Nebojme se počítače - Soukromá střední odborná škola Hranice, sro

NEBOJME SE POČÍTAČE
Radek Raška
Soukromá střední odborná škola Hranice, s.r.o.
Jaselská 832, Hranice
Ing. Petr Vinkler – externí expert
Hranice 2011
1
Nebojme se počítače
studijní texty
Radek Raška
Soukromá střední odborná škola Hranice,s.r.o.
Jaselská 832, Hranice
"Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního
rozpočtu České republiky."
2
1 OBSAH
3
1
OBSAH _____________________________________________________________________________________ 3
2
ZÁKLADNÍ POJMY INFORMAČNÍCH A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ ________ 4
2.1
Základní pojmy informačních technologií ___________________________________________________ 5
2.2
Typy počítačů __________________________________________________________________________ 5
2.3
Hlavní části počítače ____________________________________________________________________ 6
2.4
Rozšiřující karty ________________________________________________________________________ 7
2.5
Vstupní a výstupní zařízení _______________________________________________________________ 8
2.6
Software ______________________________________________________________________________ 9
2.7
Informační sítě ________________________________________________________________________ 12
2.8
Internet _____________________________________________________________________________ 14
2.9
Ergonomie ___________________________________________________________________________ 16
2.10 Počítačové viry _______________________________________________________________________ 17
2.11 Zákon na ochranu osobních dat __________________________________________________________ 18
2.12 Autorské právo _______________________________________________________________________ 18
3
PRÁCE S POČÍTAČEM A SPRÁVA SOUBORŮ _________________________________________19
3.1
Práce s okny a Organizace souborů _______________________________________________________ 23
3.2
Řízení tisku ___________________________________________________________________________ 26
3.3
Komprimace souborů __________________________________________________________________ 27
3.4
Antivirová ochrana ____________________________________________________________________ 27
4 _________________________________________________________________________________________________28
5
ZPRACOVÁNÍ TEXTU ___________________________________________________________________29
5.1
Vkládání dat __________________________________________________________________________ 30
5.2
Použití příkazu zpět či znovu_____________________________________________________________ 31
5.3
Kopírování, přesunování a mazání dat ____________________________________________________ 31
5.4
Formátování textu _____________________________________________________________________ 33
5.5
Formátování odstavce __________________________________________________________________ 35
1
5.6
Vložení obrázku nebo grafického souboru _________________________________________________ 37
5.7
Vložení tabulky _______________________________________________________________________ 38
5.8
Vložení automatického číslování stránek __________________________________________________ 40
5.9
Hromadná korespondence ______________________________________________________________ 41
5.10 Příprava na tisk a tisk dokumentu ________________________________________________________ 42
6
TABULKOVÝ PROCESOR _______________________________________________________________44
6.1
Práce s sešity _________________________________________________________________________ 45
6.2
Vkládání a editace dat __________________________________________________________________ 46
6.3
Řádky a sloupce _______________________________________________________________________ 47
6.4
Vzorce _______________________________________________________________________________ 49
6.5
Aritmetické vzorce_____________________________________________________________________ 49
6.6
Formátování buněk ____________________________________________________________________ 53
6.7
Vytvoření GRAFu ______________________________________________________________________ 55
6.8
Úprava existujícího grafu _______________________________________________________________ 56
6.9
Vzhled pracovního listu _________________________________________________________________ 57
6.10 Tisk sešitu ___________________________________________________________________________ 58
7
POUŽITÍ DATABÁZÍ _____________________________________________________________________59
7.1
Základní pojmy _______________________________________________________________________ 60
7.2
Tabulky ______________________________________________________________________________ 61
7.3
Relace _______________________________________________________________________________ 65
7.4
Formuláře ____________________________________________________________________________ 66
7.5
Dotazy ______________________________________________________________________________ 69
7.6
Zprostředkování dat - Sestavy ___________________________________________________________ 73
7.7
Tisk – Příprava pro tisk _________________________________________________________________ 74
8
PREZENTACE ____________________________________________________________________________75
2
9
PRÁCE S INTERNETEM A KOMUNIKACE _____________________________________________83
9.1
Základní pojmy _______________________________________________________________________ 84
9.2
Základní prohlížení – internetový prohlížeč ________________________________________________ 86
9.3
Získávání informací ____________________________________________________________________ 88
9.4
Elektronická pošta _____________________________________________________________________ 91
9.5
Emailové zprávy _______________________________________________________________________ 92
9.6
Bezpečnost na internetu ________________________________________________________________ 96
9.7
SPAM a hoax _________________________________________________________________________ 97
10
PROCVIČOVÁNÍ _______________________________________________________________________99
10.1
CVIČENÍ POUŽÍVÁNÍ POČÍTAČE A SPRÁVA SOUBORŮ _____________________________________ 100
10.2
CVIČENÍ ZPRACOVÁNÍ TEXTU _________________________________________________________ 102
10.3
CVIČENÍ TABULKOVÝ PROCESOR ______________________________________________________ 104
10.4
CVIČENÍ POUŽITÍ DATABÁZÍ __________________________________________________________ 107
10.5
CVIČENÍ PREZENTACE _______________________________________________________________ 109
3
2 ZÁKLADNÍ POJMY INFORMAČNÍCH A
KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ
4
2.1 ZÁKLADNÍ POJMY INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ
INFORMAČNÍ TECHNOLOGIE
Pojem informační technologie je velmi obtížně definovatelný. První počítače byly stavěny za
účelem strojového provádění náročných a složitých numerických výpočtů. Časem se jejich
použití rozšířilo i na další oblasti – především vytvoření, uchování a zpracování informací
nejrůznějšího charakteru, ze všech oborů lidské činnosti, následně i na jejich zhodnocení na
trhu. To však jde ruku v ruce s co nejrychlejší komunikací mezi počítači i sítěmi, a tedy s
rozvojem komunikací. Všechny vědecké obory a technologie, které nám toto maximální
využití počítačů v denním životě umožňují, shrnujeme pod pojem Informační Technologie.
HARDWARE
Pod pojmem HARDWARE rozumíme všechna technická zařízení používaná v oblasti
Informačních technologií – jinými slovy tedy vše, „na co si můžeme sáhnout“.
Jedná se především o vlastní počítač, periferní zařízení, kabeláž a aktivní i pasivní prvky
počítačové sítě, technické prostředky komunikace, zařízení pro úschovu dat a podobně.
SOFTWARE
Pod pojmem SOFTWARE si můžeme představit to, na co si v počítači „nemůžeme sáhnout“
– tedy programové vybavení. Můžeme sem rovněž přiřadit naše DATA – tedy vše, co na
počítači vytvoříme, či do počítače nahrajeme (obrázky, dokumenty, tabulky či databáze).
2.2 TYPY POČÍTAČŮ
STŘEDISKOVÝ POČÍTAČ
Střediskový (sálový) počítač je tvořen jedním centrálním strojem, ke kterému se připojují
terminály.
OSOBNÍ POČÍTAČ
Své uplatnění nalezne doma i v práci, ve školách i ve výzkumných ústavech. Jedná se o
univerzální počítač pro nejrůznější použití – od psaní textových dokumentů přes vedení
účetnictví, brouzdání po internetu, až po vysoce specializované činnosti (konstrukční,
návrhářské apod.).
PŘENOSNÝ POČÍTAČ
Přenosný počítač, (dříve laptop, moderněji notebook), je používán především obchodními
cestujícími a manažery na cestách díky svému malému objemu a možnosti obejít se bez
elektřiny na dočasnou dobu. Do kategorie přenosných počítačů je možno počítat i nejmenší
počítače – palmtopy či handheldy.
TERMINÁL
Nejjednodušší terminál je vlastně jen monitor a klávesnice s minimem obslužné elektroniky.
Tento terminál je napojen na sálový počítač a sálový počítač vykonává všechny výpočetní
operace – terminál je opravdu jen klávesnicí, myší a monitorem „na dlouhém drátě“.
5
2.3 HLAVNÍ ČÁSTI POČÍTAČE
ZÁKLADNÍ DESKA
Základní deska (anglicky mainboard či motherboard) je základním hardware většiny počítačů.
Hlavním účelem základní desky je propojit jednotlivé součástky počítače do fungujícího celku
a poskytnout jim elektrické napájení. Postupem času se funkce základní desky rozšiřovala v
tom, že sama začínala obsahovat některé součástky počítače (např. zvuková, grafická a síťová
karta), které se do ní dříve musely zapojovat zvlášť – takzvaná integrace.
PROCESOR
Procesor (mikroprocesor, CPU ) je srdcem (či mozkem) počítače. Určuje výkonnostní
kategorii. Jednotkou rychlosti procesoru je jeden Hertz (1 Hz), tedy jeden takt za vteřinu.
Protože je rychlost procesoru relativně vysoká, používají se násobky této jednotky – 1 MHz
(= 1000000 Hz) a dnes již běžně 1 GHz (= 1000 MHz). Zatímco v roce 1989 byla rychlost
procesoru zhruba 12 – 16 MHz, dnes se již tyto rychlosti pohybují kolem 2 – 4 GHz.
PAMĚTI
Velikost (kapacita) paměti se udává v B, KB, MB a GB (bytech, kilobytech, megabytech a
gigabytech). Běžné počítače mají v současné době kapacitu operační paměti 128 až 512 MB.
Počítač pracuje ve dvojkové soustavě. To znamená, že používá dvě základní hodnoty: nulu a
jedničku. Každá nula nebo jednička se nazývá bit. Sada bitů tvoří jeden bajt (byte, počítačové
„slovo“). Jeden bajt může představovat např. jeden znak. Bit má zkratku b, pro bajt se používá
zkratka B.
Obvykle platí, že kilo znamená tisíc, mega je milion a giga je miliarda. U počítačů to neplatí
tak přesně. Pro přibližné počítání lze říct, že jeden KB znamená 1000 B, ale přesný převod
následuje. 1 KB je vlastně 210 byte (vycházíme z dvojkové soustavy), 1 MB je 220 byte a 1
GB je 230 byte
1 KB = 1024 B
1 MB = 1024 KB = 1024 x 1024 = 1 048 576 B
1 GB = 1024 MB = 1 048 576 KB = 1 073 741 824 B
1 TB = 1024 GB = 1 048 576 MB
RAM – (Random Access Memory) rychlá pamět, po vypnutí počítače nebo ztráty elektrické
energie se paměť RAM vymaže.
ROM – (Read Only Memory) – paměť určená pouze ke čtení. V počítači je v ní nejčasteji
uložen BIOS. Nevymaže se po vypnutí počítače.
Pevný disk - (Hard Disk Drive – HDD ) je asi nejčastějším zařízením, které se používá pro
trvalé uchování většího množství dat.
6
BEŽNÉ KAPACITY MÉDIÍ
• FDD - disketová mechanika 3,5“ – kapacita 1,44 MB
•
HDD – pevný disk – kapacita různá, běžně 40 GB až 2 TB
•
CD-ROM – CD mechanika (i s možností záznamu), kapacita cca 700 MB
•
DVD-ROM (i s možností záznamu), 4,7 GB
•
BLU-RAY disk – s kapacitou až 80 GB
2.4 ROZŠIŘUJÍCÍ KARTY
SÍŤOVÁ KARTA
Síťová karta slouží ke vzájemné komunikaci počítačů v počítačové síti. Ve stolních počítačích
má podobu karty, která se zasune základní desky nebo (což je dnes daleko častější varianta) je
na základní desce integrovaná.
GRAFICKÉ KARTY
Grafické karty jsou rozšiřující karty, jejichž úkolem je zpracovat data, která mají být
zobrazena a vytvořit signály pro řízení monitoru. Monitor a grafická karta si musí vzájemně
odpovídat. Měly by mít stejnou rozlišovací schopnost (tedy počet bodů, které je možno
zobrazit v jednotlivých osách), schopnost zobrazit dostatečný počet barev (dnes již není
problémem).
ZVUKOVÉ KARTY
Zvukové karty slouží pro převod digitálních dat do zvukové podoby,připravují signál z
počítače pro připojené reproduktory. Kvalitní zvuková karta vytváří stereofonní zvuky, je
doplněná zesilovačem, mikrofonem, reproduktory a sluchátky.
TELEVIZNÍ KARTA
TV karta je zařízení umožňující sledování televizního signálu na monitoru počítače. Výhodou
je u většiny modelů možnost zaznamenávání videa do souboru, který je možné dále v počítači
zpracovávat.
7
2.5 VSTUPNÍ A VÝSTUPNÍ ZAŘÍZENÍ
Vstupními zařízeními počítače jsou ta zařízení, která slouží k dodávání informací z okolního
prostředí do počítače. Naproti tomu výstupní zařízení předávají informace z počítače ven do
okolí. Kombinovaná zařízení mohou sloužit k oběma účelům.
VSTUPNÍ ZAŘÍZENÍ
• Klávesnice je nejpoužívanějším vstupním zařízením. Skládá se ze sady kláves (dnes
obvykle 102), vnitřní elektroniky a propojovacího kabelu. Vnitřní elektronika
zabezpečuje úvodní testování klávesnice po zapnutí počítače.
•
Myš se s nástupcem Windows stala nepostradatelnou periférií. Je to malá krabička,
která má na horní straně dvě nebo tři tlačítka a na spodní straně pohybový senzor. K
počítači je připojena kabelem, nebo bezdrátově.
•
Touchpad – pohyb kurzoru je ovládán pohybem prstu po dotykové ploše citlivé na
tlak. V blízkosti dotykové plochy jsou umístěny tlačítka myši. Jako levé tlačítko myši
lze použít i poklep přímo na dotykovou plochu. Touchpad je používán obvykle u
notebooků.
•
Scanner je zařízení, které převádí složitější obrázky do počítače v datové podobě. Při
vnějším pohledu rozeznáváme čtyři typy scannerů – ruční, bubnový,vtahovací a stolní.
Nejdůležitějším údajem u scannerů je rozlišení – počet snímaných bodů (snímacích
prvků CCD) na jednotku délky. Čím více snímacích prvků máme, tím je kvalita
obrázku větší. Jednotka rozlišení má zkratku dpi. Snímaná předloha se ukládá ve
formě obrázků do souborů. Je-li třeba převést do počítače dokumentů a s těmito dále
pracovat jako s texty, můžeme použít některý z programů typu OCR. Tyto programy
slouží pro převod textu zachyceného jako obrázek do textového souboru.
VÝSTUPNÍ ZAŘÍZENÍ
• Monitor je výstupní zařízení počítače, které převádí signál z počítače do grafické
podoby.
•
Tiskárny slouží k tisku grafických výstupů z počítače na různá média, nejčastěji na
papír. Podle konstrukce je můžeme rozdělit do několika skupin:
o jehličkové - obrázek nebo písmeno jsou složeny z jednotlivých bodů. Každý bod
vznikne jako otisk jedné jehličky přes barvicí pásku na papír. Tisk není příliš
kvalitní, avšak je velmi levný.
o inkoustové - obraz je tvořen jednotlivými nepatrnými kapičkami inkoustu, které
jsou vystřikovány na papír tiskovou hlavičkou. I při relativně nízké ceně tiskárny
můžeme získat vysoce kvalitní barevný tisk, při použití kvalitního papíru není
problém tisknout dokonalé fotografie
o laserové - laserový paprsek vykresluje obrázek na světlocitlivý válec, na jehož
povrch se poté nanáší toner. Ten se uchytí jen na osvětlených místech, obtiskne se
na papír a na závěr je k papíru tepelně fixován.
8
2.6 SOFTWARE
Pod pojmem software si můžeme představit veškeré programové vybavení počítače. Software
je možné rozdělit do dvou základních skupin:
• systémový software: operační systémy, pomocné programy pro správu systému
(utility), překladače programovacích jazyků
•
aplikační software: programy umožňující řešení specifických problémů
uživatele:
o textové editory
o grafické editory
o tabulkové procesory
o databázové systémy
o CAD1 programy
o DTP2 programy
o Hry
OPERAČNÍ SYSTÉM
Operační systém (OS) je nejdůležitějším programem v počítači. Nejjednodušší definice říká,
že je to program, bez nějž počítač nefunguje. Operační systém umožňuje aplikačnímu
software využívat technické vybavení počítače – tvoří jakéhosi prostředníka mezi hardwarem
počítače a aplikačním softwarem.
Část operačního systému se nahrává do operační paměti při spuštění počítače a zůstává v
operační paměti až do ukončení práce počítače, další jeho část je k dispozici na vyžádání. OS
je tvořen sadou programů, ovladačů, knihoven a dalších souborů. Plní následující úkoly:
•
umožňuje využívat základní technické vybavení počítače (diskové či disketové
jednotky, komunikační sběrnice, apod.)
•
umožňuje využívat přídavná zařízení (klávesnice, myš, tiskárna, skener apod.).
•
umožňuje pracovat s datovými soubory
•
umožňuje spouštět programy (aplikační software)
Operační systémy je možno rozdělit do dvou základních skupin – konzolové a graficky
orientované. Konzolové OS jsou ovládány z příkazové řádky zápisem příkazů a používají
minimálně i grafický výstup. Naproti tomu graficky orientované OS využívají ke komunikaci
s uživatelem grafické uživatelské rozhraní .
Příkladem konzolových operačních systémů může být MS-DOS či Linux (bez GUI),
příkladem graficky orientovaných pak různé verze Windows.
1
CAD - Computer Aided Design
2
DTP - Desktop Publishing
9
APLIKAČNÍ SOFTWARE
Pro provádění konkrétních běžných činností na počítači musíme počítač vybavit
odpovídajícím programovým vybavením – programem neboli aplikací. Pokud chceme napsat
nějaký textový dokument (dopis či smlouvu), potřebujeme textový editor. Pokud budeme na
počítači chtít vést účetnictví, potřebujeme účetní program. Všechny takové více či méně
specializované programy, které na svém počítači požíváme, můžeme zahrnout pod pojem
aplikační software. S troškou nadsázky můžeme říci, že aplikační softwarem je s výjimkou
operačního systému vše, co na svém počítači spouštíme.
PŘÍKLADY APLIKAČNÍHO SOFTWARE:
•
hry – snad nejčastěji používané aplikace
•
kancelářské aplikace – nejběžnější software používaný v podnikové sféře. Zahrnují
textové editory, tabulkové kalkulátory, prezentační programy, databázové systémy a
podobně. Obvykle se prodávají jako „balíky“ programů. Příkladem mohou být balíky
MS Office, 602Pro PC Suite, Lotus Smart Suite, Open Office.
•
grafické programy
•
projekční programy (např. AutoCAD pro strojírenství)
•
účetní programy (Pohoda, Money 2000 …)
•
systémy pro řízení podniku (Karat, SAP …)
GRAFICKÉ UŽIVATELSKÉ PROSTŘEDÍ
GUI - grafické uživatelské rozhraní znamená způsob ovládání počítače (operačního systému,
aplikace) takovým způsobem, že se hlavním nástrojem pro ovládání počítače stává myš nebo
jí podobné zařízení. Ovládání je prováděno buď výběrem příkazů z nabídky, nebo klepnutím
na ikonu (malý obrázek), která zajistí provedení určitého příkazu. Klávesnice je používána
převážně k zápisu či editaci textových či numerických informací. Je však dobré si vyzkoušet,
že i v grafickém uživatelském prostředí je možno se bez myši obejít – i když se nám to může
na první pohled zdát nemožné.
VÝVOJ PROGRAMOVÉHO VYBAVENÍ (APLIKACÍ)
Při vývoji programového vybavení, ale i složitějších aplikací například v programu Microsoft
Access a dalších je třeba dodržovat určité zásady či kroky postupu prací. Měli bychom
dodržet tyto základní kroky – analýzu úkolu, návrh aplikace, programování aplikace,
ladění programu.
Analýza nám slouží k tomu, abychom si stanovili úkoly, které má aplikace plnit, jaká máme či
potřebujeme mít vstupní data (informace), co bude výstupem programu – jaké výstupní
informace po aplikaci požadujeme.
10
Ve fázi návrhu aplikace si stanovíme postupy, jakými požadovaných cílů můžeme dosáhnout
a popíšeme strukturu programu (např. za použití vývojových diagramů).
Programování znamená vlastní tvorbu programu, zápis jednotlivých kroků aplikace v podobě
příkazů některého programovacího jazyka – výsledkem programování je spustitelný program.
Fáze ladění programu obvykle souvisí s testovacím provozem aplikace, kdy jsou
odstraňovány chyby, které vznikly při programování, ale i možné odchylky funkce aplikace
od původně požadovaných vlastností.
LICENCOVÁNÍ SOFTWARE
•
Standardní licence – licence platná pro jeden počítač
•
Multilicence – licence platná pro více počítačů v rámci organizace (cenově výhodné)
•
OEM licence – cenově výhodná licence platná pro nákup software společně s novým
počítačem
•
Zvýhodněné licence – například pro školství, zdravotnictví či státní správu
•
Shareware – program lze používat bezplatně po nějakou dobu nebo s jistými
omezeními, potom je třeba zaplatit určitou sumu autorovi nebo ho přestat používat
•
Freeware – neplatí se nic, jen je třeba respektovat autorská práva (nezasahovat do
programu).
•
Public domain – jsou zcela zdarma a navíc nejsou chráněny autorskými právy.
11
2.7 INFORMAČNÍ SÍTĚ
Počítačová síť je soustava vzájemně propojených počítačů. Skládá se z řídícího počítače sítě
(tzv. serveru) a z jednotlivých stanic počítačové sítě (tzv. klientů). Spojení mezi nimi
umožňuje kabeláž sítě a nějaký aktivní prvek sítě, který směruje data vždy na ten správný
počítač. V případě, že skupina uživatelů potřebuje pracovat se stejnými daty, nebo používat
stejná technická zařízení či připojení do sítě Internet, je počítačová síť mnohem efektivnější,
než jiná řešení těchto požadavků. Lokální síť využívající Internetové technologie, se pak
označuje jako Intranet.
LOKÁLNÍ A ROZLEHLÉ SÍTĚ
Primárně lze sítě rozdělit podle rozsahu:
•
Osobní počítačová síť (PAN - Personal Area Network)
•
Lokální počítačová síť (LAN - Local Area Network)
•
Metropolitní síť (MAN – Metropolitan Area Network)
•
Rozlehlá počítačová síť (WAN - Wide Area Network).
Přesně vymezit tyto pojmy nelze. Jde o dvě kategorie, do kterých se počítačové sítě rozdělují
spíše intuitivním způsobem, neboť mezi nimi neexistují přesně definované hranice.
Hlavním rozlišujícím kritériem je především geografická oblast, na které jsou jednotlivé
uzlové počítače rozmístěny. Lokální počítačová síť se nejčastěji rozkládá v jediné místnosti, v
několika místnostech, v jedné budově, případně v rámci několika sousedních budov či např. v
rámci areálu podniku. Vzdálenost mezi jednotlivými uzlovými počítači lokální sítě je
nejčastěji v řádu jednotek až stovek metrů, vhodnými technickými prostředky ji ale lze zvýšit
i např. na několik kilometrů. Naproti tomu uzlové počítače rozlehlé sítě bývají rozmístěny ve
větším regionu, např. v různých městech či dokonce na různých kontinentech.
Rozdíl bývá také ve způsobu, jakým jsou uzlové počítače lokální a rozlehlé počítače
propojeny. U lokálních sítí je obvykle veškerý hardware, potřebný k propojení počítačů
majetkem majitele či provozovatele sítě. Každý uzlový počítač může mít přímé spojení s
kterýmkoli jiným počítačem v lokální síti, a oba počítače tak mohou komunikovat přímo, bez
jakýchkoli prostředníků. Naopak u rozlehlých sítí jsou jednotlivé uzlové počítače, rozmístěné
ve větších vzdálenostech od sebe, propojeny pomocí přenosových kanálů, které si majitel či
provozovatel sítě pouze pronajímá od spojových organizací.
12
Další odlišností mezi lokální a rozlehlou sítí bývá také účel, ke kterému je síť zřizována.
V případě lokálních sítích jde obvykle o možnost sdílení:
•
Sdílení (využívání) nákladných periferií (např. kvalitní síťové tiskárny, záložní paměti,
scannery…). Pokud zadáme tisk na kterékoliv stanici, výtisk vyjede z tiskárny,
zapojené k serveru počítačové sítě.
•
Sdílení připojení do Internetu. Server lokální sítě je nejspíš připojen pevnou linkou do
Internetu a umožňuje využívat služby Internetu všem stanicím.
•
Sdílení disku v serveru. Část disku řídícího počítače (serveru) se zobrazí na stanici
jako tzv. síťový disk. Lze na něj ze stanice ukládat data, což je nanejvýš užitečné,
protože data jsou fyzicky uložena nikoliv na počítači, na kterém právě pracujeme, ale
na serveru, má k nim přístup kterýkoliv uživatel ze kterékoliv stanice zapojené v síti.
U rozlehlých sítí bývá hlavním cílem umožnit přenos zpráv a datových souborů na větší
vzdálenosti, možnost získat přímý přístup na vzdálený počítač, využití výpočetní kapacity
jiného počítače v síti (např. superpočítače), možnost přístupu do rozsáhlých centrálních
databází apod.
Stále častěji dochází k vzájemnému propojování rozlehlých a lokálních sítí. Jedním z
mechanismů, kterým se tak děje, je vzájemné propojování jednotlivých lokálních sítí
prostřednictvím sítí rozlehlých - lokální sítě zde vlastně začínají vystupovat v roli uzlových
počítačů rozlehlých sítí. Navzájem se však propojují i jednotlivé rozlehlé sítě, kde se pro
uživatele zcela ztrácí rozdíl mezi lokální a rozlehlou sítí - všechny propojené počítače se pro
uživatele stávají z hlediska přístupu k síti rovnocenné, a nabízí mu stejné možnosti využití
všech zdrojů, služeb a prostředků, které síť nabízí.
