Stalking - Česko-anglické gymnázium

Komentáře

Transkript

Stalking - Česko-anglické gymnázium
STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST
Obor SOČ: 14. Pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času
Stalking
Iva Šalplachtová
Kraj: Jihočeský
České Budějovice 2015
STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST
Obor SOČ: 14. Pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času
Stalking
Autoři:
Iva Šalplachtová
Škola:
Česko- anglické gymnázium,
s.r.o.
Kraj:
Jihočeský kraj
Konzultant:
Mgr. Tomáš Veber Th.D.
České Budějovice 2015
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem svou práci SOČ vypracovala samostatně a použila jsem
pouze podklady (literaturu, projekty, SW atd.) uvedené v seznamu vloženém v
práci SOČ.
Prohlašuji, že tištěná verze a elektronická verze soutěžní práce SOČ jsou
shodné.
Nemám závažný důvod proti zpřístupňování této práce v souladu se zákonem č.
121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a
o změně některých zákonů (autorský zákon) v platném znění.
V ………. dne ………………… podpis: ……………………………
Poděkování.
Děkuji Mgr. Tomáši Veberovi Th.D. za obětavou pomoc a podnětné
připomínky, které mi během práce poskytoval
Anotace
Tato práce je věnována fenoménu jménem stalking. Jsou zde uvedeny vybrané typy
pronásledování dle závažnosti chování stalkerů, osoby oběti, moderních prostředků použitých
při pronásledování a expartner stalkingem jako nejčastější formou pronásledování vůbec.
Následuje roztřídění stalkerů do kategorií na základě společných jmenovatelů, kterými jsou
například osobnost pachatele a nebezpečnost pachatele. Poslední kapitola je věnována
výzkumu o informovanosti adolescentů a jejich zkušenostem se stalkingem.
Klíčová slova: stalking, kyberstalking, nebezpečné pronásledování
Annotation
This work is dedicated to the phenomenon called stalking. There are mentioned selected types
of persecution by severity behaviour of stalkers; victims, modern technologies and expartner
stalking, as the most common form of stalking. In the next chapter is a classification of
stalkers to categories on the basis of common characteristics which are for example,
personality and dangerousness of stalker. Last chapter is dedicated to research of information
and experiences of teenage students.
Key
words:
stalking,
cyberstalking,
dangerous
persecution
Obsah
Úvod ........................................................................................................................................... 7
1.
Co je to stalking.................................................................................................................. 8
2.
Typy stalkingu .................................................................................................................... 9
2.1.
Typy dle závažnosti chování pachatele ....................................................................... 9
2.2.
Pronásledování celebrit.............................................................................................. 10
2.3.
Expartner stalking ...................................................................................................... 11
2.4.
3.
4.
Kyberstalking ......................................................................................................... 12
Pachatelé stalkingu ........................................................................................................... 13
3.1.
Proč se stalker stane stalkerem .................................................................................. 13
3.2.
Typologie pachatelů .................................................................................................. 14
3.2.1.
Osobnost pachatele ............................................................................................. 14
3.2.2.
Vztah pachatele a oběti ...................................................................................... 14
3.2.3.
Nebezpečnost pachatele ..................................................................................... 15
3.2.4.
Motivace pachatele ............................................................................................. 17
3.2.5.
Kombinace kritérií.............................................................................................. 18
Výzkum ............................................................................................................................ 19
4.1.
Cíl výzkumu .............................................................................................................. 19
4.2.
Metodika výzkumu .................................................................................................... 19
4.3.
Charakteristika zkoumaného vzorku ......................................................................... 19
4.4.
Výsledky šetření ........................................................................................................ 20
4.4.1.
Definice stalkingu .............................................................................................. 20
4.4.2.
Průběh, obrana a trest ......................................................................................... 21
4.4.3.
Zkušenosti .......................................................................................................... 22
4.5.
Závěr výzkumu .......................................................................................................... 23
Závěr......................................................................................................................................... 24
Seznam použité literatury ......................................................................................................... 25
Úvod
Nebezpečné pronásledování, jak je stalking často nazýván, je v posledních letech velmi
aktuální téma. Ovšem stalking není fenoménem pouze posledních pár let, můžeme se s ním
setkat už na začátku 20. století, ale moderní technologie posledních let stalkerovi práci hodně
