leden

Vě s t n í k f a r n o s t i u ko s t e l ů
s v. M i k u l á š e a s v. V á c l a v a
2 4 . p ro s i n c e L é t a Pá n ě 2 0 0 8
1
leden
Zkuste hádat
který den nám seslán byl Pán? Vloni
začínal vánoční úvodník slovy Den
přeslavný, i letos jsem si zapůjčil úvodní
verš písně (What month was Jesus born
in v překladu Jiřího Tichoty). Zkuste hádat! I když zvolíte 25. prosinec
nebo třeba 6. leden spolu s východní
církví, pravděpodobnost správné odpovědi bude stále sotva tři desetiny
procenta. Na rozdíl od Velikonoc totiž
přesný den Ježíšova narození neznáme a neznali ho
zřejmě ani křesťané ve 4.
století, když si začali tuto
událost připomínat. Co
dělat? Pokud vám přijde
blízkost Vánoc a zimního
slunovratu podezřelá, tušíte správně. Rozhodli se
využít zavedeného svátku,
když paralela Ježíš ~ Slunce k tomu
přímo vybízela. Obdobně tomu bylo
s mnoha kostely, které byly postaveny
na starých kultovních místech, v Praze
např. sv. Kliment na Petříně. Později
tento přístup aplikovali jezuité při své
čínské misii praxí zvanou akomodace,
kdy do křesťanství zahrnuli mj. tradiční posvátnou úctu k předkům. Existují různé názory na tuto praxi, mně
je však velmi sympatická.
Ježíš přeci nepřišel, aby
náš přirozený život zrušil,
ale aby mu dal náplň. I my
jsme povoláni k tomu, abychom ho žili naplno. A tak
v době slunovratu slavíme
„smyslovrat“, neboť jen
přítomnost Boha vrací našemu životu smysl. MiM
2/ I
O h l é d n u t í za uplynulým měsícem nebo i dál
Bohdalec
V sobotu 6. prosince se v areálu na Bohdalci konala „mikulášská besídka“, jejíž
náplní byl obtížný úkol ho vyklidit, aby
mohl být předán zpět Městské části
Praha 10. Je totiž jasné, že pro další
fungování by areál potřeboval masivní
investici, která naprosto převyšuje naše
možnosti. Všem pomocníkům, a bylo
jich hodně, velké díky. Pomáhaly i děti,
které se často proti vůli rodičů snažily něco ze zdejších pokladů zachránit.
Toto ohlédnutí však míří věru dál než
jen na poslední měsíc. Leckterý z nás
si vybaví alespoň jednu událost, která
se konala na Bohdalci a výrazně mu
uvízla v paměti. Kroužky, oslavy, farní
ohně...
Za tohle všechno upřímné díky
o. s. Metanoia, tedy především Denise
a Mílovi!
S p o l e č e n s t v í naší farnosti a jeho záležitosti
Ekonomická rada 4. 12.
Lektorská služba
Z jednání ER: H. Plachá informovala
o vybudování nového hlavního uzávěru
plynu v kostele sv. Václava. před plynoměrem. Práce v kostele pokračují podle
plánu. ER schválila pořádání sbírek pro
vícečetné rodiny v naší farnosti, a to
dvakrát ročně, vždy 3. neděli adventní
a 4 neděli postní.
Část prostředků vybraných při tříkrálové sbírce (65 %) bude ve farnosti použita na vybudování bezbariérového vstupu do kostela sv. Václava. ER vyjádřila
souhlas se zrušením běžného účtu u Poštovní banky a s převedením prostředků
na běžný účet u České spořitelny. ER
děkuje Olze Škochové, Jitce Trojanové,
Kristině Čobanové, Lence Čermákové,
Pavle Šelepové, Adéle Boučkové a Janu
Rücklovi za přípravu žádostí o granty
pro naši farnost.
Jiřina Haaszová
Bohoslužba slova není v rámci mše jen
jakousi přípravou na bohoslužbu oběti,
ale její plnohodnotnou součástí. Tak intenzivně a reálně, jako v chlebu a vínu,
je náš Pán přítomen i ve svém slově. To
mluví on, když se v církvi předčítá Písmo, říká doslova 2. vatikánský koncil.