METROPOLITNÍ POČÍTAČOVÁ SÍŤ (MAN)
Někdy mluvíme ještě o třetím rozměru sítě – o síti MAN. Svým rozsahem je větší než LAN
(stovky metrů až kilometry). Mohou ji tvořit například navzájem propojené sítě organizací v
jednom městě, třeba pobočky jedné firmy.
OSOBNÍ POČÍTAČOVÁ SÍŤ (PAN)
PAN je počítačová síť tvořená komunikujícími zařízeními jako mobilní
telefon, PDA nebo laptop, které jsou v blízkosti jedné osoby. Dosah takové osobní sítě je
většinou jen několik metrů. Používá se ke komunikaci mezi samotnými zařízeními nebo k
připojení k okolním sítím nebo k Internetu.
SÍTĚ PEER-TO-PEER A CLIENT-SERVER
Lokální sítě (LAN) lze rozdělit na sítě typu peer-to-peer (rovný s rovným) a client-server (sítě
serverového typu). Co tyto dvě kategorie lokálních sítí charakterizuje, a jaké jsou hlavní
rozdíly mezi nimi?
Hlavním důvodem pro budování lokálních počítačových sítí bývá potřeba sdílení. Tedy
potřeba zpřístupnit více uživatelům určité konkrétní zdroje, ať již softwarové či hardwarové
13
povahy, které z nejrůznějších důvodů nelze přidělit jednotlivým uživatelům do jejich
výhradního vlastnictví a použití. Samotné sdílení může být realizováno různými způsoby,
resp. vycházet z různých přístupů a koncepcí. Jednou z možností je soustředit všechny zdroje
určené ke sdílení na jedno místo, a odsud je pak sdílet. To v praxi obnáší přemístění těchto
zdrojů od jejich vlastníků, či autorů „na jednu hromadu". Alternativním přístupem je ponechat
tyto zdroje tam kde se nachází či vznikají (u jejich majitelů, autorů apod.), a umožnit jejich
sdílení z tohoto místa. No a právě tyto dva odlišné přístupy jsou nejvýraznějším rozlišujícím
kritériem mezi sítěmi serverového typu (které dávají všechny sdílené zdroje na společný
centrální server), a sítěmi peer-to-peer (které ponechávají sdílené zdroje na jejich původním
místě).
2.8 INTERNET
Internet je globální (celosvětová) počítačová síť, v níž jsou zapojeny desítky milionů serverů
(počítačů poskytujících informace) a ještě mnohonásobně více počítačů, které informace
čerpají. Informace jsou k dispozici prostřednictvím mnoha služeb, z nichž nejznámější jsou
služby WWW a e-mail (elektronická pošta). WWW služba poskytuje informace ve formě
HTML stránek, které je možno prohlížet pomocí prohlížečů, např. MS Internet Explorer.
WWW služba je hypertextová (dokumenty mohou obsahovat odkazy na jiné dokumenty
umístěné prakticky kdekoliv) a multimediální (kromě textu používá pro komunikaci s
uživatelem i grafiku či zvuk).
Pro připojení k internetu potřebujeme počítač, komunikační zařízení (modem, kartu
bezdrátového přenosu apod.) a poskytovatele připojení k internetu (providera).
Připojení je možné prostřednictvím telefonní linky ADSL), pevné linky, kabelové televize,
bezdrátovým (mikrovlnným) připojením či satelitním přenosem.
ELEKTRONICKÁ POŠTA
Elektronická pošta (E-mail) je celosvětový systém, pomocí něhož je možno komunikovat s
kýmkoliv na světě rychle a efektivně. Pracuje na podobném principu, jako pošta klasická –
napíšeme dopis, opatříme jej adresou příjemce a předáme poštovnímu systému. Pokud adresát
vlastní poštovní schránku, pak je mu pošta doručena. Obsahovat může nejen text, ale i přílohy
libovolné datové povahy – obrázky (často fotografie), databáze, programy a další.
INTRANET
Nejjednodušší definice intranetu říká, že se jedná o „Internet v malém“. Je to obdoba
Internetu, která je vytvořena jednou organizací (firmou, podnikem) a je zpřístupněna
omezenému okruhu uživatelů. Umožňuje orientovat se snadno v práci jednotlivých oddělení i
v širších souvislostech činnosti firmy. Intranet je informační systém organizace, který je
založen na stejných principech a technologiích jako Internet.
EXTRANET
Extranet vznikne propojením částí více Intranetů. Je to soubor stránek, které si obchodní
partneři dávají k dispozici pro domluvené obchodní transakce nebo jinou spolupráci –
14
například dealerské ceníky, informace o stavu skladů, informace o aktuálním stavu vyřizování
vzájemných objednávek a podobně.
Extranet se liší od intranetu tím, že není omezen na jednu organizaci – od internetu se zase liší
tím, že není pro všechny.
Výhodou Intranetu a Extranetu v souvislosti s Internetem je to, že uživatelé používají
standardizovaných postupů ve všech třech oblastech.
E-COMMERCE
E-Commerce je elektronický obchod, tedy série procesů, spojených s průběhem obchodních
transakcí a realizovaných elektronickými prostředky. S tímto termínem souvisí i termín EBusiness (elektronické podnikání), tedy procesy, sledující konkrétní cíl, zahrnující více než
jeden subjekt a realizovaný elektronickými prostředky.
Internet je zajímavým médiem pro obchodníky, kteří zde nabízejí své zboží. Má mnoho výhod
proti klasickým „kamenným“ obchodům – minimální náklady na budování obchodní sítě,
široký záběr, existence minima skladů a podobně. Již dnes jsou lidé, kteří tvrdí, že firma,
která nenabídne své produkty na Internetu, pro ně neexistuje.
S oblastí elektronického obchodování souvisí i termíny B2C - obchodování zaměřené na
prodej koncovému zákazníkovi a B2B - obchodování mezi firmami. Toto obchodování
probíhá většinou na tzv. B2B tržištích, což jsou aplikace zefektivňující výměnu informací,
uzavírání kontraktů, vyhledávání obchodních partnerů apod. mezi firmami.
E-LEARNING
Pojem E-Learning obecně zahrnuje výuku s využitím počítačů. V současné době je k
dispozici velké množství výukových programů pro nejrůznější předměty – jazyky,
matematiku, češtinu, chemii, biologii a další
Další možností uplatnění počítačů ve výuce je zpřístupnění výukových materiálů pro studenty
či pracovníky. Takový systém je velmi efektivní, neboť jakékoliv změny v těchto materiálech
jsou ihned on-line k dispozici všem zájemcům..
Je rovněž možné výuku provádět interaktivně za využití internetu se zpětnou vazbou
například elektronickou poštou. Výhodou tohoto systému je časová volnost při studiu i fakt,
že jsou studenti odkázáni více sami na sebe, protože není okamžitý kontakt s lektorem. Výuka
a vzdělávání na počítačích se stále rozšiřuje a používá se pro něj zkratka CBT .
E-BANKING
E-banking je elektronické bankovnictví – není to nic nového. Již v osmdesátých letech
evropské banky nabízely jako "luxusní" přívažek tuto formu komunikace určitým skupinám
svých klientů. Možností, jak dnes ovládat bankovní účet, je mnoho. Příkazy se dají provádět
15
přes Internet (internetbanking), mobilní telefon (GSM banking), či přes klasickou pevnou
linku (telebanking). Tyto služby v současné době nabízí většina českých bank.
Pod e-bankingem se ale dnes téměř výlučně chápe internetové bankovnictví, které má trošku
posunuté dimenze, a stále více také ovládání bankovních služeb pomocí dalších nástrojů, jako
je např. mobilní telefon.
Výhodou elektronického bankovnictví je jeho rychlost, přehlednost i cena – služby na
přepážkách bank i při využívání bankomatů se neustále zvyšují.
ELEKTRONICKÝ PODPIS
Elektronický podpis je elektronický dokument, který se připojí k podepisovanému dokumentu
a vytvoří tak kombinaci, ze které lze jednoznačně určit totožnost autora a zjistit, že dokument
nebyl po podepsání změněn. Elektronický podpis se dá využít všude tam, kde se dnes používá
vlastnoruční podpis občana nebo úředníka nebo úřední razítko. Má tu výhodu, že se od
podepsaného dokumentu nedá oddělit a následně použít k podepsání jiného dokumentu. Jedna
osoba může mít několik různých elektronických podpisů. Tyto vlastnosti v podstatě vylučují
možnost zneužití podpisu na jiný dokument, než pro který byl původně určen. Další výhodou
je, že takto se dá podepsat nejen klasický dokument, jako je smlouva či plná moc, ale jakýkoli
datový soubor. Ověření podpisu se provádí pomocí ověřovacího klíče, což je opět datový
soubor, který se obvykle posílá spolu s podepsaným dokumentem nebo je veřejně přístupný
na internetu. Tento klíč dokáže podpis „rozšifrovat“, ale nedokáže jej vytvořit (k tomu slouží
jiný, tajný klíč, který vlastní pouze majitel podpisu). Pravost ověřovacího klíče na požádání
potvrdí ověřovatelé, nad jejichž činností bude bdít příslušný státní úřad, podobně jako je tomu
dnes u notářů
2.9 ERGONOMIE
Ergonomie (z řečtiny ergon práce a nomos zákon) je věda zabývající se optimalizací lidské
činnosti, a to zejména vhodnými rozměry a tvary nástrojů, nábytku a jiných předmětů.
Odtud ergonomický - přizpůsobený ergonomickým požadavkům.
Podle definice je ergonomie mezioborová disciplina, jejímž cílem je dosáhnout přizpůsobení
pracovních podmínek výkonnostním možnostem člověka; tento vědní obor integruje a
využívá poznatky humanitních věd (zejména psychologie práce, fyziologie práce, hygieny
práce, antropometrie, biomechaniky) a věd technických (např. vědy o řízení, kybernetiky,
normování atd.).
Cílem je, aby používané předměty a nástroje svým tvarem co nejlépe odpovídaly pohybovým
možnostem případně rozměrům lidského těla. Například vhodně navržená židle má tvarem
sedáku sedícímu napomoci, aby seděl vzpřímeně, a předcházet tak křivení páteře. Podobný
význam může mít i výška židle atd. Ergonomie se například zabývá velikostí pracovního stolu
či šířkou eskalátorů, umístěním a tvarem ovládacích prvků strojů a zařízení. Pro optimalizaci
16
práce s počítačem stanovuje například vhodný maximální počet pohybů prstů při
ovládání klávesnice a zabývá se i uspořádáním prvků na obrazovce. Oblast ergonomie je
ovšem ještě širší, než je zde naznačeno, a zahrnuje i návrh pomůcek pro postižené a podobně.
REPETITIVE STRAIN INJURY (RSI) NEBO NĚKDY REPETITIVE STRESS INJURY
RSI je v dnešní době jedna z nejčastějších příčin přiznání nemoci z povolání
v kancelářských profesích.
Jedná se o soubor poškození, která jsou vyvolána prací v neergonomickém prostředí nebo
nástroji. Mezi nejčastější patří: tenisový loket, poškození hybnosti ramenních pletenců,
poškození šlach prstů nebo syndrom karpálního tunelu.
Typickými příznaky je neohraničená bolest, která se zhoršuje při práci, slabost a malá výdrž.
Jednotlivým poškozením se dá předcházet dodržováním základních ergonomických pravidel a
přizpůsobením pracovního tempa.
2.10 POČÍTAČOVÉ VIRY
Virus je program, který se šíří a spouští bez vědomí uživatele. Jeho nejčastější činností
(kromě dalšího šíření) je více či méně škodlivá destrukční či blokovací činnost. Rozdělit je lze
do několika skupin.
•
•
•
•
Nejméně nebezpečné jsou viry, které v určitém okamžiku pouze vypisují různé
žertovné zprávy, či hrají zvuky. I ty jsou však škodlivé, neboť zpomalují či blokují
práci na počítači.
Nebezpečnější viry jsou ty, které nám data zcela zničí (např. vymažou disk).
Ještě horší viry nám data pouze změní. Nebezpečí spočívá v tom, že může trvat delší
dobu, než přijdeme na to, že pracujeme s vadnými daty – mezitím může dojít k
obrovským škodám.
Existují viry, jejichž účelem je krádež informací (dat, hesel, osobních údajů apod.) –
jednou z možností je jejich nenápadné odesílání z vašeho počítače po připojení k
Internetu.
V dřívějších dobách se viry šířily převážně jako nechtěná součást běžných programů (velmi
často her), ke kterým se uměly samy bez našeho vědomí připojit – po spuštění takového
programu se virus nejprve dále šířil a následovně mohl začít škodit. Po rozmachu elektronické
pošty se drtivá většina virů šíří právě elektronickou poštou jako příloha, avšak existují již i
důmyslnější cesty za použití Internetu. Další možností pro šíření virů jsou dokumenty,
obsahující makra (krátké prográmky usnadňující práci s dokumentem).
Ochrana proti virům je základem nerušené práce na počítači. Základem této ochrany je
poučený uživatel a prevence.
17
•
•
•
•
•
Používáme aktualizovaný antivirový program (AVG, Awast, Norton antivirus apod.)
Nespouštíme programy z neprověřených zdrojů. Pokud to provést musíme, pak
takovéto soubory nejprve prověříme antivirovým programem.
Používáme legální software.
Chováme se obezřetně k poště od neznámých odesilatelů a především k jejich
přílohám. Často nám již zdvojená přípona těchto příloh napoví, že se jedná o virus.
Pro případ, že nám nějaký virus přeci jen unikne, poctivě zálohujeme důležitá data.
2.11 ZÁKON NA OCHRANU OSOBNÍCH DAT
V počítačových sítích současnosti se nachází nepředstavitelné množství informací. V určité
míře se jedná i o informace, podléhající určité regulaci z hlediska zákonů. O nakládání s daty
majícími povahu osobních údajů u nás hovoří především zákon o ochraně osobních dat
(č.101/2000 Sb.).
Pro uživatele, pracujícího s takovýmito daty je důležité, že mimo základních povinností
(nepředávat data nepovolaným osobám či organizacím apod.) při práci s počítačem přistupují
povinnosti další – data ochránit proti ztrátě (zničení) a zneužití (např. zakódováním a hesly
tak, aby i při odcizení data nebyla použitelná). Je třeba si uvědomit, že proti odcizení je třeba
chránit i zálohy dat a naše přístupová hesla do sítě i do jednotlivých programů.
2.12 AUTORSKÉ PRÁVO
Z právního hlediska je software v České republice i jinde ve světě pokládán za nehmotný
statek. Nositeli práv k němu jsou jeho autoři nebo firma, v níž byl vyroben. Autorský zákon
stanoví, že ke každému užití autorského díla je nutný souhlas nositele autorských práv,
přičemž tento souhlas se udílí v podobě smlouvy (tzv. licenčního ujednání). Uživatel si tedy
nekupuje krabici, ale právo k používání softwaru.
18
3 PRÁCE S POČÍTAČEM A SPRÁVA SOUBORŮ
19
ZAPNUTÍ POČÍTAČE
Počítač zapínáme příslušným tlačítkem či vypínačem. Po jeho zapnutí se automaticky nahraje
operační systém – v našem případě Windows. Pokud by se operační systém nenahrál, došlo k
nějakému problému – pokud nebudeme uvažovat o technickém problému, pak nejčastější
příčinou této chyby je odpojená klávesnice.
Do náběhu systému nezasahujeme, s výjimkou okamžiků, kdy se nám objeví dialogové okno,
které nás vyzve k nějaké akci – doinstalování či nastavení nějakého ovladače, nebo častěji k
přihlášení do systému nebo do počítačové sítě. Systém je zaveden v okamžiku, kdy vidíme na
pracovní ploše systému Windows všechny ikony, na spodní liště pak rovněž.
SPRÁVNÉ VYPNUTÍ POČÍTAČE
Nabídka Start -> Vypnout a v dialogovém okně vybereme vypnout.
VYPNUTÍ V PŘÍPADĚ PROBLÉMŮ
Pokud nám se nám počítač dostane do stavu, kdy nereaguje na pohyb myší ani stisk kláves,
můžeme počítač vypnout pomocí tlačítka na skříni počítače. Jestliže po stisku tlačítka počítač
nereaguje, podržíme tlačítko cca. 5 až 10 vteřin .
Je třeba si uvědomit, že při tomto způsobu vypnutí počítače přijdeme o všechna neuložená
data.
UKONČENÍ APLIKACE V PŘÍPADĚ PROBLÉMŮ
Může se stát (a v praxi se také stává), že některá aplikace nereaguje na naše příkazy – říkáme,
že se „kousla“, „zmrzla“ či „zatuhla“. Vzhledem k tomu, že aplikaci nelze ovládat, je nutno ji
ukončit „násilně“ ze systému Windows. Viz. Správce úloh.
Je třeba si uvědomit, že při tomto způsobu ukončení aplikace přijdeme o všechna neuložená
data, která tato aplikace zpracovává.
20
SPRÁVCE ÚLOH
Stiskneme-li současně klávesy Ctrl, Alt a Delete, vyvoláme dialogové okno Správce úloh
systému Windows. V okně je seznam všech běžících aplikací. U aplikace, která nereaguje,
bývá poznámka není odpověď. Vybereme program, který chceme ukončit, a poté tlačítko
Ukončit úlohu. U systému Windows XP se v závislosti na způsobu přihlašování může po
stisku Ctrl, Alt a Delete okno Zabezpečení systému Windows – odtud teprve zavoláme okno
Správce úloh
SYSTÉMOVÉ INFORMACE
Klepněme pravým tlačítkem myši na ikonu Tento počítač. Z místní nabídky vyberme příkaz
Vlastnosti. Na obrazovce se objeví dialogové okno, které má v horní části několik záložek.
Na záložce Obecné najdeme tři informace: Systém – použitý operační systém (v našem
případě Microsoft Windows XP), Registrovaný uživatel (zde root) a Počítač – použitý
procesor a instalovaná paměť RAM (procesor Intel Core 2 a 2 GB paměti RAM).
21
NASTAVENÍ PRACOVNÍ PLOCHY
Klikneme-li pravým tlačítkem myši na volnou plochu na obrazovce a z místní nabídky
vybereme Vlastnosti, otevře se nám okno Obrazovka-vlastnosti.
Zde můžeme nastavit mnoho parametrů – na záložce Pozadí vybereme obrázek, který bude
zobrazen na pracovní ploše jako tapeta.
Na záložce Spořič obrazovky můžeme nastavit, jaký obrázek, nebo jaká činnost bude použita
jako spořič.
Na záložce Nastavení upravujeme počet barev a rozlišení obrazovky.
TYPY SOUBORŮ
Soubor je takový datový balíček. Obsahuje množinu dat, které spolu nějakým způsobem
souvisí – tvoří jeden celek. Může se jednat o textový dokument, obrázek, program apod.
Každý soubor má nějaký název – ten se skládá ze jména a přípony.
Soubory
Přípony
Obrázky
Databázové soubory
Tabulky
Textové dokumenty
Programy
Systémové soubry
Prezentace
Zvukové soubory
soubory videa
.jpg .bmp .pcx .cdr .gif .png
.mdb .dbf .db
.xls .xlsx
.txt .doc .rtf .docx
.exe .com
.sys .lib
.ppt .pps
.mp3 . waw
.avi .mpg . mov
22
3.1 PRÁCE S OKNY A ORGANIZACE SOUBORŮ
POPIS OKNA
Okno je základním prvkem operačního systému Windows (window = okno). Jedná se o výřez
obrazovky, obdélníkovou ohraničenou plochu.
VYTVÁŘENÍ ADRESÁŘŮ
Vytvořit novou složku (adresář) můžeme více způsoby. Na následujících obrázcích jsou dva
z nich.
23
OTEVŘENÍ SOUBORU
Soubor je možno otevřít více způsoby. Záleží na tom, čím soubor je. Pokud se jedná o
program, pak jeho otevřením se program spustí.
Další možností je najít soubor otevřením složky v okně. Poté poklepáním myší program
můžeme opět spustit. Pokud je souborem dokument, obrázek, tabulka apod., pak poklepáním
na ikonu souboru tento otevřeme v programu, který je k danému typu souboru asociován
Je také možno na souboru vyvolat místní nabídku a z ní si vybrat požadovanou akci –
především otevření souboru (stejné jako poklepání myší) a volba Otevřít v programu – ta
nám umožní výběr z více programů, které lze k otevření daného souboru použít.
POČET SOUBORŮ VE SLOŽCE
Počet souborů a podsložek ve složce zobrazíme pomocí nabídky „vlastnosti složky“
(kliknutím pravého tlačítka myši na ikonu složky). Potom dostaneme informaci o celkovém
počtu souborů (a podsložek) ve složce, a to i včetně souborů ve vnořených složkách.
PŘEJMENOVÁNÍ SOUBORŮ A SLOŽEK.
Postup přejmenování souboru nebo složky je identický. V okně, ve kterém máme zobrazen
požadovaný soubor, pravým tlačítkem myši klepneme na soubor nebo složku, kterou chcete
přejmenovat. Z místní nabídky vybereme volbu Přejmenovat. Zadáme nový název a tiskneme
klávesu ENTER.
KOPÍROVÁNÍ SOUBORŮ
Kopírování se provádí stejným způsobem pro složky i soubory. Lze jej provést dvojím
způsobem - s využitím schránky nebo přetažením myší. Postup, který využívá schránku chceme-li kopírovat pouze jeden soubor nebo složku, stačí, když na jejich název klepneme.
Chceme-li najednou kopírovat více položek, označíme je. Poté vložíme data do schránky – to
lze provést několika způsoby - z nabídky Úpravy příkazem Kopírovat, kombinací kláves
CTRL+C, nebo z místní nabídky volbou Kopírovat. Poté si v okně zobrazíme obsah složky,
do které chceme data ze schránky vložit, a poté z nabídky Úpravy vybereme příkaz Vložit.
Postup bez využití schránky – zobrazíme si současně zdrojovou i cílovou složku, poté
vybereme soubor, složku či skupinu objektů. Na vybraný objekt(y) najedeme myší a při
stisknutém pravém tlačítku myši je přetáhneme ze zdrojové do cílové složky. Uvolníme
tlačítko myši a z nabídky, která se objeví, vybereme Kopírovat sem.
PŘESOUVÁNÍ SOUBORŮ
Přesouvání se provádí opět stejným způsobem pro složky i soubory. A opět jej lze provést
dvojím způsobem - s využitím schránky nebo přetažením myší. Postup, který využívá
schránku - chceme-li přesouvat pouze jeden soubor nebo složku, stačí, když na jejich název
klepneme. Chceme-li najednou přesouvat více položek, označíme. Poté vložíme data do
schránky – to lze provést několika způsoby - z nabídky Úpravy příkazem Vyjmout, kombinací
kláves CTRL+X, nebo z místní nabídky volbou Vyjmout. Poté si v okně zobrazíme obsah
složky, do které chceme data ze schránky vložit, a poté z nabídky Úpravy vybereme příkaz
Vložit.
24
Postup bez využití schránky – zobrazíme si současně zdrojovou i cílovou složku, poté
vybereme soubor, složku či skupinu objektů. Na vybraný objekt(y) najedeme myší a při
stisknutém pravém tlačítku myši je přetáhneme ze zdrojové do cílové složky. Uvolníme
tlačítko myši a z nabídky, která se objeví, vybereme Přesunout sem.
VYMAZÁNÍ SOUBORŮ A SLOŽEK
Chceme-li soubor nebo složku (i s celým jejím obsahem) odstranit, klepneme na příslušný
objekt a stiskneme klávesu Delete. Chceme-li mazat více souborů nebo složek, označíme je a
poté stiskneme klávesu Delete.
Takto přesuneme soubor či složku do Odpadkového koše. Stejného efektu dosáhneme
přetažením odstraňovaných objektů myší do odpadkového koše (ikona Koš na pracovní
ploše). Z Koše je možno odstraněný soubor ještě zpětně obnovit. Pokud při odstraňování
objektů Koš nechceme použít, vybereme objekty a stiskneme kombinaci kláves Shift+Delete.
Takto budou soubory či složky odstraněny zcela.
Koš není používán při odstraňování souborů z výměnných médií (disketa).
Dalšími možnostmi odstranění soubory či složky je jejich vybrání a poté použití volby
Odstranit z místní nabídky.
OBNOVENÍ SOUBORŮ, ADRESÁŘŮ/SLOŽEK
Soubory či složky, které jsme smazali klávesou Delete, nebo přetažením myší do koše, je
možno zpětně obnovit.
Klávesou Delete totiž
soubor či složku zcela
neodstraníme, pouze je
přesuneme do zvláštní
složky, označované jako
Koš. Z této složky je
možno objekty
buďto úplně odstranit,
nebo naopak vrátit zpět –
obnovit.
Pokud chceme
některý z objektů, které
se nacházejí v koši
obnovit (nelze obnovit
objekty, které jsme
odstranili pomocí
kombinace kláves Shift+Delete), otevřeme Koš (poklepáním na ikonu koše na pracovní ploše
Windows). V okně koše vybereme soubory či složky, které chceme obnovit, vyvoláme místní
nabídku a zvolíme Obnovit.
