Jedlík Kája - Martin Vérteši

Jedlík Kája
Martin Vérteši, cca 2007, 1. místo v soutěži Městské knihovny Havířov
Byli jednou tři moc dobří kamarádi. Byli to Kája, Martin a Adam. Často spolu pořádali různé
akce. Teď ovšem měli Martin a Adam obavy. Jejich kamarád Kája stále více a více propadával jídlu. Už se s nimi téměř nebavil, seděl pořád v kuchyni a nacpával se. Adam a Martin
z toho měli těžkou hlavu. Co když se tam Kája ují k smrti. A to už vůbec nemluvili o tom, jak
se k nim začal Kája chovat. Vůbec nebral na vědomí, jak se jeho kamarádi snaží a už vůbec
na nějaké kamarádství nepomýšlel.Jak jsem říkal, měl myšlenky jen pro jídlo.
A to se rozhodli Adam a Martin změnit. Problém byl v tom, že vůbec nevěděli, jak to udělat.
Jediné, na co přišli, a pro co se také rozhodli, ( neměli na vybranou) byl plán následující:
znechutíme Kájovi jídlo.
Sice vůbec netušili, jak to provedou, ale byli rozhodnuti pro Káju udělat vše. Byl to jejich
opravdový kamarád. Tedy alespoň byl, ale oni doufali, že ho získají zpět ze spárů jídla!
Měli namířeno ke Kájovi domů. Našli ho tam hned, samozřejmě že byl v kuchyni. Jeho
maminka, chudák, pracovala jako otrok. Musela neustále vařit a péct. Takové nároky na ni
Kája kladl! Když kluci vešli do místnosti, kde se po zemi povalovaly zbytky jídla, slupky,
voda, pecky atp., málem Káju nepoznali. „Zase nějak přibral.“snažil se říct co nejpotišeji
Martin. Maminka Káji to však slyšela a řekla: „Á, kluci , ahoj. No to víte, že přibral.Pořád
jenom jí.“
Martin a Adam se na sebe jen podívali a hned věděli, co dělat. Adam vzal ze stolu zbytek
čokolády a začal si vymýšlet. „Hele, pamatuješ Martine, jak jednou jeden kluk jenom pořád
jed čokoládu a pak praskl?“
„Ne, on přece nepraskl, on se jednou napíchl na nějaký ostrý předmět, byl tak tlustý, že
nikudy neprošel, a ta čokoláda z něj vytekla. Přece tak to bylo, ne?“
„No, asi jo. Teď si vzpomínám, že nakonec bylo celé město zaplavené čokoládou.“
„Jo, a všichni ho za to nenáviděli!!!“zdůraznil Martin.
Tak tahle taktika nevyšla. Kája se cpal dále a jen se usmíval.
Tak začali s něčím jiným.
„A hele, Kájo, víš vůbec co to jíš?“
„Hm, jo, jo.“utrousil Kája.
„No to bych neřek.“
„Třeba taková čokoláda, ta je z mravenců! Ale to ještě nic, třeba taková buchta..“ maminka
Káji se otočila.. „ Samozřejmě ta kupovaná, ta je z rozemleté trávy smíchané s máslem! Tu
bych nikdy nesněd!“
Káju to ale nechávalo chladným. Vůbec nic neříkal, jen jedl a jedl.
Tak teď už si opravdu nevěděli rady. Co s Kájou bude? Jeho matka se ani nepokoušela Káju
napravit, už ztratila šance.A Adam s Martinem si museli přiznat, že už je ztrácejí také.
Nechtěli se však vzdát tak rychle, tak lehce kamaráda neztratí! Po chvilce pozorování Káji už
jim však zase lezla na mozek ta myšlenka, že Káju budou muset oželet. Nevzdali se však.
Odešli domů a dali si čas na rozmyšlenou.
Druhý den přišli oba před dům. Adama nic nenapadlo, ale Martin hlásal, že má super nápad.
„Je to jednoduché. Prostě ho budeme obskakovat, aby viděl, že jsme jeho kamarádi!“
Adam tedy souhlasil, protože nic lepšího nevymysleli. Toto se však také neukázalo Jako
dobrý nápad, Kájovi se to až moc líbilo a byl tím spíš omrzelejší. Dokonce, když zjistil jejich
záměr, začal jim sám poroučet. Dělalo mu to náramně dobře. Ale kluci to tak nenechali. Hned
s tím přestali.
„Teď mě to napadlo! Zkusíme pravý opak toho, co jsme dělali teď. Vůbec ke Kájovi
nepůjdeme. Počkáme si, až přijde sám. A pak uvidíme, jaký je kamarád.
Počkali pět dní, jen to stačilo.
Kája přišel. Ano, Kája přišel, ovšem měl kapsy plné jídla, do zásoby. To jim to pomohlo!
Viděli, že s nimi chce přátelit, ale stále byl jako blázen do jídla. V tom to Adama napadlo.
Spásná myšlenka pro oba i pro Káju.
„Hele, Kájo, ty s námi chceš kamarádit?“ zeptal se Adam.
„Jo, proč by ne.“řekl s plnou pusou.
„No ovšem, ten kdo s námi chce kamarádit, se nesmí přejídat!“pravil chytře Adam.
„Vždyť já se nepřejídám!“namítal Kája.
„Ale přejídáš! Musíš přestat jíst a zhubnout , být jako předtím!“řekl Martin.
„No a opravdu to musí být?“zeptal se Kája.
„No nemusí, ale potom s námi nebudeš kamarádit.“řekl Adam.
„No dobře, tak jo, když to musí být!“
Bylo vidět, že Káju to mrzelo, vždyť jídlo miloval! Ale udělal to.
Když pak šli Adam a Martin „na kontrolu“ s hrůzou našli Káju v kuchyni. Už mysleli , že
nedodržel slib a nacpával se dál. Ovšem Kája viditelně zhubl a v kuchyni nejedl, nýbrž vařil
mamince!!
Ano, tak se Kája napravil. Pro kamarádství se svými dvěma kamarády obětoval jídlo. To je
příklad dobrého přátelství.