STUDENT

Studenstký zpravodaj - Gymnázium J. A. Komenského Nové Strašecí
Revue
Student
17. června 2013
Ročník: 2012/ 2013 Číslo: 1
První číslo studenstkého časopisu
Držíte v ruce první - pilotní - díl studentského časopisu
která zajímají především samottřeba i náhodného čtenáře.
né studenty, ale i širší okolí. VěNa stránkách časopisu se
říme, že
nedotýkáme jen dění na půdě
časopis
školy, či aktivit se školou přímo
aturity
o na ně studenti
nebude
spjatých, ale i aktuálních témat,
jen zprači jen zajímavostí z historie, svěčtěte na str
vodajem
ta, domova, či života studentů.
suše reVěříme, že noviny mohou
Student Revue, jehož autory
ferující o školním dění, ale stane
(ba přímo musí) nejen inforjsou (a v budoucnu o to více
se čtivým sborníkem, který bude
movat, ale především bavit.
budou) právě sami studenti
b a v i t
gymnázia Jana Amose Komennejen
enomén
ského v Novém Strašecí.
studenNaším cílem je obsáhnout
ty, ale zpověď z vlastní zkušenosti
témata všech druhů a odvětví,
každého,
M
(
:C
. 19)
?
F
(str. 24)
Poděkování
Přestože obsah časopisu tvoří
především studenti, nebylo by
možné jej sestavit a vydat bez
pomoci konkrétních lidí. Proto
bych tímto rád vyzdvihl Lukáše Rédla a poděkoval mu tímto
za vydatnou pomoc při tvorbě
obsahu časopisu, Mgr. Zdeňku
Suchému jsem zavázán za
cené rady a vždy ochotnou
pomocnou ruku. Dále děkuji
našemu tajemnému kreslíři
Moto Proprio, neboť veškeré doprovodné obrázky jsou
jeho dílem. A samozřejmě
panu řediteli Mgr. Richardu
Spieglovi, za záštitu projektu
a důvěru v nás vloženou...
Šéfredaktor
: ANOREXIE
ÚVODNÍK
Student Revue
Strana: 3
Úvodník
...nebo si stavte vlaštovky
Školní časopis je jenom
snůška nezáživnejch, suchejch informací o škole,
který se hoděj tak akorát
na dělání vlaštovek a beztak do něj píše jen pár
šprtů…
A co když ne? Možná by
bylo fajn říct na úvod něco,
co zboří tyhle zažité stereotypy o školních
časopisech. (Mezi
námi – něco na
těch stereotypech
bude, tak je zašlapejme do země.)
Hlad po informacích byl vždy
a všude, ale často
se zapomíná na
touhu vyjádřit vlastní myšlenku, proto se širší redakcí
školního časopisu od nynějška stává každý jeden
student našeho gymnázia.
My nechceme psát: „Dne
toho a toho jsme byli tam
a tam…“ – Fuj! Chceme
Váš osobitý pohled na nepřeberné množství témat
– totiž na všechna témata
– nás zajímá všechno. Proč
psát jen o škole? – Chodíme
sem všichni. Chceme Vaše
nápady, Vaše články, Vaše
obrázky a Vaše vize. Není na
tom nic těžkého, jen k nám
přijďte a nekompromisně
prohlaste: „Tohle chci otisknout,“ nebo nám to pošlete
anonymně. Ale
jedině pokud studentský časopis
píší studenti, pak
ho studenti také
budou číst nebo
si z něj stavět
vlaštovky – i to
je osobitý projev
zájmu…
Jakub Černý
Šéfredaktor
OBSAH
Strana: 4
Student Revue
Obsah
5
Soutěže
6R
Pochlubme se našimi úspěchy
ozhovor
S Jakubem Černým o olympiádách a o životě
8
Ze školních akcí
Školní akce v kostce podávané s humorem
Čabárna, Lyžařský kurz, Pobyt v Polsku, Cykloturistický kurz, Anglie
11 D
en
14 M
Země
ajáles
Ekoskládka, Zoo, Obora v Lánech
19
Studenti na prknech, která znamenají svět
Naše téma
20 R
Maturity, maturitní glosa
ozhovor
S čerstvým maturantem Janem Zelenkou
22
Studentská tvorba
Studentské zájmy, názory, koníčky - co studenty zajímá
22 S
onda do historie
Anglický dlouhý luk
29
30
24 F
enomén
Anorexie z vlastní zkušenosti
Čtenářský deník
Hypnotizér od Larse Keplera
Fejeton
Nevážné povídání o vážných věcech - tentokrát na téma Facebook
Student Revue
SOUTĚŽE
Strana: 5
Soutěže
Studenti našeho gymnázia
se účastní mnoha a mnoha
soutěží, a to jak vědomostních,
tak sportovních. Pravidelně se
umísťujeme v horních částech
výsledkové listiny a byli bychom bláhoví, kdybychom se
naším výkvětem nepochlubili.
Ze sportovních turnajů zmiňme Corny cup 20. září 2012, kde
naše dívky obsadily stříbrné druhé místo a chlapci bronzové třetí
místo. Podobný úspěch jsme zaznamenali na turnaji ve volejbale 15. listopadu 2012, kde byly
dívky opět druhé a chplaci opět
třetí. Ani basketbal nám není
cizí, což naše dívky předvedly
21. března 2013, když obsadily
medailové druhé místo.
Nejen, že excelují naši sportovci, ale ani ve vědomostních
soutěžích nezaostáváme. Kupříkladu v soutěži Vánoční
kapr naši žáci obsadili medailová místa, když Pavel Haužvic
uvíznul těsně pod vrcholem na
krásném druhém místě a Václav
Tůma těsně pod ním uzavřel se
třetím místem medailové pozice. Pavel Haužvic je všeobecně úspěšným olypionikem. Na
zeměpisné olympiádě ukořistil
bronzovou medaili a na krajském kole fyzikální olympiády
dokonce stříbro.
Ovládli jsme i okresní kolo
češtinářské olympiády, kdy Jakub Černý získal pomyslné zlato
a Anna Křivánková se nenechala
zahanbit, když vybojovala třetí
pozici. Oba studenti postoupili
do krajského kola.
Corny cup
Volejbal
Basketbal
SOUTĚŽE
Strana: 6
Student Revue
Rozhovor
Se spolužákem o olympiádách a o životě
Jakub Černý
Olympionik
Jakub je nenápadný mladý
muž štíhlé postavy. Když ho někde potkáte, vždy se něčím na
něčem činí a je věčně zamyšlený. Je to přísný puntičkář a detailista. On sám o sobě říká, že
musí být u každého “hovna“.
Pokud tato slova bereme obrazně, pak je to opravdu trefný výrok. Ve škole je vždy středem pozornosti a působí jako
hlavní mozek u valné většiny
studentských akcí. Mimo školu
se věnuje hlavně badmintonu,
airsoftu a je členem rynholeckého sboru dobrovolných hasičů,
ve kterém se pilně připravuje na
rozhodcovské zkoušky.
A proč vám to všechno vyprávím? Je to velice jednoduché,
Jakub se totiž z celé pětičlenné
družiny, kterou na olympiádu
Prostě
Musím být
u každého
hovna
z českého jazyka vyslal pan profesor PaedDr. Václav Vodvářka,
prezentoval nejlépe, když vyhrál
okresní kolo konané dne 11. úno-
ra 2013 v Rakovníku. Na základě
této skutečnosti jsem se rozhodl
udělat s Kubou rozhovor, aby
někteří z vás prostřednictvím
tohoto článku získali představu,
jak soutěže tohoto typu vlastně
probíhají. Je pátek odpoledne
a já chvátám na námi smluvené
místo, totiž do stochovské kavárny. Nakonec dorážím s mírným zpožděním, přesto mě již
notnou dobu čekající Jakub vítá
s přívětivým úsměvem. Po koupi lahodné kávy a pohodlném
usazení do křesílka se konečně
mohu dát do díla. 31. 3. 2013
Jakube, řekni mi prosím několik věcí či bodů, které se ti
vybaví při vyslovení pojmu
“předmětová olympiáda“.
Zajímavá zkušenost a práce navíc, která ale musí bavit, aby
se dostavil nějaký úspěch. To
přesně pro mě je předmětová
olympiáda.
Na soutěž tohoto typu jistě
nemůže účastník, chce-li dosáhnout důstojného výsledku,
jet nepřipraven. Co všechno
se tedy dělo před samotnou
okresní soutěží?
Kromě školního kola, které plnil
každý student o samotě ve svém
volném čase, a pomocí jehož výsledků se vybrali studenti do kola
okresního, hraje také nesporně
důležitou roli domácí příprava.
Jak se tedy lze na takové soutěže připravit a jak to probíhalo konkrétně u tebe doma?
Používal jsi nějakých pomůcek jako např. štítků s pojmy
nalepených na dveřích, lednici
či šatní skříni?
Ne, to určitě ne, nic takového
jsem nepoužíval. (směje se) Pří-
pravu na olympiádu z češtiny nelze podle mého naplánovat, člověk v ní totiž využije především
dlouhodobých znalostí a psacích
dovedností. Věřím ale, že na jiné
soutěže typu fyziky, biologie
apod. se může člověk soustavně
a organizovaně připravovat.
A jak ses tedy připravoval?
Moje příprava spočívala jen
v opakovaném pročtení zadání
školního kola a vydatném odpočinku. Člověk si před takovou
soutěží musí vyčistit hlavu.
Student Revue
Teď k samotné soutěži. Řekl
bys nám, z jakých částí se soutěž skládala, její celkovou časovou dotaci a přibližný počet
soutěžících?
Celkem soutěžilo asi 15 studentů, kterým byly poskytnuty čtyři
hodiny na vypracování. Soutěž
se skládala z mluvnické a slohové části.
Hlavní je
vyčistit si
hlavu
Přiblížil bys nám, prosím,
obsah obou částí a vyjádřil svůj dojem z vlastního
vypracování?
Určitě. V mluvnické části se
studenti museli vypořádat s rozborem souvětí a odvozováním
slov. Ve slohu jsme měli za úkol
použít napsané souvětí v našem
textu, ať už v jakékoliv části.
„Dodnes nevím, jestli se tomu
dá věřit,“ tak myslím znělo to
souvětí v okresním kole. Přestože mě víc bavila slohová část,
zaznamenal jsem větší úspěch
v části mluvnické.
Jakube, v soutěži jsi skončil na
prvním místě, jaká ale byly tvé
cíle, se kterými jsi do soutěže
vstoupil?
Chtěl jsem hlavně postoupit
a neudělat ostudu, což se nakonec povedlo. (smích)
A co krajské kolo? Jaké jsou
tvoje pocity před touto další
pomyslnou metou? Vidíš nějaké rozdíly mezi okresním
a krajským kolem? Změnil se
tvůj způsob přípravy? Registruješ na sobě nějakou větší
trému či strach?
SOUTĚŽE
Nějaké větší rozdíly bych asi
těžko hledal. Očekávám jen těžší zadání, ale stále věřím v jeho
přijatelnost. Hlavním bodem
přípravy bude opět vyčištění
hlavy. Žádnou trému či strach na
sobě nepozoruji. Jediným větším
rozdílem tak asi bude můj cíl,
který o něco poklesl. Chtěl bych
se držet nastoleného standardu
a místění v první desítce by mi
udělalo radost.
Zaskočilo mě, že se soutěž skládala jen z mluvnické a slohové
části. Nechyběla ti tam literatura, ať už v jakékoliv podobě? Např. nějaký všeobecný
test?
Ne, to asi ne. Literatura mě sice
baví, ale nechyběla mi tam. Já
sice čtu hodně, ale většinou něco
mimo klasiku. Číst se má, ale jenom to, co člověka baví.
Jaký styl či autory máš
nejraději?
Velmi rád čtu knihy od Lee
Childa, Michaela Scotta nebo
Arthura C. Doyla. Tedy thrillery,
detektivky a trošku té fantasy.
Ale poslední dobou spíš píšu,
než čtu.
Píšeš? Co na příklad?
Pracuji na seminární práci z ějepisu, podílím se na přípravě
školního časopisu a vytvářím
Postoupit
a neudělat
ostudu
cyklus povídek z prostředí airsoftu. Některé z nich bych rád
použil i ve zmíněném školním
časopise. Držím se v nich reality, ale vymýšlím si. Postavy
i místa jsou skutečná, ale děj si
Strana: 7
vymýšlím. Pokouším se i napsat
nějakou delší povídku či thriller
na notu Lee Childa.
Čeho konkrétně se týká tvoje
seminární práce?