25
3.2 ŘÍZENÍ TISKU
TISKÁRNY
Každou tiskárnu, kterou chceme ve spojení s naším počítačem použít, musíme mít
nainstalovánu – operační systém ji musí znát.
Z nainstalovaných tiskáren je vždy jedna označena jako výchozí – to znamená, že pokudpřed
tiskem dokumentu neurčíme jinak, bude pro tisk použita právě tato tiskárna. Sami si můžeme
kdykoliv určit, která tiskárna má být výchozí – v místní nabídce tiskárny najdeme volbu
Nastavit jako výchozí tiskárnu.
TISK NA TISKÁRNU.
Tisk na tiskárnu je nejčastějším, i když ne jediným způsobem tisku. Ve většině programů
najdeme volbu tisku v Hlavní nabídce aplikace – menu Soubor, volba Tisk. Po stisknutí volby
Tisk se nám objeví dialogové okno Tisk, kde máme možnost nastavit parametry tisku. Toto
okno se v praxi velmi liší v každé použité aplikaci, avšak některé nastavované parametry jsou
obecné.
•
počet kopií – určuje, kolikrát bude dokument vytištěn; někdy bývá možno nastavit,
zda má být vícestránkový dokument kompletován
•
rozsah stránek – můžeme nastavit, které konkrétní stránky dokumentu mají být
vytištěny
Další parametry bývají různé (možnost vytisknout jen osnovu dokumentu, tisk jen lichých
či sudých stránek, měřítko tisku apod.) - obvykle zde najdeme tlačítko Vlastnosti – zde
můžeme nastavit parametry samotné tiskárny (papír, kvalitu tisku apod.)
26
TISK DO SOUBORU
V dialogovém okně Tisk zatrhneme volbu Tisk do souboru. Po stisku tlačítka OK se nám
objeví okno Tisk do souboru, kde můžeme zadat název tiskového souboru a umístění, kam se
má soubor uložit.
3.3 KOMPRIMACE SOUBORŮ
Komprimace dat umožňuje zmenšení prostoru potřebného pro uložení těchto dat, stejně jako
zkrácení doby potřebné pro přenos těchto dat komunikačními prostředky (internet,
elektronická pošta). Data, zejména text, databázové soubory a některé grafické soubory
obsahují opakované sekvence shodných informací. Komprese dat pracuje na principu
nahrazení velkého počtu znaků opakovaně se vyskytujících informací několika znaky.
Efektivita komprese je různá a záleží na typu dat. Text a grafika mohou být obvykle
zkomprimovány velkou měrou. Komprese již zkomprimovaných dat není účinná.
3.4 ANTIVIROVÁ OCHRANA
VIRY
Virus je program, který se šíří a spouští bez vědomí uživatele. Jeho nejčastější činností
(kromě dalšího šíření) je více či méně škodlivá destrukční či blokovací činnost. Některé viry v
určitém okamžiku pouze vypisují různé žertovné zprávy, či hrají zvuky Nebezpečnější viry
jsou ty, které nám zcela zničí data (např. vymažou disk). Ještě horší viry nám data pouze
změní. Nebezpečí spočívá v tom, že může trvat delší dobu, než přijdeme na to, že pracujeme s
vadnými daty – mezitím může dojít k obrovským škodám. Existují viry, jejichž účelem je
krádež informací (dat, hesel, osobních údajů apod.) – jednou z možností je jejich nenápadné
odesílání z vašeho počítače po připojení k Internetu.
V dřívějších dobách se viry šířily převážně jako nechtěná součást běžných programů (velmi
často her), ke kterým se uměly samy bez našeho vědomí připojit – po spuštění takového
programu se virus nejprve dále šířil a následovně mohl začít škodit. Po rozmachu elektronické
27
pošty se drtivá většina virů šíří právě elektronickou poštou jako příloha, avšak existují již i
důmyslnější cesty za použití Internetu. Další možností pro šíření virů jsou dokumenty,
obsahující makra (krátké prográmky usnadňující práci s dokumentem).
ANTIVIROVÝ PROGRAM A SKENOVÁNÍ
Antivirový programem je vedle znalostí a zodpovědnosti uživatele počítače hlavním pilířem
ochrany proti počítačovým virům. Umožňuje bránit virům před vniknutím do počítače, pokud
virus již v počítači je, pak jej umí nalézt a po nalezení jej dokáže zlikvidovat – odvirováním či
smazáním.
Kvalitní programy umí všechny tyto úkony, některé programy jsou však specializovány jen na
některou z těchto činností – třeba na skenování. Skenování disku či adresáře znamená, že
antivirový program zkontroluje soubory v tomto adresáři (disku) na přítomnost viru. Tuto
činnost může provádět pravidelně v nastaveném čase nebo na požádání.
Některé kvalitní antivirové programy, můžeme v základních verzích, stáhnou na internetu
zdarma.
4
28
5 ZPRACOVÁNÍ TEXTU
29
5.1 VKLÁDÁNÍ DAT
VLOŽENÍ TEXTU
Text do dokumentu vkládáme většinou pomocí klávesnice, stejně jako na psacím stroji.
Při psaní si je třeba uvědomit několik zásad:
•
konce řádků neukončujeme klávesou ENTER. Word si sám hlídá konce řádků a
automaticky skočí na řádek nový (klávesa ENTER slouží k ukončení odstavce nebo
vložení prázdného řádku
•
text se vždy zapisuje na místo, kde bliká kurzor (nikoliv tedy na místo, kde máme ukazatel
myši)
•
text nelze zapisovat kdekoliv do dokumentu – pokud tedy chceme psát doprostřed prázdné
stránky, musíme napřed klávesou ENTER vkládat prázdné řádky, dokud se nedostaneme
na požadované místo
VLOŽENÍ SPECIÁLNÍCH ZNAKŮ A SYMBOLŮ
Při psaní dokumentu se můžeme dostat do situace, kdy budeme chtít zapsat znak, který není
na klávesnici. V tomto případě použijeme z hlavní nabídky Vložit položku Symbol. Otevře se
dialogové okno pro vkládání symbolů, kde si požadovaný znak vyhledáme a vložíme.
30
5.2 POUŽITÍ PŘÍKAZU ZPĚT ČI ZNOVU
Všechny programy kancelářského balíku MS Office, tedy i textový editor MS Word, obsahují
funkci „Zpět“, která nám vrátí dokument do stavu, v jakém se nacházel před poslední
provedenou operací. Této funkce můžeme využít např. v případě, že jsme si omylem smazali
část textu. Jednoduchým kliknutím se nám smazaný text opět obnoví. Funkci „Zpět“
vyvoláme:
a) stisknutím klávesové zkratky CTRL + Z
b) kliknutím na ikonu šipky v panelu nástrojů (viz. obr.) – po kliknutí na malý černý
trojúhelník se zobrazí seznam posledních kroků, které jsme na dokumentu provedli.
Můžeme tak vrátit dokument o několik kroků zpět
Podobně pracuje funkce „Znovu“, která opětovně provádí operace vrácené funkcí „Zpět“.
Funkci „Znovu“ vyvoláme:
a) stisknutím klávesové zkratky CTRL + Y
b) kliknutím na ikonu v panelu nástrojů
c) v hlavní nabídce Úpravy zvolíme položku Znovu
5.3 KOPÍROVÁNÍ, PŘESUNOVÁNÍ A MAZÁNÍ DAT
KOPÍROVÁNÍ TEXTU
Kopírování textu jistě využijeme v případě, že chceme do dokumentu vložit několikrát stejný
text nebo objekt. Místo několikanásobného opisování můžeme jednoduše text zkopírovat. Ke
kopírování je možno využít tzv. schránku systému Windows, do které umístíme označený text
a později ji ze schránky vložíme do dokumentu.
Postup při kopírování:
1) Označíme text, který chceme kopírovat
2) Označenou část textu umístíme do „schránky“. Máme na výběr tři způsoby:
a. Klávesová zkratka CTRL + C
b. Ikona v panelu nástrojů
c. Kliknutím pravým tlačítkem myši na označený text se objeví místní nabídka, kde
máme na výběr položku Kopírovat
3) Přesunem se na místo, kde chceme text vložit
4) Vložíme text ze schránky do dokumentu pomocí:
a. klávesové zkratky CTRL + V
b. Ikona v panelu nástrojů
c. položky Vložit v místní nabídce, která se zobrazí po kliknutí pravým tlačítkem
myši do místa, kde chceme text vkládat
31
PŘESOUVÁNÍ TEXTU
Rozdíl mezi kopírováním a přesouváním textu: při přesouvání textu se text z původního místa
přesune na místo nové, zatímco u kopírování zůstává text na původním místě a na místo nové
se vkládá jeho kopie.
Postup při přesouvání je shodný s kopírováním textu (viz výše):
1) Označíme text, který chceme přesunout
2) Označenou část textu umístíme do „schránky“. Máme na výběr tři způsoby:
a. Klávesová zkratka CTRL + X
b. Ikona v panelu nástrojů
c. Kliknutím pravým tlačítkem myši na označený text se objeví místní nabídka, kde
máme na výběr položku Vyjmout
3) Přesunem se na místo, kde chceme text vložit
4) Vložíme text ze schránky do dokumentu pomocí:
a. klávesové zkratky CTRL + V
b. Ikona v panelu nástrojů
c. položky Vložit v místní nabídce, která se zobrazí po kliknutí pravým tlačítkem
myši do místa, kde chceme text vkládat
MAZÁNÍ TEXTU
Pokud chceme část textu z dokumentu odstranit, musíme si text označit a stisknout klávesu
Delete nebo klávesu Back Space.
Pokud jsme si omylem smazali jinou část textu, můžeme operaci mazání vrátit pomocí
funkce „Zpět“.
32
5.4 FORMÁTOVÁNÍ TEXTU
Formátováním textu se rozumí změna jeho vlastností jako velikost, barva, typ, podtržení atd.
Pokud chceme změnit některou z vlastností již napsaného textu, musíme tento text označit.
Text můžeme formátovat:
•
•
•
pomocí dialogového okna, které vyvoláme položkou Písmo v hlavní nabídce Formát
pomocí tlačítek v panelu nástrojů
pomocí klávesových zkratek
ZMĚNA FONTU (DRUHU) PÍSMA
Font písma můžeme změnit pomocí dialogového okna (viz. obr. formátování textu), nebo
pomocí rozbalovacího pole na panelu nástrojů.
U výběru fontu si musíme dávat pozor na několik věcí:
•
•
•
Některé fonty nejsou určeny pro zobrazování písmen a číslic, ale pro speciální grafické
symboly.
Pouze některé fonty podporují češtinu (ě,š,č,ř,ž,ý…). Pokud použijeme font, který
nepodporuje češtinu, uvidíme místo některým písmen grafické symboly.
Pokud chceme dokument někomu předat v elektronické podobě, je dobré používat pouze
základní fonty tj. fonty, které se nainstalují společně s balíkem MS Office. Pokud
použijeme nějaký spaciální font, který se na jiném počítači, na kterém si budeme prohlížet
dokument, nenachází, dojde k nahrazení tohoto speciálního fontu některýmn fontem
základním. Pro běžný text se nejčastěji požívá font „Times New Roman“. Jedná se o tzv.
patkové písmo, které má rozdílnou tloušťku jednotlivých čar a čáry jsou zakončeny tzv.
patkou.
33
•
•
Pro nadpisy se většinou používá font „Arial“, což je písmo bezpatkové, u něhož jsou
všechny čáry stejně široké a nejsou zakončeny žádnou patkou.
Dále se používá tzv. „písmo psacího stroje“, které je ve Wordu zastoupeno fontem
„Courier“. V tomto písmu jsou všechny znaky stejně široké.
ZMĚNA VELIKOSTI PÍSMA
Velikost písma změníme pomocí dialogového okna (viz. obr. formátování textu) nebo pomocí
rozbalovacího pole na panelu nástrojů. Po kliknutí na rozbalovací pole se nám objeví nabídka
různých velikostí.
Pokud chceme použít velikost, která není v nabídce uvedena, stačí do pole požadovanou
číslici napsat.
Velikost písma se uvádí v bodech. Jeden bod je přibližně 0,38 mm. Pro běžný text sepoužívá
velikost 12 bodů, pro nadpisy velikosti 14 – 16 bodů.
ZMĚNA ŘEZU PÍSMA
Další vlastností, která se dá nastavit je řez písma. Na výběr máme písmo: obyčejné, tučné,
kurzíva, tučná kurzíva. Řez písma můžeme nastavit opět v dialogovém okně (viz. obr.
formátování textu) nebo pomocí panelu nástrojů, kde jsou tlačítka pro tučné písmo (z
anglického Bold) a pro kurzívu (z anglického Italics).
Může se stát, že některá ze čtyř výše uvedených položek bude nedostupná. Je to s
tohodůvodu, že některé fonty nepodporují např. kurzívu nebo tučné písmo.
ZMĚNA BARVY PÍSMA
Barvu písma můžeme změnit pomocí dialogového okna (viz. obr. formátování textu) nebo
pomocí tlačítka na panelu nástrojů.
V obou případech se nám po kliknutí objeví barevná paleta, kde máme na výběr několikbarev.
Pokud nám žádná barva nevyhovuje, klikneme ve spodní části na tlačítko Další barvy aobjeví
se barevná paleta, kde máme na výběr velké množství barev. Stačí kliknout na barvu, kterou
chceme použít a potvrdit tlačítkem OK. Pokud ani zde nenajdeme požadovanou barvu,
můžeme se přepnout na druhou záložku nazvanou Vlastní. Objeví se nám barevné spektrum,
kde si můžeme „namíchat“ libovolnou barvu.
34
POUŽÍVÁNÍ PODTRŽENÉHO PÍSMA
Písmo můžeme jednoduše podtrhnout pomocí tlačítka v panelu nástrojů (U z anglického
Underline). Pokud chceme nastavit jiný styl podtržení nebo barvu podtržení, musíme použít
dialogové okno (viz. formátování textu).
ZMĚNA VZDÁLENOSTI MEZI ZNAKY V TEXTU
Pro nastavení větší nebo menší vzdálenosti mezi písmeny použijeme záložku nazvanou
Proložení znaků v dialogovém okně pro formát písma. Tam můžeme nastavovat proložení
znaků a výškové umístění vzhledem k okolnímu textu.
5.5 FORMÁTOVÁNÍ ODSTAVCE
Formátováním odstavce se rozumí změna jeho vlastností jako zarovnání, řádkování, odsazení
od okraje, atd. Pokud chceme změnit některou z vlastností již vytvořeného odstavce,
nemusíme tento odstavec označovat, stačí do něj umístit kurzor.
. Tento
Odstavcem ve Wordu rozumíme část textu, zakončeného znakem konec odstavce
znak v textu za normálních okolností nevidíme, protože se jedná o tzv. netisknutelný znak.
Tyto znaky si můžeme nechat zobrazit pomocí tlačítka v panelu nástrojů.
Odstavec vytvoříme stisknu-tímklávesy ENTER.
Odstavec můžeme formátovat:
•
•
•
pomocí tlačítek v panelu nástrojů
pomocí klávesových zkratek
pomocí položky Odstavec v místní nabídce vyvolané kliknutím pravým tlačítkem myši na
odstavci
35
ZAROVNÁNÍ ODSTAVCE
Odstavec můžeme zarovnat vlevo, na střed, vpravo, do bloku (zarovnání zleva i zprava
současně). K zarovnání aktivního odstavce můžeme využít dialogové okno formát odstavce,
nebo tlačítka v panelu nástrojů.
ODSAZENÍ PRVNÍHO ŘÁDKU ODSTAVCE
V dialogovém okně v oddílu nazvaném Speciální najdeme rozbalovací políčko, kde máme na
výběr: „předsazení“ nebo „první řádek“. Pokud použijeme položku „první řádek“ a ve
vedlejším políčku nastavíme vzdálenost, odsadí se nám první řádek odstavce o zadanou
vzdálenost od dalších řádku v odstavci.
Při použití položky „předsazení“ se, jak už název napovídá, první řádek předsadí o zadanou
vzdálenost od dalších řádku odstavce.
36
ŘÁDKOVÁNÍ ODSTAVCE
Řádkováním se rozumí vertikální vzdálenost řádků. Máme na výběr možnosti jako:
jednoduché, 1,5 řádku, dvojité, nejméně, přesně, násobek.
•
•
•
Nejméně – Word upraví výšku každého řádku podle největšího písmena, nebo grafického
elementu. V důsledku může mít každý řádek jinou výšku.
Přesně – tato položka nám umožní nastavit přesnou výšku všech řádků v odstavci.
Násobek – vychází se ze základní velikosti řádků. Při této volbě budou opět všechny
řádky stejně vysoké
MOŽNOST NASTAVENÍ MEZER PŘED A ZA ODSTAVCI
Mezery před nebo za odstavci představují vertikální vzdálenost mezi koncem jednoho a
začátkem druhého odstavce. U každého odstavce můžeme nastavit mezeru za předcházejícím
odstavcem a mezeru před následujícím odstavcem.
Pokud chceme mít mezeru mezi odstavcem A a odstavcem B např. 12 bodů, můžeme
zvolit tři způsoby, jak tohoto stavu docílit:
a) najet kurzorem na odstavec A a nastavit „mezeru za“ na 12 bodů
b) najet kurzorem na odstavec B a nastavit „mezeru před“ na 12 bodů
c) najet kurzorem na odstavec A a nastavit „mezeru za“ na 6 bodů, najet kurzorem na
odstavec B a nastavit „mezeru před“ na 6 bodů
5.6 VLOŽENÍ OBRÁZKU NEBO GRAFICKÉHO SOUBORU
Do dokumentů můžeme vkládat několik typů grafických elementů. Prvním z nich jsou
kliparty. Jedná se o jednoduché obrázky, které jsou obsaženy přímo v aplikacích balíku MS
Office, do kterého patří i aplikace MS Word.
Pokud do dokumentu chceme klipart vložit, musíme si kursorem najet na místo vložení a
z hlavní nabídky Vložit vybereme položku Obrázek, která nám nabídne další položky a z těch
si zvolíme Klipart. Otevře se nám dialogové okno pro výběr klipartů. V tomto okně jsou
zobrazeny kategorie, nikoliv samotné obrázky. Po kliknutí levým tlačítkem myši na
libovolnou kategorii, se nám ve stejném okně objeví seznam obrázků, náležící příslušné
kategorii. Chceme-li konkrétní klipart umístit do dokumentu, stačí na něj kliknout levým
tlačítkem a z nabídky, která se nám objeví, vybereme první položku nazvanou Vložit klip a
vybraný obrázek se nám umístí do dokumentu.
Do dokumentů můžeme také vkládat obrázky uložené na pevném disku počítače nebo uložené
na přenosném médiu (disketa, CD-ROM). Toho docílíme použitím hlavní nabídky Vložit, kde
vybereme položku Obrázek, a po zobrazení další nabídky vybereme položku Ze souboru.
Otevře se nám známé okno, kde si na disku nalezneme obrázek a pomocí tlačítka Vložit tento
obrázek vložíme do dokumentu.
37
5.7 VLOŽENÍ TABULKY
I když aplikace Microsoft Word není vytvořena pro práci s tabulkami (v balíku MS Office je
to aplikace Microsoft Excel) můžeme jednoduché tabulky vytvářet a různě upravovat.
VYTVOŘENÍ TABULKY
Tabulku ve Wordu můžeme vytvořit několika způsoby:
a) Z hlavní nabídky Tabulka vybereme položku Navrhnout tabulku a pomocí myši tabulku
nakreslíme.
b) Zobrazíme si panel nástrojů Tabulky a ohraničení a stiskneme tlačítko Navrhnout
tabulku a opět pomocí myši tabulku nakreslíme.
c) Z hlavní nabídky Tabulka zvolíme položku Vložit ® Tabulka a otevře se nám dialogové
okno, ve kterém nastavíme počet řádků a sloupců.
d) V panelu nástrojů klikneme na tlačítko Vložit tabulku a myší vybereme počty řádků a
sloupců.
FORMÁTOVÁNÍ TABULKY
Pokud jsme vytvořili tabulku výše uvedenými postupy, zobrazila se nám tabulka se
základními parametry (ohraničení tabulky, velikost tabulky, výška řádků, atd.), což pro nás
není vždy ideální. Proto si tabulku musíme přizpůsobit svým potřebám.
VELIKOST TABULKY
Velikost tabulky změníme pomocí úchytu pro změnu
velikosti, který se nám zobrazí vpravo pod tabulkou
v okamžiku najetí ukazatelem myši kdekoliv do tabulky.
Poté stačí na tento úchyt najet myší, stisknout levé tlačítko,
pohnout myší v požadovaném směru a uvolnit levé tlačítko myši.
Tabulka se nám vykreslí v požadované velikosti.
38
VÝŠKA ŘÁDKŮ A ŠÍŘKA SLOUPCŮ
Každý řádek nebo sloupec v tabulce může mít různou výšku resp. šířku. Tuto velikost
můžeme nastavit najetím myši na libovolnou čáru, kde se nám ukazatel změní na šipky.
Stiskneme levé tlačítko a pohybujeme myší do doby, než docílíme požadované velikosti. Poté
levé tlačítko uvolníme.
VZHLED TABULKY
Vzhled tabulky (ohraničení, barvy, tloušťky čar, písmo, atd.) můžeme nastavovat ručně nebo
využít automatický formát. Ten si můžeme zvolit položkou Automatický formát tabulky z
hlavní nabídky Tabulka, kdy se nám otevře dialogové okno (viz. obr.) ve kterém máme
předdefinované styly tabulek. Tyto styly můžeme použít pro naformátování naší tabulky,
nebo z daného formátu můžeme použít pouze některé elementy.
39
5.8 VLOŽENÍ AUTOMATICKÉHO ČÍSLOVÁNÍ STRÁNEK
Mezi velice užitečné funkce patří automatické číslování stránek, kdy se do dokumentu na
každou stranu vloží číslo stránky. Pokud do dokumentu přidáme stránky, nebo některé stránky
odstraníme, dojde automaticky k přečíslování stránek. Nemusíme mít tedy strach, že by
v číslování byl nepořádek.
Při vkládání čísel stránek můžeme nastavovat umístění čísla do horní (záhlaví) nebo dolní
(zápatí) části stránky, formát číslování a od kterého čísla chceme začít číslovat. Číslování do
dokumentu vložíme pomocí dialogového okna (viz. obr. 10), které zobrazíme položkou Čísla
stránek z hlavní nabídky Vložit.
Různé druhy
formátu
číslování
Pole pro
nastavení od
kterého čísla
začít
40
5.9 HROMADNÁ KORESPONDENCE
Pomocí hromadné korespondence spojujeme dva dokumenty do dokumentu třetího. Tohoto
spojení se dá využít např. při psaní jednoho dopisu vícekrát , kdy v textu se mění pouze
několik údajů (např. adresa).
VYTVOŘENÍ HLAVNÍHO DOKUMENTU
Hlavním dokumentem je myšlen ten dopis, který obsahuje text např. dopisu a který budeme
doplňovat informacemi z druhého dokumentu, nazývaného zdroj dat pro hlavní dokument.
Tento zdroj dat obsahuje např. adresy osob, kterým se má obsah hlavního dokumentu zaslat.
Hromadnou korespondenci spustíme z hlavní nabídky Nástroje položkou Hromadná
korespondence, kdy se nám otevře průvodce hromadnou korespondencí. Tento průvodce
obsahuje tři kroky potřebné pro sloučení dvou dokumentů do dokumentu jednoho.
V prvé řadě musíme vytvořit hlavní dokument kliknutím na tlačítko Vytvořit v části okna
nazvané Hlavní dokument. Z nabídky, která se nám objeví, zvolíme položku Formulářové
dopisy a zobrazí se nám okno, kde máme na výběr zda se má jako hlavní dokument vybrat
právě otevřený dokument, ze kterého jsme spouštěli hromadnou korespondenci, nebo
dokument jiný. Po zvolení hlavního dokumentu můžeme přikročit k druhému bodu, kterým je
vytvoření nebo otevření zdroje dat.
ZDROJ DAT PRO HROMADOU KORESPONDENCI
Zdroj dat by měl být v samostatném souboru (pokud jako zdroj dat používáme dokument
aplikace Word) a jednotlivá data by měla být uspořádána v tabulce s tím, že první řádek
tabulky slouží k pojmenování polí v tabulce. Ve druhém až n-tém řádku tabulky by měla být
obsažena data, která se budou vkládat do hlavního dokumentu.
Příklad vhodného zdroje dat:
Pokud máme zdroj dat vytvořen, v průvodci hromadné korespondence stiskneme v části 2
tlačítko Data a z nabídky vybereme položku Otevřít zdroj dat a soubor s tabulkou
vyhledáme na disku a stiskneme tlačítko Otevřít. Objeví se nám výzva k úpravě hlavního
dokumentu. Po stisknutí tlačítka myši skočíme automaticky do hlavního dokumentu a
provedeme potřebné úpravy.
ÚPRAVA HLAVNÍHO DOKUMENTU
Pokud jsme výše popsané úkoly, otevře se nám hlavní dokument a vidíme také nový panel
nástrojů pro hromadnou korespondenci. Nyní musíme do hlavního dokumentu
zaimplementovat položky ze zdroje dat. K tomu využijeme právě nový panel nástrojů.