usnadňují. To je důvod, proč se tato práce nezaměřuje pouze na stalking, ale i kyberstalking.
Cílem práce je informovat, protože i přes všechno, co se o stalkingu píše v novinách, se sami
odborníci nemohou shodnou na základních prvcích, jako je definice či dělení. To, že stalking
není plně prozkoumán, bylo důvodem, proč jsem se rozhodla psát seminární práci na toto
téma. Na stalking se dá nahlížet z mnoha úhlů – právo, psychologie nebo sociologie, na
kterou se má práce orientuje. Neznamená to ale, že je v této práci nahlíženo na nebezpečné
pronásledování pouze ze sociologického hlediska, právo a psychologie jsou obory se
stalkingem úzce provázané.
Práce obsahuje čtyři hlavní kapitoly – co je to stalking, typy stalkingu, pachatelé stalkingu a
výzkum. První tři kapitoly jsou čistě teoretické a poslední kapitola je věnovaná průzkumu
mezi adolescenty ve věku 11- 20 let, neboli studenty gymnázií od primy až po oktávu/4.
ročník. Tito studenti byli z vybraných krajů, kde v posledních letech se stalking vyskytoval
častěji, než ve zbytku republiky. Cílem výzkumu bylo zjistit, zda studenti gymnázií jsou
informováni o stalkingu a jeho následcích a jestli už studenti mají nějakou zkušenost
s pronásledováním.
Hlavními zdroji informací v této seminární práci jsou Moderní psychologie pro právníky:
domácí násilí, stalking, predikce násilí od L. Čírtkové, Stalking and Psychosexual Obsession
: Psychological Perspectives for Prevention, Policing and Treatment od Boon, J a Sheridan a
diplomová práce Trestný čin nebezpečného pronásledování podle § 354 TZ od Sarah
Kubaričové.
7
1. Co je to stalking
V řeči lovců původně výraz stalking označoval stopování, přiblížení se ke zvěři a následné
usmrcení. V dnešním světě se pronásledovatel (můžeme taktéž využít pojmenování stalker)
již nezaměřuje na zvěř, ale na lidskou oběť, kterou systematicky obtěžuje. Stalker je na svou
oběť obsesivně fixován. Obtěžování se projevuje nepřetržitou, nechtěnou a nevyžádanou
pozorností nejrůznějších forem. Nejčastější z těchto forem je pravděpodobně závažné
narušování soukromí, osobní svobody a lidské důstojnosti oběti1. Vyskytují se ovšem i
případy, kdy dochází i k poškozování duševního a tělesného zdraví oběti, které leckdy
přeroste až k ohrožení jejího života, proto je stalking považován za velmi specifickou skupinu
trestné činnosti.2 Velký anglicko- český slovník překládá stalking jako stopování či plížení se
za něčím3, což se poměrně shoduje s významem původním i dnešním.
První použití termínu stalking se připisuje doktoru J. R. Meloyovi v USA koncem 90. let 20.
století. Podle něj se stalking dá definovat jako „trestný čin zahrnující jednání spočívající ve
sledování jedince během delšího časového úseku, která jsou ohrožující a potencionálně
nebezpečná“4
Meloy poté spolupracoval s Gothardem a společně zrekonstruovali definici do následujícího
znění: „abnormální nebo dlouhodobý charakter hrozby nebo obtěžování směřující vůči určité
osobě, kdy charakter hrozby nebo obtěžování vymezili jako více než jeden zjevný čin
nežádoucího pronásledování oběti, které dotyčná osoba vnímala jako obtěžující“.5
V publikaci Forenzní psychologie je stalking definován takto: „úmyslné, zlovolné
pronásledování a obtěžování jiné osoby, které snižuje kvalitu jejího života a ohrožuje její
bezpečnost“.6 Z výše uvedeného můžeme soudit, že přesná definice neexistuje, ale ve všech
se objevují stejné prvky, kterými jsou obtěžování a sledování dané osoby.
1
ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky: domácí násilí, stalking, predikce násilí. 1.vyd.
Praha: Grada publishing, a.s., 2008, s. 53.
2
ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky: domácí násilí, stalking, predikce násilí. 1.vyd.
Praha: Grada publishing, a.s., 2008, s. 53.
3
HAIS, K.; HODEK, B. Velký anglicko-český slovník. II. N-Z. 1.vyd. Praha: LEDA, 1997, s. 2249-2250.
4
MELOY, J. R. Psychology of Stalking. In MELOY, J. R. (ed.). Psychology of Stalking : Clinical and
Foresic Perspectives. San Diego: Academic Press, 1998, s. 2.
5
MELOY, J. R. Psychology of Stalking. In MELOY, J. R. (ed.). Psychology of Stalking : Clinical and
Foresic Perspectives. San Diego: Academic Press, 1998, s. 2.
6
ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 212.
8
Všechny publikace i odborníci se shodují i v tom, že stalking má i další typické vlastnosti,
mezi které patří například kontaktování své oběti ať už známé či neznáme skrz různé
komunikační prostředky, např. e-mail, dopisy, vzkazy, mobil a v posledních letech sociální
sítě.
2. Typy stalkingu
Existuje mnoho způsobů, jak rozdělit stalking. Můžeme ho dělit na základě rozdílných kritérií
či přístupů. Tato práce je zaměřená pouze na dělení dle závažnosti chování pachatele pronásledování s vyhrožováním, proximální stalking a digitální stalking a následně na
pronásledování celebrit, expartner stalking, kde je vztah oběti a pachatele nejdůležitější, a
kyberstalking, podle Čírtkové7.
2.1.
Typy dle závažnosti chování pachatele
Podoba stalkingu, která se považuje za nejmírnější je obtěžování, neboli distální stalking.
Obsahem tohoto typu pronásledování je napadání oběti z virtuální nebo prostorové dálky.
Mezi typické projevy pachatele patří zasílání velkého množství zpráv, ale i různých dárků. I
když se jedná o mírnou podobu tohoto typu stalkingu, jeho dopady na oběť mohou být
závažné. Oběť totiž nemůže vědět, zda se jedná pouze o notorického obtěžovatele, který meze
distálního stalkingu nepřekročí a tudíž zde není hrozba ublížení na zdraví, nebo jestli se jedná
o první fázi stalkingu a pachatelovi projevy budou eskalovat.
Dalším stupněm tohoto typu je proximální stalking (taktéž pronásledování). Pronásledování
již zahrnuje kontakt mezi obětí a stalkerem, jelikož do něj patří i nepřehlédnutelné známky
přítomnosti pronásledovatele a důraznější pokusy o přímý kontakt, a to zejména pokusy
vniknout do soukromí oběti a sledování oběti. Voss, Hoffmann a Wondrak zjistili, díky