(SC 7) Proto se může bohoslužba slova
konat i samostatně jako plnohodnotná
liturgie.
Předčítání z Písma při liturgii je tedy
jednou z nejodpovědnějších služeb ve
farnosti. Není vůbec snadná. K jejímu
vykonávání je třeba mít odpovídající
talent. Je škoda, když se jí musí ujímat
ministranti, ti mají řadu jiných úkolů.
Povaze katolické liturgie, která se společným slavením, totiž lépe odpovídá
rozdělení služeb mezi více lidí, mužů
i žen. Proto bychom byli rádi, kdyby
3/ I
se v naší farnosti vytvořil určitý okruh
lektorek a lektorů, kteří jsou schopni
a ochotni tuto službu dobře vykonávat.
Cílem také je, aby bylo už dopředu domluveno, kdo bude tu kterou neděli číst,
a odpadlo tak nepříjemné vyhledávání
lektorů těsně před začátkem liturgie.
Proto znovu zvu všechny zájemce o tuto
službu, aby přišli v neděli 18. ledna na
krátké setkání, které se bude konat bezprostředně po ranní i dětské eucharistii
v kostele sv. Václava.
Jan Rückl
R oz h o v or s pastoračním asistentem Jendou Rücklem
Na jaře tomu bude již rok, kdy k nám
přišel pomáhat pastorační asistent Jenda Rückl. V dubnové Vinici jsme se
ho ptali jakožto úplného nováčka naší
farnosti, dnes vyzvídáme, jak uplynulou
dobu zpětně hodnotí a co ho v následujících měsících čeká.
Prakticky okamžitě po Tvém příchodu
nám připadalo, že k nám patříš odedávna. Máš nějaký recept na „inkulturaci“
do společenství nebo je to prostě velký
dar od Hospodina?
Žádný návod opravdu nemám, asi
se prostě dovedu v nové situaci rychle
rozkoukat a zorientovat. Ale šel bych na
to spíš opačně: nehledal bych pozitiva
ani tak u sebe... Vršovická farnost je
otevřené společenství, do kterého se dá
hezky zapadnout. Jak říká jeden starý
biskup, lidi tu „spolu pečou“, a tak se
stávají církví. Cítím se tu fajn.
Neseš tíhu velkého množství úkolů v naší
farnosti. Jak to zvládáš?
Někdy těžko. Nemám moc volného
času. Sem tam se snažím odjet aspoň
na den z města někam do přírody. Vidím tady spoustu práce, kterou by bylo
možné dělat, na stole mám takovou hromadu papírů s poznámkami o všech
možných restech, jejichž řešení ale odkládám, protože stíhám dělat jen to, co
právě hoří.
Máš pocit, že tě zkušenost života v naší
farnosti nějak ovlivnila?
Těch dnes už téměř deset uplynulých
měsíců je moje první zkušenost s pastorací na plný úvazek. Předtím jsem
sice pracoval v církevním prostředí, ale
vlastně v civilním zaměstnání, protože
katolická teologická fakulta je součástí
státní univerzity a i moje pracovní náplň tam byla „civilní“. Pastorační aktivity doma v Břevnově byly jen bokovkou
ve volném čase. Vršovická zkušenost
spočívá jednoznačně v pocitu, že mě
tato práce naplňuje, baví a snad se i trochu daří.Chtěl bych vyjádřit vděčnost
těm, kdo mě k ní „mnohokrát a mnoha
způsoby“ zvali, přistrkávali – nebo jak
to nazvat... Před léty to byl P. Prokop
Siostrzonek, později P. Vojtěch Eliáš
tím, že mi po promoci nabídl místo na
fakultě a tím mě udržel v církevním
prostředí, a naposledy rozhodující měrou před rokem P. Lojza Kánský.
4/ I
Během tištění prosincové Vinice sis odběhl za panem kardinálem Vlkem. Hádám, že jste se bavili o Tvé budoucnosti.
Můžeš nám o ní něco prozradit?