41
Najedeme na místo, kam chceme vložit údaje ze zdroje dat a v panelu nástrojů pro hromadnou
korespondenci stiskneme tlačítko Vložit slučovací pole, nacházející se zcela vlevo. Po
stisknutí se nám objeví názvy polí z tabulky v dokumentu označeném jako zdroj dat. Nyní
stačí zvolit příslušné políčko a tím se nám do hlavního dokumentu umístí pole s příslušným
názvem. Takto pokračujeme tak dlouho, dokud nemáme vloženy všechna pole, která nás
zajímají. Pokud použijeme jako zdroj dat tabulku z předchozí stránky mohlo by v hlavním
dokumentu vzniknout následující:
Tím máme oba dokumenty připravené ke sloučení, které provedeme pomocí tlačítka Sloučit
v panelu nástrojů Hromadná korespondence. Po jeho stisknutí se otevře dialogové okno, ve
kterém si můžeme nastavit, jestli se má sloučený dokument ihned vytisknou, nebo se má
vytvořit dokument nový. Po potvrzení tlačítkem Sloučit se vygeneruje sloučený dokument,
který obsahuje tolik kopií, kolik je osob v tabulce zdroje dat. V těchto koliích se mění pouze
obsah slučovacích polí (v našem případě Jméno, Příjmení, Adresa).
5.10 PŘÍPRAVA NA TISK A TISK DOKUMENTU
VZHLED STRÁNKY
Vzhledem stránky se rozumí velikost okrajů, orientace a formát papíru, atd. Všechny tyto
hodnoty nastavíme pomocí dialogového okna, které vyvoláme položkou Vzhled stránky z
hlavní nabídky Soubor (pouze u starších verzí MS Word u verze MS Word 2007 záložka
Rozložení stránky).
1) Nastavíme okraje stránky (tj. vzdálenost od konců papírů). Hodnoty zadáme pomocí
malých šipek v každém políčku, nebo zadáním konkrétní hodnoty (jednotku za čísla psát
nemusíme, Word si ji doplní sám.
2) Můžeme nastavit vzdálenost záhlaví nebo zápatí od konců stránky.
3) Přepneme se na záložku Formát papíru.
4) Zvolíme si formát „papíru“, na který píšeme. V rozbalovacím políčku je předdefinováno
několik standardních formátů, které si kliknutím myší můžeme zvolit. Pokud chceme
použít formát, který v nabídce není, zadáme výšku a šířku „papíru“ ručně.
5) Nastavíme orientaci papíru, což znamená možnost otočení papíru „naležato“.
6) Musíme stanovit, zda se změny mají projevit v celém dokumentu nebo pouze od místa,
kde byl umístěn kurzor v okamžiku vyvolání dialogového okna.
7) Pokud jsme provedli veškerá nastavení, klikneme na tlačítko OK a změny se promítnou do
dokumentu.
42
NÁHLED DOKUMENTU
Pokud máme dokument vytvořen, můžeme si jej vytisknout. Před samotným tiskem se však
doporučuje použití tzv. náhledu, kdy vidíme dokument přesně v takovém stavu jako bude
vypadat dokument vytištěný. Můžeme zde např. vidět jaké je rozvržení textu a obrázku na
jednotlivých stranách. Náhled spustíme z panelu nástrojů tlačítkem nebo z hlavní nabídky
Soubor položkou Náhled.
Po aktivaci náhledu se nám prostředí Wordu změní. Nevidíme některé panely nástrojů, zato se
nám objevil nový panel určený pro práci v náhledovém zobrazení. Náhled ukončíme tlačítkem
Zavřít náhled.
TISK DOKUMENTU
Dokument vytiskneme pomocí:
a) pomocí ikony v panelu nástrojů
b) klávesové zkratky CTRL + P
c) pomocí položky Tisk v hlavní nabídce Soubor
V případě že použijeme tisk pomocí bodu a) dojde k okamžitému odeslání dokumentu do
tiskárny. Pokud použijeme postup b) nebo c), otevře se dialogové okno Tisk, ve kterém
můžeme nastavovat parametry tisku.
43
6 TABULKOVÝ PROCESOR
44
6.1 PRÁCE S SEŠITY
VYTVOŘENÍ NOVÉHO SEŠITU
Dokument aplikace Microsoft Excel se nazývá „sešit“, který je složený z listů (neboli
tabulek). Pokud spustíme aplikaci MS Excel, automaticky se nám vytvoří nový sešit. Pokud
již pracujeme v aplikaci MS Excel a chceme vytvořit nový sešit, můžeme použít jednu ze tří
možností:
a) klávesová zkratka CTRL + N
b) ikona Nový výchozí soubor na panelu nástrojů
c) položka Nový v hlavní nabídce Soubor
ULOŽENÍ SEŠITU
Při vytváření různých souborů je velice důležité tyto soubory pravidelně ukládat. Za prvé
máme aktuální stav souboru vždy k dispozici a za druhé se ukládáním chráníme před ztrátou
dat způsobenou např. výpadkem elektrického proudu, kdy dojde k vypnutí počítače a data,
která byla uložena pouze v paměti počítače a nikoliv na disku, jsou nenávratně ztracena (v
některých případech lze sice takto ztracený soubor obnovit, ale spoléhat se na to nedá).
Procesem uložení rozumíme zkopírování dat z operační paměti počítače, kde jsou data
uchovávána po dobu práce, na pevný disk nebo na přenosné médium (např. flash disk).
Ukládání v Excelu najdeme v hlavní nabídce Soubor pod těmito dvěma položkami:
a) Uložit – tímto způsobem lze ukládat sešity, které byly již dříve vytvořeny. Sešit se uloží
pod stejným názvem a do stejné složky na disku. Další způsoby, jak provést tento druh
uložení jsou použití klávesové zkratky CTRL + S nebo použití ikony na panelu nástrojů.
b) Uložit jako… - tento způsob uložení se používá u nově vytvořených sešitů, nebo v
případě, že chceme sešit uložit pod jiným názvem či do jiné složky. Další způsob, jak toto
uložení spustit, je pomocí klávesy F12. Název souboru a cestu zadáváme pomocí
dialogového okna podobného oknu pro otevírání souborů.
45
6.2 VKLÁDÁNÍ A EDITACE DAT
VLOŽENÍ ČÍSLA, DATUMU A TEXTU DO BUŇKY A JEJÍ EDITACE
Tyto různé druhy dat vkládáme do buňky listu zcela jednoduše tak, že klikneme myší na
vybranou buňku, která se tím otevře, napíšeme příslušný údaj zápis ukončíme stiskem klávesy
Enter. Při implicitním nastavení pak ukazatel aktuální buňky (zvýrazněný rámeček buňky)
odskočí o řádek níž. Je-li zobrazen řádek vzorců (mezi panely nástrojů a tabulkou), zobrazuje
se psaný údaj zároveň zde i v buňce. Podle druhu zapsaného údaje je buňce přiřazen
automaticky určitý formát, který můžeme zjistit i změnit v menu Formát -> Formát
buňky.
Abychom mohli zadané údaje editovat (opravit), je nutno nejprve příslušnou buňku otevřít
buď dvojklikem nebo klávesou F2. Tím zpřístupníme obsah buňky editaci. Další možnost je
editovat obsah buňky v řádku vzorců. Editaci potvrdíme a ukončíme klávesou Enter.
Klávesou Esc editaci zrušíme.
KOPÍROVÁNÍ A PŘESUNOVÁNÍ BUNĚK
Kopírování a přesunování pomocí schránky Pro kopírování a přesunování můžeme
využít opět „schránku“: označíme si oblast, kterou chceme kopírovat, obsah buňky (buněk)
umístíme do schránky (pravé tlačítko myši na označené buňce / Kopírovat nebo klávesová
zkratka CTRL + C), přesuneme se na místo vložení a obsah schránky vložíme do vybrané
buňky. Při přesunování zvolím místo položky Kopírovat položku Vložit, nebo klávesovou
zkratku CTRL + X. Tento způsob nám zkopíruje nebo přenese nejen data obsažená v
buňkách, ale i formát buněk. ¨
Chceme-li kopírovat pouze hodnoty nebo pouze formát, musíme pro vložení dat ze schránky
použít položku Vložit jinak z hlavní nabídky Úpravy nebo z místí nabídky vyvolané na buňce,
do které chceme vkládat obsah schránky. Otevře se nám okno, z kterého si vybereme, co
chceme kopírovat. Vždy můžeme kopírovat pouze jednu vlastnost. Pokud chceme kopírovat
vlastností více, musíme tento postup opakovat vícekrát.
46
KOPÍROVÁNÍ A PŘESUNOVÁNÍ POMOCÍ MYŠI
Pro kopírování nebo přesunování na krátké vzdálenosti lze využít myš. Po označení buňky
nebo oblasti buněk najedeme na okraj zvýrazněné oblasti a stiskneme levé tlačítko myši. Nyní
můžeme myš přesunout na místo, kam chceme obsah buněk vložit a uvolníme levé tlačítko.
Tímto postupem dojde k přesunutí buňky resp. oblasti buněk. Pokud chceme vybranou buňku
nebo oblast kopírovat, stiskneme při výše zmíněném postupu klávesu CTRL.
Pokud chceme obsah buňky nebo oblasti buněk nakopírovat do sousedních buněk, najedeme
myší do pravého dolního rohu buňky nebo oblasti buněk na malý černý čtvereček, stiskneme
levé tlačítko myši a potáhneme požadovaným směrem až na buňku, kde chceme ukončit
vkládání kopírovaných dat a uvolníme tlačítko myši. V případě, že oblast buněk, kterou jsme
tímto způsobem zkopírovali, obsahovala číselnou (nebo jinou) řadu, nedojde k vložení stejné
hodnoty, ale k vložení automatického přírůstku. Pod pojmem řada si můžeme představit čísla
(1,2,3,4…), datum (1.1.2000, 2.1.2000, 3.1.2000…), názvy dnů (pondělí, útery, středa…),
názvy měsíců (leden, únor…) nebo vlastní řadu definovanou pomocí dialogového okna
spuštěného z hlavní nabídky Nástroje položkou Možnosti (záložka Seznamy).
MAZÁNÍ OBSAHU BUNĚK
Vymazaní obsahu buněk nebo oblasti buněk provedeme po označení vybraných buněk
stisknutím klávesy Delete.
VYHLEDÁVÁNÍ A NAHRAZOVÁNÍ
Pro vyhledání obsahu buňky použijeme z hlavní nabídky Úpravy položku Najít. Otevře se
nám dialogové okno, do kterého zadám hledaný text, popřípadě můžu nastavit další kritéria
pro vyhledávání. Po kliknutí na tlačítko Najít další, se vybere buňka, obsahující hledaný text.
Po opětovném stisknutí tohoto tlačítka, se označí další buňka, která tuto hodnotu obsahuje.
NAHRAZENÍ URČITÉHO OBSAHU BUNĚK
Nahrazení obsahu buňky provedeme z hlavní nabídky Úpravy položku Nahradit, kde do
otevřeného okna napíšeme text, který chceme nahradit a text čím jej nahradit. Tlačítkem
Nahradit vše provedeme nahrazení v celém listu.
6.3 ŘÁDKY A SLOUPCE
VKLÁDÁNÍ ŘÁDKŮ A SLOUPCŮ
Do tabulky lze vkládat řádky a sloupce tak, že klikneme pravým tlačítkem myši do záhlaví
řádku resp. sloupce a z nabídky zvolíme položku Vložit buňky. Nové řádky se nám vkládají
nad řádek označený (na kterém jme stiskli pravé tlačítko) a nové sloupce vlevo od
označeného sloupce.
47
ODSTRANĚNÍ ŘÁDKŮ A SLOUPCŮ
Odstranění řádků a sloupců se provádí obdobně jako jejich vkládání. Po kliknutí pravého
tlačítka myši na záhlaví sloupce nebo řádku vybereme z místní nabídky položku Odstranit a
řádek resp. sloupec zmizí z tabulky. ¨
ZMĚNA VÝŠKY ŘÁDKU A ŠÍŘKY SLOUPCE
Výšku řádku a šířku sloupce je možno změnit dvěma způsoby:
a) pomocí myši – najedeme v záhlaví sloupců (řádků) mezi dva sloupce (řádky) a ukazatel
myši se změní na oboustrannou šipku. Při stisknutém levém tlačítku můžeme pohybem
myši nastavit požadovanou šířku sloupce (výšku řádku). Tímto způsobem lze nastavit
pouze přibližné hodnoty šířky (výšky).
b) Zadáním přesných hodnot do okna, které vyvoláme z hlavní nabídky Formát položkou
Řádek resp. Sloupec.
SKRYTÍ NEBO ZOBRAZENÍ ŘÁDKŮ NEBO SLOUPCŮ
Program Microsoft Excel nám umožňuje skrývat jednotlivé sloupce nebo řádky. V případě,
že se rozhodneme nějaký sloupec (řádek) skrýt, musíme kliknout pravým tlačítkem myši na
záhlaví sloupce (řádku) a z místní nabídky zvolit možnost Skrýt. Tímto způsobem můžeme
skrýt i více sloupců (řádků) najednou. Data v těchto sloupcích (řádcích) obsažená neztrácíme,
protože tyto sloupce (řádky) si můžeme nechat kdykoliv opět zobrazit.
Zobrazení skrytých sloupců (řádků) provedeme následovně: označíme si sloupce (řádky),
které bezprostředně sousedí se skrytým sloupcem (řádkem) a z místní nabídky vyvolané na
těchto označených sloupcích (řádcích) zvolíme položku Zobrazit.
ŘAZENÍ DAT
Data v tabulce můžeme seřadit podle jednoho nebo více sloupců. Tím se naše tabulka stane
přehlednější. Při seřazování si však musíme dávat pozor, aby se řadily všechny sloupce v
tabulce.
Chceme-li tabulku seřadit, najedeme na jakoukoliv buňku v tabulce a z hlavní nabídky Data
zvolíme položku Seřadit. Otevře se nám dialogové okno kde zadáme potřebné údaje. Máme
možnost řadit tabulku podle tří polí současně a to vždy sestupně (z –a, 9 – 0) nebo vzestupně
(a – z, 0 – 9). Další možnost řazení je se záhlavím nebo bez záhlaví. Pokud zvolíme řazení se
záhlavím, potom se bude brát první řádek tabulky jako řádek pro názvy sloupců a samotného
řazení se neúčastní. Vždy zůstávají na své pozici, tj. první řádek tabulky. Pokud při spouštění
dialogového okna pro řazení máme označenu část tabulky (sloupec), objeví se dotaz, zda
chceme do řazení zahrnout celou tabulku nebo jen vybranou oblast. Aby tabulka neztratila
svůj význam, vždy je potřeba řadit celou tabulku a nikoliv pouze jeden sloupec.¨
48
6.4 VZORCE
Vzorce dělají z aplikace MS Excel velice silný nástroj pro práci s tabulkami. Pomocí vzorců
můžeme v tabulkách provádět různé výpočty pomocí základních aritmetických operátorů
(sčítání, odečítání, násobení, dělení) nebo pomocí speciálních funkcí.
6.5 ARITMETICKÉ VZORCE
VYTVÁŘENÍ VZORCŮ POMOCÍ ODKAZŮ NA BUŇKY
Všechny buňky v jednotlivých listech mají své jednoznačné určení, které se skládá z označení
sloupce (A, B, C…) a čísla řádku (1, 2, 3…). Na každou buňku se tedy můžeme odkazovat
pomocí tohoto označení, kterému se říká adresa buňky. Po kliknutí na jakoukoliv buňku se
nám její adresa objeví v tzv. poli názvů. Zároveň se nám zvýrazní označení řádků a sloupce.
Tohoto označení buněk lze výhodně využít např. při základních matematických operacích
(viz. následující příklad):
Našim úkolem bude do buňky C1 spočítat součet čísel v buňkách A1 a B1:
1) Do buněk A1 a B1 napíšeme libovolná čísla
2) Označíme si buňku C1, do které budeme součet čísel a do řádku vzorců zapíšeme
příslušný vzorec. Při zápisu vzorce musíme vždy jako první znak napsat rovnítko (=)
(nebo kliknout v řádku vzorců na znaménko rovná se) a poté napsat příslušný výraz.
3) Stisknutím klávesy ENTER nebo kliknutím na zelenou „fajfku“ vzorec aplikujeme.
Můžeme si všimnout, že v buňce máme zobrazen výsledek vzorce, zatímco v řádku
vzorců je zobrazen vzorec.
Řádek vzorců
Pokud výše popsaným postupem
vytvoříme vzorec a dojde ke změně hodnot zdrojových buněk (v našem případě buněk A1
nebo B1) dojde k automatickému přepočítání v buňce C1.
49
ZÁKLADNÍ CHYBOVÁ HLÁŠENÍ PŘI PRÁCI SE VZORCI
Při práci se vzorci se často setkáme s různými chybovými hlášeními. V následující tabulce je
uveden přehled nejčastějších chyb:
Hodnota
Popis
#DIV/0!
Dělení nulou
#HODNOTA! Nesprávný typ argumentu nebo operandu. Např. při sčítaní čísla a textového
řetězce.
#NÁZEV?
Chybný název funkce. Jako argument je uvedena neexistující oblast buněk.
#NUM!
Nesprávně zadané číslo. Např. druhá odmocnina záporného čísla.
#######
Příliš malý sloupec pro zobrazení výsledku.
POUŽITÍ RELATIVNÍHO ODKAZU NA BUŇKU VE VZORCÍCH
Při vytváření vzorců můžeme použít relativní nebo absolutní odkazy na buňky. Rozdíl
v jednotlivých odkazech poznáme při kopírování vzorce do dalších buněk.
Použití relativního odkazu si opět předvedeme na příkladu:
Mějme dva sloupce čísel a do sloupce třetího provedeme jejich součet.
1) Do sloupců A a B napíšeme čísla
2) Do buňky C1 vložíme vzorec pro výpočet součtu čísel v buňkách A1 a B1
3) Vzorec aplikujeme i na ostatní buňky ve sloupci C. Označíme si buňku C1, ve které máme
vytvořen vzorec, najedeme myší do pravého dolního rohu označené buňky (malý černý
čtvereček), stiskneme levé tlačítko myši, posuneme myší do míst, kam chceme vzorec
nakopírovat a tlačítko uvolníme. Tím se nám doplní vzorce i do ostatních buněk ve
sloupci.
Došlo sice k nakopírování vzorce, ale na každém řádku máme vzorec jiný. Excel automaticky
měnil čísla řádků ve vzorcích tak, že do buňky C2 vložil vzorec počítající součet buněk A2 a
B2, do buňky C3 vložil vzorec počítající součet buněk A3 a B3 atd.
50
POUŽITÍ ABSOLUTNÍHO ODKAZU NA BUŇKU VE VZORCÍCH
Použití absolutní adresy si také ukážeme na příkladu:
Číslo v buňce A1 se bude postupně přičítat k buňkám B1 až B5 a výsledek se zobrazí ve
sloupci C.
1) Do buňky A1 a do buněk B1 až B5 napíšeme libovolné číslo
2) Do buňky C1 napíšeme vzorec pro sčítání buněk A1 a B1. Protože tento vzorec
budeme stejným postupem jako u relativní adresy kopírovat do dalších buněk a
v buňkách A2 – A5 nemáme žádná čísla, musíme zabezpečit, aby se i v dalších
řádcích vzorec odkazoval stále na buňku A1. Toho docílíme použitím tzv. absolutní
adresy. Jedná se zápis znaku dolar ($) před označení sloupce, řádku, nebo sloupce i
řádku. Pokud píšeme vzorec, můžeme po napsání adresy buňky (v našem případě A1)
stisknout klávesu F4 a do adresy se dopíší „dolary“.
51
3) Vzorec aplikujeme i na ostatní buňky ve sloupci C. Označíme si buňku C1, ve které
máme vytvořen vzorec, najedeme myší do pravého dolního rohu označené buňky
(malý černý čtvereček), stiskneme levé tlačítko myši, posuneme myší do míst, kam
chceme vzorec nakopírovat a tlačítko uvolníme. Tím se nám doplní vzorce i do
ostatních buněk ve sloupci.
Vzorec se nám nakopíroval do ostatních buněk s tím, že se stále odkazuje na buňku A1.
Postupným klikáním na buňky C1 až C5 můžeme vidět v řádku vzorců nakopírovaný vzorec.
VYTVÁŘENÍ VZORCŮ POMOCÍ FUNKCÍ
MS Excel má v sobě zahrnuto přes 200 funkcí, které nám umožňují efektivně pracovat
tabulkami. Libovolnou funkci vložíme pořez hlavní nabídku Vložit položkou Funkce. Otevře
se nám okno, kde v levém sloupečku vidíme kategorie funkcí a ve sloupečku pravém vidíme
jednotlivé funkce spadající do zvolené kategorie. Funkci vložíme kliknutím na její název a
stisknutím tlačítka OK. Otevře se nám okno pomocí kterého vkládám argumenty funkce.
Každá funkce může mít jiný
počet argumentů, ale princip
jejich zadávání je u všech
funkcí stejný. Argumenty
můžeme psát přímo do
příslušných políček, nebo
klikneme na malé tlačítko
umístěné na konci každého
políčka, okno funkce se nám změní do podoby jednoho políčka pro zadání argumentu a
můžeme pomocí myši označit buňky, které mají být argumentem funkce. Pokud provedeme
výběr, klikneme opět na tlačítko, kterým jsme výběr spouštěli objeví se nám opět okno funkce
v původní podobě s tím, že argument je již vyplněn. Po stisknutí tlačítka OK se funkce vloží
do buňky.
52
MEZI ČASTO POUŽÍVANÉ FUNKCE PATŘÍ:
SUMA
PRŮMĚR
MIN
MAX
POČET
KDYŽ
používá se pro součet oblasti buněk
počítá aritmetický průměr zadané oblasti
zjistí minimum ze zadaných buněk
zjistí maximum ze zadaných buněk
spočítá počet buněk obsahující čísla
vypíše jednu hodnotu, jestliže je výsledkem zadaného kritéria hodnota Pravda,
a jinou hodnotu, jestliže je výsledkem hodnota Nepravda
6.6 FORMÁTOVÁNÍ BUNĚK
NASTAVENÍ DATOVÉHO TYPU
U každé buňky můžeme nastavit, jaký datový typ do ní budeme zapisovat. Volbu datového
typu provedeme kkliknutím pravého tlačítka myši na buňku (oblast buněk) a z místní nabídky
zvolíme položku Formát buněk. Otevře se nám okno kde v záložce nazvané Číslo můžeme
nastavitrůzný datový typ:
•
•
•
•
•
číslo – používá se pro zápis čísel. Můžeme nastavovat počet desetinných míst, oddělení
tisíců (pro oddělení se standardně používá mezera, ale můžeme ji změnit v Místním
nastavení operačního systému Windows) a způsob zobrazení záporných čísel.
měna - je možno nastavit počet desetinných míst, symbol měny (Kč, €, $…) a způsob
zobrazení záporných čísel (např. červené písmo).
datum, čas – používá se pro zápis data resp. času. Na výběr máme několik typů zápisu.
procenta – používá se pro zápis procent. Je možno nastavit počet desetinných míst.
text – používá se pro zápis textu. Nemá žádné nastavení
Tento výčet není úplný, ale jsou zde obsaženy nejčastěji používané datové typy.
53
NASTAVENÍ FORMÁTU PÍSMA
Formát písma nastavíme pomocí položky Formát buněk v místní nabídce vyvolané na buňce
(oblasti buněk), ve které chceme změnit nastavení písma. V zobrazeném okně se přepneme do
záložky Písmo a provedeme potřebná nastavení. Můžeme měnit základní vlastnosti textu jako
font, velikost písma, řez písma, barvu písma, podtržení písma a další efekty. Po provedení
jakékoliv změny se o výsledku můžeme přesvědčit v náhledu, kde se provedené změny
zobrazují ještě před aplikováním na buňku (oblast buněk).
ZAROVNÁNÍ OBSAHU BUŇKY A MOŽNOSTI VÝPISU TEXTU V BUŇCE
Zarovnání textu v buňce nastavíme v dialogovém okně, které zobrazíme z místní nabídky
vyvolané na buňce, u které chceme provést nastavení, položkou Formát buněk na záložce
nazvané Zarovnání. Nastavovat můžeme zarovnání vodorovné (vlevo, na střed, vpravo…)
nebo svislé (nahoru, na střed, dolů). Text v buňce se nemusí vždy vypisovat pouze ve
vodorovném směru, ale můžeme jej vypsat ve směru svislém, pokud klikneme ve výše
zmíněném okně v části nazvané Orientace na slovo text vypsáno svisle. Další možností, jak
vypsat text v buňce, je výpis pod určitým úhlem (zadávání úhlu pomocí ukazatele nebo
zadáním číselné hodnoty do políčka Stupně).
Pokud píšeme text do buňky a jeho délka je větší než šířka sloupce, vypíše se nám text i přes
sousední buňky. Chceme-li tomu zabránit, můžeme zaškrtnout políčko Zalomit text a text se
bude vypisovat pouze v jedné buňce, ale na několika řádcích.
Dále můžeme v tomto okně nastavovat sloučení buněk. Sloučit buňky znamená vytvořit
buňku jednu z většího počtu sousedících buněk (je možno slučovat ve vodorovném i svislém
směru). Před vyvoláním tohoto okna musíme mít buňky, které chceme sloučit, označené.
OHRANIČENÍ A STÍNOVÁNÍ BUŇKY
Vytvořenou tabulku, nebo jednotlivé buňky můžeme ohraničit různým typem čar. Použijeme
k tomu dialogové okno, které zobrazíme z místní nabídky vyvolané na buňce (oblasti buněk),
u které chceme provést nastavení, položkou Formát buněk na záložce nazvané Ohraničení.
