Listopad 2010 - Střední průmyslová škola Hranice

Listopad 2010 - Střední průmyslová škola Hranice

Únor 2011
4. číslo
Autor názvu časopisu: Martin Pekár
Autorka fotografie: Taurus
Slovo úvodem
Milé čtenářky a čtenáři,
toto číslo časopisu je zaměřeno na přírodu, zejména pak na zvířata. Rádi
bychom Vám poskytli pohled jednak na současné váţné problémy –
především na otázku týrání zvířat, jednak bychom Vás rádi vtáhli do světa
fikce a ukázali Vám, co vše dokáţe fantazie.
Věříme, ţe čtvrté číslo Vám přinese témata, která Vás opět zaujmou, pobaví
a potěší, která Vás donutí se zamyslet se nad tím, co nás obklopuje a co je
součástí našeho ţivota i naší fantazie.
Prostřednictvím tohoto čísla bych znovu sloţila hold všem, kteří přispívají a
mají zájem Vám kaţdý měsíc ukázat něco nového. Díky patří i Vám –
čtenářům. Váš zájem nás všechny těší a dodává nám motivaci psát a tvořit
dále.
Novinkou je, ţe se naše rada rozrostla o další členy a těší mě, ţe je stále více
lidí, kteří přicházejí s novými nápady a s novou snahou.
Teď uţ bych Vám jen chtěla popřát mnoho záţitků při čtení i při soutěţení.
Odpověď na soutěţní otázku můţete posílat na jiţ známou e-mailovou
adresu: [email protected].
L:-)
2
Obsah
Útulky a týrání zvířat .....................................................................................................................4
Útulky..................................................................................................................................4
Týrání zvířat.....................................................................................................................11
Bájní tvorové .................................................................................................................................15
Domácí mazlíčci ............................................................................................................................21
Vymřelá zvířata ............................................................................................................................23
Tajemství stromů ..........................................................................................................................25
Historie populární hudby.............................................................................................................31
Stolní tenis ....................................................................................................................................33
Rozhovor .......................................................................................................................................36
Vlastní tvorba................................................................................................................................46
Narae ..............................................................................................................................46
Básně a povídky .............................................................................................................47
Fotosoutěţ ......................................................................................................................................58
Sudoku ...........................................................................................................................................59
Vtipy...............................................................................................................................................60
Redakční rada:
Taurus – fotografka, autorka článků apod.
Cantam – autorka článků
Anič – autorka článků
Лукаш Ридл – autor článků o sportu
Andrew – autor článků
xfull – autor povídek a básní
Lukáš – autor fantazy románu „Narae“, autor kreseb
Míša – autorka článků a úvah
Elisabeth – autorka básní
Zipp – autor povídky
Sherlock – autor článků o kapelách a zpěvácích
L:-) – korektorka textů, autorka úvodníků k článkům a toho, co je třeba
3
Útulky
Autorka fota: Kristýna Bulíčková
Milí čtenáři,
Rozhodla jsem se napsat tento článek, jelikoţ mě toto rozsáhlé téma zajímá a
doufám, ţe vás bude také.
Na následujících několika stránkách se dozvíte můj názor na útulky, zjistíte, jak to
v útulku vypadá a k čemu útulek slouţí. Navštívíme spolu útulek v PřerověPředmostí a seznámím vás s některými pejsky, kteří se v útulku octli.
V další části se budeme bavit o týrání zvířat a věcech, které se jej týkají.
V prvé řadě bych začala otázkou, co je to vlastně ÚTULEK?
Útulek je záchranná stanice, která slouţí k poskytnutí „azylu“ pro ztracená
zvířátka, nebo ta, která odmítl jejich majitel.
Je ale samozřejmě spousta dalších důvodu, proč se zvířata v útulku objevují a to je
například úmrtí majitele, zaběhnutí či útěk nebo nehoda (tím myslím pokousání
lidí psem).
4
V České republice se jiţ nachází přes sto útulků plných opuštěných zvířat.
Jaká zvířata se nejčastěji v útulku nacházejí?
Jak si jiţ můţeme sami všimnout, v útulku se nejvíce vyskytují pejsci, ale také
kočičky. Výjimečně se v útulku objeví i fretky, ptáčci, také ţelvy a jiná terarijní
zvířata.
Jak si jiţ můţeme sami všimnout, v útulku se nejvíce vyskytují pejsci, ale také
kočičky. Výjimečně se v útulku objeví i fretky, ptáčci, také ţelvy a jiná terarijní
zvířata.
Myslím, ţe útulky jsou velice uţitečná věc. Jelikoţ v nich pracují lidé, kteří mají
zájem pomáhat opuštěným zvířatům a chránit je. Věřím, ţe tato práce není lehká,
člověk musí mít velice klidnou povahu, nesmí být moc přecitlivělý a musí se
dobře psychicky vyrovnávat s některými závaţnými případy, ať uţ se jedná o
týraného nebo zaběhnutého psa. Hlavní také je, aby zaměstnanec měl pěkný vztah
k zvířatům.
Přiznám se, ţe mě děsí to, co teď vidívám například v televizních novinách, tj. to,
ţe se například zaběhnul pes a na druhý den ho najde jeho majitel v lese buď
mrtvého, nebo velice těţce zraněného, coţ bylo ale bohuţel způsobeno lidskou
rukou.
Po krátké úvaze bych se ráda přesunula ke slíbené návštěvě Městského útulku pro
zatoulaná zvířata v Přerově – Předmostí.
Udělala jsem rozhovor s vedoucí útulku paní Soňou Hynčicovou. Byla velice
ochotná a odpověděla mi na několik otázek a také mi ukázala zvířátka, která se
nacházejí v útulku.
Jak vznikl tento útulek?
Tento útulek vznikl v roce 1997 jako milionové dědictví paní Matinové. O
zbytek útulku se však postaraly Technické sluţby města Přerov a doplatily
zbylou část financí na dokončení.
Kolik zde máte zvířátek?
V útulku se nachází momentálně 21 pejsků a 2 kočičky.
Z jakého důvodu se sem nejvíce zvířátka dostávají?
Vesměs to jsou nejvíce volně pobíhající zvířata, ale také se zde dostanou kvůli
úmrtí majitele a dané zvíře pak nemá příbuzného, který by měl zájem si jej
nechat, a tak tedy skončí tady.
5
Které zvíře z vašeho útulku má nejhorší osud?
Ţe by se zde nacházelo zvíře s nějakým nejhorším osudem, se říci nedá. Ale
v minulosti k nám dovezli dvě labradorky, které měly půlku své původní váhy, a
byly tedy v extrémním stavu. Naštěstí se nám podařilo je dostat zpět do formy.
Tento případ byl řešen jako přestupek. Bohuţel jejich majitelka záhadně zmizela.
Najdou tato zvířátka v útulku úspěšně nový domov?
Většinou ano, polovina se vrátí ke svým původním majitelům, anebo se najdou
pěstouni, kteří se budou o pejska krásně starat, je ale pravidlem, ţe pokud o zvíře
bude mít jeho pravý majitel opět zájem, musí mu ho pěstoun zpátky vydat. Tohle
platí pouze ale do půl roku. Po delší době, neţ je půl rok, si jej smí pěstoun
nechat. Máme tu ale 3 pejsky, kteří tu uţ pravděpodobně doţijí. Ročně útulkem
projde okolo 165 – 170 pejsků.
Měli jste zde jiná zvířata neţ psy a kočky?
Náš útulek je zaměřen hlavně na psy a kočky, ale vyskytl se uţ případ, kdy jsme
zde měli také morčata. Ta se sem dostala po úmrtí majitele. Bohuţel také neměla
někoho, kdo by se jich ujal a octla se tady. Dále jsme tu měli také fretky.
Spolupracujeme s Biologickou stanicí v Přerově, a tak se všechna takováto
zvířata přemisťují tam.
Jak můţu získat zvíře z útulku?
Hlavní podmínkou je dovršení osmnácti let a musíte mít tedy i občanský průkaz.
Předá se vám Předávací protokol, kde budou zaznamenána vaše data totoţnosti a
místo, kde je zvířátko umístěno. Zároveň obdrţíte očkovací průkaz.
V Předávacím protokolu se také nacházejí údaje o vybraném zvířeti, ale také
podmínky, ţe se zvíře NESMÍ týrat, MUSÍ se řádně krmit, atd. Zaměstnanci
útulku pak mají moţnost zkontrolovat, jestli je zvířátko skutečně u vás.
V jakých obdobích se do útulku zvířátka nejvíce dostávají?
Hlavní období je březen – duben a později i listopad, kdy feny hárají, a dochází
k zaběhnutí. Zato hlavní úbytek je na jaře, kdy začne svítit sluníčko, a lidé mají
zájem si pořídit čtyřnohého přítele.
Zaţili jste případ, kdy se do útulku vrátil pes, který zde uţ předtím byl?
Ano, případem byl třeba pejsek, kterého si vzal jeden pán. Za několik dní ale
přišel s tím, ţe mu dáví drůbeţ, a tak ho tedy vrátil. Dalším takovým byl náš pes
Sam (kterého můţete vidět na našich internetových stránkách
www.utulekprerov.cz), kdy si ho vzala jedna paní, ten ji hned po opuštění útulku
utekl a vrátil se k nám sám o několik dní později.
Jakou školu máte vystudovanou a jak dlouho děláte se zvířaty?
Vystudovala jsem Střední veterinární školu v Kroměříţi a se zvířaty pracuji devět
let.
Z rozhovoru s paní Hynčicovou je to pro tentokrát vše. Velice jí děkuji za ochotu
a za to, ţe si na mě udělala čas.
6
Nyní Vám představím tři pejsky z útulku.
První vybranou je fenka Saly.
Je to zhruba dvouměsíční kříţenec.
Má zlomenou levnou přední
noţku, jelikoţ byla sraţena autem.
Její majitel se o ni ale bohuţel uţ
nepřihlásil. Můţu říct, ţe je velice
přátelská.
Saly - foto: Taurus
Dalším zvířátkem je opět fenka
jménem Sága.
Tato fenka mě vítala ihned poté, co
jsem přijela do útulku. Byla
odchycena v části Přerova. Je to
kříţenec a má 7 let. Je velice
klidná, hodná a přátelská. Má ráda
společnost lidí.
Sága - foto: Taurus
Posledním zvířátkem byla fenka Poly.
Byla také odchycena v části města Přerov. Má
3,5 měsíce a samozřejmě bude větší. Je to
hravá a přátelská fenka.
Poly - foto: Taurus
7
Z ukázky zvířátek je to vše. Na zbytek se můţete podívat na stránky útulku.
Posledních několik fotek se bude týkat toho, jak útulek vypadá.
Útulek Přerov - foto: Taurus
Útulek Přerov - foto: Taurus
8
KOTCE
Foto: Taurus
Ordinace
Foto: Taurus
9
Ještě zde mám pár rad, co dělat, kdyţ se Vám ztratí pes:
Kontaktovat policii.
Kontaktovat Národní registr majitelů čipovaných zvířat a nahlásit jim
ztrátu, pokud bylo vaše zvíře čipované.
Kontaktovat Plemennou knihu a nahlásit jim ztrátu tetovaného zvířete,
v případě, ţe by je kontaktoval někdo, kdo by chtěl dodatečně zvířeti
vystavit PP. Najdete ji pod odkazem Český kynologický svaz nebo
Českomoravská kynologická jednota.
Rozeslat internetovou zprávu nebo fotku a popis útulkům, obvolat útulky,
a to několikrát po sobě v rozmezí několika týdnů – jejich provozovatelé
někdy nikam ztráty nezaznamenávají, popř. výměna informací mezi
pracovníky vázne, je lepší útulky přímo navštívit.
Vylepit na frekventovaná místa v místě ztráty zprávu o ztrátě, nejlépe
s fotkou a odměnou (hospoda, samoobsluha, škola – děti jsou velmi
všímavé, úřad, autobusová zastávka, nádraţí, obchody se psím krmivem
a veterinární stanice).
Nechat vyhlásit ztrátu místními rozhlasy v obci a okolí, poproste
i rozhlasové stanice, aby ztrátu vyhlásily, někdy ochotně vyhoví a velmi to
pomáhá.
Poprosit technické sluţby o pomoc, kdyby se zvíře našlo např. přejeté
u silnice.
Dát inzeráty na internet do rubrik útulků.
Foto: Taurus
Foto: Taurus
Foto: Taurus
Autorka článku, rozhovoru a obrázků: Taurus
10
Týrání zvířat
Kaţdý si určitě pod tímto tématem dokáţete představit ty nejstrašnější věci,
které se můţou stát zvířatům (ale také lidem, zejména dětem). Bohuţel je to
opět lidskou rukou.
Lidé, kteří tuto činnost dělají, nejsou podle mě úplně zdraví a mají nějakou
psychickou poruchu, protoţe si myslím, ţe by tohle NORMÁLNÍ člověk nedělal.
Moţná má ten daný člověk problémy, ale to neznamená, ţe si můţe vybíjet svou
zlost a mindráky na zvířatech. Nemám pravdu?
Vţdyť zvíře za to nemůţe. Ţádá jen lásku a klid od svého majitele. Bohuţel. Svět
je krutý.
Nyní si řekneme něco o tom, co dělat, kdyţ se setkáme s týráním zvířete
Podezření z týrání zvířat se ohlašuje na příslušnou veterinární správu, na obecní
(obvodní, městský) úřad (odbor ţivotního prostředí) či na policii ČR.
