, v tom dobrém slova smyslu.
Vaše role je sice prostorově menší, ale velmi výrazná, kdo je vlastně pan Sládek?
Je to vlastně první oběť nemocničního vraha. Člověk lehce zastřený tajemstvím, který
úpěnlivě žádá o eutanasii. A my se pak dozvíme, že to nebylo z jeho strany tak jednoznačné
přání. To je velmi zajímavý charakter.
Rozhoduje u vás, když přijde takováto herecká nabídka, pověrčivost?
V tomto případě ne. Já už jsem hrál tolik umírajících. Myslím, že pan Sládek je asi patnáctý
v řadě.
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
Jak se díváte na kauzu nemocničních vražd?
Snad neskutečné. Na tohle se člověk dívá s nevěřícným pohledem, protože zaútočit na lidi
takto podlým způsobem… Ve světě, kde se to ani nepředpokládá. Hrozné.
Patříte k nejvytíženějším divadelním hercům. Do toho zvládáte televizní práci a ještě film.
Může dělat herec takovouhle náročnou práci bez lásky k divadlu a filmu?
Já myslím, že jinak to ani nejde. A pokud je někdo takový, tak to asi nedělá dobře.
MIROSLAV TÁBORSKÝ (ředitel nemocnice)
Vystudoval fyziku na pedagogické fakultě v Hradci Králové. DAMU absolvoval v roce 1987 a
byl angažován kladenským divadlem. Hraje v Divadle v Řeznické a v Dlouhé. Na počátku 90.
let se prosadil Táborský také ve filmových rolích (Duna, Bídníci, Krysy 1+2, Eurotrip, Kletba
bratří Grimmů, Hostel...) Za roli překladatele ve španělském filmu Dívka mých snů získal v
roce 1999 Goyovu cenu v kategorii Objev roku. Z českých filmů, například Černí baroni
(1992), Svatba upírů (1993), Konec básníků v čechách (1993), Kolja (1996), Lotrando a
Zubejda (1997), Tmavomodrý svět (2001), Mazaný Filip (2003) nebo Jak básníci neztrácejí
naději (2004), Hodinu nevíš (2009). Zahrál si významné i méně významné (vždy však
charakterní) role v seriálech, z poslední doby můžu jmenovat Četnické humoresky, Náves,
Nemocnice na kraji města po dvaceti letech, Místo nahoře, Místo v životě, Poslední sezóna
(2005) a další.
S režisérem Danem Svátkem jste natočil už dva filmy. Dalo by se s nadsázkou říci, že jste
jeho dvorní herec. Jak vzpomínáte na první spolupráci a na tu zatím poslední?
Rozdíl mezi oběma pracemi byl už v rozsahu té spolupráce. Na prvním filmu jsme
měli trochu více příležitostí. Byl to tzv. „nezávislý film“ a panovala tam skvělá
pracovní atmosféra, taková trochu studentská. A na to si každý rád zavzpomíná.
V obou případech mám však pocit, že Dan Svátek je na práci připraven a ví, co chce a
umí to vysvětlit.
Jak moc jste ochoten se pro roli změnit?
Myslím, že hodně, ale je to něco, co se v české kinematografii příliš nenosí.
Většinou jsou herci obsazováni jako typy.
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
Existuje podle vás vůbec trest pro člověka, který ve filmu Hodinu nevíš vraždí nevinné
pacienty?
Ten člověk byl vlastně nemocný a nikdy nebude žít normálně bez ohledu na výši
trestu.
MARIÁN GEIŠBERG (primář Havelka)
Marián Geišberg je slovenský herec a písničkář. Vyrůstal v Myjave, kde i v současnosti žije.
Vystudoval herectví na VŠMU v Bratislavě. Poté působil v Divadle Jonáša Záborského
v Prešově, dále v Divadle SNP v Martine a do roku 1988 v trnavském divadle. Od roku 1992 je
členem činohry Slovenského národního divadla. Je známý i jako folkový písničkář – autor i
interpret. Kromě CD Nápoky a Neladí, nevadí mu vyšly sbírky povídek Ono ma to poje a
Prejsť prahom a zavriet dvere.