Ano, 28. listopadu jsem naládoval na
faře tiskárnu a šel na Hrad. S panem
kardinálem jsme se měli sejít už o několik týdnů dřív, ale nedařilo se najít
vhodný termín. Hádejte, kdo je vytíženější... Mluvili jsme o mé budoucnosti,
ale o té můžu vlastně jen cosi naznačit,
protože – jak jsem se opět přesvědčil –
člověk míní, Pán Bůh mění... Na sklonku léta se totiž stalo něco, co teď s jistým časovým odstupem a po důkladném
přemýšlení nemohu označit jinak než
jako naprosto nečekaný dar od Hospodina. Přátelé z břevnovské farnosti
mě koncem srpna požádali, abych se
stal kmotrem jejich dcery. Po jistém
zdráhání (protože ze zkušenosti vím,
že jsem kmotr na baterky...) a po jejich
naléhání jsem pozvání přeci jen přijal. Křtiny ale přinesly do mého života
zásadní změnu, totiž setkání s mladou
lékařkou, jíž si tito moji přátelé natolik
váží, že po ní svou dceru pojmenovali. Naše náklonnost byla oboustranná
a tím darem Hospodinovým je náš
vztah. O tom všem jsem tedy s panem
kardinálem mluvil.
torační práce zůstal. Je ovšem otázka,
na jaké pozici. Protože právo západní
církve od 12. století (zatím stále) neumožňuje spojení kněžství s manželstvím, mohla by to v budoucnu být třeba
služba trvalého jáhna, mohlo by to být
třeba tady ve Vršovicích, ale to vše teď
opravdu nelze říct. Jisté je, že z platu
pastoračního asistenta není možné uživit rodinu.
Nicméně pravděpodobně v nejbližších měsících budu pokračovat ve
službě zde, ale budu se muset malinko
stáhnout, abych s psaním dizertace pohnul.
Jak reagoval pan kardinál?
Jeho přáním je, abych pokud možno
co nejdřív dokončil doktorát a u pas-
Jendo, ať to nakonec dopadne jakkoliv, držíme Ti (vám :)) sepjaté palce!
MiM
Vidíš, já jsem absolvoval teologický konvikt a teprve postupně si uvědomoval, že
i zřetelné Boží volání nemusí být výzvou
k tomu stát se knězem. Teď už si s radostí zpívám písničku, kterou tehdy složili
moji spolužáci: „...místo, abych nosil
kolárek, dneska tlačím dětský kočárek,
toho bych se teda nenadál!“ :)) Jak to
vidíš Ty?
Musím říci, že pokládám za nemožné
považovat náš vztah za cosi negativního,
vidět v něm pokušení sejít z pravé cesty
a snažit se ho v sobě zadusit. Chápu ho
naopak jako, řekněme, Boží korekci
mnou nastoupené cesty.
5/ I
Pro s t or pro sdílení myšlenek, zážitků apod.
Světec v následujícím měsíci:
sv. Marcela
(svátek 31. 1.)
Když se v Římě kolem r. 303 narodila
v bohaté patricijské rodině Marcelů dívenka, kterou nazvali rodovým jménem,
nikoho nenapadlo, jaký bude její další
osud. Děvčátko vyrostlo v pohlednou
dívku, dostalo se jí dobrého vzdělání
a provdala se za urozeného muže. Běžný
příběh, jenže manželské štěstí trvalo
v tomto případě pouze sedm měsíců
a Marcela ovdověla. I poté měla další nápadníky. O její ruku se ucházel
i bývalý prefekt Cereálius, muž velmi
bohatý, ale také velmi starý. Marcelina
matka Albína by tento sňatek bývala viděla ráda, ale Marcela nabídku odmítla.
Matce to zdůvodnila takto: „Kdybych
se chtěla vdát, hledala bych muže, ne
jeho bohatství.“
V té době poznala křesťanské učení
a stala se horlivou křesťankou. Inspiroval ji zejména příklad „Otců pouště“
v čele se sv. Jeronýmem. Tento učený
muž se stal duchovním vůdcem družiny
žen a dívek, které kolem sebe Marcela
shromáždila. Byla to jakási první předzvěst řeholního společenství nebo spíše
sekulárního institutu, jehož členové žijí
zasvěceným životem uvnitř světa. Ženy
se nejen vzdělávaly v Písmu, ale také
pomáhaly chudým a trpícím. Marcelin
dům se jim stal útočištěm.