Nejprve si nastavíme styl čáry a její tloušťku pomocí oddílu nazvaného Styl. Po nastavení
stylu ohraničením, nastavíme barvu ohraničujících čar a nakonec si zvolíme způsob
ohraničení. Ten si můžeme zvolit předdefinovaný (vnější, vnitřní, žádné), nebo si
nadefinujeme vlastní způsob pomocí tlačítek kolem malého náhledu uvnitř okna.
Stínování buněk provedeme pomocí dialogového okna, které zobrazíme z místní nabídky
vyvolané na buňce (oblasti buněk), u které chceme provést nastavení, položkou Formát buněk
na záložce nazvané Vzorky. Můžeme si zde nastavit barvu pozadí buněk a po klinutí na
políčko Vzorek se nám otevře nabídka, pomocí které můžeme nastavovat vzorek a barvu
vzorku. Tímto způsobem je možno nastavovat různé šrafování.
54
6.7 VYTVOŘENÍ GRAFU
VYTVOŘENÍ RŮZNÝCH TYPŮ GRAFŮ NA ZÁKLADĚ DAT V
SEŠITU
Pro názornější představu o datech můžeme vytvořit graf, ve kterém vidíme zřetelněji
jednotlivé závislosti než v prosté tabulce.
Pro objasnění tvorby grafu uvedeme příklad.
Vytvoříme graf z tabulky, ve které máme zapsány teploty vzduchu v 6 hod. ráno, v poledne,
v 18 hod. a o půlnoci během jednoho týdne:
Pokud tyto hodnoty chceme zobrazit pomocí grafu, musíme si celou tabulku označit a z hlavní
nabídky Vložit vybereme položku Graf. Spustí se nám průvodce, pomocí kterého snadno
vytvoříme jakýkoliv graf. V prvním kroku si můžeme vybrat typ grafu. Typ grafu musíme
volit podle toho, co s výsledného grafu chceme vysledovat. Pro náš případ připadají v úvahu
graf sloupcový a graf spojnicový. Zvolíme si tedy sloupcový graf a stiskneme tlačítko Další.
Zde si vybíráme, zda jednotlivé řady tvoří sloupce nebo řádky. Opět záleží na tom, co ve
výsledném grafu chceme sledovat.
Zvolíme první možnost a budeme sledovat teplotní výkyvy během dne. Po nastavení a
stisknutí tlačítka Další, přejdeme k dalšímu kroku, kde nastavujeme popisky grafu a určujeme
chování jednotlivých částí grafu (legenda, osy, mřížka, popisky dat, tabulka dat). Jako nadpis
uveďme „Vývoj teplot“, jako název osy X napišme „Dny v týdnu“ a jako název osy Y
napišme „Teplota“. Po kliknutí na tlačítko Další zvolíme, zda se má graf vložit jako objekt na
existující list nebo jako nový list. Zvolíme vložení objektu na list a stiskneme tlačítko
Dokončit.
55
6.8 ÚPRAVA EXISTUJÍCÍHO GRAFU
PŘIDÁNÍ POPISKŮ DAT
Přidáme-li popisky dat, objeví se u zvolené kategorie číselná hodnota. Popisky přidáme
kliknutím pravým tlačítkem na kategorii, ke které chceme přidat popisek. Objeví se místní
nabídka z které vybereme položku Formát datové řady a objeví se dialogové okno, kde
v záložce Popisky dat nastavíme zda se mají u zvolené kategorie zobrazovat názvy nebo
hodnoty. Vybereme hodnoty.
ZMĚNA BAREV POZADÍ GRAFU
V existujícím grafu můžeme nastavovat barvu pozadí grafu a barvu oblasti grafu. Pozadím
grafu je myšlena oblast, na které se vykreslují jednotlivé sloupce (v nově vytvořeném grafu je
barva pozadí šedá) a oblast grafu je část okolo samotného grafu, kde se zobrazuje legenda,
popisky os a název grafu (v nově vytvořeném grafu je barva oblasti grafu bílá).
Chceme-li změnit pozadí grafu, klikneme pravým tlačítkem někde do pozadí a z místní
nabídky zvolíme položku Formát zobrazované oblasti. V otevřeném okně zvolíme
libovolnou barvu a potvrdíme tlačítkem OK.
Pro změnu barvy oblasti grafu musíme kliknout pravým tlačítkem někde do části oblast grafu
a z místní nabídky zvolíme položku Formát oblasti grafu. Také zde vybereme barvu a
tlačítkem OK změny potvrdíme.
U obou oblastí můžeme nastavovat místo jedné barvy také barevné přechody, textury, vzorky
nebo obrázky. Toho docílíme stisknutím tlačítka Vzhled výplně v okně pro výběr barvy.
ZMĚNA BARVY JEDNOTLIVÝCH SLOUPCŮ
Změna barvy sloupců se provádí kliknutím pravým tlačítkem myši na příslušnou kategorii,
z místní nabídky zvolíme položku Formát datové řady a na záložce Vzorky nastavíme
barvu, nebo další možné výplně.
56
ZMĚNA TYPU GRAFU
Změnu typu grafu provedeme kliknutím pravým tlačítkem myši na oblast grafu a z místní
nabídky zvolíme položku Typ grafu. Zvolíme si požadovaný typ a potvrdíme tlačítkem OK.
Pokud tak budu postupovat u grafu vytvořeném v příkladě v kapitole 5.1. a zvolím nový typ
grafu jako spojnicový.
6.9 VZHLED PRACOVNÍHO LISTU
ZMĚNA OKRAJŮ LISTU
Pod pojmem okraj listu si můžeme představit vzdálenost vypisovaného textu od hrany
stránky. Tyto okraje nastavíme pomocí položky Vzhled stránky z hlavní nabídky Soubor. Po
otevření okna se musíme přepnout na záložku Okraje, kde je možno nastavit okraje zleva,
zprava, nahoře a dole.
NASTAVENÍ STRÁNKY
Veškeré nastavení stránky provedeme v okně vyvolaném pomocí položky Vzhled stránky z
hlavní nabídky Soubor v záložce Stránka. Tam můžeme nastavit orientaci stránky na výšku
nebo na šířku.Dále můžeme nastavit formát papíru pomocí stejně nazvaného políčka. Na
výběr máme několik standardních formátů. Je zde také možno nastavit aby se celý obsah listu
vešel na zadaný počet stran vodorovně nebo svisle.
57
6.10 TISK SEŠITU
NÁHLED SEŠITU
Před samotným tiskem listu nebo sešitu se doporučuje použití tzv. náhledu, kdy vidíme list
přesně v takovém stavu jako bude vypadat vytištěný. U rozsáhlých tabulek je náhled velice
důležitý, protože nám ukáže, jestli se tabulka vejde na stránku. Pokud zjistíme, že tabulka je
větší než stránka, musíme upravit šířku sloupců, nebo změnit orientaci stránky na šířku.
Náhled vyvoláme pomocí položky Náhled v hlavní nabídce Soubor. Po zavření náhledu se
v listu objeví čárkované čáry, představující konce stránek. Toho můžeme využít při
navrhování tabulky.
TISK SEŠITU
Pro tisk použijeme položku Tisk z hlavní nabídky Soubor. Objeví se dialogové okno, pomocí
kterého můžeme nastavovat různé parametry tisku.
a)
b)
c)
d)
e)
f)
g)
Nastavíme tiskárnu, na které chceme tisknout
Určíme např. kvalitu tisku
Sešit můžeme vytisknout do souboru
Nastavení rozsahu stránek. Můžu vytisknout všechny, nebo pouze některé
Nastavení počtu kopií a možnosti kompletovat
Určíme, zda se má vytisknout celý sešit, aktivní listy, nebo Výběr (označené buňky nebo
objekty v listu)
58
7 POUŽITÍ DATABÁZÍ
59
7.1 ZÁKLADNÍ POJMY
•
Relační databáze – termín relační pramení ze skutečnosti, že každý záznam v databázi
obsahuje informace, vztažené (v relaci) k jedinému subjektu a pouze k tomuto subjektu.
Například bylo by nadbytečné ukládat informace o jméně a adrese zákazníka s každou
objednávkou, kterou uskuteční. V relačním databázovém systému obsahuje každá
informace o objednávkách pole pro uložení určité hodnoty, například čísla zákazníka,
která může být použita pro napojení každé objednávky na informace o zákazníkovi.
•
Tabulka – objekt, který definujeme a využíváme pro ukládání dat. Každá tabulka
obsahuje informace o konkrétním předmětu, například o zákaznících nebo studentech.
Tabulky obsahují pole (neboli sloupce)a záznamy (neboli řádky). Nad každou tabulkou
můžeme definovat primární klíč a jeden nebo více indexů.
•
Pole (neboli sloupce) - uchovávají různé typy dat, například jméno studenta nebo jeho
adresu.
•
Záznam (neboli řádek) – uchovává všechny informace o konkrétní instanci daného
předmětu, například informace o studentu jménem Jan Novák.
•
Primární klíč – jedno nebo více polí, které má pro každý záznam jednoznačnou hodnotu.
•
Index - je jednoduše řečeno nějaká vnitřní tabulka, která obsahuje dva sloupce: hodnotu
v poli nebo polích, která jsou indexována a umístění každého záznamu v tabulce, který
tuto hodnotu obsahuje. Přispívá k rychlejšímu výběru dat.
•
Dotaz – objekt, který zajišťuje uživatelský pohled na data z jedné nebo více tabulek.
Dotazy můžeme definovat pro výběr, aktualizaci, vkládání nebo odstraňování dat
•
Formulář - objekt, který je navržen především pro vstup nebo zobrazení dat nebo pro
řízení průběhu aplikace. Pomocí formulářů můžeme přizpůsobit pohled na data tak, aby
byl uživatelsky příjemnější. Data do formuláře jsou vybírána z tabulek či dotazů.
•
Sestava – objekt navržený pro formátování, výpočty, tisk a souhrny vybraných dat.
Sestavu si můžeme před tiskem prohlédnout na obrazovce.
60
7.2 TABULKY
ZPŮSOBY VYTVOŘENÍ TABULKY
Rozhodneme-li se vytvořit tabulku, musíme se nastavit do okna pro správu tabulek.
Provedeme to tak, že klikneme na tlačítko Tabulky v seznamu objektů v okně databáze.
Pro vlastní vytvoření tabulky máme jako pro každou jinou akci několik možných způsobů:
1)
tlačítkem Nový v panelu nástrojů okna databáze. Po stisknutí tohoto tlačítka se nám
otevře dialogové okno s titulkem nová tabulka, kde máme možnost si vybrat, jakým
způsobem chceme tabulku vytvořit:
a) zobrazení datového listu – výběrem této možnosti se nám otevře prázdný datový list.
Můžeme sem vepisovat data téměř libovolného typu. Na rozdíl od tabulky však do
datového přehledu nemůžeme zadávat jakékoliv vypočítané výrazy. Access automaticky
pojmenuje jednotlivá pole (sloupce) názvy Pole1, Pole2 atd. Název pole můžeme změnit
tak, že dvakrát klikneme na daný název a původní přepíšeme novým. Chceme-li přehodit
některý sloupec (změnit pořadí sloupců) klikneme na název daného sloupce, tím se nám
sloupec onačí, poté jej chytneme za stejné místo (za název) levým tlačítkem myši a
přetáhneme na nové místo. Po těchto úpravách a zadání několika dat je vhodné tabulku
uložit. Buď klikneme na ikonu diskety na panelu nástrojů aplikace nebo v nabídce Soubor
na Uložit. V zobrazeném dialogovém okně „Uložit jako“ napíšeme jméno vhodné pro naši
tabulku a stiskneme tlačítko OK. Access zobrazí okno se zprávou, která nás varuje, že
nemáme vytvořený primární klíč a nabídne nám jeho automatické vytvoření. Pokud si
nehodláme zvolit svůj primární klíč v návrhovém zobrazení nabídku můžeme přijmout.
Access tak vygeneruje nové pole s datovým typem automatické číslo a nastaví jej jako
primární klíč.
b) návrhové zobrazení – po vybrání této volby se nám otevře tzv. návrhové zobrazení
tabulky. Tento způsob si popíšeme zvlášť později.
c) průvodce tabulkou – touto možností vyvoláme průvodce, který nás krok po kroku
povede vytvořením nové tabulky. Tato volba je vhodná pro vytvoření většiny běžných
tabulek. Access nám nabídne několik vzorů tabulek se vzorovými poli, ze kterých si
můžeme vybrat ta pole která vyhovují naší databázi.
d) importovaná tabulka – tento průvodce importuje tabulky a objekty z externího
souboru do aktuální databáze.
e) průvodce propojením tabulky – tento průvodce vytvoří v aktuální databázi tabulky
propojené s tabulkami v externím souboru.
2)
vybereme jednu z možností přímo v okně databáze na pracovní ploše objektů Tabulky
a dvakrát klikneme levým tlačítkem myši nebo na této možnosti vyvoláme místní nabídku a
klikneme na Otevřít
a) vytvořit tabulku v návrhovém zobrazení
b) vytvořit tabulku pomocí průvodce
c) vytvořit tabulku vložením dat – stejné jako možnost zobrazení datového listu popsané
v bodu č.1
61
VYTVOŘENÍ TABULKY V NÁVRHOVÉM ZOBRAZENÍ
Jak je uvedeno v předchozí kapitole, je možné vytvořit většinu běžných tabulek pomocí
průvodce tabulkou. Brzy bychom ale zjistili, že potřebujeme něco víc než nám umožňuje
průvodce tabulkou, a proto si popíšeme vytvoření tabulky pomocí návrhového zobrazení,
které nám poskytuje mnoho dalších funkcí, kterými můžeme přizpůsobit vzhled tabulek.
Okno návrhového zobrazení se skládá z následujících částí:
1)
2)
3)
4)
5)
Název pole – zadáváme zde názvy polí (sloupců tabulky)
Datový typ – vybereme vhodný datový typ pole
Popis – nepovinné pole, které obsahuje stručný popis, čeho se pole týká
Vlastnosti pole – zde můžeme podrobně nastavit vlastnosti pole (datového typu)
Nápověda – stručný popis místa na kterém jsme právě nastaveni
62
DATOVÉ TYPY POLÍ:
Datový typ
Text
Memo
Číslo
Použití
Velikost
alfanumerické údaje
maximálně 255 bajtů
alfanumerické údaje – souvislý text až 64 000 bajtů
ve větách a odstavcích
číselné údaje
1,2,4,8 bytů
Datum/čas
data a časy
8 bajtů
Měna
peněžní hodnoty, uložené s přesností 8 bajtů
na čtyři desetinná místa
Automatické číslo jedinečná
hodnota,
generovaná 4 bajty
Accessem pro každý nový záznam
Ano/ne
logické údaje (pravda/nepravda)
1 bit
Objekt OLE
Obrázky, grafy nebo jiné objekty
Hypertextový
odkaz
Odkaz s „adresou“ dokumentu nebo
souboru WWW, intranetu, v LAN
nebo na vašem vlastním počítači
až přibližně 1 gigabajt
VLASTNOSTI POLE:
Každé pole můžeme přizpůsobit nastavením určitých vlastností. Typy vlastností se liší podle
datového typu, který vyberete.
•
•
•
•
•
•
•
•
Velikost pole – můžeme určit délku datových typů Text a Číslo. Text může být dlouhý od
0 do 255 znaků s implicitní délkou 50 znaků. Pro číslo jsou velikosti pole následující:
bajt – jednobajtové celé číslo, obsahující hodnoty 0 – 255
celé číslo – 2bajtové celé číslo obsahující hodnoty od –32,768 do +32,767
dlouhé celé číslo – 4bajtové celé číslo obsahující hodnoty od –2,147,483,648 do
+2,147,483,647
jednoduchá přesnost – 4bajtové číslo s pohyblivou řádovou čárkou
dvojitá přesnost – 8bajtové číslo s pohyblivou řádovou čárkou
replikační identifikátor – 16bajtový globální jednoznačný identifikátor
Formát – můžeme určovat, jak mají být vaše data zobrazena nebo vytištěna. Možnost
formátu se liší podle datového typu. U datových typů Číslo, Měna a Automatické číslo
jsou následující standardní formátovací možnosti:
63
•
obecné číslo – implicitní formát
o měna – symboly měny na dvě desetinná místa
o pevný – minimálně jedna číslice a dvě desetinná místa
o standardní – dvě desetinná místa a oddělující čárky
o procenty – procenta
o vědecký – vědecká notace (například 2.05 x 104)
U datového typu Datum/čas se možnosti formátování řídí vzory podle příkladů uvedených
v rozbalovací nabídce vlastnosti Pro datový typ Ano/ne jsou možnosti následující:
o ano/ne – výchozí
o true/false
o zapnuto/vypnuto
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Počet desetinných míst
Vstupní maska – zde můžeme specifikovat editační masku, kterou uživatel uvidí v daném
poli během vkládání dat.
Titulek – zde můžeme vkládat plně popisující název pole, který Access zobrazí v návěštích
formulářů a v hlavičkách sestav.
Výchozí hodnota – můžeme určit implicitní hodnotu pro všechny datové typy kromě
Automatické číslo.
Ověřovací pravidlo – můžeme zadat nějaký výraz, který musí být při každém vkládání nebo
změně dat v tomto poli pravdivý (např. <100).
Ověřovací text – můžeme nechat Access zobrazit nějaký text, pokud zadaná data nevyhovují
vašemu ověřovacímu pravidlu.
Je nutno zadat – tuto vlastnost nastavíme na Ano, pokud v tomto poli nechceme povolit
hodnotu Null.
Povolit nulovou délku – u polí Text a Memo můžeme zadat pole odpovídající řetězci
s nulovou délkou („“).
Indexovat – u datových typů Text, Číslo, Datum/čas, Měna a Automatické číslo si můžeme
vyžádat, aby byl vytvořen index urychlující přístup k datovým hodnotám. Index je jednoduše
řečeno nějaká vnitřní tabulka, která obsahuje dva sloupce: hodnotu v poli nebo polích, která
jsou indexována a umístění každého záznamu v tabulce, který tuto hodnotu obsahuje.
Máme-li všechny hodnoty pro definici tabulky vyplněné, všechny vlastnosti nastavené,
můžeme tabulku uložit. Uložení tabulky provedeme stejným způsobem, jaký byl popsán již u
vytvoření tabulky vložením dat. Buď klikneme na ikonu diskety na panelu nástrojů aplikace
nebo v nabídce Soubor na Uložit. V zobrazeném dialogovém okně „Uložit jako“ napíšeme
jméno vhodné pro naši tabulku a stiskneme tlačítko OK.
64
PRIMÁRNÍ KLÍČ
Access zobrazí okno se zprávou, která nás varuje, že nemáme vytvořený primární klíč a
nabídne nám jeho automatické vytvoření. Lepším způsobem je vlastní vytvoření Primárního
klíče, jinak řečeno vytvoříme pole které určíme jako Primární klíč nebo zvolíme jako
Primární klíč již vytvořené pole pro tuto volbu vhodné, tedy u každého záznamu jedinečné.
JAK NASTAVIT VYBRANÉ POLE JAKO PRIMÁRNÍ KLÍČ?
Pravým tlačítkem vyvoláme místní nabídku na poli, které chceme jako Primární klíč nastavit
a v rozbalené nabídce vybereme Primární klíč.
7.3 RELACE
RELACE 1:N
Relace 1:N je nejobvyklejším typem relace. V relaci 1:N může záznamu v tabulce A
odpovídat více záznamů v tabulce B, ale záznamu v tabulce B odpovídá maximálně jeden
záznam v tabulce A.
1)
2)
3)
4)
5)
POSTUP PŘI VYTVÁŘENÍ RELACE:
zavřeme všechny tabulky, které jsme otevřeli. Relace mezi otevřenými tabulkami nelze
vytvářet ani upravovat
pokud jste tak ještě neučinili, přejděte do okna databáze.
a) do okna databáze se lze přepnout z jakéhokoli místa databáze stisknutím tlačítka F11
b) kliknutím na okno databáze
na panelu nástrojů aplikace klikneme na tlačítko relace
pokud v dané databázi dosud není definována žádná relace, zobrazí se automaticky dialogové
okno Zobrazit tabulku. Chcete-li přidat tabulky, mezi kterými má být relace vytvořena, a
dialogové okno Zobrazit tabulku není zobrazeno, klepněte na panelu nástrojů na tlačítko
Zobrazit tabulku.
dvakrát klikneme na názvy požadovaných tabulek a poté zavřete dialogové okno Zobrazit
tabulku. Přetáhneme požadované pole z jedné tabulky na související pole v druhé tabulce. Ve
většině případů se jedná o přetažení pole primárního klíče (je zobrazeno tučně) jedné tabulky
do podobného pole druhé tabulky (toto pole má často stejný název), které se nazývá nevlastní
klíč. Názvy souvisejících polí mohou být různé, ale obě pole musí mít shodný datový typ (se
dvěma výjimkami) a musí obsahovat tentýž druh informací. V případě polí typu Číslo je navíc
nutné, aby souhlasila i nastavení vlastnosti Velikost pole. První zmíněná výjimka povoluje
zřízení relace mezi polem typu Automatické číslo a polem typu Číslo, jehož vlastnost
65
Velikost pole je nastavena na hodnotu Dlouhé celé číslo. Druhou výjimkou je možnost zřídit
relaci mezi polem typu Automatické číslo a polem typu Číslo, pokud je vlastnost Velikost
pole obou polí nastavena na hodnotu Replikační identifikátor.
6) Zobrazí se dialogové okno Upravit relace. Zkontrolujeme názvy polí zobrazené v obou
sloupcích. V případě potřeby provedeme požadované změny.
7) Klepnutím na tlačítko Vytvořit potvrdíme vytvoření relace.
Existují dva další typy relací (1:1 a N:N), ale ty nejsou obvyklé. Nejčastěji se setkáme s relací
1:N.
7.4 FORMULÁŘE
VYTVOŘENÍ FORMULÁŘE POMOCÍ PRŮVODCE
Dvakrát klikneme na některou z možností Vytvořit formulář pomocí průvodce a otevře se
nám první dialogové okno.
V tomto okně postupujeme následovně:
1) vybereme tabulku nebo dotaz ze které chceme vložit pole do formuláře
2) pomocí tlačítek pro přesun polí vybereme pole, která chceme ve formuláři zobrazit – z
levého okna (Dostupná pole) je přesuneme do pravého (Vybraná pole)
3) máme-li pole vybrána klikneme na tlačítko Další
4) pokud už nechceme dále formulář upravovat můžeme kliknout na tlačítko Dokončit. Po
stisknutí tohoto tlačítka se nám na obrazovce zobrazí hotový formulář s vybranými poli.
Jeho vzhled můžeme dále upravovat v návrhovém zobrazení.
Klikneme-li na tlačítko Další, objeví se nám na obrazovce další dialogové okno, ve kterém
máme možnost vybrat, jak budou uspořádána data v našem formuláři.
66
1) Sloupce – záznamy jsou zobrazeny po jednom na stránce
2) Tabulky – záznamy jsou řazeny pod sebou v podobě tabulky
3) Datový list – záznamy jsou řazeny pod sebou v podobě datového listu
4) Zarovnané - záznamy jsou řazeny po jednom na stránce
Po vybrání zobrazení dat na formuláři z dialogového okna máme opět možnost kliknout na
tlačítko Dokončit, čímž přeskočíme další kroky a rovnou necháme vytvořit formulář. V
případě že chceme dále ovlivňovat vzhled našeho formuláře, klikneme na tlačítko Další a tím
se přepneme do dalšího okna.
V dalším okně průvodce si můžeme vybrat Styl formuláře, tedy barevné sladění, vzhled
ovládacích prvků atd. Jak jednotlivé volby vypadají, máme možnost vidět vedle (v náhledu)
po kliknutí na tu kterou volbu.
Po výběru Stylu formuláře opět klikneme na tlačítko Další. V posledním okně zadáme název
našeho formuláře a stiskneme Dokončit. Na posledním okně Průvodce formulářem máme také
možnost si vybrat, jak se poprvé formulář má zobrazit a to:
1) Otevřít formulář pro zobrazení informací – touto volbou se nám na obrazovce hotový
formulář tak jak jej navrhl Access
2) Upravit návrh formuláře – po vybrání této volby se nám na obrazovce objeví formulář v
návrhovém zobrazení, kde jej máme možnost dále upravovat. Můžeme zde upravovat
umístění a velikost, popisky jednotlivých prvků formuláře.
67
NÁVRHOVÉ ZOBRAZENÍ FORMULÁŘE
Formulář a tedy i návrhové zobrazení formuláře se skládá ze tří částí
1) Záhlaví formuláře
2) Tělo formuláře
3) Zápatí formuláře
Do návrhového zobrazení se přepínáme stejným způsobem jako při práci s tabulkami.
VLOŽENÍ OBRÁZKŮ DO FORMULÁŘE
Abychom mohli umístit do formuláře další objekt (obrázek) musíme být přepnuti v
návrhovém zobrazení. Potom už nám nebrání nic v tom využít znalosti z jiných aplikací a
obrázek vložit stejným způsobem jako například do dokumentu Word, sešitu Excel atd.