Československý film. To není moc obvyklé v dnešní době. Jak jste se těšil na natáčení
psychothrilleru a ještě v koprodukci dvou „sourozeneckých“ států?
Nie, nie je to obvyklé, ale myslím, že v budúcnosti bude. Doba nás prinúti kooperovať.
Postkomunistické štáty v strednej Európe začnú spolupracovať najprv iba z finančných
dôvodov, neskôr aj z umeleckých. Najprv prachy, potom krv. Mám dôvod si to myslieť.
Dotočil som v Poľsku Jánošíka, ktorého Slováci predali, keď som predtým točil rozprávku v
Čechách a následne Hodinu nevíš. Označili ste to za psychotleiler, nech sa páči. Mne sa
páčila na tom tá odkrytá mašinéria vsťahov v zdravotníctve, tie ješitnosti vedúce k záhube.
Ješitnosť je najbežnejší hriech. Myslím, že fungujú všade, je skrytý a my sa iba robíme, že
ho nevidíme, lebo by sme sa museli báť ochorieť. Ochorieť bez strachu a s nádejou ,to je
náš ciel. To je tá pravá pakáreň. A čo sa týka súrodeneckých štátov. Blízkosť je
preukázateľná minulosťou. Kameramani, herci, spisovatelia aj režiséri migrovali, hranice tu
nikdy nestáli, a ak tak iba hranice ješitnosti. Niekto ich prekonával ťažko, ale hravých
príkladov je dostatok.
Podle čeho si vybíráte z filmových nabídek? Je pro Vás důležitý i žánr?
Hlavne podľa času. Venujem sa hlavne divadlu, ale musím povedať, že divadlo ma okradlo
už o veľa práce vo filme. Pred pár rokmi som to prehodnotil. Keď si spomeniem, že som
kedysi nešiel robiť s pánom Kachyňom kvôli Čechovovi, strelil by som teraz tomu
pomýlenému mladíkovi zaucho. To sú také žánrové spomienky, že žáner filmu nie je ani
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
dôležitý pri výbere. Nehľadiac na to , že žáner filmu sa zistí často presne až po zostrihu.
Dúfajme, že pri tomto to nehrozí, Dan vyzeral, že vie čo chce.
Je nějaká role, kterou byste opravdu nevzal?
Hnusia sa mi komunisti a fašisti a nacionalisti a rasisti, ale čo potom hrať? Treba vyskúšať
všetko, ale postavy zasiahnuté humanizmom sú mi bližšie.
Vy jste také písničkář. Pomáhá vám herectví na jevišti jako zpěvákovi?
Áno. Ten vnútorný film, tie obrázky, tá chuť to ozrejmiť s katarziou, dikcia, aby to bolo
počuť a zrozumiteľne. Pesnička je krátke divadlo. Má expozíciu, zápletku, rozuzlenie aj
katarziu. Padá do slova emócia. Hrá sa o napätie a aj o Nič so smiechom. Pesničkár načerpá v
divadle veľa. Mnoho mojich pesničiek je z divadla.
JANA KRAUSOVÁ (Jana Valenčíková)
V uměleckém prostředí se pohybuje odmalička. Před filmovou kamerou se poprvé objevila
ve třinácti letech ve snímku Malé letní blues, ale o kariéře herečky nikdy nesnila. Daleko více
ji přitahovalo výtvarné umění, a tak šla studovat na uměleckou průmyslovku (obor
monumentální malba) a po maturitě na pražskou Akademii výtvarných umění (obor grafika a
malba). Ještě během studií natočila několik filmů, později se začaly v jejím životě obě
profese prolínat. Nejinak je tomu také v současnosti. Jana Krausová pracuje pro vlastní
keramický ateliér (nejraději vytváří reliéfy z keramické šamotové hlíny), maluje obrazy,
účinkuje na několika divadelních scénách a celkem pravidelně i natáčí, ať již filmy, televizní
inscenace nebo seriály. Byla nominována cenu Český lev 2006 za nejlepší ženský herecký
výkon ve vedlejší roli ve filmu Hezké chvilky bez záruky.
Ve filmu Hodinu nevíš hrajete manželku doktora Valenčíka, která svému záletnému
manželovi pomůže vyřešit tragickou kauzu na jeho oddělení. Máte ráda menší, ale klíčové
role?