anonymnímu veřejnému dotazníku pro pronásledovatele, že motivací pro proximální stalkery
je většinou kontrola a moc, kdežto notoričtí pronásledovatelé si myslí, že oběť má o ně zájem
a svůj vztah k ní hodnotili jako altruistický a pečovatelský. 8
7
ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 225 – 226.
Výzkum Vosse, Hoffmanna a Wondraka publikovaný v ČÍRTKOVÉ, L. Moderní psychologie pro
právníky: domácí násilí, stalking, predikce násilí. 1.vyd. Praha: Grada publishing, a.s., 2008, s. 78.
8
9
Nejvyšší stupeň tohoto dělení je pronásledování s vyhrožováním. V tomto případě pachatel
vyhrožuje své oběti v přímém kontaktu, ale i na dálku. U obou případů je vyhrožováno oběti
vážnou ujmou na zdraví či vlastní sebevraždou.
2.2.
Pronásledování celebrit
Pronásledování celebrit zapříčinilo zvýšení zájmu o stalking, ale i přijetí anti- stalkingových
zákonů. Uvedeno je zde několik specifik týkajících se pronásledování celebrit.
Oproti normálním stalkerům jsou stalkeři celebrit většinou psychicky narušeni, například mají
poruchu osobnosti9 spadající podle DSM-IV10 do druhé skupiny, to jsou emocionálně a
dramaticky se chovající (typicky histrionská, narcistická, antisociální a hraniční porucha
osobnosti), případně podle MKN-1011 věnované poruchám osobnosti a chování dospělých.
Další obměnou oproti normálnímu stalkingu je i střídání terčů (obětí) během své stalkovací
kariéry, což znamená, že se pronásledovatel postupně soustředí na různé významné osobnosti.
Čírtková uvádí, že předmětné „přeskakování z jedné cílové osoby na druhou naznačuje, že
pronásledovatelům jde mnohem více a především o sám proces stalkingu než o vlastní cílovou
osobu“.12
U tohoto typu pronásledování existuje několik vzorců stalkingu podle role, do které se
pachatel obsadil, tj. člen rodiny, celebrita je pronásledována jako milenec, objekt delikventní
touhy, údajný spiklenec, nepřítel, nebo k získání slávy, jako to bylo u Lennonova atentátníka
M. Chapmana, u stalkera Madonny R. Hoskinse či u A. Bremera, který byl pronásledovatel
amerického prezidenta Nixona.13
9
Porucha osobnosti, nazývaná též psychopatie, je charakteristická trvalým narušením adaptace,
nepřizpůsobivým chováním, které působí nápadně až rušivě a kterým trpí buď postižený jedinec, nebo
jeho okolí, často však tyto osobnosti způsobují problémy sobě i ostatním. Příčinou rušivého chování je
určitá disharmonie osobnosti, kdy jsou některé vlastnosti nadměrně zvýrazněny na úkor jiných, nebo jsou
naopak téměř nerozvinuté. Jde převážně o odchylky v citovém prožívání ve vztahu k jiným lidem, ve způsobu
uvažování a postojích. In HOLCR K. a kol. Kriminologie. 1.vyd., Praha: Leges, 2009, s. 77-78.
10
Diagnostický a statistický manuál duševních chorob (4. revize) vytvořený Americkou psychiatrickou
společností.
11
10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí vytvořená Světovou zdravotnickou organizací.
12
ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky: domácí násilí, stalking, predikce násilí. 1.vyd.
Praha: Grada publishing, a.s., 2008, s. 69.
13
ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky: domácí násilí, stalking, predikce násilí. 1.vyd.
Praha: Grada publishing, a.s., 2008, s. 72.
10
2.3.
Expartner stalking
Důležitým poznatkem u stalkingu je to, že velkou roli zde hrají vztahy buďto reálné nebo i ty
smyšlené. Expartner stalking je podle mnoha zahraničních výzkumů, které vedli experti jako
Fiedler, Stadler nebo Boon, nejčastějším typem stalkingu, podle těchto výzkumů jde až o 50%
všech případů stalkingu. Kriminolog H. J. Schneider zmiňuje holandskou studii, dle které
procento výskytu pronásledování bývalým partnerem je dokonce ve výši 68%. 14
Právě expartner stalking je založen na reálném vztahu pachatele a oběti jako reakce na
konflikty a představuje tak disfunkční vzorec chování pro řešení partnerských krizí a kolapsů.
15
Pronásledovatel v tomto případě nedokáže unést rozpad intimního vztahu s obětí a snaží se
tak tento vztah obnovit nebo se snaží oběti pomstít za ukončení vztahu.
Čírtková ve svém článku Expartner stalking a jeho podoby16 předkládá mnoho výzkumů a
rozebírá pronásledování bývalým partnerem z různých úhlů pohledu. Je zde například
uvedeno, že z 75% je expartner stalkerem muž, nebo že pouze 28% případů se váže na vztahy
trvající déle než 4 roky.
Závažnost expartner stalkingu záleží nepochybně i na vzniku samotného pronásledování.
Existují tři varianty vzniku expartner stalkingu. První varianta je ta, že ještě před ukončením
vztahu můžeme vidět náznaky stalkingu, podle empirických studií je toto charakteristické pro
nejzávažnější případy expartner stalkingu, kdy se pronásledovatel již v době trvání vztahu
dopouští psychického týrání partnera například nadměrnou kontrolou, ale může se vyskytnout
i nějaká forma fyzického domácího násilí. U druhé varianty se stalking dostavuje v průběhu
rozchodu partnerů. Zde je častou motivací pro pronásledovatele nadměrná naděje na udržení
blízkého vztahu a nedůslednost při ukončení vztahu. Poslední varianta počátku expartner
stalkingu nastupuje až po ukončení vztahu a má vždy nějaký spouštěč. Nejčastějším faktorem
k začátku pronásledování bývá nový partner oběti.17
14
ČÍRTKOVÁ, L. Expartner stalking a jeho podoby. Právo a rodina. 2011, č. 2.
ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009.
16
ČÍRTKOVÁ, L. Expartner stalking a jeho podoby. Právo a rodina. 2011, č. 2.
17
ČÍRTKOVÁ, L. Expartner stalking a jeho podoby. Právo a rodina. 2011, č. 2
15
11
2.4.
Kyberstalking
Rozvoj technologií sebou nese bezesporu pozitiva, jakými jsou například zjednodušení
činností nebo rychlejší komunikace, ovšem s pozitivy přichází i negativa, která se projevují i
u stalkingu. Jsou to právě moderní technologie, a v poslední době i rozmach sociálních sítí,
které zjednodušují pronásledování osob. Toto mínění podporuje i tisková zpráva18 z roku
1999, ve které americká ex-ministryně J. Reno podotkla, že některé aspekty internetové