Nastavíme se do části formuláře (záhlaví, těla, zápatí) kam chceme obrázek vložit kliknutím
myši. V hlavní nabídce vybereme možnost Vložit, a z rozbalených nabídek vybereme
Obrázek. Potom už nezbývá než najít umístění obrázku, jeho název a kliknutím na tlačítko
OK obrázek vložíme. Velikost obrázku lze upravovat opět stejným způsobem jako v jiných
aplikacích.
ZMĚNA UMÍSTĚNÍ OBJEKTŮ V NÁVRHU FORMULÁŘE
Tady opět můžeme využít předchozích znalostí. Objekty na formuláři můžeme přesouvat
uchopením levým tlačítkem myši. Objekt levým tlačítkem uchopíme, tlačítko přidržíme a
objekt přemístíme tažením myši na nové místo.
Stejným způsobem můžeme přesouvat objekty i mezi jednotlivými částmi formuláře
(záhlavím, tělem a zápatím). Objekt (například obrázek) myší uchopíme a například z těla
formuláře jej přetáhneme do záhlaví či zápatí.
68
PŘIDÁNÍ TEXTU DO ZÁHLAVÍ NEBO ZÁPATÍ
Pro přidání textu do formuláře musíme vložit na dané místo (místo kam chceme text vložit)
tzv. popisek. Popisek je objekt formuláře, který slouží právě pro vkládání textu. Abychom
mohli vložit na formulář popisek, musíme mít zobrazený panel nástrojů Souprava nástrojů.
Na tomto panelu nástrojů klikneme na tlačítko označené Aa, tím vybereme objekt popisek a
poté stačí kliknutím na určené místo ve formuláři objekt vložit a do zobrazeného pole vepsat
text.
7.5 DOTAZY
V této publikaci si popíšeme pouze jeden z dotazů a to výběrový, který je nutné zvládnout pro
složení zkoušek ECDL Modul 5.
VYTVOŘENÍ A POJMENOVÁNÍ DOTAZU
Abychom mohli vytvořit dotaz, je nutné se přepnout v okně databáze v sekci Objekty do
Dotazů. Dále postupujeme stejným způsobem jako při vytváření tabulek či formulářů.
1) v panelu nástrojů okna databáze tlačítko Nový
2) v okně databáze, jsme-li přemnuti na Dotazy můžeme dvakrát kliknout na
a) vytvořit dotaz v návrhovém zobrazení
b) vytvořit dotaz pomocí průvodce
My budeme vytvářet dotazy výhradně v návrhovém zobrazení, jelikož nám tento
způsob dává daleko víc možností než průvodce.
VYTVOŘENÍ DOTAZU POMOCÍ NÁVRHOVÉHO ZOBRAZENÍ
1) Libovolným z výše uvedených způsobů spustíme návrhové zobrazení formuláře
69
2) Otevře se návrhové zobrazení v popředí s dialogovým oknem s titulkem Zobrazit tabulku,
kde si vybereme tabulku, dotaz, případně více tabulek či dotazů na základě kterých
budeme chtít náš dotaz vytvořit. Tabulku či dotaz vybereme kliknutím na název v
seznamu a poté stisknutím tlačítka Přidat.
3) Pro ukončení přidávání zdrojových objektů dotazu klikneme na tlačítko Zavřít.
4) Jakmile „Přidáme“ všechny požadované tabulky či dotazy a zavřeme dialogové okno pro
přidávání tabulek či dotazů, dostaneme se do návrhového zobrazení dotazu. Okno
návrhového zobrazení se skládá ze dvou částí:
a.
vrchní část, kde jsou zobrazeny tabulky, dotazy či oboje, se kterými budeme
pracovat
b.
spodní část, kde vkládáme seznam polí se kterými hodláme pracovat, kritéria na
daná pole atd.
• Pole – v řádku jsou umístěny názvy jednotlivých polí, která jsou součástí
dotazu
• Tabulka – v tomto řádku je název tabulky či dotazu, ze které(ho) pochází
pole uvedené právě nad tímto řádkem
• Řadit – po kliknutí na řádek se nám objeví rozbalovací nabídka, pomocí
které si můžeme vybrat způsob řazení na to které pole
• Zobrazit – podle toho, zda je zaškrtávací políčko zašrtnuto nebo
nezaškrtnuto je dané pole ve výsledném dotazu zobrazeno či ne. Tato
možnost slouží k tomu, abychom mohli skrýt pole, která nepotřebujeme
vidět, ale potřebujeme na ně aplikovat kritéria (vybírat podle nich záznamy)
• Kritéria – do tohoto řádku vepisujeme kritéria pro určitá pole níže
uvedených pravidel. Aby byl záznam ve výsledku vybrán a zobrazen, musí
splňovat všechna kritéria uvedená na jednom celém řádku.
• Nebo – další kritérium spojené s tím prvním pomocí logického součtu. Aby
byl záznam ve výsledku vybrán a zobrazen, musí splňovat všechna kritéria
uvedená alespoň na jednom celém řádku.
70
5) Jakmile máme před sebou zobrazené návrhové zobrazení s výčtem těch správných tabulek
či dotazů, musíme vybrat a přesunout do daného místa pole, která mají být součástí dotazu
(pole, která budou ve výsledku zobrazena i ta, která zobrazena nebudou, ale je třeba na ně
aplikovat kritéria).
Pole na správné místo přesuneme tak, že jej označíme, chytneme levým tlačítkem myši a
přetáhneme na požadované.
Pokud chceme vytvořit dotaz ze všech polí v dané tabulce, označíme všechna pole v ní a
dále postupujeme stejným způsobem jako u jednoho pole. Všechna pole v tabulce nebo
dotazu označíme dvojím kliknutím na záhlaví okna tabulky.
6) Dalším krokem je dále zúžit hodnoty v požadovaných polích
Zadávání výběrových kritérií:
a. Pokud se chcete podívat na jedinou hodnotu, jednoduše tuto hodnotu zadejte do
řádku Kritéria pro pole, které chceme testovat.
b. Pro vyhledávání hodnot z tabulky můžeme zadat také porovnávací operátory
•
< … vyhledá hodnoty menší než je zadaná
•
<= … vyhledá hodnoty menší nebo rovny zadané
•
> … vyhledá hodnoty větší než je zadaná
•
>= … vyhledá hodnoty větší nebo rovny zadané
•
<> … vyhledá hodnoty, které se nerovnají zadané
c. Jednotlivá kritéria můžeme spojovat pomocí operátorů AND a OR.
AND – logický součin (musí být splněny všechny testy)
AND
True
True
True
(Vybráno)
False
False
(Zamítnuto)
False
False
(Zamítnuto)
False
(Zamítnuto)
71
OR – logický součet (musí být splněn alespoň jeden test)
OR
True
False
True
True
True
(Vybráno)
(Vybráno)
True
False
(Vybráno)
(Zamítnuto)
False
Pomocí operátorů AND a OR jsou spojeny i jednotlivé řádky a sloupce kritérií v návrhovém
zobrazení.
Jednotlivé testy (podmínky, kritéria) na jednom řádku Kritéria nebo na řádku nebo jsou
spojena operátorem AND. To znamená, že pokud zadáme více kritérií na jeden řádek, musí
být splněna všechna, aby byl záznam vybrán.
Jednotlivé řádky např. Kritéria a jeden nebo více řádků nebo jsou spojeny pomocí operátoru
OR což znamená, že stačí aby byl splněn alespoň jeden libovolný, ale celý řádek kritérií, aby
byl záznam z tabulky vybrán.
d.operátory porovnávání uvedené v bodu b, můžeme nahradit speciálními
klauzulemi between, in a like
•
Between – určena pro specifikování rozsahu hodnot (př. Between 10 And 20
vybere hodnoty od 10 do 20 včetně)
•
In – určena pro specifikování seznamu hodnot, z nichž libovolná může
odpovídat vyhledávanému poli (př. In („Ford“, „Fiat“, „Opel“) je stejná jako
„Ford“ Or „Fiat“ Or „Opel“)
•
Like – určena pro vyhledávání vzorů v textových polích. Do porovnávacího
řetězce klauzule LIKE můžeme vložit také speciální (zástupné) znaky.
o ? … jakýkoliv jeden znak
o … libovolný počet libovolných znaků nebo žádný znak
o # … určuje jednu číslici v tomto místě
o [0-9] …test na rozsah číslic na tomto místě
o [!0-9] … test na libovolné znaky kromě číslic 0 až 9
o příklad: Like „?[a-k]d[0-9]*“
72
7.6 ZPROSTŘEDKOVÁNÍ DAT - SESTAVY
VYTVOŘENÍ A POJMENOVÁNÍ SESTAVY
Způsob vytvoření sestavy si můžeme vybrat opět stejně jako při vytváření jiných objektů
databáze. Z nabídky možných způsobů si vybereme Vytvořit sestavu pomocí průvodce a
pokračujeme v těchto bodech:
1) Kliknutím na nabídku Vytvořit sestavu pomocí průvodce se nám zobrazí dialogové
okno, ve kterém si vybereme pole jež chceme na výsledné tiskové sestavě zobrazit.
2) Po všech nastaveních klikneme na tlačítko Další, kterým se přepneme do dalšího okna
Průvodce. V něm máme možnost nastavit různé úrovně seskupení. V náhledu tohoto okna
vidíte, jakým způsobem se vám data budou seskupovat. Pokud žádné seskupení
nepotřebujeme, klikneme na tlačítko Další.
3) V dalším dialogovém okně si můžeme nastavit pole a jejich pořadí, podle kterých chceme
výslednou sestavu řadit a způsob řazení (vzestupně nebo sestupně). Poté klikneme na
tlačítko Další.
4) Tady máme možnost vybrat si rozvržení sestavy, to znamená jakým způsobem budou data
na papíře zobrazena a zarovnána:
a) sloupcové
b) tabulkové
c) zarovnané
Jak bude výsledná sestava vypadat, vidíme opět v náhledu vlevo od výběru. Dále si
zvolíme, jestli chceme mít orientaci papíru na výšku či na šířku. Klikneme na tlačítko
Další.
5) V předposledním dialogovém okně vybereme styl sestavy (jak bude vypadat písmo, barvy,
velikosti), klikneme na tlačítko Další.
6) Dostaneme se do posledního dialogového okna, kde zvolíme název, pod kterým bude
sestava uložena a v případě, že chceme ještě provádět se sestavou další úpravy, zvolíme
možnost Upravit návrh sestavy. Pokud chceme vidět jak sestava vypadá než ji budeme
upravovat, necháme zaškrtnutu možnost Náhled sestavy. Klikneme na Dokončit a tím
ukončíme Průvodce sestavou.
NÁVRHOVÉ ZOBRAZENÍ SESTAVY
V návrhovém zobrazení sestavy můžeme dále upravovat, přesouvat a vkládat objekty. S
návrhovým zobrazením pracujeme stejně jako s návrhovými zobrazeními formulářů. Stejně
tak má sestava záhlaví, tělo a zápatí. Objekty můžeme v náhledu přesouvat pomocí myši,
umísťovat je na formuláři, přemísťovat je mezi jednotlivými částmi (záhlavím, tělem a
zápatím) stejně jako u formulářů.
ULOŽENÍ A UZAVŘENÍ SESTAVY, OTEVŘENÍ SESTAVY
Všechny úkony se provádějí stejně jako u předchozích objektů.
73
7.7 TISK – PŘÍPRAVA PRO TISK
V databázi máme možnost tisknout libovolný z vytvořených objektů.
1) tabulku
2) dotaz
3) formulář
NÁHLED
Před tím, než si vybraný objekt vytiskneme, je dobré se podívat, jak bude ve výsledku
vypadat. K tomu je určený nástroj zvaný Náhled, který jsme poznali už i v jiných aplikacích
(Word, Excel…). K tomu, abychom náhled daného objektu mohli spustit, musíme si jej
označit.
To znamená, že na něj klikneme jednou levým tlačítkem myši.
Máme-li objekt vybraný, spustíme náhled:
1) v panelu nástrojů kliknutím na ikonku Náhledu
2) v hlavní nabídce příkazem Náhled v rozbalené nabídce Soubor
3) vyvoláním místní nabídky na daném objektu a kliknutím na příkaz Náhled v ní
ZMĚNA ORIENTACE STRÁNKY
Pokud se nám nevejdou jednotlivá pole na stránku jak potřebujeme, máme možnost změnit
orientaci stránky podle potřeby. Chceme-li například tisknout tabulku na šířku, otevřeme si ji
v náhledu a vybereme v hlavní nabídce Soubor a z rozbalených možností klikneme na příkaz
Vzhled stránky. Otevře se nám dialogové okno, ve kterém klikneme na možnost Orientace na
šířku. Stejným způsobem můžeme postupovat i u ostatních objektů.
Po zavření náhledu, se nám orientace u tabulek a dotazů opět vrátí na původní nastavení (na
výšku). U formulářů a sestav zůstane nastavení takové jaké jsme naposledy určili (pokud je
uložíme).
Změnu orientace stránky v tisku lze provést až při vlastním tisku vyvoláním vlastností
v dialogovém okně pro tisk.
VOLBY TISKU
Objekt, který hodláme vytisknout, si již známým způsobem označíme a spustíme tisk
1) v panelu nástrojů kliknutím na ikonku tiskárny
2) v hlavní nabídce kliknutím na příkaz Tisk v nabídce Soubor
3) vyvoláním místní nabídky na objektu, jež hodláme tisknout z rozbalených možností,
vybereme Tisk
Potom se nám na obrazovce otevře dialogové okno tisku, ve kterém provádíme další
nastavení.
74
8 PREZENTACE
75
VKLÁDÁNÍ TEXTU DO PREZENTACE
V prezentaci můžeme text zapisovat přímo do snímku a to do textových polí, která jsou
součásti rozvržení snímku, nebo do vložených objektů. Zapisujeme-li do původních textových
polí, která jsou obsažena v předloze snímku, stačí do těchto polí kliknout myší a můžeme
ihned zapisovat text. Pokud nám tato pole nestačí a chceme vkládat text další, musíme si
vložit nové textové pole z panelu nástrojů Kreslení.
Druhým způsobem jak vkládat text do prezentace je zapisování textu do osnovy snímku, kde
máme přehled o textu jako celku. V tomto zobrazení můžeme taktéž text formátovat, ale
musíme si dávat pozor, aby text později ladil s pozadím snímku. Proto je vhodné text napsat v
zobrazení Osnova a jeho úpravu provádět přímo v zobrazení Normálním.
VLOŽENÍ POZNÁMEK PRO PŘEDNÁŠEJÍCÍHO
Poznámky je možno vkládat, jak již bylo uvedeno výše, ke každému snímku zvlášť. Slouží
nám k tomu speciální způsob zobrazení nazvaný Poznámky. Při zobrazení prezentace tímto
způsobem se okno snímku rozdělí na dvě části, z nichž jedna je určena pro zapisování
poznámek. Poznámky můžeme také zapisovat v zobrazení Normální a Osnova.
VLOŽENÍ OBRÁZKU Z GALERIE KLIPARTŮ.
Do prezentace můžeme vkládat několik typů grafických elementů. Jedním z nich jsou
kliparty. Jedná se o jednoduché obrázky, které jsou obsaženy přímo v aplikacích balíku MS
Office, do kterého patří i aplikace MS PowerPoint.
Do prezentace můžeme klipart vložit dvěma způsoby:
a) chceme-li vložit obrázek na nový snímek, vybereme si při vytváření nového snímku
vhodné rozvržení, na kterém bude objekt obrázek. Potom stačí po vytvoření tohoto
nového snímku kliknout dvakrát levým tlačítkem do prostoru vyhrazeného pro obrázek a
otevře se okno s výběrem kategorie klipartu. Po kliknutí levým tlačítkem myši na
libovolnou kategorii, se ve stejném okně objeví seznam obrázků, náležící příslušné
kategorii. Chceme-li konkrétní klipart umístit do prezentace, stačí na něj kliknout levým
tlačítkem a z nabídky, která se objeví, vybereme první položku nazvanou Vložit klip a
vybraný obrázek se nám umístí do prezentace.
b) pokud chceme vkládat klipart do již existujícího snímku, kde samotné rozvržení s
obrázkem nepočítá, musíme si kursorem najet na místo vložení a z hlavní nabídky Vložit
vybereme položku Obrázek, která nám nabídne další položky a z těch si zvolíme Klipart.
Otevře se nám dialogové okno pro výběr klipartů. Poté postupujeme stejným způsobem
jako v předchozím bodu.
VLOŽENÍ GRAFICKÉHO SOUBORU DO PREZENTACE
Do prezentace můžeme také vkládat obrázky uložené na pevném disku počítače nebo na
přenosném médiu (disketa, CD-ROM). Toho docílíme použitím hlavní nabídky Vložit, kde
vybereme položku Obrázek, a po zobrazení další nabídky zvolíme položku Ze souboru.
Otevře se známé okno, kde si na disku vyhledáme obrázek a pomocí tlačítka Vložit tento
obrázek vložíme do dokumentu.
76
VLOŽENÍ GRAFU
Pro vložení grafu můžeme zvolit speciální rozvržení snímku, které obsahuje graf, nebo
z hlavní nabídky Vložit vybereme položku Graf.
Do snímku se vloží graf a tabulka, která zobrazuje vzorová data. Tabulka slouží pro zadávání
dat, ze kterých chceme graf vytvořit. Při zadávání hodnot do tabulky se graf automaticky
upravuje. Pokud máme hodnoty pro graf zadány a jsme spokojeni se vzhledem grafu,
klikneme myší do snímku mimo oblast grafu a graf se definitivně umístí do snímku.
ZMĚNA BARVY GRAFU
Pro změnu jakýchkoliv prvků grafu, musíme na graf dvakrát kliknout levým tlačítkem myši.
Graf se otevře pro úpravy. Chceme-li změnit barvu jakékoliv části grafu, klikneme pravým
tlačítkem na tu část, kterou chceme změnit a z příslušné nabídky zvolíme první položku
nazvanou Formát objektu, přičemž namísto slůvka objektu se zobrazí název oblasti, na kterou
jsme klikli pravým tlačítkem. Zobrazí se dialogové okno, kde můžeme měnit barvu
jednotlivých částí, popřípadě vzhled výplně či způsob ohraničení. Po provedení úprav
klikneme levým tlačítkem mimo graf a ten se v upravené podobě zobrazí ve snímku.
ZMĚNA TYPU GRAFU
Jak již bylo výše uvedeno, pokud chceme změnit jakoukoliv vlastnost grafu, musíme na něj
nejprve dvakrát kliknout levým tlačítkem myši.Změnu typu grafu poté provedeme kliknutím
pravým tlačítkem myši na oblast grafu a z místní nabídky zvolíme položku Typ grafu.
Zvolíme si požadovaný typ a potvrdíme tlačítkem OK.
77
PŘIDÁNÍ TEXTU KE KRESLENÝM OBJEKTŮM
Pro vložení textu k jakémukoliv nakreslenému objektu klikneme pravým tlačítkem myši na
objekt, ke kterému chceme text přidat a z nabídky zvolíme možnost Přidat text. Kolem
objektu se vytvoří textové pole, do kterého můžeme napsat libovolný text.
OTÁČENÍ NEBO PŘEKLOPENÍ KRESLENÝCH OBJEKTŮ
S objekty, které jsme nakreslili do prezentace můžeme libovolně
manipulovat. To znamená, že můžeme měnit jejich velikost, pozici nebo
je můžeme různě otáčet. K otočení objektu využijeme tlačítko Volné
otáčení z panelu nástrojů Kreslení. Po stisknutí tohoto tlačítka, se kolem
objektu zobrazí zelené kolečka, sloužící pro otáčení. Po stisknutí levého tlačítka na tomto
kolečku, můžeme pohybem myší otáčet s objektem. Překlápět objekt můžeme přes tlačítko
Kreslení (z panelu nástrojů Kreslení) a nabídku Otočit či překlopit kde najdeme různé
způsoby překlopení.
SESKUPENÍ A ODDĚLENÍ NAKRESLENÝCH OBJEKTŮ
Pokud máme nakresleno několik objektů a chceme manipulovat s více objekty současně,
musíme si vždy označit všechny objekty, na které se budou vztahovat provedené změny.
Pokud nechceme tyto objekty neustále označovat, můžeme si je seskupit. Provedeme to tím
způsobem, že si označíme objekty, které chceme seskupit a některý s takto označených
objektů klikneme pravým tlačítkem myši. Objeví se místní nabídka ve které najedeme myší
na položku Seskupování a z dalších možností zvolíme nabídku Seskupit. Tímto postupem se
stane z několika objektů objekt jeden na který se budou aplikovat veškeré změny.
Pro oddělení objektů klikneme pravým tlačítkem na seskupené objekty a z nabídky
Seskupování zvolíme položku Oddělit. Tím se seskupený objekt opět rozpadne na jednotlivé
části.
PŘENESENÍ OBJEKTU DOZADU NEBO DOPŘEDU
Po nakreslení více objektů, které se překrývají je umístěn „nahoře“ ten objekt, který jsme
nakreslili poslední. Pokud chceme pořadí objektů změnit, například budeme chtít některý
z objektů umístit nad všechny ostatní, klikneme na něj pravým tlačítkem a z nabídky Pořadí
zvolíme položku Přenést dopředu. Chceme-li některý z objektů umístit až za ostatní objekty,
zvolíme z téže nabídky položku Přenést dozadu.
ZAROVNÁNÍ OBJEKTŮ
Objekty na snímku můžeme zarovnávat vzhledem ke stránce, nebo vzhledem k dalším
objektům. Zarovnání provádíme pomocí tlačítka Kreslení v panelu nástrojů Kreslení. Po jeho
stisknutí se objeví nabídka, kde nalezneme položku Zarovnat či rozmístit. Po najetí myši na
tuto položku se objeví nabídka, ze které si vybíráme způsob zarovnání. Chceme-li zarovnat
objekty vzhledem ke snímku, musíme ve výše uvedené nabídce zvolit možnost Vzhledem ke
snímku a poté můžeme zvolit způsob zarovnání (doleva, doprava, nahoru, dolů, na střed).
Dále můžeme objekty zarovnávat vzhledem k jiným objektům. Toho dosáhneme tak, když ve
výše uvedené nabídce zvolíme způsob zarovnání s tím, že není zaškrtnuta volba Vzhledem ke
snímku. Pokud chceme zarovnávat objekt vzhledem k jinému objektu, musíme mít označen
objekt, který zarovnáváme i objekt ke kterému zarovnáváme.
78
NASTAVENÍ ANIMACE TEXTU NEBO OBRÁZKU
Teprve animace dělají z PowerPointu velice silný nástroj pro předvádění prezentací. Každý
objekt, který umístíme na snímek můžeme zanimovat. Animaci na snímku nastavíme pomocí
dialogového okna, které vyvoláme z hlavní nabídky Prezentace položkou Vlastní animace.
POSTUP PŘI NASTAVENÍ ANIMACÍ:
1. zvolíme si objekty, které chceme zanimovat
2. nastavíme pořadí animací (pomocí šipek)
3. nastavíme jak spouštět animace – máme na výběr animování po kliknutí myší nebo
automaticky po zadaném časovém intervalu
4. nastavíme samotné efekty pro jednotlivé objekty
5. označíme objekt, pro který nastavujeme animaci
6. zvolíme samotný styl animace
7. pokud animujeme text, můžeme nastavit zda se má text animovat celý najednou, nebo po
jednotlivých slovech nebo znacích
8. můžeme nastavit seskupování podle úrovně odstavce
79
NASTAVENÍ ANIMACE GRAFU
Graf jako celek můžeme animovat stejně jako kterýkoliv jiný objekt. Můžeme však nastavit
animaci jednotlivým prvkům grafu (např. u sloupcového grafu můžeme nastavit animaci
jednotlivých sloupců). Pro nastavení animace grafu použijeme záložku nazvanou Efekty grafu
v dialogovém okně Vlastní animace. Objeví se okno, kde můžeme nastavit vše potřebné.
Důležité je nastavení políčka Uvést prvky grafu, kde si nastavíme, zda se má graf animovat
celý najednou nebo např. po kategoriích.
ZMĚNA NASTAVENÉ ANIMACE TEXTU NEBO OBRÁZKU
Pokud chceme změnit nastavenou animaci u libovolného objektu, postupujeme stejným
způsobem jako při vytváření animací s tím, že si v bodu 5 zvolíme objekt, u něhož chceme
animaci změnit.
NASTAVENÍ RŮZNÝCH EFEKTŮ PŘECHODU SNÍMKU
Další zatraktivnění prezentace spočívá v nastavení různých efektů přechodu snímku. Toto
nastavení provedeme v zobrazení Zobrazit řazení snímků, kde můžeme kliknout na ikonu
Přechod snímku a otevře se dialogové okno kde nastavíme různé vlastnosti přechodu.