Bude to obsáhlá práce zaměřená na historii hasičství ve světě
i v našem regionu. Stále na ní
však zbývá dost práce.
To zní zajímavě, připravuješ
se ještě na nějakou soutěž či
větší seminární práci?
Připravoval jsem se ještě na fyzikální olympiádu, od které jsem
ale kvůli nedostatku času upustil. Jsem spíše přes organizaci
než soutěžení. Na podzim bych
se však chtěl zúčastnit kolektivní
dějepisné soutěže v Chebu.
Spíš píšu než
čtu
Zajímavé. Jakého tématu se
bude soutěž týkat a máte již
složený tým?
Soutěž bude zaměřena na dobu
od roku 1848 (rok revolucí) do
roku 1918 (konec první světové
války). Soutěží se ve tříčlenných
skupinách. Sestavu jsme zatím
dohromady nedali, ale rád bych
v ní byl i s mým spolužákem
Radkem Jungmannem.
Tak Jakube, moc ti děkuji za to, že jsi obětoval svůj
drahocenný čas a přišel sis se
mnou popovídat. Přeji ti hodně zdraví, štěstí a zdaru, jak ve
školním, tak i osobním životě
a těším se na to, až o tobě zase
budu někde číst.
Pavel Haužvic
ZE ŠKOLNÍCH AKCÍ
Strana: 8
Student Revue
Ze školních akcí
Luxusní středisko (ne)daleko od civilizace
Čabárna
(Ekologický kurz)
„Nástup do autobusu.“
p. prof. Preissová. Nové Strašecí
u budovy gymnazijní ke studentům
2. A místního gymnázia. (15. 10. 2012,
9:32)
Tak tato osudová věta definitivně odstartovala dva a půl
dne izolace od veškerých vlivů
civilizace.
Všech dvacet pět studentů
se jako po startovním výstřelu
v rekordním čase nahrnulo do
připraveného autobusu, a ten nás
odvezl na předem přesně neurčené místo nedaleko Kladna, na zá-
Vzdělávací
středisko?
chranou stanici Čabárna. (Pojem
vzdělávací středisko profesorský
sbor z taktických důvodů příliš
neventiloval, neb ve studentech
evokoval nežádoucí punc povinné školní docházky). Zde vězela
námi dosud neobjevená studnice
poznání a vědomostí, které chtě
nechtě po dobu našeho pobytu
nabereme.
Na Čabárně pro nás byl připraven program jak od místní
osádky, tak od samotného profesorského sboru pod
vedením profesorek
Haiflerové a Preisso-
vé a za sekundace milované třídní Večeřové. Dokonce i profesoru Suchému se po nás zastesklo,
a proto neodolal a poctil nás svou,
ač krátkou, pondělní, přítomností též. My, děti městské, jsme zde
poznaly a zažily mnoho nových
pro nás neznámých věcí. Procházky malebnou přírodou. Za
zmínku stojí především ta úterní
na nedalekou haldu procházející
romantickým podzimním sadem,
jejíž pointou byl výhled na okolní panoramata. Malebné lesy.
Pole hrající barvami, jež dokáže
vytvořit jen Příroda. Majestátní
skály a vysoké kopce. Industrializovaná městská zástavba
v čele s bývalou Poldi Kladno na
obzoru, či pneumatiky u cesty…
člověk je stále nepoučitelný. (Ne
vždy citlivé) splynutí pána tvorstva s řírodou…
Záchranná stanice
Avšak nejúspěšnější částí programu byla neoddiskutovatelně
návštěva na místní záchranné
stanici a s ní související spatření Berušky. Beruška a Rypáček,
zástupci českého Přeštického
plemena prasat, se okamžitě
stali miláčkem nás všech. Dív-
ky pak dosáhly vrcholu blaha
při pohledu na Kubeše a Lízu,
místní (cituji) „roztomiloušká
a ťuťaná“ kůzlátka. Příběhy
místních zvířátek, mezi které
Udělej si
sám, jen ti
řeknu co
patří především ptactvo (sovy,
krkavci, slípky, kachny, které
se také dočkali uznání v podobě
skoro rozplynutí našich něžnějších poloviček, …), či veverky
a všelijaké jiné zvířeny dojaly
i zatvrzelé cyniky, kteří v koutě
nejednu slzu uronili.
Program
Program sboru profesorského obsahoval, jednoduše řečeno,
naši vlastní shora řízenou iniciativu. (Tedy udělej si sám, jen ti
řeknu co.) Zde se uplatnila naše
kreativita, navíc jsme si osvojili
práci v kolektivu, sami si „osahali“ pojmy a učební látku, která
nám byla podána netradičním
způsobem, čímž pádem se učení schovalo pod zajímavý kabát
a my se jej zúčastnili neobvykle
Roztomiloušká a ťuťaná zvířátka
ZE ŠKOLNÍCH AKCÍ
Student Revue
s nadšením větším než obvyklým. Program místních lektorů
zahrnoval také přednášku na
téma rozmanitost v přírodě, na
níž byl celý vzdělávací program
postaven. V rámci přednášky
jsme si zahrály na kytičky a stromečky a podstatná byla, jako
vždy, hlavně dobrá nálada.
Oceňujeme především vol-
nost, jež nám byla udělena, jak
v oblasti diskuze a názorů týkajících se především a nejenom
ekologie, tak na poli našeho
osobního volna.
Děkujeme…
„Nástup do autobusu.“
p. prof. Preissová. Čabárna. Ke studentům 2. A novostrašeckého gymnázia. (17. 10. 2012, 12:36)
Tak tato osudová věta de-
Strana: 9
finitivně ukončila náš pobyt
v luxusním vzdělávacím zařízení Čabárna a vrhla nás zpět
do spárů civilizace.
Všech dvacet pět studentů
se sklesle a zklamaně pomalu v rekordně dlouhém čase
došouralo do autobusu, který
nás rozvezl do milovaných
domovů.
Jakub Černý
Alpské sjezdovky očima nadšeného účastníka
Lyžařský kurz
(Saalbach – Hinterglemm)
Dne 7. 1. 2013 jsme se po
mimořádně dlouhých Vánočních prázdninách vydali
na lyžařský výcvik do
Alp. Všichni byli příjemně vzrušeni a těšili se, že
si těch pět dní pořádně
užijí.
Po hektickém nástupu do autobusu a výměně míst a zjištění
stavu
gymnazistů jsme
s
e
mohli
vydat
n
a
cestu.
Cesta
probíhala
klidně
a dokonce
jsme si
chvíli zpívali, ale to se některým
nelíbilo, protože chtěli spát. Já
a můj soused jsme vášnivě debatovali o politice. Kousek od
nom nejmenovaném obchodním
centru jsme si zastavili na WC
a doplnění proviantu. Já
si nic doplňovat nemusel,
měl jsem zásob jak pro
regiment.
V místě ubytování jsme
vyložili kuchaře jídlo a pokračovali ke sjezdovce. Převlékli jsme
se, rozdělili do družstev a hurá
na sjezdovku.
Družs t v a
byla 4
a zkušenější
lyžaři
jezdili
sami.
Řeknu
v á m
první
den se
mi vůbec nedařilo často jsem se válel a měnil
sjezdovku v solidní „kaňon“.
Sjezdovku jsem měnil
v solidní kaňon
Příbrami jsem usnul a vzbudil
se v Českých Budějovicích, kde
byla první zastávka. Později jsem
se dověděl, jaké bylo v autobuse
ticho, když jsem spal. V jed-
Strana: 10
Večer se mluvilo o mých
nehodách, ale mně to vůbec
nevadilo a zasmál jsem se také.
V úterý to bylo o dost lepší, ani
jednou jsem nespadl. Ve středu
bylo pěkné počasí a já se dostal
na modré sjezdovky, ze začátku
jsem měl strach, ale překonal
jsem to. Večer byla karaoke party a instruktáž o carvingu.
Slalomu, který se konal ve
ZE ŠKOLNÍCH AKCÍ
čtvrtek, jsem se nezúčastnil.
Odpoledne byl aquapark nebo
prohlídka města. Konec kurzu
byl v pátek 11. ledna ve 2 hodiny. Domů jsme jeli rovnou od
sjezdovky, zabaleno bylo už od
minulého večera.
Zpáteční cesta probíhala
v klidu, dívali jsme se na filmy. V Českých Budějovicích jsme
se zastavili v McDonaldu, ten
Student Revue
nás všechny velice potěšil. Cesta
z Českých Budějovic do Nového
Strašecí uběhla rychle a byli jsme
doma dřív, než se očekávalo.
Na závěr bych chtěl poděkovat paní Kudelové a Vosátkové,
panu Soukupovi, panu Čermákovi, panu Kudelovi, řidičům
a kuchařům v jedné osobě za to,
že to s námi a hlavně se mnou
těch pět dní vydrželi.
Jiří dreksler
U našich polských přátel
Pobyt v Polsku
(Olkusz, Krakov, Osvětim)
Nevěřili byste, jak jsou Poláci družný národ. A Polky,
no… Ale abych snad raději
začal pěkně od začátku.
Ve dnech 22. – 24. dubna
2 0 1 3
jsem se
jako jeden z patn á c t i
studentů
gymnázia J. A.
Komens k é h o
v Novém
Strašecí
zúčastnil
třídenního pobytu na
severozápadě Malopolského vojvodství ve městě Olkusz nedaleko
Krakova, kam s naší školou
za stejným účelem cestovali i
žáci kladenské SOŠ a SOU Edvarda Beneše. Program máme
nabitý, tak honem do autobusu
– v sedm odjíždíme.
Do Olkusze jsme dorazili až
k večeru, avšak den pro nás měl
teprve začít. Polští hostitelé si
pro nás připravili prohlídku školy
a sportovní utkání. Své síly jsme
nejdříve změřili ve volejbalu.
Nutno podotknout, že obě strany
nasadily své elitní reprezentanty,
avšak na naši obranu řekněme,
že zatímco my jsme byli vybráni
především za
úspěchy
v ě d o mostní,
soupeř se
viditelně
s míčem
v ruce narodil. Přesto jsme
dokázali
kontrovat
a vyzvali
soupeře
v našem
národním
sportu. S míčem na zemi a bez
sítě to Polákům nešlo tak dobře
a ve fotbalu jsme kontrolu nad
situací jasně převzali my.
Student Revue
Další den nás čekalo krásné
starobylé město Krakov a místní hrad Vavel. K všeobecnému
nadšení jsme k prohlídce hradu
získali i českého audioprůvodce.
Já ty jejich
přeškrtaný
písmenka
stejně
nepřečtu
Znaveni jsme zpět do internátu
v areálu školy přijeli až pozdě
odpoledne. Nyní Poláci přišli
s mnohem méně náročným pro-
ZE ŠKOLNÍCH AKCÍ
Strana: 11
gramem – karaoke. Přestože
(nebo právě proto), že většina
z nás nedisponuje ani základním
citem pro hudbu,
obě strany se velmi dobře bavily,
a to zvláště ve
chvíli, kdy situaci převzal do
rukou spolužák
Jirka, který se
slovy reagujícími na polskou
dnech byla nacistická zvěrstva,
podávaná syrová z první ruky,
doslovně studenou sprchou naší
veselé a bujaré náladě. Přes silný
psychický otřes, který nám všem
návštěva koncentračního tábora
způsobila (živě vyprávějící český průvodce děsivé dojmy ještě
umocnil), byl absolvovaný zážitek nejdůležitějším momentem
celého pobytu.
Ve středu 24. dubna kolem
osmé hodiny večerní jste mohli
před budovou novostrašeckého
gymnázia zahlédnout znavené, ale nadšené studenty plné
popmusic: „Já ty
jejich přeškrtaný
písmenka
nepřečtu,“ ujal se
i role diskžokeje,
a k následujícím
anglickým songům se přidaly
obě skupinky –
postupně se asimilující v jednu.
Následující
ráno nás čekala
již jen méně příjemná, avšak o to
důležitější část cesty – koncentrační tábor Osvětim. Po předchozích příjemně strávených
silných zážitků, jak se pomalu
a s náznakem čerstvé nostalgie
trousí k domovům.
Jakub Černý
Den Země
Oslavy prvního Dne Země
se uskutečnily v San Francisku
22. dubna 1970, kdy se volání
po ochraně životního prostředí
spojilo s odporem k válce ve
Vietnamu. Především díky druhé
skutečnosti se účast nesla v režii
studentů.
OSN tento svátek přijala za
svůj o rok později (v roce 1971)
a v roce 1990 (po pádu železné
opony) se přidal i zbytek světa.