technologie, např. nízká cena, snadné použití a anonymita, slouží jako atraktivní prostředek
pro sexuální zneužívání dětí, podvodné jednání a samozřejmě i kyberstalking.
Termín kyberstalking byl poprvé použit doktorem Johnem Deirmenjianem, který ho definoval
jako pronásledování prostřednictvím kybernetického prostoru19, tj. internetu. Kyberstalking
bývá někdy označován za pronásledování skrz počítač, elektronický stalking nebo online
stalking.20 Chování, které spadá pod tento typ pronásledování, většinou obsahuje zasílání
nechtěných e-mailů, zasílání zpráv s negativním obsahem na chatroomech či sociálních sítích,
rozšiřování zlomyslných pomluv, nepřátelské publikování věcí týkajících se oběti na
internetu, předstírání být obětí a jejím jménem publikovat záporné názory a komentáře,
uveřejňování urážlivých zpráv v návštěvnických knihách (guestbooks) a v neposlední řadě i
spamování, posílání virusů apod. (tzv. elektronická sabotáž). Internet může být využit i ke
sběru osobních informací o oběti, které mohou sloužit k dalšímu pronásledování nebo za
účelem komunikace s obětí kvůli přímému či nepřímému vyhrožování, zastrašování a
vyvolání strachu.
Kyberstalkera může být velmi složité, občas takřka nemožné, vystopovat, pokud například
odesílá e-maily skrz dva a více postupné servery. I to je důvod, proč většina států už má dnes
speciální legislativu proti tomuto typu pronásledování. První právní úprava proti
kyberstalkingu byla přijata roku 1992 v Michiganu v USA a první trestní řízení bylo vedeno o
tři roky později tamtéž.21
18
RENO, J. 1999 report on cyber stalking: A new challenge for law enforcement and industry. Převzato z
BOON, J.; SHERIDAN, L. (ed.). Stalking and Psychosexual Obsession : Psychological Perspectives for
Prevention, Policing and Treatment. Chichester: Wiley, 2002.
19
DEIRMENJIAN, J. M. Stalking in cyberspace. Journal of American Academy of Psychiatry and Law, 1999, č.
27.
20
BURGESS, A. W.; BAKER, T. Cyberstalking. In BOON, J.; SHERIDAN, L. (ed.). Stalking and Psychosexual
Obsession : Psychological Perspectives for Prevention, Policing and Treatment. Chichester: Wiley, 2002.
21
BOON, J.; SHERIDAN, L. (ed.). Stalking and Psychosexual Obsession : Psychological Perspectives for
Prevention, Policing and Treatment. Chichester: Wiley, 2002.
12
3. Pachatelé stalkingu
V první fázi kriminologických výzkumů, které se zabývaly osobností22 pachatele stalkingu, se
předpokládalo, že stalker je psychicky narušená osoba. Nynější výzkumy však dokazují, že
pronásledovatelem se může stát i naprosto normální jedinec. Častými představiteli stalkingu
jsou bývalí partneři23 a až po těchto pachatelích jsou pronásledovatelé s různorodými
duševními poruchami, přičemž ti, kteří se vyznačují těžkou asociální poruchou osobnosti,
patří mezi ty nejnebezpečnější. Do tohoto typu zapadají i umanutí pronásledovatelé celebrit.
3.1.
Proč se stalker stane stalkerem
Většina odborníků se shoduje, že pronásledování je zapříčiněno „zvláštní“ osobností
pachatele. Například Vosse24 uvádí tři teorie příčin vzniku stalkingu – teorii vazby,
psychoanalytickou teorii a psychodynamickou teorii.
V teorii vazby25 hraje velkou roli vztah k rodičům v dětství. To znamená, že se klade velký
důraz na stabilní a citově uspokojivý vztah ke klíčové osobě. Na druhou stranu narušená
vazba má za následek narušení mezilidských vztahů v dospělosti a také vznik predispozic pro
stalkerství. K propuknutí stalkingu dochází v době, kdy je stalker v aktuálním vztahu
konfrontován se situací vyvolávající u něj obdobné pocity zranění, jež zažil v dětství.
U psychoanalytické teorie je nejdůležitější objektový vztah s druhou osobou, například vztah
s matkou v raném dětství. Při brzké interakci matky a dítěte dochází k vytváření pevného a
zásadního prvku, jež napomáhá formovat osobnost dítěte. V tomto období nabývá dítě pozitivní
zkušenosti o sobě samém a tak o sobě uvažuje jako o plnohodnotném, důležitém a cenném
jedinci, který začíná samostatně objevovat svět. Narušení takového vztahu a rozvoje osobnosti
vede často k rozdělení osobnosti na dobro a zlo, což se může projevit v dalších vztazích a i vést
právě i ke stalkingu. Jedinec nezvládá normální situace spojené s rozchodem a s ukončením
vztahu. Typickým příkladem mohou být muži týrající své partnerky pouze pro ujištění, že jsou
milováni a mají vůdčí roli, avšak zároveň jsou na svou partnerku nezdravě fixováni.
22
Osobnost je definována jako organická jednotka (systém) všeho tělesného a psychického, vrozeného a
získaného, typická pro daného jedince, utvářená a projevující se v jeho chovaní (tj. činnosti a společenských
vztazích). In HOLEČEK, V.; MIŇHOVÁ, J.; PRUNNER, P. Psychologie pro právníky. Aleš Čeněk: Dobrá voda
2003.
23
Viz kapitola 2.3. Expartner stalking.
24
ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky: domácí násilí, stalking, predikce násilí. 1.vyd. Praha:
Grada publishing, a.s., 2008, s. 79.
25
Autorem teorie vazby je britský psycholog, psychiatr a psychoanalytik John Bowlby, který mimo jiné
publikoval trilogii Vazba a ztráta (Attachment and Loss : 1969,1972, 1980).
13
Psychodynamická teorie je zaměřená na patologické chování stalkerů. Hlavní motiv je narcistická
a hraniční touha osobnosti jedince, ovšem bez soustředění se na původ těchto poruch. Podle této
teorie je motivací pro stalkery nepřátelství a zloba vůči své oběti a cílem její destrukce. 26
3.2.
Typologie pachatelů
Dosud neexistuje jednotná typologie stalkerů, na které by se experti shodli, ovšem i tak se
jednotlivá dělení se navzájem prolínají a mají často společné znaky. Je nutné podotknout , že
klasifikace stalkerů se liší v souvislosti na předem určený cíl experty, respektive seskupení
expertů, kteří ji vymysleli. Na naší odborné scéně doposud neproběhl žádný výzkum, který by se
naplno zabýval touto problematikou, a proto čerpám pouze ze zahraničních studií, které jsou
mimo jiné uvedené i v mnoha publikacích Čírtkové. V následujících podkapitolách jsou
