Kepák předešel dobu. A srovnávali ho s Dudou

Komentáře

Transkript

Kepák předešel dobu. A srovnávali ho s Dudou
deník
SPORT 19
středa 31. července 2013
Kepák předešel dobu. A srovnávali ho s Dudou
Pětinásobný mistr republiky a dvojnásobný vicemistr světa končil hráčskou kariéru v roce 1972 v Gottwaldově, kam se vrátil jako trenér
DANIEL OSTRČILÍK
MICHAL ČEJKA
Brno – „Předešel dobu,“ prohlásil o něm Vlastimil Sýkora,
trenér hokejistů Gottwaldova
v roce 1972, když končil s úspěchy nabitou kariérou. Seznamte se, Zdeněk Kepák, pětinásobný mistr republiky a
dvojnásobný vicemistr světa v
dresu Československa.
KDYŽ TADY ZÁŘIL
A také vytříbený technik,
střelec i nahrávač, soupeři se
ho ale i báli. Měl respekt, často rudo před očima. Mnohdy
šel z něj strach. Rozdával drsné střety, raubíř na ledě.
Srovnali ho dokonce i se současným výtržníkem na ledě –
Radkem Dudou. „Přirovnání
sedí,“ pousmál se Kepák.
Když přišel v roce 1971 do
města obuvi, byla to událost
číslo jedna. „Řekneš Kepák a
jméno zná nejen každý školák
od Aše po Košice, ale celý
amatérský hokejový svět,“
psal po jeho příchodu ódy tehdy dobový tisk.
„Uvědomoval jsem si, že
přicházím do mužstva nováčka, což většinou znamená tvrdý boj o záchranu. Bude to pro
mě rozdíl, jelikož jsem byl
zvyklý bojovat o špici. Svými
zkušenostmi bych k tomu
chtěl přispět ať už na ledě, nebo mimo něj,“ dával si za cíl
při svém příchodu dnes 74letý
Kepák.
Sezonu začal na centru druhé formace vedle Václava
Králíka a Foreta. Během sezony si zahrál i s Dolákem nebo Přikrylem. „Je zde hodně
dobrých a talentovaných hráčů, kteří budou potřebovat
hlavně usměrnit. Doufám, že
svou úlohu zvládnu,“ věřil
Kepák.
V dresu Gottwaldova s číslem 14 na zádech nakonec
odehrál 34 zápasů a s 11 brankami a sedmi asistencemi se s
18 body stal nejproduktivnějším hráčem týmu. Nestačilo
to. Gottwaldov skončil s 24 body poslední a sestoupil. „Přitom já jsem měl sezonu
dobrou. Na křídlech jsem měl
mladé kluky. Do druhé ligy
jsem se už vracet nechtěl, tak
jsem skončil,“ povídá o závěru své kariéry. Ta v nejvyšší
soutěži trvala plných sedmnáct sezon.
Odešel do druholigové Olomouce, kde začal trénovat. A
skončil šestý. Nic pro něj, byl
zvyklý vyhrávat. Měl ambice,
a tak zvolil Gottwaldov, tým,
který chtěl zpět mezi elitu.
„Byla to spíš náhoda. Rozhodl
jsem se vrátit, jelikož jsem
znal kolektiv ze svého dřívějšího působení. Věřil jsem, že
by se dala tato soutěž vyhrát
podle hráčského materiálu,
který je tady k dispozici,“ vykládal po uvedení do funkce
hlavního trenéra.
docela vyrovnané. Nejlepší
střelec byl jasně Jarda Jiřík.
Za ty roky, co jsme spolu nastupovali, jsme o sobě věděli
skoro poslepu,“ usmívá se.
Se stejnými legendami nastupoval také v reprezentaci,
ovšem tam postupně přepouštěl místo dalšímu slavnému hráči československé
historie Jozefu Golonkovi.
Tak tomu bylo třeba při mistrovství světa v Tampere v roce 1965, ze kterého si Kepák
přivezl stříbrnou medaili.
„Střídali jsme se v tomto útoku a on ještě nastupoval v jiném. Odehrál jsem toho
ovšem dost. Tehdy byli vynikající Rusové, ale vysoko
jsme porazili Kanadu i USA,“
vybavuje si hokejista, který si
užil atmosféru 25 reprezentačních duelů.
Do národního týmu nakoukl ještě coby hráč Jihlavy. Už
v roce 1961 se dokonce podíval
na mistrovství světa do Švýcarska. Opravdu jen podíval.
Společně s brankářem Nadrchalem a obráncem Bünterem
mu připadla role náhradníka.
