SVH Liberec Sekce Napoleonské války

Komentáře

Transkript

SVH Liberec Sekce Napoleonské války
SVH Liberec
Sekce Napoleonské války
Sekce SVH Liberec Napoleonské války se zabývá tématikou rakouských
zvláštních sborů za napoleonských válek.
Jedná se o ženijní službu, která úzce spolupracovala s dalšími částmi
armády, zejména dělostřelci a při zajišťování prostupnosti terénu.
Sekce se zabývá sapéry, minéry a pontonéry. Hlavní náplní těchto
specialistů bylo u saperů (průkopníci) a minérů (podkopníci) dobývání
pevností a jiných fortifikací. Dále pak stavba jednoduchých obraných
staveb (zátarasy atd.). Nedílnou součástí jejich povinností byla
spolupráce s dělostřelectvem. Pontonéři (mostaři) zabezpečovali stavby
pontonových mostů přes vodní toky.
Název jednotky odkazuje na působení maršála Radeckého, tehdy majora,
u ženijních jednotek v Itálii v letech 1796 – 1800.
Kontakt na jednotku
Petr Fiala
[email protected]
Jan Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče
Radecký – zákopník
Narozen dne 2. listopadu 1766 na zámku Třebnice a zemřel 5. ledna 1858 v Miláně. Tento
český šlechtic, příslušník rodu Radeckých z Radče, a rakouský maršál (od 1836) patří k
nejlepším vojevůdcům 19. století.
Studoval na piaristickém gymnáziu v Praze. Vojenské vzdělání získal na rytířské akademii v
Brně a Theresianské vojenské akademii ve Vídni.
V osmnácti letech, roku 1784 vstoupil jako kadet do 1. kyrysnického pluku c. a k. rakouské
armády. Za dva roky se stal poručíkem, nadporučíkem rok poté. V letech 1788 – 1789 se
vyznamenal v bojích s Osmanskou říší, což mu zajistilo místo jednoho z pobočníků maršála
Laudona. Od roku 1794 se v hodnosti rytmistra účastnil bojů s revoluční Francií v První
koaliční válce. Roku 1796 byl odvelen do severní Itálie, kde působil jako štábní důstojník ve
štábu polního zbrojmistra Beaulieu. Za svoji statečnost v bojích na řece Mincio byl povýšen
na majora.
Současně s povýšením převzal také velení zákopnického sboru. Odchod od jezdeckého pluku
k technické jednotce byl společenskou degradací, ale plně odpovídal Radeckého vynikajícím
organizačním schopnostem a technickému nadání. Souvisel také se zvyšujícím se významem
a potřebou tohoto druhu vojska při budování důmyslných polních opevnění. Plně se to
projevilo při obraně pevnosti Mantova v létě 1796. Po její kapitulaci organizoval Radecký
nový zákopnický sbor v Korutanech. S tímto novým sborem se dostává do brigády Karla
Schwarzenberka, se kterým později vybojují svá největší vítezství. Radeckého zákopnický
sbor na jaře a v létě 1797 opevňuje linie na řece Isonzo a přístupy k Linci. Tyto práce
přerušuje až uzavření campoformijského míru. Zimu 1797 – 1798 tráví Radecký se svými
zákopníky v Benátsku.
Roku 1799 se účastnil vítězné bitvy u Magnana a získáním mostu u Cassana zajistil přístup do
Milána. V třídenní krvavé bitvě u Trebie působil Radecký nejen jako velitel zákopnického
sboru, ale také jako generální pobočník generála Melase, který jej pochvalně zmínil ve zprávě
o bojích. V této bitvě se Radeckého také drželo štěstí. Jeho kůň byl zasažen přímým zásahem
dělové koule francouzského děla, Radecký zůstal nezraněn. Při pronásledování nepřítele jej
sice zranila střela z ručnice, ale šlo jen o hlubší škrábanec. V červnu 1799 byl povýšen na
podplukovníka. V následující bitvě u Novi, kterou vrcholila italská válečná kampaň, se
Radecký vyznamenal plánem na obejití francouzského pravého křídla, který značně přispěl ke
zhroucení jejich obrany. Generál Melas měl pro Radeckého opět pouze pochvalná slova a
zasloužil se tak o jeho povýšení na plukovníka v prosinci 1799.
Úspěchy první poloviny roku 1800, kdy se Radecký vyznamenal ztečí návrší Monte Croce a
následným postupem na Riviéru, byly změřeny návratem Napoleona z Egypta a jeho
