Verze pro tisk - Karl-May

Karel Friedrich May
1 von 10
http://www.karl-may-stiftung.de
Karel Friedrich May
(Roky 1842–1874)
Rok
Životopisné poznámky
Místo pobytu
Carl Friedrich May se narodil v pátek 25-tého února 1842, v
deset hodin večer, a byl pokřtĕn příšti den v
evangelicko-luteránském kostele Sv. Trojice v Ernstthalu. Jeho
kmotři byli mistr tkadlec Carl Gottlob Planer (1792-1859),
slečna Chr. Friederike Esche (bližší životopisné údaje
neznámé), a kovářský učeň Christian Friedrich Weisspflog
(1819-1894). Byl páté dítĕ 32-léte paní Christiany Wilhelminy,
rozené Weisové. V rodném domĕ panovala veliká bída – trpká
1842 chudoba, často také hlad. Z jeho čtyř sourozenců byla naživu
pouze čtyřletá Augusta Wilhelmina.
Toho roku "bylo velmi suché a horké léto. Od setby vůbec
nepršelo po 6 až 7 týdnů a skoro po celé léto ve žhavém okolí
nebyla bouřka s deštĕm. Následoval všeobecný nedostatek
vody, takže obilí nemohlo být semleto a bylo prostĕ
sešrotováno.
Dobytek v důsledku nesmírnĕ trpĕl a mnoho kusů vyhublo a
sešlo a muselo proto být utraceno…"
Ernstthal,
Niedergasse 122
(Karl-May-Haus)
"Pro nedostatek dobytka na porážku cena masa vysoce
vzrostla."
Tehdejší situaci v “krajinĕ tkalců” je možné porovnat s
1843
dnešními pomĕry ve vývojových zemích – ideální předpoklady
pro onemocnĕní z nedostatku vitaminů a infekcí; to se také
stalo údĕlem Karla Maye.
Ernstthal,
Niedergasse 122
28-mého kvĕtna: narození sestry Karla Maye, Christiny
1844 Wilhelminy, pozdĕji provdané paní Schönové. V Hohensteinu a
Ernstthalu stále panuje velký hlad:
Ernstthal,
Niedergasse 122
Karel Friedrich May
2 von 10
http://www.karl-may-stiftung.de
"Skutecnĕ nedávno se zde staly případy kdy lidé, kteří se
stydĕli žebrat, doslova zahynuli hladem. Rovnĕž, obzvláštĕ v
rodinách s mnoha dĕtmi, neni zřídka, že po mnoho dní nemají
k jídlu ani kousek chleba a kdy nĕkolik brambor uvařených ve
slupce a pojídané se soli, představují jedinou potravu tĕchto
neštastníků. Avšak v mnoha rodinách jsou i brambory už
snĕzené, anebo se jich nedostáva, a pak je úplné hladovĕní a
žebrota nevyhnutelné. … Je to skutečnĕ srdcelomný pohled na
tyto ubožáky s bledými a vyhublými tvářemi, s ustaranými
zapadlými očima, ze kterých každá jiskra životní radosti
vymizela, … když se vlečou jako stíny, …"
Nedostatek vitaminu A s nejvĕtší pravdĕpodobnosti
zapřičinil u Karla Maye šeroslepost (poruchu vidĕní při
špatném osvĕtlení, za soumraku). Od této chvíle byl tĕžce
zrakovĕ postižen – počátek Xerophthalmie hrozil ztrátou
zraku.
Jeho zdravotní stav se zhoršil: oční víčka byly zavřené a
oteklé, následoval zánĕtlivý Blepharospasmus (křeč očních
víček). Nemohl otevřít oči po delší dobu. Stal se slepým
(funkční slepota) a ztratil zrak. Pozdĕji si nemohl vzpomenout
na předchozí zrakové vjemy. Dobré lékaře nebylo možné
zaplatit, nemocenské pojištovny neexistovaly. May si stĕžoval
ve své biografii Mein Leben und Streben (v souborném vydání
jeho spisů pod názvem "Ich") [v českém překladu "Vyznání"
T&M Praha 1932] na zhoubné mastičkaření, kterému padl za
obĕt. Pravdĕpodobnĕ byly jeho zavřené oční víčka zcela bez
výsledku léčeny mastĕmi a obvazy; a tak ta malá příležitost
vidĕt snad i po kratkou chvíli, byla ztracena.
1845
Mohl jsem osoby a vĕci ohmatati, slyšeti, čichati. To však
nestačilo, abych si mohl utvořiti o nich plastickou představu.
Mohl jsem je toliko tušiti. O podobĕ človĕka, stolu, psa, mohl
jsem si učiniti jen vnitřní, duševní obraz. Ne tĕlo, nýbrž i duši
jsem poslouchal, když nĕkdo hovořil. Ne vnĕjšek, nýbrž i nitro
jeho se mi přiblížilo. ["Vyznání" T&M Praha 1932, str. 34.]