Když sv. Jeroným přijel do Říma, přivítala jej právě jeho žačka, Marcela.
Jejich vztah však nebyl zcela idylický.
Marcela nejen horlivě a ráda četla Písmo, ale o přečteném uvažovala a disku-
tovala, nebála se ani postavit se pánovitému Jeronýmovi, který o ní později
napsal: „Nebyla ani tak mou žákyní jako
spíše soudcem.“
Marcela žila velice skromně a počestně, takže ani největší pomlouvači na ni
nemohli říci nic špatného. V roce 410
dobyli Řím Gótové a vnikli i do jejího
paláce. Marcela se však nezalekla a šla
jim směle vstříc. Útočníci nemohli pochopit, že v tak nádherném domě není
žádné bohatství a nevěřili, že Marcela
rozdala své jmění chudým. Snažili se ji
mučením přimět, aby prozradila, kde
schovává peníze a zlato. Když neuspěli, odtáhli s nepořízenou, ale Marcela
jejich nevlídné zacházení dlouho nepřežila. Zemřela ještě téhož roku na
následky mučení. Sv. Jeroným napsal
po její smrti oslavný chvalozpěv na její
počest.
Obrazy sv. Marcely v Čechách bohužel nenajdeme, ani kostel, který by jí byl
zasvěcen. Zobrazována bývá vždy jako
římská matrona středních let obklopena ženami.
Alena Králová
Štědrodenní zázrak
Co tak napsat o zázracích, které lidi
prožili? Sama si ty své pečlivě schovávám. Sice pořád hledám mobil, klíče
a zapomenu spoustu věcí, ale zázraky
ne. Za ty, které se staly, stále Bohu děkuji. Bohužel jsou dost osobní a nechce
se mi o nich psát, snad jen o jednom –
a jestli si někdo bude myslet, že je to
hloupost, mně to nevadí, vím své. Takže
6/ I
stručně: mrňous, od narození ucpané
slzné kanálky, návštěvy lékařů, trápení
miminka čistěním očí atd. Přišly Vánoce, po Vánocích nás čekala operace, dost
nepříjemné, kojené dítě sedm měsíců,
doma starší sourozenec ani ne o dva
roky starší. Pak přišel Boží hod, trochu
zmatek, mladší byla nacpána do dětské
židličky, dostala nastrouhaná jablíčka,
aby se měla v čem patlat. Zákeřná starší sestra, která se vetřelce opakovaně
snažila odstranit (teď jsou nejlepší kámošky) židličku převrhla. Pád z docela
velké výšky; mrňous naprosto v pořádku, ovšem řval a řval a najednou jí
tekly slzy!!! Starší sice dostala pěkně
na zadek (sociálku neposílejte, je to již
více než 20 let, takže promlčeno), ale
žádná operace nebyla a byl to nejlepší
dárek k Vánocům – a pro mne zázrak.
Stydlivý anonym
Chyt č. 8: Cesty a cíl
Předchozí chyt (v listopadové Vinici),
který může ležet i na vaší duchovní
cestě, se týkal úsilí člověka najít Boha
prostřednictvím náboženství. Určitou
nesnáz nám může působit obrovská
pestrost náboženských systémů, kterou vidíme kolem sebe. Jak se v nich
zorientovat? Existuje v zásadě šest
cest. „Nultou“ z nich je rezignovat na
hledání Boha s výmluvou, že pluralita
náboženství toto hledání znemožňuje
(v obou významech tohoto slova).
Pokud se však nepřestaneme ptát,
zbývá ještě pět cest. Jednou z nich je
prošlapávání úplně vlastní, soukromé
cesty, k čemuž nás vybízí novověký
individualizmus. Ze zkušenosti však
víme, že pokud nevyužijeme zkušenosti
druhých, moc daleko se nedostaneme.
Kdyby každý člověk objevoval všechno
sám pěkně od začátku, žili bychom stále
v pravěku – a to i v duchovní oblasti.