překvapivým přechodem Alp. Rozhodujícím střetem tažení byla bitva u Marenga. První kolo
bitva vyhráli císařští, kteří ale nedůsledným pronásledováním Francouzů dovolili konsolidaci
jejich řad. K obratu ve vývoji také přispěl příchod jejich posil vedených generálem Desaixem.
Radeckého zákopníci se v bitvě zasloužili o neobvyklé zajištění obejití vesničky Marengo přes
nedalekou říčku. Zákopníci se jeden po druhém postavili do vody, která jim sahala až po
lopatky, a vztáhli ruce na vojáka před sebou. Po jejich ramenech přešli vojáci pěších
jednotek. Radeckému v bitvě opět přálo štěstí. Přišel o koně a v kabátci měl pět průstřelů,
sám zůstal opět nezraněn. Po prohrané válce na italském bojišti dostává plukovník Radecký
rozkaz dvorské válečné rady k přemístění do Štýru. Zde se na přání ministra války arcivévody
Karla ujímá velení kyrysnického pluku Vévody Alberta Sasko-Těšínského a zakončuje tak své
působení u zákopníků.
Zdroje: HAVEL, Petr; ROMAŇÁK, Andrej. Maršál Radecký. Vojevůdce pěti císařů. Praha: Paseka, 2000. 368 s.
ISBN 80-7185-297-Wikipedie – http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Radeck%C3%BD_z_Rad%C4%8De
Dobové obrazy – Ottenfeld (Rakouské speciální jednotky za napoleonských válek)
Ilustrační kresby – web. KVH Ostrava
Fotografie – archív SVH Liberec
Rakouská mušketa vzor 1898
Rakouská
šavle
granátnického
typu
s ozubením
(pilou) pro
ženijní
jednotky
Klobouk zvaný
,,korsický“,
vzor 1806
S chocholem v
Polní láhev
Tornistra na materiál
a osobní věci
Nosné řemení
na patrontašku
a šavli
Bajonet na
mušketu
Uniforma sapéra
vzor 1809, doplněná
o dlouhé pracovní
kalhoty a vysoké
boty
Kořistní
francouzská
mušketa vzor
1777
Vícehlavňová
puška tzv.
varhany – konec
18. stol., zbraň
používaná na
obranu pevností
Mušketa je u naší jednotky kořistní francouzská vzor 1777, což u těchto jednotek nebylo nic
neobvyklého. Konkrétně u pušek a pistolí, jednotky dostávaly, co zrovna bylo skladem nebo
ukořistěno protivníku. Nedílnou součástí vybavení je pracovní nářadí a doplňky: sekery, pily,
lopaty, rýče, pracovní zástěry atd. Specialitou je vybavení při práci v boji a to je zákopnický
kyrys a přilba u sapérů a minérů.
Pietní akt u pomníku padlého
francouzského vojáka
v Křižanech 2015
Léto roku 1813 sebou přineslo válečné události do
našeho kraje. Císař Napoleon vyslal jednotky na
území v ose Šluknov – Jablonné pod Ještědí – Liberec
– Frýdlant - Harrachov. Jeho záměrem bylo zjistit
pohyby Rakouské a Pruské armády. Pro tento úkol si
vybral polské a vestfálské vojáky sloužící v jeho
řadách. Rozběhl se koloběh událostí, které ovlivnili
životy vojáků i civilistů. Rakouská armáda zde
nedisponovala velkou silou (převážně jízdní jednotky,
myslivecké prapory, hraničářské oddíly). Francouzské
jednotky převyšovali početně rakouské, mnohdy
třikrát. K významným bojům došlo na Frýdlantsku u
obce Kunratice, dále pak Liberci a v Jablonném v
Podještědí. Ztráty na životech dnes připomínají pietní
místa v Kunraticích („Tongrundská šarvátka“), kříž u
kostela sv. Maxmiliána v Křižanech (padlý francouzský
poddůstojník), Liberec městská část Kunratice (srážka
hlídek). Všechny tyto události si zaslouží naší
pozornost. Naše jednotka, ve spolupráci s
regionálním badatelem Pavlem Kněbortem, se snaží o
připomenutí těchto mnohdy nelehkých událostí. S
podporou obcí (Kunratice, Křižany a dalších) se
pravidelně setkáváme na těchto místech bojů a
připomínáme si je s úctou.
Petr Fiala - Sekce SVH Liberec - Napoleonské války
Pietní akty u památníku
Tondrundu – u obce Kunratice
2013 – 2015
Bojová ukázka ,,Srážka hlídek“
Kunratice 2015

Podobné dokumenty

Kunratický kurýr

Kunratický kurýr přispět a podpořit veřejnou sbírku „POMOC PRO ÚTULEK AZYL PES“, která je tentokrát určena na nákup kotců, potřeb a materiálu pro psy a kočky, opravy a rekonstrukce stávajících kotců a sekcí, vystav...

Více