80
1) nastavíme přechodový efekt
2) nastavíme rychlost přechodu
3) určíme způsob přechodu na další snímek (kliknutím myši nebo automaticky po zadaném
časovém intervalu)
4) můžeme také nastavit zvuk přechodu
5) kliknutím na tlačítko nastavíme přechod na aktivní snímek
6) kliknutím nastavíme přechody všech snímků
SKRYTÍ NEBO ZOBRAZENÍ SNÍMKU
Pokud některý z vytvořených snímků nechceme zahrnout do předvádění prezentace, můžeme
tento snímek skrýt a při předvádění se snímek přeskočí. Skrýt snímek můžeme tak, že jej
označíme (v zobrazení Zobrazit řazení snímků) a z hlavní nabídky Prezentace zvolíme
položku Skrýt snímek. U snímku se zobrazí značka skrytí snímku. Skrytí snímku můžeme
zrušit opětovným zvolením položky Skrýt snímek. Pokud v prezentaci máme skrytý snímek a
prezentaci spustíme, snímek se nám nezobrazí. Jestliže v průběhu předvádění prezentace
zjistíme, že snímek chceme zobrazit, můžeme tak učinit několika způsoby:
a) Při zobrazení snímku, který skrytému předchází, stiskneme klávesu H a skrytý snímek se
zobrazí.
b) Na klávesnici zadáme číslo skrytého snímku a stiskneme klávesu ENTER
c) V prezentaci klikneme pravým tlačítkem a zvolíme položku Přejít. Z nabídky vybereme
Podle nadpisů a zobrazí se nám seznam snímků. Snímek, jehož číslo je v závorce, je
skrytý. Pokud na něj najedeme myší a stiskneme levé tlačítko, snímek se zobrazí
Druhý a třetí způsob zobrazení lze použít pro jakékoliv snímky, tedy nejen pro skryté.
ZMĚNA VZHLEDU SNÍMKU
Vzhled snímku můžeme změnit kliknutím na hlavní nabídku Soubor a poté na Vzhled
stránky. V dialogovém okně, které se otevřelo, můžeme nastavovat mimo jiné velikost
snímku nebo orientaci.
81
U velikosti snímku si můžeme nastavit vlastní velikost, nebo použít již předdefinovanou
z horního rozbalovacího pole. Orientaci můžeme nastavovat zvlášť pro samotný snímek i pro
poznámky nebo osnovu. Kliknutím na tlačítko OK se změny automaticky promítnou do celé
prezentace.
ZMĚNA ZÁKLADNÍCH NASTAVENÍ TISKU
Chceme-li nastavit tisk prezentace, zvolíme v hlavní nabídce Soubor položku Tisk, nebo
použijeme klávesovou zkratku CTRL + P. Objeví se dialogové okno, pomocí kterého
nastavíme všechny parametry tisku.
Můžeme nastavovat rozsah tisku. To znamená, že můžeme vytisknout celou prezentaci, pouze
aktivní snímek nebo napíšeme čísla těch snímků, které chceme vytisknout. Můžeme taktéž
nastavit počet kopií a zda se mají kopie kompletovat. Dále můžeme nastavit, co se má
z prezentace vytisknout (mohou se tisknout snímky, podklady, poznámky a osnova),
černobílý tisk nebo tisk ve stupních šedi, vytištění skrytých snímků, orámování snímků, atd.
82
9 PRÁCE S INTERNETEM A KOMUNIKACE
83
9.1 ZÁKLADNÍ POJMY
ZAČÍNÁME PRACOVAT S INTERNETEM
Internet je vlastně globální počítačová síť - propojené počítače po celém světě. Každý počítač
má svou adresu (URL adresa), pomocí které se k němu můžeme připojit. Jednotliví uživatelé
Internetu pak mají na těchto počítačích své internetové www stránky a/nebo schránky
elektronické pošty.
• WWW stránky obsahují obrovské množství snadno dostupných informací, které jsou
mezi sebou propojeny hypertextovými odkazy, takže přechod mezi nimi je velmi
jednoduchý.
•
Elektronická pošta (e-mail), je rychlý a levný způsob komunikace v obchodním i
soukromém styku.
Dále budeme popisovat některé oblasti práce s Internetem – nejprve si však musíme vysvětlit
některé pojmy, s nimiž se budeme setkávat.
• Www - nejčastěji využívaná služba Internetu. Překládá se někdy jako Celosvětová
pavučina (což charakterizuje hustotu propojení počítačů po celém světě)
•
Hypertext - hypertextový odkaz umožní okamžitý přechod na jiné místo v dokumentu
nebo na jiný dokument kdekoliv v internetu. Dokumentu říkáme hypertextový, pokud
obsahuje hypertextové odkazy. Pokud na hypertextový odkaz (může jím být text, tlačítko i
obrázek) najedeme myší, změní se nám ukazatel myši na vztyčený prst. Odkaz aktivujeme
stisknutím levého tlačítka myši
•
URL adresa – jednoznačná identifikace počítače. Každý počítač i každý dokument na
Internetu musí mít svou unikátní adresu. Podle ní pozná příslušný protokol, umožňující
přenos dat, kam má data doručit nebo jakou stránku má přenést.
•
Protokol - způsob přenosu dat pro určitou službu Internetu. HTTP protokol je využíván
pro přenos WWW stránek, FTP protokol je využíván pro přenos souborů, POP je
protokol pro práci s elektronickou poštou atd.
•
HTML – formát (jazyk), v němž jsou vytvořeny www stránky (hypertextové dokumenty)
•
Multimediální – dokument či program je multimediální tehdy, když umožňuje práci s
textem, obrázky i se zvukem
•
Server – je řídící počítač sítě, zde je to každý počítač, který poskytuje informace do sítě
Internet. Není jím však počítač, který pouze odesílá zprávy elektronickou poštou.
•
Klient – je počítač, který informace z Internetu pouze získává
•
Internetový prohlížeč – program, který umožňuje prohlížení internetových www stránek
84
WEBOVÁ ADRESA
Webová adresa (také URL adresa) je jednoznačnou identifikací počítače či konkrétní
informace v Internetu. Skládá se z několika částí
Doména nejvyššího stupně označuje buď globální doménu bez teritoriálního omezení (tvoří ji
tři znaky) nebo zemi, kde je doména (adresa) registrována (délka dva znaky).
Doména druhého stupně určuje vlastníka adresy – firmu či osobu, které daná adresa (a tedy i
odpovídající webový server) patří. Pro doménové jméno platí následující zásady:
• doménové jméno může obsahovat pouze znaky [a-z,0-9,-]
•
délka doménového jména je nejvýše 63 znaků
•
doménové jméno nesmí začínat, ani končit znakem "-"
•
doménové jméno nesmí obsahovat dva znaky "-" za sebou
•
každé doménové jméno musí být unikátní
Protokol udává způsob přenosu dat pro daný server – na obrázku uvedený http protokol
nám říká, že na dané adrese fungují www stránky. Pokud by adresa začínala ftp, pak by na
dané adrese fungoval server pro přenos (ukládání) souborů.
Část adresy za lomítkem (zde webmail) nám udává podadresář na uvedeném webovém
serveru. Tne může sloužit například jednotlivým organizačním jednotkám firmy, konkrétním
oblastem zájmu apod. Stejný význam jako adresa http://www.ssos.cz/webmail může mít i
adresa http://webmail.ssos.cz - to záleží již na tvůrci webserveru.
PŘÍKLADY DOMÉN NEJVYŠŠÍHO STUPNĚ
• globální domény
o .com - komerční organizace
o .net - síťové zdroje
o .edu - vzdělávací organizace
o .gov - vládní organizace
o .org - nekomerční organizace
• národní domény
o .cz – Česká republika
o .sk – Slovenská republika
o .de – Německo
o .ru - Rusko
o .uk – Velká Británie
85
9.2 ZÁKLADNÍ PROHLÍŽENÍ – INTERNETOVÝ PROHLÍŽEČ
SPUŠTĚNÍ INTERNETOVÉHO PROHLÍŽEČE
V následujících kapitolách se budeme zabývat typickým představitelem internetových
prohlížečů, programem Internet Explorer firmy Microsoft. Tento program je součástí
operačního systému Windows. Spustit jej můžeme standardním způsobem z nabídky
programů Start, Programy, Internet Explorer.
Obvykle však máme jeho zástupce přímo na pracovní ploše nebo v panelu snadného
spouštění.
Po spuštění internetového prohlížeče se nám objeví okno prohlížeče a v něm otevřená www
stránka. Tato stránka, která se zobrazí po spuštění programu automaticky, se nazývá
domovskou stránkou.
Aplikaci Internet Explorer můžeme kdykoliv ukončit některým ze známých způsobů ukončení
aplikace – z hlavní nabídky menu Soubor a volba Zavřít, standardní ikonou Zavřít v pravém
horním rohu okna aplikace nebo kombinací kláves Alt+F4.
86
ZMĚNA DOMOVSKÉ STRÁNKY
Již výše jsme si uvedli, že domovská stránka je ta stránka, která se nám zobrazí automaticky
po spuštění prohlížeče jako první. Dostaneme se na ní kdykoliv stisknutím tlačítka Domů na
panelu nástrojů. Která strana to bude, můžeme nastavit sami. Použijeme k tomu Hlavní
nabídku, menu Nástroje a
volbu Možnosti internetu…
Objeví se nám dialogové okno, kde na první záložce Obecné najdeme možnost zapsat adresu
stránky, kterou chceme nadále používat jako domovskou. Pro zjednodušení je možno použít
tlačítka Použít aktuální (nastaví aktuálně otevřenou webovou stránku jako domovskou),
Použít výchozí (použije domovskou stránku, která byla nastavena při první instalaci aplikace
Internet Explorer) nebo Použít prázdnou (určuje, že domovská stránka bude prázdná stránka
ve formátu HTML).
ULOŽENÍ WEBOVÉ STRÁNKY NA DISK
Dokumenty (webové stránky), které nalezneme na Internetu, můžeme uložit do svého
počítače. K tomu nám slouží menu Soubor v hlavní nabídce a následně volba Uložit jako.
Můžeme si vybrat umístění, kam chceme stránku uložit, i formát, v jakém chceme tuto
stránku uložit.
Chceme-li uložit všechny soubory potřebné k zobrazení stránky, včetně grafiky, rámců a
předloh se styly, využijeme možnost Úplná webová stránka.
Pokud chceme uložit všechny informace potřebné k zobrazení stránky v jednom souboru,
klepneme na možnost Webový archiv. Tím bude uložen snímek aktuální webové stránky.
Jestliže chceme uložit pouze aktuální stránku HTML, klepneme na možnost Webová
stránka, pouze HTML. Tím budou uloženy informace na webové stránce, ale nebudou
uloženy grafické, zvukové a ani další soubory. V případě, že chceme uložit pouze text
aktuální webové stránky, klepneme na možnost Textový soubor. Tím budou uloženy
informace na webové stránce v prostém textovém formátu. Opět nebudou uloženy grafické,
zvukové a ani další soubory.
87
9.3 ZÍSKÁVÁNÍ INFORMACÍ
PŘÍSTUP NA WEBOVOU ADRESU
Na požadovanou webovou adresu se můžeme dostat:
a) spuštěním URL adresy
b) otevřením textového (hyperlink) nebo grafického odkazu
c) použitím ikony stránky v panelu Odkazy
d) výběrem z oblíbených stránek
Spuštěním URL adresy otevřeme požadovanou stránku tak, že její adresu napíšeme do pole
Adresa v našem prohlížeči a stiskneme klávesu Enter. V úvodu adresy nemusíme psát http://,
pokud jde o http protokol. Program si jej doplní sám.
Hyperlink otevíráme pouze kliknutím na příslušný odkaz, rovněž tak pouze klikneme na
ikonu odpovídající stránky v panelu Odkazy. Pokud při kliknutí na hypertextový odkaz
držíme stisknuté tlačítko Shift, otevře se nám odkaz v novém okně prohlížeče – to však
nefunguje vždy.
Rovněž tak můžeme na odkazu otevřít místní nabídku a vybrat volbu Otevřít v novém okně.
Mezi již postupně otevřenými stránkami se můžeme přepínat pomocí ikon Zpět a Vpřed
na panelu nástrojů.
OVLÁDÁNÍ PŘÍSTUPU K WEBOVÝM STRÁNKÁM
Program prohlížeče funguje tak, že po zadání adresy požadované stránky se náš počítač spojí s
příslušným serverem, požádá o zadanou stránku a tu pak zkopíruje do našeho počítače. Po jejím
zkopírování si stránky fyzicky prohlížíme. Pokud kopírování stránky ze serveru na náš počítač z
jakýchkoliv důvodů trvá neúnosně dlouho, můžeme toto kopírování („načítání“) přerušit. K tomu
nám slouží ikona na panelu nástrojů.
Vzhledem k tomu, že si prohlížíme kopii originální stránky, může se stát, že po určité době již
naše kopie neodpovídá originálu (prohlížíme-li si třeba stránku o probíhajícím fotbalovém
zápase). Stiskem tlačítka pro znovunačtení stránky na panelu nástrojů aktualizujeme naši kopii
prohlížené webové stránky.
VYHLEDÁVÁNÍ WEBOVÝCH STRÁNEK
Pokud potřebujeme získat informace u určitém problému či věci, musíme nějakým způsobem
sehnat adresu stránky, na které se požadované informace nacházejí. Potom ji zadáme do řádku
Adresa v našem prohlížeči a za chvíli si již požadované informace čteme. Pro nalezení
požadované adresy máme několik možností:
• adresu získáme z tisku, televize, letáku či vizitky
• adresu odhadneme - většina institucí či firem má adresu ve tvaru www.firma.cz, takže
pokud budeme hledat webové stránky např. firmy Eurotel, zkusíme adresu
www.eurotel.cz
• použijeme nějaký katalog adres
• použijeme vyhledávací server¨
88
KATALOG ADRES
Některé webové servery obsahují tzv. katalog stránek. To je podle oborů členěný seznam
odkazů na stránky, které si do příslušných kategorií jejich autoři mohou sami zadávat, tzv.
registrovat. Pokud tedy necháme hledat určitý pojem v katalogu, dostaneme relativně málo
dobře odpovídajících odkazů, protože hledaný pojem autoři stránek sami použili v jejich
charakteristice nebo názvu. V katalogu nemusíme jen hledat, můžeme ho také postupně
procházet. Někdy se katalogu stránek říká rozcestník.
VYHLEDÁVACÍ SERVER
Některé webové servery neustále prohlíží Internet a „sbírají“ slova, která se na jednotlivých
stránkách nacházejí. Protože prohlíží celý obsah stránek, říká se tomuto hledání fulltextové.
Pokud tedy zadáme, že chceme hledat fulltextem, dostaneme odkazy na stránky, na kterých se
kdekoliv v textu nachází hledané slovo. Bývá jich hodně, ale nemusí přesně odpovídat zadání,
protože zmínka o určité věci může být i na stránce, kde se hlavně pojednává o něčem úplně
jiném. Velmi záleží na tom, jak výstižně zadáme do vyhledávání požadovaný termín či
problém.
Některé servery spojují výhody katalogu i fulltextového vyhledávání.
89
HLEDÁNÍ Z PROHLÍŽEČE
Informace můžeme na webu hledat různými způsoby i přímo z našeho prohlížeče. Klepnutím
na tlačítko Hledat na panelu nástrojů získáme přístup k mnoha poskytovatelům
vyhledávacích služeb.
ZÁLOŽKY
Je možno vytvořit seznam oblíbených webových serverů nebo stránek, a tím usnadnit jejich
otevírání v budoucnu. Oblíbeným položkám v seznamu říkáme záložky Webovou stránku je
možné přidat do seznamu oblíbených stránek (označit záložkou). Vždy, když budeme chtít
tuto stránku znovu otevřít, klepneme na tlačítko Oblíbené na panelu nástrojů a potom na
příslušného zástupce v seznamu oblíbených položek.
Pro přidání stránky do seznamu oblíbených (vytvoření záložky) použijeme následující postup:
• přejdeme na stránku, kterou chceme přidat do seznamu oblíbených položek
•
v nabídce Oblíbené klepneme na příkaz Přidat k oblíbeným položkám…
•
vybereme záložkovou složku, do níž chceme odkaz přidat
•
je-li to třeba, zadáme nový název stránky
Oblíbené položky a složky záložek je možno uspořádat podle potřeby. Použijeme k tomu
menu Oblíbené a volbu Uspořádat oblíbené položky…
90
9.4 ELEKTRONICKÁ POŠTA
Elektronická pošta slouží ke komunikaci mezi jednotlivými uživateli internetu. Základní
funkcí je posílání a přijímání elektronických zpráv. Pomocí programu pro elektronickou poštu
můžeme vytvářet a odesílat nové zprávy, přijímat na svůj počítač zprávy, které máme ve své
internetové e-mailové schránce, a udržovat si pořádek ve všech druzích zpráv.
Předpokladem využití elektronické pošty je existující schránka elektronické pošty (tzv. účet)
na některém počítači trvale připojeném do Internetu a fungující stálé nebo dočasné propojení s
touto schránkou.
Schránka elektronické pošty má adresu ve tvaru [email protected] (.cz jen v případě
české republiky). Ve jméně účtu se nesmějí vyskytovat háčky, čárky, mezery a některé další
znaky. Při zápisu adresy při posílání zprávy ale není nutné dodržovat velká a malá písmena.
Jméno počítače je podobné adresám webových serverů. Jedná se také o URL pro jednoznačné
určení počítače v síti internet.
Základní jednotkou elektronické pošty (dále e-mailu) je zpráva.
NASTAVENÍ ÚČTU
Pokud chceme svou e-mailovou schránku použít, musíme její parametry nastavit do našeho
poštovního klienta (programu Outlook). Musíme znát následující údaje:
• způsob připojení k internetu
• e-mailovou adresu
• název účtu (může se lišit od adresy)
• heslo
• parametry služeb poštovního serveru - SMTP, POP (IMAP)
91
9.5 EMAILOVÉ ZPRÁVY
Poštovní klient řadí zprávy do několika předdefinovaných složek:
• Doručená pošta – do této složky jsou ukládány zprávy, které program přijal z poštovního
serveru.
•
Odstraněná pošta – má podobnou funkci jako koš operačního systému, ukládají se do ní
odstraněné zprávy
•
Odeslaná pošta – zde se ukládají kopie odeslaných zpráv
•
Koncepty – zde jsou zprávy, které byly rozepsány, ale ještě nejsou dokončeny.
•
Pošta k odeslání – v této složce čekají zprávy na předání poštovnímu serveru
•
Další složky či podsložky pošty si můžeme vytvořit sami.
ČTENÍ E-MAILOVÝCH ZPRÁV
Pokud poštovní klient při spojení se serverem zjistí, že je ve schránce nová zpráva, přenese ji
na náš počítač a zařadí ji do složky Doručená pošta. Nová (dosud nepřečtená) zpráva se od
ostatních zpráv ve složce liší tučným písmem a znakem neotevřené obálky. Klepneme-li na
zprávu, objeví se její text ve spodním rámci hlavního okna programu (okno pro náhled
zprávy).
92
Je-li ke zprávě připojena Příloha, objeví se u zprávy obrázek kancelářské sponky. Po klepnutí
na sponku (v okně náhledu) se otevře nabídka, zda chceme zprávu uložit nebo otevřít Pokud
poklepeme na zprávu v seznamu zpráv dvakrát, otevře se zpráva do nového okna. Pokud
máme ve složce více zpráv, můžeme využít možnosti seřadit zprávy podle jednotlivých
kritérií. Řazení funguje podobně jako v programu Průzkumník operačního systému Windows.
Okno se zprávami je rozděleno na sloupce – Přijato, Odesláno, Předmět, Od, Příloha a
další. Pokud klepneme na název sloupce, zprávy budou seřazeny podle vybraného kritéria –
abecedně nebo z hlediska času. Chceme-li obrátit řazení ze sestupné na vzestupné nebo
naopak, klepneme na název pole znovu
ODPOVĚĎ NA EMAILOVOU ZPRÁVU
Pokud chceme reagovat na došlou zprávu odpovědí, můžeme to udělat více způsoby.
Vybereme tuto zprávu a na panelu nástrojů stiskneme tlačítko Odpovědět. Dalším způsobem
je vyvolat k došlé zprávě místní nabídku a z ní vybrat volbu Odpovědět.
Otevře se okno podobné jako pro psaní zprávy. Pole Komu (adresát) bude již vyplněno
adresou odesilatele původní zprávy. V poli Předmět se objeví předmět původní zprávy, před
kterým však bude uvedena zkratka Re: V těle zprávy může již být zahrnut (ale nemusí – to
záleží na nastavení programu) text původní zprávy.
Chceme-li odpovědět pouze odesílateli zprávy, použijeme volbu Odpovědět. Máme však také
možnost odpovědět všem příjemcům uvedeným v polích Komu a Kopie - potom použijeme
volbu Odpovědět všem.
Možnost zahrnout či nezahrnout do odpovědi text původní zprávy můžeme nastavit
v dialogovém okně Možnosti elektronické pošty - to otevřeme z menu Nástroje volbou
Možnosti a dále na záložce Předvolby tlačítkem Možnosti el. Pošty…
E-mailovou zprávu je také možno předat dál, přeposlat ji někomu dalšímu. Vybereme zprávu,
kterou chceme přeposlat, a klepneme v panelu nástrojů na tlačítko Předat dál. Původní text
zprávy můžeme změnit nebo nechat beze změny. Před původním předmětem se objeví zkratka
FW:
ODESLÁNÍ EMAILOVÉ ZPRÁVY
Pokud chceme odeslat zprávu, obvykle ji musíme nejprve vytvořit. Pokud pracujeme
v některé ze složek týkajících se pošty, začneme psaní nové zprávy klepnutím na tlačítko
Nový nebo použijeme klávesovou zkratku Ctrl+N. Pokud nejsme v poštovní složce, nejprve
do ní přejdeme.
Otevře se nám okno nové zprávy. Každá zpráva elektronické pošty se skládá z hlavičky a těla
dopisu. Hlavička představuje obálku a tělo zprávy je vlastním sdělením.
Hlavička obsahuje adresu příjemce a adresu odesílatele. Další důležitou součástí je Předmět
zprávy. Dále je zde uvedeno, na jaké adresy mají být odeslány kopie zprávy. Adresu
odesílatele přidá do zprávy sám poštovní klient.
93
Adresu příjemce píšeme do pole Komu. Pokud máme adresáta zařazeného mezi Kontakty,
můžeme klepnout na tlačítko Komu a vybrat ho ze seznamu. V poli Komu podobně jako
v dalších polích může být uvedeno i více adres. Jednotlivé adresy jsou odděleny středníky.
Pole Kopie slouží k zadání adres lidí, kteří mají dostat kopii naší poštovní zprávy. Adresy
osob, které jsme zadali do pole Kopie, uvidí i příjemce pošty.
Na adresy zadané do pole Skrytá kopie bude zpráva odeslána, ale tyto adresy nebudou
uváděny v hlavičce doručené zprávy. Ostatní příjemci neuvidí, kdo dostal skrytou kopii.
V poli předmět se uvádí stručná charakteristika zprávy. Je to nepovinný atribut, ale je vhodné
ho uvádět. Velmi usnadňuje orientaci ve zprávách jak příjemci dopisu, tak i jeho odesílateli.
Do odesílané pošty je možno automaticky vkládat podpis. To je možno nastavit v dialogovém
okně Možnosti (otevřeme z menu Nástroje volbou Možnosti) na záložce Formát pošty.
Ke zprávě je možno přidat tzv. Přílohu. Přílohou může být jakýkoli soubor – textový,
obrázek, zvukový soubory, video či program.
Chceme-li připojit k dopisu Přílohu, pak v menu Vložit klepneme na položku Soubor. Před
položkou je obrázek kancelářské sponky. Potom v dialogovém okně Vložit soubor najdeme
na svém počítači soubor, který chceme odeslat, označíme jej a klepneme na tlačítko Vložit.
Další možností vložení přílohy je přímé přetažení požadovaného souboru myší do těla zprávy.
94
KOPÍROVÁNÍ, PŘESOUVÁNÍ, MAZÁNÍ
Ke kopírování a přesouvání dat mezi poštovními zprávami použijeme standardní postup
kopírování či přesouvání za pomocí schránky. Pro kopírování požadovaný text či objekt
vybereme, poté zkopírujeme do schránky (Ctrl+C nebo menu Úpravy a volba Kopírovat) a
poté vložíme do dokumentu (Ctrl+V nebo menu Úpravy a volba Vložit). Pro přesunutí
požadovaný text či objekt vybereme, poté přesuneme do schránky (Ctrl+X nebo menu
Úpravy a volba Vyjmout) a poté vložíme do dokumentu (Ctrl+V nebo menu Úpravy a
volba Vložit).
Mazání provádíme opět standardním postupem – výběr textu či objektu a klávesa Delete.
TISK
Chceme-li zprávu vytisknout, označíme ji a klepneme na položku Tisk v menu Soubor.
Druhou možností je použít klávesovou zkratku Ctrl+P. Otevře se standardní okno pro tisk. ¨
Před vlastním tiskem si můžeme prohlédnout Náhled stránky. Náhled spustíte také z menu
Soubor.
95
9.6 BEZPEČNOST NA INTERNETU
Bezpečnost na internetu je relativně širokým pojmem a zároveň důležitým problémem jak
pro běžné uživatele, tak administrátory velkých sítí. Můžeme jí rozumět jako souboru
opatření, jež mají za cíl znemožnit, nebo maximálně znesnadnit útočníkovi získání
soukromých či neveřejných dat, obsahu komunikace, zamezit převzetí vlády nad počítačem,
případně celou sítí, nebo útoku s pokusem vyřadit server z činnosti. V širším smyslu do této
oblasti náleží také ochrana před úniky nevhodných osobních informací, například na
sociálních sítích, manipulace s lidmi na sociálních sítích nebo zamezení zobrazení citlivých
firemních dokumentů ve výsledcích vyhledáváčů. Na bezpečnosti na internetu mají svůj
zájem také státy, případně mezinárodní organizace. Většinou se snaží zamezit provozu stránek
s ilegálním obsahem, nebo zamezit samotné nelegální činnosti pomocí zákonů (např:
protispamová legislativa) a nasazením policie. V některých státech tato činnost hraničí, či
dokonce přerůstá do cenzury.