To je silný argument pro to, abychom
i v náboženství využívali poznání, které
nashromáždili naši předkové.
Jenomže jak si vybrat, když na světě
je bezpočet etablovaných náboženství?
Zbývají čtyři cesty. Jednou z nich je
další varianta individualizmu zvaná synkretizmus, kdy člověk žádné náboženství nepřijme, z každého si však vybírá
to nejlepší. Na pohled to vypadá velmi
moudře a je řada lidí, kteří v dobré
víře tuto cestu volí. Pádný argument
proti této praxi však nacházím v knize Citadela, kde se Exupéry ptá, který
člověk zná lépe hory: ten, který se na
sto vrcholů nechal vynést, nebo ten,
který jediný z nich zdolal v potu tváře?
Nápověda není třeba. Pokud totiž pouze
uždibujeme příjemné kousky z jednotlivých náboženství, bez namáhavého
stoupání vzhůru se o Bohu stejně nic
nedozvíme.
Moje volba se proto obrací na zbývající tři cesty, které vybízejí k tomu
jedno náboženství přijmout, uvěřit
a namáhavě stoupat vzhůru (a přitom
se třeba nechat inspirovat i jinými náboženstvími, být však na rozdíl od synkretisty zakořeněn v jednom). Cesty
se liší ve způsobu volby. Vezměme to
po pořádku: jeden ze způsobů je prosté přijetí „náboženství otců“. Pro nás
je takovým náboženstvím křesťanství,
zní nám to proto lákavě. Jenže co když
byli něčí rodiče Svědkové Jehovovi? To
hned otočíme a od této cesty bychom
právem zrazovali, protože sekta činí
7/ I
z lidí trosky. Právě proto musíme cestu
bezmyšlenkovitého přijetí náboženství
rodičů odmítnout. Zbývají tak poslední
dvě cesty: buď si zvolit libovolné náboženství s tím, že jeho poctivé žití nás
k Bohu povede stejně dobře jako jiné,
nebo pracně vybírat. Rozhodnutí mezi
těmito dvěma cestami spočívá v otázce,
zda může být některé náboženství „lepší“. Ale o tom až příště.
MiM
A. de Saint-Exupéry:
Citadela (XXIX)
… Každý vzestup je však bolestný.
A každý proměna je bolest. Nemohu
proniknout do hudby, pokud mi nejdřív nezpůsobí bolest. Neboť hudba je
beze všech pochyb právě plodem mé
bolesti a já nevěřím v ty, kdo se těší ze
sklizně nashromážděné jinými. Nevěřím, že stačí poskytnou dětem člověka
koncert, báseň či přednášku, aby byly
hned blažené a opojené láskou. Neboť
člověk, toť zajisté schopnost k lásce,
ale též k bolesti. A k nudě. A k špatné
náladě, zachmuřené jako deštivé nebe.
Dokonce ani ti lidé, kteří mají pro báseň cit, nežijí jenom v radosti z básně,
neboť jinak by nikdy nevypadali smutní.
Uzavřeli by se do básně a plesali by. Celé
lidstvo by se uzavřelo do básně a plesalo
by a už by nemuselo tvořit. Člověk je
však uzpůsoben tak, že se raduje jen
z toho, čemu dává tvar. Že může báseň
vychutnat, jenom když se k ní povznese.
Tak jako krajina, spatřená z vrcholku
hor, zakrátko v srdci zvětrá, neboť má
smysl jen tehdy, je-li vytvořena z únavy, z určitého rozpoložení svalů, a když
sis odpočinul a prahneš po další chůzi,
začne tě náhle nudit a nemá ti už co
dát, stejně je tomu s básní, pokud se
nezrodila z tvého úsilí. I báseň jiného
člověka je totiž zas jen plodem tvého
úsilí, tvého vnitřního vzestupu. A plné
sýpky vytvářejí pouze lenivce bez lidské
hodnoty. Po lásce nemohu sáhnout, jako
by byla kdesi v zásobě: je to především
práce mého srdce. Nijak mne nepřekvapuje, že tolik lidí nechápe, co to je
panství, chrám, anebo báseň či hudba,
a že se před ně posadí a říkají: „Co je tu
jiného, než větší nebo menší množství
rozličného? Není tu nic, co by bylo hodno mi vládnout.“ Jsou to lidé rozumní,
skeptičtí a plní ironie, která pochází
z darmochleba, a ne z člověka. Lásku ti
neposkytuje určitá tvář jako dar, stejně
jako ta šťastná pohoda nebyla v krajině,
nýbrž v tvém stoupání vzhůru. V tom, že
jsi zmohl horu. Že jsi zakotvil v nebi.