v krátkosti uvedeny typologie pronásledovatelů podle odlišných expertů, jako jsou Hoffmann a
Kükenová, Skoler, Boon a Sheridan, Holmes, Mullen a další. Pro přehlednost jsou děleny do 5
kategorií dle jejich orientace, tj. osobnost pachatele, vztah pachatele a oběti, nebezpečnost
pachatele, jeho motivace a konečná podkapitola obsahující kombinaci kritérií.
3.2.1. Osobnost pachatele
Americký psycholog Skoler určil, na základě výzkumu zabývající se osobností stalkera, 4
základní archetypy stalkera – histrionský stalker, borderline stalker, narcistický stalker a
disociální stalker. Pokud jsou u stalkera nejvýraznější rysy žárlivost, nízká kontrola impulsů a
konkurenční přístup ke vztahu, jedná se zpravidla o histrionského stalkera. Identifikačními
vlastnostmi borderline stalkerů je nejdříve střídání vzorců uctívání a odmítání oběti, později
převládají pokusy o její devalvaci. Narcistický stalker očekává obdiv a odmítnutí prožívá jako
ponížení, což vede k agresi. Disociální stalker, poslední archetyp stalkera, nerespektuje žádné
normy, nemá žádnou empatii a veškeré konflikty řeší agresí.27
3.2.2. Vztah pachatele a oběti
Většina odborníků se zaměřuje na dělení typů stalkerů právě podle vztahu pronásledovatele a
oběti. Pro představu je zde uvedeno několik těchto typologií uvedených v zahraniční
publikaci.28 Zona a kolektiv rozdělili stalkery do následujících dvou skupin – předchozí vztah
a žádný předchozí vztah. První uvedenou skupinu, předchozí vztah, lze rozdělit na dalších 6
podskupin - známý, zákazník, soused, profesní vztah, rande, milenec. Fremouw a kolektiv na
26
ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky: domácí násilí, stalking, predikce násilí. 1.vyd. Praha:
Grada publishing, a.s., 2008, s. 79 - 83
27
ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. s. 221.
28
BOON, J.; SHERIDAN, L. Stalker Typologies: Implication for Law Enforcement. In BOON, J.; SHERIDAN,
L. (ed.). Stalking and Psychosexual Obsession : Psychological Perspectives for Prevention, Policing and
Treatment. Chichester: Wiley 2002, s. 65-67.
14
základě výzkumu zkušeností s obtěžováním, kterého se zúčastnilo téměř šest set amerických
studentů, utvořili kategorizaci obsahující 4 kategorie: přítel, běžné rande, vážné rande,
cizinec/neznámá osoba. Meloy roztřídil stalkery a oběti na základě jejich známosti: ti, kteří se
předem znali, ti, kteří byli předtím milenci a ti, kteří si byli neznámí. Podobná je i britská
typologie zpracovaná Wallisem: ex-rodinný partner, ex-intimní vztah, běžný vztah, kolega z
práce a neznámá osoba. Z těchto typologií vyplývá, že jsou prakticky obdobné a liší se pouze
konkrétním pojmenováním skupin. Zájem o rozčlenění pachatelů dle jejich vztahu k oběti
odpovídá i tomu, že nejčastějším typem stalkingu je expartner stalking.
Hoffman a Kükenová se zaměřili ve svém výzkumu přímo na expartner stalking, v němž rozdělili
pronásledovatele na dvě skupiny – ofenzivní a defenzivní, lišící se svojí vazbou na domácí
násilí.29 Defenzivní variantě pronásledování nepředchází domácí násilí, ale už dřívější
partnerský vztah není symetrický, neboť budoucí stalker je silně citově fixován na druhém a
nedokáže přijmout rozchod. Na druhou stranu ofenzivní stalking je pouze pokračováním
domácího násilí, kdy pachatel se snaží o udržení či obnovu kontroly a vlivu nad obětí, a to i
prostřednictvím dětí, které pachatelovi mohou sloužit jako prostředek pro psychické
ovlivňování bývalé partnerky.
3.2.3. Nebezpečnost pachatele
Členění Boona a Sheridana je tvořeno posuzováním nebezpečnosti stalkingu vyplývající z
osobnosti pachatele, která má sloužit i v praxi pro policisty při řešení konkrétních případů. I
tvůrci uvádějí, že jejich členění „je založeno přímo na údajích získaných od britských obětí
stalkingu (přes 100 případů) a je výslovně zaměřeno pro orgány činné v trestním řízení za
účelem hodnocení a řízení individuálních skutečných případů stalkingu“.30 Toto členění
obsahuje čtyři základní typy pronásledovatelů: pronásledování ex-partnerem, umanutým
(poblázněným) obdivovatelem, fixovaným pronásledovatelem s psychickými poruchami a
sadistickým pronásledovatelem.
29
ČÍRTKOVÁ, L. Expartner stalking a jeho podoby. Právo a rodina. 2011, č. 2, s. 6.
BOON, J.; SHERIDAN, L. Stalker Typologies: Implication for Law Enforcement. In BOON, J.; SHERIDAN,
L. (ed.). Stalking and Psychosexual Obsession : Psychological Perspectives for Prevention, Policing and
Treatment. Chichester: Wiley 2002, s. 69.
30
15
Pronásledování ex- partnerem zahrnuje zhruba 50% všech zjištěných případů stalkingu,
kterému často předchází například domácí násilí, verbální útoky či poškozování majetku
oběti. Odborníci doporučují omezit veškerý kontakt oběti s pachatelem. Doporučuje se i
přestěhování oběti, protože často je větší vzdálenost důležitější než veškeré utajování nového
bydliště.
Pronásledování umanutým obdivovatelem zahrnuje „pouze“ 18% případů stalkingu. Tvůrci
tuto kategorii dělí na další dvě podkategorie - mladý milující a milující středního věku. U této
kategorie není oběť obětí, ale spíše milovanou či obdivovanou osobou, protože
pronásledovatel má o ní romantické a pozitivní smýšlení. U mladého milujícího se doporučuje
poradenská a psychologická intervence osvětlující jaké následky svému idolu způsobují a jaké
to pro pronásledovatele může mít dopady. U milujícího středního věku se používá podobný
postup, zároveň s přerušením veškerého kontaktu s obětí, kdy se jako účinná jeví i konzultace
problémů pachatelova existujícího vztahu.
Z jejich výzkumů vyplývá, že 20% stalkerů spadá pod třetí skupinu – pronásledování
fixovaným pronásledovatelem s psychickými poruchami. Tato kategorie je dále členěná na
méně nebezpečné fixované pronásledovatele a fixované pronásledovatele se zvýšenou
nebezpečností. První podkategorie pachatelů přichází do kontaktu s obětí většinou ženského
pohlaví díky pracovním vztahům, má blízko k psychopatii, exceluje v manipulačních
schopnostech. Oběť by měla zřetelně dát najevo své odmítnutí, naprosto přerušit kontakt s