Pokud je to role zajímavá, tak ji přijmu. Scénář mě bavil a zaujal. Znám Vaška Jiráčka, se
kterým jsem o tom mluvila a on mi vlastně doporučil, že bych tuhle roli měla dělat. Má
postava pomůže rozluštit hádanku, kdo je vrah. Vždycky záleží na tom, jak se mně scénář a
role líbí. Raději dávám přednost divadlu, kde mám hrozně moc práce, a tak neberu všechny
filmové nabídky.
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
Vy jste krom herečky také uznávanou výtvarnicí. Co berete více jako práci – herectví nebo
výtvarné umění?
Malováním se neživím, takže je to více pro potěšení. Vystudovala jsem výtvarnou školu, ale
abych malovala na kšeft, to ne. Jsem ráda, že u malování nemusím být vázána na peníze. Je
to krásná svoboda. Když dostanu zajímavou zakázku, je to pěkné, ale pro peníze nemaluji.
Když se vrátíme k nemocničnímu prostředí, máte nějaké špatné zkušenosti s lékaři?
Ne vždy dobré. Mám mezi lékaři výborné přátele a díky bohu za ně. Lékař je poslání, ale ne
vždy je dodrženo. To, co se občas děje v nemocnicích, je otřesné. O staré lidi není dobře
postaráno.
Myslíte, že je dobré, aby se točily filmy s takto citlivými tématy?
Je to dobré. Hrozně ošemetné, a musí se to velmi opatrně.
ZITA KABÁTOVÁ (babička)
Poprvé se na divadelních prknech objevila, ještě jako nemluvně, v Malostranské besedě.
Film Světlo jejich očí odstartoval Kabátové závratnou kariéru jedné z nejoblíbenějších
hereček 30. a 40. let. Hlavně díky svému elegantnímu zjevu a kultivovanému projevu. K jejím
nejvýznamnějším rolím patří: operetní hvězda Marion v Burianově komedii Provdám svou
ženu (1941), Julie Jelenová v další „Burianovce“ Přednosta stanice (1941), Márinka
Bezoušková v Pantátovi Bezouškovi (1941), s Vlastou Buranem si zahrála ještě jednou v
komedii Zlaté dno (1942), kde hrála jeho ženu Jarmilu Valentovou – Putičkovou. Její nejlepší
rolí se stala role Heleny Horníkové ve Slavínského komedii Muži nestárnou (1942). V
sedmdesátých letech se dokonce stala vedoucím několika pražských kin, i kina Illusion, které
pozvedla a kde se promítaly právě „filmy pro pamětníky“, ve kterých sama hrála. Větší role jí
přišly až po roce 1989, kdy hrála starou šlechtičnu v Zapomenutém světle (1996), Marušku
Grulichovou ve slavném Babím létu (2001). Zatím její poslední filmovou rolí je postava
babičky ve filmu Hodinu nevíš (2009).
Ve svých 95 letech jste opět natáčela film. Paní Zito, myslím, že jste rekordmanka!
To doufám. Vždycky mě práce těší a umyje mi mozek. Mám kamarádku, paní Formáčkovou,
se kterou píšu knížky. Pracujeme každý týden a to mě baví. Hlavně, že mně lidi ještě věří, že
žiju. Já si připadám jako duch.
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
Po šesti letech se vracíte na stříbrné plátno. Jak jste si užila natáčení?
Úžasný pocit.
Jací jsou dnešní filmaři? Máte je ráda, jako třeba ty, s nimiž jste točila filmy například v 50.
letech?
Filmaři jsou filmaři. A filmaři jsou pro národ!
PETRA NESVAČILOVÁ (Markéta)
Odmaturovala na Biskupském gymnáziu v Českých Budějovicích a studuje dokument na
FAMU. Hostuje v divadle Na zábradlí, v divadle Rubín a v paláci Akropolis v představení
Matapo na krev, vystupuje také s divadelním spolkem Filip. Hrála a tančila na festivalu Sedm
nocí a jedno tajemství na lodi bratrů Formanů, hrála v klipu Support Lesbiens My Star. V roce
2004 natočila klip skupině Satisfucktion, ve stejném roce vyhrála na festivalu
dokumentárních filmů Jeden svět 3. místo v literární oblasti. V roce 2005 získala na tomtéž
festivalu 3. místo ve fotografii. Hrála ve filmech František je děvkař (2008), Lovec vodního
ticha (2008, TV film), Kukačky (2007, TV film), Pusinky (2007), Skeletoni (2007), Žralok
v hlavě (2005).