Církevní angličtina (2)
Dostali jsme k otištění následující
ohlas:
Děkuji Vinici za Církevní angličtinu,
za ten nápad i jeho náplň. V učebnicích
tento tématický okruh nebývá. Osobně
se kvůli povolání i práci doma na žádné
kondiční lekce nedostanu, pár slov z Vinice je tedy jak podaná ruka.
Vít Náměstek
Jsou Vánoce, a tak tentokrát uvádíme
text anglické koledy o sv. Václavu (Wenceslas, vyslovujeme [wensisls]). Text
písně vznikl v 19. století a opírá se o jednu z legend o sv. Václavu. Děj se odehrává na svátek sv. Štěpána (Stephen
[sti:vn]), kdy se chodí koledovat.
8/ I
Good King Wenceslas looked out
On the feast of Stephen
When the snow lay round about
Deep and crisp and even
Brightly shone the moon that night
Though the frost was cruel
When a poor man came in sight
Gath‘ring winter fuel
Náš předobrý Václav král
z okýnka se díval,
všude sníh už napadal,
celou zemi skrýval.
Měsíc bílé světlo lil,
třpytily se jívy,
z lesa muž se vynořil,
sbíral suché dříví.
„Hither, page, and stand by me
If thou know‘st it, telling
Yonder peasant, who is he?
Where and what his dwelling?“
„Sire, he lives a good league hence
Underneath the mountain
Right against the forest fence
By Saint Agnes‘ fountain.“
„Hola, páže, přistup blíž,
pohleď na rozcestí.
Odkud je ten neznámý,
který sbírá klestí?“
„V horách žije, pane můj,
v malé chýšce prosté,
tam, kde potok pramení,
zjara kvítí roste.“
„Bring me flesh and bring me wine
Bring me pine logs hither
Thou and I will see him dine
When we bear him thither.“
Page and monarch forth they went
Forth they went together
Through the rude wind‘s wild lament
And the bitter weather
„Přines víno, zvěřinu,
ať je všeho dosti,
v jeho chýši ubohé
budeme dnes hosti.“
Venku začal vítr vát,
spaly hradní stráže,
tiše opustili hrad
král a jeho páže.
„Sire, the night is darker now
And the wind blows stronger
Fails my heart, I know not how,
I can go no longer.“
„Mark my footsteps, my good page
Tread thou in them boldly
Thou shalt find the winter‘s rage
Freeze thy blood less coldly.“
„Pane můj, noc ztemněla,
vítr sílí stále,
bojím se a umdlévám,
nemohu jít dále.“
„Vzmuž se, hochu, musíš dál,
jak ti tvůj král káže,
kráčej dál v mých šlépějích,
nic se neboj, páže.“
In his master‘s steps he trod
Where the snow lay dinted
Heat was in the very sod
Which the Saint had printed
Therefore, Christian men, be sure
Wealth or rank possessing
Ye who now will bless the poor
Shall yourselves find blessing Sněhem kráčí páže dál,
náhle vůni cítí,
všude tam, kde stanul král,
vonné roste kvítí.
Tak, mí milí křesťané,
dobrý příklad mějme,
jděme v Božích šlépějích,
lidem pomáhejme.
9/ I
Text není snadný, a tak kromě českého textu vysvětlíme i několik méně
obvyklých výrazů.
hither [hi] = sem
thither [i] = tam
thou
[au] = ty
forth [fo:] = pryč, ven
(= forward, out)
ye
[ji:]
= vy
blessing[blesi]= požehnání
Poslední verš by zněl: „Shall yourselves find a blessing”, člen se však kvůli
rytmu vypouští.