pachatelem a eventuálně vyhledat i právní pomoc. Druhé podkategorii je blízké vážnější
duševní narušení, agresivní projevy, nevypočitatelnost jeho jednání a „bombardování“ oběti.
Té se rovněž doporučuje přerušení kontaktů a iniciovat psychiatrické přešetření stalkera.
Poslední kategorie, pronásledování sadistickým pronásledovatelem, se vyznačuje značnou
nebezpečností, zastrašováním oběti, snahou o kontrolu jejího života, střídáním projevů agrese
spolu s násilím a laskavosti. Oběť by měla být od pachatele naprosto izolována na utajeném
místě, neboť sadistický pronásledovatel tíhne jí vyhledat a pokračovat ve svém jednání.
16
3.2.4. Motivace pachatele
Proč v osobních, pracovních a mediálně zprostředkovaných vztahů ke stalkingu dochází, to je
rozdělení, na které se ve svém výzkumu zaměřil Paul Mullen. Stanovil 5 hlavních
motivačních vzorců - reakce na odmítnutí, hledání intimity a blízkosti za každou cenu,
ventilování hostilis a nenávistnosti, pronásledování z nedostatku kompetencí řešit vzniklou
situaci jinak, pronásledování jako důsledek predátorské (útočné) agresivity31. Tento výzkum
je postaven na výpovědích skutečných pronásledovatelů, kteří navštěvují speciální kliniku
v Austrálii.
Na základě výše uvedeného australští odborníci32 popsali další typologii pachatelů dle
rizikovosti pro oběť, kdy je pachatelem buď odmítnutý pronásledovatel, jehož motivací je
obnovit vztah anebo odplata za odmítnutí, neboť je dotyčný rozčarován a rozhořčen z
ukončeného vztahu a stalking je tak pro něj náhražkou za ukončený vztah; hledač intimity,
který dychtí po vztahu s jedincem, který ho zaujal a domnívá se, že jeho city budou
opětovány. Negativní reakce oběti si vykládá kladně a jedná se tak o klasického stalkera
celebrit;33 nekompetentní nápadník hledající taktéž vztah, avšak již ne opětovaný vztah, nýbrž
jen rande či sexuální schůzku. Po odmítnutí se zase zaměří na jiný terč. Zlostný
pronásledovatel urputně pronásleduje oběť kvůli reálnému či domnělému poranění, újmě,
kterou mu pronásledovaná osoba přivodila, sám se cítí jako oběť a vyniká ve vyhrožování a
zastrašování. Predátorský pronásledovatel má za cíl útočit a často má sklony k sexuálně
agresivnímu chování. Pronásledovatel buď tajně pronásleduje oběť, aby ji nevystrašil před
finálním útokem, nebo oběti již od počátku dává v náznacích najevo, že je pronásledována.
V tabulce (viz. Příloha č. 1), jež je převzata z publikace Pomoc obětem (a svědkům) trestných
činů34, je předváděna vlastní rizikovost pronásledování dle výše uvedené typologie, ze které je
patrné, že vysoké riziko fyzického napadení, psychické a sociální poškozování oběti je
především u odmítnutého a predátorského typu stalkera.
31
ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 217.
MULLEN, P. E.; PATHE, M.; PURCELL, R. et al. Study of stalkers. American Journal of Psychiatry. 1999, č.
156, s. 1244-1249.
33
Viz kapitola 2.2. Pronásledování celebrit.
34
ČÍRTKOVÁ, L.; VITOUŠOVÁ, P. a kol. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů: Příručka pro pomáhající
profese. 1. vydání. Praha: Grada publishing, a.s., 2007. s. 121.
32
17
Domény
rizika
Odmítnutý
pronásledovatel
Hledač
intimity
Zlostný
pronásledovatel
Predátorský
pronásledovatel
1. Napadení
vysoké
nízké
nízké
nízké
vysoké
2.
Vyhrožování
vysoké
moderované
vysoké
vysoké
nízké
3. Perzistence
moderované
vysoké
nízké
moderované
nízké
4. Psychické
a sociální
poško-zování
oběti
vysoké
moderované
nízké
vysoké
vysoké
5. Opakování
vůči nové
oběti
vysoké
nízké
vysoké
moderované
vysoké
Nekompetentní
nápadník
Riziko
3.2.5. Kombinace kritérií
Holmes pro roztřídění pronásledovatelů do skupin zkombinoval různá kritéria, mezi něž patří
předcházející vztah k oběti, typ oběti, motivace a osobnost pronásledovatele, a tak rozdělil
pronásledovatele do šesti základních skupin - pronásledovatel celebrit, pronásledovatel
expartnera, pronásledovatel politiků, pronásledovatel z vášně se sexuální motivací,
pronásledovatel ze zištné motivace a pronásledovatel zhrzený a odmítnutý v lásce35. U této
kategorie není potřeba dalšího rozboru, jelikož obsahuje poznatky z předešlých kategorií.
35
BOON, J.; SHERIDAN, L. Stalker Typologies: Implication for Law Enforcement. In BOON, J.; SHERIDAN,
L. (ed.). Stalking and Psychosexual Obsession : Psychological Perspectives for Prevention, Policing and
Treatment. Chichester: Wiley 2002, s. 64-65.
18
4. Výzkum
4.1.
Cíl výzkumu
Cílem výzkumu bylo zjistit, zda studenti gymnázií ve vybraných krajích naší vlasti jsou
obeznámeni se stalkingem a jeho nebezpečností, tj. jaké jsou tresty, jaké jsou znaky stalkingu
či jak se bránit, kdybychom se stali obětí. Dalším cílem bylo zjistit, kolik z nich má nebo zná
někoho, kdo má zkušenost se stalkingem, ať už jako pachatel nebo „pouze“ jako jeho oběť.
Očekávám, že studenti gymnázií jsou plně informováni o tom, co stalking je, ale myslím si, že
pouze studenti vyšších ročníků gymnázií budou srozuměni s následky, znaky, obranou proti
stalkingu. Stejně tak předpokládám, že aspoň jeden z deseti dotázaných měl nebo zná někoho,
kdo v minulosti měl problémy se stalkingem či kyberstalkingem. Doposud nebyly na území
České Republiky publikovány žádné výzkumy, dle kterých bych mohla srovnávat, v čem se
mé domněnky a výsledky shodují či liší od opravdových odborníků na pronásledování.
4.2.
Metodika výzkumu
Výzkum probíhal formou dotazníkového šetření u náhodně vybraných studentů gymnázií
v jihočeském, plzeňském, pardubickém kraji a Praze. Dotazník byl anonymní, dobrovolný a
vlastní konstrukce. Obsahoval 12 otázek, z toho 8 uzavřených a 5 otevřených otázek. Pro
tento výzkum byli vybráni respondenti ve věku 11-20 let. Z 300 oslovených osob se výzkumu
účastnilo 172 (57,3%) dívek a 128 (42,7%) chlapců.
4.3.
Charakteristika zkoumaného vzorku
Na dotazník odpovědělo 300 studentů gymnázií z jihočeského, plzeňského, pardubického
kraje a Prahy. V této kapitole je uvedena charakteristika zkoumaného vzorku, to jest pohlaví,
třída, bydliště.