Oznámení můţete podat písemně i ústně. Je lepší, kdyţ uvedete své jméno a
kontakt, díky čemuţ je mimo jiné také moţné dovědět se, jak se daný případ
vyvíjí. Úřady jsou však povinny zabývat se i anonymním oznámením – to pro
případ, ţe jméno a kontakt neudáte.
Odebrání týraného zvířete nařizuje obecní (popř. obvodní, městský) úřad, a to jen
na návrh veterinární správy. Pokud jde o potrestání (konkrétně v případě, ţe se
jedná o přestupek) řeší jej obecní nebo městský úřad. Ovšem v případě, ţe je věc
posouzena jako trestný čin, postupuje se stejně jako u jiného trestného činu
(soudní řízení atd.).
Co se povaţuje za týrání zvířete?
Nutit zvíře k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu či jeho
biologickým schopnostem a tyto úkony prokazatelně překračují jeho síly.
Omezovat výţivu zvířete.
Omezovat pohyb nutný pro daný druh zvířete, pokud by omezení způsobilo
utrpení.
Chovat zvířata v nevhodných podmínkách nebo tak, aby sama sobě či si
vzájemně způsobovala utrpení.
Provádět jakékoli chirurgické zákroky za účelem změny vzhledu zvířete
(např. kupírování uší tzv. „pro parádu“, ničení hlasivek aj.).
Zacházet s daným zvířetem nevhodně, přepravovat je nebo je pohánět
způsobem, který vyvolává nepřiměřenou bolest, utrpení či poškození
zdraví, popř. vede k jeho neúměrnému fyzickému vyčerpání.
Nikdo nesmí bez důvodu usmrtit zvíře.
11
Jak postupovat krok za krokem:
Napsat si potřebné kontaktní údaje majitele týraného zvířete (bydliště,
jméno, příjmení apod.).
Napsat si jakým způsobem k týrání dochází, tj. jakých metod majitel uţívá.
Pokud jste byli svědkem přímo konkrétní situace, popište danou situaci i s
časovými údaji.
Pořídit důkazy, je-li to moţné (fotografie, video apod.).
Ke všem písemným záznamům pořiďte kopie.
Obrátit se na policii České republiky, městskou policii, krajský či obecní
úřad, krajskou veterinární správu.
Daná veterinární správa je povinna celou věc zkontrolovat (stejně také
policie kontroluje dodrţování zákonů), případně udělit příslušné potrestání.
Náklady spojené s léčbou, péčí po odebrání (např. pobyt v útulku) týraného
zvířete hradí a nese osoba, která tento stav způsobila, tj. majitel týraného
zvířete.
Tyrani zvířat jsou nebezpečím pro společnost, protoţe mnoho z nich se nespokojí
pouze s týráním zvířete, ale přechází na lidi, tato fakta potvrzují mnohé zahraniční
studie. Česká republika má ve vyspělém světě bohuţel smutné prvenství v týrání.
Pokud tyrani stále budou od policie a soudů i veřejnosti dostávat signály, ţe toto
jednání je tolerované a hrozí jim naprosto směšné tresty, věřím, ţe to můţe
urychlit jejich ztrátu zábran přenášet toto své jednání na lidi a jejich společenskou
nebezpečnost to ještě zvýší.
Bohuţel valná většina případů týrání buď končí tzv. zametena pod koberec, nebo
je kolem ní uspořádána mediální senzace – ale dále se nic podstatného neděje.
Případ nikdo neţaluje, neřeší. Je tedy potřeba, aby lidé podávali na tyto případy
trestní oznámení, ne aby zavírali oči a nalhávali si, ţe se nic takového neděje.
Přestoţe by se mohlo zdát, ţe díky větší medializaci případů trestních oznámení
pro podezření na týrání zvířat přibývá, opak je pravda – zde malá ukázka faktů: za
rok 2008 to bylo celkem 39 případů týrání zvířat, za rok 2009 je to pouze 36
případů z celkového počtu 332 829 zjištěných všech trestných činů. Ale myslíte si,
ţe týrání zvířat skutečně slábne? Ţe týraných zvířat ubylo?
Co kdyţ nejsem spokojen/a s výsledkem řešení?
Můţete podat stíţnost na:
obec, pokud je provozovatelkou či majitelkou zařízení, kde dochází k týrání
(v tomto případě obraťte se na příslušný krajský úřad).
Státní veterinární správu, která je nadřízeným orgánem krajských
veterinárních správ.
ÚKOZ (Ústřední komise na ochranu zvířat při Ministerstvu zemědělství).
12
Okresní ředitelství PČR, dnes Krajské ředitelství, územní pracoviště,
oddělení vnitřní kontroly příslušného krajského ředitelství, nebo můţete
písemné oznámení adresovat přímo státnímu zástupci.
Která zvířata jsou nejvíce týrána?
Nejvíce týraní jsou podle mě pejsci, dále to určitě budou kočičky, koně, klidně
také ptáci, ale slyšela jsem něco také o týraných jeţcích, které ukopaly dvě opilé
dívky. Je to hrůza, co dnešní lidé dokáţou udělat. Nedávno byla zpráva také
v televizních novinách o pejscích, kteří byli extrémně podvyţivení a jejich
majitelka za to dostala, tuším, jen podmínku. Je tohle normální? Myslím, ţe není.
Člověk, který týrá zvířata, by měl dostat co nejvyšší trest. Protoţe zvíře je podle
zákona kaţdý ţivý obratlovec, kromě člověka, nikoliv však plod nebo embryo.
Kdy a kde dochází nejvíce k týrání zvířat?
K týrání nejvíce dochází v domácnostech (např. zbavování koťat topením ve vodě,
nekrmení psů, koček).
Dále k týrání dochází při transportu zvířat, nebo také při zpracovávání
hospodářského dobytku. Testování dermatologické kosmetiky, další různé pokusy
aj.
Dočetla jsem se, ţe je podle zákona zakázáno odchytávat nebo usmrcovat volně
ţijící zvíře (pomocí např. luku, výbušnin, elektrického zařízení, sítí, oček atd.).
Svázaný pes - foto: internet
13
Tresty za týrání zvířat se snad zpřísní! Poslanec David Šeich (ODS) navrhuje, aby
ten, kdo týrá zvíře, by byl potrestán aţ dvouletým vězením, pro srovnání: nyní je
moţný maximálně roční trest. Kdo zvíře týráním usmrtí, měl by být podle návrhu
odsouzen aţ na tři roky vězení.
S poslancem Šeichem souhlasí minimálně 5187 lidí, kteří podepsali petici, v níţ je
poţadována tvrdší legislativa. Petici bude projednávat sněmovní petiční výbor.
„Zvíře není věc. Dýchá, cítí bolest, radost i smutek, je to živý tvor, a proto si
zaslouží právo na ohleduplné zacházení a důstojnou existenci. Velmi nás pobuřuje,
jak směšně nízké jsou tresty za týrání nebo zabití zvířete,“ uvádí se v této petici.
Případů týrání zvířat je stále mnoho a často jsou velmi kruté a drastické.
V loňském roce řešili policisté v Česku celkem 32 případů týrání zvířete. Z toho se
jim podařilo objasnit 20 takovýchto událostí.
Týraný chrt - foto: internet
Zdroje informací:
http://www.pejskari-va.estranky.cz/clanky/pejskari-a-zakon/zprisneni-trestu-za-tyranizvirat.html
http://www.utulky.estranky.cz/clanky/tyrani-zvirat.html
http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb08409&cd=76&typ=r
Autorka článku: Taurus
14
Bájní tvorové
Fénix:
Je to bájný pták, který se
vyskytuje v mytologiích několika národů
(Egypt, Sumer, Asýrie, Tibet, Indie, Čína).
Fénix umírá spálením sebe sama a znovu se
rodí z vlastního popela. Fénix je nádherně
zbarvený pták, který má nejčastěji červené,
ţluté či zlaté barvy.
Spalováním
starého
Fénixe vzniká léčivý
vonný kouř.
Fénixovi
vlastnosti:
údajné
Nelze ho
najít, protoţe místa,
kde je, jsou tajemná.
Pokud se mu někdo pokusí ublíţit, je tento
člověk odsouzen k věčnému zatracení. Fénix vládne neuvěřitelnou aţ boţskou mocí, ale
přesto ji vyuţívá velmi málo.
V antice přilétá Fénix jednou za 500 let do chrámu v Héliopoli, kde ve vonných látkách
shoří. Jenţe to je jenom začátek celé proměny. Z popela povstane housenka a teprve aţ
ta se po dovršení třetího dne začne měnit v ptáka. Celá přeměna trvá přesně čtyřicet dní
a po přeměně nový Fénix okamţitě odlétá do Arábie nebo Indie.
Jednoroţci: Jsou to bájní tvorové, symboly dobra, čistoty a panenství.
Povaţujeme je za boţskou bytost a ochránce
lesů a stromů. Jednoroţec je podobný koni
či antilopě. Zbarven je doběla, ale objevují
se i zmínky o zelených či černých
jednoroţcích. Mláďata se rodí se zlatou
srstí, aţ v dospělosti se jejich barva mění do
stříbrné či právě bílé. Hlavním poznávacím
znamením je šroubovitě zatočený roh
s magickými schopnostmi. Jednoroţci jsou
rychlí, plaší a vznešení tvorové.
Roh jednoroţce má magické vlastnosti,
např. můţe očistit vodu a půdu, které se
dotkne, je ochranou proti všem jedům a také
působí jako lék.
15
Jednoroţci jsou mírumilovní tvorové, ale kdyţ je někdo rozzlobí, jsou silnými
protivníky.
Objevuje se v mytologii národů u Středozemního moře (zejména Řecka), ale
také v mytologii čínské.
Draci: Jsou to zvířata, která se vyskytují v pověstech, pohádkách a lidových
příbězích celé řady kultur. Celosvětová rozšířenost těchto bájných tvorů má za následek
značnou variaci vzhledu, velikosti a vlastností, kterými má takový drak disponovat.
Obecně lze říci, ţe se jedná o mohutného samotářského tvora, připomínajícího hada či
obřího ještěra. Draci se liší
také počtem hlav, například v
Číně je zobrazován pouze
jednohlavý, řecká mytologie
znala draka stohlavého, v
pohádkách mívá povětšinou
lichý počet hlav, nejčastěji tři
nebo sedm. Draci se liší také v
počtu nohou (nejčastěji dvě,
čtyři nebo ţádné), schopnosti
létat a chrlit oheň (popř. mráz
či jed) ze své tlamy.
Podobně jako se různí
jejich vzhled, různí se i jejich vlastnosti. Draci se v základním pojetí mohou dělit na
dobré a zlé. Tradice „pozitivně zaloţených“ draků je převáţně v Číně, kde je drak
vnímán jako symbol moci, vládce a deště. Evropští draci ve středověku jsou oproti tomu
chápáni jako symbol ničení, záhuby a
chaosu. Často jsou zobrazováni jako
krvelačné bestie, které ničí vše.
Drak asijský:
Je zobrazován jako tvor s jedinou
obrovskou hlavou a také protáhlým
dlouhým tělem. Jeho stavba těla vychází
z tělesné konstrukce hadů, i kdyţ má čtyři
končetiny zakončené ostrými drápy, tyto
končetiny mu umoţňují chůzi. Jelikoţ
mají asijští draci obývat převáţně vodstva,
mají často ocas zakončený ploutví, coţ jim
má umoţňovat snazší pohyb v jejich
přirozeném prostředí – tedy ve vodě.
Rovněţ tvar jejich těla je uzpůsoben ţivotu ve vodě.
16
Za hlavou se občas nalézají zakrnělá křídla, ovšem mnoho zobrazených draků
křídla vůbec nemá, ale i přesto mohou léta. V okolí asijských draků můţeme často
nalézt vyobrazené blesky.
Dle pověstí jsou asijští draci spojeni nejen s vodou, ale také s větrem. Podobně
jako jejich evropské protějšky mají schopnost sršet oheň, asijský drak ji však vyuţívá
střídmě, namísto toho přivolávají déšť. V asijské kultuře jsou draci předmětem uctívání.
Drak evropský: Podoba evropského draka vychází z konstrukce plazů, přičemţ
připomíná krokodýla či varana – přesto byl však ve středověku často zaměňován s
hadem. Můţe mít jednu, dvě, tři i více hlav, které jsou propojeny s tělem přes dlouhý
ohebný krk. Počet hlav není dle mytologie dědičný, jednohlavý drak můţe zplodit i
vícehlavého potomka. Tělo má silnou svalovou hmotu, v horní části se nalézají horní
končetiny (většinou menší). Evropský drak silné zadní končetiny a během chůze chodí
vzpřímeně právě po zadních končetinách. Můţeme však vidět i draka vyobrazeného se
čtyřmi stejně vzrostlými končetinami, tehdy chodí po čtyřech. Tělo bývá zakončeno
ocasem, porostlým ostny (stejně je porostlý také krk). Evropští draci bývají
vyobrazováni s párem skládacích křídel, která se vyvinula na stejném principu jako
paţe: mají tedy palec a čtyři dlouhé prsty, mezi kterými se nalézá blána křídla
umoţňující lepší záběr pro létání. Připomínají křídla netopýra. Na druhou stranu i
v evropské mytologii se můţeme setkat s draky bez křídel či s draky mořskými.
Kentauři:
Kentauři jsou stvoření,
která mají lidské tělo od hlavy do pasu a od
pasu níţe mají tělo koně. Ţijí ve stádech,
v nichţ je i několik stovek jednotlivců,
přeţívají hluboko v lese. Hlídají lesy před
vetřelci a není jednoduché je potkat. A kdyţ je
potkáte, nejspíš vás budou chtít zastřelit.