„Mužstvu se dařilo, nebyl důvod do něj zasahovat. Porazilo
dokonce i Sovětský svaz. Já
„To přirovnání sedí.“
Zdeněk Kepák ke srovnání s Dudou
Po reorganizaci byly vytvořeny dvě národní hokejové
ligy. Česká skupina byla složena ze dvanácti českých a
moravských týmů. V ní skončil Gottwaldov suverénně
první o 11 bodů (zisk 75 bodů –
pozn. aut.) před druhým
Ingstavem Brno. „Je to dobrá
soutěž. Rozhodně předčila
očekávání. Dalšímu zlepšení
by prospělo vytvoření jediné
NHL, což se předpokládá od
roku 1975. Slovenská skupina
je podle mě slabá. Viděl jsem
některá utkání, a i když zvítězí Mikuláš nebo Zvolen, v naší
soutěži by neobstáli,“ tvrdil
tenkrát Zdeněk Kepák.
V kvalifikaci na jeho tým
čekal Liptovský Mikuláš, který doma jednoznačně 9:2 a 8:2
Gottwaldov přehrál. Pod vrcholky Vysokých Tater sice
prohráli 4:5 v prodloužení.
Ve druhém zápase už popravil Gottwaldov soupeře 8:2
podobně jako před dvěma sty
lety ve stejném městě zbojníka Juraje Jánošíka. „Věřte, že
ani na okamžik jsem nezaváhal. Říkal jsem si, že není
možné, tedy prakticky možné,
abychom prohráli s tímto celkem třikrát za sebou. To jsem
měl na mysli ještě případný
V dresu brněnského Zetoru odehrál Zdeněk Kepák 317 prvoligových
zápasů a dal 125 branek. Foto: archiv Komety Brno
Zdeněk Kepák
Datum narození: 24. prosince
1937 v Brně. Výška: 170 cm.
Váha: 77 kg. Pozice: centr.
Bývalé kluby: Spartak Královo
Pole (1955–57), Dukla Jihlava
(1957–61), TJ ZKL Brno (1961–71),
TJ Gottwaldov (1971–72).
Největší úspěchy: vicemistr
světa (1961 a 1965, ČSSR), 5x
mistr ČSSR (1961/1962,
1962/1963, 1963/1964,
1964/1965 a 1965/1966, ZLK
Brno), 3x vicemistr ČSSR
(1967/1968, 1968/1969 a
1970/1971, ZLK Brno), 2x bronz
(1966/1967 a 1969/1970).
kázal obejít a celkem dvacet
let trénoval. S hokejem se jako
jeho aktivní účastník rozloučil v roce 1993, kdy mu bylo
čtyřiapadesát let. Po třech sezonách na lavičce Hodonína.
„Byli jsme pořád na špici. Za
mojí éry tam nebyl žádný problém. Pak už mě ale přestalo
bavit každý den dojíždět.
Vždyť rodinu jsem s sebou měl
jen na dva roky v Gottwaldově,“ kroutí hlavou nad stinnou stránkou hokejového života.
„Jsem šťastný, že se podařilo splnit vytčený cíl.
To pravé nás ale teprve čeká.“
Trenér Gottwaldova Zdeněk Kepák po postupu do I. ligy v roce 1974
ZA GOTTWALDOV odehrál legendární útočník Zdeněk Kepák svou poslední sezonu v kariéře. Stal se nejproduktivnějším hráčem, když ve 34
zápasech nastřílel 11 gólů a přidal sedm asistencí. Foto: archiv klubu
pátý zápas v Karviné. Nechtěl
bych se Liptovského Mikuláše dotknout, ale naše mužstvo
je opravdu lepší,“ tvrdil Kepák, který připravoval tým i
na následující, v pořadí desátou
prvoligovou
sezonu
1974/1975.
„Jsem šťastný, že se podařilo splnit vytčený cíl. To pravé nás ale teprve čeká,“ věděl
trenér Gottwaldova, že prioritou bude záchrana.
Od začátku ročníku se však
tým pohyboval na chvostu tabulky a po 37. kole během ligové přestávky, kterou tým
strávil na poháru Osvobození,
byl Kepák po 37. kole během
poháru Osvobození před zápasem proti Slovanu Bratislava odvolán. Ani Jaroslav
Stuchlík starší však tým v
nejvyšší soutěži neudržel.
„Neměl jsem žádné slavné
trenérské období. Většinou
jsem vedl mančafty ve druhé
lize,“ vzpomněl Kepák na angažmá v Třebíči, dvakrát se
objevil i coby hlavní kouč brněnského Zetoru. Většinu času ale strávil u mládeže.
Jako trenér díru do světa
neudělal, zato jako hráč brněnský rodák zářil a posbíral
pět mistrovských titulů. Ještě
předtím ale psal počátky slavné jihlavské Dukly, s reprezentačním výběrem dosáhl na
dvě stříbrné medaile z mistrovství světa. Poprvé ještě do
hry vůbec nezasáhl, v roce
1965 se už podílel i na vysokých výhrách nad Američany
12:0, o pět dní později smetl
československý výběr Kanadu 8:0.