Od těch dob je 22. duben v kalendáři označen jako Mezinárodní den Země a nese se v duchu
ekologických snah o ochranu
životního prostředí na naší
planetě.
ZE ŠKOLNÍCH AKCÍ
Strana: 12
Student Revue
Ekoskládka
(První ročník: Den Země na skládce v Lánech)
Dne 25. 4. jsme se vydali
na exkurzi na skládku do Lán.
Ráno v 8 hodin to před školou
vypadalo jako v úle. Všichni
měli radost, že se nemusí učit
ve škole, když je venku tak
hezky.
Chvíli po osmé se vyrazilo,
náš vůdce pan profesor Soukup
nasadil takové tempo, že mu
stačil jenom jeho pes. Za chvíli
jsme opustili město a před námi
otevřela matka příroda svou
náruč, které nejvíc dominoval
důl na těžbu lupku. Tam dole se
míhala auta, která vypadala jako
mravenci. Všude po cestě byly
pasti v podobě bahenních lagun
a větví od stromů, které nás švihali do tváří. Pan profesor prohlásil, že ztráty jsou povoleny
a šli jsme dál. Nicméně na skládku jsme došli beze ztrát a ujal se
nás pan vedoucí, který nám vše
vysvětlil a ukázal. Na skládce se
také vyrábí elektrika a suší řezi-
vo. Nejvíc mě zaujaly kompaktory, které slouží k zhutňování
odpadu. Na otázku jestli bych si
ho mohl vyzkoušet, odpověděl
pan vedoucí, že tahle „hračka“
stojí kolem 10 milionů korun.
Rázem mě přešla chuť. Cestou
nazpět jsem popisoval zemědělské stroje na poli a zpíval. To už
někteří nevydrželi a zacpali mně
pusu dobrou svačinou…
Jiří dreksler
Zoologická zahrada
(Druhý ročník: Den Země v pražské zoo)
Jako již tradičně jsme se
my, žáci druhých ročníků, stali
před několika měsíci adoptivními rodiči. Dlouze jsme vybírali a dlouze jsme rokovali,
kohože si to vezmeme pod
křídla a zaštítíme mu tak šanci
na lepší život. Za mou vlastní
kmenovou třídu, 2. A, mohu
s hrdostí oznámit, že tím šťastlivcem se stala myška africká.
Totiž nechápejme špatně –
k příležitosti Dne Země jsme se
ve čtvrtek 25. dubna vydali do
pražské zoo a tradice gymnázia
velí přispět na jakéhokoli obyvatele zoologické zahrady, a tak se
také stalo.
Ve čtvrtek bylo nádherně –
neskutečné vedro a obloha bez
mráčků – potit jsme se začali ještě dříve, než nám byly rozdány
pracovní listy.
P o t é
jsme se
rozutekli do
útrob
z a hrady
vstříc
dravým
š e l m á m
a roztomil ý m
tučňákům. Avšak – nikoli překvapivě – zvířata na tom byla stejně
jako my po několika minutách na
sluneční výhni. Šelmy se povalovaly ve
stínu,
v lepš í m
případě se
l í n ě
ploužily po
výběhu a tu
a tam
se pokusily
vydat
alespoň slabé zabručení. Primáti,
především oblíbené gorily, na
ZE ŠKOLNÍCH AKCÍ
Student Revue
zvědavé návštěvníky nebraly
ohledy vůbec a vrcholem aktivity té nejaktivnější bylo převalení
se z levého boku na pravý. V teráriích se želvami byste se dříve
dočkali pohybu od všudypřítomných kamenů než od želv, které
od kamenů byly beztak k nerozeznání, a sloni, ač vlastníci no-
vého velkého výběhu, se raději
těsnili uvnitř svého příbytku.
No… nejspokojenější se zdáli
tuleni a tučňáci. Tučňáci vesele
cupitali ve výběhu a provokativně se rochnili v příjemně studené
vodě svého bazénku a s neskrývanou radostí pozorovali potící
se návštěvníky bledé závistí.
Strana: 13
Přesto se exkurze k všeobecné
spokojenosti vydařila. Účastníci
se shodli, že se raději podíváme
na spícího geparda, projdeme
se příjemným prostředím zoologické zahrady a koupíme si
zmrzlinu, než abychom seděli ve
školních lavicích – vždyť praxe
je nejlepší učitelkou.
Jakub Černý
Lánská obora
(Třetí ročník: Den Země v lánských hvozdech)
Kdyby se mě někdo před
třemi lety zeptal, jaké datum
je připisováno Dnu Země,
hloupě bych se na něj zahleděl
a nechápavě pronesl: „Co to
je?“ Vše se změnilo po nástupu na naše gymnázium, kde se
v tento výjimečný den
pravidelně konají různé exkurze a výlety.
Ani tento rok není
výjimkou, a proto se
naše třída 25. dubna vydala směrem k Lánské
oboře, kde na nás čekala
zábava i nové zajímavé
poznatky. Sraz se konal
v devět hodin. V devět
patnáct už zbývalo jen
pár lidí a v devět dvacet
jsme vzdali čekání a vyrazili vesnicí k naučné
stezce, která vede lesem
k Lánské oboře. Cesta nám ubíhala rychle a vesele, počasí bylo
nádherné a my se těšili z toho,
že nesedíme ve školních lavicích
a nebiflujeme se nějakou jistě
velmi důležitou látku. Když jsme
došli k Obůrce, už nás čekal jeden ze zaměstnanců obory, který
pro nás měl připravenou poutavou přednášku o zvěři, která se
v oboře vyskytuje, a o vývoji,
zvycích, přirozenosti a hierarchii zvěře. Zvláštní pozornost
byla věnována paroží, jeho dělení a rozdílům mezi rohem a parohem. Na přednášejícím bylo
vidět, že neuvádí takovouto exkurzi poprvé, a že je na nás perfektně připravený, jelikož naše
mnohdy všetečné dotazy byly
zodpovězeny bezchybně a bez
zaváhání.
Po zakončení prvního celku
jsme se přesunuli na místo určené k sázení stromků, čehož se
také druhá část přednášky týkala.
Dva z nás si dokonce vyzkoušeli na vlastní kůži,
co obnáší zasadit takový
smrček, se všemi náležitostmi, které jsou k tomu
nutné. Zvlášť zajímavé
bylo představení, pro mě
zcela nového nástroje,
a to „sekeromotyky“,
která je (jak už název
napovídá) na jedné straně opatřena sekyrou a na
druhé straně motykou.
Třetí část přednášky
se konala opět o kousek
dál pod vzrostlým dubem, kde jsme se dozvěděli něco
o údržbě lesa, zejména proti
škůdcům živočišného charakteru. Byl nám představen lapač na
brouky, insekticidní hůl a další
zajímavé vychytávky, které les-
ZE ŠKOLNÍCH AKCÍ
Strana: 14
níci používají pro ochranu lesa.
Po ukončení přednášky si náš
provizorní učitel evidentně oddechl, že ti puberťáci už nemají
žádný dotaz, a že se může vrátit
ke své práci, odměnili jsme jeho
snahu a připravenost potleskem
a vydali se vonícím lesem zpět
Student Revue
k vesnici a posléze i k našim
domovům.
Lukáš Rédl
Majáles
Studenti na prknech, která znamenají svět
Ve světle reflektorů
(Studentské slavnosti Majáles)
15. květen ráno… Den začíná a na chodník před naším
gymnáziem dopadají první
sluneční paprsky. Dlouhý stín
dopadající od budovy se líně
táhne a nic nenasvědčuje tomu,
že by se tu mohlo v blízké době
stát něco zajímavého... zatím.
Ovšem něco zajímavého se
zde jistě stane, a to ještě dnes,
protože o třetí hodině odpolední právě na tomto místě
vypukne letošní Majáles,
který se ponese ve znamení
muzikálů.
Po poledni se prostor začíná pomalu hýbat, roste tady
improvizované pódium i hlediště a všemožné kabely klikatící se po zemi připomínají
užovčí rodinku. Na školních
chodbách je také živo, všechny třídy se snaží dopilovat poslední drobnosti svých představení a především druhé
ročníky, které mají organizaci
celého majálesu, jako už tradičně, na starost se snaží zachránit,
co se dá. Brzy všude potkáváte
stvoření v různorodých maskách
a často je na místě přemítat, jeli osoba, která kolem vás právě
prošla, chlapec, nebo dívka, kterýžto pocit se později vrací i při
samotných představeních.
Když jsou všechny židle zaplněné studenty i čumily a diváci postávají všude okolo, je čas
začít. Nejprve je na řadě průvod
kolem celého náměstí, kde můžeme zhlédnout, zhodnotit a po-
rovnat všechny kostýmy. Poté
školní sbor zazpívá studentskou
hymnu Guadeamus a už nastupuje učitelský sbor, dnes výjimečně
v roli večerníčků, v čele s panem
ředitelem Spieglem a jeho zástupcem panem profesorem Suchým jakožto Patem a Matem,
kteréžto ztvárnili skutečně věrně.
Poté co si poslechneme známé:
„Dříve než
vám klesnou víčka těsně
před spaním…“
v podání
našich vyučujících,
se už přenášíme na divadelní
prkna.
Všechny
scénky
jsou skutečně vtipné a originální. Přenášejí nás do
různých koutů světa a různých
ZE ŠKOLNÍCH AKCÍ
Student Revue
časových sfér. Hned jsme v době
širokých retro sukní, nablýskaných aut a hlavně pečlivě vytvořených účesů pomocí Pomády
a sotva se zaposloucháme do
známého „You are the one that
I want“ už na jevišti sviští kordy třech mušketýrů. Záhy ladně
připlouvá okouzlující zlatovlasá
Kleopatra, ale to už podnikáme
rychlý přesun ze starověkého
Egypta do prosluněného Řecka,
po náměstí zní hity skupiny Abba
a potápěčské ploutve pleskají na
kamenném chodníku. Poté jsme
shlédli muzikály Šakalí léta, při
kterých si opět poslechneme
Něžné
dívky...
nebo snad
chlapci
populární „Na kolena, na kolena, na kolena jéjéjé,“ Děti ráje
i s nesmrtelnými hity Michala
Davida a Drákulu s písní „Jsi
můj pán“.
Strana: 15
Úplně nakonec měli druhé ročníky připravenou ještě
scénku z muzikálu Rebelové.
Vzduchem se nejprve rozezněl
hit „Pátá“ a aktovky létaly vzduchem, pak nastoupili naši hoši
(nebo to snad byli křehké dívenky?) a pobavily nás svým „Ššš“
a do třetice se přímo na jevišti
strhla dívčí válka na známou píseň „Mě se líbí Bob“.
Letošní Majáles se skutečně
vydařil. A co nás čeká příště? To
je zatím záhada.
Lenka Čížková
Ani počasí nám výlet nezkazilo, a že se snažilo
Povodně nás nezastaví
(Cykloturistycký kurz třetích ročníků)
Cesta probíhala báječně,
posádka našeho vozu byla veselá, a ani to, že jsme trochu
zabloudili a jedeme povodňovou lokalitou, nás nemohlo
rozházet. Aby taky ne, měli
jsme před sebou čtyři dni volna, srandy a v (ne)poslední
řadě i sportu. Naše posádka
nemířila totiž nikam jinam než
na cykloturistický kurz vedený
naším znamenitým pedagogem
Milanem Soukupem.
Po třech hodinách jsme se za
pomoci tří navigačních zařízení
dostali na místo určení. Jedlová,
ještě přesněji areál U Mlýna.
Zdálo se mi, že najít perníkovou
chaloupku i s babou Jagou by byl
jednodušší úkol, ale my to našli
a úspěšně se shledali jak s našimi
kamarády, tak se členy učitelského sboru, kteří tento kurz měli na
starost. Nechali jsme věci v autě,
kola na střeše a šli si vyslechnout
zahajovací řeč vedoucího kurzu.
Myslím, že nemusím vysvětlovat, co bylo obsahem tohoto věcného projevu, každý z nás si umí
představit,
jak
nám
bylo velice pečlivě
kladeno na
srdce, co
nesmíme,
a co nás
čeká, když
to, co nesmíme, realizujeme.