Velice dobře se umí orientovat ve hvězdách,
z nichţ získávají většinu informací.
17
Gryfové: Mytické zvíře tvořené z částí
těl několika různých ţivočichů; v egyptské
mytologii je znám jako démon ochrany a msty.
Vyobrazuje se s tělem lva, lidským okem,
zobákem sokola, křídly supa, rohy berana,
ploutvemi místo uší a hadem místo ocasu. Hlavu
zdobí dvě vysoká pštrosí pera. Řecký gryf
zobrazován jako lev s orlí hlavou a křídly.
Představa bytostí podobných gryfům je častá v
zemích Blízkého východu. Vedle náboţenských
významů téţ významy dekorativní či symbolické
(v křesťanství jeden ze symbolů vzkříšení).
Vlkodlaci:
Klasická představa
vlkodlaka pochází jiţ ze středověku a pochází
a také z germánských představ, kde byl vlk
zvíře zasvěcené Wodanu, a tak nebyl původně
povaţován za zlého tvora. Ze základní známé
báje O Wodanu a jeho vlcích se postupně
vyvinula pověst O divokém lovci a jeho psech,
z níţ se časem modifikovaly první představy o
vlkodlacích jako takových. Bez ohledu na
germánské představy se myšlenka vlkodlaka
objevuje také u Slovanů, kde byl vlk
povaţován za zákonitě zlého tvora.
Poměrně zajímavé a komplikované byly i představy o procesu, kterým se člověk
mohl stát vlkodlakem.
1) Způsob a doba narození – do této skupiny řadíme názor, ţe vlkodlakem se můţe stát
především ten, kdo se narodí s jiţ vzrostlými zuby, nebo s nohama tzv. napřed. Rovněţ
jsou mezi představitele vlkodlaků řazení lidé narození ve významných astrologických
momentech (např. za úplňku, 24. prosince). Vlkodlakem se člověk nenarodí, musí se
jím stát (rodí se pouze s předpoklady). Vlkodlakem se stává člověk tehdy, pokud
pochází ze styku ţeny s vlkem; pokud ţena neotěhotněla s vlkem, ale měla s ním
pohlavní styk, je to pouze velmi pravděpodobné. Dle mytologie vlkodlaci od narození
mají moţnost proměňovat se také v jiná zvířata (ne ve všechna, ale je jich poměrně
značný počet, např. medvěd, pes, kočka, kráva).
2) Zakletí – pokud čaroděj (nikoli však ţena čarodějnice) zakleje člověka do vlčí
podoby, stává se zákonitě „hodným“ vlkodlakem, který lidem nijak neškodí, ba co víc:
jim různě pomáhá v boji s úhlavními nepřáteli – upíry – a ostatními vlkodlaky.
3) Přímým stykem – pokousání vlkodlakem jiţ existujícím.
18
Způsob,
jakým
se
člověk
podle
dávných
mytologických názorů stane vlkodlakem, ovlivní i
jeho další přirozené chování. Jestliţe se člověk
vlkodlakem narodil, byl zákonitě zlý, útočil na
dobytek i lidi, sál mléko a sesílal na zvířectvo mor.
Obrana proti němu byla velmi náročná, obtíţná a
sloţitá a prakticky nejjednodušší bylo zlikvidovat ho
v jeho lidské podobě. Naopak zakletí vlkodlaci byli
dobří a lidem pomáhali. Vlkodlaci, kteří se stali
vlkodlaky stykem s jiným vlkodlakem, nebyli rovněţ
zákonně zlí. Jejich přeměny byly dle mytologické
tradice často poměrně sloţité, a proto se jich šlo zbavit
jak v podobě lidské, tak v podobě zvířecí. V pověstech některých národů (např. Lotyšů)
se vlkodlak musel před samotnou proměnou zbavit oblečení, musel se tedy vysvléci do
naha, své svůj oděv ovšem potřeboval ke zpětné proměně v člověka. Pokud mu šaty
někdo sebral, nemohl se vlkodlak proměnit a zůstal ve vlčí podobě.
Legenda o vzniku prvních vlkodlaků: V 15. století táhl Transylvánií velice krutý
hrabě Vlad, jinak známý jako Tepesco. Ve své cestě zničil i jeden z klášterů, všechny
lidi v něm ukryté nechal bez jakékoli milosti povraţdit. Opat ho před smrtí proklel.
Kdyţ se o tři dny později prokletý Vlad Dracula, změněný na upíra, poprvé napil lidské
krve, vstali prý lidé ve výše zmíněném klášteře z mrtvých a proměnili se na vlkodlaky,
zaryté a úhlavní nepřátele všech upírů. Povstali prý, aby střeţili lidský rod.
Upíři:
Vznik upíra: V mytologii
Slovanů i Germánů se upírem stával člověk,
který zemřel nečistým způsobem (tj. sebevrah,
popravený zločinec apod.), či osoba nějakým
způsobem se vylučující ze společnosti lidí,
popř.
člověk,
který
zemřel
nějakou
nepřirozenou smrtí (čaroděj uţívající černé
magie či oběť čaroděje). Za upíra bylo
povaţováno také dítě čarodějnice, zplozené s
démonem. V dobách po přijetí křesťanství (v
této době se navíc těla mrtvých přestala
spalovat i pohřbívat staletí ověřenými způsoby)
se rovněţ začalo věřit, ţe upírem se můţe stát
osoba pohřbená bez stanoveného posvěceného obřadu (např. nepokřtěné dítě), upírem se
dle pověstí stával člověk i pokud byly tyto obřady provedeny špatně, ale také osoba
19
narozená v určitou významnou dobu (např. o Vánocích). Podle srbských tradic se
upírem mohl stát i ţivý člověk s vrozenými předpoklady.
Vzhled upírů: Upír nosil podobu člověka, dle
legend byl bez kostí nebo i bez nosu a mohl mít
hnědé nebo červené oči, navíc kovové zuby.
V mnoha legendách bylo jeho tělo pokryto srstí
(jako u vlkodlaka). U východních Slovanů mohl
mít jazyk zmije, býval slepý či hluchý.
Zajímavostí je, ţe u Bulharů nabíral někdy
zvířecí podobu: rysa, vlka, myši, zmije, kozy
nebo bílý kůň. Pokud se stala upírem ţena,
vynikala svou neobyčejnou krásou a obrovským
charismatem. Její tvář byla mrtvolně bledá,
vlasy černé jako křídla havranů, rty rudé. Při
pohledu do jejích tmavých (či rudých) očí jsme
mohli vidět celou panenku.
Vlastnosti: Upíři se ve svých dispozicích lišili. Působili v noci, kdy strašili lidi, škodili
domácím zvířatům (pili krev). Ráno odcházeli do hrobů, protoţe kdyby je zasáhl
sluneční paprsek, rozprskli by se a zůstala by po nich jen krvavá skvrna. Ve slovanské
mytologii mohl upír uzavřít sňatek s člověkem a dokonce mohl mít děti. Upír neumírá
stářím, je velmi těţké jej zahubit. Mohl shořet, ale jakmile se napil krve, bylo mu lépe.
Ţivil se lidskou krví, krev zvířat sice rovněţ poslouţí, ale oslabuje ho. V některých
oblastech se upíři neomezovali ve své působnosti jen na noční dobu. Věřilo se, ţe ţijí
mezi normálními lidmi (nejčastěji jako obchodníci nebo řezníci) a do hrobu se musí
uloţit jen v určitý den v roce. Někde se věřilo, ţe vlivem upírů přichází hlad, špatné
počasí nebo mor.
Autorka článku: Cantam
Foto: internet
20
Domácí mazlíček
Foto: Kristýna Bulíčková
Všichni to známe. Po dlouhém únavném dni jsme rádi, kdyţ dorazíme
z práce domů a při odemykání zámku oceňujeme, ţe za dveřmi na nás čeká
někdo, kdo nás rád vidí, popřípadě nás potřebuje. Jenţe co kdyţ nikdo
takový na druhé straně není a my se přece jen chceme přitulit? Pak nám
nezbývá nic jiného neţ si pořídit domácího mazlíčka.
21
Není to však věc jednoduchá. Nejdřív bychom si měli poloţit otázku, jestli vůbec
máme na zvířátko čas. Jenţe kdo odolá malé chlupaté kouli, která okouzlí i toho
největšího drsňáka? Proto si lidé bez váhání zvířátko koupí, aniţ by se na něj
předem nějak připravili. Bohuţel takto koupená zvířátka nejčastěji končí
v útulcích popřípadě na ulicích.
Pokud ale máme na zvířátko čas, měli bychom si uvědomit, ţe je to závazek na
několik let dopředu. Také bychom měli vědět, jestli náhodou nemáme nějaké
alergie. Bylo by nepříjemné zjištění po koupi křečka, ţe právě na něj jsme
alergičtí.
Bydlíme v bytě anebo v rodinném domku se zahradou? Ano, na tom taky záleţí.
Musíme přizpůsobit zvířátko vnějšímu okolí. Takţe takový vlkodav se zajisté do
bytu nevejde a čivava nepotřebuje obrovskou zahradu.
Dalším důleţitým kritériem je chov. Budeme dále rozmnoţovat daný druh, anebo
s ním jezdit na výstavy? Pokud odpověď zní ano, musíme si koupit zvířátko
s tzv. papíry. Ty nám zaručí, ţe náš mazlíček má dobrý rodokmen. Jenţe v tom
případě je náš vysněný mazel o několik tisíců aţ deseti tisíců draţší.
Co dál? Dále musíme pořídit zvířeti misky na jídlo a pití, hračky, pelíšky,…
V neposlední řadě ale nesmíme zapomenout vybrat našemu zvířecímu příteli
jméno. A pak? Pak uţ záleţí jen na nás, jak ho vychováme a jak moc ho budeme
rozmazlovat. Jen nezapomeňte, ţe se nám všechna láska a péče vrátí v době, kdy
to budeme nejvíc potřebovat. Vţdyť není nic krásnějšího, kdyţ v pochmurné
náladě koukneme do oček našemu mazlíčkovi a rázem se celý svět zdá krásnější.
Autorka článku: Míša
22
Vymřelá zvířata
V dřívějších dobách lidé neznali tzv. evoluční teorii, věřili v to, ţe člověka
stvořila nějaká vyšší a mnohem vyspělejší mocnost – známá jako Bůh (ať uţ
je to jeho jméno, označení či jen obecný název). Toto platilo především
v době šíření křesťanství (zejména ve středověku). Nikdo také nezkoumal
vývoj zvířat, nezajímal se o to, zda existovali vývojoví předci ještěrů, ptáků
apod. Dnes jiţ víme, ţe tomu tak bylo. Některé z vymřelých zvířat – a tedy i
předků těch ţivočichů, které známé dnes – můţete najít v následujícím
článku.
Tyrannosaurus
Někdy také tyrannosaurus Rex neboli tyranský, královský ještěr. Rex je
neznámějším dinosaurem na světě a reţiséři se ho velmi rádi oţivují ve svých
filmech jako krveţíznivého dravce. Ve skutečnosti to byl největší masoţravý
dinosaur a největší suchozemský predátor. Ţil téměř před 68 milióny (zhruba na
konci křídy = poslední etapa druhohor) let na území USA. Největší objevený
dinosaur, pojmenovaný Sue, po své objevitelce, měřil za ţiva téměř 13 metrů a
váţil asi 6,5 tuny. Podle výzkumu mozkové dutiny měl výborný čich a zrak a
díky silným nohám se pohyboval rychlostí téměř 40 km/h.
Ptakoještěři
První obratlovci v historii Země, kteří byli schopni letu. Tito tvorové neměli peří,
ale pouze koţovitou blánu napnutou mezi tělem a prodlouţeným čtvrtým prstem.
Mylně bývají zařazováni mezi dinosaury – ptakoještěři jsou stejně jako krokodýli
jejich sesterskou vývojovou skupinou. Byli to bezpochyby největší létající
tvorové všech dob. Rozpětí jejich křídel přesahovalo i 12 metrů (největší ţijící
pták naší doby je Albatros, největší zástupce tohoto druhu měl rozpětí skoro
4 metry).
Ankylosauria
Pobývali na všech kontinentech – s výjimkou Afriky, v období Jury a Křídy.
Ačkoli byli tito tvorové velmi silně opancéřovaní, jejich potravu netvořili ostatní
ţivočichové a ani jiní predátoři. Řadíme je proto do skupiny býloţravých. Jejich
pancíře byly tvořeny z malých kostěných štítků. Největším dosud známým
nálezem Ankylosaurů je Magniventris, jehoţ délka přesahovala aţ 10 metrů.
23
Brontosaurus
Jeden z nejstarších a společně s Rexem taky nepopulárnější dinosaur. Dosahoval
úctyhodných 20 metrů a váhy 20 tun. Měl velmi dlouhý krk a ocas. Lebku měl
oproti tělu malou a drobnou, se zuby, které měly známky chrupu býloţravců.
V oblasti kříţových obratlů měl jedno ze svých nervových ústředí, které bylo
větší neţ samotný mozek tohoto obra. Podle dnešních výzkumů ţili Brontosauři
v okolí řek a sladkovodních jezer. Nebyli však ţivorodí, ale kladli vejce do
teplých pobřeţních písčin. Jejich těla nebyla chráněna ţádným krunýřem, pouze
hladkou kůţí, proto hledali úkryt před predátory ve vodě.