Otázka č. 1 – Jaké je vaše pohlaví?

Výzkumu se účastnilo 172 dívek, což je 57,3% a zbývajících 42,7% byli chlapci,
to dělá 128 respondentů.

Otázka č. 2 – Do jaké třídy chodíte?

viz. Příloha č. 2

Nejvíce dotazovaných bylo z kvinty a 1. ročníku (81) a na druhou stranu nejméně
dotazovaných bylo z primy (20). Nízká účast u mladších ročníků se dá vysvětlit
tím, že dotazník se šířil po sociálních sítích, které jsou nejvíce využívány
adolescenty od 15 roku.
19

Otázka č. 3 – V jakém kraji bydlíte?

viz. Příloha č. 3

Výzkum byl prováděn mezi studenty jihočeského, plzeňského, pardubického kraje
a Prahy. Tyto 4 kraje byly vybrány proto, že v posledních letech se zde ukázal
stalking jako nejrozšířenější ze všech krajů České Republiky. Nejvíce dotázaných
bylo
z jihočeského
kraje
(41%),
poté
následoval
kraj
pardubický
(26%), Praha (19%) a nejméně dotázaných bylo z plzeňského kraje (14%).
4.4.
Výsledky šetření
Tato kapitola vás seznámí s výsledky šetření, které se týkají informovanosti o stalkingu mezi
vybraným vzorkem populace, jehož rozbor je uveden v kapitole 4.3. Charakteristika
zkoumaného vzorku.
4.4.1. Definice stalkingu
Otázky č. 5, 6 a 7 se zabývají tím, jestli vůbec studenti vědí, co to stalking je. Otázka č. 5 byla
otázka uzavřená – Ano, vím/ Ne, nevím. Otázka č. 6 byla otevřená a studenti měli vymyslet
vlastní definici pronásledování. Pouze 7 studentů odpovědělo, že neví, co stalking je a
zbylých 293 respondentů odpovědělo, že ví, co stalking je a dobře jej definovalo i v otázce č.
6. Níže jsou uvedeny některé definice z dotazníku.

Nevyžádané sledování nějakého člověka, omezování jeho osobního prostoru a
nabourávání se do jeho soukromí.

Obsesivní sledování někoho.

Je to trestný čin. Jedná se o opakované a nevhodné pronásledování osob ve formě
například psaní zpráv atd…

(proná)sledování jiné osoby
Opravdové definice od odborníků jsou uvedeny v kapitole 1. Co je to stalking na straně 4.
Většina odpovídajících se shodla na tom, že stalking je nebezpečné a nevyžádané sledování
osoby. Spousta studentů taktéž uvedla, že se k němu používají nejrůznější moderní
technologie a že pachatel trpí často nějakou psychickou poruchou.
V otázce č. 7 měli dotazovaní vysvětlit rozdíl mezi klasickým stalkingem a kyberstalkingem.
Všech 293 studentů odpovědělo správně a v krátkosti odpovědělo. Více o kyberstalkingu
v kapitole 2.4. Kyberstalking.
20
4.4.2. Průběh, obrana a trest
Otázky č. 8, 9 a 10 byly zaměřeny na průběh, obranu a trest. Otázka č. 8, jaké jsou známky
stalkingu, byla uzavřená a studenti měli na výběr z několika možných i nemožných známek
pronásledování, kdy měli možnost zaškrtnout více možností. Je zde uvedeno, z jakých
možností mohli dotazovaní vybírat a za každou možností je počet studentů, kteří tuto možnost
zvolili.

Sledování osoby déle jak měsíc (290)

Stupňování chování stalkera (227)

Posílání výhružných dopisů (122)

Posílání milostných dopisů (152)

Sledování osoby jeden týden (0)

Sledování osoby zpovzdálí bez šance na kontakt (288)

Unesení oběti (106)

Posílání dárků (110)
Možnosti unesení oběti a sledování osoby jeden týden byly jediné dvě odpovědi, které
bychom nenašli u žádného typu stalkingu. Dotazovaní si u této otázky nevedli tak dobře jako
u předchozích otázek, ale i přesto téměř všichni dobře odhadli, že sledování osoby musí trvat
déle jak měsíc, aby se dalo mluvit o stalkingu.
V otázce č. 9 měli respondenti za úkol vybrat všechny možné odpovědi na otázku, co dělat
v případě, že už nás někdo sleduje. V závorce je vždy uveden počet studentů, kolik zvolilo
danou možnost.

Dát stalkerovi najevo, že o něj nemáte zájem (156)

Nahlásit ho na policii (290)

Ignorovat ho (280)

Zavolat polici či nějakou podpůrnou organizaci (274)

Jít se stalkerem na schůzku a všechno mu vysvětlit (57)

Začít si vztah se stalkerem (0)

Vymazat všechny stalkerovi pokusy o kontakt (5)

Odpovídat na jeho vzkazy (13)

Nikomu nic neříkat (2)
21
Špatně udělali ti, kteří zvolili možnosti - nikomu nic neříkat, odpovídat na jeho vzkazy,
vymazat všechny stalkerovy pokusy o kontakt, začít si vztah se stalkerem a jít se stalkerem na
schůzku a všechno mu vysvětlit. Je překvapivé, že více jak 1/6 studentů by šla se stalkerem na
schůzku a všechno mu vysvětlila, což je špatně. U většiny pronásledovatelů totiž platí, že
pokud se oběť pokusí o jakýkoliv kontakt se stalkerem, stalkera to ještě více povzbudí
k pokračování ve stalkingu.
Otázka č. 10, víte, jaký trest vám v České Republice hrozí za tento čin, měla za úkol zjistit,
zda mají studenti povědomí o tom, že stalking je trestný čin a pokud věděli, že se jedná o
trestný čin, měli vybrat jaký trest se za stalking uděluje.

Trest smrti (1)

Napomenutí (34)

Veřejně prospěšné práce (11)

Odnětí svobody na 6 měsíců (35)

Odnětí svobody až na 1 rok (140)

Odnětí svobody až na 3 roky (36)

Žádný, není to protizákonné (36)
Pravdou je, že správné jsou tři odpovědi, a to odnětí svobody na 6 měsíců, odnětí svobody až
na 1 rok i možnost odnětí svobody až na 3 roky. Vše záleží na okolnostech, jako je věk či
pohlaví oběti či to, jestli jí pronásledovatel fyzicky ubližoval.
4.4.3. Zkušenosti
Poslední dvě otázky dotazníku zkoumaly, zda mají studenti nebo někdo z jejich okolí
zkušenosti se stalkingem jako oběť (otázka č. 11) nebo zda mají studenti nebo někdo z jejich
okolí zkušenosti se stalkingem jako pachatel. 283 dotázaných odpovědělo, že žádné
zkušenosti se stalkingem nemá, ani jako pachatel ani jako oběť. Nikdo nepřiznal, že by někdy
sledoval někoho, ale 17 studentů odpovědělo, že měli zkušenost se stalkingem jako oběť.
Jedna dívka se o této zkušenosti rozepsala a její výpověď je uvedena zde.