Vše nám bylo jasné a my jsme
s nedočkavostí malých děcek zamířili ke svým chatkám začít si
z nich pomalu, ale jistě utvářel
prostředí vhodné k životu studenta (laicky řečeno bordel). Když
jsme poupravili naše přechodné
bydlení, sešli jsme se všichni na
večeři. Jídlo by se dalo charakterizovat jako poživatelné, ovšem
na úrovni školních jídelen. Ruku
najít perníkovou
chaloupku i s
babou Jagou by byl
jednodušší úkol
na srdce, co byste za ty prachy
chtěli? Kolem osmé hodiny se
asi patnáct lidí nahrnulo k nám
do chatky (když se nad tím za-
Strana: 16
myslím zpětně, tak by mě vážně
zajímalo, kdo je pozval) a začala
nezávazná konverzace za doprovodu hudby z telefonů… Zkrátím to. Poslední hosté odcházeli
kolem jedné a já měl předtuchu,
že se tahle hodina stane minimální hodinou našeho odchodu
na kutě. Mýlil jsem se. Byla to
mnohem pozdější hodina.
ZE ŠKOLNÍCH AKCÍ
k vidění jedinečná památka, a to
známý relikviář sv. Maura. Musím říct, že je to opravdu krásná
krabička. Dokonce jsme v jedné
ze sošek, která zdobí relikviář,
poznali jednoho ze členů učitelského sboru. Jakožto znalci umění jsme vyjádřili i názor, že je
schránka jako celek neprodejná,
a že bychom museli vydloubat
Nevěděli jsme, co nás čeká.
A to bylo jedině dobře...
Ráno jsem jako vždy vstal
v šest, osprchoval se, oblékl
a běžel na snídani. Tam byla
stanovena hodina odchodu (pro
cyklisty odjezdu) na půl desátou.
Šli jsme tedy všichni pro své
bundy a pláštěnky neboť stále
ještě pršelo. Praha byla pod vodou a my stáli před areálem připraveni vyrazit. Nevěděli jsme,
co nás čeká. A to bylo jedině
dobře, protože kdybychom to věděli, tak se vsadím, že by většina
děvčat prohlásila, že zůstávají na
chatě. Nedostali šanci.
Nebudu předstírat, že to nebylo náročné, naše turistická
skupina vyrazila směrem na
Lázně Kynžvart a pak dále do
Mariánských lázní. Asi v půli
cesty jsme se rozdělili na skupinu pomalejší a rychlejší. Večer
jsem litoval, že jsem nepředstíral
únavu a nepřihlásil se k pomalíkům, ne že bych nezvládl trasu
ale podle vyprávění, které se večer šířilo táborem jako cholera,
jsem přišel o hodně zajímavých
eskapád. Po večeři jsme opět
proseděli značnou část večera
v naší chajdě. A tím skončil první den.
Na druhý den se naše skupina
vydala na zámek Bečov, kde je
drahé kameny a zlato roztavit,
kdyby se nějakou náhodou ocitl v našich rukou (ne, v žádném
případě nás ho nenapadlo odcizit). Večer opět probíhal klidně,
ovšem s jedinou změnou – objevili jsme gril. To znamenalo jediné – večeři jsme odbyli a vyrazili
na nákup do supermarketu v Mariánských Lázních (tímto způsobem
děkuji
našim
řidičům:
Mart i n
Čižins k ý
a Miloš Jelínek). Ten večer se
neskutečně vydařil. Grilovalo
se, hrálo na kytaru a zpívalo,
a i přes velkou zimu jsme vydrželi vzhůru do pozdních hodin.
Třetí den se konečně oteplilo
a přestalo pršet. Po snídani jsme
vyrazili krásnou trasou s cílem navštívit židovský hřbitov
a rozhlednu. I přesto, že jsme se
na začátku lehce ztratili, jsme
navštívili obě z požadovaných
míst a ještě objevili nádhernou
hospůdku, kde jsme si dali oběd.
A po večeři se opět grilovalo
Student Revue
(vlastně to byla věc, na kterou se
všichni těšili celý den).
Poslední den nás opět uvítalo nádherné počasí a nikdo
nepochyboval o tom, že kraťasy budou nutnost. Vyrazili jsme
směrem na Lázně Kynžvart
a dále směrem na naučnou stezku Kladská. Tento pochod byl ze
všech dní nejnáročnější a také
nejdelší, ale také jsme si ho asi
nejvíce užili. A až na velice nepříjemnou paní v místní restauraci nemohlo tento den nic zkazit. Vrátili jsme se velmi unavení
a vysílení, čekal jsem, že všichni
po večeři padnou a budou spát,
ale opět jsem se zmýlil. Zase se
grilovalo a potom i zpívalo. Byl
to přece náš poslední večer a to
si nikdo nemohl nechat ujít. Jenže jsme trochu pozapomněli na
jednu věc, a to na bojovou hru,
kterou pro nás připravil náš pedagogický doprovod. Hra spočívala v tom, že jsme utvořili týmy
a dva z týmu
byli vysláni
na noční běh
za šiframi
a jejich klíči.
Zbytek týmu
seděl
ve
společenské
místnosti
a byl připraven luštit cokoliv, co
pátrači přinesou. A tak se hrála
hra do půl jedné do rána.
Ráno, po snídani a vyhlášení,
jsme zabalili, uklidili a vydali se
směrem k domovu. Se skvělými
dojmy, vzpomínkami a zážitky.
Rád bych poděkoval Janě
Kindlové, Zuzaně Stránské,
Ivě Vachkové a samozřejmě
našemu vedoucímu Milanovi
Soukupovi.
podle vyprávění
jsem přišel o
hodně zajímavých
eskapád
Lukáš Rédl
ZE ŠKOLNÍCH AKCÍ
Student Revue
Strana: 17
Za teplem na Britské ostrovy
Anglie
(Druhé ročníky na půdě Spojeného království)
Ten týden se počasí opravdu zbláznilo. Zatímco Praha
hledala vhodného kandidáta
na pozici admirála linek MHD,
tradičně suší Britové zděšeni
nenadálou koňskou dávkou
teplého počasí a intenzivního
sluníčka propadali beznadějně
dobré náladě. Týden od 3. do
8. června 2013 byl vskutku
neobyčejný – jeli jsme se totiž
ohřát na Britské ostrovy.
V úterý čtvrtého, něco málo
po páté hodině ranní, nás po celodenní a celonoční cestě autobus
rozespalé, ba přímo nevyspalé,
rozcuchané a pomačkané vysadil
v centru Londýna nedaleko řeky
Temže. Hrůzostrašný pohled
pro obyvatele města nad Temží.
Naštěstí takhle brzo ráno pobíhá
po Londýně jen hrstka, nás turistů si nevšímajících, ufuněných
běžců a toho času i skupina
aktivních turistů společnosti KTOUR (mimochodem
děkujeme za příjemně strávené chvíle). Vzhůru na
Tower Bridge, dále směr
Tower a další a další londýnské skvosty, na které je
dechberoucí pohled z výšky
šestatřiceti metrů z ochozu
katedrály svatého Pavla.
Zde, vysoko nad městem,
se návštěvníkovi naskytne
skvostný pohled na Londýn
a na odvěkou tepnu Temži, avšak
český turista by zde mohl postrádat onen historický nádech,
který pociťujeme dole v úzkých
starobylých uličkách a širokých
bulvárech (pokud víte, kam jít –
jinde bychom narazili na totožný
problém moderního velkoměsta). Ve výhledu nám překáží
mříže a vysoká stěna lemující
ochoz a chybí pověstné pražské
věžičky a střechy historických
budov. Pravda, Londýn není Praha, ale moderna mnohde přebíjí
historické panorama a mnohde
futurističtí architekti a pokrokoví umělci plácají páté přes deváté bez ohledu na historický ráz
Londýna.
Naopak kritizovaný Střep
(nejvyšší londýnský mrakodrap),
který je střepem v oku i uměleckému všeznalci princi Charlesovi, je důstojnou dominantou
pyšně mnohonásobně převyšující své okolí, ovšem jeho krása
spočívá v jedinečnosti, doufej-
me, že jediný také zůstane.
Večer jsme zamířili do hostitelských rodin. Osobně jsme
s kamarádem vyfasovali poměr-
ně početnou rodinu, ale rozhodně
si nemůžeme stěžovat. Uvítání
bylo velmi přívětivé a ve chvíli,
kdy jsme jim předali drobnou
pozornost ve formě českého piva
a Lázeňských oplatek, stoupla
přívětivost na maximum. Pravda, oplatky uložili do zaprášené
skříně, kde se totožných krabic
krčil velmi vysoký komínek,
ale pivo opatrně plni očekávání
uložili chladit do lednice (nebyli
jsme prvními dočasnými syny
z Čech, tedy dobře znali onen lahodný mok diametrálně se lišící
od jejich britských patoků).
Naše nová rodina
Na(ne)štěstí můj (na dobu
pobytu v rodině) bratr Pavel –
sám vášnivý rybář – objevil na
rodinné zahraně jezírko, z čehož
usoudil, že otec rodiny bude rybář. Měl
pravdu
a na notnou chvíli oba zabředli do
odborné
konverzace na
téma rybaření.
No… já
jsem si
n ep o p ovídal, nerozumím nabízené problematice
ani v rodném jazyce, natož abych
ji konzultoval v angličtině, proto
Strana: 18
ZE ŠKOLNÍCH AKCÍ
Student Revue
Střídání stráží - na to se nezapomíná
jsem jen učeně přikyvoval. Pavel
si po krátké době několika desítek minut uvědomil mou zamlklost pramenící z neznalosti a nenapadlo jej nic lepšího, než dát
mi prostor pro vlastní rozpravu
– odešel. Než jsem stačil cokoli
říci, anglická protistrana vyrukovala s popisem loňské dovolené,
avšak zasekli jsme se na horské
dráze, totiž anglickou slovní zásobu týkající se zábavních parků
jsem v danou chvíli neměl rozvinutou ani já ani Pavel. Inu…
alespoň jsme se nenudili.
„Britská kuchyně je vskutku
vyhlášená,“ strašily nás před
odjezdem: „…tím, že se to nedá
jíst,“ avšak i já, gurmán (nabízející se ekvivalent nimra, či
vybíravý), musím uznat, že mne
navýsost chutnalo. Pravda, na
polotovarech nelze mnoho zkazit a hlad je nejlepší kuchař…
Za hranicemi Londýna
Následující dva dny jsme
zamířili za hranice Londýna
a navštívili Shakespearův rodný
Stratford nad Avonou, či hrad
Warwick, což je pro nás historické nadšence přímo Svatý grál
mezi hrady. Jako další jsme si
vzali na paškál univerzitní město
Oxford a ponořili se do představ o studiu na jedné z místní
prestižní college. Po informaci
o nekřesťanském školném jsme
všichni velmi rychle spadli ze
snových výšin, semkli se kolem
milovaných profesorů a rychle
odsud nejbližší cestou do Salisbury, kde se jako dominanta nad
městem tyčí majestátní katedrála,
kde nám byl přidělen starý anglický gentleman, jakožto milý
a ochotný průvodce. Tentýž den
jsme se stihli vrátit o dva tisíce
let zpět do starobylého a mystického Stonehege (skutečně je
mnohem menší, než vypadá na
fotkách) a unaveni se vrátili do
rodin na poslední teplou anglickou večeři a o nic chladnější
noc.
Střídání stráží
Lákadlem posledního dne
na britské půdě bylo bezesporu
střídání stráží královské gardy
ve Windsoru. Ačkoli byl hrad
nádherný a důstojný, zážitek
z pohledu na střídání stráží bych
shrnul slovy: buďme rádi za
naši Hradní stráž. Pětadvacetiminutová, pro nezasvěceného
přihlížejícího (kterými jsme byli
všichni) chaotická, scénka, byla
korunována samotnými příslušníky gardy – takto nesourodou
mnohonárodnostní
skupinku
tvořenou členy všech váhových a
výškových kategorií můžete zahlédnout opravdu pouze na britském panovnickém sídle. Třešinkou na dortu se stal turban na
hlavě jednoho z menších Arabů,
který mezi typickými vysokými
huňatými čepicemi vskutku bil
do očí. Inu… opět jsme se nenudili. (Pro představu doporučuji
shlédnout střídání stráží v podání
mistrů Kaisera
a Lábuse.)
Rozhodně
největší atrakcí z celého zájezdu
bylo Muzeum voskových figurín Madame Tussaud. Upřímně… mnohým se líbilo, ba byli
přímo uneseni. Vystát si frontu,
doslova probít se mezi lidmi, za
špatného osvětlení si pořídit nekvalitní fotku s celebritou a dát
za to nekřesťanské peníze…
musím uznat, že figuríny byly
opravdu věrohodné, proto když
vám to za to stojí…
Raději vzhůru na
Buckingham.