Když se řekne Hodinu nevíš, co se vám vybaví?
Film, kde jsem hrála roli zdravotní sestřičky Markéty. Natáčení v zimě a v jednom z pavilónů
v Bohnicích.
Je každá zkušenost cenná pro mladou herečku? Jaká byla tato?
Určitě, ale je hrozně důležité, aby to bylo v kvalitním filmu a já pevně věřím, že tento film
bude!
Vaše role. Do jaké míry jste to vy?
Jsem to já do té míry, že do toho dávám svojí energii a svou tělesnou schránku a své
převedení a zhmotnění dané role.
Bylo něco, s čím jste si nevěděla rady?
Určitě ano, ale už jsem to raději zapomněla.
Jak se vám natáčelo? S kým jste se poznala, koho jste už znala, kdo vás překvapil?
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
Co byste ráda, aby si diváci díky filmu uvědomili?
Natáčelo se mi hezky. S Vaškem Jiráčkem se známe léta a máme se rádi. Potom s Pavlínou
Žďánskou, maskérkou, se známe léta a ještě máme spoustu společného, tak jsem většinu
času strávila v maskérně! A jsem moc ráda, že jsem se poznala s paní Kronerovou, je úžasná.
ZUZANA KRONEROVÁ (vrchní sestra)
Pochází ze slavného hereckého rodu. Od založení Divadla Astorka je jeho stálou členkou.
Byla obsazena například ve snímcích Lea, Pupendo, Štěstí, Václav, Venkovský učitel. Za roli
ve filmu Divoké včely se stala držitelkou Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve
vedlejší roli. Ve filmu Hodinu nevíš hraje vrchní sestru. Na Slovensku je považována za jednu
z nejvýznamnějších hereček tamní divadelní scény. Mimo jiné je i pedagožkou na VŠMU v
Bratislavě. Je vdaná, má dvě děti.
Jste velmi pracovně zaneprázdněná divadlem, filmem, učíte a už to vypadalo, že byste snad
postavu vrchní sestry odmítla. Naštěstí vás film Hodinu nevíš má. Bylo to náročné, ale
doufáme, že nelitujete.
Samozrejme, že neľutujem, že som na filme Hodinu nevíš spolupracovala. Odmietnuť som
nechcela, skôr som sa snažila zvážiť, či nám to spolu časovo vyjde. Všetko našťastie vyšlo,
trošku na úkor môjho zdravia, ale tak už to chodí, keď je pracovné vypätie veľké. Bavilo ma
pracovať s režisérom Danom Svátkom i s českými a slovenskými kolegami a kolegyňami.
Většinou je to tak, že když je před někým překážka a dokáže ji překonat, dopadne to skvěle.
Je lepší se vydat trnitou cestou nebo cestou vyšlapanou, ale bez výzev?
Ja som za cestu tŕnistú, baví ma totiž prekonávať prekážky. "Ľahké" postavy ma tak
nevzrušujú, rada sa pri práci - ľudovo povedané -narobím a zapotím.
Ve filmu Hodinu nevíš mluvíte slovensky?
Bola som pred filmovaním pripravená na oba varianty - češtinu i slovenčinu,
mimochodom, scenár bol napísaný po česky. Režisér si želal najprv tzv. českoslovenčinu, ale
postupne ma čoraz viac poslovenčoval. Text som si prekladala sama, nebolo to zložité.
Ono to má vůbec takovou krásně zvláštní atmosféru, když se zde mísí dva jazyky, které jsou
vlastně sourozenecké. Líbí se vám to?
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
Bolo to veľmi pôvabné a nielen pred kamerou, ale najmä v pauzách medzi nakrúcaním. Českí
kolegovia i členovia štábu zdatne používali slovenčinu a my Slováci sme zasa celkom slušne
lámali češtinu. Takáto komunikácia vytvárala pohodu a veselú náladu. Boli sme veľmi dobrá
partia. Československá.