Plesiosauři
Byli mořští ještěři objevující se v období Triasu (první etapa druhohor). V Juře
zaţili obrovský rozkvět a v Křídě se rozšířili do všech světových moří. Mezi
plesiosaury lze rozeznat dva rozdílné typy. První z nich byli ještěři s dlouhým
krkem a malou hlavou. Zato druhý měl poměrně krátký krk a dlouho a širokou
hlavu. Oba typy dosahovaly délky asi 3 metrů. Končetiny měli přeměněné
v mohutné ploutve. Kůţe byla lysá a bez pancíře. Ţivili se nejrůznějšími
mořskými tvory, především rybami a měkkýši.
Diatryma
Vyskytoval se na travnatých stepích Severní Ameriky a Evropy. Nebyl to
klasický dinosaurus, ale letu neschopný pták (dalším známým letu neschopným
ptákem je například tučňák). Byl asi 2,5 metru vysoký, měl mohutné tříprsté
nohy a silný, zahnutý zoban. Jeho tělo bylo pokryto peřím a ve své době, kdy
ještě savci nedosahovali tak velkých rozměru byl diatrym povaţován za váţné
nebezpečí.
Autorka článku: Anič
24
Tajemství stromů
Foto: Kristýna Bulíčková
Stromy stály odjakţiva po boku lidí. Údajně má kaţdý strom svou duši.
Myslíte, ţe kdyţ porazíte strom, zabíjíte někoho? Keltové vytvořili dokonce
tzv. stromokruh, coţ je obdoba nám dobře známého zvěrokruhu.
Přisuzovali stromům zvláštní význam. Rád bych Vám tento stromokruh
přiblíţil.
23. 12. – 1. 1. a 25. 6. – 4. 7. – JABLOŇ
Citlivá a impulsivní jabloň představuje lidi naplněné zvláštním kouzlem. Tito
lidé přitahují pozornost svým osobitým půvabem a také velkorysostí. Jsou
nakloněni dobrodruţství, milují změnu, proto jsou jen málokdy věrní
v manţelství. Najdou-li lidé narozeni ve znamení jabloně vnímavého a
inteligentního partnera, usadí se a proţívají šťastné manţelství. Jabloň není
lakomá. Lidem velmi důvěřuje. Obě tyto vlastnosti vedou k tomu, ţe lidé často
zneuţívají jejího přátelství. Lidé ve znamení jabloně patří k lidem, kteří přečtou
vše, co jim padne do ruky, mají vědecké nadání, oslňují svými hlubokými
znalostmi, ovšem jsou takoví, ţe se nikdy nepředvádí. Tito lidé jsou velkorysí a
lehce sentimentální. Mají talent proţít pestrý a zajímavý ţivot.
25
2. 1. – 11. 1. a 5. 7. – 14. 7. – JEDLE
Lidé v tomto „znamení“ jsou vznešení a pečliví. Jedle je vţdy elegantní a
originální. Ponořena do sebe. S určitou nedůvěřivostí si prohlíţí okolní svět,
který ji v jejích činech téměř neovlivňuje. Často trpí pocitem osamělosti. Ve
společnosti vyniká důstojností a zdrţenlivostí, nerada vyslovuje své mínění a
úsudky o druhých lidech. Člověk narozený ve „znamení“ jedle je houţevnatý a
vytrvalý, místy aţ umíněný, coţ mu pomáhá řešit neřešitelné. Kaţdou práci
vykonává pečlivě a zodpovědně. Mohlo by se zdát, ţe člověk v tomto „znamení“
je nudný, ale není to pravda, je jen sloţitý. Takový člověk bývá velmi vzdělaný a
zkušený. Na svého partnera totiţ klade příliš velké nároky a často ho svou
nedůvěřivostí odradí. Kdyţ se ale zamiluje doopravdy, je tato láska téměř
dokonalá.
12. 1. – 24. 1. a 15. 7. – 25. 7. – JILM
Ctiţádostivý, oddaný a pohledný člověk. Vyznačuje se duševním klidem,
pohodou. Jilmy dokáţou dobře ovládat své emoce a soukromé problémy
zpravidla skrývají. Jsou ctiţádostiví a pracovití. Daří se jim i ve vedoucím
postavení, ale obvykle bývají velmi náročnými šéfy. Dovedou si dobře vybrat
spolupracovníky – proto bývají úspěšní. Mají smysl pro humor, ale občas působí
despoticky. V milostném ţivotě potřebují tolerantního partnera – kdyţ toto
dostanou, jsou ušlechtilí a rozváţní.
25. 1. – 3. 2. a 26. 7. – 4. 8. – CYPŘIŠ
Lidé narozeni v tomto období bývají šťastní a milující. A také zdraví. Těší se ze
ţivota i z drobností. Jsou spokojení a klidní. Mají smysl pro humor, jsou
optimističtí a velmi oblíbení ve společnosti. Mají rádi přírodu, rádi cestují. Jsou
to rodinné typy. Nesnáší konflikty, dovedou jim předcházet. Jejich vysněným
ideálem je doţít se vysokého věku, být milován a zároveň milovat. Jsou obětaví a
věrní přátelé.
4. 2. – 8. 2., 1. 5. – 14. 5. a 5. 8. – 13. 8. – TOPOL
Lidé nároční a rozporuplní. Fyzicky přitaţliví – především ţeny: bývají půvabné
a vzbuzují obdiv u muţů a závist u ostatních ţen. Nejsou domýšliví, naopak cítí
potřebu jednat obětavě a pro okolí konají zásluţné skutky. Často bývají osamělí a
nepochopení. Jsou popudliví a náladoví. Na druhou stranu dosahují hlubokých
citů, jenţe v lásce málokdy nacházejí uspokojení – a to proto, ţe se pachtí
v maličkostech a neumí nalézt kompromis. Dokáţou být oporou, pokud je to
třeba. Mají umělecké (zejména výtvarné) nadání. Jsou dobří organizátoři.
26
9. 2. – 18. 2. a 14. 8. – 23. 8. – CEDR
Lidé nápadití, touţící po dobrodruţství. Mají dobré zdraví, jsou sebejistí i
rozhodní, zajímaví a imponují svému okolí díky svým nápadům a tvůrčím
schopnostem. Mají rádi hudbu a vyznají se v ní. Jsou pracovití a často bývají
vedoucími pracovníky. Působí uváţlivě, i kdyţ někdy propadnou panice a
chovají se zbrkle. Dobrodruţství vyhledávají především v milostných vztazích, i
kdyţ jsou nesmělí, jemní a citliví. A také vybíraví. Nesnáší přetvářku, jsou
upřímní a otevření, ale také milí a optimističtí.
19. 2. – 29. 2. a 24. 8. – 2. 9. – BOROVICE
Houţevnatí a v lásce zranitelní lidé. Mají rádi útulný domov, cenné předměty a
pevné rodinné zázemí. Dobře vědí, co od ţivota chtějí – a to se snaţí získat.
Nejsou pokorní, nemají rádi, kdyţ jim cokoli nevychází tak, jak chtějí. Jsou
odváţní a schopni riskovat. V zaměstnání se dovedou prosadit, jsou pracovití,
dobří organizátoři, mají logické myšlení. Předností je jim přesná analýza. Neradi
si komplikují ţivot. Často podléhají emocím, coţ vede ke zklamání.
Z milostných průšvihů umějí vyjít se ctí.
1. 3. – 10. 3. a 3. 9. – 12. 9. – VRBA
Lidé sebevědomí a rozmarní, citliví – často se cítí nedocenění a nepochopení.
Jsou rozpolcení: na jednu stranu jsou sniví a zádumčiví, na druhou pak neklidní.
Jsou poctiví, ale ţít s nimi není snadné. Mají náročné poţadavky. Bývají
rozmarní, plačtivý a hysteričtí (tím si vynucují pozornost). Klid nachází ve
vyrovnaném manţelství. Potrpí si na lichotky a vyţadují obdiv. Ovšem toho, kdo
těmto lidem poskytne přízeň, povaţují za slabocha a brzy jím opovrhnou. Umí
naslouchat druhým, čím bývají i výbornými manipulátory.
11. 3. – 20. 3. a 13. 9. – 22. 9. – LÍPA
Zasnění a trpěliví lidé, šarmantní, okouzlující. Vedou spor mezi skutečností a
romantickou představou. Touţí po pohodlném ţivotě, ale nedovedou jít po
strastiplné cestě za cílem. Často zaujímají ublíţený postoj. Jsou silní a dovedou
se přizpůsobit. Bývají výbornými přáteli, dovedou naslouchat druhým. V lásce
jsou však nešťastní, bývají totiţ ţárliví a panovační.
21. 3. – DUB
Silní a energičtí lidé, odváţní i mravní. Pomáhají druhým, brání slabší. Dovedou
poradit. Nesnáší politikaření, pomluvy a zbytečné rozepře. Hledají jistotu a
stálost. V lásce bývají oběťmi a vţdy věří, ţe vztah je na celý ţivot. Jsou přímí a
27
skvělí partneři pro ty, kteří hledají sílu, poctivost a chápavost. Nesnáší nemoci a
léky. Bývají zdraví.
23. 9. – OLIVA
Diskrétní a vyrovnaní lidé. Jsou krásní, chápaví a rozumní. Mají ze všech
„znamení“ nejvyrovnanější povahu, jsou uváţliví, trpěliví, laskaví, rození
optimisté. Rádi se usmívají, protoţe s úsměvem jde přece všechno líp. Jsou
vzdělaní a vyhledávají společnost moudrých lidí. Neupozorňují na sebe, protoţe
jsou nesmělí. Rádi mají i samotu, meditaci a přemýšlení o všem. Jsou spravedliví
a nesnáší násilí. Šíří kolem sebe klid, štěstí a radost.
22. 3. – 31. 3. a 24. 9. – 3. 10. – LÍSKA
Laskaví, ale netrpěliví. Nenápadní lidé, nesnaţí se upoutat pozornost, ale přesto
mají obdiv okolí. Jsou půvabní, přívětiví. Milují společnost a společnost má ráda
je. V jednání s druhými jsou úspěšní, intuitivní a vyrovnaní. Jsou inteligentní a
vědí, kdy ustoupit. Pokud jim něco nevychází, dovedou počkat na vhodný
okamţik. Postavení nezneuţívají ve svůj prospěch, jsou naopak velkorysí a
srdeční. V lásce jsou nepředvídatelní. Z toho, co je v ţivotě potká, si berou
ponaučení. Většinou se ţení/vdávají v pozdějším věku a stejně tak mívají i děti
později.
1. 4. – 10. 4. a 4. 10. – 13. 10. – JEŘÁB
Přívětiví i zatvrzelí lidé. Tito lidé se dovedou postavit obtíţím osudu. Jsou jemní
i silní zároveň. Bývají vkusní a mají filozofickou povahu. Přemýšlí o světě a
s pochopením přechází poklesky své i svého okolí. Jsou manuálně zruční a
projevují umělecké nadání. Bývají to malíři, architekti, módní návrháři,
filozofové i lékaři. Milují s vášní, ale jsou nestálí. Mají touhu hledat nové lidi i
poznatky. Jsou však skromní a obětaví a pro druhé dovedou udělat maximum,
nečekají na odměnu. Motivuje je pochvala a uznání, i kdyţ se často červenají.
11. 4. – 20. 4. a 14. 10. – 23. 10. – JAVOR
Pevní a uzavření lidé, citliví, nesmělí a zdrţenliví – i kdyţ to skrývají za
siláckými řečmi a velkými gesty. Citově zranitelní, často cyničtí. Chápaví a
poetičtí. V lásce však velmi sloţití – vnucují svým partnerům různé rozmary.
Jsou originální a nepřehlédnutelní, inteligentní, ambiciózní a vzdělaní. Mají
dobrou paměť.
28
21. 4. – 30. 4. a 24. 10. – 11. 11. – OŘEŠÁK
Vytrvalí a ţárliví lidé, zvláštní a dovedou upoutat pozornost, mají osobitý půvab
a šarm, jsou sebevědomí a spoléhají sami na sebe. K ostatním nejsou důvěřiví.
S lidmi jednají zdvořile, ale jdou si tvrdě za svými cíli. Jsou často tvrdí a
egoističtí, ovšem také ustrašení. Mívají autoritu a jsou to velicí pracanti.
Respektují osoby ve vyšší funkci a obdivují všechny, kdo mají vyšší inteligenci i
pevnější vůli neţ oni sami.
15. 5. – 24. 5. a 12. 11. – 21. 11. – KAŠTAN
Spolehliví a tvrdohlaví, spravedliví, hájí práva okolí. Zastanou se slabších a
nemocných. Mají rádi rodinný ţivot a jsou oddanými partnery. V kritických
situacích reagují pohotově, zachovávají klid a pevné nervy. Bývají zvědaví a
společenští. Zajímají se o lidi i jejich problémy, jsou moudří. Mají však sklon ke
klevetám a jízlivosti. Proti překáţkám bojují vytrvale a nevzdávají se – coţ jim
většinou přináší vítězství.
25. 5. – 3. 6. a 22. 11. – 1. 12. – JASAN
Přátelští a věrní lidé. Lidé milovaní a obdivovaní, mají rádi slunné prostředí – tj.
jsou milí, usměvaví a mají dobrou náladu. Kdyţ se jim daří, dovedou okouzlit,
jsou naplněni energií. Pokud se jim nevede, odklidí se, vyčkávají. Jsou
ctiţádostiví a schopní, není radno je podceňovat. Vědí, co chtějí a svého cíle
poměrně snadno dosáhnou. Jsou milí a příjemní, i kdyţ za svým cílem jsi jdou
tvrdě. V lásce jsou vţdy věrní.