Atmosféra
v okolí sídla britských králů a královen je vskutku
majestátní,
panovnická, hodna
bývalé koloniální
velmoci – na sloupech visí britské
vlajky
lemující
hlavní příjezdovou trasu i celé prostranství před
palácem, udržují se perfektně
zastřižené trávníčky a opečovávají se květinky. Anglické parky
v okolí dodávají místu pohodovou atmosféru, která dokonale
koresponduje s pocitem velikosti a úcty k monarchii. Podobný
pocit se nás zmocní při pohledu
na noční budovy parlamentu
při bouřlivé řece Temži, které nasvícené přechází do zlaté
barvy a září do spícího temného
Londýna. Vysoký Big Ben s pověstným modře zářícím London
Eye (ruské kolo) v pozadí odbíjí půlnoc a my řídkým nočním
provozem za doprovodu písně
Tiperery míříme zpět do České
kotliny.
Jakub Černý
NAŠE TÉMA
Student Revue
Maturitní glosa
Naše téma
Reportáž z jednoho (ne)obyčejného maturitního dne
Naši maturanti
(Honza Zelenka u ústních maturit)
Podívejme se na průběh letošních maturit očima dnes již
bývalého spolužáka (možná budoucího právníka či historika)
Jana Zelenky, který si pro svou
zkoušku dospělosti vybral kromě povinné češtiny ještě dějepis
a společenské vědy. Ostřížím
zrakem jsme jej celý den sledovali, a zde je
očekávaný
výstup.
Jednoduchá pomůcka, jak rozlišit maturanty
od prostých
přihlížejících? – Všudypřítomná nervozita. Nejisté přešlapování, pot, třesoucí se hlas… Avšak dle těchto
kritérií bychom Honzu směle
zařadili mezi zvědavé čumily.
Jeho až zarážející klid byl pro
nás nepochopitelný, vždyť klidně konstatoval: „Já to zmáknu…
nějak.“ – Inu uvidíme. Následujeme Honzu na první zkoušku –
z rodného jazyka.
Maturita podle očekávání
probíhá bez problémů. O knize 451° Fahrenheita se Honza
rozpovídal – možná ve skryté
naději, že nedojde na neliterární
část zkoušky. Ta jediná doká-
Strana: 19
zala v Honzově obličeji vynutit
náznak (jak se vzápětí ukázalo –
zbytečných) pochyb. Při dějepisu se náš vzorový maturant ocitl
viditelně ve svém živlu a uplynutí přidělených patnácti minut
mu bylo snad i líto. Honza byl
k nezastavení. „Pravěk je otázka
hned na začátku, takže ten jsem
se
šrotil
opravdu
f e s t … “
reagoval
s mrazivým
klidem bezprostředně
po opuštění
místnosti, „a teď to půjde buď rapidně
nahoru, nebo rapidně dolů.“
Uvidíme při poslední zkoušce
ze společenských věd, prozatím
však Honza naladil silně stoupající tendenci – jedna maturita
lepší než druhá. Vpravdě úspěšný den zakončily ZSV a nepatřičně skromné hodnocení svého
výkonu: „demokracie je jedna
z těch lepších otázek“ korunovalo Honzův úspěch.
Zajímal nás i Honzův názor
na kritizované státní maturity,
avšak k našemu překvapení,
jsme se dozvěděli jediné mínus –
u slohových prací, u nichž „byly
spíš úvahový témata, který ne-
Dovršení
přidělených
patnácti minut
je mu snad i líto
Maturity hýbou již tak zčeřenými vodami médií, politiky
či jen třídního kolektivu, ale
především žlučí studentské veřejnosti, tedy alespoň by se tak
mohlo zdát po zhlédnutí kteréhokoli zpravodajského kanálu.
Vrší se stížnosti na zadavatele,
tedy na Ministerstvo školství, na
hodnotitele, tudíž na CERMAT,
na zkoušející, tedy na školu,
a být ve hře více institucí, pak
by dozajista došlo i na ně, a to
i přesto, že celoplošné státní
maturity vůbec nejsou špatný
Kdo umí, ten
umí. kdo neumí,
ten se odvolá.
nápad. Jediným problémem
zůstává skutečnost, že i velmi
dobré nápady se u nás v průběhu
realizace mění na neuvěřitelně
drahé, přesofistikované a přetechnizované molochy. Korunu
tomu pak nasazují média, která
mažou zhrzeným maturantům
pod čárou úspěšnosti (za hlasitého aplausu naštvané veřejnosti
hladové po každém přehmatu
vládnoucí garnitury) kolem úst
tuhý zcukernatělý med nekompetentního, populistického ujišťování o jejich vlastní pravdě
(vždyť oni to určitě měli dobře,
jen ti byrokratičtí úředníčci jim
stojí v cestě k dospělosti) a dodávají kdekomu odvahu se těm
zaručeně sakra dobře placeným
břídilům postavit čelem. Hájí
média proklamovanou objektivní pravdu, nebo se podle hesla
kam vítr, tam plášť podbízejí
veřejnému mínění?
Odvážil bych se vyplout mír-
NAŠE TÉMA
Strana: 20
musí každýmu vyhovovat.“ Tak
pro příště CERMATu – vyváženější zadání slohovek. My sdílí-
me Honzovo přání „doufám, že
to bylo naposled,“ přejeme hodně úspěchů a děkujeme…
Jakub Černý
Rozhovor
Rozhovor s čerstvým flegmatickým maturantem
Jan Zelenka
Maturant
Ústní kolo maturit proběhlo na našem gymnáziu ve
dnech 20. - 24. května 2013.
Právě proto jsme se rozhodli
zprostředkovat vám rozhovor
s jedním z letošních maturantů,
Janem Zelenkou ze čtvrté B.
Je úterý 21. května 2013
a právě tento den bude patřit
mezi Honzova nejdůležitější data
v životě, dnes totiž náš kamarád
skládá ústní maturitu. Je něco
kolem druhé hodiny odpolední
a my dva netrpělivě čekáme na
jeho příchod. Najednou slyšíme
na školním schodišti klapat pánské polobotky a zanedlouho poté
se zpoza rohu vynořuje silueta
mladého muže v saku a s kravatou. Honza! Přichází rychlým
a jistým krokem. Je dobře naladěn, o čemž svědčí i jeho vlídný
úsměv. Po pozdravu a krátké
debatě o dnešním počasí se jde
na věc. Pohodlně se usazujeme
na lavičku v blízkosti chemické
laboratoře a náš rozhovor může
začít.
Jakub: Ahoj Honzo, dnes na
naší škole probíhají ústní maturity, kterých se ostatně také
zúčastníš. Mohl bys nám tedy
povědět, z kterých předmětů
vlastně maturuješ?
Máš pravdu. Dnes dělám ústní
zkoušku z češtiny, dějepisu a základů společenských věd.
Pavel: Co tě vedlo k takové
volbě?
To se odvíjí od mých studijních
plánů. Chtěl bych se stát právníkem nebo se věnovat historii.
Češtinu jsem si vlastně nevybral,
ta je povinná, tady bohužel žádná svoboda volby nebyla. (směje
se) To dějepis a ZSV mě jednoduše baví a chtěl bych se jim
i nadále věnovat.
Jakub: Jsi tedy spíše humanitně zaměřený student?
Dá se to tak říct. (směje se)
Pavel: Víš o nějaké své slabině
nebo mezeře? Který z předmětů pro tebe asi bude nejtěžší?
Těžko říct. Nejtěžší pro mě bude
asi ZSV. Taky bych si v dějepise
Student Revue
ně proti proudu a prohlásit, že
nynější podoba maturit, reálně
splňující jen velmi málo z toho,
co ministerstvo vytrvale deklaruje (a že na podobné zaručené
pravdy mají naše ministerstva
snad vyhlášenou soutěž – vzpomeňme na registr vozidel), je sice
slovy mnoha profesorů a studentů
paskvil, ale z druhé strany bych
počínání některých neúspěšných
maturantů bez skrupulí označil
slovem podobným, ba ještě horším. Mediální prohlášení jisté
notorické maturantky – stěžovatelky - kverulantky: „Počtvrté
jsem to prý nedala a počtvrté se
odvolávám,“ pronesené ukřivděným, leč sebevědomým hlasem
za horlivé asistence médií přece
jen působí – promiňte mi – spíše
trapně. Ať jsem bit, jen když se
peru? Boj za pravdu, nebo spíš
zakejhání potrefené husy?
Současná koncepce maturit není příliš šťastná a složitý
systém hodnocení se rovněž
nic moc nepovedl. Přesto přese
všechno si v případě neúspěchu
nejdříve zameťme před vlastním
prahem, nehledejme viníky všude okolo, vztyčme hlavu a začněme u sebe. Proč zaprodávat
důstojnost
bezpředmětnými,
ufňukanými stížnostmi? Vždyť
ono to jde (!) Svědčí o tom démonizovaná povinně volitelná
zkouška z matematiky a čtyři
pětiny jejích úspěšných řešitelů.
Můžeme si snad dospělost
vysoudit? Jakou hodnotu potom taková klikatými paragrafy
pokroucená zkouška dospělosti
má? Zavedeme zvláštní formulář
vysvědčení s razítkem Soudem
uznáno?
Jakub Černý
Student Revue
nerad vytáhl otázku číslo třicet,
totiž moderní dějiny. To by pro
mě byla trošku složitější téma.
Ale o tom bych vlastně neměl
mluvit, aby se to nepřivolalo.
(směje se)
Jakub: Nikde na tobě nevidím
známky stresu či nervozity, jak
to děláš?
Jsem od přírody klidný a svou
nervozitu zvládám. Nedá se říct,
že bych nebyl vynervovaný, ale
věřím si.
Pavel: Jak jsi prožil několik
posledních dnů? Máš nějaký
rituál?
Nejvíce času jsem samozřejmě
strávil učením, ale volno jsem
si udělal i na procházku s rodiči.
Člověk si musí vyčistit hlavu.
Žádný rituál pro přilákání štěstí
nemám, ani nevím, jestli jsem
dneska vstal z postele pravou
nohou. (směje se) Včera večer
jsem se totiž učil do noci a spal
jsem jen krátce. Dnešní ráno
jsem věnoval spíše stručnému
opakování a psychické přípravě.
Jakub: Tak Honzo, přejeme ti
hodně štěstí; za pár minut už
máš nástup na potítko.
Pavel: Ať se daří! Teď už
ale padej, čeština nečeká,
kamaráde!
Děkuju. Snad se mi to povede.
Zatím ahoj.
Po zkoušce z češtiny
Jakub: A je to. Jaké jsou bezprostřední pocity po první
zkoušce?
Vcelku dobré. Šťastně jsem sáhl,
vytáhl jsem si „451° Fahrenheita“ od Raye Bradburyho. Tu knihu jsem nejprve četl i dobrovolně
a byl jsem tedy dobře připraven.
Děj jsem znal a umělecký text
mi nenadělal potíže, dílo jsem
stručně ale výstižně charakteri-
NAŠE TÉMA
zoval. Trochu jsem zaváhal jen
při neuměleckém textu. Měl
jsem za úkol stručně ho charakterizovat z hlediska funkčních
stylů a opravit v něm stylistické
chyby. Nebylo to bezchybné, ale
myslím, že jsem to dal.
Pavel: Tak to oba rádi slyšíme a držíme palce při dalších
dvou zkouškách. Tam už budeme jako svědkové, jdeme se
na ně totiž podívat jako diváci,
abychom to měli z první ruky.
Snad se ti při nich povede ještě lépe.
Děkuju za přání a snad to dobře
dopadne. (směje se)
Čas nadešel. Všichni tři tedy
vstupujeme do zkušební místnosti, kde Honza bude skládat
zkoušku z dějepisu. Losuje si
otázku číslo jedna (Pravěk) a s
úsměvem se usazuje na potítko. Po čtvrthodinové přípravě
jde skládat účty. Pouští se do
řeči. Hovoří plynule a sebejistě.
Patnáct minut vyhrazených pro
zkoušku utíká jak voda a my se
potácíme ven z učebny, pobledlí
víc než maturant a zpytující svědomí, jak by se asi vedlo nám.
Zato Honza je nadšený a veselý.
Děják se mu určitě povedl.
Tak ještě ZSV a mám to
v suchu, dodává již skoromaturant před nástupem na poslední
zkoušku. Ta se nese v podobném
duchu jako dějepis. Honza si totiž losuje podle něj jednu z nejlehčích otázek, demokracii a její
principy.
Hotovo. Teď nastává několik minut krátkého klidu před
bouří, než se dozvíme verdikt.
Honza je využívá k občerstvení
v improvizovaném bufetu, který
pro maturanty tradičně připravili
žáci třetího ročníku. Vyznamenali se, jídlo je dobré a tekutin
Strana: 21
dostatek.
A teď to přijde! Honza kráčí
před komisi, kde se dozví, jaký
konečný výsledek jeho usilovné čtyřleté snažení a značné
nervové vypětí posledních dnů
přinesly. Po chvíli vychází ven
a už z jeho výrazu vidíme, že to
všechno je v pohodě.
Pavel: Tak už nám pověz, jak
jsi dopadl, a nesměj se jenom,
ty šašku!
Z dějáku i ze ZSV mám za jedna.
Z češtiny jsem dostal šest bodů
z celkových devíti možných, to
jde.
Jakub: Takže se tě asi ani nemusíme ptát, co ty na to, ale
přece jen nám to pověz.
Jsem spokojen, kdo by taky nebyl. (směje se)
Pavel: Chystáš se to nějak
oslavit?
Samozřejmě, jen ještě přesně nevím, co podniknu.
Jakub: Měl bys nějakou poznámku k celé maturitě? Co
se ti líbilo, co ne, co bys udělal
jinak, cokoliv.
S maturitou jsem celkově spokojen. Menší výtku bych měl
jenom k zadání témat slohové
práce, ta byla vcelku jednotvárná – většinou se jednalo o vyprávění nebo úvahu. Já jsem
si vlastně jen vybíral nejmenší
ze všech zel a prostřílel jsem si
cestu k úspěchu. (smích, protože
Honza psal vyprávění na téma
western, a nadpis zněl: A přijde
ten, kdo vrátí městu pořádek)
Oba: Tak Honzo, gratulujeme
ti, užij si oslavy. Přejeme ti
také mnoho úspěchů v dalším
životě. Děkujeme za trpělivost
a měj se hezky.
Pavel Haužvic
STUDENTSKÁ TVORBA
Strana: 22
Student Revue
Studentská tvorba
Tato sekce časopisu je věnována jen a pouze studentským
zájmům, koníčkům a názorům.
Kromě reportáží ze školních
akcí bychom chtěli část časopisu
zaměřit mimo školní dění a zcela
se od něj odpoutat (i když určitá
návaznost se tu a tam určitě ob-
jeví), proto na dalších stránkách
naleznete fejetony, reportáže,
články, eseje a bůhví co všechno
na téma, které nás baví a zajímá.
Sonda do historie
Dlouhý luk
(Anglická smrtící zbraň)
Tato velice účinná a smrtící
zbraň se zrodila v Anglii. Podle
dobových údajů by měl být luk
stejně velký jako jeho lučištník,
průměrně tedy měří 170-180 cm.
Ovšem jsou také známé i luky
měřící přes dva metry.
Samozřejmě, že lukostřelec mohl být menší
než jeho zbraň, ale musel ji dokázat napnout na
celou délku šípu a věřte
mi, že to není vůbec jednoduchý úkol.
Nejčastější materiál
na výrobu dlouhého luku
bylo dřevo tisu, a někdy
se vyráběly také z bílého
jilmu, jasanového či ořechového dřeva.
Pokud se zaměříme
na šípy, byly dlouhé celý
„loket“ (necelý metr)
a jejich tělo bylo nejčastěji vyrobeno z borovicového nebo z březového dřeva.
Letky, nebo jak se
jim také říká – stabilizační křidélka, se převážně zhotovovaly
z husích brk a hroty byly vyráběny z kvalitní oceli. Šípy měli
lučištníci v toulci, který nebyl,
jak můžete běžně vidět v Ame-
rických filmech, na zádech,
ale visel u stehna zavěšený na
opasku, jelikož to bylo daleko
efektivnější z hlediska rychlosti
střelby. Mnoho lukostřelců si při
bitvě jednoduše zabodlo pár šípů
před sebe do země, což je ještě
rychlejší, než je, přece jen trochu
namáhavě, vytahovat z toulce.
Svou pověst si ale dlouhý luk
nevybudoval díky svým parametrům, nýbrž kvůli své, na svou
dobu neuvěřitelné, účinnosti.
V rukou muže (nebo ženy),
který s ním umí zacházet, se luk
stává nebezpečným na vzdálenost 180 metrů a při této vzdálenosti je podle historických
pramenů schopen prostřelit čtyři
palce (asi 10 cm) silnou dubovou
bránu, nebo prorazit kroužkovou
zbroj. Rychlost mířené střelby je
okolo šesti střel za minutu, pokud se střílelo do davu (při čemž
není příliš důležité mířit), dokázali nejlepší angličtí lučištníci
vypálit 10-12 střel za minutu. Tyto informace často budí v li-
Student Revue
dech nedůvěru a ani já jsem nebyl výjimkou, ovšem dokud jsem
nenarazil na internetu na článek,
který pojednával o tom, že jistý
Američan Saxton Pope dokázal
s replikou tohoto luku střílet
tak rychle, že nežli se první šíp
zabodl do terče, stačil vypustit
STUDENTSKÁ TVORBA
dalších šest šípů. Další podobný
test provedl v roce 1924 generál
Thord Gray, který soupeřil s dvanácti střelci s pistolí, do terčů,
které měly v průměru 70 centimetrů, a střílelo se na vzdálenost
75 metrů. Generál zasáhl terč sedmdesátkrát ze 72 výstřelů. Jeho
Strana: 23
soupeři neměli ani dohromady
tolik zásahů jako on.
A proto, pokud někdo z vás
tuto zbraň ovládá a já jsem mu
nějak ublížil, se vážně a upřímně
omlouvám.
Lukáš Rédl
Na motivy přepracované verze Moliérovy veršované tragikomedie Misantrop
Alcest a Filint
(Přetvářka versus upřímnost)
Moliér ve své hře nabízí divákovi, jakékoli historické dekády, k zamyšlení dva zcela rozdílné přístupy k životu kamarádů
Alcesta a Filinta. Alcest, jemuž
se život pomalu rozpadá pod
rukama, je ve své podstatě ztělesněním ideálu, o němž se skrze
dějiny básní, o němž každá žena
sní. O muži pravdomluvném,
upřímném, plném lásky a ideálů,
o muži, který si stojí za svou čistou pravdou, který hrdě a hlasitě
poukazuje na nešvary ve formě
přetvářky a pokrytectví všude
kolem sebe. Na faleš, která je mu
z duše odporná. O muži morálně
nezkažené – o muži ideálním.
Naproti tomu Filint, který se životem protlouká vcelku úspěšně,
přehlíží přetvářku a bez skrupulí se přetvařuje spolu s okolím.
Filint je úspěšný a oblíbený za
cenu oné literárně zprofanované
morální smrti.
Za Filinta si vcelku libovolně
mohu dosadit jakékoli jméno,
či osobu v okolí – jednoduše
a dovolím si říci, i namátkou.
Alcesta však kolem sebe nevidím žádného… Proč? – „Jak
by to bylo krásné, kdyby každý
říkal, co si myslí,“ povzdechne
si nejeden autor skrze postavu
svého románu, či povídky. –
Uvedu příklad: Já, neb tasen na
...literárně
zprofanované
morální smrti
zkoušení, chovám se instinktivně v duchu Filinta, ačkoli mi
nastalá situace není příjemnou,
a zkoušející se, spíše silou vůle,
taktéž drží stejného přístupu,
neboť zpětná vazba při zkoušení
není příjemnou naopak pro něj.
Asi nemusím zdůrazňovat, že
s Alcestovým přístupem bych já
k tabuli ani nedošel a výhrady
zkoušejícího k mým znalostem
by nemusely zůstat jen u verbálního hodnocení.
Na předchozím příkladu
jsme si demonstrovali aktualitu
Moliérovy myšlenky a všeobecné uplatnění Filintova principu
v běžném životě všude kolem
nás. Nyní se odvážím vzepřít
se literárnímu principu vysoké
morálky a prohlásit: „Jsem Filint
a jsem na to hrdý!“ Filintův princip totiž nestojí jen na přetvářce
a falši, ale opírá se o toleranci
a umění základní diplomacie.
O schopnost koexistovat s okolím. Ne nadarmo a ne neprávem
jsou Alcestové označováni za
podivíny a vyloučeni z běžné
společnosti – svým zatvrzelým
odmítavým přístupem si uzavírají možnost spokojeného života
nás pokryteckých Filintů.
Bohužel (či bohudík?) je
dnešní svět nastaven do kolejí
života Filintova, proto máme
přátele, milující rodinu, lásky,
či jen známé, proto neválčíme
a proto žijeme šťastným životem
v nevědomosti a v přetvářce…
Jakub Černý
STUDENTSKÁ TVORBA
Strana: 24
Student Revue
Fenomén
Z vlastní zkušenosti o anorexii, jejích počátcích, léčebně a následcích
Anorexie
(Boj se sebou samou)
Jaké bylo mé překvapení
ve chvíli, kdy mi spolužačka
s neochvějnou jistotou v hlase
oznámila záměr napsat článek
na téma o němž se mnozí, kteří si anorexií prošli, bojí jen
promluvit, ba na něj pomyslet.
Sama si utrpením prošla
a rozhodla se
o své zkušenosti podělit:
Za počátkem této nemoci stojí…
ani
vlastně
nevím, co vše
za tím stojí.
Do svých dvanácti let jsem
byla se vším
na sobě spokojená. Potom
přišla puberta,
komplexy, deprese, smutek
a některé věci
v rodině. Prostě
kolotoč
všeho špatného. O rok později to nebylo
o moc lepší.
Začala jsem si
uvědomovat,
že všechny de-
Potom přišla puberta,
komplexy, deprese, smutek...
prese a vůbec vše řeším jídlem.
Když jsem měla špatnou náladu,
zajedla jsem to něčím nezdravým, sladkým nebo pořádně
mastným, a to
se na mně začalo po chvíli projevovat. Pak mi
kamarád řekl,
že jsem tlustá
a do toho přišli
rodiče, že se budou rozvádět.
Vše mě sejmulo jednou
ranou. Kamarádovu
větu
jsem si vzala do
hlavy a rodiče
jsem chtěla dát
znovu dohromady. Začala
jsem
chodit
do fitka místo
dvou dnů v týdnu pětkrát do
týdne – každý
den alespoň na
tři hodiny. Ubírala jsem jídlo
ve svém jídelníčku. Nejdříve
Student Revue
jsem vynechala vše nezdravé
a mastné. Poté už jsem jedla jen
dvě jídla denně, až to skončilo
u hrsti drobků ze sucharu k večeři. Uzavřela jsem se do sebe
STUDENTSKÁ TVORBA
pokračovala dál. Máma už to nevydržela a vzala mě k doktorovi.
Každý týden jsem chodila na
převážení – všichni mě strašně
hlídali – chodila jsem k psychi-
Strana: 25
Po nocích jsem chodila zvracet, nemohla jsem spát, chodila
jsem kolem postele a cvičila.
Ale poté jsem zjistila, že čím
dříve naberu váhu, kterou oni
chtějí, tak mě pustí a zase od
nich budu mít pokoj. Začala
jsem jíst a nabírat na váze.
Po dvou měsících mě pustili
domů s tím, že musím každý
týden chodit na vážení. Půl
roku jsem se držela, dokud
mi opět neudělali lidé v hlavě
bordel. Opět jsem přestala jíst,
začala jsem více cvičit a mentální anorexie byla zpět. Dostala
jsem se do nemocnice a opět na
kapačky. Ležela jsem tam měsíc.
Po pár týdnech se snažili dávat
mi normální stravu. Rodina u mě
byla každý den. Máma probrečela každou volnou chvíli, až jsem
se jednou probudila a rozhlédla
se kolem. Tehdy jsem si uvědomila, že se sama zabíjím a ostatní lidé umírají na nemoci, na
které není lék. Bylo mi z toho do
pláče. Máma seděla u mě a v tu
chvíli jsem jí řekla, ať mi přinese
ovocné knedlíky se šlehačkou.
Nechtěla věřit tomu, co jsem
právě vypustila z úst. Já sama
jsem tomu moc nevěřila, ale dostala jsem neuvěřitelný hlad.
Díky tomu jsem se ze všeho dostala, ale ne stoprocentně.
Občas mě přepadnou dny, kdy
nechci jíst a mám k jídlu odpor.
Z anorexie mě vyléčily až
máminy slzy a pohled na lidi co
umírali nedobrovolně
a odmítala jsem se s kýmkoliv
bavit. Moje váha se dostala na
třicet pět kilo s výškou sto čtyřicet sedm centimetrů. Pro sebe
jsem byla stále odporná, tlustá
holka a hubla jsem dále. Pro
ostatní jsem byla odporná tím,
že mě sotva viděli.
Doma jsem se příliš nezdržovala. Máma byla pořád na cestách a otec zase v práci. Doma
jsem nosila volné oblečení, aby
Po nocích
jsem chodila
ZVRACET
si ničeho nevšimli. Vše šlo hladce, dokud jsem nezačala pociťovat úbytek energie. Měla jsem
zničené vlasy, nehty, zuby, pleť
a celou pokožku. Jeden den už
jsem neměla sílu ani se zvednout
ráno z postele a dojít do školy.
Když jsem se přemohla a vstala
z postele, ihned jsem zkolabovala. V tu dobu byl doma otec.
Přišel do mého pokoje a ihned
volal záchranku. Probudila jsem
se v nemocnici na kapačkách.
Všude bílo, strašný zápach a nevěděla jsem, co se děje. Po třech
dnech jsem chtěla domů. Otec,
aby ode mne měl klid, podepsal
revers a slíbil, že na mě doma
dá pozor. V dietách jsem však
atrovi, až jsem se o velké prázdniny dostala do léčebny.
Když jsem přijela, sebrali mi
telefon, na počítač jsme mohli dvakrát do týdne a začali mě
vykrmovat. Léčba spočívá jen
ve vykrmování. Nemít vlastního
psychiatra, tak s psychologem
od nich promluvím maximálně
jednou. Cílem léčby je jen vykrmení a pak vás pustí domů. Jídla
byla obrovská. Snažila jsem se je
schovat všude, kde to bylo možné. Poté jsem vše sebrala a šla
spláchnout do záchodu.
Jídlo vypadalo například
takto:
• Snídaně – čtyři plátky
toustového chleba, bílá káva,
ovoce, bílý jogurt, kousek másla
• Svačina – ovoce nebo
zelenina
• Oběd – polévka, hlavní
jídlo (například: čtyři knedlíky +
omáčka s masem)
mÁMA PROBREČELA KAŽDOU
VOLNOU CHVILKU
• Svačina – Rohlík a bílá
káva
• Večeře – Balení vysočiny k tomu dva rohlíky
K tomu během dne většinou
čtyři hrnky energetického nápoje
s několika odměrkami proteinu.
Když slyším narážky na mou
postavu, tak si je rychle vezmu
do hlavy. Ale díky kamarádům,
kteří mi pomáhají, věřím, že už
se do léčebny nikdy nedostanu.
eVA kVASNIČKOVÁ
STUDENTSKÁ TVORBA
Strana: 26
Student Revue
Važme si toho, co máme
Jak bych se chtěl narodit
(Bohatý chudák)
Lidé často přemýšlí nad tím,
co by bylo kdyby. Každý z nás
má své vlastní kdyby. Kdybych
se tak narodil bohatý nebo zdravý nebo krásný nebo cokoliv jiného. Co na sobě chtějí změnit?
Každý by chtěl dosáhnout řešení
problému, který ho aktuálně trápí. Kdo je nemocný, přeje si být
zdravý, kdo je chudý – bohatý
a kdo ošklivý – krásný. Faktem
ovšem zůstává, že když se nemocný uzdraví, začíná přemýšlet nad tím, jak se stát bohatým,
a když je bohatý, přemýšlí, jakou
plastiku si nechá udělat, aby se
stal krásným. Ale proč to všechno? Kolikrát si ve svém životě
položíme otázku: „Proč jsem se
nenarodil jinak a lépe?“ Nejspíše proto, že je mnohem snazší
skuhrat, než ve svém životě měnit věci, které se nám nelíbí.
Já osobně jsem si častokrát
pokládal otázku: „Proč jsem se
nenarodil bohatý?“ S odstupem
času nechápu, proč jsem tu otázku omílal pořád dokola, když si
nemám na co stěžovat. Myslím
si, že je to jednoduše lidská přirozenost nadávat na to, co máme
a proč vlastně nemáme více. Tím
neříkám, že nechci od života ještě víc, a ani tím neříkám, že by
neměli chtít víc jiní, jde mi jen
o to, že kdo chce od života víc,
musí taky zaplatit požadovanou
cenu. Domnívám se, že aby člověk mohl něco získat, musí ztratit něco ve stejné hodnotě toho,
co získává. Ať je to čas, bolest,
pot nebo cokoliv jiného.
Ne, nedivím se sobě, ani
vám, že nadáváme na osud,
vesmír, boha nebo něco jiného.
Nejspíš budu nadávat dál, i přesto, že si uvědomuji, jak je to
zbytečné a nemístné. Pro mě je
teď sice osud jen alibi, kterým si
omlouvám svoji neschopnost, ale
v hlouby duše si přesto říkám, že
nás možná vede něco většího.
Každopádně jsem už přestal
snít o tom, jaké je to narodit se
jako bohatý, protože si myslím,
že to nemá smysl. Teď to mám
v rukou já a je mi jedno jak nebo
kde jsem se narodil, určím si,
kde a jak budu žít. Jestli někdy
ukojím svoji ctižádost? Asi ne,
ale možná to tak má být. Jsem
jen člověk. Na závěr bych rád
uvedl pár slov Thomase Angela:
„Když nemáte žádný prachy, říkáte si, že mít pár doláčů měsíčně. A když je dostanete, řeknete
si, že pořádný auto by taky nebyla špatná věc a pak jste najednou
starosta a přemýšlíte o tom jak se
stát prezidentem a jako prezident
se nejvíc staráte o to jak porazit
Německo ve zbrojení. Jenže člověk by se musel stát bohem, aby
to zadostiučinění bylo kompletní, a to bohudík nejde.“
Lukáš Rédl
Typ
Jak na automaty
Nevím jak vy, ale já mám
značný a už dlouhou dobu řešený problém s výběrem lístků
na metro. Nikdy nevím, který
lístek si vybrat. Vždycky si vyberu stejný, ať už jedu kamkoli
a jakkoli dlouho. Říkám si „Tohle přece musí zvládnout každý
blb,“ a pokaždé si slíbím, že do
příště to už nastuduju. A nikdy
nic. S nástupem do metra na slib zapomenu a vzpomenu si až
s výběrem dalšího lístku. Pokaždé to dopadne stejně. Jestli i vy
máte stejný nebo podobný problém, mám pro vás nově vymyš-
lenou radu! Zkuste kabinku, kde
vám lístek prodá hodný a vždy
ochotný pracovník metra.
Ps.: Nekupujte lístky za
12kč! Revizor mě nedávno přesvědčil o tom, že to není úplně
v pořádku.
Kateřina Straková
STUDENTSKÁ TVORBA
Student Revue
Strana: 27
Reportáž na motivy přednášky o antisemitismu, rasismu a xenofobii
60 odstínů modři
(Apel budoucí inteligence)
Žhavá, konkrétní i věcná,
diskuze následující po přednášce o rasismu, xenofobii
a antisemitismu viditelně překvapila i zkušeného přednášejícího, který na naše gymnázium 22. května zavítal. Shrňme
si v kostce vzešlou ideu budoucí inteligence národa.
Předešleme, že diskuze se
točila především kolem aktuálního problému romského obyvatelstva a mnohdy vycházela
z osobních zkušeností. Ačkoli
čtenáři okamžitě na mysl naskočí pojem rasismus, který je, ze
závěru diskuze, nadužívaný
Romové, neustále bylo zdůrazňováno, že nelze každého Roma
házet do jednoho pytle s nálepkou nepřizpůsobivý. U mnohých
se ukázala snaha o objektivní
postoj soupeřící s nabízenou
jednoduchostí. Upozornilo se
i na nezanedbatelnou roli médií,
která svou snahou poukazovat
na případy rasismu u deprimovaného národa mnohdy evokují
přesně opačný efekt, než jaký
byl zamýšlen.
Závěrem? – Jednoduchá řešení neexistují. Nesouhlas s nálepkou rasistický národ a vzkaz
Evropě: „zkuste si to sami!“.
Přestaňme se ohlížet na
národnost a začněme řešit
problémy z jejich podstaty
a přiznejme si v naší české kotlině všudypřítomný, vyzdvihněme rozumný závěr diskuze, totiž
apel na změnu. Apel k zmírnění
rétoriky obou stran.
Všimněme si, že z řad studentů často zní pojem pozitivní
diskriminace a všimněme si, že
jednou z výstupních myšlenek je
i souvislost se současným nečasem ve společnosti a nespokojeností obyvatelstva v oblasti rasových problémů. „Přestaňme se
ohlížet na národnost a začněme
problémy řešit z jejich podstaty,“ zněly hlasy z publika. Ačkoli se stále kooperovalo s pojmem
Řešení? – „Obarvíme se
všichni na modro a bude to!“
Realistický výstup? – „Problémy mezi světle modrými
a tmavě modrými to stejně
nesmázne…“
Profesorskému sboru: „Myslím, že máme velmi plodné,
aktuální a důležité téma na další
diskuzi…“
Jakub Černý
K zamyšlení
Průzkum společnosti Scio
prováděný na 39 školách u žáků
šestých a devátých tříd přinesl znepokojivé, ale jak učitelé
sami říkají nikoli překvapivé
zjištění: 40 % dotazovaných
uvedlo, že by se nikdy nekama-
40 % školáků
by se nikdy
nekamarádilo
s romem
rádilo s Romem a mnozí by se
přidali i k pochodu zaměřeném
proti tomuto etniku. Jen 7,8 %
by vystoupilo proti. Příčinou
jsou podle odborníků stereotypy a většinové přesvědčení,
které strhává opoziční menšinu.
Ministerstvo školství proto doporučuje tématice rasové diskriminace věnovat více pozornosti
v hodinách. Vyvstvává otázka,
do jaké míry přesvědčení většiny
vychází z negativních osobních
i zprostředkovaných (médii,
Zameřit se na
příčiny
kamarády...) zkušeností, neboť
sami žáci říkají, že znají Romy,
kteří jsou podle jejich slov „normální“. Možná by bylo dobré zaměřit se více na příčiny a méně
na následky s nimiž bez přestavby základů nic neuděláme...
Jakub Černý
STUDENTSKÁ TVORBA
Strana: 28
Student Revue
Bručoun za volantem
(Každé ráno jiná slova, ale stejná melodie)
Ti z nás, kteří dojíždějí, to
jistě znají. Je ráno, my jsme ještě
ospalí, ale již jsme vykonali svoje ranní rituály a úspěšně jsme
se, ještě stále rozespalí, dokulhali k autobusu. Nepřítomně
otvíráme peněženky a vybíráme z nich již naučený obnos
nebo čipové karty. Já osobně
vydoluji ze záhybů svých kapes
drobné a studentskou průkazku
a kráčím k už připravenému
autobusu.
První věc, se kterou se setkávám, je nabručený a otrávený
výraz řidiče, který mi jasně dává
najevo, že už je znuděn tím, jak
dlouho každému trvá, než řekne,
kam to vlastně bude a jakým
způsobem hodlá platit.
Jednou jsem byl dokonce
svědkem toho, jak obtloustlý autobusák řval podle mého odhadu
tak na devítileté dítě, jestli se
Je požadavkem
pro povolání
řidiče
neurvalost?
laskavě hodlá vymáčknout, kam
jede, protože on na něj nemá celý
den. Dítě se samozřejmě rozvzlykalo, a plačíc vykoktalo vesnici,
kam potřebovalo. V tu chvíli se
mi v hlavě vynořila otázka: Byl
by z toho hodně velký problém,
kdybych výše zmíněného hulváta popadl za vlasy a se vší silou
uhodil jeho obrovitou hlavou
o volant autobusu?
Myslíte si, že když si nějaký dopravní podnik vybírá
řidiče, je jeden z požadavků
nepokrytá neurvalost? Já už
pomalu ano. Možná by tyto
podniky měly svým zaměstnancům platit kurzy slušného
chování. Možná by tímto krokem vyhrály i konkurenční
boj, se kterým mají v současné
době potíže.
Samozřejmě musíme brát
člověka jako jedince a neházet je
do jednoho pytle. Ale přiznejme
si to, je málo milých a usměvavých řidičů.
Lukáš Rédl
Koutek poesie
Když sedím tady na místě
A tam dole, v přízemí u
záchodů Kvetou květiny
z mušlí Jako sasanky
lapající plankton A alkoholová dezinfekce na ruce
Kvůli žloutenkové epidemii v prvním patře Tak
tiše koukám do dlaždiček
A přijde mi jako bych cítil strom Nahoře na louce
Rosu a listí mezi trávou
a sluncem Mezi pouhou
vzpomínkou a chvílí Kdy
jsem se procházel tím ne
ledajakým babím létem.
Opřu nohy o stůl / lehkovážně
samozřejmě/
Jsem tím nasáklej vod jater /
splávky/
Sonety na éntou / ten můj popěvek
demence/
A ty jako pavouček v síti střádáš
slova / nožičky/
Hraju si v tvech vlasech / a zpěvačka se rozezněla, když se natahovala
bílá rukavička/
Sklenice praskla / detaily prasklin/
Dva toky tokající až k vodopádům /
změny tlaků/
Ptáci prolítli mračny / a já pociťoval
turbulence/
A oko té jedné / vlčí/
A oko té druhé / do hnědé/
A tvoje tvář se štěpí / atomem/
Chuchvalečky bříšek tvejch prstů
/ rýhy pramínků/
Šáhnu si na oko v silonkách / tam
kde vystupuje kůže/
A zapluju do odtoku těch dvou
pohledů. / zakřivenejch kolmic/
Adam Šabat
ČTENÁŘSKÝ DENÍK
Student Revue
Strana: 29
Čtenářský deník
Bestseler s atributy akčního filmu
Hypnotizér
(Lars Kepler)
Kniha Larse Keplera, což je
pseudonym nadaných švédských
manželů, nadchla téměř celý
svět. Nefandím detektivkám, ale
stále za výbornou!
Kniha popisuje
příběh mnohonásobných
vražd,
osud
hypnotizéra
Eric h a
Maria
Barka
a komisaře Joony Liny. Všechny
zápletky do sebe
zajímavě prolínají
a po celou dobu
čtení by jste neodhadli, jak se zápletky rozuzlí.
Hypnotizéra bych označila
nejspíš za nejlepší z bestselerů
poslední
doby,
kterým se stal bezpochyby právem.
Doporučuji si ho přečíst a pro
ty, kteří knihám
moc nefandí,
mám
dobrou
zprávu. Chystá
se i Hypnotizérovo filmové
zpracování. Myslím, že se máme
vážně na co těšit.
Příběh
mnohonásobných
vražd
je pravda, že téhle knize jsem
propadla i já. Musím ale upozornit takzvané „náročné čtenáře“,
že Hypnotizér nejspíš nebude
nic pro ně..
Nejde se od něj odtrhnout (pro
mě vlastně normální problém)!
Je poutavá, napínavá a strhující
jako akční film. Právě o to se
Lars Kepler, často označovaný
jako následník Stiega Larssona
(trilogie Milénium), snažil. Jeho
cílem bylo dodat knize prvky
akčního filmu. Najdete v ní
všechno. Od dokonale propracovaných detailů děje až po napínavé čekání, jak to
bude dál. Musím
přiznat, že právě
zmíněné
čekání
mi občas připomínalo kýč televizních „kriminálek“. Podle mého
ale jediný nedostatek, takže
Detaily,
napětí, akce
Paganiniho smlouva
Na druhé pokračování románu Hypnotizér, totiž na Paganiniho smlouvu se můžete těšit
v příštím čísle časopisu.
Kateřina Straková
FEJETON
Strana: 30
Student Revue
Fejeton
Fejeton (lístek, či podčárník) vtipně zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale zajímavé
téma a ukazuje všední věci
v novém světle, přičemž je autor hodně subjektivní a vychází z vlastních zážitků.
Tolik slovo odborníků.
Jak jsem již mnohokrát avizoval: snažíme se časopis tvořit
ze zajímavých a čtivých reportáží, postřehů a všemožných článků s různým zaměřením, a proto
nám na stránkách studentského
časopisu nemůže chybět „nevážné povídání o vážných věcech“
v podobě fejetonu. V každém
čísle tedy naleznete jeden fejeton psaný některým ze žáků
gymnázia na aktuální společenský nešvar, či problém.
Založil jsem si účet na facebooku - už nejsem virtuálně mrtvý
Homo sapiens virtualis
(Člověk rozumný virtuální)
Nedávno jsem potřeboval
zjistit zadání k úloze z matematiky a nenapadlo mě nic lepšího,
než zeptat se
spolužáka.
Namísto odpovědi jsem
však dostal
tuto zavádějící informaci: „Je to na
fejsu.“ Tázací odpověď
„kdeže?“
jsem si odpustil, abych
se
před
kamarády
neshodil
a hned doma
po škole se
zeptal přítelkyně, kdeže
bych takový
fejs našel.
Večer, když se konečně uklidnila
a přestala se smát, mi vysvětlila,
že jsem sto let za opicema zao-
stalý neandrtálec, když neznám
nejznámější a nejrozsáhlejší
sociální síť na světě. Rozhodl
jsem se začít
virtuálně žít
a založit si
ten slavný
fejs, s čímž
se mi přítelkyně uvolila
pomoci
–
nechtěla mít
doma lůzra,
co
nemá
facebook.
„Základem je fakt
kůl
profilovka,“ pro
inspiraci
mi ukázala
profilové
fotky – tuto
formulaci
mi zakázala
Student Revue
používat, neboť není dostatečně
kůl – některých jejích kamarádek, avšak když viděla můj
FEJETON
jednoho virtuálního sexouše –
raději jsem nespekuloval – z jejího seznamu virtuálních přátel.
teĎ jsem nebyl negramot,
ale rovnou úchyl
nefalšovaný zájem o ony na
pohled opravdu krásné spoře
oděné slečny, tak raději ukázala
tu svojí. Na moje namítání, že já
toho mám na sobě víc, když se
jdu koupat, mě opět přirovnala
k jeskyním mužům, vmetla mi
Virtuální
sexouš
do tváře, že nad kamarádkami
jsem slintal a vůbec mi to nevadilo, vrazila mi do ruky její kůl
foťák a uraženě odešla. Ještě
jednou jsem si – kvůli inspiraci – prohlédl profilovou… totiž
profilovku její kamarádky a jal
se tvořit svou.
Zhasl jsem velké světlo a rozsvítil jen malou lampičku, abych
navodil tu správnou intimní kůl
atmosféru. Stoupl jsem si před
zrcadlo, sundal si svršek a zakryl
si paží bradavky přesně tak, jak
jsem to viděl na fotce. Našpulil
rty do sexy neodolatelného šklebu a v zrcadle se vyfotil. Moje
snaha se nesetkala s úspěchem.
Tentokrát jsem nebyl neandrtálec, ale rovnou úchyl. Nicméně
„No není boží?!“ rozplývala
se nad fotkou vysokého snědšího muže s břišním svalstvem
nápadně připomínajícím pekáč
buchet oblečeného jen v trenýrkách líbajícího si svůj
vypracovaný
biceps, který
mi nápadně
připomínal
modela
na
obálce časopisu, jež jsem
ji zaregistroval nedávno číst.
Všiml jsem si také jména, bydliště, školy, sexuální orientace,
počtu sexuálních partnerů a roku
narození pečlivě pod sebou seřa-
til jako zcela nepravděpodobné.
Profilovku se přítelkyně rozhodla přeskočit ve chvíli, kdy jsem
se snažil napodobit muže na monitoru a políbit si biceps. Procedila něco o tom, že nakonec by
mnohem lépe vypadalo, kdyby
přese mne přehodila černý plášť
s kapucí a dala mi do ruky kosu,
to že by prý vypadalo alespoň
jako účel a ne zoufalství.
Zvolit si nick – po fejsbukovsku jméno – se také ukázalo jako
nelehký úkol. Nesmíte si zvolit
nic fádního,
j a k o
třeba
v a š i
p ř e zdívku
ze základky,
či dokonce vaše pravé jméno,
to je prostě out. Prošel jsem si
znovu profily přítelčiných kamarádek. Zvláště mě zaujala
Ájulinka Julísek PusinQa. Zvolil
jsem si ji za vzor, ale zároveň
jsem se rozhodl být drsný, přeci
jen ke smrtce se PusinQa nehodí. Jakub – to je fádní. Jimi – no,
to je anglické, to je kůl. Takže
Jimi. Na profilovce mám smrtku
a spojíme to s frekventovaným
Q – SmrtQa. No a Černý… to je
příliš české. Černý – tma – temno – anglicky dark – tak Darker,
to zní kůl. Jimi SmrtQa Darker…
to je teprve boží.
Tak, teď zbývá první status.
„Zdarec, jsem tu nový, MucQ
:-*“ a nezbývá než doufat, že mi
sem virtuální přátelé hodí hodně
komentů a hafec lajků, no a taky
by to mohl někdo sdílnout. Na
matematiku se podívám potom,
píše mi Ájulinka – chci se zeptat,
co znamená to kůl…
Nesmíte si zvolit
nic fádního jako
třeba vaše pravé
jméno
Základem
je fakt kůl
profilovka
zených vedle profilovky. Zarazilo mě, že onen model sexouš
disponoval totožnými údaji a byl
stejného věku, jako můj spolužák
ze střední přezdívaný Hroch, ale
po znovu zhlédnutí profilovky
jsem usoudil, že během dvou let,
Ájulinka Julísek PusinQa
po dramatické výměně názorů
musela přítelkyně uznat, že jako
příklad uvedla neadekvátní vzory, proto se rozhodla ukázat mi
Strana: 31
co jsem jej neviděl, sice mohl
velmi zapracovat na svém těle,
ale ztmavnout o dva základní
odstíny Windows jsem vyhodno-
Jakub Černý
POSLEDNÍ STRANA
Strana: 32
Student Revue
Americký akčňák z dílny spolužáků z druhého ročníku
First blood
(Projekt na hodinu angličtiny)
Představme si film z dílny
spolužáků z 2. A na světlo světa
uvedený pod názvem Spec. op.
squadron - First blood (Eskadra speciálních operací - první
krev), kterýžto název naráží na
jeden z dílů proslulého Ramba
v podání Silvestra Stallona.
Naši Rambové v něm však po
vzoru amerických akčních filmů bojují s vtipem a grácií za
záchranu krásné dívky a stabilitu světa.
Rok 2030 – střední Evropa
v krizi – zmítána pouličními
nepokoji, korupcí a vraždami je
semeništěm teroristickým organizacím, mezi nimiž dominuje
LBA. Liberty Bohemia Army je
česká teroristická frakce bojující
proti zbytkům české demokratické vlády požadující změnu
systému formou únosů a vražd.
Vládní síly nyní stěží ovládají
území kolem Prahy, zbytek země
se potácí v chaosu. Zahraniční
spojenci dlouho váhají s vojenskou pomocí…
OSN zatím vysílá do země
své pozorovatele – je nezbytně
nutné
vyvrátit
podezření,
které
vypovídá o využívání
biologických zbraní v občanské
válce. Do země proto v rámci
mise OSN putuje i dr. Simon-
Z leva: Jakub Černý, Václav Tůma, Lukáš Černý, Radek Jungmann
sová, přední americká expertka
v týmu) vysazeni v týlu nepřív oblasti výzkumu a vývoje bitele a odkázáni jen sami na sebe
ologických zbraní. Nedlouho po
– v případě neúspěchu… Nikoli
svém příjezdu je však unesena
(!) – ten se neodpouští – slovo
ze svého zabezpečeného domu.
neúspěch nemají tito muži ve
Samotný
slovníku…
Eskadra
únos je zaBudou do něj slospeciálních
chycen na
vo neúspěch nuceni
bezpečnosoperací - first zařadit nebo se opět
tí kamery
vyplní slova velitele
blood
v domě.
jednotky: „AnyboAmerická
ministerstva
dy can’t destroy my
okamžitě spouští pátrání. V důplans…“? Podívejte se sami –
sledku nestabilní situace v Čepůlhodinový film napěchovaný
chách tápe i CIA. Nakonec vše
vtipem, napětí i akcí z dílny naukazuje právě na LBA.
šich spolužáků z 2. A rozhodně
Informace se
stojí za zhlédnutí.
zmocnila média
Projekt je důkazem toho, že
– je nutno jednejsou třeba milionové rozpočty
nat. Ministerstvo
a hollywoodští herci – stačí parobrany USA rozta kamarádů, nadšení, čtrnáct dní
hoduje o vyslání
práce a nestojí vás to ani koruspeciální
jednu… Výsledek opravdu stojí za
notky známé pod zkratkou SOS
to.
– Special Operations Squadron.
Muži pod vedením obávaného
Cpt. Price jsou (i s nováčkem
Jakub Černý
Vtipné hlášky a
nervy drásající
napětí