JAN VLASÁK (Dr. Míšek)
Absolvoval herectví na JAMU a divadelní kariéru začal v Uherském Hradišti. Odtud přišel do
Ostravy, pak do Divadla E. F. Buriana v Praze, do Státního divadla v Brně, potom do
Realistického divadla v Praze. Odtud byl angažován do Národního divadla, které po několika
letech opouští a nastupuje do Divadla Rokoko, následně byl dva roky „na volné noze“ a nyní
působí v MDP v Praze. Mimo to hraje také v Divadle Pod Palmovkou, ve Švandově divadle, v
divadle v Řeznické. K jeho významným filmům patří Výchova dívek v Čechách, Milenci a
vrazi, Vratné lahve, Bathory. Pracuje i se zahraničními produkcemi (Hostel). Po celá léta
pracuje v rozhlase a v dabingu. Devět let působil jako pedagog na soukromé herecké škole v
Michli. Jeho práce se vždy prolínala s povinnostmi otce. Má tři děti a pět vnuků.
Jak byste charakterizoval natáčení?
Už sama nabídka zahrát si ve filmu s tak aktuálním a hrozným tématem byla pro mě
zajímavá a velmi přitažlivá. Takže jsem byl tentokrát rozhodnutý předem. Asi je
velmi obtížné pro autory vyznat se v psychologii tak hrozně postiženého člověka a
pak si zvolit úhel pohledu na celou látku, ale scénář jsem četl jako napínavý příběh.
Myslím si taky, že pan režisér si vybral velice dobrý typ na hlavního představitele. I
setkání s ostatními kolegy bylo pro mne příjemné.
Obdivuju každého režiséra, protože při tom zmatku na place si udržet soustředění, při
tom nedostatku času záběry ještě domýšlet a volit nejvýhodnější varianty, to je vždy
obdivuhodný výkon. Myslím, že tak to bylo i tady.
Je pro zkušeného herce, jako jste vy, každá role zajímavá, nebo jste vybíravý, pokud jde o
role? Byl to i tento případ?
Já jsem tady v tom filmu měl jenom nepatrnou roličku, ale mně to nevadí. Točit záběr je
vždycky velice vzrušující. Ať jich máte tři sta nebo jenom tři.
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
Proč by si diváci neměli nechat film uniknout?
Kvůli zajímavému tématu. Doufám, že o diváky nebude mít film nouzi. A přeji všem, kteří se
na něm podíleli svou prací, aby měl úspěch.
VLASTINA SVÁTKOVÁ (Tereza)
Deset let před rozpadem Československa se československým rodičům, slovenské matce a
českému (přesněji moravskému) otci, narodila dcera Vlastina. Základní školu a gymnázium
vychodila ve slovenském městě Myjavě. Patnáct let studovala hru na piano, chodila na hodiny
zpěvu a kreslení. Věnovala se i tanci, psaní a recitaci básní, ale slavila úspěchy na mnoha
pěveckých a recitačních soutěžích. I když si Vlastina odmalička přála stát se herečkou, přeci
jen byly na této cestě dvě odbočky: studium masmediální komunikace na univerzitě v Trnavě
a pedagogiky na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Jako redaktorka působila ve známých
lifestylových magazínech a dnes má jeden z nejúspěšnějších blogů na Slovensku. Druhou
odbočkou byl modeling. Začínala předváděním svatebních šatů právě v rodné Myjavě a přes
modelingovou práci v Bratislavě a Praze se dostala do Mnichova, Vídně, Barcelony, Tokya či
Bangkoku. A právě v té době se opět začala vracet ke svému snu, hraní. V televizních
reklamách dostávala totiž stále více rolí, které byly založené na herecké akci. První filmová
role na sebe nenechala dlouho čekat... Filmografie: Hodinu nevíš (režie Dan Svátek) 2009,
Dark Spirits (režie Huck Keppler) 2007, Der Rote Baron (režie Nikolai Mullerschön) 2007,
Casino Royale (režie Martin Cambell) 2006.
Jaká je pro vás práce pro televizi a na druhou stranu pro film? Říká se, že televize je radost,
ale film je láska.