4. 6. – 13. 6. a 2. 12. – 11. 12. – HABR
Přemýšliví a milující pořádek, seriózní, přesní. Nedbalost a lajdáctví nemají rádi.
Dbají o svůj vzhled, sní o slávě a mají rádi pochvalu. Vzestup a úspěch druhých
u nich vyvolává závist. Nesnáší úspěšné a nadané lidi, zato musejí vynikat sami.
Vybírají si přizpůsobivé a diplomatické partnery, jsou nároční a chtějí proţít
něco neobyčejného. Manţelství berou jako závazek na celý ţivot, bývají věrní.
Nejsou však důvěřiví.
14. 6. – 23. 6. a 12. 12. – 21. 12. – FÍKOVNÍK
Něţní a líní lidé, originální, pruţní a nezávislí, bezstarostní se smyslem pro
humor a vrozenou intuicí. Jsou oblíbení a dobře se orientují v mezilidských
vztazích. Jsou hraví, rádi soutěţí. Mívají radost z maličkostí. Milují děti a
zvířátka – a ony je. Mívají štěstí, ale s osudem si často velmi zahrávají. Jsou
inteligentní a prozíraví. Obtíţné situace neřeší – na to jsou příliš líní. Působí
29
povrchně, ale opak bývá pravdou. Co chtějí, to uskuteční. Jsou rodinné typy,
vřelí, kamarádští.
24. 6. – BŘÍZA
Bystré i nedůtklivé osoby. Lidé s dobrým vkusem, jemní, citliví. Nenároční,
největší problém mívají sami se sebou. Jsou úzkostní a nejistí, potřebují vedle
sebe někoho moudrého a trpělivého. Jsou pracovití, svědomití a přesní, úspěšní.
Jsou inteligentní, mají fantazii – obojí vyvolává úctu okolí. Milují přírodu. Jsou
citliví, intuitivní a rádi pomáhají ve vztazích s dětmi a zvířaty. V lásce se rozdají,
jsou stálí a vyrovnaní.
22. 12. – BUK
Vytrvalí a přísní lidé, pořádně začínají ţít aţ po čtyřicátém roce svého věku, kdyţ
jiţ mají dostatek informací a ţivotní zkušeností. Jsou úspěšní v práci i v ţivotě
(pokud mají dobré zázemí v rodině). Jsou to lidé vitální, šarmantní a elegantní.
V mládí však mívají problémy sami se sebou, proto potřebují člověka, který jim
bude oporou a zbaví je nejistoty i strachu. Jsou to dobří diplomaté.
Autor článku: Andrew
Zdroj:www.esoterika.cz
30
Historie populární hudby 2. – Hudební putování časem
V prvním díle této série jste se mohli dočíst, co to vlastně populární hudba je, a
zároveň jsem se zamýšlel nad tím, kde jsou její hranice. Tento díl bude více
zaměřen na fakta, pokusím se v něm chronologicky seřadit důleţité milníky
vývoje hudby 20. století.
Většina současné hudby (samozřejmě mimo tzv. „world music“, která, jak jiţ
sám název napovídá, pochází z celého světa) vychází ze dvou inspiračních
pramenů: z hudby černošských otroků v Americe a z hudby jejich bílých pánů.
Oba druhy hudby přeţily dodnes i v původní podobě a je aţ k neuvěření, ţe i
dnešní elektronická taneční hudba či rádiový pop vychází z černošského gospelu
a bělošského country. Od doby, kdy si otroci zpívali si při práci na tabákové
plantáţi či v kostele a farmáři brnkali za vlahého večera v Tenessee na bendţo,
uplynulo více neţ sto let. Mezi nejstarší směry, které řadíme mezi směry
populární hudby, patří blues a jazz.
Klasické blues se rozvíjelo především na jihu USA, v okolí řeky Mississippi,
v hlavním městě Louisiany, bohémském New Orleans, vzniknul klasický jazz.
Blues (z angl. „blue“ = smutná nálada) byla hudba poslechová, v níţ byl velký
důraz kladen na text vyjadřující smutek a bolest; staré bluesové texty také často
obsahují náboţenské motivy. Jazz byl hudba taneční, v níţ se asi nejvíce
projevily vlivy hudby africké: bicí nástroje, synkopy apod. Blues i jazz se
napevno usídlily v americké kultuře ve 20. letech během tzv. harlemské
renesance a dnes mají řadu forem a přesahů, ale o tom aţ příště.
Přidáním výrazné rytmiky do bluesové hudby vznikl ve 40. letech směr zvaný
rythm’n’blues (zkráceně R’n’B), a pak přišla skutečná revoluce. Někteří bílí
hudebníci začali hrát právě tuto černoškou hudbu, kterou obohatili o prvky
country. Vznikla výbušná směs, ze které padali američtí moralisté a zastánci
rasové segregace do mdlob: nejstarší forma rocku, dnes obvykle označovaná jako
rockabilly. Chlapci a dívky se přestali při tanci drţet, Elvis Presley na pódiu
vyzývavě kroutil pánví, donedávna poslušné dcerky si zkrátily sukně, hoši
vyčesali napomádované vlny nad čelem a dodnes zuřící generační válka mezi
rodiči a jejich dospívajícími ratolestmi mohla vypuknout.
V 60. letech se z rockového generačního prohlášení začalo stávat i prohlášení
politické, o coţ se zaslouţili hippies, ovšem ani původní rythm’n’bluesový
charakter mezitím nezanikl. Černošské rytmy volně přešly do soulu
(z anglického výrazu pro duši) – hudby, jejíţ nedílnou součástí je procítěný zpěv
a rytmické tleskání či podupávání – a později dodnes populární funky hudby.
Sedmdesátá léta přinesla obrovský rozkvět rocku, který předznamenala uţ
„beatlemánie“ druhé poloviny let šedesátých. Rock se stal mainstreamem, začal
se košatit, vznikaly tzv. artrockové mnohaminutové skladby a rockoví muzikanti
najednou nebyli charismatičtí rebelové bez příčiny, po kterých dívky vrhaly
zamilované pohledy a spodní prádlo, ale sofistikovaní vlasatci, kteří v hlubokém
31
soustředění hráli sloţité skladby za opulentních pódiových efektů. Podívaná sice
působivá, ale spousta mladých by se raději pořádně vyřádila.
Reakcí na sloţitý art rock bylo jednak z funku vycházející disco, jednak návrat
k tříakordové jednoduchosti rockabilly obohacené o pořádnou dávku frustrace –
punk. Disco vzniklo v klubech v New Yorku a Philadelphii jako reakce na
všudypřítomný rock. Disco kluby byly především doménou Hispánců, černochů,
gayů a konzumentů kokainu, kteří se chtěli bavit a protančit celou noc. Disco
hudba proto byla poměrně jednoduchá, s výrazným rytmem a na diskotékách se
pouštěly dlouhé sety bez přestávek. Punk oproti tomu hlásal návrat k rockovým
kořenům, které punkoví muzikanti viděli především v revoltě proti čemukoli a
jednoduchosti hudby – punk mohl hrát kdokoli, kdo byl schopný být dostatečně
naštvaný, schopný udrţet se na nohou a mlátit do nástroje hlava nehlava. I kdyţ
heroinový baskytarista Sid Vicious často splňoval pouze první a třetí podmínku.
Od konce 70. let se začaly jednotlivé styly rojit jako houby po dešti, ale v zásadě
můţeme vysledovat dvě základní větve. Jedna vychází z rock’n’rollu, většinou
vyuţívá tradiční sestavu elektrofonických nástrojů (bicí a baskytara tvoří pouze
rámec skladby, který vyplňují kytarové melodie), často obohacenou o další
nástroje – sem patří směry jako glamrock, nová vlna, grunge, noise, různé odrůdy
metalu apod. Druhá větev vychází z tradice čistě „černé“ hudby a navazuje na
tradici R’n’B a funky. Tato hudba povětšinou vyuţívá tzv. groovy – opakující se
rytmické celky s těţkou druhou dobou, které často vyuţívají neobvyklé prvky:
synkopy, netradiční počet dob apod. Sem řadíme např. ska, reggae, house,
drum’n’bass, dubstep, hip-hop aj.
Od 60. let se začínají ve velké míře vyuţívat elektronické nástroje, původně jen
jako doplňky ke klasickým nástrojům, a od 70. let vznikají hudební tělesa
zaloţená čistě na elektronických nástrojích, aţ do 90. let se však jednalo
převáţně o ojedinělé experimenty, které nebyly součástí nějakého výrazného
hudebního proudu, nebo o filmovou hudbu. V 90. letech však především umělci,
kteří měli blízko k „černé“ hudbě, objevili široké moţnosti elektroniky, takţe
některé směry výše zmíněné směry jiţ místo klasických nástrojů vyuţívají pouze
elektroniku.
Autor článku: Sherlock
32
Váţení čtenáři,
rád bych Vám přiblíţil sport, který je, myslím si, dosti zajímavý a
cenově nenáročný, nejčastěji je nazývaný PING – PONG. Mám
v plánu zde rozebrat základní pravidla, taktika, údery, historii a jiné
zajímavé věci ohledně tohoto krásného sportu.
Historie
Nejdříve bych začal historií, uţ podle názvu jste určitě poznali, ţe to není sport
evropský a uţ vůbec ne tuzemský. Pochází z Číny, ale „dovezen“ do Evropy,
přesněji do Velké Británie, byl roku 1880. Kdy vznikl v Číně, nám není jasné. Na
počátku se hrálo s pergamenovými pálkami, později dřevěnými a s korkovými
nebo gumovými míčky. Postupem času se míčky měnily aţ na celuloidové, které
zaručí odskok pokaţdé stejný.
Postupem času se tento sport šířil do ostatních států Evropy, dokonce i USA, za
převrat v ping – pongu se povaţuje rok 1926, kdy byla zaloţena Mezinárodní
federace stolního tenisu. Téhoţ roku se uvádí i první mistrovství světa ve stolním
tenise, kde vyhráli zlato Maďaři. Následujících roky své první místo utvrzovali.
Aţ Československo v roce 1932 Maďarům jejich dlouhou sérii výher narušilo
dovezením zlaté medaile z mistrovství světa. Československý tým stál v čele se
Stanislavem Kolářem. Následujících dvacet let se výhry opakovaly ve prospěch
Československa. V šedesátých letech Československo zaznamenalo poslední
zlatou medaili. Od té doby se pomalu dostávají na mistrovství hráči z Japonska a
Číny. V dnešní době se uţ kompletně přesunulo do Asie.
Pravidla
Zde nemá cenu vypisovat všechna pravidla, jelikoţ jsou dost obsáhlá a navíc pro
člověka, který je nezasvěcený, jsou k ničemu. Proto Vám napíši základní pojmy,
postřehy atd.
Hrací plocha (stůl) je vysoká 76 cm, široká 152,5 cm a dlouhá 274 cm. Uprostřed
délky stolu, tedy 137 cm, se nachází na celé šířce (+ 15,25 cm z kaţdé strany)
síťka, její výška je 15,25 cm. Barevně bývá často zelená, ale její horní část (pruh)
je zvýrazněna bílou barvou.
33
Hra je rozdělená na základní typy: dvouhra,
čtyřhra a jiné (např. „kolotoč“). Při dvouhře,
nebo čtyřhře se hraje do 11 ztracených
míčků. To znamená, ţe já se snaţím
soupeřovi vrátit míček tak, aby jej nemohl
vrátit, nebo mu to dělalo větší potíţe. Pokud
soupeř míček nevrátí, máte jeden z jedenácti
bodů. Za ztrátu míčku se povaţuje dopad
mimo hrací plochu, náraz do síťky, přičemţ
se míček vrátí zpět k hráči, nevybrání míčku
zpět soupeřem a dopad míčku na mou hrací
plochu při mém „odpalu“. Při vítězství
jednoho z hráčů, nebo dvojice (při čtyřhře) o
dva body nad soupeřem, např. 11:6, pozor!
Podmínkou je výhra o dva body, takţe pokud
je stav 10:10 tak musí jedna strana dosáhnout
výhry 12:10, 13:11 apod., zkrátka se hraje tak
Foto: internet
dlouho, dokud jedna strana nezvýší náskok o
dva body. Po výhře na body se strany otáčí a výherci mají jeden set. Většinou se
hraje na dva, tři sety. Za úder se povaţuje úder kteroukoliv částí pálky i ruky,
počítáno po zápěstí. Začátek hry, tedy podání, má přesný průběh. Jde o to, ţe
podávající musí podat tak, aby se míček na jeho straně dotkl jen jednou a na
straně soupeře minimálně jednou. Kaţdý hráč si sám „zvolí“, jaké podání
pouţívá, není na škodu umět jich více. Já osobně jich umím s jistotou asi pět,
takţe při jednom setu můţu podání otočit dvakrát. Ale většina hráčů najde to
nejlepší podání, které soupeř nemůţe vybrat, a pouţívá jej, dokud si soupeř
nezvykne.
Fyzička
Nedílnou součástí je i fyzička, míněno síla, hbitost a jiné dovednosti. Síla: hráč
by měl mít sílu, ale ne takovou, ţe uzvedne těţké činky, takovou sílu vůbec
nevyuţijete, ale jde o sílu, která je potřebná při tvrdému úderu v jakékoliv situaci.
Dále je potřeba hbitost, tj. nutnost se přesunout z jedné strany stolu na druhou
dřív, neţ soupeřův míček stihne proletět. Mimochodem, rychlost míčku je 120 aţ
150 km/h, tudíţ je potřeba vyvinout velkou rychlost pohybu.