Zakončíme františkánským pozdravem Peace and all good! = Pokoj a dobro! Pozdrav je zároveň naším přáním do
nového roku.
M. Müller st.
Hrstka vtipů
Modlitba Billa Gatese: „Ve jménu Otce,
Syna i Ducha svatého. Enter.“
Novicky skládají řeholní sliby, velká sláva, všude spousta lidí. V davu se ocitli
i dva Židé. „Pánové jsou příbuzní některé z nevěst Kristových?“ „Ne, my jsme
z ženichovy strany.“
Pilát si dá zavolat Josefa z Arimatie
a ptá se „Ty jsi věnoval hrobku tomu
Nazaretskému?“ „Ale kdepak, já mu ji
jen půjčil na víkend.“
p oz v á n í na následující měsíc nebo i trochu dál
Umění napříč staletími
V druhém adventním týdnu nás Václav
Sokol a Jan Holub řadou obrázků a
hudebních ukázek uvedli do tajů nejstarších etap výtvarného a hudebního
umění, v němž se již odpradávna zrcadlí
naše touha po Nejvyšším. Cyklus bude
pokračovat druhé pondělky v měsíci od
19 hodin v kapli u sv. Václava, následující setkání je 12. ledna. Čeká nás
minimum teorie a spousta krásných
ukázek. Jste srdečně zváni!
Farní společenský večer 30. 1.
Nezapomeňte prosím na farní společenský večer v pátek 30. ledna od 19 hodin
„na Barče“. Hraje skupina Impulz, letos
prý ne tak nahlas :)). Kromě tance nás
čeká další program a je to i příležitost si
popovídat, na což nám po bohoslužbách
často nezbývá čas.
Sociální nauka církve ve Strašnicích
Tentokrát zveme i k sousedům: za pozornost jistě stojí pásmo přednášek a
besed, které organizuje strašnická farnost spolu s Karmelitánským nakladatelstvím v rámci projektu Iniciativa 1711. Profesor Lubomír Mlčoch, biskup
Václav Malý, novinář Jiří Zajíc a další
hosté se budou věnovat sociálnímu rozměru křesťanství. Cyklus se uskuteční
první středy v měsíci v divadle Miriam
(vedle strašnického kostela v ulici Ke
Strašnické 10) vždy od 19 hodin. Úvodní
setkání 7. 1. zahájí prof. Mlčoch přednáškou na téma Sociální nauka církve
jako naděje pro člověka 21. století. Více
informací na www.farnoststrasnice.cz.
Dřevořez Václav Sokol (60. léta)
11/ I
Kalendář akcí na leden
1. 1. /čt/
3. 1. /so/
6. 1. /út/
7. 1. /st/
8. 1. /čt/
12. 1. /po/
13. 1. /út/
14.1. /st/
15. 1. /čt/
17. 1. /so/
18. 1. /ne/
20. 1. /út/
21. 1. /st/
22. 1. /čt/
27. 1. /út/
28. 1. /st/
29. 1. /čt/
30. 1. /pá/
31. 1. /so/
10.30
14.00–15.00
18.00
19.30
19.00
8.45
16.00
18.00
19.00
19.00
eucharistie
příprava na křest dětí
slavnostní eucharistie (Zjevení Páně)
příprava na biřmování
setkání starší mládeže
farní čaj
eucharistie pro děti
katechumenát
ekonomická rada
přednáška O umění výtvarném a hudebním (V. Sokol a J. Holub)
16.45
biblická hodina
19.30
příprava na biřmování
19.00
setkání mladší mládeže
18.00
katechumenát
19.30
pastorační rada
14.00–15.00 příprava na křest dětí
po obou
setkání lektorů
mších
19.30
příprava na biřmování
19.00
rozhovory o manželství pro starší mládež (Povolání
ke svobodě pro boží království)
18.00
katechumenát
18.30
rozhovory o životě z víry
19.00
setkání kmotrů biřmovanců
16.45
biblická hodina
19.30
příprava na biřmování
19.00
setkání lidí nad 30 let, hledajícíh životní povolání