Karel byl pod stálou péči své babičky, Johanny Christiany
Mayové, matky jeho otce. Ona ovlivnila svými romantickými
pohádkami jeho myšlenkovy a citový svĕt. Následující mĕsíce
se staly pramenem Mayovy velmi bohaté představivosti.
Přestĕhování do domu tkalce Carla Augusta Knoblocha. Dne
15-tého srpna začíná pro Mayovou matku šesti-mĕsíční
vzdĕlání porodní asistentky.
Ernstthal,
Marktplatz 183
13-tého února: Mayova matka podstoupí zkoušky pro porodní
báby na Chirurgicko-Medicinské akademii (Kurlaender Palais)
v Dráždanech s "výborným prospĕchem." Tam také byly oči
jejího slepého chlapce úspĕšnĕ "léčeny" profesory Haasem a
Grenserem (operace je z lékařského hlediska vyloučena) –
Karel May se naučil vidĕt.
Pro mne oživovaly svĕt jen duše, duše a nic jiného. To
zůstalo i potom, když jsem nabyl zraku a dále do jinošských a
1846 mužných let, až do dnešní doby. To je rozdíl mezi mnou a
jinými. To je také klíč k mým knihám. Tím se vysvĕtluje i vše
to, co se na mnĕ chválí a také haní – jen ten je schopen o
mnĕ pronášeti úsudek, kdo slepý byl a nabyl zraku, kdo mĕl
vnitřní svĕt tak hluboce založený a tak mocný, že i pak, když
prozřel, ovládl pro celý život i jeho svĕt vnĕjší, jen ten, se
může do všeho vmysliti, co jsem já myslil, učinil a napsal,
jinak nikdo! ["Vyznání" T&M Praha 1932, str. 34-35.]
Lekařský úsudek svĕdčí rovnĕž pro to, že v Dráždanech byla
Ernstthal,
Marktplatz 183
Karel Friedrich May
3 von 10
http://www.karl-may-stiftung.de
rovnĕž léčena úspĕšnĕ rachitida (Anglická nemoc - křivice),
způsobená nedostatkem vitaminu D. Tomu odpovídá rovnĕž
co May napsal v jeho biografii: "Naučil jsem se vidĕt a vrátil
jsem se, i v ostatním uzdravený, domu."
19-tého března byla Mayova matka ustanovená porodní
bábou v Ernstthalu.
Karel May byl vytržen z pohádkového svĕta své babičky.
Hrubé výchovné metody jeho otce otřásly od teď jeho duševní
stav:
Na stavu visíval trojnásobnĕ spletený provaz, jenž zanechál
1847 na tĕle modré pruhy. Za kamny trčela březovka, dobře známý
"břízový Jenda", jehož jsme se my dĕti zvlášť strachovaly.
Neboť otec ji namáčíval před výpraskem do teplé vody, aby
lépe přiléhala. ["Vyznání" T&M Praha 1932, str. 18-19.]
2-hého června: narození jeho sestry Ernestiny Pavlíny.
Ernstthal,
Marktplatz 183
Velikonoce: Karel May začal školu. Třídy v Ernstthalerské
obecné škole byly přeplnĕné; jeden učitel vyučoval okolo 90
žáků. Co se tam Karel nenaučil, jeho otec do nĕho vtloukal;
chlapec to mĕl znát lépe do života. V tomto smyslu musel
1848
Karel v příštích létech přečíst nesčetné, zčásti vĕdecké knihy,
které mu otec objednal. Tu trochu volného času trávil Karel se
svým kmotrem, kovářem Christiánem Weisspflogem, kde
poslouchal jeho exotické povídky.
Ernstthal,
Marktplatz 183
Karel May se stal mladým bubeníkem u sedmé domobranecké
kompanie Ernstthalské, ve které sloužil jeho otec jako kaprál.
1849 Otec ho cvičil a driloval v různých válečných povelech.
9-tého června: Narození Mayovy sestry Karoliny Wilhelminy,
pozdĕjší paní Selbmannové.
Ernstthal,
Marktplatz 183
1850
Ferryho "Le Coureur des Bois" [Zalesák] publikován, který
May dvacet-devĕt roků pozdĕji přepracoval pro mládež.
Ernstthal,
Marktplatz 183
Pravdĕpodobnĕ v tomto roce: přestĕhování do domu mistra
tkalce Selbmanna.
Loutkové divadlo v Ertsntthalu:
A přišel den, kdy se mi zjevil svĕt, jenž mne od té doby již
neopustil. Hrálo se u nás divadlo. Praobyčejné, ubohé
loutkové divadélko v cechovním tkalcovském domĕ. Prvé
místo za tři groše, druhé za dva, třetí za groš, dĕti polovic.
Bylo mi dovoleno, abych tam šel s babičkou. Stálo to celkem
1851
patnáct feniků, Hrála se "Růženka z mlýna, čili bitva u Jeny".
Mé oči plály: loutky, loutky, panáčkové! Ale já vidĕl a cítil, že
žiji, mluvily, milovaly, nenávidĕly a trpĕly … ["Vyznání" T&M
Praha 1932, str. 52.]
7-mý duben: narození bratra Heinricha Wilhelma; zemřel
však za nĕkolik mĕsíců pozdĕji 20-tého září. 30-tého listopadu
umíra Christiana Frederika Weisová, Mayova babička z
matčiny strany, ve stáři 64 let.
Ernstthal,
Marktplatz 185
16-tého srpna se narodila Mayova sestra Anna Henriette;
rovnĕž i ona umírá příliš brzy, nĕkolik týdnů stará, 4-tého září.
Ernstthal,
Marktplatz 185
1852
Přitĕžující výchovný omyl, který začal s Mayovým otcem,
svému synu vtlouct do hlavy "vĕdu", pravdĕpodobnĕ dosáhl
tohoto roku svého vrcholu. Karel May píše pod tak výstižným
názvem kapitoly Bez mládí ve svém životopise:
1853
Otec mi snesl všemožnou ‘učebnou’ látku. Nebyl však ani
schopen určiti výbĕr, tím ménĕ postup. Přinesl všecko, co kde
našel. Musil jsem to čísti, ba dokonce opisovati, když otec
myslil, že si to lépe osvojím. Co všecko musil jsem prodĕlat!
Ernstthal,
Marktplatz 185
Karel Friedrich May
4 von 10
http://www.karl-may-stiftung.de
Staré modlitební knihy, početnice, přírodopisy a učené
rozpravy, z nichž jsem nerozumĕl slovu. Jednou dokonce
musil jsem opsati zemĕpis Nĕmecka z r. 1802 přes 500 stran
tlustý, abych si lépe zapamatoval statistická data, jež arci
dávno už neplatila. Celé dny a skoro celé noci jsem sedĕl a
musil si hlavu plnit takovým a podobným úplnĕ bezcenným
brakem. To bylo překrmování a přecpávání, nemající sobĕ
rovného! ["Vyznání" T&M Praha 1932. str. 51.]
Karel May dostával soukromé hodiny v cizích řečích, které si
musel sám platit. Mezitím musel – jako dvanáctiletý –
pracovat v sousedním Hohenstein v hospodĕ Engelhardt jako
stavĕč kuželek v kuželkárnĕ – nĕkdy až do půlnoci. Objevil
tam půjčovnu knih: ‘Rinaldo Rinaldini, náčelník lupičů’ – ‘Himlo
1854
Himlini, náčelník lupičů ve Španĕlsku’ – ‘Sallo Sallini, strašný
velitel zlosynů’, se jmenovali jeho hrdinové a stali se mu
ideály v jeho představivosti.
5-tého kvĕtna: Narození jeho bratra Karla Hermanna, který
umírá předčasnĕ 15-tého srpna.
1855
3-tího července se narodil Mayův bratr Karel Heinrich; i toto dítĕ
zemřelo zakrátko 30-tého října.
Útĕk ze skutečnosti!
Četl jsem toho večera ‘Lupičské doupĕ v Sierře Morénĕ čili
Andĕl všech utlačovaných’. Když se otec vrátil a usnul, vstal
jsem tiše, vyplížil jsem se ze svĕtnice a oblékl se. Pak jsem
napsal tento lístek: ‘Nemusíte si ruce udřít do krve! Jdu do
Španĕlska! Opatřím pomoc!’ Položiv jej na stůl, vzal jsem si
kousek suchého chleba a pár grošů z penĕz v kuželníku
vydĕlaných. Sestoupil jsem tiše po schodech, otevřel dveře,
vydechl zhluboka a vzlykaje – ovšem tiše, aby to nikdo
nezaslechl – odcházel jsem neslyšnĕ po námĕstí na cestu,
která vedla přes Lichtenstein do Cvikova. Šel jsem do Španĕl,
do zemĕ šlechetných banditů, pomocníků v nejvĕtší nouzi.
["Vyznání" T&M Praha 1932, str. 71.]
1856
Karel daleko nedošel, jeho starostlivý otec ho přivedl domů:
Nikdy jsem necítil tak jasnĕ nesmírnou jeho lásku ke mnĕ,
jako toho dne. ["Vyznání" T&M Praha 1932, str. 81.]
Palmová nedĕle, 16-tého března: Karel May byl biřmován.
Michaelis, 29-tého září: Stal se proseminaristou v
učitelském ústavu ve Waldenburgu.
Vyučování bylo chladné, přísné a tvrdé. Nebylo v nĕm stopy
poesie. Pro hodiny náboženství nemohl se nikdo nadchnout.
Odpuzovaly, místo aby nás obšťastnovaly a nadchly.
["Vyznání" T&M Praha 1932, str. 83.]
22-tého listopadu se narodila Emma Lina Pollmerová,
Mayová první manželka, v Hohensteinu; její matka zemřela
4-tého prosince na horečku omladnic.
Ernstthal,
Marktplatz 185
Ernstthal,
Marktplatz 185
Ernstthal,
Marktplatz 185
Waldenburg
Karel May se zamiluje do patnáctileté Anny Presslerové z
Ernstthalu. Napíše a zkomponuje milostnou píseň, kterou ji
přehraje na kytaře:
1857
Ač pryč od Tebe
Jsem u Tebe
A ať Jsi kdekoliv
Jsi u mne.
Odloučit se od Tebe,
To nemohu,
Waldenburg
Karel Friedrich May
5 von 10
http://www.karl-may-stiftung.de
Protože Jsi mé vše,
Svĕtlo mého života!
21-vého listopadu: Mayova sestra Maria Lina se narodila;
umírá 13-tého prosince.
V červenci Anna Presslerová, šestnáctiletá, se provdá za
obchodníka Carla Hermanna Zachariase, se kterým očekává
dítĕ. Dlouho sedí bolest v Karlu Mayovi, dlouho trvá než
1858 přebolí.
May píše jeho první Indiánskou povídku a posílá ji do
časopisu "Gartenlaube". Vydavatel Ernst Keil odmítá tuto –
dnes ztracenou – prvotinu.
Waldenburg
V listopadu má May službu osvĕtlovače v učitelském semináři
ve Waldenburgu. Při této příležitosti zpronevĕří šest svíček,
1859 které hodlá vzít pro vánoční stromek v chudé domácnosti
svých rodičů. 21-ního a 22-hého prosince je tato záležitost
vyšetřována ředitelem semináře Schuetzem.
Waldenburg
28-mého ledna: Vyloučen z učitelského semináře.
4-tého března: Mayová sestra Emma Marie se narodila;
umírá 5-tého srpna.
6-tého března: Podpořen Ernstthalským farářem
Schmidtem, May posílá žádost o milost Saskému Ministertvu
1860 Školství. Ředitel semináře Schuetze, který lituje mezitím svou
tvrdost, žádost podpoří.
4-tého června: May smí pokračovat ve svém vzdĕlání v
učitelském semináři v Plauen. Tam trpí, jako mnoho jeho
spolužáků, špehováním školního ředitelství; zajímají se o
intimní sexualní život žáků.
9-tého, 10-tého an 12-tého září: May absolvuje své závĕrečné
zkoušky.
13-tého září: Konečné vysvĕdčení nese známku "Dobrý".
Pouze od 7-mého do 19-tého října působí May jako pomocný
učitel v Glauchovĕ. Došlo k žárlivostní scénĕ s pronajimatelem
jeho pokoje Ernstem Theodorem Meinholdem. Tento
obchodník překvapil Maye, když políbil jeho devatenáctiletou
manželku při hodinĕ výuky na klavír. Meinhold oznámil tuto
romanci superintendentovi Carlu Wilhemu Ottovi – Karel May
byl okamžitĕ propuštĕn.
Příští učitelské místo se stalo Mayovi osudným. V
Altchemnitz, kde působil od 6-tého prosince jako tovární učitel
u firmy Solbrig, se musel podílet s bydlením, pokojem a
ložnici, s ùčetním Juliusem Hermannem Scheunpflugem.
1861
Obého užíval dosud sám. Byl jsem ubytován u nĕho, tedy se
musil se mnou dĕliti. Pozbyl své samostatnosti, svého pohodlí.
… Od svých rodičů dostal darem nové kapesní hodinky. Staré,
které již nepotřeboval, povĕsil na hřebík a tam nepoužívany
visely. Nabízel mi je, abych si je koupil. Mĕly cenu nejvýš
dvacet marek. Odmítl jsem, protože, koupím-li si již jednou
hodinky, chtĕl jsem hodinky nové a dobré. Ovšem, do té doby
bylo ještĕ daleko, neboť musil jsem zaplatiti dluhy.
Tu mi sám řekl, abych si je bral do školy, když nemám
žádnych, a mám býti ve službĕ přesnĕ. Zprvu vĕšel jsem
hodinky na hřebík, sotva jsem přišel ze školy. Pozdĕji se tak
občas nestalo. Míval jsem je u sebe i po nĕkolik hodin, neboť
nápadné zdůrazňování, že nejsou mým majetkem, zdálo se mi
zbytečné. Pak jsem je brával I na své procházky a vĕšel je na
místo až večer, po své návratu. Opravdivého přátelství však
Ernstthal,
Marktplatz 185
Plauen
Plauen
Glauchau
Altchemnitz
Ernstthal,
Marktplatz 185
Karel Friedrich May
6 von 10
http://www.karl-may-stiftung.de
mezi mnou a spolubydlícím nebylo. Účetní musil mne u sebe
trpĕt a dával mi občas ùmyslnĕ najevo, že mu sdílení bytu se
mnou není milé. ["Vyznání" T&M Praha 1932, str. 90.]
Začaly Vánoční svátky. 24-tého prosince May spĕchá přímo
ze školy na vlak a jede domů; hodinky bere sebou. Tam byl
zatčen. Prý ukradl svému spolubydlicímu hodinky, tabákovou
dýmku a cigaretovou špičku. May je zdĕšený.
Byl jsem jako šílený a hodinky jsem zapřel. Při prohlídce
byly ovšem nalezeny. Lež mne mĕla zachrániti, avšak zničila
mne. Ale to dĕlá každá lež. Byl jsem – zlodĕj! ["Vyznání" T&M
Praha 1932, str. 92.]
Mayův popis je vĕrohodný. Byl jako nevinný uvĕznĕn – v
každé případĕ byla jeho kariéra v povolání zničena! Tato
událost byla pro mne jako ùder do hlavy, po nĕmž se človĕk
zhroutí, a zhroutil jsem se! ["Vyznání" T&M Praha 1932, str.
94.]
May byl pravdĕpodobnĕ – soudní akta se nezachovala –
odsouzen pro "protiprávní užívání cizího majetku" podle Art.
330, ods. 3 [Saského zákona]. Nejvyší trest byl udĕlen: šest
týdnů vĕzení. Žádost o milost byla zamítnuta.
1862
Od 8-mého září do 20-tého října: uvĕznĕn v Chemnitz.
Podle dnešního práva by May nebyl uvĕznĕn. Tato rána osudu
vedla k trvalému zákazu učitelského povolání.
6-tého prosince: May byl povolán k vojenskému odvodu a
shledán "služby neschopen".
Ernstthal,
Marktplatz 185
May vystupuje při "večerních zábavách hudby a poesie" v
Ernstthalu. Živí se dáváním hodin soukromého vyučování. Byl
však kvůli tomu dne 12-tého ùnora oznámen učitelské komisi;
školní inspekce se o tom dozvĕdĕla z dopisu Ernstthalského
faráře Schmidta 20-tého března.
20-tého června: Mayovo jméno bylo vymazáno ze seznamu
kandidátů Saských učitelů. Soukromá výuka mu byla
jednoznačnĕ zakázána. Jeho občanská existence byla ùplnĕ
zničena.
Bylo to, jako bych za onĕch šest nedĕl byl z vĕzení přivedl
domů celou řadu neviditelných zločinců, kteří mne nyní chtĕli
učiniti sobĕ rovným.
Nevidĕl jsem jich. Vidĕl jsem jenom hlavní temnou a
výsmĕšnou postavu, vyrostlou z domácího bahna a z
Hohensteinských krvavých románů; hučely do mne,
ovlivňovaly mne. Když jsem se bránil, spustily ještĕ hlasitĕji,
1863 aby mne omráčily a tak unavily, abych pozbyl síly k odporu.
Nutily mne k tomu, abych se pomstil na majiteli hodinek,
který mne udal, aby mne vystrnadil z bytu; mĕl jsem se
pomstít i policii, soudci, státu, lidstvu, zkrátka každému!
Byl jsem vzorný človĕk, bĕloskvoucí, čistý a nevinný jako
beránek. Svĕt mne připravil o mou budoucnost, o štĕstí mého
života. Mohl jsem se pomstít? Čím? Zůstanu tím, čím mne
svĕt udĕlal, totiž – zločincem.
To na mne vyžadovali svůdcové v mém nitru. Bránil jsem se
ze všech sil. Vodítkem všeho, co jsem tehdy napsal, zvláštĕ
mých vesnický povídek, byla mravná, přísnĕ spravedlivá
tendence. Nejen pro jiné, nýbrž i pro sebe jsem to činil, abych
mĕl jakousi oporu. Ale jak tĕžce, přetĕžce jsem to dokázal!
Neučinil-li jsem toho, co ode mne hřmotné hlasy mého nitra
požadovaly, zasypávaly mne posmĕchem, kletbami a
výčitkami, nejenom po hodiny, avšak také po půldny a celé
dlouhé noci. Abych tĕmto hlasům unikl, vyskočil jsem z lože a
Ernstthal,
Marktplatz 185
Karel Friedrich May
7 von 10
http://www.karl-may-stiftung.de
vyrazil ven do deštĕ a snĕhové vánice. ["Vyznání" T&M Praha
1932, str. 100.]
Že May skutečnĕ trpĕl psychickou poruchou, vybĕhnout v noci
ven do deštĕ, může potvrdit z té doby pocházející jeho báseň:
Znáš tu noc, sestupující na zem,
s hladovým vĕtrem a tĕžkou potopou;
temná noc, přes kterou žádné hvĕzdy neprosvítnou,
a žádné očí neproniknou hustou zdi padajícího deštĕ?
I když tato noc je chmurná, spása je v ránu;
ulož se v klidu a usni beze strachu!
Znáš tu noc, sestupující na žití,
když smrt tĕ vystopuje ve tvém posledním nocležišti;
volání vĕčnosti zazní nablízku,
a ùzkost ti zastavi srdce a tep?
I když tato noc je chmurná, spása je v ránu;
ulož se v klidu a usni beze strachu!
Znáš tu noc, sestupující na tvou mysl,
která marnĕ křičí o spásu!
Noční had se vplíží ti do pamĕti
a tisíc ďáblů ti plive v mozku?
Drž se pryč v bezesném ùdĕsu
protože to je ta noc která nemá rána!
Zpočátku May vzdoroval ùspĕšnĕ tĕmto "tisícům ďáblů".
Zkomponoval pro Ernstthalskou "Lyra" [hudební spolek] celou
řadu vlastních skladeb.
May se zdržuje v Nausslitz u Drážďan. O tomto časovém ùdobi
není nic známo. Ve druhé polovinĕ roku sleduje ùdajnĕ
divadelní skupinu Saskem a snad má milostný vztah s
balerinou této divadelní a taneční společnosti H. Jerwitz z
Lipska. Uplynulo 21 mĕsíců od Mayovy šesti-týdenního
uvĕznĕní v Chemnitz. Teď ztrácí duševní rovnováhu:
Vládl ve mnĕ pravý opak jasna: byla to noc. … Ale má noc
nebyla docela černá; mĕla šero. A ku podivu, její moc sahala
pouze na duši, nikoliv na mysl. Byl jsem duševnĕ chorý, ne
však myšlenkovĕ. Mĕl jsem schopnost logických závĕrů,
rozřešil jsem každou matematickou ùlohu. Moje logika
neutrpĕla ztrát. Vnikal jsem naráz do všeho, co leželo mimo
mne: jakmile se to však přibližovalo, aby to vešlo se mnou v
Nausslitz u Drážďan
1864
jakýsi styk, tu ustalo moje pochopení. Nerozumĕl jsem sám
sobĕ, nemohl jsem řídit a vésti sama sebe. ["Vyznání" T&M
Praha 1932, str. 95.]
Tĕch "tisíc ďáblů" zavedlo Karla Maye 9-tého července do
Penig. Tam se nazval "Dr. med. Heilig", "oční lékař" a "dříve u
vojska" z Rochlitz. Nechal si ušit šaty na míru a pak zmizel bez
zaplacení. Předtím vystavil na oči chorému mladému muži
recept v latinĕ.
16-tého prosince: May se objevil v Chemnitz jako "učitel ze
semináře Ferdinand Lohse" a najal v hostinci "U zlaté kotvy"
dva spolu spojené pokoje. Tam si nechal doručit různé
dámské kožichy. Zanesl je do vedlejšího pokoje ukázat
"nemocnému řediteli" a i s kožichy zmizel.
1865
28-mého ùnora: V Gohlis u Lipska May bydlí u hutního dĕlníka
Schule. Dne 20-tého března vyhledá jako "mĕdirytec
Gohlis
Karel Friedrich May
8 von 10
http://www.karl-may-stiftung.de
Hermes", což je bůh ochránce zlodĕjů a obchodníků,
kožešníka Friedricha Eriera a vybere si bobří kožich. Den
pozdĕji May dá kožich do zástavy nic nepodezřivajímu
zastavárníkovi. Když pak se pokusil vybrat peníze, May byl
26-tého března zadržen v parku mezi Gohlis a Lipskem, kdy
sekera "byla vidĕt se blýskat pod jeho kabátem".
Ve vyšetřovací místnosti je "zcela bez pohybu a zdánlivĕ bez
života, a rovnĕž, když byl přivolán policejní lékař, nemluvil."
Taková apatie zaznamenána v aktech nutí myslet. Uplynula
nĕjaká doba, než May začal odpovídat a vše přiznal.
8-mého června: May byl odsouzen okresním soudem v
Lipsku pro "opakované podvody" na čtyři roky a jeden mĕsíc
pracovního vĕzení. Dne 14-tého června byl dopraven do
pracovního ùstavu "Zámek Osterstein". May se stal vĕznĕm
číslo 171. Byl přdĕlen do písárny, avšak byl shledán
neschopným pro tuto práci kvůli duševní poruše.
19-tého září: Johanna Kristiana May, nazývána pohádková
babička, umírá ve vĕku 85 let.
Zwickau,
Zámek Osterstein
May je přidĕlen do výrobny penĕženek a cigaretových
pouzder.
Zwickau,
Zámek Osterstein
Dozorce Friedrich Goehler objeví Mayův hudební talent. May
postoupí na muzikanta hrajícího trombon a stane se členem
vĕzeňského kostelního choru. Pravdĕpodbnĕ koncem roku se
1867
stane "speciélním písařem" inspektora Krella a přemístĕn do
isolačního bloku. Početná vĕzeňská knihovna přemĕní jeho
trestní čas na čas studia.
Zwickau,
Zámek Osterstein
1866
Objeví se literární skice: Repertorium C. May.
2-hého listopadu: May je propuštĕn z vĕzení "v důsledku
udĕlení nejvyšší milosti" předčasnĕ pro dobré chování – 253
dnů dříve než původnĕ stanoveno – s vysvĕdčením důvĕry.
Doma se dozvídá o ùmrtí jeho milované babičky. Tato zpráva
ho znovu ztrhává z duševní rovnováhy.
Stará bída, stará trýzeň a starý boj s nepochopitelnými
1868
mocnostmi začaly znova. … Hlasy ty však usilovaly s
vynaložením všech svých sil, jako tenkrát, abych se pomstil za
ztracený, drahý čas ve vĕzení. ["Vyznání" T&M Praha 1932,
str. 130-131.]
May se pokoušel uniknout tĕmto "nepochopitelným
mocnostem". Píše texty pro Drážďanské knižní nakladatelství
Muenchmeyera, které jsou dnes ztraceny.
Nĕkdy okolo začátku Nového roku se May seznamuje se
služebnou dĕvečkou Augustou Graeslerovou z Raschau. Z této
známosti se vyvine milostný vztah.
Dne 29-tého března May provede prohlídku ve Wiederau
jako "policejní poručík von Wolframsdorf z Lipska" u kramáře
Carla Reimanna, hledaje falešné peníze. Pod záminkou, že
nĕjaké objevil, vezme Reimanna k "výslechu" do hospody a
pak zmizí beze stopy.
1869
10-tého dubna May znovu pátrá po falešných penĕzích v
domĕ výrobce provazů Krause v Ponitz. Akce se nezdaří. May
získá náskok s pomocí pistole a utíká "šikmo přes pole".
Používá převlečení a nosí falešný vousy. V Ernstthalu
zanechává dojem 20-tého dubna, že emigroval do Ameriky.
Od 3-tího do 5-tého kvĕtna se May nachází v Joehstadtu; kde
třetího kvĕtna večer večer navštíví divadlo.
Na Svatého Ducha, 16/17-tého kvĕtna: Ve Schwarzenbergu
se May setkává naposled se svou milou Augustou
Zwickau,
Zámek Osterstein
Ernstthal,
Marktplatz 185
Ernstthal,
Marktplatz 185
Eisenhoehle
Karel Friedrich May
9 von 10
http://www.karl-may-stiftung.de
Graeslerovou. 27/28-mého kvĕtna se May usadí v Eisenhoehle
[jeskynĕ v lese – dnes známá jako jeskynĕ Karla Maye],
severnĕ od Hohensteinu. Dĕtským kočárkem (!) tam zaveze
bezcenné tretky, které mĕl vzít svému křestnímu kmotru
Weisspflogovi.
31-ního kvĕtna: V Limbachu May vezme kulečníkové koule v
místní hospodĕ Victora Reinharda Wuenschmanna a odebere
se do Chemnitz, kde je chce prodat, což se však nepovedlo
kvůli pozornosti dvou policistů.
3/4-tého června: z maštále v Braeunsdorfu May vyvede
konĕ patřícímu majiteli hospody Schreierovi, zároveň s uzdou,
jezdeckým bičíkem a krčními řemeny; pak odjede na koni.
Nĕkolik hodin pozdĕji se mu nezdaří pokus konĕ prodat na
porážku.
15-tého června: May se objeví v Muelsen St. Jacob jako
“zástupce advokáta Dr. Schaffratha z Drážďan” a vyzve mistra
pekaře Wapplera jít do Glauchau v dĕdické záležitosti. Mezitím
se May prokáže jako policista jeho manželce, která zůstala
doma, a konfiskuje 28 talerů jako "falešné peníze".
Koncem června May odcizí z kulečníkové haly hospody
Engelhardt v Hohensteinu jeden ručník a fajfku na cigára.
2-hého července, po třetí hodinĕ v noci, byl tam objeven jak
spí, a po "krátké potyčce" byl přemožen a odveden do vĕzení
ve Mittweidĕ.
5-tého a 15-tého července: Konfrontace ve Wiederau a
Muelsen St. Jacob. Bĕhem cesty k další konfrontaci v
Braeunsdorfu May uteče svému hlídači; mĕl ùdajnĕ zlomit
jeho "železná pouta." Přes velkou pátrací akci v lesích
Hohensteinerských dne 6-tého a 7-mého srpna May zmizel.
V pozdním létĕ se vynořil v Siegeldorf u Halle. Vydává se za
"spisovatele Heichela z Drážďan", pozdĕji za "přirozeného
syna Prince z Waldenburgu" a setkává se s hospodyni
Malwinou Wadenbachovou, kterou možná znal z předešla.
Dále je znám pobyt Maye v Ellersleben, Ploessnitz a
Coburgu.
4-tý leden: V Niederalgersdorf [dnes Benešov nad Ploučnici,
okres Dĕčín] v Čechách byl May zadržen jako tulák ve stodole.
Nazval se "Albin Wadenbach", majitel plantáže z Orby na
ostrovĕ Martinique, v západní Indii [v Karibském moři].
Fotografie ho ale prozradila.
14-tého března: May byl převezen do vĕzení v Mittweidĕ.
Dne 13-tého dubna byl odsouzen okresním soudem v
Mittweida "jím samým zaslouženým, pro jednoduché i lstivé
krádeže, podvody, a podvody s přitĕžujícími okolnostmi, jakož
i opakovanými nezákonnými krádeží a falšováním, s
přihlédnutím k jeho habituelním přestupkům, odsuzuje se k
trestu v žaláři po dobu čtyř let a k zaplacení vyšetřovacích
1870
výloh."
Jak vážený právní znalec profesor dr. Claus Roxin uvedl,
nemůže být vyloučeno, "že May mohl trpĕt poruchami vĕdomí,
které by vyloučily jeho kriminální zodpovĕdnost ve smyslu
paragrafu 51 StGB [nĕmeckého zákona] anebo alespoň
význačnĕ snížily jeho právní zodpovĕdnost". [Viz: Roxin, C.:
Karl May, das Strafrecht und die Literatur, Tuebingen 1997,
str. 47.]
Podle lékařské studie Dr. William E. Thomas, australského
internisty, May trpĕl stavem Dissociative Identity Disorder a
proto byl nevinen z obžaloby.
Psychiatr a neurolog Edgar Bayer (klinický lékař v
Benešov
Mittweidĕ
Waldheim
Karel Friedrich May
10 von 10
http://www.karl-may-stiftung.de
Guenzburgu) předpokládá "dissociální poruchu osobnosti"
bĕhem Mayovy potulné doby a proto sníženou zodpovĕdnost.
Ať už byl Mayův duševní stav jakýkoliv, škody které svými
přestupky způsobil, dosáhly dohromady ani ne částky 1000
(tisíc) marek. "May pozdĕji, když vydĕlal peníze, daroval
mnoho tisíc marek potřebným lidem, stejnĕ jako zanechal
výdĕlky a příjmy z jeho knih Nadaci pro spisovatelé potřebující
podporu. Rovnĕž čestný obsah jeho knih", jak Claus Roxin
zdůraznil, "jako základní myšlenka v jeho spisech, neodpovídá
předešlým obvinĕním".
3-tího kvĕtna: Nastoupení výkonu trestu ve vĕzení
Waldheim. May je teď vĕzeň "No. 402" a přichází do isolace.
Nejménĕ třináct hodin dennĕ pracuje na výrobĕ cigaret.
Pravdĕpodobnĕ zpočátku "No. 402" neplní denní ùkol, proto
asi je potrestán disciplinárnĕ sníženou platbou.
Literární činnost Maye je podle vĕzeňského řádu ve Waldheim
zcela vyloučena! "Písemný materál bude povolen trestancům v
každém individuálním případĕ v potřebném množství
vĕzeňskou správou po zaplacení, stejnĕ jako obálka, do které
musí být vložen každý dopis. Je zakázáno přinést více psacích
potřeb. Každý trestanec musí vrátit tolik papíru kolik obdržel,
1871 popsaný anebo čistý, stejnĕ jako inkoust a péra." [Paragraf
50]
Potvrzení vĕzeňské psychozy Maye v souvislosti s jeho
pobytem v izolaci, jak se občas uvádí v druhotné literatuře,
neexistuje. Taková skutečnost by se musela zobrazit v jeho
tvorbĕ; avšak to se nestalo. May podle jeho výpovĕdi nikterak
netrpĕl v isolaci, naopak byla mu vítaná.
Waldheim
Vĕzeňský katecheta Johannes Kochta se stal Mayův otcovský
přítel. Styk s katolíky zanechal v Mayovi hluboký dojem; našel
1872 sám sebe.
29-tého dubna: Mayová 25-letá sestra Ernestina Paulina
umírá v Ernstthalu.
Waldheim
1873
I když Luterán, May hraje na varhany při katolických
obřadech.
May až do začátku března pracuje ve vĕzeňské knihovnĕ.
2-hého kvĕtna: Propuštĕn z vĕzení. Po další dva roky May je
pod policejním dohledem. V jeho pozdějších prácích je tato
1874
doba zobrazená jako ztrávená v zamĕstnání pomocníka
kováře u jeho kmotra Weisspfloga. V létĕ napíše Růže z
Ernstthalu.
Waldheim
Waldheim
Ernstthal,
Marktplatz 185
Přeložil Dr. William E. Thomas, Arbeits- u. Forschungsgemeinschaft Beobachter an der Elbe
Karl May - Roky 1875–1912
Karel May – Život a dílo
Karl-May-Stiftung