Psychika
I kdyţ plno lidí bude namítat, psychika v tomto sportu opravdu hraje velmi
důleţitou roli. Je důleţité vyuţít naprostou soustředěnost k „odhalení“ soupeřovy
taktiky nebo předvídání dopadu míčku. Důleţité je neustále sledovat, jak soupeř
udává rychlost a rotaci míčku, protoţe při dopadu se míček odráţí vlivem rotace
34
do stran, nebo hned po dopadu dolů, místo odskoku nahoru. Hráč také musí umět
při prohrávání zachovat chladnou hlavu a snaţit se přelstít vyhrávajícího.
Výbava
Jak jsem uţ zmiňoval, stolní tenis není nějak „extra“ náročný sport, co se týče
cenové dostupnosti. Nejvíce cenově náročný je nejspíše stůl, ale v dnešní době
není problém hrávat v halách nebo u přátel, prostě kdekoliv. Já jsem hrával za
Sokoly, takţe jsem takový problém nemusel řešit.
Foto: internet
Pálka je další podmínkou k tomu, aby se hra vůbec mohla uskutečnit. Její cenový
rozsah je od 150 Kč aţ po tisíce. Pálky se neliší jen cenou, ale i výrobcem,
potahem pálky, výplní pálky, ale i dřevem, ze kterého je vyrobená. Doporučuji
nejdříve začít s nějakou cenově přijatelnou pálkou, a pokud Vás to chytne, lze i
koupit nějakou lepší, přesně pro Váš styl hry. Značky pálek: Butterfly, Donic,
Cornilleau, Artis aj.
Doufám, ţe jsem vám trochu přiblíţil tento sport, který se dá provozovat s přáteli
na oslavě i závodně v hale.
Autor článku: Лукаш Ридл
35
Rozhovor s…
Janem Tajzichem. Honza je všestranný a velice zajímavý člověk, který se
mj. věnuje focení. Ráda bych Vám ho přiblíţila, protoţe si myslím, ţe můţe
být inspirací pro některé z Vás. Zároveň jsem Vám chtěla představit
někoho, kdo je vtipný a zábavný člověk. A ačkoli se někdy tvrdí, ţe lidé, „co
dělají do počítačů“, jsou „suchaři“, tak o
Honzovi toto rozhodně neplatí. Posuďte
sami…
Vţdy na začátek prosím, aby se ti, s nimiţ
dělám rozhovor, alespoň trochu představili.
Jmenuji se Jan Tajzich a narodil jsem se
v Čechách – v Chomutově – v březnu 1980. Pár
let na to jsem se s rodiči a bratrem přestěhoval
do Ostravy a od té doby ţiju tady (Míněno
v Ostravě – pozn. redakce). Vystudoval jsem
jazykové gymnázium v Ostravě Porubě a poté
VŠB Ekonomickou fakultu. Jsem ţenatý a mám
jedno dítě – dceru Terezku.
Já o Tobě vím, ţe fotíš. Ty se ale jako fotograf
neţivíš, co tedy děláš?
Je to tak. Focení mám pouze jako koníčka, no, Jan Tajzich - foto: vlastní archiv
nebo spíše koně. Přestoţe jsem vystudoval
ekonomku, vţdycky mě to táhlo k počítačům. Během školy jsem trošičku fušoval do
grafiky – nejdříve to byla grafika pro web, který se v té době začal rozvíjet a převáţně
textové weby začaly dostávat i grafický kabát. Kdyţ jsem ale nastoupil v roce 2005 do
Tieta, nastoupil jsem jako programátor. Tady tohle zaměření mi zůstalo dva roky. Poté
jsem se začal více profilovat do testování, které je s programováním úzce spjato. A to
mi zůstalo dodnes. Takţe kdyţ se mě někdo zeptá, co dělám, s oblibou odpovídám, ţe
„do počítačů“.
Čím jsi chtěl být, kdyţ jsi byl malý?
Abych pravdu řekl, já nevím. Obdivuju lidi, kteří si tyto věci zapamatují, a částečně je
podezírám, ţe kecají a takovéhle podrobnosti si prostě vymysleli. Jako nejvtipnější na
tuhle otázku povaţuju odpověď jednoho známého, ţe prý: „V důchodu.“
Opravdu Tě nic nenapadá?
Předpokládám, ţe jsem chtěl být vším moţným od popeláře a policajta, přes trosečníka
na pustém ostrově a námořníka na ponorce kapitána Nemá, aţ k obligátnímu
kosmonautovi. Ať uţ to bylo cokoliv, klidně se mi to můţe ještě podařit, i kdyţ
některých moţností bych se nyní rád vzdal…
Kdo tě k focení přivedl? A jaký byl Tvůj první fotoaparát?
Jestli mne někdo k focení přivedl, tak to byli moji rodiče. Doma vţdycky nějaký foťák
byl, a tak můj první kontakt s fotografií byl doma. Asi jako kaţdá rodina jsme
36
dokumentovali rodinný ţivot, výlety a oslavy narozenin. První fotoaparát, který se mi
dostal do ruky, byla stará dobrá ruská Vilia.
Proč vlastně fotíš, co Ti to dává?
Focení je dobrodruţství. Člověk se musí na kaţdý foto-výlet náleţitě připravit. Ono
nestačí objevit se na nějakém místě a prostě cvakat. Člověk tam musí být v tu správnou
dobu, se správným světlem a samozřejmě i vybavením. Při focení si mnohdy připadám
jako blázen. Několik desítek minut strávím na místě, které má obyčejný člověk
„zkouklé“ během minutky, v zimě lezu do napůl zamrzlé říčky. Nebo si připadám jako
blázen, kdyţ při focení makra leţím těsně u země a náhodní kolemjdoucí se mi snaţí dát
první pomoc. Focení mi dává moţnost koukat na obyčejný svět přes hledáček, který se
pak ukazuje v úplně jiném světle.
Ta první pomoc od náhodných kolemjdoucích mě opravdu pobavila. Vzpomeneš si
ještě, jaká byla první fotka, kterou jsi vyfotil?
Nedávno jsem se probíral šuplíkem s různým bincem, který se v něm tak nějak sám od
sebe vţdycky nasbírá a na úplném dně jsem objevil černobílé fotky mých rodičů a bratra
z výletu na kolech. Já na nich ale nejsem. Myslím tedy, ţe reportérem onoho výletu
jsem byl já. Není to nic světoborného, mě ten nález ale hodně potěšil.
V redakci časopisu mám slečnu, která fotí, a myslím, ţe dobře. Nedávno mi
prozradila, ţe si pořídila nový fotoaparát. Jaký fotoaparát teď pouţíváš Ty?
V současné době pouţívám foťáky od Canonu. Jak jsem uţ říkal, začínal jsem na ruské
Vilije. Pak se kolem roku 2000 začaly objevovat první digitály a já dostal Kodaka – to
bylo 3Mpixelové digitální dělo! Zlom nastal někdy v roce 2005, kdy se mi dostal do
ruky širokoúhlý Olympus 5060wz. S tím se mi podařilo pár docela pěkných fotek, a to,
ţe se líbily, mne motivovalo jít dál, začít se učit a ta doba trvá dodnes. (Smích) Dva
roky na to jsem přesedlal na digitální zrcadlovku od Canonu (Canon 400D) po vzoru
mého bratra. Největší důvod byl ten, ţe jsme si mohli půjčovat objektivy a jinou
výbavu. Na konci minulého roku nastal čas foťák vyměnit a doma přistál vynikající
Canon 7D.
Co nejraději fotíš?
Miluju focení zvířat. Na rozdíl od člověka ti zvíře vţdy a jasně dá najevo, co si o tobě
myslí, nepřetvařuje se. A kdyţ se fotit nechtějí, tak ţádnou kloudnou fotku neuděláte.
Ale je zase důvod vrátit se a zkusit to příště. Kdyţ jsem si pořídil na zrcadlovku
teleobjektiv, uvaţoval jsem, kde ho nejlépe vyzkoušet. První volba padla na místní
ZOO. Výhodou je, ţe zvířata jsou zde blízko a neutíkají. Mojí snahou byly fotky, které
by vypadaly jako z divoké přírody. Do té ostravské se vracím velmi často, ale ZOO,
která mne uchvátila je ta v Lešné ve Zlíně, doporučuji! Minulý rok jsem absolvoval
workshop focení dravců s Ondrou Prosickým v Českém Švýcarsku. Na pomyslném
vrcholu bylo focení plameňáků v jejich sídlišti v národním parku Camargue ve Francii.
37
Ukázka Honzovy tvorby:
Foto: Jan Tajzich
Foto: Jan Tajzich
38
Foto: Jan Tajzich
Foto: Jan Tajzich
39
Tvoje fotky přírody znám (to byl i ten hlavní důvod, proč jsem Tě poţádala o
rozhovor), jsou krásné. Co ještě rád fotíš?
Pořízení teleobjektivu přineslo ještě jednu moţnost. Focení aut a motorek. Toto začalo
náhodnou koupí vstupenek na Moto GP v Brně. Vůně spáleného benzínu a pneumatik
se nedá popsat, ale stroj letící 200km/h do ostré zatáčky uţ se zachytit dá. A přesně onu
rychlost, dravost a nebezpečí se snaţím zachytit i já.
Foto: Jan Tajzich
Fotíš i nějaká místa? Česká nebo
zahraniční?
Já sám sebe povaţuji za Ostraváka! A tak
jedny z prvních fotek byly ty, které
zachycovaly ostravské Hradčany. Na
základní nebo střední škole nás učili, ţe
Ostrava je černým, ocelovým srdcem
Československa. Není to tak! Fotit – hlavně
noční – Ostravu má kouzlo, kterému kdyţ
člověk propadne, nemá uţ šanci. Industriál,
který máme kaţdý den před očima, těţební
věţe, koksovny, pece…
Obrázek 1Foto: Jan Tajzich
40
Foto: Jan Tajzich
Foto: Jan Tajzich
Ostravu znám, i kdyţ takhle, jak jsi ji nafotil ne. Na Tvých fotkách vypadá
mnohem zajímavěji, neţ jak si ji pamatuji. A co třeba nějaká přírodní místa?
Z přírody miluju Rešovské vodopády v Jeseníkách a pak Rozsutec na Malé Fatře.
Celkově mě bere focení vody. Voda focena na dlouhý čas, aţ se z ní stává skoro mlha,
zmraţená tisícinou sekundy nebo jen tak snášející se v podobě vločky, tohle všechno
mne fascinuje.
41
Foto: Jan Tajzich
Navštívil jsi nějakou zajímavou zemi, z níţ máš fotky?
Já mám návštěvy zahraničí rozdělené na dvě části. Tu pracovní a tu soukromou. A na
obě si s sebou beru foťák – samozřejmě.
Začněme tou pracovní…
Pracovní část se vyznačuje severskými zeměmi, jako jsou Finsko nebo Švédsko, resp.
Helsinki a švédský Kalmar. Zde jsem strávil několik dlouhých měsíců na podzim i
v zimě i jedno nádherné třicetistupňové léto. Moře, příroda a pohodoví lidé způsobili
moji touhu se sem vrátit.
Švédsko - foto: Jan Tajzich
42
Helsinki - foto: Jan Tajzich
Helsinki - foto: Jan Tajzich
A ta soukromá část?
Soukromá část popisuje hlavně jiţní Francii – Provence a Azurové potřeţí. Francie je
místo s nádhernou přírodou. Jak jsem říkal uţ dříve, na mne nejvíce zapůsobila sídliště
plameňáků v přírodní rezervaci Camargue. Města na jihu Francie jsou starobylá a
přitom ţijící. Focení klasických trhů i návštěvy turistických lákadel v podobě hradů a
43
zámků umoţňují návrat několikrát na to samé místo s moţností zase narazit na něco
nového.
Foto: Jan Tajzich
Myslíš, ţe je těţké se v dnešním světě prosadit jako fotograf?
Myslím, ţe je to jako se vším. Pokud chce být člověk na špičce, tak je konkurence
vţdycky obrovská. V dnešní době si můţe dobrý fotoaparát pořídit téměř kaţdý a tím,
ţe fotka přešla do digitálního věku, začíná fotografie degradovat. Nemyslím, ţe by se
dobrých fotek dělalo méně, jen se ztrácejí v té baţině všech moţných facebooků a rajčat
(rajce.net), kam jsou mnohdy z foťáku vyblity gigabajty obrázků bez ladu a skladu a i té
nejzákladnější probírky. Nejlépe to asi zformulovala paní Gábina Fárová v jednom ze
svých rozhovorů: „U jakékoli umělecké tvorby je nutná selekce – schopnost odevzdat
jedno konkrétní dílo a nezahltit diváka variantami.“ Prostě nejlepším přítelem fotografa
byl, je a bude koš.
Máš nějakou fotku, na kterou jsi zvlášť hrdý? Proč?
Na začátku léta minulý
rok jsem se celý měsíc
pohyboval v Helsinkách
ve Finsku. Většinu dne
jsem sice trávil v práci,
ale pak jsem měl celé
odpoledne jen pro focení.
A kdyţ si uvědomíme, ţe
dostatek světla je tam aţ
do cca 22:00, a jaké teplo
minulý rok bylo, pro
fotografa to byly učiněné
foto-orgie. V tu dobu se
mi
podařilo
udělat
několik fotek, ze kterých
mám opravdu velkou
Foto: Jan Tajzich
radost.
44
Jak Tě vidí kolegové fotografové?
Asi největší uznání mezi kolegy fotografy sklidila fotka „Hotelová sugesce“, která se
dostala na foto serveru Photoextract do výběru „Úhel pohledu – Architektura za léto
2010“.