19.00
setkání mladší mládeže
18.00
příprava na katechumenát
19.00
farní ples
14.00–15.00 příprava na křest dětí
VAC
FAR
MIK
VAC
FAR
FAR
MIK
VAC
FAR
KAP
FAR
VAC
FAR
FAR
FAR
FAR
VAC
VAC
FAR
FAR
FAR
FAR
FAR
VAC
FAR
FAR
FAR
FAR
Přehled pravidelných bohoslužeb
neděle  8.30
10.30 19.00 úterý 18.00 kostel sv. Václava
kostel sv. Václava
kostel sv. Mikuláše
kostel sv. Mikuláše
středa 18.00 čtvrtek  8.00
pátek 18.00 sobota  8.00 kostel sv. Václava
kostel sv. Mikuláše
kostel sv. Václava
kostel sv. Mikuláše
12/ I
Týdenní program
Pondělí 13.00
17.00–18.30
18.30
Úterý
9.00–11.00
13.00–13.30
15.30–17.30
16.45
19.00
19.30
Středa 10.00–12.00
16.00
18.00
19.00
19.00
19.00
Čtvrtek 8.45
16.00
16.00–16.45
16.00–16.45
16.45–17.30
17.00–19.00
17.30
19.00–20.30
19.30–20.30
Pátek
Neděle
20.00–21.00
15.00–16.30
9.30–10.30
9.30–10.30
11.30
16.00
Mariina legie
kroužek vyšívání /Markéta Řečinská/
angličtina /Míla Müller st./
úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost
hraní na flétničky pro předškolní děti
možnost setkání s knězem
biblická hodina /Jozef Nagy/ liché týdny
modlitební setkání /Václav Novák/
příprava na biřmování
setkání maminek s miminky a předškoláky
/Zdena Čiháková/
úklid kostela sv. Václava – 1. a 3. středa v měsíci
náboženství pro dospělé /P. Pavel Kuneš/
setkání mládeže 15–19 let /O.Rechner/ liché středy
setkání mládeže 20–30 let /M. Kofránková/ 2. středa
pěvecký sbor /Olga Polanská/
setkání farníků při čaji – 1. čtvrtek v měsíci
eucharistie pro děti – 1. čtvrtek v měsíci
náboženství pro předškolní děti /Marie Kofránková/
náboženství pro mladší děti – 1.–5.tř. /Jarka Nagyová/
náboženství pro starší děti – 6.–9.tř. /H. Rechnerová/
úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost
dramatický kroužek pro děti /Dana Vacková
zkouška Kapela Missa
setkání modlitebního společenství maminek /Zdeňka
Čiháková/
tichá adorace před Nejsvětější svátostí /Jiří Vyšohlíd/
Barevný kroužek /Simona Pišlová/
prodej knih /Alena Králová/
farní knihovna /Jana Stibůrková/
farní káva
loutkové divadlo /P. Pavel Kuneš/ posl. neděle v měsíci
FAR
FAR
FAR
FAR
KAP
FAR
FAR
KAP
FAR
FAR
VAC
FAR
FAR
FAR
KAP
FAR
MIK
FAR
FAR
FAR
FAR
FAR
FAR
FAR
MIK
KAP
VAC
VAC
VAC
FAR
Elektronická Vinice
Připomínáme, že Svatováclavskou vinici je možné získat i v elektronické podobě, a to
na webových stránkách naší farnosti www.farnostvrsovice.cz, nebo se přihlásit k odběru
pomocí emailu na [email protected].
Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523 | Neprodejné, náklady na
tisk jsou hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků | Vydání příštího čísla je plánováno na 1. 2., příspěvky dodávejte nejpozději ve čtvrtek 22. 1. | Kontakt: [email protected], případně osobně nebo do „vinného boxu“ v kostele sv. Václava | Šéfredaktor:
Míla Müller ml. (MiM), tel. 732 736 728 | Redakční rada: Stanislaw Góra, Alena Králová, Pavel Mikula, Markéta Řečinská, Václav
Sokol | Jazyková korektura: Simona Pišlová, sazba Slávek Heřman, tisk Jan Rückl, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi