Jak poznáte, že vaše dítě propadlo anorexii?

Komentáře

Transkript

Jak poznáte, že vaše dítě propadlo anorexii?
Jak poznáte, že vaše dítě propadlo
anorexii?
25. 9. 0:00 Ilona Sovová
Možná jste o tom nikdy neslyšeli, ale anorektičky mají stále početnější
komunitu, PRO-ANA. Na hubnutí jsou nesmírně pyšné a vzájemně se podporují v dalším
úbytku váhy. Svoji nemoc umějí dokonale skrývat: umazané misky od jídla, účtenky z
obchodu s jídlem a hlavně důmyslné lži. Jak poznáte, že má vaše dítě problém?
Nálepky:
•
•
anorexie
pro-ana
Nikdy by vás nenapadlo, že vaše dcera by mohla být anorektička? Přijde vám sice nějaká
hubenější, ale ráno přece zbude na stole prázdná miska ušpiněná od jídla a také často
slyšíte: Jasně, jedla jsem venku. Jak tedy poznat, že vaše dítě lže a má ve skutečnosti
velký problém?
Na samotném začátku je stejný spouštěč: touha po štíhlé postavě, snaha vyrovnat se
dívkám z časopisů, šikana nebo posměch okolí. Ale protože některé dívky chtějí skvělou
postavu hned, sáhnou po zdánlivě rychlejším a méně bolestném řešení.Začíná to
přejídáním a ukájením chuti na jídlo, kterého se dívky zbavují projímadly či zvracením,
nebo přestanou potravu přijímat úplně.
Nemohla jsem ji kontrolovat
Rodiče i několik let netuší, že se s jejich potomkem něco děje. Jako padesátiletá Jana
u své anorektické dcery: „Hanka studovala střední školu a navštěvovala i různé kroužky.
Nemohla jsem, a ani mě to vlastně nenapadlo, ji denně kontrolovat, zda jí, co a v kolik
hodin. Když se večer vracela domů, byla po celém dni tak unavená, že večeři už nechtěla
a šla si hned lehnout. To, že hubla, jsem přičítala náročnosti studií a pubertě.“
Anketa
Máte pod kontrolou, jak se vaše dítě stravuje?
Ano, máme minimálně jedno společné jídlo denně
Ne, dítě je stále venku
Věřím tomu, co mi dítě říká, ale nekontroluji, jestli jí
Odpověz
Zobraz výsledek
Že si rodiče ze začátku často ničeho nevšimnou, potvrzuje i psychiatrička MUDr. Kamila
Marholdová. Nemocní jsou podle ní ve skrývání svého problému velmi vynalézaví a
stopy po sobě pečlivě odstraňují. Pokud se jedná např. o bulimii, potravy se zbavují nejen
zvracením, ale i užitím projímadel (čímž si poškozují sliznici a tělo při dlouhodobém
užívání nebude schopno samo stolici vyloučit) a vymluví se na střevní potíže.
Zašpiň talíř jídlem, jako že jsi jedla..
Lékařka rovněž upozorňuje na velké množství „pro ana“ a „pro mia“ blogů
(internetových deníčků), na kterých si bulimií a anorexií postižení vyměňují rady, jak se
vymluvit ze společné večeře, nebo která jídla se dají vyzvrátit co nejsnadněji. Vzájemně
se tu podporují a motivují se k dalšímu hubnutí. Pro mladého člověka je tak obdiv okolí a
podpora v tom, co dělá, potvrzením, že jde správnou cestou.
Obsah některých internetových deníčků může až nahánět husí kůži|: „Abych to shrnula,
tak s ANOU bojuju tak 3–4 roky. Jen se nikdy neprojevila naplno, až v poslední době,
kdy jsem se ze 77 kg dostala na 63. Mým prvním cílem je 56kg a dal 47kg..pak se
uvidi:),“ píše jedna z blogerek. Na stránkách pak zveřejňuje fotografie vyhublých těl
s obdivnými popisky.
Další Ukázky z pro-ana blogů:
•
•
•
•
•
•
Vy anorektičky, bulimičky, vy, kteří ubližujete sami sobě proto, abyste cítili
úlevu, nebo jen to, že ještě stále jste schopni něco cítit, k vám všem mluvím.
Buďte hrdí na to, co jste a co děláte. Pro-ANA (Pro-MIA, Pro-SI) komunita se
rozrůstá, pomožte s jejím přijetím ve společnosti
Kamarádům řekni, že už jsi jedla doma a jsi plná.
Rodičům řekni, že jsi jedla v práci, ve škole nebo u kamarádky.
Jídlo splachuj do záchodu, ale pozor, aby v záchodě po spláchnutí nezůstaly
kousky jídla. Stopy zanechává např. špenát nebo různé omáčky. Prostě raději