Kdyby sis mohl vybrat jednu významnou
osobu (z historie či současnou), kterou bys
mohl nafotit, kdo by to byl a proč?
Mně se zdá, ţe všichni lidé jsou zajímaví a
stojí za fotku. Je na fotografovi, aby našel ten
svůj „správný“ pohled a podělil se o něj s
jinými lidmi. Kdybys opravdu chtěla slyšet
nějaké jméno, bylo by jím asi Jára Cimrman.
(Smích)
Láká tě nějaká stavba nebo místo, které
bys chtěl nafotit?
Mám v hlavě takový menší fotovýlet. Cílem
by měly být italské Benátky se svými kanály
a průplavy, s těmi všemi můstky a úzkými
uličkami. A gondolami. A svítaní i západ
slunce nad kostelem sv. Marca nebo kanálem
Grande. Tento nápad ale ještě musí pořádně
uzrát a aţ to přijde, tak to bude.
Tak to se těším, pak s Tebou udělám
nějakou další „časopisovou akci“. (Smích) Foto: Jan Tajzich
Jaké máš ještě koníčky?
V současné chvíli je mým jediným koníčkem naše devítiměsíční dcera. Ta vydá za
všechny adrenalinové sporty i romantické telenovely dohromady. Na nějaké další
výraznější záliby není příliš čas. Zálibu, kterou zvládám z pohledu času docela obstojně,
je čtení. Hlavně sci-fi a fantasy literatura mě doprovází téměř všude. Čtu při cestě do
práce, v autě – teda pokud zrovna neřídím (smích) – na záchodě nebo v posteli před
spaním. S dnešními technologiemi je prostě moţné číst vţdy a všude.
S tím čtením jsi mě opravdu potěšil. Máš nějaký ţivotní vzor, popř. nějaké ţivotní
moudro?
Moje prababička vţdycky říkala: „Můţeš-li pochválit, pochval. Nemůţeš-li, mlč!“ A
tímto pravidlem se snaţím řídit – jak ve vztahu k fotkám, tak i jinde v ţivotě.
Ještě bych Tě chtěla poprosit, abys něco vzkázal našim čtenářům, popř. jim něco
popřál.
Učte se, dokud můţete, plňte si své sny a hlavně dělejte to, co vás baví. Všem kolegům
fotografům: Hlavně dobré světlo!
Děkuji za rozhovor, moc se mi líbilo se o Tobě po dlouhé době zase něco dozvědět.
(Úsměv)
Já velmi děkuji za poskytnutý prostor a ať se vám daří!
Autorka rozhovoru: L;-)
45
Narae
Skřet - autor kresby: Lukáš
46
Vlastní tvorba
Deník posledního kapitána
Hledím na hladinu modrou, však nevidím tvář svou, ale jinou.
Opakem mým jest krása a štěstí.
Stále se cítím jako v pasti kované z oceli.
Kde jsou ty dny bratrství a moci?
Dny slávy a burácení?
Vše jest nyní ztraceno pod nánosem hlíny a prachu.
Lidé ţijí ve větší prázdnotě a strachu.
My, poslední z posledních, skupinka muţů.
Hledáme pomoc svých mečů.
Autor textu: xfull
Cestovatel
Prašná to země, páchnoucí něčím, co jsem ještě nikdy nepoznal.
Dobrodruţství, plno nástrah a pastí, úkolů a strastí.
To mne zde čeká. Však obavy mám, obavy z toho, jestli můj druh zde bude brán jako rovný
ostatním, či jako vetřelec narušující tuto zemi.
Ve vyprahlé poušti by však neměli ţít ti, co odsuzují jiné, největší starost je zde o vodu. Tedy
doufám.
„Pojďte, přátelé, zde započne náš nový ţivot!“
Slova to pravdivá, písečná bouře se zvedá.
Autor textu: xfull
Nitro
Jsem stvůra!
Bestie!
Chladnokrevný vrah!
Kusy Tvého těla jsou všude,
všude po stranách.
Krev!
Střeva!
Ten odporný pach!
Tvé tělo nehybné,
nehybné jako prach.
47
Co jen,
co skrývá se v nás?
Autor textu: xfull
Apokalypsa
Duchové povstanou v den, kdy mají.
Nastanou jatka v překrásném máji.
Stromy střeva plodit budou.
Lidé do jednoho zhynou.
Poslední zdroj vody.
Napájí se jen zrůdy.
Vše zčerná, upadne do tmy.
V srdcích slyším smrtelné rytmy.
Dětský pláč rušící přítmí.
Tak pojď, mou dlaň stiskni.
Autor textu: xfull
Dávka
Chrám duše,
svatyně těla.
Šedivý popel
rozsypán.
Bělounký sníh,
labutí pírka.
Balvany myšlenek
rozerván.
Líbej včely.
A miluj zvuk
jejich drobných těl.
Pros!
Přivírej oči.
A vnímej barvy
tajemné duhy
Umírej!
Jedna ţíla
jedna dávka,
jeden chtíč
48
a
jedna bolest.
Jsi vlastní vrah!
Vítej v Ráji
milé dítě.
Není cesty zpět.
Tak volej:
"Chci Tě!
Má lásko
jménem
sněť."
(...)
Autorka textu: Elisabeth
Zločin a trest
Slastný pocit.
Vilným pohledem líbáš
jemné křivky.
Broskvový rubáš?
Spalující touha.
Tekuté peklo
v modravých ţilách
sţírá nitro.
...
Chceš!
Touţíš!
Křičíš!
Potácíš se!
Na okraji
samotné
propasti.
...
Krajková pavučina.
Chycen v myšlenkách
vlastních, bodavých.
Jako ve snách.
Zavíráš oči.
Bříšky prstů
hladíš měkké kontury
karmínových rtů.
Smutným pohledem laskáš
to bíle mléčné tělo.
Ty jsi chtěl,
ono však nechtělo.
49
Slanost třpytivých perel
splývá s rubíny.
Krutý trest?
Odměna za činy.
Autorka textu: Elisabeth
Dantovské Inferno
Černá temnota
roztahuje křídla,
laská Tě svými
dlouhými hnáty.
Démoni zvrácenosti
hrají v kostky o
střípky Tvé malé,
nicotné duše.
A ţelezná pouta
zarývají se do
Tvého kostnatého,
drobného zápěstí.
Proţraný hříchy
aţ do prohnilého morku
Tvých chřestících,
bělavých kostí.
Devět kruhů.
Devět kruhů, Dantovské Inferno.
A jazyky krvavých ohňů
oblizují Tvé chtivé,
hříšné tělo!
Autorka textu: Elisabeth
Revoluce!
V srdci červi!
…
Skrz na skrz
Tě
prolézají.
...
Dráty,
napjaté nervy
praskají.
V očích hněv!
50
…
Zornice rozšířené
jak po
opiátech
…
Tajemně
zní zpěv
krve.
Loutkou nespokojenosti!
…
Jsi ovládán
vládnoucími
šašky.
…
V bahně
hanebné zlosti
utopen.
Chtít změnu!
…
Trvalou,
věčnou,
bezbolestnou!
…
Jak ţenu
oddanou.
Tak se zvedni.
…
Udělej to,
poslechni ty
hlasy!
…
A křikni:
"Revoluce!
Bonne guerre!"
Autorka textu: Elisabeth
Strom
Uprostřed pole stojí sám,
mohutný, všech stromů král.
Jeho dřevěné ruce k nebi se zdvíhají
a lidské pokolení po staletí hlídají.
51
Je jaro, na ruce nasazuje prsteny,
jemné, zelenající se pupeny.
Chladivý vánek čechrá mu vlas,
jarní deštík zchladí jeho hlavu zas.
Na léto obléká svůj zelenavý háv,
shora shlíţí na zem, pyšný páv.
Okolo něj zlátnoucí obilné klasy
a mezi nimi štěbetající dětské hlasy.
A podzim vymění mu jeho šat,
příroda září barvami odevšad.
Boţskou hlavou se dotýká mraků,
prsty pochytá pár papírových draků.
A kdyţ první vločky padnou,
jeho líce smutkem zvadnou.
Svlékne oděv, uloţí se k snění,
ţe jen spí, poznáš z mírného chvění.
Sní si svůj sladký sen,
celou zimu, kaţdý chladný den
aţ do jarního oteplení,
vzbudí se silnější, bez známek tlení.
Autorka textu: Elisabeth
Don Catone
V cele seděl muţ, asi dvacet pět let, snědá kůţe a jeho dlouhé vlnité vlasy způsobovaly,
ţe vypadal jako nějaký Ital. Avšak jeho oči. Ty oči. Hnědé a plné něčeho, co málokdo
dokázal popsat. Chlad. V levém uchu kruhová náušnice, na které byli vyobrazeni dva
propletení hadi. Na kloubech obou rukou měl ten muţ vytetované nápisy. Na pravé
Good (dobro) a na levé Evil (zlo). Na kaţdém prstu jedno písmeno.
Seděl a kouřil cigaretu. Uţ byl ve vězení pár let. Zvykl si na to, ţe kaţdý druhý den za
ním posílají jednoho a toho samého muţe. Daniela Fraise, detektiva kriminální policie,
který ho dostal za mříţe. A tak to bylo i dnes.
Detektiv Frais opět přišel kulhavě o své vycházkové holi. Oblečen byl do jednoduchého
obleku, bílé košile a kravaty. Jeho obličej byl tvrdý a zjizvený, jako vytesaný z kamene
52
a šedé oči byly jako kámen. Velice krátké vlasy. Působil dosti nevraţivě. Došel před
mříţe a řekl dvěma bachařům: „Vemte ho,“ a odešel.
Bachaři otevřeli celu a jeden muţe spoutal. Pak ho oba vyvedli do místnosti, kde se
vězni obvykle setkali s návštěvou. Frais tam uţ seděl a muţ si k němu přisedl, na tváři
jen lehký pohrdavý úsměv.
„Čím to, ţe jsem věděl, ţe se zase uvidíme, Davide,“ řekl Frais a podíval se mu do očí.
Moc lidí ten pohled nevydrţeli, ale David ano.
„Nevím, ţe by ţenská intuice?“ Zeptal se s ironickým úšklebkem.
„Rád vidím, ţe jsi nepřišel o humor, ale tady uţ to opravdu není moc vtipné, osm let,
kaţdý druhý den sem chodím, abych se o tobě konečně něco dozvěděl, proč jsi spáchal
to, co jsi spáchal.“
David se jen usměje a řekne: „A já se stále divím, ţe tě to baví, Dane. I kdybych ti
všechno řekl, celá Hranická mafie byla buď povraţděna, nebo pozatýkána.“
„To nevadí, chci o tobě vědět všechno!“
„Aha, v tom případě pokud se ti o tom nebudou zdát noční můry, tak prosím,“ řekne a
Frais mlčí.
David uţ se chystal k líčení příběhu a v jeho očích se zrcadlilo to, co povídal.
Jeho příběh začal asi před dvanácti lety, kdy jako patnáctiletý kluk šel ulicí. Oblečen
v černém oblečení. Metalista. Bylo to v roce 1999. Ve městě Hranice. Malé moravské
město. Bylo známo, ţe jejich gangsterské podzemí ovládá muţ jménem Don Alfonzo.
Tenhle Don Alfonzo byl boss mafiánské rodiny. Nebyli to ţádní vrazi, zabíjeli, jen kdyţ
museli. Alfonzo byl známý svým nadšením pro obchod. Kdyţ jste za ním přišli, ţe
potřebujete radu, dal vám ji s tím, ţe aţ od vás on bude potřebovat pomoc, dostane ji.
David se procházel po městě. Zrovna šel kolem radnice, kdyţ to uviděl. Dva muţi
v černém obleku a kabátu vystoupili z černého mercedesu. Zamířili přes cestu, kde byl
opuštěný barák. Zničený. Tedy, nebyl aţ tak úplně opuštěný. Kdo se aspoň trošku
šťoural v cizích věcech, věděl, ţe tam Vietnamci pěstují marihuanu ve velkém. Ti dva
muţi tam vešli a David se na to díval z chodníku odnaproti.
Po chvíli se z druhého patra ozvalo pár výstřelů a jekot. Ţenský i muţský jekot. V té
chvíli se mu osud chystal změnit ţivot. Jeden z těch Vietnamců vyskočil z okna a
dopadl na zem. Běţel s pistolí v ruce přímo k Davidovi. Dostal strach, a tak jediné, co
ho napadlo, bylo, ţe sáhl za opasek a vytáhl kudlu. Dřív neţ cizinec stihl vystřelit,
David kudlu hodil a ta zajela přímo do srdce.
Ţlutokoţec padl na zem v kaluţi krve. Byl mrtvý, ještě neţ dopadl. David se sehnul a
kudlu mu vytrhl ze srdce. Aţ v ten moment si uvědomil, ţe na něj zírá horda lidí a jede
k němu policejní auto.
53
„Do prdele,“ zaklel a uţ si myslel, ţe je ztracen, přesně ve chvíli, kdy jeden z těch
gangsterů, co šli dovnitř, na něj zavolal: „Hej, mladej, naskoč!“ Bylo mu jedno, za kým
to nasedá, ale prostě nasednul na zadní sedačku a uháněli pryč.
Po nějaké chvíli policii setřásli.
„Kurva, ty máš kuráţ,“ řekl jeden z těch chlapíků pobaveně. „Kolik ti je?“
„Patnáct,“ řekl.
„Patnáct? Ty vole, to mě poser, Karle, slyšel jsi to?“ Muţ zvaný Karel jen zabručel a
řídil dál.