To se říká? Já si nemyslím, že je v práci pro film a televizi zásadní rozdíl. Musím se stejně
soustředit, musím si pamatovat text, musím podat co nejlepší herecký výkon a musím
důvěřovat režisérovi, a je jedno jestli se točí do televize nebo na plátno. Ale ty jemné rozdíly
tam samozřejmě jsou také. U filmu se déle, víc a pořád čeká, natáčecí plán je delší a tak mají
šanci vzniknout různé lásky i nenávisti, a ego herce také dostává víc zabrat... Když je film
dobrý, tak na chvíli zase naroste...
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
Ve filmu Hodinu nevíš hrajete hodnou sestřičku, která vlastně cítí s hlavní postavou Hynkem
a snaží se mu v rámci svých možností pomáhat z depresí. Co vás poprvé napadlo, když jste
si přečetla scénář?
Četla jsem několik verzí, ale svůj názor jsem řekla až po té poslední. Chválila jsem, chválila.
Co se Terezy týče, Dan tvrdí, že se nechal inspirovat jedním mým kamarádstvím, které mě
přišlo v podstatě normální, jemu už ne tolik. Baví mě pomáhat z depresí. Sama sobě jsem si
v tomto ohledu nikdy nedokázala pomoct, tak se snažím realizovat jinde...
Omlouvám se, ale otázka je nasnadě. Jak se pracuje s manželem režisérem, který si i ve
filmu zahrál roličku tvého manžela?
Na to se teď bude ptát každý. Tohle je naštěstí ještě jedna z těch lepších, nezákeřných
otázek. Jak se s Danem pracuje? Na place nebyl manželem, ale výhradně režisérem. Dokonce
občas zapomněl, že má syna. To, že jsme tam netahali emoce, že na mě nebral žádný
ohled, mi naprosto vyhovovalo. Po každé scéně jsem na něj zavěsila oči a čekala, co řekne.
Jestli jsem to zahrála dobře, nebo jedeme znovu, co mám udělat líp... Naprosto jsem mu
důvěřovala, věděla jsem, že si nedá svůj film zkazit špatným výkonem a když budu špatná
já, tak mě klidně přeobsadí. Nechci ho zklamat, nechci, aby lidi říkali, že "obsadil svou
manželku"...já jsem tam sama za sebe a všechny důsledky si nesu sama...
Co nebo kdo vás při natáčení nejvíce překvapil?
Překvapil mě Jarek Hylebrant, který dokázal bravurně zahrát neslyšícího Petra. Překvapil mě
Dan, který den co den vstával v 6 a z natáčení se vracel o půl noci a nebyl unavený, celou
dobu byl plný energie, přesně věděl, co od herců chce, jak má záběr vypadat a nikdy
neustoupil. Takhle kvetoucího jsem ho viděla asi jenom u porodu. No jo, rodí se další dítě.
Měla jste někdy slabou chvilku, že už jste chtěla z toho šíleného nemocničního prostředí
pryč?
Ne, nevadilo mi to. Když nám ale během natáčení nad hlavami přistál vrtulník a záchranáři
zjistili, že jim ten člověk po cestě zemřel, nebylo nám všechno jedno.
Jak moc rozdílné je točit hollywoodský film a český?
Jak to mám vědět? Jo, myslíte těch mých 10 sekund slávy v James Bondovi? V tom je možná
právě ten rozdíl. V Casinu Royale jsem na plátně pár sekund, ale strávila jsem na natáčení 16
dnů. Můžou si to dovolit. Ale jinak se i hollywoodského cateringu jednou stejně přejíte.
Vychováváte syna, chtěla byste, aby se v budoucnu vydal uměleckou cestou, třeba hereckou
nebo režijní?
To pak bude jeho rozhodnutí, následky ponese sám. Že nebude mít žádnou jistotu, že bude
čekat, až ho někdo ocení, objeví, pochválí. Jeho duše ale ví, proč je tady, proč se narodila
zrovna nám. Budu na něj hrdá, ať se bude v dnešní době pokoušet o cokoliv, co bude mít
pro něj smysl a bude přitom cítit ten úžasný pocit, jaký cítím já, když můžu hrát a Dan, když
může točit.