spláchni víckrát.
Čas od času zašpiň misku nebo talíř nějakým jídlem, jako že jsi jedla…
(další najdete např. na adresách
Koho porucha příjmu potravy postihuje?
Anorexie i bulimie postihuje nejčastěji dívky, ale výjimkou nejsou rozhodně ani chlapci,
a to i v dospělosti. Na začátku je touha zvítězit nad nadbytečnými kily, získat obdiv
kamarádů (rychle jsem zhubl/a a konečně vypadám dobře!), nebo snaha získat partnera,
který o nás nejeví zájem. K vyvolání poruchy může vést i virové onemocnění, během
kterého má pacient velký váhový úbytek, a tato rychlá metoda se mu natolik zalíbí, že se
rozhodne v ní nadále pokračovat násilně.
Pacienti s těmito poruchami mají pocit, že s nadbytečnými kily nemají přátele, nejsou
oblíbení a nejsou atraktivní a s novým štíhlejším tělem by šlo všechno lépe.
S prohlubováním onemocnění přestávají vnímat sami sebe racionálně, a i v zrcadle se
vidí silnější než ve skutečnosti. Váží se několikrát za den a nezřídka dochází i k trestání
za přibraná deka, například několikahodinovým cvičením nebo poškozením jícnu ostrým
předmětem.
Vždy vyhledejte odbornou pomoc!
Je třeba si uvědomit, že mentální anorexie i bulimie jsou velmi vážná onemocnění a čím
déle jimi postižený trpí, tím delší a složitější je jeho léčba. Pokud u svého potomka
podobný problém objevíte, nenechte se nikdy uchlácholit tvrzením, že se z toho dostane
sám a tím, že má svůj stav pod kontrolou. Nezřídka je nutná léčba u psychiatra nebo
v léčebně, a to i dlouhodobě.
Pokud zůstávají tyto nemoci neléčeny, navazují na ně další zdravotní problémy, jako je
osteoporóza (řídnutí kostí), zácpy a průjmy, prasknutí či potrhání jícnu, poškození zubní
skloviny, apod.
Zvítězit nad těmito poruchami však nebývá jednoduché. Je nutné překonat psychický
blok a začít vnímat své tělo jinak a přijmout ho takové, jaké je. „Bude nutné se učit
znovu jíst a nepřejídat se, přijímat jídlo po malých porcích a pravidelně a dbát na správný
poměr živin. Nepřemýšlet o počtu kalorií, ze začátku doporučuji schovat osobní váhu,
aby nás nenutila pořád ke kontrole,“ uvádí MUDr. Marholdová.
Čtěte téma: Jak trestat děti, aby to bylo účinné
Při léčbě je od rodičů nebo partnera vyžadována velká dávka trpělivosti a empatie. Nikdy
nedávejte nemocnému za vinu současný stav a nic mu nevyčítejte. Je nutné ho stále
motivovat, podporovat a hovořit s ním o dané situaci – nevracejte se však k tomu, proč
vznikla, ale hovořte o tom, jak ji budete dál řešit.
Běh na dlouhou trať
Cesta k uzdravení bude složitá a dlouhá, připravte sebe i rodinu na to, že může trvat
i několik měsíců nebo let. Nemusí vždy končit úspěchem, jak potvrzuje i třiadvacetiletá
Lenka: „Dva roky jsem se tajně doma přejídala, snědla jsem naprosto cokoliv, jen abych
měla plný žaludek. Když jsem byla přejedená tak, že jsem se nemohla ani nadechnout,
šla jsem všechno vyzvracet. Nafouknuté břicho za pár hodin splasklo, já už hlad neměla a
pochvalovala jsem si, jak hubnu. Jednou mi na to máma přišla a musela jsem půl roku
chodit na psychiatrii. Když už se zdálo, že jsem v pořádku, se se mnou rozešel přítel a já
měla pocit, že je to kvůli mé postavě. A v tom kolotoči jsem byla znova a rok se v něm
nezastavila. Teď chodím znovu na terapie.“
Co by mě mělo varovat?
Máte-li nějaké podezření, sledujte chování vašeho dítěte:
•
•
•
•
nezájem o koníčky
vyhýbání se přátelům
neobvyklý zájem o váhu
nepravidelná menstruace u dívek
Pokud zpozorujete tyto změny v chování nebo vzhledu (jakoby šedá pleť, kruhy pod
očima, vypadávání vlasů, zápach z úst apod.), nenechte nic náhodě a začněte tento
problém řešit dřív, než vám a vašemu dítěti přeroste přes hlavu. Následky by mohly být
doživotní.

Podobné dokumenty