NEBEZPEČÍ HACKINGU A SPYWARU
Obvykle útočníka zajímá informace kterou může zpeněžit, případně zneužít k vydírání, nebo
získání jiných cílů, případně omezení provozu serveru, či užití výpočetního výkonu k
vytvoření tzv. botnetu, jenž pracuje na obdobném principu jako distribuované výpočty, avšak
s cílem rozesílat spam nebo útočit na jiné počítače. Útoky též probíhají z jiných důvodů než je
výdělek.
Pokusy prolomit zabezpečení též mohou být objednané samotným cílem, jako penetrační test
v rámci bezpečnostního auditu. Dnes již relativně zřídka někdo proniká cíleně do vzdáleného
počítače za účelem získání hesel, například k internetovému bankovnictví. Hesla jsou
hromadně a efektivněji sbírána k tomu vytvořenými programy, které se nazývají keyloggery,
a poté jsou dražena na utajovaných aukcích jako celé "balíky" čítající až tisíce přístupových
údajů, případně jsou rovnou zneužita. Keyloggery se mohou maskovat za užitečný software,
například za program zprostředkující předpovědi počasí a podobně. Jsou řazeny mezi spyware
(tj. programy sledující činnost počítače, případně připravující "zadní vrátka" pro útok).
Speciální kapitolou je tzv. phishing (z angl. rybaření). Útočník "uloví" heslo uživatele tak, že
mu zobrazí falešnou stránku, která se vydává vzhledově za jinou. Například za stránku
přihlášení do internetového bankovnictví. To se v praxi děje nejčastěji posláním falešného emailu, který taktéž dodržuje obvyklou vzhledovou strukturu e-mailů banky s žádostí k
odeslání hesla z důvodu například poškození databáze. Pokud si oběť zadá svá přístupová
hesla na odkazované stránce, tak jsou okamžitě uložena a útočník získal možnost manipulovat
s účtem.
NEBEZPEČÍ V KOMUNIKACI
Z důvodu absence šifrování by neměla být citlivá data posílána e-mailem, protože ten je
předáván na své cestě nešifrovaně mezi mnohými uzly. Stejně tak většina komunikace skrz
instant messaging služby probíhá nešifrovaně. E-mail bývá též příčinou mnoha virových
nákaz, viry jsou často maskovány jako jako zajímavý obsah v příloze e-mailu. Typicky jde o
.EXE či .COM soubory, různé souborové archivy, popřípadě běžné soubory kancelářských
balíků které obsahují škodlivé makro.
96
NEBEZPEČÍ NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH
Socialní sítě jsou velmi lákavým cílem jak pro klasické hackery, tak pro sociální inženýrství.
Jejich databáze obsahují obrovské množství osobních údajů, které jsou lukrativním zbožím
zejména pro účely šíření vysoce cílené nevyžádané reklamy, případně pro vytvoření
sociologické analýzy, taktéž využitelné pro marketing. Můžeme se často setkat se zneužitím
na první pohled bezpečné aplikace, například hry, k současnému sbíraní dat o uživateli a jeho
kontaktech. Setkáváme se s vytvářením dalších kanálů pro nevyžádanou reklamu (skupiny
nebo stránky na Facebooku, či účty na Twitteru), které lákají uživatele k připojení například
populární hláškou z filmu, nabídkou něčeho zdarma či aktivaci nové služby, případně
vydáváním se za veřejně známou osobnost. Přidání se ke skupině, nebo odběru zpráv není
nebezpečné v obvyklém slova smyslu, člověk se však dobrovolně vystavuje další možností
průniku spamu k němu.
Vzhledem k tendenci sociálních sítí otevírat se vyhledávačům a přeprodávat výsledky ze
svých databází je třeba rozmýšlet si informace které o sobě poskytujeme. Informace na
internetu poskytnutá má zpravidla tendenci na něm již zůstat a tento trend se s větším
otevíráním sociálních sítí směrem k vyhledávačům bude pravděpodobně prohlubovat. Ve
vztahu k socialním sítím panuje velká důvěra a zároveň jejich uživatelé často nepovažují za
nutné hlídat si svoje soukromí na nich. Některé sociální sítě již dopředu v podmínkách
užívání oznamují že nenesou za vložená data a jejich zcizení žádnou odpovědnost.
9.7 SPAM A HOAX
Spam je nevyžádané sdělení (nejčastěji reklamní) masově šířené internetem. Původně se
používalo především pro nevyžádané reklamní e-maily, postupem času tento fenomén postihl
i ostatní druhy internetové komunikace – např. diskuzní fóra, komentáře nebo instant
messaging.
OCHRANA EMAILOVÝCH ADRES NA STRANĚ UŽIVATELE
E-mailové adresy do spamových databází jsou získávány mj. pomocí robotů, kteří procházejí
webové stránky a sbírají e-mailové adresy na nich uvedené. Roboti se zpravidla nezatěžují
hlubší analýzou zdrojového kódu a sbírají vše, co vypadá jako e-mailová adresa – tedy
posloupnost písmen, číslic, pomlček a teček, která obsahuje zavináč. Proto se doporučuje
vyhnout psaní e-mailové adresy přímo na webovou stránku a raději ji opsat nějakým, pro
člověka srozumitelným, způsobem – např. jmeno (zavinac) domena.cz.
Doporučuje se vždy dobře zvážit, zda je vhodné či nutné určitému subjektu svůj e-mail svěřit
(týká se především webových stránek, různých registrací, upozorňování). I v případě
seriozních subjektů nelze nikdy vyloučit únik informací a zneužití třetí stranou. Pro různé
registrace, zasílání informací atd. se doporučuje mít specializovaný e-mail (s případným
přeposíláním).
E-mailové adresy pro databáze pro rozesílání spamu můžou být získávány také pomocí virů,
je proto důležité znát základní pravidla pro chování na internetu a mít počítač proti virům
dobře zabezpečený.
Na adresy, z nichž je spam poslán, by se nemělo žádným způsobem reagovat a neklikat na
žádný z odkazů v e-mailu obsažených, neboť tím je spamerovi pouze potvrzeno, že
97
elektronická adresa je funkční a schránku někdo vybírá. Adresa, z níž je spam poslán, často
není pravá a často se mění; může jít i o zfalšovanou adresu jiného člověka, jenž s rozesláním
e-mailu nemá nic společného.
HOAX
Hoax (anglické slovo hoax označuje podvod, mystifikaci či žert) je nevyžádaná e-mailová,
Jabber nebo ICQ zpráva, která uživatele varuje před nějakým virem, prosí o pomoc, informuje
o nebezpečí, snaží se ho pobavit apod. Hoax většinou obsahuje i výzvu žádající další rozeslání
hoaxu mezi přátele, příp. na co největší množství dalších adres, proto se někdy označuje také
jako řetězový e-mail. Běžní uživatelé hoaxům často věří a (v dobré víře) jednají podle nich (a
rozesílají je dále ve snaze pomoci i ostatním), či je považují za pouhý neškodný vtip,
odborníci a správci sítí často hoaxy chápou jako nebezpečný jev, kterému je nutno se bránit.
Mezi důvody škodlivosti patří např.:
• Obtěžování příjemců - Opakovaný příjem nesmyslných zpráv je pro mnohé uživatele
nepříjemný, zejména v době epidemie, kdy se v e-mailových schránkách objevuje stejná
zpráva několikrát denně.
• Nebezpečné rady - Některé hoaxy poskytují nebezpečné rady, např. jak se zbavit
domnělého viru smazáním nějakého souboru. Uživatel, který takové rady slepě následuje,
může svému počítači naopak ublížit.
• Zbytečné zatěžování linek a serverů - V době, kdy je nějaký „módní“ hoax na vrcholu
popularity, může zbytečně generovat vysokou zátěž počítačových sítí a serverů.
• Ztráta důvěryhodnosti - Odesílatel nepravdivých zpráv ohrožuje svou důvěryhodnost,
zvláště pokud takové zprávy odesílá z pracovního e-mailu. V takovém případě může
utrpět i pověst příslušné firmy či úřadu.
• Prozrazení důvěrných informací - Pokud uživatel hoax přeposílá na mnoho dalších
adres, běžně ponechá adresy všech příjemců ve zprávě, kde si je mohou všichni přečíst.
Tím se šíří obrovský seznam e-mailových adres mezi předem neurčité množství cizích lidí
a zvyšuje se tím potenciál pro šíření spamu a počítačových virů. V některých případech
dokonce hoax žádá o vyplnění dalších údajů jako adresy či rodného čísla a odeslání takové
zprávy na jakousi adresu.
TYPICKÉ HOAXY
Hoax zpravidla využívá neinformovanosti, naivity nebo jinak manipuluje s uživatelem. Hoaxy
nabývají několika typických forem:
• Falešný poplach – původní význam slova hoax. Zpráva manipuluje s informacemi a snaží
se uživatele přimět hlavně k dalšímu šíření (Pozor ICQ vir, pošlete to všem.) nebo
dokonce k nějakému destruktivnímu zásahu (Smažte jbdmgr.exe z instalace Windows, je
to virus.).
• Zábavné – dříve se řetězové dopisy šířily jen klasickou poštou, dnes se přesunuly na
internet. Tyto využívají uživatelovy touhy být vtipný nebo jeho pověrčivosti a vyhrožují
(Nepřepošleš-li, budeš mít smůlu.). Naopak poslušnému uživateli slibují všechno možné.
• Prosby – hoax většinou působí na city a prosí příjemce o darování krve, hledání ztracené
osoby, případně přímo vylákává peníze. Některé z těchto zpráv původně opravdu rozeslali
lidé ve svízelné životní situaci, (Např. známý hoax s žádostí o krev pro Alexandra Gála
šířený v prosinci 2004 více než čtyři roky po jeho smrti.)
98
10 PROCVIČOVÁNÍ
99
10.1 CVIČENÍ POUŽÍVÁNÍ POČÍTAČE A SPRÁVA SOUBORŮ
CVIČENÍ 1
1. Na pracovní ploše vytvořte složku s názvem „Windows“
2. Tuto složku otevřete a v ní vytvořte dvě podložky s názvy „cvičení1“ a „cvičení2“
3. Na Vaší pracovní ploše si otevřete složku Dokumenty -> Obrázky -> Ukázky
obrázků. Zkopírujte první obrázek a vložte jej do složky cvičení1.
4. Na Vaší pracovní ploše si otevřete složku Dokumenty -> Hudba -> Ukázky hudby.
Zkopírujte první hudební soubor a vložte jej do složky cvičení2.
5. Otevřete si hlavní nabídku Start -> Programy -> Microsoft office a vytvořte
zástupce programu MS Outlook na Vaší pracovní plochu.
6. Použij stejný postup jako v předchozím úkolu, ale tentokrát vytvoř zástupce
programu MS Excel.
7. Zástupce na program MS Outlook vyjmi z pracovní plochy a vlož do složky
cvičení1.
8. Zástupce na program MS Excel zkopíruj z pracovní plochy a vlož do složky
cvičení2.
100
CVIČENÍ 2
1. Na pracovní ploše vytvořte složku s názvem„Cvičení“
2. Ve složce Cvičení vytvořte další 2 podsložky s názvy „Word“ a „Excel“
3. Ve složce Word vytvořte nový dokument aplikace MS Word a pojmenujte jej
„cvičení_word“
4. Z hlavní nabídky Start -> Programy -> Microsoft Office vytvořte zástupce aplikace
Microsoft Word a dejte jej do složky Word.
5. Z hlavní nabídky Start -> Programy -> Microsoft Office vytvořte zástupce aplikace
Microsoft Excel a dejte jej do složky Excel.
6. Zjistěte Hardwarovou a Softwarovou platformu Vašeho PC a vytvořte printscreen
(Alt+printscreen). Tento obrázek vložte do dokumentu cvičení_word.
7. Vytvořte kopii souboru cvičení_word a umístěte ji do složky Cvičení
8. Zjistěte velikost, typ, poslední změnu souboru „cvičení_word“ a odpověď napište
do souboru „cvičení_word“.
9. Pomocí nástroje Hledat v nabídce Start vyhledejte složku Windows ve Vašem PC
a zjistěte kolik složek, podsložek a souborů složka Windows obsahuje.
10. Celkový počet vepište do souboru cvičení_word pod Vámi vložený printscreen.
11. Použijte nápovědu operačního systému Windows (Start -> Nápověda a odborná
pomoc), vyhledejte název : „nabídka start“
12. Klikněte na první nalezenou možnost a zkopírujte první větu do souboru
cvičení_word pod celkový počet nalezených souborů, složek a podložek.
13. Všechny soubory uložte a uzavřete.
101
10.2 CVIČENÍ ZPRACOVÁNÍ TEXTU
CVIČENÍ 1
1. Spusťte si textový editor a vytvořte nový prázdný dokument.
2. Tento dokument uložte na Vaši pracovní plochu pod názvem „cvičení23“
3. Na prvním řádku dokumentu vytvořte následující větu: „Učíme se pracovat
s aplikací MS Word.“
4. Vytvořený text zarovnejte na střed.
5. Pod text „Učíme se…“ vložte prázdný řádek a vytvořte další větu: „Svou
objednávku obdržíte ještě dnes.“
6. Druhou větu zarovnejte vlevo.
7. U první věty použijte zvýraznění textu pomocí tučného písma a podtržení.
8. U druhé věty použijte následující formát: Velikost písma 16b., barva písma
červená, font: Courier new.
9. Pod Vámi vytvořenou druhou větu vložte hned první nalezený obrázek ze souboru.
Cesta: Dokumenty -> Obrázky -> Ukázky obrázků.
10. Změňte orientaci celého dokumentu na šířku.
11. Nastavte velikost levého a pravého okraje na 1,5 cm.
102
CVIČENÍ 2
1. Spusťte si textový editor a vytvořte nový prázdný dokument.
2. Tento dokument uložte na Vaši pracovní plochu pod názvem „Úterý“
3. Na prvním řádku dokumentu vytvořte následující větu: „Začínáme pracovat
s formátováním v aplikací MS Word.“
4. Vytvořený text zarovnejte na pravo.
5. Pod text „Začínáme pracovat…“ vložte prázdný řádek a vytvořte další větu:
„Učíme se používat s formátováním textu.“
6. Druhou větu zarovnejte do bloku.
7. U první věty použijte zvýraznění textu pomocí kurzívy a podtržení.
8. U druhé věty použijte následující formát: Velikost písma 23b., barva písma modrá,
font: Times new roman.
9. Pod Vámi vytvořenou druhou větu vložte první nalezený klipart pomocí vyhledání
klíčového výrazu „Lidé“.
10. Zobrazte si záhlaví a zápatí.
11. Do záhlaví dokumentu vložte dnešní datum zarovnané vlevo.
12. Do zápatí dokumentu vložte číslování stránek, které zarovnejte na střed.
13. Nastavte velikost horního a dolního okraje na 1,5 cm.
103
10.3 CVIČENÍ TABULKOVÝ PROCESOR
CVIČENÍ 1
1. Na pracovní ploše vytvořte nový dokument aplikace Microsoft Excel a pojmenujte
jej „Počet“.
2. Opište data z tabulky podle vzoru uvedeného níže, které budou začínat v buňce
A30.
3. Použijte nástroje ohraničení a tabulku ohraničte podle vzoru.
4. Použijte nástroj vzorek tak aby byl 1 řádek a 1 sloupec tabulky barvou šedou.
5. Odstraňte řádek 36.
6. Nastavte barvu písma u názvů měsíců v tabulce na červenou.
7. Přejmenujte List1 na „Data“ a barvu karty zvolte žlutou.
8. Přejmenujte List2 na „Graf“ a použijte modrou barvu karty.
9. V listu Data vložte název listu do pravého oddílu v zápatí.
10. Odstraňte všechny listy, které máte za listem Data a Graf.
11. Soubor uložte a uzavřete.
Jan
Petr
Leden 4 670 Kč 8 990 Kč
Únor 11 230 Kč 8 760 Kč
Březen 8 765 Kč 3 500 Kč
Duben
6 000 Kč
Květen 6 843 Kč 2 190 Kč
Pavel
7 800 Kč
7 777 Kč
Milan
5 600 Kč
1 800 Kč
16 540 Kč
6 700 Kč 15 300 Kč
12 110 Kč 8 611 Kč
Matrin
9 100 Kč
4 560 Kč
7 320 Kč
7 430 Kč
9 222 Kč
104
CVIČENÍ 2
1. Na pracovní ploše vytvořte nový dokument aplikace Microsoft Excel a pojmenujte
jej „Tabulka“.
2. Opište data z tabulky podle vzoru uvedeného níže, které budou začínat v buňce
A30.
3. Použijte nástroje ohraničení a tabulku ohraničte podle vzoru.
4. Použijte nástroj vzorek tak aby byl 1 řádek a 1 sloupec tabulky barvou modrou.
5. V buňce B37 vytvořte vzorec, který sečte data v oblasti buněk B31 až B35 - Tento
vzorec zkopírujte do buněk C37 až F37
6. V buňce B39 vytvořte vzorec pro výpočet minima z dat v oblasti buněk B31 až
F35
7. V buňce B41 vytvořte vzorec pro výpočet maxima z dat v oblasti buněk B31 až
F35
8. V buňce B43 vytvořte vzorec pro výpočet počtu z dat v oblasti buněk B31 až F35
9. V buňce B45 vytvořte vzorec pro výpočet procent z dat v oblasti buněk B31 až
F35
10. V oblasti buněk B31 až F35 použijte takové formátování aby se zobrazovala měna
v Kč bez desetinných míst
11. Nastavte barvu písma u názvů měsíců v tabulce na žlutou
12. Přejmenujte List1 na "Tabulka" a barvu karty zvolte žlutou
13. Přejmenujte List2 na Graf a použijte modrou barvu karty
14. Zkopírujte tabulku z listu Tabulka do listu Graf a vložte tak aby začínala v buňce
B2
15. V listu Graf vytvořte typický sloupcový graf z dat tabulky a pojmenujte jej
"Výplaty"
16. Změňte barvu sloupců na: leden-zelená, únor-modrá, březen-červená, duben-bílá,
květen oranžová.
17. Soubor uložte a uzavřete
105
Jan
Petr
8 990
Leden 4 670 Kč Kč
11 230
8 760
Kč
Únor
Kč
3 500
Březen 8 765 Kč Kč
6 000
Duben
Kč
2 190
Květen 6 843 Kč Kč
Pavel
Milan
Matrin
9 100
7 800 Kč 5 600 Kč Kč
4 560
7 777 Kč 1 800 Kč Kč
16 540
7 320
Kč
Kč
15 300
7 430
6 700 Kč Kč
Kč
12 110
9 222
Kč
8 611 Kč Kč
suma
min
max
počet
Průměr
Když
106
10.4 CVIČENÍ POUŽITÍ DATABÁZÍ
CVIČENÍ 1
1. Otevřete aplikaci MS Access a vytvořte novou databázi, kterou pojmenujte
„Knihy“ a uložte na Vaši pracovní plochu.
2. V této databázi vytvořte novou tabulku se třemi poli podle následujících údajů:
Název pole
Kód knihy
Název knihy
Kategorie
Datový typ
Automatické číslo
Text
Text
Velikost pole nebo Formát
Dlouhé celé číslo
50
25
3. Nastavte pole kód knihy jako primární klíč
4. Uložte tabulku pod názvem „Archiv“.
5. Do tabulky Archiv vložte dva následující záznamy:
Kód knihy
1
2
Název knihy
Příběhy ze Španěl
Čas spánku
Kategorie
klasika
dětská
6. Tabulku Archiv rozšiřte o další pole:
Název pole
Jméno
Datový typ
Text
Velikost
20
7. V tabulce Archiv přesuňte pole Kategorie tak aby se zobrazovalo před polem
Název knihy.
8. Práci uložte a uzavřete.
107
CVIČENÍ 2
1. Otevřete aplikaci MS Access a vytvořte novou databázi, kterou pojmenujte
„Výrobky“ a uložte na Vaši pracovní plochu.
2. V této databázi vytvořte novou tabulku se třemi poli podle následujících údajů:
Název pole
Kód výrobku
Název výrobku
Kategorie
Datový typ
Automatické číslo
Text
Text
Velikost pole nebo Formát
Dlouhé celé číslo
40
25
3. Nastavte pole kód výrobku jako primární klíč
4. Uložte tabulku pod názvem „Seznam“.
5. Do tabulky Seznam vložte následující záznamy:
Kód výrobku
1
2
3
4
Název výrobku
Motyčka malá
Konev 20L
Pletivo pogumované
Cement 50Kg
Kategorie
dům a zahrada
dům a zahrada
dům a zahrada
Stavebnictví
6. Tabulku Seznam uložte a uzavřete.
7. Znovu otevřete tabulku Seznam rozšiřte o další pole:
Název pole
Cena
Datový typ
měna
Počet desetinných míst
2
8. V tabulce Seznam přesuňte pole Kategorie tak aby se zobrazovalo před polem
Název výrobku.
9. V tabulce Seznam seřaďte data vzestupně podle pole Název výrobku.
10. Ze všech dat tabulky Seznam vytvořte pomocí průvodce podrobný dotaz, který
pojmenujte „Dotaz seznam“.
11. Pomocí průvodce vytvořte standardní sloupcový formulář, který bude obsahovat
data: Kód výrobku, Název výrobku a Kategorii z tabulky Seznam.
12. Pomocí průvodce vytvořte novou sestavu pod názvem „Sestava z výrobků“ ze
všech dat tabulky Seznam. Sestava bude seskupená podle pole Kód výrobku, styl
sestavy bude Podnikový.
13. Uložte práci a ukončete práci s aplikací.
108
10.5 CVIČENÍ PREZENTACE
CVIČENÍ 1
1. Spusťte si program pro tvorbu prezentací MS Powerpoint
2. Vytvořte novou prezentaci, kterou pojmenujte „Prodej“ a uložte na pracovní
plochu.
3. Změňte měřítko zobrazení na 66%.
4. Ke zvýraznění prezentace použijte šablonu „Zeměkoule“.
5. Změňte rozložení prvního snímku na úvodní.
6. Jako nadpis prvního snímku použijte text: „Prodej módního zboží“.
7. Tento text naformátuj tak aby byl červenou barvou o velikosti 72b., tučným
písmem a zvýrazněný stínem.
8. Za první snímek vlož nový s rozvržením nadpis a text.
9. Jako nadpis druhého snímku použij text „Obsah“.
10. Dále budou následovat odrážky:
11. Přesvědčit se, zda jsou všechny obchody ziskové
12. Zhodnocení zemí východní Evropy
13. Výsledek průběžných měsíčních zpráv
14. Uložte a ukončete práci s aplikací.
109
CVIČENÍ 2
1) Spusťte si program pro tvorbu prezentací MS Powerpoint
2) Vytvořte novou prezentaci, kterou pojmenujte „Fitness“ a uložte na pracovní plochu.
3) Změňte měřítko zobrazení na 66%.
4) Ke zvýraznění prezentace použijte šablonu „Kapsle“.
5) Změňte rozložení prvního snímku na úvodní.
6) Jako nadpis prvního snímku použijte text: „Fitness centrum“.
7) Tento text naformátuj tak aby byl oranžovou barvou o velikosti 66b., stylem písma
Times new roman.
8) Pod nadpis vlož text: „Plán do budoucna“.
9) Za první snímek vlož nový s rozvržením nadpis a text.
10) Jako nadpis druhého snímku použij text „Brno“.
11) Dále budou následovat odrážky:
a) Otevření nového centra
b) Zaměření na silový trénink
c) Zkušený personál
d) Tvorba individuálních plánu
12) Pod druhý snímek vložte další s rozvržením obsah
13) Použijte funkci vložit Klipart a vložte první, který se zobrazí při vyhledání výrazu:
„Lidé“.
14) Skryjte druhý snímek prezentace.
15) Všechny stránky prezentace nastavte na šířku.
16) Použijte vhodný přechod u všech snímků prezentace.
17) Dokument uložte a ukončete práci s aplikací.
110
CVIČENÍ 3
1) Spusťte si program pro tvorbu prezentací MS Powerpoint
2) Vytvořte novou prezentaci, kterou pojmenujte „Doprava“ a uložte na pracovní
plochu.
3) Ke zvýraznění prezentace použijte šablonu „Proudění“.
4) Změňte rozložení prvního snímku na úvodní.
5) Jako nadpis prvního snímku použijte text: „Doprava Pegas“.
6) Tento text naformátuj tak aby byl modrou barvou o velikosti 62b., stylem písma
Arial black zvýrazněný stínem.
7) Na prvním snímku vytvoř objekty dle předlohy níže. Objekty musejí mít stejné
barvy i pořadí.
Cena
Dochvilnost
Ohleduplnost
8) Za první snímek vlož nový s rozložením Nadpis a diagram.
9) Na tomto snímku vytvoř diagram dle předlohy níže.
Pavel Utuha
Výkonný ředitel
Karin Černá
Finanční ředitelka
Jan Robert
Obchodní ředitel
Jan Šejba
Účetní
Pavla Dobrá
Obchodní manažer
Anna Lainová
Organizační ředitelka
Karin Dostálová
Organizační manažerka
10) Za druhý snímek vložte nový s rozvržením nadpis a tabulka. Na snímku vytvořte
tabulku dle vzoru níže.
Dospělí
Děti
Důchodci
300,-220,-180,--
11) Nastavte vhodný přechod mezi jednotlivými snímky
12) Uložte práci a uzavřete aplikaci.
111