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
JAREK HYLEBRANT (Petr)
Vystudoval kamenickošenovskou UMPRUM obor malíř. Po studiích se tři roky věnoval
novinařině. Pracoval jako moderátor v českých rádiích a spolupracoval s Deníky Bohemia.
Zásadním zlomem v jeho práci byla spolupráce s TV Prima, jako scénárista vytvářel talk show
Sauna. V roce 2004 nastoupil jako ředitel Stálé divadelní scény v Novém Boru a zde působil
dvě sezóny. Poté přešel do Jiráskova divadla v České Lípě, kde jako umělecký manažer
působí na částečný úvazek dodnes. Mimo jiné je autorem divadelní hry „Smím tě políbit, než
chcípnu?“, se kterou cestuje Divadlo Michala Vaňka po České republice a získala na
děčínském divadelním festivalu Cenu za scénář, herecký výkon a výtvarné ztvárnění
inscenace. Jako autora zmíněné hry jej zastupuje evropská literární agentura Aura – Pont
Praha. V inscenaci hraje hlavní roli Arthura Rimbauda, jednoho z „prokletých básníků“. Role
Petra ve filmu Hodinu nevíš je jeho filmovým debutem.
Jaká byla vaše anabáze s obsazením do role Petra?
Když mi režisér Dan Svátek poprvé řekl, že nade mnou uvažuje, tak už jsem nedokázal
myslet na nic jiného. Postava Petra procházela dost významným vývojem ve scénáři a vyvíjel
se také casting. Dost známých mladých herců mi v tom výběrovém období bylo dost
protivných. Ještě týden před natáčením jsem neměl roli jistou, přesto jsem chodil na herecké
zkoušky a musím se přiznat, že jsem domů jezdil vždycky vyřízený, protože jsem si strašně
rychle zvykl na své kolegy, ale stále jsem byl „možná Petr“. Dan mi pak v noci zavolal a se
mnou se zatočil svět. Jenomže to největší překvapení mě teprve čekalo. Petr bude neslyšící!
Řekl režisér a se mnou se zatočil svět znovu. Propadl jsem panice, protože takovouhle
modelaci postavy jsem nečekal. Nevěděl jsem vůbec, co mám dělat, protože jsem nikdy
s neslyšícím člověkem nebyl v kontaktu. Do poslední chvíle jsem se snažil Danovi
argumentovat, aby si to ještě rozmyslel. Neustoupil ani o milimetr.
Jak jste se učil řeč neslyšícího?
Já jsem se ji vlastně vůbec neučil. Ona ke mně přišla sama. V noci před kostýmovou
zkouškou jsem se díval na jeden film, a tam hrál neslyšící. Ráno v ateliéru přišel Dan
s úkolem, že se ještě neznám s kolegou Petrem Vaňkem a že bych na něj měl zahrát
neslyšícího. Petr mi to půlhodiny absolutně věřil a dokonce nadával Danovi, že se směje. Pan
režisér se totiž smál, až mu tekly slzy. Tahle půlhodina nás přesvědčila, že to asi půjde. Tak
snad…
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
Kdo s hereckých kolegů na vás nejvíc zapůsobil?
Vašek Jiráček. To je jasné, protože jsem s ním trávil nejvíce natáčecího času. S jistotou můžu
říct, že lepšího hereckého partnera jsem si pro svou první filmovou roli nemohl přát. Strašně
moc mi pomohl, protože já jsem filmové batole a za to, že jsem snad moc nepadal při
prvních krůčcích, vděčím právě skvělým kolegům: Ivanovi Fraňkovi, Vlastině Svátkové, Marku
Igondovi, Zuzaně Kronerové… Byla to skvělá spolupráce a budu na to vzpomínat celý život.
Protože první film je první film.
Která scéna byla pro vás nejobtížnější?
Ta, co se točila úplně první, kdy Petr poprvé promluví. To by se ve mně krve nedořezalo.