Narodil se v Brně na Štědrý
den v roce 1938. Je synem bývalého fotbalového prvoligového obránce. Kepákovy začátky se vážou ke Královu Poli a hřišti za Kadetkou. „První
krůčky jsme dělali s bratrem
Milanem právě tam. Hráli
jsme hokej i fotbal. Na zimní
stadion jsme se přesunuli až v
roce 1947. Třikrát jsme vyhráli dorostenecké mistrovství republiky,“ chlubí se
úspěchy z počátku své kariéry
nyní
čtyřiasedmdesátiletý
někdejší hokejista.
V polovině padesátých let
jej potkala tradiční povinnost
každého
mladého
muže:
dvouletá vojenská služba.
Protože v té době se už o Kepákově hokejovém talentu dobře
vědělo, zájem o něj rostl. A
nejen o něj. Bratr Milan už oblékal dres RH Bratislava.
„Rukoval jsem v roce 1956. Jenomže se právě rušily vojenské sportovní kluby jako
Ústřední družstvo armády
nebo Tankista. Nakonec jsme
hrávali pod hlavičkou Dukly
Olomouc českou skupinu
druhé ligy. Přitom jsme bydleli v Praze a trénovali na
Kladně,“ hlásí Kepák o podivném hokejovém celku. Ten byl
však příznačný pro změny ve
sportu v padesátých letech.
Celek nakonec zůstal u později slavného jména Dukla,
jen se přesunul na Vysočinu.
„V Praze nebylo kde hrát a v
Jihlavě zrovna otevřeli nový
zimní stadion. Jsem jeden ze
zakladatelů,“ pyšní se Kepák.
V dresu pozdějšího dvanáctinásobného ligového šampiona vydržel čtyři sezony.
„Přitom v nejvyšší soutěži
tehdy hrávalo i Královo Pole.
Já však ještě zůstal v Jihlavě.
Počátky byly těžké, ale pak
jsme stoupali výš. Když jsem
odcházel, uhráli jsme čtvrté
místo,“ připomíná pozdější
slavná léta vojenského klubu.
Ten si vyšlápl i na sběratele
titulů z Brna. Po jednom
úspěšném zápase přišel za Kepákem jeho kamarád a obránce Rudé hvězdy Rudolf
Potsch. „Hlásil mi, že trenér
Bouzek má zájem, abych se
vrátil do Brna. Armáda mě
samozřejmě nechtěla pustit,
trochu se o mě s Brnem handrkovala,“ vzpomíná autor
197 ligových branek.
jsem byl se svojí pozicí srovnaný,“ tvrdí. Na šampionátu
v Lausanne a v Ženevě se radoval ze své první mezinárodní medaile.
V roce 1961 se vrátil do Brna, kde byl spoluhráčem také
slavného Vlastimila Bubníka.
Světová stříbra drží dvě,
zato domácích titulů má celkem pět. Poslední z nich přišel v roce 1966. „Je pravda, že
jsme ligu vyhrávali skoro ze
setrvačnosti. Pak skončili
velcí hráči jako Bubník, Bartoň, Danda, ale pořád jsme
hráli na špici,“ potvrzuje Kepák. Než odešel na roční „vejminek“ do tehdejšího Gottwaldova, s Rudou hvězdou
získal ještě tři stříbra a dva
bronzy.
Změna profese
Po skončení kariéry v Gottwaldově se bez hokeje nedo-
Nacestoval se i po Evropě.
Výlety reprezentace nebo
Rudé hvězdy se ovšem rekreačním zájezdům nepodobaly.
„Vždycky jsme se těšili, ale
hlavně na hokej. Pokaždé nás
čekali kvalitní soupeři, žádná
dovolená to pro nás nebyla,“
říká.
Od svého milovaného sportu se samozřejmě neodvrátil.
Pravidelně chodí na extraligové zápasy Komety. A jednou
za měsíc se schází v Kometa
Pubu s někdejšími spoluhráči. „Chodí nás asi tak osm až
deset. Za naší aktivní kariéry
to bývalo jiné. Byli jsme spolu
každý den, takže jsme se mimo led moc nescházeli,“ směje
se hráč, který na ledě proslul
také svojí tvrdostí.
„Jako trenér jsem ale nebyl
žádný zastánce pevné ruky.
Pokaždé jsem se svým svěřencům snažil hlavně porozumět,“ dodává Kepák.
Legendární lajna
Na většinu z nich dosáhl právě v desetileté brněnské éře.
Na sbírání bodů si s sebou na
led vodil nejpovolanější specialisty té doby. Na křídlech
Kepákovy formace se prakticky celou dobu jeho kariéry
v Kometě proháněli František Ševčík s Jaroslavem Jiříkem. „Já měl nahrávky a góly
Dnes 74letý bývalý hokejový útočník Zdeněk Kepák je jednou z největších legend brněnského hokeje. Celkem v nejvyšší soutěži odehrál 17
sezon, 405 zápasů a vstřelil 189 branek. Foto: Ivo Dostál/www.hckometa.cz

Podobné dokumenty