Dívka, 18 let, Jihočeský kraj

Ano, mám, jsem obětí stalkingu. Již třetím rokem mě sleduje jistý dospělý muž, ví,
kde bydlím, kdy mi končí škola, kam kdy chodím. Neustále se vyskytuje na
stejných místech jako já, chodí za mnou a pokouší se o jakýkoli kontakt.
Většina respondentů, kteří odpověděli kladně, napsali pouze „Ano, mám“
22
4.5.
Závěr výzkumu
Cílem celého šetření a celé práce bylo zjistit, jestli studenti gymnázií v jihočeském,
plzeňském, pardubickém kraji a Praze jsou seznámeni se stalkingem, tj. definice, tresty,
znaky, obrana…. Záměrem taktéž bylo zjistit, zda adolescenti už mají zkušenost se
stalkingem. Očekávání, že jsou studenti plně informováni o stalkingu, se potvrdila pouze
z poloviny. Pravda je, že 293 respondentů z 300 je obeznámeno s tím, co stalking je a napsali
i vlastní definice pronásledování. Následující otázky, týkající se základních znaků, obrany a
trestů stalkingu, už nebyly očividně tak jednoduché, protože pouze jedna polovina odpověděla
na tyto 3 otázky správně. Poslední část dotazníku obsahovala 2 otázky, které měly za úkol
zjistit, zda měli respondenti už nějaké nepříjemné zážitky s pronásledováním. Z těchto otázek
vyplynulo, že pouze 17 adolescentů má zkušenost se stalkingem z pohledu oběti. Výzkum
bych tedy zakončila tím, že i když ve výše jmenovaných krajích bylo za poslední roky
zjištěno hned několik případů stalkingu, studenti gymnázií nemají téměř žádné zkušenosti se
stalkingem, ale i bez jakýchkoliv zkušeností jsou poměrně dobře informováni.
23
Závěr
V posledních letech se stalking stal fenoménem, není moc odborných publikací, které by nám
komplexně rozebrali celou problematiku. Teoretická část, první tři kapitoly, měli za úkol
v krátkosti informovat veřejnost o problematice – pachatelé, typy a znaky. Poslední, čtvrtá,
část byla zaměřena na to, zda jsou adolescenti ve věku od 11 do 20let informováni o
pronásledování. Mé předpoklady byli, že studenti jsou informováni pouze o základních
znacích stalkingu, ale o komplikovanějších věcech, jako jaký trest za stalking je na území ČR
nebo jak se chránit před pronásledovateli. Tyto mé předpoklady byli, naplněny a to tak, že
293 studentů z 300, ví co to stalking je. Další částí dotazníku bylo zjistit, zda studenti mají
zkušenosti se stalkingem. Tady mé předpoklady byli větší, než byla reálná skutečnost, že
pouze 17 adolescentů má zkušenosti s tímto trestným činem. Domnívám se tedy, že studenti,
především starších ročníků jsou informováni aspoň do takové míry, aby se dokázali před
stalkingem chránit.
Cílem této práce byla informovanost, které jsem docílila. V prvních třech kapitolách jsem
shrnula nejdůležitější teoretické informace od českých i světových odborníků a v poslední
kapitole jsem zjistila, jak na to jsou čeští gymnazisti s celkovým povědomím o této
problematice, včetně zjištění, že pouze méně než 10% studentů ze zkoumaného prvku má
zkušenosti se stalkingem.
24
Seznam použité literatury
1. BOON, J.; SHERIDAN, L. (ed.). Stalking and Psychosexual Obsession :
Psychological Perspectives for Prevention, Policing and Treatment. Chichester:
Wiley, 2002.
2. BURGESS, A. W.; BAKER, T. Cyberstalking. In BOON, J.; SHERIDAN, L. (ed.).
Stalking and Psychosexual Obsession : Psychological Perspectives for Prevention,
Policing and Treatment. Chichester: Wiley, 2002.
3. DEIRMENJIAN, J. M. Stalking in cyberspace. Journal of American Academy of
Psychiatry and Law, 1999.
4. ČÍRTKOVÁ, L. Expartner stalking a jeho podoby. Právo a rodina. 2011.
5. ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009.
6. ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky: domácí násilí, stalking, predikce
násilí. 1.vyd.Praha: Grada publishing, a.s., 2008.
7. ČÍRTKOVÁ, L.; VITOUŠOVÁ, P. a kol. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů:
Příručka pro pomáhající profese. 1. vydání. Praha: Grada publishing, a.s., 2007.
8. HAIS, K.; HODEK, B. Velký anglicko-český slovník. II. N-Z. 1.vyd. Praha: LEDA,
1997.
9. HOLCR K. a kol. Kriminologie. 1.vyd., Praha: Leges, 2009.
10. HOLEČEK, V.; MIŇHOVÁ, J.; PRUNNER, P. Psychologie pro právníky. Aleš
Čeněk: Dobrá voda 2003.
11. MELOY, J. R. Psychology of Stalking. In MELOY, J. R. (ed.). Psychology of
Stalking : Clinical and Foresic Perspectives. San Diego: Academic Press, 1998.
12. MULLEN, P. E.; PATHE, M.; PURCELL, R. et al. Study of stalkers. American
Journal of Psychiatry. 1999.
13. RENO, J. 1999 report on cyber stalking: A new challenge for law enforcement and
industry. Převzato z BOON, J.; SHERIDAN, L. (ed.). Stalking and Psychosexual
Obsession : Psychological Perspectives for Prevention, Policing and Treatment.
Chichester: Wiley, 2002.
25

Podobné dokumenty

Dokument - digital radio dab

Dokument - digital radio dab Bez rádiového spektra by nebylo ani fenoménu mobilních komunikací, které se staly součástí každodenního života. Nástup tzv. chytrých telefonů byl předzvěstí požadavků na rozvoj vysokorychlostních s...

Více

Sborník textů k problematice domácího násilí

Sborník textů k problematice domácího násilí domácího násilí (DN) ohroženým ženám i mužům často brání reálné obavy a iracionální úzkosti z toho, co bude, až zůstanou „samy“ nebo „sami“, nebo „jen s dětmi“, po rozchodu s násilným partnerem. Ne...

Více

zde - Rosa

zde - Rosa Mnoho laiků se domnívá, že domácí násilí končí, když oběť definitivně opustí svého partnera. Ve skutečnosti může být odchod pro pachatele signálem k eskalaci násilného chování a pokusům o udržení k...

Více

sociologické sondě za rok 2013

sociologické sondě za rok 2013 Děti se stávají svědky nejen psychického násilí (zesměšňování, shazování, ponižování, vulgárních nadávek, výhrůžek), ale i fyzických útoků na své matky (fackování, kopání, bití, znásilnění, škrcení...

Více