Nebyl jsem nervózní, to ne. Díky Danovi jsem si věřil, ale cítil jsem ohromnou odpovědnost,
že to nesmím zkazit, že nesmím zklamat sebe a hlavně Dana Svátka. A ještě si vzpomínám
na scénu, kdy Petra přivážejí do nemocnice s hypoglykemickým šokem. Točili jsme to
v Rumburku a počasí bylo ideální pro můj kostým - tričko a slabé kalhoty. Bylo totiž na nule.
Nikdy jsem takhle nepromrznul! Scéna se točila přes hodinu a já tam ležel na nepohodlném
železném lehátku před nemocnicí. Ale pozor, vůbec jsem nemarodil! Asi to nachlazení ve
mně zmrzlo. A asi tou opravdu nejobtížnější scénou byla ta poslední, když jsem věděl, že
končím.
MARKO IGONDA (Dr. Ptáček)
Vystudoval herectví na VŠMU v Bratislavě. Potom tři roky působil ve Slovenském národním
divadle, kde ztvárnil většinou hlavní postavy, jako například Dona Juana. V divadle Aréna si
zahrál postavu Claudia v Shakespearovo Hamletovi. Jako jeden z mála slovenských herců se
prosadil v zahraničních filmech a divadlech. Natočil filmy Dark Spirit, Hodinu nevíš a další.
Účinkoval v třetí řadě seriálu Nemocnice na kraji města. V pražském Divadle v Řeznické hraje
v představení Balada o smutné kavárně a připravuje další inscenaci v témže divadle.
Zúčastnil jste se castingu?
Nezúčastnil. Režisér mě pozval na kafe s tím, že věděl, co mám za sebou. Byl perfektně
připravený. Naše debata byla proto velice produktivní a naše seznámení mělo
profesionální kvalitu. Hned jsme mohli analyzovat téma, aktuálnost a originalitu projektu. To
mám hrozně rád. Všechno je rychlejší a přesnější. Samozřejmě mě tímhle zasáhl a moje role
přes něj měla hned jinou kvalitu, kterou jsme pak společně hledali v procesu natáčení.
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
Jak byste charakterizoval postavu, kterou hrajete?
Doktor Ptáček není nositelem tématu, ale spíš umocňuje dané situace. Ve smyslu, svým
postojem k dané situaci nebo konkrétním postavám vztahově.
Jaký je vztah: režisér – herec – poprvé s Danem Svátkem- sedli jste si hned, jaká to byla
spolupráce?
Spolupráce, jak jsem už vzpomenul u našeho prvního setkání, měla profesionální a velice
lidský přístup. Což kvituji snad nejvíce. Natáčecí proces měl až rodinnou atmosféru a tím
pádem určitou zodpovědnost, kterou si musí chránit každý osobně.
Váš vztah k medicíně je jaký?
Můj vztah k těmhle profesím je čistě lyrický a s obrovským respektem, proto hrát doktora
nebyla jen herecká práce, ale taky naplnění. A za to moc děkuji, jak Danovi, tak osudu.
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
PRODUCENT
KOP R O D U C E N T I
PARTNEŘI
Mediální partneři
www.tydeniky.cz
www.mms.cz
KONTAKT
Tiskový servis
Gabriela Zajícová
telefon
+420 776 757 546
[email protected]
Brasca / Holiday Films / FILMPARK
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz
telefon
+420 223 003 577
+420 605 87 80 84
+420 603 456 674
+421 905 455 234
[email protected]
[email protected]
[email protected]
www.hodinunevis.cz
NOVÝ CELOVEČERNÍ FILM HODINU NEVÍŠ JE KOPRODUKČNÍM PROJEKTEM ČESKÉ FILMOVÉ
SPOLEČNOSTI BRASCA, HOLIDAY FILMS A SLOVENSKÉ FILMOVÉ SPOLEČNOSTI FILMPARK.
TERMÍN FILMOVÉ PREMIÉRY JE
27. srpna 2009
TERMÍN DVD PREMIÉRY JE JARO 2010
TERMÍN PREMIÉROVÉHO UVEDENÍ V TV NOVA JE PODZIM 2010
HODINU NEVÍŠ - presskit - Brasca/Holiday Films/Filmpark, Žitná 52, 120 00 Praha 2,
tel.: +420 222 874 415, +420 603 456 674, +420 605 878 084, e-mail: [email protected], [email protected]
www.hodinunevis.cz