„Počítám, ţe don Alfonzo pro tebe bude mít odměnu.“
David na to nic neříkal, jen čekal. Dojeli na místo. Přímo na náměstí byla restaurace
Sicilia, kde don Alfonzo sídlil a konal své obchody. Vystoupili z auta a Karel šel
dovnitř. Ten druhý řekl: „Karel dojde za donem, já jsem Josef, ale všichni mi říkají
Pepé,“ podá mu ruku.
„David,“ odpoví a taky stiskne ruku.
„Kamaráde, dost jsi nám pomohl…“ Řekl, ale Karel vyšel a sáhl do vnitřní kapsy saka,
nejdřív to vypadalo, ţe sahá pro zbraň, ale vytáhnul tučný balík peněz. Tak deset tisíc
tam bylo určitě. Podal mu to.
„Don Alfonzo vyřizuje díky za tvou pomoc a tady je malá odměna.“
„Ţe Donovi taky děkuju.“
„A taky ti nabízí pracovat pro něj. Ne moc náročná práce za slušné peníze, co ty na to?“
„No já… Tak jo,“ vypraví ze sebe.
„Tak takhle to bylo, u toho zásahu na ty Vietnamce jsem byl, uţ tehdy jsem tě tam
viděl,“ řekl Frais a David se na něj podíval.
„Proč mě vyrušuješ?!“ Okřikne ho lehce, a kdyţ zmlkne, s potěšením pokračuje. „Tak
to začalo, od té doby jsem byl pistolník mafiánské rodiny dona Alfonza. V té době jsme
měli problémy ještě s něčím. Policie přestávala od dona brát úplatky, a tak jsme se
museli i starat o to, aby naše práce zůstala v utajení. Přeci jen ty prachy, co jsme
vydělávali, nebyly moc čistý.“
„To je samozřejmé,“ potvrdí Frais, ale zase zmlkne.
„Jednoho dne, to jsem pro Alfonza pracoval asi tři roky, mě poţádal o jednu
laskavost…“
„Davide,“ řekl muţ okolo padesáti let s vlídným obličejem a příjemným hlasem. Vlasy
měl uţ prořídlé. Oči měl modré barvy a oblečen byl do galantního obleku. David byl
54
také oblečen v drahém saku, mohlo mu být tak osmnáct let, novinka byla jeho tetování
na prstech a jeho náušnice v levém uchu.
„Dnes nám má přijet objednávka toho nejlepšího pití. Jak víš, v pátek tady bude mít
večírek smetánka Hranic, policajti se však o té objednávce dozvěděli a počítám s tím, ţe
nám chystají komplikace.“ David jen s kamenným obličejem přikývl.
„Karl a Pepé uţ čekají po cestě, vem si auto a jeď do vedlejší vesnice Týna, chlapci tam
na tebe budou čekat, postarej se o to, aby náklad dorazil bezpečně.“
„Ano, done, jistě,“ řekl a vstal. Nechal Alfonza osamoceného v jeho pracovně vzadu
restaurace. Sám zašel na zadní dvorek a vybral si jednoho černého mercedesa, do
kterého nasedl. Otočil klíčkem a nastartoval. Vycouval ze dvorku a vyjel na silnici
města. Pršelo a byla bouřka. Pustil si rádio, na stanici zrovna hrála písnička Fear of the
dark od skupiny Iron Maiden. David si nasadil sluneční brýle a ujíţděl na venkov.
Cesta byla ve znamení klidu, kdyţ reflektory auta konečně osvítily další černý
mercedes, u kterého stáli jeho dobří kumpáni Karl a Pepé. Zastavil u nich a vystoupil.
„Zdravíčko, parchanti,“ řekl se smíchem.
Zatímco Karl jen kývl, ale usmál se, tak Pepé šel k němu a podal mu ruku: „Dobrý den,
veličenstvo Kate,“ zasmál se.
„Chlast je prej na cestě, Cato,“ oslovil Davida Karl. Kaţdý v rodině dostane nové
jméno, to jeho bylo Catone, ale všichni mu říkali Cato.
„No, moc se mi nechce věřit, ţe to jde tak hladce,“ zasmál se David a Karl řekl: „To
mně taky ne.“
Postávali tam a kouřili, povídali si, kdyţ konečně zdálky uviděly reflektory a podle
zvuku poznali větší vozidlo. Pepé to spatřil jako první a řekl: „No konečně, začínám mít
hlad, a jak před sebou nemám kvalitní pizzu, je to se mnou k nevydrţení.“
Reflektory se přibliţovaly, kdyţ najednou byl nákladák u nich a vystoupil z nich
chlápek, oblečený úplně obyčejně a řekl: „Vy jste od pana Alfonza?“ Zeptá se a přikývli
mu a chlápek pokračoval: „Budete mě navádět? Tady to neznám.“
„Jasně,“ zahlaholil bodře Pepé a uţ se chystali, ţe nasednou do vozidel, kdyţ se to
ozvalo. Zvuky auta, které jelo aţ příliš rychle a přibliţovalo se k nim po stejné cestě
jako předtím náklaďák.
„Kurva! Poldové!“ Zařval David a zahodil cigáro. Z auta si vytáhl Samopal a skočil do
křoví, Karl i Pepé ho následovali, řidič se teprve teď rozběhl za nimi a policajti
vystoupili. Začala přestřelka, dva policisté proti třem gangsterům. Za chvíli samopaly
přebily policejní devítky a oba stráţci zákona leţeli na zemi v kaluţi krve. Stejně tak i
řidič, kterého zasáhla zbloudilá kulka.
„Do prdele,“ řekl Pepé, kdyţ zkoumal řidiče, v puse měl cigáro: „Co to mělo znamenat?
Jak mohli vědět, kde se s ním setkáme?“
55
„Nech toho, Pepé, teď uţ je pozdě,“ řekl Karl. „Cato, nasedni do náklaďáku, pojedeš
mezi náma.“
„Jasně, kámo,“ řekl David a nasedl do vozidla. Nastartoval a za chvíli uţ jeli po
venkovské ulici. V hlavě mu probíhalo, co se zrovna stalo. Venkovskou krajinu
vystřídalo město a náklaďák zaparkoval ve skladu restaurace Sicilia.
„Takţe to jsi byl tenkrát ty, kdo zabil mého bratrance Antonína?“ Zeptal se Frais.
„Zatraceně, Dane, pořád mě přerušuješ.“ Opět počkal, aţ zmlkl a pak pokračoval.
„Alkohol byl zachráněn a večírek pro městskou smetánku taky. Don nám tehdy zaplatil
slušnou sumou a my se šli oţrat do bordela.“ Vzpomíná s lehkým úsměvem.
„A dál?“ Vybídl ho detektiv.
„Dál, ano. No, asi půl roku se pořádně nic nedělo, policajti nás nechávali, protoţe zase
byli na naší výplatní pásce, ale jednoho dne…“
David, Pepé, Karl a Alfonzo seděli v jeho pracovně. „Chlapci, je na čase ukázat, kdo je
tady pán. Policie si nemůţe dělat, co chce, jednou tak a jednou onak. Takţe, co
navrhuji, je…“ Nedokončil to, protoţe v té chvíli se z baru ozvaly hlasy a křik.
„POLICIE! NEHÝBEJTE SE!“
„A do hajzlu,“ zařval Karl a všichni tři gangsteři nabíjeli svoje pistole, kdyţ policie
vtrhla i k nim. David namířil a začal střílet, dva ze tří padli pod jeho kulkami. Karl
zasáhl toho třetího, vyběhli ven a zkontrolovali situaci, kdyţ to Davidovi vnuklo nápad:
„Postarejte se o poldy, já jdu hlídat Dona!“ Řekl a nechal kamarády, aby pokračovali
v přestřelce venku, kdyţ David otevřel dveře donovy pracovny.
„Cato? Co to,“ vytřeštil oči, kdyţ na něj David namířil pistolí a mířil někam mezi oči.
„Promiňte, pane, ale uţ mě nebaví vám v jednom kuse čistit boty,“ řekl.
„NE! Nedělej to!“ Pozdě. Zvuk střely zanikl ve vnější přestřelce, kdyţ David vyšel ven
a zezadu řekl ke svým kamarádům, kteří ošetřovali jednoho z členů mafie: „Don je
mrtvý, zbloudilá kulka,“ řekl na oko smutně. Pepé i Karl nechali člena členem.
„Děláš si prdel?“ Zeptal se Pepé.
„Ne, nedělám,“ řekne.
Karl, kterému teče slza, promluvil: „Co teď bude s obchodem a rodinou?“
„Já to zvládnu,“ řekl David. „Za Dona Alfonza, povedu obchod, na počest jeho
památky.“
„Jsi tu teprve tři roky. Je ti osmnáct, nemáš zkušenosti s tím, jak se vede obchod!“ Řekl
Pepé a David ho zastavil.
„To zvládneme!“
56
„Takţe, ty jsi zabil Alfonza a dosadil ses na jeho místo.“
„Ano,“ řekl David a utřel si slzu, zapomněl ho dokonce pokárat za přerušení. „Zabil
jsem člověka, kterého jsem povaţoval za otce. Do jeho smrti jsem si ho váţil, nevím, co
to do mě vjelo.“ Řekne. „Kaţdopádně jsem přijal jméno Don Catone a vládl jsem městu
já. A právě tehdy to začalo, vraţdění, pálení budov. Ne nebyl jsem obchodník jako můj
vzor. Byl jsem jen sprostý vrah, který neměl nejmenší právo nosit titul dona. Ale na
druhou stranu bylo to nádherné, kdyţ jsi chodil po městě v drahém oblečení, tvůj šofér
tě vozil v nejdraţších autech a všichni k tobě měli úctu a slyšel si z jejich pozdravů
strach,“ řekne.
„To doţivotí ti patří právem,“ řekne Frais znechuceně.
„Ano, já vím a do smrti budu ţít s tím, co jsem udělal.“
„Odveďte ho,“ řekne a bachaři ho opět vezmou a odvedou do cely. Sundají pouta a celu
zavřou, Catone se otočí na zeď a nad postelí má nalepenou fotku. Fotka celé rodiny i
s Alfonzem, všichni usmívající a pod tím věnování.
Pro mého nejlepšího pracovníka a toho, jehož považuji za syna… Alfonzo.
Neovládl se a začal plakat. Sedmadvacetiletý muţ s pověstí vraha a násilníka tam plakal
ovlivněný svými city.
Autor textu: Zipp
57
FoTO
Kaţdý měsíc zde můţete vidět SOUTĚŢNÍ fotografii. Vţdy si můţete
(do 30. dne daného měsíce, jenţe tentokrát měsíc 30 dní nemá, tudíţ
máte moţnost do 2. března) tipnout, co je na dané fotografii. Nejlepší
z Vás získá na konci roku cenu. Odpovědi můţete posílat na mail:
[email protected].
Otázka: Poznejte rasu pejska. A jako bonus – zkuste si tipnout pohlaví.
V minulém čísle bylo BMW – coţ uhodl jako první Matyáš Kramon z SM1.
Průběţné pořadí luštitelů:
1. místo: Matyáš Karamon, SM1
2. místo: Eliška Horáková, ND3 a Magdaléna Škopová, CH1
3. místo: Petr Šálek, CH1, Dominik Štys, SM1 a Petr Lojda, ND2
58
SUDOKU
7
3
5
6
8
1
9
6
2
8
5
3
8
7
6
1
3
4
4
7
6
1
9
6
7
4
7
2
4
9
5
1
2
9
4
6
2
3
4
6
4
7
4
6
3
7
5
7
8
1
3
1
8
1
7
1
4
5
8
4
5
6
4
9
6
3
7
6
7
9
3
7
5
2
2
8
1
8
9
2
7
5
1
6
8
59
Vtipy
Plazí se dva hadi a ten jeden najednou vystrašeně povídá: „Hele, jsme jedovatí?“
„Proč?“ Zeptá se druhý.
„Ale, kousnul jsem se do jazyka.“
Rodiče mají dvě děti: pesimistu a velkého optimistu. Na Vánoce chtějí rodiče
děti vyzkoušet. Pesimistovi vykoupí celý obchod s hračkami a optimistovi
dovezou do pokoje kopu koňského hnoje. Zazvoní na zvonec a děti běţí do
pokoje podívat se na dárky.
Z pokoje pesimisty se ozývá srdceryvný pláč: „Tolik dárků, všichni mi budou
závidět, hračky se budou kazit a tolik baterek do nich.“
Z pokoje optimisty se ozývá smích.
Kdyţ přijdou do pokoje, optimista se přehrabuje v hnoji a říká: „Tolik hnoje, to
tu musí být někde poník!“
Přijde mladík do cukrárny a ptá se prodavačky: „Máte ještě ta perníková srdce
s nápisem – Jsi moje jediná?“
„Ano.“
„Dobře, vezmu si jich pět.“
Ţena se probudí a slyší šramot, pak zaslechne: „Nerozsvěcujte, nic se vám
nestane, jsem zloděj a jen hledám peníze.“
Na to manţel ţeny: „Klidně rozsviť, jdu hledat s vámi.“
Jak se zjistilo, Lenin měl pravdu, socialismus se ukázal jako éra elektřiny: Do
práce se chodí s odporem a na plat se čeká s napětím.
Potká Pepíček ţabičku a ta mu povídá: „Pepíčku, polib mě.“
„Ne!“ Odpoví znechuceně Pepíček.
Ţába zaprosí znovu: „Pepíčku, polib mě, něco dostaneš.“
„No, tak proč ne,“ řekne Pepíček a políbí ţabičku. Pak se zeptá: „Co dostanu?“
„Ekzém!“
60